| |
AGENTURNÍ ZAMĚSTNÁVÁNÍ V PRAXI
Ze zákona o zaměstnanosti vyplývá, že každá fyzická osoba, která chce a může pracovat a o práci se uchází, má právo na zaměstnání v pracovněprávním vztahu, na zprostředkování zaměstnání a na poskytnutí dalších služeb za podmínek stanovených tímto zákonem. Každý se tedy může svobodně rozhodnout, zda bude pracovat na území České republiky nebo v zahraničí. Jak je to s pracovní povinnosti z pohledu platné legislativy?
Pracovní povinnost dnes není zákonem stanovena
Záleží výhradně jen a jen na dotyčné fyzické osobě, jestli chce pracovat. V případě, že má prostředky pro obživu z jiných zdrojů, nikdo ji k výkonu práce nenutí. Zákon o zaměstnanosti v podstatě stanoví podmínky pro případ, kdy fyzická osoba má zájem pracovat, ale pro nedostatek vhodných příležitostí na trhu práce potřebuje pomoc při zprostředkování zaměstnání.
Ze zákona o zaměstnanosti dále vyplývá, že zprostředkování zaměstnání provádějí úřady práce a právnické nebo fyzické osoby, které mají ke zprostředkování zaměstnání povolení vydané Ministerstvem práce a sociálních věcí neboli agentury práce. V současně době má toto povolení v republice cca 1500 agentur práce, jejich konkrétní seznam je zveřejněn na webových stránkách MPSV. Zákon o zaměstnanosti také pravomoci úřadů práce a agentur práce v oblasti zprostředkování zaměstnání účelně rozděluje. Úřady práce mohou provádět pouze zprostředkovatelskou činnost spočívající ve vyhledání zaměstnání pro fyzickou osobu, která se o práci uchází, a vyhledání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly a poradenskou a informační činnost v oblasti pracovních příležitostí. Agentury práce mohou provádět i zprostředkovatelskou činnost zaměstnávání fyzických osob za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, která práci přiděluje a dohlíží na její provedení (tzv. uživatel). Podle výslovného znění zákona úřady práce nemohou zprostředkovávat zaměstnání formou dočasného přidělení k výkonu práce pro zaměstnavatele, jako to dělají agentury práce.
Dočasné přidělení zaměstnanců agentur znamená, že agentura práce má statut zaměstnavatele, i když ve skutečnosti se tímto zaměstnavatelem jeví uživatel, pro kterého byli zaměstnanci agenturou práce zprostředkováni. Zákon o zaměstnanosti stanoví výslovně podmínky pro udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání.
Právní úprava agenturního zaměstnávání byla do českého právního řádu zavedena až druhým zákonem o zaměstnanosti (nyní platným zákonem č. 435/2004 Sb. s účinností k 1. 10. 2004) na základě toho, že Česká republika ratifikovala Úmluvu Mezinárodní organizace práce č. 181 o soukromých agenturách práce (č. 38/2003 Sb. m. s.). V návaznosti na to byla provedena příslušná novela i ve starém zákoníku práce, kde se změna zaměstnání formou dočasného přidělení nahradila novými ustanoveními o agenturním zaměstnání. Tuto právní úpravu převzal i druhý zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.). Jde tedy o právní úpravu poměrně novou, a proto v praxi způsobuje řadu problémů a dotazů.
Dlouho trvající snahy o přijetí unijní úpravy pro oblast agenturního zaměstnávání byly naplněny na konci roku 2008. Dne 19. 11. 2008 byla přijata směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání, a byla tak završena snaha vytvořit na úrovni Společenství harmonizovaný rámec ochrany zaměstnanců agentur práce (recitál 23 preambule směrnice 2008/104/ES). K transpozici uvedené směrnice do právních řádů členských států byla stanovena lhůta do 5. 12. 2011.
V současné době obsahuje právní úpravu agenturního zaměstnávání zákon o zaměstnanosti v části druhé, hlavě IV, v ustanoveních § 58 až § 66 ZoZ a zákoník práce v části třinácté, hlavě V, v ustanoveních § 307 až § 309 ZP. Kromě toho byl vydán i prováděcí předpis bezprostředně řešící problematiku agentur práce. Jedná se o nařízení vlády č. 64/2009 Sb., o stanovení druhu prací, které agentura práce nemůže formou dočasného přidělení k výkonu práce u uživatele zprostředkovávat. Toto nařízení vlády bylo v loňském roce novelizováno.
