| |
VNITROPODNIKOVÁ SMĚRNICE K OCHRANĚ OSOBNÍCH ÚDAJŮ - K PROVEDENÍ NAŘÍZENÍ GDPR
Dne 25. května nabylo účinnosti nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (Obecné nařízení o ochraně osobních údajů), anglicky označované General Data Protection Regulation (GDPR). Přinášíme návrh vnitropodnikové směrnice k ochraně osobních údajů.
Nařízení GDPR
je přímo závaznou evropskou komplexní právní úpravou v oblasti práv a povinností při zpracování osobních údajů směřující ke zvýšení ochrany osobních údajů občanů Evropské unie ode dne jeho účinností. U nás se počítalo s tím, že ke dni účinnosti nařízení bude zrušen zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a bude přijat nový zákon o zpracování osobních údajů. Vláda navrhla Poslanecké sněmovně (z důvodu, aby byl dodržen termín účinnosti nového zákona 25. květen 2018), aby návrh zákona projednala pouze v prvním čtení. Poslanecká sněmovna s tímto postupem nesouhlasila a po prvém čtení přikázala jeho projednání dokonce v šesti výborech (Volební výbor, Ústavně právní výbor, Hospodářský výbor, Petiční výbor, Výbor pro hospodářskou správu a regionální rozvoj a Výbor pro zdravotnictví). Pokud všechny výbory stihnou návrh zákona projednat (zatím většina přerušila projednávání) bude návrh zařazen do druhého čtení na červnové schůzi Poslanecké sněmovny, pokud to nestihnou, pak se projednávání oddálí. Dá se tedy reálně předpokládat, že zákon nabude účinnosti nejdříve 1. ledna 2019, nebo spíše až 1. července 2019. Po těchto datech budou tedy až vymezeny např. nové kompetence Úřadu pro ochranu osobních údajů a bude dán právní rámec ochrany osobních údajů v ČR.
V současné době tedy oblast ochrany osobních údajů nadále obecně reguluje zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, který má být nahrazen shora uvedeným nařízením, uvedeným návrhem zákona o ochraně osobních údajů a doprovodným zákonem. Jedinou právní věcí je, že zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, implementoval směrnici Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Tuto směrnici nové Nařízení GDPR ruší, nicméně z této směrnice koncepčně vychází a proto jeho základní struktura a klíčové instituty si jsou blízké.
Nová právní úprava neznamená zásadní předěl v přístupu k ochraně osobních údajů, pouze se nad rámec dosavadní praxe stanoví několik nových povinností pro správce a zpracovatele a práv subjektů, jejichž osobní údaje se zpracovávají. Základní principy spojené s nakládáním s osobními údaji, kterými je nutno se v současné době řídit se nikterak nemění. Lze tedy shrnout, že pokud tyto osobní údaje byly zpracovávány v souladu se zákonem o ochraně osobních údajů, pak nebude nutné příliš do zavedených postupů zasahovat. V této souvislosti je třeba si uvědomit, že osobním údajem je například i jméno a příjmení konkrétní osoby, příp. jakýkoliv jiný osobní údaj, kterým je možno konkrétní osobu ztotožnit (např. telefonní číslo, emailová adresa).
Z novinek obsažených v nové právní úpravě lze uvést povinnost správce vést záznamy o činnostech zpracování a v některých případech jmenovat pověřence pro ochranu osobních údajů. Novým postupem je potom ohlašování případů porušení zabezpečení osobních údajů Úřadu pro ochranu osobních údajů.
Čtenářům předložený vzor směrnice o ochraně osobních údajů je určen primárně malým zaměstnavatelům, jejichž činnost nevyžaduje ustavení pověřence pro ochranu osobních údajů (čl. 37 až 39 Nařízení GDPR). Je to však pouhý vzor, který je třeba upravit podle podmínek společnosti či organizace.
(Více se o tomto tématu se dočtete v měsíčnících PaM 7-8/18, 1000 ř. 7-8/18, DÚVaP 5-6/18)
OCHRANA OSOBNÍH ÚDAJŮ V PERSONÁLNÍ PRÁCI - PODLE NAŘÍZENÍ EVROPSKÉ UNIE
Nařízení Evropské unie z obecného pohledu je právním aktem a nejúplnějším a nejbezprostřednějším opatřením v rámci nástrojů sbližování práva, který mají orgány EU k dispozici. Má unifikační efekt. Nařízení GDPR o ochraně osobních údajů nabylo účinnosti pro ČR 25. 5. 2018. Jaký je účel nařízení a co změní v pracovněprávní praxi?
