Problematika účtování o majetku je velmi rozsáhlá, a přináší řadu leckdy nepříliš jednoduchých otázek k řešení. Škála subjektů, které účtují v podvojném účetnictví, je navíc velmi široká a v mnohém se tyto osoby vzájemně velmi významně odlišují. Jedná se nejenom o podnikatele, nýbrž také o neziskové organizace, pojišťovny, banky, územní samosprávné celky, příspěvkové organizace atd.. Účetní předpisy nepoužívají pro tyto subjekty označení „fyzická nebo právnická osoba“, ale obecnější označení „účetní jednotka“.

1. Dlouhodobý majetek a účetnictví

Použití příslušných účetních předpisů je pak závislé na tom, o jakou účetní jednotku účtující v účetnictví se jedná. V této souvislosti je vhodné uvést, že od roku 2016 rovněž došlo k další významné změně, spočívající v oficiálním návratu tzv. „jednoduchého účetnictví“ pro některé vybrané neziskové právnické osoby (blíže viz účetní vyhlášku č. 325/2015 Sb., a dále ustanovení § 1f, § 13b zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví).

Výčet všech účetních předpisů, ve kterých je definován pojem „dlouhodobý hmotný a nehmotný majetek“ by byl tudíž z výše uvedených důvodů dosti obsáhlý. Vzhledem k tomu, že tento text je zaměřen přednostně na osoby, které jsou podnikateli účtujícími v podvojném účetnictví, lze se v tomto okamžiku spokojit s konstatováním, že se jedná zejména o následující účetní předpisy:

·         Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví.

·         Vyhláška č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o účetnictví pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v podvojném účetnictví.

·         České účetní standardy pro podnikatele (označované dále jako „ČÚS“).

V odborné literatuře se lze rovněž někdy setkat s již poněkud relativně zastaralými pojmy „stálá aktiva“, popřípadě „investiční majetek“. Používání těchto označení a pojmů však účetní předpisy převážně již opustily a zavedly místo toho „dlouhodobý majetek“. Polemika o tom, zda by nebylo vhodnější zůstat v dřívějších dobách u používaného termínu „investiční majetek“ by již byla poněkud nadbytečná. Vzhledem k tomu, že čas přináší změny, pojem „stálá aktiva“ se však po letech opět vrátil zpět, a to na základě novely účetní vyhlášky č. 500/2002 Sb. provedené vyhláškou č. 441/2017 Sb., která s účinností od 1. 1. 2018 nahradila v rozvaze pojem „dlouhodobý majetek“ staronovým pojmem „stálá aktiva“. Inu řečeno v humornější nadsázce, „dobří holubi se vracejí“. Toto označení příslušné položky majetku v rozvaze pak odpovídá účetní zásadě, uvedené v § 19 odst. 8 zákona o účetnictví, která stanoví, že pro účely vykazování v účetní závěrce se aktiva mohou členit na stálá a oběžná.

Zjednodušeně řečeno, pokud účetní jednotka investuje, pak z účetního hlediska pořizuje, popřípadě svojí činností vytváří dlouhodobý majetek (stálá aktiva). Lze si však povšimnout, že současné účetní předpisy přece jenom zcela neopustily používání termínů obsahujících slovíčko „investiční“. Připomenout si lze skutečnost, že podle současných účetních předpisů se kupříkladu investiční činností rozumí „pořízení a prodej dlouhodobého majetku, popřípadě činnost související s poskytováním úvěrů, zápůjček a výpomocí, které nejsou považovány za provozní činnost“ (viz konkrétně § 41 vyhlášky č. 500/2002 Sb.).

Daňové a účetní předpisy:

Provázání účetních a daňových předpisů je poněkud komplikovanější záležitostí. Po stránce terminologické je nutné zapamatovat si následující pravidla:

·         Dlouhodobý majetek je odborný termín, který je definován pouze v účetních předpisech. Zákon o účetnictví používá rovněž pojmy „hmotný majetek“ a „nehmotný majetek“, avšak již blíže nedefinuje, co se tím přesně rozumí (příslušná prováděcí účetní vyhláška pak obsahuje pouze definici „dlouhodobého nehmotného majetku“ a „dlouhodobého hmotného majetku“.

·         Zákon o daních z příjmů (dále jako „ZDP“) oproti tomu obsahuje vlastní definici „hmotného majetku“ a „nehmotného majetku“. Pokud tento daňový zákon zcela výjimečně používá pojem „dlouhodobý majetek“, odkazuje se na příslušné účetní předpisy [viz například § 25 odst. 1 písm. zg) ZDP].

Ovšem na druhou stranu, v řadě případů zákon o daních z příjmů při použití pojmů „nehmotný majetek“ a „hmotný majetek“ odkazuje na účetní předpisy, ovšem aniž by upřesnil, že se jedná o „dlouhodobý majetek“ [viz například § 24 odst. 2 písm. v)].

Účetní definice dlouhodobého majetku:

Zákon o účetnictví definuje v § 19 odst. 8 dlouhodobý majetek následujícím způsobem: „Dlouhodobým se rozumí takový majetek a závazky, kde doba použitelnosti, popřípadě sjednaná doba splatnosti při vzniku účetního případu je delší než 1 rok, ostatní majetek a závazky jsou považovány za krátkodobé. Pokud s ohledem na charakter majetku a závazků objektivně nelze použít uvedená hlediska členění, je rozhodující záměr účetní jednotky projevený při jejich pořízení“.

1.1. Členění dlouhodobého majetku

Pro správné členění dlouhodobého majetku je nutné respektovat směrnou účtovou osnovu, která je pro podnikatele uvedena v příloze č. 4 k vyhlášce č. 500/2002 Sb. Dlouhodobý majetek je vykazován v rozvaze na straně aktiv. Bližší popis uspořádání a označování jednotlivých položek rozvahy v případě účetních jednotek, které jsou podnikateli, je uveden v příloze č. 1 k účetní vyhlášce č. 500/2002 Sb.