Právní základ agenturního zaměstnávání
Zaměstnávání FO za účelem výkonu jejich práce pro uživatele, kterým se rozumí jiná právnická nebo fyzická osoba, které práci přiděluje a dohlíží na její provedení, je dle § 14 odst. 1 písm. b) ZoZ jednou z forem zprostředkování zaměstnání, které je blíže upraveno v § 307a až § 309 ZP pod společným názvem Agenturní zaměstnávání. Podstata agenturního zaměstnávání spočívá v tom, že zaměstnavatel (agentura práce) přiděluje dočasně svého zaměstnance k výkonu práce k jinému zaměstnavateli (uživateli) na základě ujednání v pracovní smlouvě nebo v dohodě o pracovní činnosti, kterou se agentura práce zaváže zajistit svému zaměstnanci dočasný výkon práce. Agenturní zaměstnávání je na rozdíl od jiných forem zprostředkování práce, které mohou provádět i úřady práce vyhrazeno pouze agenturám práce, které ji mohou provádět na základě povolení vydaného generálním ředitelstvím Úřadu práce.
Podle ustanovení § 14 odst. 2 ZoZ se za zprostředkování zaměstnání ve smyslu § 14 odst. 1 písm. b) ZoZ (tzv. za agenturní zaměstnávání) rovněž považuje, je-li cizinec vyslán svým zahraničním zaměstnavatelem k výkonu práce na území ČR na základě smlouvy s českou právnickou nebo fyzickou osobou a obsahem této smlouvy je pronájem pracovní síly (v takovém případě - pronájmu pracovní síly - potřebuje zahraniční zaměstnavatel povolení ke zprostředkování zaměstnání v ČR formou agenturního zaměstnávání a v případech, kdy to vyžaduje zákon o zaměstnanosti, budou přidělovaní cizinci potřebovat povolení k zaměstnání v ČR, o které bude žádat subjekt v ČR, ke kterému jsou vysíláni). S ohledem na znění § 14 odst. 1 písm. b) ZoZ lze naopak dovodit, že nejde o zprostředkování zaměstnání ve smyslu § 14 odst. 2 ZoZ, a povinnost získat povolení ke zprostředkování zaměstnání v takovém případě nemá zahraniční zaměstnavatel tehdy, pokud obsahem smlouvy, na jejímž základě je cizinec vyslán k dočasnému přidělení, není pronájem pracovní síly. Ačkoliv pojem pronájem pracovní síly zákonem vymezen není (nejblíže k jeho vymezení má níže zmíněný pokyn č. D-151 MF), je výkladem MPSV dovozováno, že pojmovým znakem smlouvy o pronájmu pracovní síly je její úplatnost, kdy je za účelem dosažení zisku sjednána úhrada za pronájem pracovní síly.
V takových případech je však třeba mít na paměti též specifickou úpravu, která na tyto případy pamatuje v oblasti daňové (tato úprava je vlastně původem starší než česká úprava agenturního zaměstnávání, neboť upravovala tuto problematiku s účinností od roku 1997 - viz pokyn č. D - 151 ministerstva financí k zajištění jednotného postupu při uplatňování § 6 odst. 2 zákona č. 586/1992 Sb., o dani z příjmu, který obsahuje též vymezení nejčastějších znaků a okolností mezinárodního pronájmu pracovní síly), i na průniky do jiných právních odvětví, přičemž je třeba věnovat pozornost mezioborové terminologické pestrosti.
Dle § 6 odst. 2 ZDP je zaměstnavatelem ten subjekt, u kterého zaměstnanci vykonávají práci podle příkazů, i když příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí. Z hlediska dalších ustanovení zákona o dani z příjmu se takto vyplácený příjem považuje za příjem vyplácený poplatníkem uvedeným v § 2 odst. 2 nebo v § 17 odst. 3 ZDP. V případě, že v úhradě zaměstnavatele osobě se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí je obsažena i částka za zprostředkování, považuje se za příjem zaměstnance nejméně 60 % z celkové úhrady.
Na stále rostoucí zájem mezinárodního pronájmu pracovní síly reagovala např. i právní úprava v oblasti nemocenského pojištění, zavedením pojmu smluvní zaměstnanec (zaměstnanec zaměstnavatele, jehož sídlo je na území státu, s nímž ČR neuzavřela mezinárodní smlouvu o sociálním zabezpečení, je-li činný v ČR u smluvního zaměstnavatele) a pojmu smluvní zaměstnavatel (právnická nebo fyzická osoba, která má ve smyslu předmětného zákona sídlo na území ČR a u níž jsou v ČR činní zaměstnanci zahraničního zaměstnavatele považováni v ČR za smluvní zaměstnance, pokud podle smlouvy uzavřené mezi zahraničním zaměstnavatelem jsou příjmy smluvních zaměstnanců vypláceny smluvním zaměstnavatelem nebo jsou smluvním zaměstnavatelem uhrazovány zahraničnímu zaměstnavateli) a úpravou jejich účasti na nemocenském pojištění.