Nařízení jsou součástí sekundárních pramenů komunitárního práva EU. Sekundární právo vytváří akty přijímané orgány EU pouze v případě, že jsou k tomu zmocněny právem primárním. Nařízení EU jsou pro členské státy závazná a přímo použitelná. Na rozdíl od směrnic EU nabývají účinnosti ve vnitrostátním právním řádu bez jejich aplikace (zapracování) do předpisů členského státu EU. Z tohoto pohledu je nutno posuzovat i nařízení GDPR o ochraně osobních údajů, které nabylo účinnosti pro ČR 25. 5. 2018. Bez ohledu na to, kdy bude účinný, případně novelizovaný nový zákon o ochraně osobních) údajů, který nahradí zákon č. 101/2000 Sb., musíme již v současnosti vycházet z příslušných článků GDPR (anglicky označované General Data Protection Regulation, dále "nařízení")
ÚČEL NAŘÍZENÍ - V úvodu GDPR se stanoví základní zásada, že ochrana fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů je jejich základním právem. Ustanovení čl. 8 odst. 1 Listiny základních práv Evropské unie (dále jen "Listina") a čl. 16 odst. 1 Smlouvy o fungování Evropské unie (dále jen "Smlouva o fungování EU") přiznávají každému právo na ochranu osobních údajů, které se jej týkají. Zásady a pravidla ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů by bez ohledu na jejich státní příslušnost nebo bydliště měly respektovat jejich základní práva a svobody, zejména právo na ochranu osobních údajů. Cílem nařízení je přispět k dotvoření prostoru svobody, bezpečnosti a práva a hospodářské unie, k hospodářskému a sociálnímu pokroku, k posílení a sblížení ekonomik v rámci vnitřního trhu a k dobrým životním podmínkám fyzických osob. Účelem směrnice Evropského parlamentu a Rady 95/46/ES je harmonizovat právní předpisy o ochraně základních práv a svobod fyzických osob v souvislosti s činnostmi zpracování a zajistit volný pohyb osobních údajů mezi členskými státy.
Listina základních práv a svobod
stanoví, že ochrana osobnosti člověka patří mezi základní lidská práva. Zásadní právní úprava je uvedena v čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky (ústavní zákon č. 1/1993 Sb.). Podle tohoto ustanovení může každý občan činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.
Listina základních práv a svobod (č. 2/1993 Sb.) jde ve vymezení těchto svobod ještě dále a v čl. 10 uvádí, že každý má právo:
aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno,
na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života,
na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě.
POVINNOSTI SPRÁVCŮ (v pracovněprávních vztazích "zaměstnavatelé") a subjektů (zaměstnanců), které jsou v něm uvedeny, nelze posuzovat izolovaně. Vedle Ústavy a Listiny základních práv a svobod, které zaručují práva občanů zejméně při ochraně osobnosti, musíme vzít v úvahu i další právní předpisy, které tuto citlivou oblast právních vztahů upravují. Jde zejména o nový občanský zákoník č. 89/2012 Sb. (dále NOZ), zákoník práce č. 262/2006 Sb., (dále ZP) a zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů, jejhož novelizace ve shodě s nařízením je projednávána v zákonodárných orgánech ČR. Pro pracovněprávní problematiku je důležitá možnost členského státu zavést konkrétnější podmínky zpracování osobních údajů. Pokud bude členským státem přijata speciální právní úprava např. bližší podmínky pro zpracování osobních údajů na základě souhlasu zaměstnance nebo podmínky pro monitorování pracoviště, vztah mezi nařízením a přijatou či existující vnitrostátní právní úpravou bude vztahem obecného a speciálního právního předpisu a bude aplikován specielní právní předpis. V případě ČR nový zákon o ochraně osobních údajů.