Z účetního hlediska je dlouhodobý majetek rozdělen na 3 základní kategorie:

·         Dlouhodobý NEHMOTNÝ majetek (bližší popis viz § 6, § 69 odst. 4 vyhlášky č. 500/2002 Sb.),

·         Dlouhodobý HMOTNÝ majetek (bližší popis viz § 7, § 69 odst. 3 a 4 vyhlášky č. 500/2002 Sb.),

·         Dlouhodobý FINANČNÍ majetek (bližší popis viz § 8 vyhlášky č. 500/2002 Sb.).

·         Z účetního hlediska je pro dlouhodobý majetek vyčleněna účtová třída 0, která se dále člení na následující účtové skupiny:

·         Účtová skupina 01 – Dlouhodobý nehmotný majetek

·         Účtová skupina 02 – Dlouhodobý hmotný majetek odpisovaný

·         Účtová skupina 03 – Dlouhodobý hmotný majetek neodpisovaný

·         Účtová skupina 04 – Nedokončený dlouhodobý nehmotný a hmotný majetek

·         Účtová skupina 05 – Poskytnuté zálohy na dlouhodobý majetek

·         Účtová skupina 06 – Dlouhodobý finanční majetek

·         Účtová skupina 07 – Oprávky k dlouhodobému nehmotnému majetku

·         Účtová skupina 08 – Oprávky k dlouhodobému hmotnému majetku

·         Účtová skupina 09 – Opravné položky k dlouhodobému majetku.

Pro úplnost lze doplnit, že položky aktiv (majetku), které nejsou dlouhodobým majetkem, jsou v rozvaze vykazovány jako „Oběžná aktiva“. Jedná se o zásoby, pohledávky, krátkodobý finanční majetek a peněžní prostředky. Zásoby patří z účetního hlediska mezi „hmotný majetek“, neboť je takto výslovně zmíněn v § 25 zákona o účetnictví. Pro účely časového rozlišení pak slouží v rozvaze položka „Časové rozlišení aktiv“, která je v rozvaze vykazována samostatně, mimo oběžná aktiva.

1.2. Zařazení do dlouhodobého majetku

Při rozhodování o tom, zda v konkrétních případech účetní jednotka pořizuje dlouhodobý majetek, je nutné správně vyhodnotit splnění příslušných požadavků, vyplývajících z účetních a případně i dalších právních předpisů.

Do úvahy je nutné brát především:

·         hledisko časové,

·         hledisko věcné,

·         hledisko výše ocenění,

·         hledisko účelové,

·         hledisko stavové,

·         hledisko vlastnické.

Hledisko časové

Jak vyplývá z příslušné definice „dlouhodobosti“, uvedené v § 19 odst. 8 zákona o účetnictví, jedním z rozhodujících kritérií pro zařazení příslušné položky do dlouhodobého majetku je hledisko časové, které je měřitelné prostřednictvím doby použitelnosti, popřípadě doby splatnosti dané položky dlouhodobého majetku. Rozhodující pro posouzení při zařazování do dlouhodobého majetku je, zda při vzniku účetního případu tato doba přesahuje 1 rok. (Pozor, jinak je tomu v případě dlouhodobých pohledávek, které však nejsou vykazovány v rozvaze jako dlouhodobý majetek). „Dobu použitelnosti“ zákon o účetnictví již blíže nespecifikuje. Příslušnou definici však nalezneme v příslušné prováděcí vyhlášce č. 500/2002 Sb. k zákonu o účetnictví:

Dobou použitelnosti se pro účely účetnictví rozumí „doba, po kterou je majetek využitelný pro současnou nebo uchovatelný pro další činnost nebo může sloužit jako podklad nebo součást zdokonalovaných nebo jiných postupů a řešení včetně doby ověřování nehmotných výsledků“ (viz § 6 odst. 1 vyhlášky č. 500/2002 Sb.).

·         Doba použitelnosti je faktorem, který je obvykle rozhodující v případě zařazení příslušné položky do dlouhodobého nehmotného, popřípadě dlouhodobého hmotného majetku.

·         Doba splatnosti je obvykle používána v případě posuzování, zda příslušnou položku lze zařadit do dlouhodobého finančního majetku (například v případě poskytnutých úvěrů a zápůjček). Při podrobnějším zkoumání však lze s určitým překvapením zjistit, že toto hledisko nemusí být striktně rozhodující. Do dlouhodobého majetku jsou kupříkladu zařazovány i poskytnuté krátkodobé zálohy (viz § 6 odst. 7 nebo § 7 odst. 9, § 8 odst. 3 vyhlášky č. 500/2000 Sb.). Toto platí za předpokladu splnění podmínky, že se jedná o zálohy poskytnuté na pořízení dlouhodobého nehmotného nebo hmotného, popřípadě dlouhodobého finančního majetku.

Výjimky:

·         V případě pohledávek, jejichž doba splatnosti je delší než 1 rok, se o dlouhodobý majetek nejedná. Tyto pohledávky jsou z účetního hlediska zařazeny do oběžných aktiv v položce „Dlouhodobé pohledávky“, a nikoliv do dlouhodobého majetku (§ 10 vyhlášky č. 500/2002 Sb.). Zařazení do položky dlouhodobé pohledávky se uplatní za podmínky, že k časovému okamžiku, ke kterému je účetní závěrka sestavena, mají tyto pohledávky dobu splatnosti delší než 1 rok.

·         Obdobně toto časové hledisko neplatí v případě dlouhodobých záloh, pokud jsou poskytnuty na pořízení zásob. Tyto dlouhodobé zálohy jsou vykazovány v rozvaze rovněž jako zásoby (§ 9 vyhlášky č. 500/2002 Sb.).

·         Hledisko doby použitelnosti není rozhodující v případě položky „Stavby“ (§ 7 odst. 2 vyhlášky č. 500/2002 Sb.). Tato výjimka pak poněkud narušuje navyklý způsob pohledu na to, co je dlouhodobým majetkem. Kupříkladu i dočasné stavby, jejichž doba trvání není delší než 1 rok, by měly být z tohoto pohledu vykazovány v položce „Stavby“. To znamená jako dlouhodobý hmotný majetek (například provozní důlní díla).