Rozvoj a rostoucí obliba agenturního zaměstnávání v ČR v první dekádě 21. století byla vyvolána více faktory, kterými byl především nedostatek zaměstnanců některých profesních skupin na tuzemském trhu práce a dále i (v porovnání s kmenovými zaměstnanci uživatele) jednoduchost a menší finanční náročnost propouštění agenturních zaměstnanců z pohledu uživatele a nakonec i z pohledu agentur práce.
V době prvních ekonomických otřesů se však agenturní zaměstnanci (zejména zahraniční - ze států mimo EU) stávali prvními oběťmi hospodářské recese, když i stávající kmenoví zaměstnanci zaměstnavatele se (zcela pochopitelně) snažili chránit stabilitu svých pracovních poměrů. V té souvislosti si zaslouží pozornost § 308 odst. 8 ZP, podle kterého je rozsah agenturního zaměstnávání možné omezit jen v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu zaměstnavatele.
I v souvislosti s touto situací byl, novelou zákona o zaměstnanosti provedenou zákonem č. 347/2010 Sb. s účinností od 1. 1. 2011, zákon o zaměstnanosti rozšířen o ustanovení § 58a, který podmínil provádění agenturního zaměstnávání sjednáním zvláštního pojištění agentur práce pro případ jejich úpadku nebo úpadku uživatele. Počínaje 1. 1. 2012 byl pak další novelou zákona o zaměstnanosti (provedenou zákonem č. 367/2011 Sb.) § 58a ZoZ rozšířen a zpřesněn tak, že pojištění se již nevztahuje k úpadku uživatele, ale na případy, kdy dočasně přidělovanému zaměstnanci z důvodu úpadku agentury práce by nebyla vyplacena mzda.
(Více se o tomto tématu se dočtete v měsíčnících DaÚ 7-8/2018, PaM 7-8/2018, Poradce 13/2018 a odborné tematické publikaci Podnikáme bezpečně a ekonomicky bez chyb, pokut a penále)
REZERVY A POHLEDÁVKY
Pohledávkou rozumíme právo věřitele žádat na dlužníkovi určitou majetkovou hodnotu (zpravidla peníze). Pohledávky patří ke standardním instrumentům podnikatelské praxe. V situaci, kdy podnikatelský subjekt dodá plnění (zboží, služby aj.) odběrateli a současně nepřijme protiplnění (v naprosté většině případů v peněžní formě), vznikne mu pohledávka. Standardním řešením pohledávky je její úhrada. V podnikatelské realitě tomu tak však ne vždy je. Dochází pak k situacím, kdy podnikatel pohledávky odepisuje, tvoří k nim opravné položky, prodává je apod. Tomu, jak pohledávky v různých situacích ovlivní základ daně, a postupům účtování jsou věnována následující řešení.
Rezervy lze v zásadě rozdělit do dvou skupin: účetní a daňové. Pravidla pro tvorbu účetních rezerv stanovují účetní předpisy, přičemž tyto rezervy mohou tvořit (a účtovat o nich) pouze poplatníci, kteří vedou účetnictví (účetní jednotky). Tvorba účetních rezerv je nedaňovým nákladem, při jejich rozpuštění (snížení, zrušení) analogicky nedochází ke zvýšení základu daně. Pravidla pro tvorbu rezerv daňových jsou stanovena v zákonu o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů (dále jen zákon o rezervách). Tyto rezervy mohou tvořit jak poplatníci, kteří vedou účetnictví, tak poplatníci, kteří vedou daňovou evidenci. Tvorba daňových rezerv je daňovým nákladem (výdajem), při jejich rozpuštění (snížení, zrušení) pak dochází ke zvýšení základu daně z příjmů.
Pohledávky při přechodu z daňové evidence na účetnictví
Poplatník povede do konce roku 2018 daňovou evidenci. Od roku 2019 zahájí účtování. K 31. 12. 2018 eviduje pohledávky v hodnotě 250 000 Kč.
Jakým způsobem bude ovlivněn základ daně?