Správce osobních údajů
Podle čl. 4 nařízení se "osobními údaji" rozumí veškeré informace o identifikované nebo identifikovatelné fyzické osobě (dále jen "subjekt údajů"). Jedná se o fyzickou osobu, kterou lze přímo či nepřímo identifikovat, zejména odkazem na určitý identifikátor, například jméno, identifikační číslo, lokační údaje, síťový identifikátor nebo na jeden či více zvláštních prvků fyzické, fyziologické, genetické, psychické, ekonomické, kulturní nebo společenské identity této fyzické osoby.
Zpracování - jakákoliv operace nebo soubor operací s osobními údaji nebo soubory osobních údajů, který je prováděn pomocí či bez pomoci automatizovaných postupů, jako je shromáždění, zaznamenání, uspořádání, strukturování, uložení, přizpůsobení nebo pozměnění, vyhledání, nahlédnutí, použití, zpřístupnění přenosem, šíření nebo jakékoliv jiné zpřístupnění, seřazení či zkombinování, omezení, výmaz nebo zničení.
Omezení zpracování - označení uložených osobních údajů za účelem omezení jejich zpracování v budoucnu.
Profilování - jakákoli forma automatizovaného zpracování osobních údajů spočívající v jejich použití k hodnocení některých osobních aspektů vztahujících se k fyzické osobě, zejména k rozboru nebo odhadu aspektů týkajících se jejího pracovního výkonu, ekonomické situace, zdravotního stavu, osobních preferencí, zájmů, spolehlivosti, chování, místa, kde se nachází, nebo pohybu.
Evidence - jakýkoliv strukturovaný soubor osobních údajů přístupných podle zvláštních kritérií, ať již je centralizovaný, decentralizovaný, nebo rozdělený podle funkčního či zeměpisného hlediska.
Správce - fyzická nebo právnická osoba, orgán veřejné moci, agentura nebo jiný subjekt, který sám nebo společně s jinými určuje účely a prostředky zpracování osobních údajů. Jsou-li účely a prostředky tohoto zpracování určeny právem Unie či členského státu, může toto právo určit dotčeného správce nebo zvláštní kritéria pro jeho určení.
Souhlas subjektu údajů - zaměstnance
Souhlasem subjektu údajů je jakýkoli svobodný, konkrétní, informovaný a jednoznačný projev vůle, kterým subjekt údajů dává prohlášením či jiným zjevným potvrzením své svolení ke zpracování svých osobních údajů. Souhlas může být udělen jak písemným prohlášením, tak elektronicky nebo ústně, ovšem musí se jednat o jednoznačné potvrzení. Za souhlas nelze považovat zejména mlčení, předem zaškrtnuté políčko nebo nečinnost subjektu údajů. Podmínky vyjádření souhlasu blíže upravuje ust. čl. 7 nařízení, v jehož odst. 1 je stanoveno, že správce je povinen prokázat, že subjekt údajů udělil souhlas se zpracováním svých osobních údajů. Ústně vyjádřený souhlas subjektu údajů, byť ústní forma souhlasu je nařízením výslovně připuštěna, nebude prakticky realizovatelný, neboť správce by v takovém případě nemohl dostát své povinnosti doložit udělení souhlasu se zpracováním osobních údajů ze strany subjektu údajů. Je však třeba souhlas zaměstnance jakožto právní titul ke zpracování osobních údajů využívat obezřetně a spíše jen sporadicky, při vědomí specifik základních pracovněprávních vztahů a v rámci nich působící ochranné funkce pracovního práva
a z ní vyplývající zásady zvláštní zákonné ochrany postavení zaměstnance. Souhlas zaměstnance nemusí zaměstnavatel vyžadovat např. při vstupní lékařské prohlídce uchazeče o práci, kdy si podle zákona o specifických zdravotních službách (zákon č. 373/2011 Sb.) ověřuje zdravotní stav zaměstnance. Stejně je to např. i při lékařské prohlídce před výkonem noční práce, zaměstnávání mladistvého apod., neboť splnění těchto povinností zaměstnavatelem i zaměstnancem je stanoveno zákonem (viz čl. 9 odst. 1 nařízení). Např. zjišťování a zpracování údajů o zdravotním stavu zaměstnance bude probíhat ve smyslu čl. 9 odst. 2 písm. b) nařízení. Např. tehdy, do jde-li k pracovnímu úrazu zaměstnance a je nutno zjistit jeho zdravotní stav nebo zjištění zdravotního stavu u zaměstnance, který bude pracovat v noci, nebo možnost vykonávat určitou práci těhotnou ženou apod.