·         „Drobný nehmotný majetek“ s dobou použitelnosti delší než 1 rok, jehož ocenění nedosahuje dolní hranice určené účetní jednotkou, se nevykazuje v dlouhodobém nehmotném majetku, nýbrž v nákladech [§ 6 odst. 2 písm. b) vyhlášky č. 500/2002 Sb.].

·         Hmotné movité věci s dobou použitelnosti delší než 1 rok, jejichž ocenění nedosahuje dolní hranice určené účetní jednotkou, pokud se jedná o „drobný hmotný majetek“, jsou zařazeny mezi zásoby, konkrétně pod položku „Materiál“. Tudíž majetek, který je účetní jednotkou považován za drobný hmotný majetek, mezi dlouhodobý majetek zařazen není a je o něm účtováno jako o zásobách [§ 9 odst. 1 písm. g) vyhlášky č. 500/2002 Sb.]. Pokud bychom na chvíli odskočili do ZDP, lze si povšimnout, že v případě, pokud se jedná o zásoby, nejedná se pro účely daně z příjmů ani o hmotný majetek (§ 26 odst. 2 ZDP).

Lze tedy konstatovat, že definice „dlouhodobosti“, uvedená v § 19 odst. 8 zákona o účetnictví je určujícím prvkem pro členění majetku na dlouhodobý a krátkodobý jen do určité míry. Z určujícího pravidla, které stanoví jako rozhodující při posuzování časové hledisko (tzn. dobu použitelnosti nebo splatnosti přesahující 1 rok) existují zcela bezpochyby určité významné výjimky. Tyto výjimky jsou pak uvedeny v příslušných ustanoveních prováděcí účetní vyhlášky k zákonu o účetnictví. Lze konstatovat, že tímto konceptem (pravidlem, které však neplatí vždy, neboť platí řada výjimek) se ovšem pohled na správný účetní postup při posuzování dlouhodobosti majetku poněkud komplikuje. Výjimky z obecného pravidla obvykle přinášejí jen riziko případných účetních chyb a nesprávností při posuzování konkrétních účetních případů.

Dílčí závěr v tomto směru je takový, že v případě poskytnuté zálohy (závdavku) není rozhodujícím faktorem časové hledisko, nýbrž věcné hledisko. Pokud se krátkodobá záloha váže k dlouhodobému majetku, je vykazována v rozvaze rovněž jako součást dlouhodobého majetku. Pokud se dlouhodobá záloha váže k pořízení zásob, je vykazována v rozvaze jako součást zásob.

V případě stavby doba použitelnosti nehraje naprosto žádnou roli pro jejich zařazení do dlouhodobého majetku. Tím se do dlouhodobého majetku ovšem dostávají i dočasné stavby, jejich doba použitelnosti nepřesahuje 1 rok. Doba použitelnosti delší než 1 rok rovněž nehraje roli v případě majetku, který účetní jednotka považuje za „drobný nehmotný majetek“ nebo za „drobný hmotný majetek“.

Doba splatnosti delší než 1 rok není důležitá v případě pohledávek, neboť tyto nejsou považovány za dlouhodobý majetek, nýbrž za oběžná aktiva.

(Více ohledně majetku a závazků v účetnictví již najdete v měsíčníku DÚVaP 11-12/2019 a k problematice konec roku v účtárně v PaM 1/2020, 1000 ř. 1/2020 a odborné tematické publikaci Účtování – zákony a předpisy)

Osoby se zdravotním postižením jsou osoby, které mají určitou zdravotní nevýhodu. V České republice žije zhruba 1 000 000 osob se zdravotním postižením. Podpora osob s postižením v oblasti zaměstnávání a celkově uplatnění na trhu práce je důležitá. Jak jsou definovány osoby zdravotně postižené? Jaké jsou povinnosti zaměstnavatelů při zaměstnávání zdravotně postižených? Jak je podporováno zaměstnávání osob se zdravotním postižením?

Definice osob zdravotně postižených

Ustanovení § 67 odst. 1 zákona o zaměstnanosti obsahuje prohlášení, že fyzickým osobám se zdravotním postižením se poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce. Následující odstavec vymezuje pojem osob se zdravotním postižením a tyto rozděluje do 3 kategorií.

Dle ust. § 67 odst. 2 zákona o zaměstnanosti osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány:

a) invalidními ve třetím stupni (osoba s těžším zdravotním postižením),

b) invalidními v prvním nebo druhém stupni,

c) zdravotně znevýhodněnými (osoba zdravotně znevýhodněná).

Invalidita

je dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav. Základním posudkovým kritériem určení invalidity je určitý pokles pracovní schopnosti.

Dle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění je osoba považována za invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles její pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Pokud pracovní schopnost osoby poklesla:

a) nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně,

b) nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně,

c) nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně.

Pracovní schopností se rozumí schopnost osoby vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jejím tělesným, smyslovým a duševním schopnostem, s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u osoby před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu osoby doloženého výsledky funkčních vyšetření.

Podrobnější právní úprava posuzování invalidity je obsahem prováděcího předpisu zákona o důchodovém pojištění, a to vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity).

Osobou zdravotně znevýhodněnou

dle ust. § 67 odst. 3 zákona o zaměstnanosti je fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Dlouhodobě nepříznivý stav je také základním předpokladem pro stanovení stupně invalidity. Jedná se o stav, který má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti, a tím i schopnost pracovního uplatnění.

Status osoby zdravotně znevýhodněné se získává rozhodnutím o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou, a to dnem nabytí právní moci rozhodnutí o uznání osobou zdravotně znevýhodněnou. Rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení je také jediným dokladem o této skutečnosti. Status osoby zdravotně znevýhodněné se deklaruje rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení. Vztah invalidity a osoby zdravotně znevýhodněné je neslučitelnost obou statusů u jedné osoby.