V Příloze č. 3 k ZDP je řešen postup při přechodu z daňové evidence na vedení účetnictví z hlediska daně z příjmů. Je zde uvedeno, že základ daně se - ve zdaňovacím období, ve kterém bylo zahájeno vedení účetnictví - zvýší mj. o hodnotu pohledávek, které by při úhradě byly zdanitelnými příjmy (nezahrnují se sem např. pohledávky z titulu půjčky). Znamená to tedy, že poplatník ve zdaňovacím období 2019 zvýší základ daně o částku 250 000 Kč. Existuje však i alternativní řešení.
Podle § 23 odst. 14 ZDP platí, že poplatník buď zahrne hodnotu pohledávek do daňového základu jednorázově (viz výše), nebo postupně v devíti následujících zdaňovacích obdobích, počínaje zdaňovacím obdobím zahájení vedení účetnictví. Rozdělení hodnoty pohledávek (a obdobně to platí i pro zásoby) do jednotlivých zdaňovacích období nemusí být rovnoměrné, záleží na rozhodnutí poplatníka. Poplatník zvolí tu variantu, která pro něj bude daňově výhodnější - buď základ daně zvýší jednorázově v roce 2019 o částku 250 000 Kč, nebo zvýší základ daně postupně o libovolné částky (jejichž úhrn nesmí převýšit 250 000 Kč) v letech 2019 až 2027.
Opravné položky k pohledávkám a daň z příjmů
Poplatník eviduje za jedním dlužníkem dvě pohledávky, od jejichž splatnosti uplynulo již 15 měsíců. Pohledávky nejsou soudně vymáhány. Jmenovitá hodnota pohledávky A je 26 000 Kč, jmenovitá hodnota pohledávky B je 33 000 Kč.
Lze k pohledávkám vytvořit opravné položky, které jsou daňovým nákladem?
K pohledávce A lze vytvořit zákonnou (daňovou) opravnou položku ve výši 100 % (§ 8c zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů). K pohledávce B zatím opravnou položku vytvořit nelze. Poplatník bude moci vytvořit opravnou položku až do výše 50 % hodnoty pohledávky B až po uplynutí 18 měsíců od sjednané doby splatnosti.
Podle citovaného § 8c zákona o rezervách mohou poplatníci tvořit zákonnou opravnou položku k pohledávce až do výše 100 % její neuhrazené rozvahové hodnoty v případě, kdy:
a) se nejedná o pohledávku za členy obchodní korporace za upsaný vlastní kapitál nebo o pohledávku mezi spojenými osobami vymezenými v ZDP,
b) rozvahová hodnota pohledávky bez příslušenství v okamžiku jejího vzniku nepřesáhne částku 30 000 Kč,
c) od konce sjednané lhůty splatnosti uplynulo nejméně 12 měsíců,
celková hodnota pohledávek bez příslušenství vzniklých vůči témuž dlužníkovi, u nichž se uplatňuje postup podle tohoto ustanovení, nepřesáhne za zdaňovací období částku 30 000 Kč.
Rezervy na opravy hmotného majetku a účetnictví
Rezervy na opravu hmotného majetku mohou tvořit všichni poplatníci.
Je dané tvrzení pravdivé?
Rezervu na opravu hmotného majetku (§ 7 zákona o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů), která tedy je daňovým nákladem (výdajem), mohou tvořit jak poplatníci, kteří vedou účetnictví (účetní jednotky), tak poplatníci, kteří vedou daňovou evidenci. Dva podnikatelé, fyzické osoby se stejným předmětem činnosti a s prakticky totožnými nemovitostmi, plánují opravu střechy předmětných nemovitostí v roce 2019. Pan Jednoduchý (vede daňovou evidenci) v letech 2016, 2017 a 2018 rezervu na opravu netvoří a pan Podvojný (vede účetnictví) v letech 2016 až 2018 rezervu tvoří.
V uvedeném případě nelze říci, že by některý z podnikatelů postupoval v rozporu s legislativou (tvorba rezerv je právem, a nikoliv povinností poplatníka). Přesto bude pan Jednoduchý (ve srovnání s panem Podvojným) v letech 2016 až 2018 znevýhodněn (vykáže vyšší základ daně a odvede vyšší daň) a je možné, že v roce 2019 vzhledem k relativně vysokým nákladům vynaloženým na opravu vykáže daňovou ztrátu a nebude moci zohlednit položky snižující základ daně a daňovou povinnost.
Do kdy je nutno rezervu na opravu majetku vyčerpat
Účetní jednotka tvořila v letech 2015 až 2017 rezervu na opravu provozní budovy. Zahájení opravy je plánováno na rok 2018.