|
|
| |
Částka 56 Rozeslána dne 15. června 2018
111/2018 Zákon, kterým se mění zákon č. 159/1999 Sb., o některých podmínkách podnikání a o výkonu některých činností v oblasti cestovního ruchu, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony
112/2018 Zákon, kterým se mění zákon č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů, ve znění pozdějších předpisů
113/2018 Zákon, kterým se mění zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 388/1991 Sb., o Státním fondu životního prostředí České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Částka 55 Rozeslána dne 15. června 2018
110/2018 Vyhláška o tabákových nálepkách
Částka 54 Rozeslána dne 15. června 2018
107/2018 Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 400/2011 Sb., kterou se provádí zákon o občanských průkazech a zákon o cestovních dokladech, ve znění pozdějších předpisů
108/2018 Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 304/2012 Sb., o uznání rovnocennosti vzdělání úředníků územních samosprávných celků, ve znění vyhlášky č. 38/2016 Sb.
109/2018 Vyhláška, kterou se mění vyhláška č. 512/2002 Sb., o zvláštní odborné způsobilosti úředníků územních samosprávných celků, ve znění pozdějších předpisů
|
|
| |
|
2. 7.
Pondělí (za sobotu 30. 6.)
|
Daně z příjmů – plátce
|
Odvod „srážkové“ daně sražené
v květnu 2018 a hlášení plátce o dani sražené zahraničním poplatníkům (vyjma
příjmů do 2 500 Kč, a z dohod o provedení práce do 10 000 Kč)
(§ 6 odst. 4, § 38d odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů)
|
|
Odvod zajištění daně sraženého
v květnu 2018 ze stanovených příjmů nerezidentů mimo prostor EU/EHP ze
zdroje na území ČR a hlášení plátce daně o provedeném zajištění
daně
(§ 38e odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních
z příjmů)
|
|
DPH
|
Žádost zahraniční osoby povinné
k dani o vrácení daně za rok 2017 z přijatých zdanitelných
plnění uskutečněných v Česku (při splnění stanovených podmínek)
(§ 83 odst. 7 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH)
|
|
2. 7.
Pondělí (za neděli 1. 7.)
|
Daně z příjmů –
poplatník
|
Podání přiznání k daním z příjmů
za zdaňovací období kalendářního roku 2017, pokud byl využit
„poradce“ nebo účetní závěrka podléhá povinnému auditu
(§ 33 odst. 1 a 4, § 136 odst. 2 zákona č. 280/2009
Sb., daňový řád)
|
|
Splatnost daní z příjmů (doplatku) za
zdaňovací období kalendářního roku 2017, pokud byl využit „poradce“
nebo účetní závěrka podléhá povinnému auditu
(§ 135 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád)
|
|
9. 7.
Pondělí (za neděli 8. 7.)
|
Zdravotní pojištění – OSVČ
|
Odvod zálohy na zdravotní pojištění
OSVČ za červen 2018
(§ 7 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na
veřejné zdravotní pojištění)
|
|
16. 7.
Pondělí (za neděli 15. 7.)
|
Daň silniční
|
Zaplacení zálohy na daň silniční za II.
čtvrtletí 2018
(§ 10 odst. 1 a 4 zákona č. 16/1993 Sb., o dani
silniční)
|
|
20. 7.
Pátek
|
Daně z příjmů – plátce
|
Odvod úhrnu sražených záloh na
daň z příjmů ze závislé činnosti za červen 2018
(§ 38h odst. 10 zákona č. 586/1992 Sb., o daních
z příjmů)
|
|
Sociální pojištění - OSVČ
|
Odvod zálohy na sociální pojištění OSVČ
za červen 2018
(§ 14a odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném
na sociální zabezpečení)
|
Odvod
pojistného na dobrovolné nemocenské
pojištění OSVČ za červen 2018
(§
14c odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení)
|
|
Sociální pojištění –
zaměstnavatel
|
Odvod
pojistného na sociální pojištění za zaměstnance za
červen 2018
(§
9 odst. 1 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení)
|
Předložení
měsíčního přehledu pro účely sociálního
pojištění za červen 2018
(§ 9 odst. 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na
sociální zabezpečení)
|
|
Zdravotní pojištění –
zaměstnavatel
|
Odvod pojistného na zdravotní pojištění za
zaměstnance za červen 2018
(§ 5 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na
veřejné zdravotní pojištění)
|
|
Předložení měsíčního přehledu pro
účely zdravotního pojištění za červen 2018
(§ 25 odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na
veřejné zdravotní pojištění)
|
|
DPH - uživatel
|
Podání přiznání a zaplacení DPH za II.