POVINNOSTI ZAMĚSTNAVATELŮ PŘI ZAMĚSTNÁVÁNÍ ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH - Dle ust. § 237 zákoníku práce povinnosti zaměstnavatelů k zaměstnávání fyzických osob se zdravotním postižením a k vytváření potřebných pracovních podmínek pro tyto osoby stanovuje zvláštní právní předpis, kterým je zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Tato úprava klade důraz na zvýšenou ochranu této skupiny osob, která vyplývá již z Listiny základních práv a svobod a dále z mnoha mezinárodních dokumentů, k jejichž dodržování se Česká republika zavázala.

Dle ust. § 80 zákona o zaměstnanosti jsou zaměstnavatelé povinni:

a) rozšiřovat podle svých podmínek a ve spolupráci s lékařem poskytovatele pracovnělékařských služeb možnost zaměstnávání osob se zdravotním postižením individuálním přizpůsobováním pracovních míst a pracovních podmínek a vyhrazováním pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením,

b) spolupracovat s krajskou pobočkou Úřadu práce při zajišťování pracovní rehabilitace,

c) vést evidenci zaměstnávaných osob se zdravotním postižením, evidence obsahuje údaje o důvodu, na základě kterého byla uznána osobou se zdravotním postižením (§ 67 odst. 2),

d) vést evidenci pracovních míst vyhrazených pro osoby se zdravotním postižením.

Ustanovení § 103 odst. 1 písm. a) zákoníku práce ukládá zaměstnavateli povinnost nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával zakázané práce a práce, jejichž náročnost by neodpovídala jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Tím se rozumí nejen zákaz přidělovat zaměstnanci práci, pro kterou není zdravotně způsobilý, ale rovněž povinnost zamezit tomu, aby takovou práci zaměstnanec vykonával. S tím souvisí rovněž povinnost zaměstnavatele převést zaměstnance na jinou práce, pokud by například pozbyl dlouhodobě způsobilost konat dosavadní práci nebo pokud by nesměl podle lékařského posudku dále konat práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice apod.

Zákoník práce dále v ust. § 103 odst. 5 také ukládá zaměstnavateli povinnost pro zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením, zajišťovat na svůj náklad technickými a organizačními opatřeními, zejména potřebnou úpravu pracovních podmínek, úpravu pracovišť, zřízení chráněných pracovních míst a dílen, zaškolení nebo zaučení těchto zaměstnanců a zvyšování jejich kvalifikace při výkonu jejich pravidelného zaměstnání. V souvislosti s tím je v ust. § 287 odst. 2 písm. f) zákoníku práce uložena zaměstnavateli povinnost projednat s odborovou organizací opatření k vytváření podmínek pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Opatření k vytváření podmínek pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením se mohou rovněž stát předmětem kolektivního vyjednávání a mohou být zahrnuta do kolektivní smlouvy.

POVINNÝ PODÍL - Důležitou povinností zaměstnavatelů uloženou zákonem o zaměstnanosti je v ust. § 81 tohoto zákona uložená povinnost zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Zákon o zaměstnanosti ukládá zaměstnavatelům povinnost zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 25 zaměstnanců, zaměstnat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu. K zajištění vyšší míry zaměstnanosti osob se zdravotním postižením se využívá právě tento administrativně donucovací nástroj na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kdy se na základě zákona ukládá povinnost zaměstnavatelům, kteří mají více jak 25 zaměstnanců v pracovním poměru, zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu 4 % těchto osob na celkovém počtu zaměstnanců zaměstnavatele. Zaměstnavatel může splnit tuto povinnost tak, že zaměstná osoby se zdravotním postižením v pracovním poměru nebo zvolí náhradní způsob plnění. Ten může mít několik podob. V případě, že se zaměstnavatel rozhodne nevyužít ani jednu z možností, splní povinnost odvodem do státního rozpočtu. Zaměstnavatel si může způsob, jakým svou povinnost splní, vybrat, může též jednotlivé způsoby plnění kombinovat. Za neplnění povinnosti dle ust. § 81 zákona o zaměstnanosti může být zaměstnavateli uložena pokuta za přestupek ve smyslu ust. § 140 odst. 2 písm. a), b) zákona o zaměstnanosti.

Povinnost uvedenou v ust. § 81 odstavci 1 zákona o zaměstnanosti zaměstnavatelé plní:

a) zaměstnáváním v pracovním poměru,

b) odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů, se kterými Úřad práce uzavřel dohodu o uznání zaměstnavatele, nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům nebo odebíráním výrobků nebo služeb od osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto osobám,

c) odvodem do státního rozpočtu,

nebo vzájemnou kombinací způsobů uvedených v písmenech a) až c).

Způsoby plnění, tj. zaměstnávání v pracovním poměru, odběr výrobků a služeb nebo odvod do státního rozpočtu, jsou považovány za rovnocenné a lze je vzájemně kombinovat. Zaměstnavatelé, kteří jsou organizačními složkami státu nebo jsou zřízeni státem, nemohou plnit povinný podíl způsobem odvodu do státního rozpočtu.

Zaměstnání v pracovním poměru

je pro osobu se zdravotním postižením nejvhodnější. O dosažení tohoto cíle se snaží i zákon o zaměstnanosti. Úspěšnost zaměstnávání osob se zdravotním postižením je rozdílná dle jednotlivých regionů, také v různých odvětvích. Z možností daných zaměstnavateli v ust. § 81 odstavci 1 zákona o zaměstnanosti nejčastěji volí zaměstnavatelé možnost zaměstnat osoby se zdravotním postižením v povinném podílu.

Pro zjištění celkového počtu zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, a povinného podílu je rozhodující průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců. Způsob výpočtu průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců je podrobně upraven v ust. § 15 vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Důležité je, že do průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců se započítávají pouze zaměstnanci v pracovním poměru, nikoli zaměstnanci vykonávající práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců se zjišťuje jako podíl celkového počtu skutečně odpracovaných hodin těmito zaměstnanci v daném kalendářním roce (zvýšeného o neodpracované hodiny v důsledku a) dočasné pracovní neschopnosti, b) v důsledku čerpání dovolené, c) z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele, d) z důvodu překážek v práci na straně zaměstnance, pokud se jedná o překážky, při kterých má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy nebo platu, e) v důsledku ošetřování dítěte nebo péče o ně nebo ošetřování jiného člena domácnosti) a celkové stanovené týdenní pracovní doby bez svátků připadající v daném kalendářním roce na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu. Z takto zjištěného průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců se stanoví povinný podíl. Pro účely posuzování splnění povinnosti zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu se každý zaměstnanec s těžším zdravotním postižením započítává třikrát. Všechny výpočty se provádí na dvě desetinná místa.