Je nějaký limit, do kdy rezerva musí být dočerpána?
Rezervu (resp. její zůstatek) je nutno zrušit (fakticky zdanit) i tehdy, když není vyčerpána nejpozději ve zdaňovacím období, které následuje po období, ve kterém byla oprava zahájena. Pokud poplatník zahájí rezervu do konce roku 2018, případný zůstatek rezervy na konci roku 2018 základ daně neovlivní. Bude-li však zůstatek rezervy i ke konci roku 2019, pak je třeba ji v tomto zdaňovacím období zrušit a zdanit. Když by účetní jednotka opravu nezahájila do konce roku 2018, ale až v roce 2019, pak případný zůstatek rezervy ke konci roku 2019 základ daně neovlivní. Když by byl ale zůstatek rezervy i ke konci roku 2020, pak je třeba ji v tomto zdaňovacím období zrušit a zdanit.
Za zahájení opravy se považuje termín, ve kterém se začnou provádět práce přímo na věci, která je předmětem opravy. Provádí-li se oprava mimo provozovnu poplatníka jinou osobou, zahájením opravy je převzetí věci do opravy touto osobou. Pokud by poplatník doložil, že k překročení lhůty došlo zásahem orgánu státní správy, výše uvedený postup se nepoužije.
(Více se o tomto tématu se dočtete v měsíčnících 1000 řešení 5/2018, Poradce 6/2017, DaÚ 12/2017, Poradce 12-13/2017)
|
|
| |
Částka 53 Rozeslána dne 12. června 2018
101/2018
Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 481/2012 Sb., o omezení používání některých nebezpečných látek v elektrických a elektronických zařízeních, ve znění nařízení vlády č. 391/2016 Sb.
102/2018
Nařízení vlády o vymezení nepodnikatelské sféry pro účely stanovení platové základny
103/2018
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 155/2005 Sb., o způsobu tvorby volacích značek, identifikačních čísel a kódů, jejich používání a o druzích radiokomunikačních služeb, pro které jsou vyžadovány
104/2018
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o rozšíření závaznosti Dodatku č. 2 Kolektivní smlouvy vyššího stupně na roky 2016 - 2019
105/2018
Sdělení Českého statistického úřadu o zavedení klasifikace Kategorizace zdravotnické techniky (KZT)
106/2018
Sdělení Energetického regulačního úřadu o vydání cenového rozhodnutí
Částka 52 Rozeslána dne 8. června 2018
100/2018
Vyhláška o technické způsobilosti a pravidelných technických prohlídkách vojenských vozidel
Částka 51 Rozeslána dne 5. června 2018
99/2018
Nález Ústavního soudu ze dne 20. února 2018 sp. zn. Pl. ÚS 6/17 ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení výnosů některých daní územním samosprávným celkům a některým státním fondům (zákon o rozpočtovém určení daní), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 250/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech územních rozpočtů, ve znění pozdějších předpisů
Částka 50 Rozeslána dne 5. června 2018
97/2018
Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 243/2013 Sb., o investování investičních fondů a o technikách k jejich obhospodařování, ve znění pozdějších předpisů
98/2018
Sdělení Ministerstva vnitra o vyhlášení seznamu hraničních přechodů a seznamů přeshraničních propojení
Částka 49 Rozeslána dne 5. června 2018
95/2018
Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 332/2006 Sb., o množitelských porostech a rozmnožovacím materiálu chmele, révy, ovocných rodů a druhů a okrasných druhů a jeho uvádění do oběhu
96/2018
Vyhláška o množitelských porostech a rozmnožovacím materiálu ovocných rodů a druhů a jeho uvádění do oběhu
Částka 48 Rozeslána dne 5. června 2018
93/2018
Zákon o podmínkách využívání genetických zdrojů podle Nagojského protokolu
94/2018
Zákon, kterým se mění zákon č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
Částka 47 Rozeslána dne 31. května 2018
92/2018
Zákon, kterým se mění zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony
Částka 46 Rozeslána dne 31. května 2018
89/2018
Zákon, kterým se mění zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 136/2011 Sb., o oběhu bankovek a mincí a o změně zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se zrušuje zákon č. 76/1976 Sb., o ražbě československých dukátů
90/2018
Zákon, kterým se mění zákon č. 38/2008 Sb., o vývozu a dovozu zboží, které by mohlo být použito pro výkon trestu smrti, mučení nebo jiné kruté, nelidské či ponižující zacházení nebo trestání, a o poskytování technické pomoci s tímto zbožím související, a o změně zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů
91/2018
Zákon, kterým se mění zákon č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě, ve znění pozdějších předpisů
Částka 45 Rozeslána dne 31. května 2018
85/2018
Rozhodnutí prezidenta republiky o vyhlášení voleb do Senátu Parlamentu České republiky, do zastupitelstev obcí a zastupitelstev městských obvodů a městských částí ve statutárních městech a do zastupitelstva hlavního města Prahy a zastupitelstev jeho městských částí
86/2018
Nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 86/2011 Sb., o technických požadavcích na hračky, ve znění pozdějších předpisů
87/2018
Sdělení Ministerstva financí o vydání výměru MF č. 02/2018, kterým se mění seznam zboží s regulovanými cenami pro rok 2018
88/2018
Sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí o uložení kolektivních smluv vyššího stupně
|
|
| |
|
15. června
Pátek
|
Daně z příjmů – poplatník
|
Odvod 1. pololetní zálohy na rok
2018 (ve
výši 40 %), pokud daň za rok 2017 byla mezi 30 000 Kč a 150
000 Kč (je-li zdaňovacím obdobím kalendářní rok)
(§ 38a odst. 3 zákona
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů)
|
|
Odvod 2. čtvrtletní zálohy na rok
2018 (ve výši
25 %), pokud daň za rok 2017 byla vyšší než 150 000 Kč (je-li
zdaňovacím obdobím kalendářní rok)
(§ 38a odst. 4 zákona
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů)
|
|
20. června
Středa
|
Daně z příjmů – plátce
|
Odvod úhrnu sražených záloh na
daň z příjmů z mezd za květen 2018
(§ 38h odst. 10 zákona
č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů)
|
|
Sociální pojištění – OSVČ
|
Odvod zálohy na sociální pojištění OSVČ
za květen 2018
(§ 14a odst. 1 zákona
č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení)
|
Odvod pojistného na dobrovolné nemocenské pojištění
OSVČ za květen 2018
(§ 14c
odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální
zabezpečení)
|
|
Sociální pojištění – zaměstnavatel
|
Odvod pojistného na sociální pojištění za zaměstnance za
květen 2018
(§ 9
odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na soc.
zabezpečení)
|
Předložení měsíčního přehledu pro účely sociálního pojištění
za květen 2018
(§ 9 odst. 2 zákona
č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení)
|
|
Zdravotní pojištění – zaměstnavatel
|
Odvod pojistného na zdravotní pojištění za
zaměstnance za květen 2018
(§ 5 odst. 2 zákona
č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění)
|
|
Předložení měsíčního přehledu pro účely
zdravotního pojištění za květen 2018
(§ 25 odst. 3 zákona
č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění)
|
|
25. června
Pondělí
|
DPH
|
Podání přiznání k DPH a její zaplacení
za květen 2018 u plátců s měsíčním zdaňovacím obdobím
(§ 101 odst. 1 a 3 zákona
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty)
(§ 135 odst. 3, § 136 odst. 4
zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád)
|
|
Podání kontrolního hlášení DPH
plátce za květen 2018 – u všech právnických osob, zatímco u osob
fyzických jen pokud mají měsíční zdaňovací období
(§ 101e zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty)
|
|
Podání souhrnného hlášení plátce za
květen 2018, o intrakomunitárních
plněních: dodání zboží, přemístění obchodního majetku, dodání zboží formou
třístranného obchodu (byl-li plátce prostřední osobou) a poskytnutí
služby podle § 9 odst. 1, kterou má zdanit příjemce
(§ 102 odst. 1, 3, 4 a 5 zákona
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty)
|
|
Podání přiznání k DPH identifikované osoby za
květen 2018, pokud jí vznikla daňová povinnost, a její zaplacení
(§ 99, § 101 odst. 1 a 5 zákona
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty)
(§ 135 odst. 3, § 136 odst. 4
zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád)
|
|
Podání souhrnného hlášení
identifikované osoby za květen 2018, o intrakomunitárních
plněních: poskytnutí služby podle § 9 odst. 1, kterou má zdanit
příjemce
(§ 102 odst. 2 a 3 zákona
č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty)
|
|
30. června
Sobota
|
Daně z příjmů – plátce
|
Daňové povinnosti se přesouvají na pondělí 2.
července 2018.
|
|
DPH
|
Daňové povinnosti se přesouvají na pondělí 2.
července 2018.
|
|