čtvrtletí 2018 u uživatele registrovaného k dani v ČR ve
zvláštním režimu jednoho správního místa alias „MOSS“
(§ 110q, § 110r odst. 1 a 3 zákona č. 235/2004 Sb.,
o dani z přidané hodnoty)
(§ 135 odst. 3 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád)
|
|
25. 7.
Středa
|
DPH
|
Podání přiznání a zaplacení DPH za červen
nebo za II. čtvrtletí 2018 u plátců
(§ 99, § 99a, § 101 odst. 1 a 3 zákona č. 235/2004
Sb., o dani z přidané hodnoty)
(§ 135 odst. 3, § 136 odst. 4 zákona č. 280/2009
Sb., daňový řád)
|
|
Podání kontrolního hlášení DPH
plátce za červen nebo za II. čtvrtletí 2018
(§ 101e zákona č. 235/2004 Sb., o dani
z přidané hodnoty)
|
|
Podání souhrnného hlášení plátce za
červen nebo za II. čtvrtletí 2018, o intrakomunitárních plněních: dodání zboží,
přemístění obchodního majetku, dodání zboží formou třístranného obchodu
(byl-li plátce prostřední osobou) a poskytnutí služby podle § 9 odst. 1,
kterou má zdanit příjemce
(§ 102 odst. 1, 3 až 6 zákona č. 235/2004 Sb., o
dani z přidané hodnoty)
|
|
Podání přiznání k DPH identifikované osoby za
červen 2018, pokud jí vznikla daňová povinnost, a její zaplacení
(§ 99, § 101 odst. 1 a 5 zákona č. 235/2004 Sb., o
dani z přidané hodnoty)
(§ 135 odst. 3, § 136 odst. 4 zákona č. 280/2009
Sb., daňový řád)
|
|
Podání souhrnného hlášení
identifikované osoby za červen 2018, o intrakomunitárních plněních:
poskytnutí služby podle § 9 odst. 1, kterou má zdanit příjemce (§ 102 odst. 2
a 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty)
|
|
31. 7.
Úterý
|
Daně z příjmů - plátce
|
Odvod „srážkové“ daně sražené
v červnu 2018 a hlášení plátce o dani sražené zahraničním poplatníkům (vyjma
příjmů do 2 500 Kč, a z dohod o provedení práce do 10 000 Kč)
(§ 6 odst. 4, § 38d odst. 3 zákona č. 586/1992 Sb.,
o daních z příjmů)
|
|
Odvod zajištění daně sraženého
v červnu 2018 ze stanovených příjmů nerezidentů mimo prostor EU/EHP ze
zdroje na území ČR a hlášení plátce daně o provedeném zajištění
daně
(§ 38e odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních
z příjmů)
|
|
Sociální pojištění - OSVČ
|
Podání Přehledu OSVČ o příjmech a výdajích
správě sociálního zabezpečení za rok 2017, pokud OSVČ neměla povinnost
podat přiznání k dani z příjmů
(§ 15 odst. 1, § 23a zákona č. 589/1992 Sb., o
pojistném na sociální zabezpečení)
|
|
Zákonné pojištění úrazu
|
Odvod pojistného na zákonné pojištění
odpovědnosti zaměstnavatele za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci
z povolání za III. čtvrtletí 2018
(§ 365 zákona č. 262/2006 Sb., „nový“ zákoník práce,
§ 205d zákona č. 65/1965 Sb., „starý“ zákoník práce,
ve znění do 31. 12. 2006,
§ 12 odst. 3 vyhlášky č. 125/1993 Sb., kterou se
stanoví podmínky a sazby zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatele za
škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání)
|
|