Příklad

Způsob výpočtu je možné ukázat na jednoduchém příkladu. Všichni zaměstnanci zaměstnavatele odpracovali ve 40 hodinové týdenní pracovní době za celý kalendářní rok 280 000 hodin. Součet všech započitatelných neodpracovaných hodin je 26 400. Celkový roční fond pracovní doby (bez svátků) připadající na jednoho zaměstnance pracujícího na plnou pracovní dobu 40 hodin týdně ve sledovaném roce činí 2024 hodin. Průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců zjistíme pak následovně – celkový počet hodin (280 000+26 400= 306 400) vydělíme celkovou pracovní dobou připadající v daném kalendářním roce na jednoho zaměstnance pracujícího po stanovenou týdenní pracovní dobu (2024).

Výsledkem je průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců 151,38. Z toho 4 % podíl je při zaokrouhlení na dvě desetinná místa 6,05. Zaměstnavatel by měl v uvedeném případě zaměstnávat 6 osob se zdravotním postižením.

Odebírání výrobků nebo služeb

Dle ust. § 81 odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti mohou zaměstnavatelé svoji povinnost splnit odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů, se kterými Úřad práce uzavřel dohodu o uznání zaměstnavatele, nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům nebo odebíráním výrobků nebo služeb od osob se zdravotním postižením, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými a nezaměstnávají žádné zaměstnance, nebo zadáváním zakázek těmto osobám. Tuto možnost může zvolit zaměstnavatel, který nemůže (nechce) na svém pracovišti zaměstnat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu. Smyslem tedy je, že pokud zaměstnavatel nemůže sám zaměstnat tyto osoby, je alespoň povinen je ekonomicky podpořit – činí tak odběrem zboží nebo služeb, nebo zadáním zakázky. Tzv. dohoda o uznání zaměstnavatele za zaměstnavatele na chráněném trhu práce souvisí s pojmem chráněný trh práce. Dohoda o uznání zaměstnavatele za zaměstnavatele na chráněném trhu práce je uzavírána se zaměstnavateli, kteří zaměstnávají více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců. Detailnější podmínky, za kterých je možné uzavřít se zaměstnavatelem dohodu o uznání, stanoví ust. § 78 zákona o zaměstnanosti.

Přesné podmínky a vzorce pro výpočet rozsahu povinného plnění zaměstnavatele

jsou blíže upraveny v ust. § 18 a násl. prováděcí vyhlášky k zákonu o zaměstnanosti – vyhlášky č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Pro účely plnění povinnosti zaměstnávat osoby se zdravotním postižením se počet osob se zdravotním postižením, které si zaměstnavatel může započítat do plnění povinného podílu, vypočte tak, že z celkového objemu plateb, uskutečněných za výrobky, služby nebo zakázky, které zaměstnavatel odebral od jednotlivých právnických nebo fyzických osob uvedených v ust. § 81 odst. 2 písm. b) zákona (dodavatel) ve sledovaném kalendářním roce, se odečte daň z přidané hodnoty a výsledná částka se vydělí sedminásobkem průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí sledovaného kalendářního roku vyhlášené Ministerstvem práce a sociálních věcí. Výsledek představuje počet osob se zdravotním postižením, které si může tento zaměstnavatel započítat do plnění povinného podílu i když odebíral výrobky a tyto osoby přímo nezaměstnával. Jestliže je tato částka větší než průměrný přepočtený počet zaměstnanců se zdravotním postižením zaměstnávaných dodavatelem v jednotlivých kalendářních čtvrtletích (dodavatel na faktuře nebo formou čestného prohlášení potvrzuje průměrný čtvrtletní přepočtený počet svých zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením), může si zaměstnavatel započítat pouze nejvyšší potvrzený průměrný čtvrtletní přepočtený počet. V případě, že vypočtený počet osob se zdravotním postižením je větší než průměrný přepočtený počet zaměstnanců dodavatele, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, potvrzený za kalendářní čtvrtletí, může si zaměstnavatel do plnění povinného podílu za sledovaný kalendářní rok započítat osoby se zdravotním postižením jen v počtu, který byl v jednotlivých kalendářních čtvrtletích potvrzen jako nejvyšší. Kalendářním čtvrtletím pro tyto účely je kalendářní čtvrtletí předcházející zdanitelnému plnění za dodání výrobků nebo služeb, nebo zadání zakázek (§ 18 odst. 2 vyhlášky). Při odebírání výrobků nebo služeb od osoby samostatně výdělečně činné, která je osobou se zdravotním postižením a nezaměstnává žádné zaměstnance, nebo při zadávání zakázek této osobě, je možno započítat maximálně jednoho zaměstnance, který je osobou se zdravotním postižením (§ 18 odst. 3 vyhlášky).

Dle ust. § 18a vyhlášky zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečně činné podle ust. § 81 odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti mohou do celkové výše stanovené v ust. § 81 odst. 3 zákona o zaměstnanosti započítávat cenu bez daně z přidané hodnoty, a to za výrobky a služby poskytnuté v daném kalendářním roce, nebo za zadané zakázky splněné v daném kalendářním roce.

(Více již najdete v PaM 11-12/2019 a odborných tematických publikacích Zákoník práce s komentářem A5, GDPR A6, 100 otázek Nemocenské pojištění, zaměstnávání a v Aktualizace III/4)

Pro každého jedince, který se snaží žít i pracovat naplno a podávat ty nejlepší fyzické i psychické výkony, je pro udržování pevného zdraví podstatnou schopností silná odolnost organismu. Nejjednodušší metody k jejímu získání, které známe již od našich dědů a babiček, jsou pro současníka obyčejně „nejsložitější“, neboť mohou být jistým způsobem nepohodlné a málo atraktivní a vyžadují silnější vůli a odhodlání. Mezi takové „případy“ patří i otužování používáním čisté studené vody nejrozličnějšími způsoby. Jak postupovat při otužování?

Možnosti jsou různé

a odvíjejí se od jednotlivých historických propagátorů rozličných metod (Priessnitz, Hahn, Kneipp aj.), současných alternativních léčitelů nebo přijetí klasické medicíny – oboru fyziatrie a rehabilitace. Jedno však mají všechny společné – voda je aktivní médium v prevenci onemocnění a má léčivou sílu, na niž jsme my již dávno zapomněli ...

VODA je pro člověka přirozeným prostředím. Nakonec – téměř celých prvních devět měsíců svého života „plaveme“ v mámině bříšku obklopeni plodovou vodou. Existuje metoda „porodu do vody“, časné učení plavání (někdy už v kojeneckém věku), neutuchající záliba dětí hrát si nekonečně dlouho u vody nebo přímo v ní. Otužování vodou logicky zlepšuje tělesnou zdatnost a celkovou odolnost organismu člověka vůči chladu a zvyšuje jeho obranyschopnost vůči onemocněním z prochladnutí a následným možným infekcím. Na lidský organismus působí svou teplotou (chladem) a částečně i příjemným mechanickým tlakem. Jak postupovat při otužování?

Někdo potřebuje k otužování rozsáhlejší přípravu, jiný může začít hned a naostro. Situace často závisí na věku a fyzické kondici, psychické predispozici a vůli. Přecitlivělejším jedincům anebo těm, kteří jsou oslabeni po předcházejících onemocněních či úrazech, se doporučuje začínat otužováním vzduchem. Nejlépe ráno, kdy je čerstvo a chladněji než přes den. Když nemůžeme být venku, tak alespoň u otevřeného okna. Méně oblečeni začínáme pomalu cvičit, obklopeni chladným ranním vzduchem, jednoduché zdravé cviky k rozproudění krevního oběhu a zlepšení dýchání, například Pět Tibeťanů nebo protahovací (strečinkové) sestavy.

U neduživých a zimomřivých lidí, ale i lidí ve vyšších věkových skupinách je velmi vhodné začít s otužováním ve vaně. Jde o zvláštní druh jakoby detoxikační kúry pokožky ke zlepšení nebo obnovení prokrvování. Koupel se odehrává ve vodě obvyklé teploty (ani ne studená, ani ne teplá), do které se přidává litr osmiprocentního octa a kilogram kuchyňské soli. Ve vodě pobude jedinec 15 až 20 minut, po koupeli se neoplachuje, jen poutírá (je lepší použít jiný ručník než při běžné hygieně). Takovou koupel je možné zopakovat v intervalu tří dní, ale celkově maximálně třikrát. Pak by měl být organismus připraven začít s „klasickým“ otužováním.

Když máme dostatek času, můžeme se ještě připravit tzv. nulovou fází – nejprve si masírovat celé tělo drsnější molitanovou houbou, navlhčenou studenou vodou. Při takové „automasáži“ dbáme na to, abychom masážní tahy vykonávali směrem k srdci. Potom pokračujeme otevírací pasáží.

Na úvod se má začínat pod sprchou krátkými vlažnými omývacími procedurami denně – ráno a večer. Začít je však možné i lehce „šokově“ – střídat teplou sprchu (jednu minutu) se studenou (půl minuty) třikrát po sobě. I když zpočátku jakákoli vlažná, chladná nebo studená voda může vyvolávat na pokožce nepříjemné mrazivé pocity, za několik dní si na ni člověk zvykne, a to dokonce natolik, že každé umývání studenou vodou se stane opravdu příjemným osvěžením (u někoho i probuzením nebo odpolední náhradou kávy). Voda neutrální teploty okolo 33–35 stupňů Celsia v podstatě odpovídá normální teplotě lidské pokožky, a proto ji nepociťujeme ani jako výrazně chladnou, ani jako výrazně teplou. Nemá podstatný vliv na žádnou tělesnou funkci. K otužování má sloužit voda chladnější než neutrální, neboť má dobrý vliv na termoregulaci organismu. Voda má totiž 28krát vyšší tepelnou vodivost než vzduch.

Působení vody probíhá ve třech fázích

V první se zúží cévy pokožky a podkoží, krev se stáhne do hlubších prostor těla, kůže zbledne a člověk má pocit chladu. V druhé fázi, která nastoupí krátce po té první, se cévy opět rozšíří, naplní se krví, kůže zčervená, člověk pociťuje teplo. Pokud je styk se studenou vodou příliš dlouhý, dostaví se znovu pocit chladu, kůže zbledne, rty začínají modrat, zuby drkotat a naskočí husí kůže. Tato fáze je pokynem k přerušení vodní procedury a rychlému dodání tepla. Jinak může mít situace nežádoucí následky. Při otužování má význam už i zmiňovaná střídavá sprcha, při jejímž opakování působí na tělo krátký čas teplá a hned potom studená voda, což je třeba za sebou vícekrát opakovat. Výhodou střídavé sprchy je přivyknutí organismu na náhlé působení rozdílné teploty, což je v pěstování obrany organismu proti nachlazení velmi důležité. Doporučuje se praktikovat vhodné chladicí procedury po celý rok a začít s nimi v době „babího léta“ (září – začátek října) plaváním v chladné vodě bazénu, nebo lépe v jezeru, jemuž předchází krátké prokrvovací cvičení.

Schematické rozdělení vody podle tepelného působení:

• studená voda 12–18 °C neutrální voda 33–35°C,
• chladná voda 18–24 °C teplá voda 35–40 °C,
• vlažná voda 24–32 °C horká voda nad 40 °C.

REFLEX PŘI PONOŘENÍ DO STUDENÉ VODY - Mnoho lidí si oblíbilo v rámci otužování skákání do studené vody, které se však za určitých okolností může pro ně stát činností velmi nebezpečnou, i když vlastně dochází jen ke „srážce“ dvou odlišných teplot – teploty vody a skokanova těla. Při náhlém ponoření v touze po rychlém osvěžení, zejména tehdy, když má voda nižší teplotu, se zpomalí frekvence úderů srdce a může dojít k zástavě srdeční činnosti spojené s kolapsovým stavem, bezvědomím. Na vyvolání takové nepříjemné situace má vliv podráždění kožních zakončení trojklaného nervu ve tváři a nosní sliznici chladnou vodou, ale i reflexní zúžení cév periferie těla při náhlém zastavení dechu (apnoe). Podráždění bodů citlivých na tlakové podněty (tlakové receptory) v oblasti kmene cév vycházejících ze srdce vede potom ke zvýšenému napětí bloudivého nervu a k jeho negativnímu vlivu na funkčnost srdeční pumpy – zpomalení činnosti až zastavení. Takový incident často představuje riziko nejen u vnímavých osob nebo sportujících se změnami věnčitých cév srdce (například jejich zúžením), ale „při souhře okolností“ i u dobrých plavců, kteří se takto mohou utopit i v plytké vodě. V převážné většině případů je však tento reflex přechodným jevem a nemívá popsané výraznější následky, nicméně jeho riziko existuje. Proto je třeba s ním počítat a do vody se rychle ponořovat až po dostatečné aklimatizaci – osprchování nebo opláchnutí chladnou vodou a lehkém rozcvičení.

OTUŽOVÁNÍ HORNÍCH CEST DÝCHACÍCH - Jako prevence před náchylností k onemocněním horních cest dýchacích se osvědčuje jejich specifické otužování. To spočívá v natahování studené vody nosem – z dlaně nebo malé misky. Po několika opakováních se dá dosáhnout toho, že voda „přepadává“ přes nosohltan do úst. Osvědčuje se vykonávat proceduru studenou vodou (na litr vody lžíce kuchyňské soli), která má zároveň silný účinek na likvidaci případných choroboplodných zárodků. Ke zvýšení odolnosti hrdla se doporučuje kloktání studenou slanou vodou.

CHŮZE NABOSO - Po ránu se nejen dobře kosí, ale i otužuje ... Chůze naboso v ranní rose má při získávání odolnosti organismu svůj význam. Když s ním začneme v zářijových dnech, můžeme pokračovat až do zimy a chodit i po čerstvě napadaném sněhu. Důležité je, aby byly nohy před takovou procedurou teplé. Na začátku by měla procházka naboso tohoto typu trvat tři až pět minut. Poté je třeba dát nohy do sucha a tepla a následně je zahřát, např. rychlou chůzí nebo klusem či během.

POD SPORTOVNÍM OTUŽOVÁNÍM chápeme plavání v řekách a jezerech ve velmi studené vodě pod 10 stupňů Celsia za každého počasí. Začínáme s ním postupně v letních měsících za každého počasí a v jakékoli teplotě vody, tedy i když dochází k ochlazení ovzduší, prší nebo fouká vítr, podle možností každý den. Nejnověji se pod tímto pojmem rozumí zimní plavání, které je registrováno Mezinárodní plaveckou federací (FINA). Je vhodným doplňkem i k jiným sportovním disciplínám, jako jsou např. horolezectví, dálkové plavání, potápění, zimní turistika nebo lyžování, ale také k různým druhům pracovních činností ve ztížených klimatických podmínkách. Plavat v zimě může každý zdravý člověk, pokud má více než 17 let. U dětí může udělit výjimku tělovýchovný lékař po důkladném vyšetření. Nejlepší je začít do 40. roku života; později určitě pouze po komplexní lékařské prohlídce a jen se souhlasem lékaře.

Pokud má voda více než 20 stupňů Celsia, není časově omezeno. Při teplotě vody 15 až 20 stupňů Celsia plave otužilec maximálně 40 minut, při teplotě 10 až 15 stupňů Celsia 30 minut. U soutěží v zimním plavání je ze zdravotních důvodů pobyt v chladnější vodě než 10 stupňů Celsia limitován na 22 minut. Otužilci-začátečníci nebo ti, co mají nad 50 let, by se neměli zdržovat ve vodě chladnější než 15 stupňů Celsia déle než 20 minut, při teplotě vody pod 10 stupňů Celsia ne víc než 10 minut a při teplotě do 4 stupňů Celsia ne víc než 5 minut. Přeceňování svých sil a možností představuje vážné zdravotní riziko. Při teplotě chladnější než 12 stupňů stačí plavat dva až třikrát týdně, protože tělo potřebuje dostatek času pro regeneraci.

V jezerech je vhodné plavat u břehu, aby mohl otužilec kdykoli vylézt z vody – když vypršel stanovený čas nebo když pociťuje zdravotní problém. V řekách se silným proudem se zimní plavání nedoporučuje. Obtékání vody okolo těla odebírá organismu více tepla a dochází k rychlejšímu podchlazení.

Před plaváním je vhodné krátké rozcvičení (běh, protahování) k zahřátí pokožky. Po doplavání je také dobré zahřát tělo proběhnutím. Po plavání ve studené vodě není vhodná bezprostřední koupel v teplé vodě – hrozí riziko kolapsu z prudké změny teploty. Oblékání je pomalé, po důkladném osušení třením suchým ručníkem za neustálého pohybu. Tekutiny se doplňují teplým (ne horkým) čajem, který se pije krátkými doušky.

Když se tělo po podchlazení zahřívá, dochází k třesu, který závisí na stupni otužilosti, na tloušťce podkožního tuku a na stupni podchlazení organismu. Třes je přirozenou reakcí, není třeba jej násilně potlačovat.

MUDr. Pavel Malovič

Poradce, měsíčník č. 3-4/2020 (X/2019)

·         Občanský zákoník po novelách s komentářem (I.) – JUDr. Jiří Nesnídal

Poradce, měsíčník č. 5-6/2020 (X/2019)

·         Občanský zákoník po novelách s komentářem (II.) – JUDr. Zbyněk Pražák

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 11-12/2019 (X/2019)

·         Majetek a závazky – účetně a daňově – Ing. Luděk Pelcl

·         Reklama a propagace z účetního a daňového hlediska – Ing. Vladimír Hruška

·         Pohledávky v účetnictví a opravné položky – Ing. Zdenka Cardová

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 11-12/2019 (X/2019)

·         Paušální výdaje na dopravu z hlediska optimalizace – Ing. Ivan Macháček

·         Příjmy z pronájmu – daňová povinnost – Ing. Zdeněk Morávek

·         Inventura pohledávek a závazků – smluvní sankce – Ing. Martin Děrgel

·         Přílohy k zákonu o DPH – Ing. Zdeněk Kuneš

·         Rozvržení pracovní doby – problémy praxe – JUDr. Eva Dandová

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 11-12/2019 (X/2019)

·         Poskytování dávek osobám se zdravotním postižením – novela – JUDr. Eva Dandová

·         Změna daně ze mzdy v důsledku zrušení karenční doby – novela ZP a ZDP – Richard W. Fetter

·         Zaměstnávání osob se zdravotním postižením – JUDr. Jana Drexlerová

·         Uplatňování občanského zákoníku v personální činnosti – JUDr. Ladislav Jouza

·         Práce na směny – JUDr. Ladislav Jouza

·         Narození dítěte a ZP v kontextu péče spojené s výkonem výdělečné činnosti – Ing. Antonín Daněk

·         Změny ve školských předpisech – JUDr. Eva Dandová

·         Soubory hmotných movitých věcí – Ing. Zdeněk Morávek

1000 řešení – měsíčník č. 11-12/2019 (X/2019)

·         Nemocenské pojištění po novele – JUDr. Eva Dandová

·         Optimalizace daně

·         Daň z příjmů

·         Daň z přidané hodnoty

·         Účetnictví

·         Odvody

·         Zákoník práce

Veřejná správa – Poradce veřejné správy č. 11-12 (X/2019)

·         Zákon o ukončení důchodového spoření

·         Zákon o poskytování služby péče o dítě v dětské skupině

·         Vyhláška o regulačním výkaznictví

·         Vyhláška o postupu při provádění pozemkových úprav a náležitostech návrhu pozemkových úprav

ODBORNÉ PUBLIKACE – NOVINKY:

• Zákoník práce s komentářem – zaměstnávání (aktuální znění zákoníku práce s komentářem, platy ve veřejné správě)
• Školský zákon s komentářem – zaměstnávání (aktuální znění školského zákona s komentářem, zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, vyhlášky ke školskému zákonu)
• Ústava ČR, Listina základních práv a svobod, Zákon o volbě prezidenta republiky – aktuální znění
• Daňové a nedaňové výdaje (2019) – (uplatňování skutečně vynaložených výdajů do výdajů daňových)
• Zákoník práce, Zákon o zaměstnanosti (úplná znění zákonů ve formátu A6 z edice Zák§ny do kapsy)
• Zákon o DPH, Daňový řád (úplná znění zákonů ve formátu A6 z edice Zák§ny do kapsy)
• GDPR – nařízení, Zákon o zpracování osobních údajů (úplná znění zákonů ve formátu A6 z edice Zák§ny do kapsy)
• Optimalizace daně (postupy, jak vykázat optimální daňovou povinnost, tj. daňovou povinnost přiměřenou výšce obratu a ziskovosti odvětví podnikání)
• 100 otázek a odpovědí – GDPR a zákoník práce (řešení na otázky zaměřené na oblastí ochrany osobních údajů, vybrané řešení případů z praxe podle zákoníku práce, odměňování a cestovní náhrady)
• 100 otázek ZDP a DPH po novele (řešení na otázky zaměřené na daň z příjmů fyzických a právnických osob a daň z přidané hodnoty po novele)
• 100 otázek Nemocenské pojištění, Zaměstnávání (řešení na otázky zaměřené na nemocenské pojištění po novele a zaměstnávání po novele)

Poradce, měsíčník č. 7/2020 (XI/2019)

·         Zákon o elektronické evidenci tržeb s komentářem – Mgr. Petr Taranda

·         Zákon o omezení plateb v hotovosti s komentářem – Mgr. Petr Taranda

·         Účetní závěrka za rok 2019 podle kategorií účetních jednotek – Ing. Zdenka Cardová

·         Paušální výdaje poplatníků daně z příjmů v r. 2019 – Ing. Eva Sedláková

·         Odpovědnost manželů za dluhy – JUDr. Jana Drexlerová

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 1/2020 (XI/2019)

·         Ukončení roku z pohledu zákona o daních z příjmů – Ing. Eva Sedláková

·         Zákon o elektronické evidenci tržeb – novela – Mgr. Petr Taranda

·         Budeme uzavírat kolektivní smlouvy na r. 2020 – JUDr. Eva Dandová

·         Uplatnění daňové ztráty z minulých let – Ing. Ivan Macháček

·         OSVČ pozor na zálohy svému s.r.o. nezúčtované do konce roku – Ing. Martin Děrgel

·         Účetní závěrka v grafickém přehledu – Ing. Vladimír Hruška

·         Inventura dluhů – některé po 30 měsících zvýší základ daně – Ing. Martin Děrgel

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 1/2020 (XI/2019)

·         Paušální výdaje – Ing. Ivan Macháček

·         Zdravotní pojištění a „mezinárodní prvek“ – Ing. Antonín Daněk

·         OSVČ a zdravotní pojištění 2019-2020 – Ing. Antonín Daněk

·         Evidence tržeb po novele zákona – Ing. Kohoutková

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 1/2020 (XI/2019)

·         Konec roku ve mzdové účtárně – JUDr. Eva Dandová

·         Sdílené (dělené) pracovní místo – JUDr. Ladislav Jouza

·         Valorizace důchodů - 1. leden 2020 – JUDr. Eva Dandová

·         Čas přípravy kolektivních smluv na rok 2020 – JUDr. Ladislav Jouza

·         Průkaz pojištěnce a „nové kartičky“ VZP ČR – Ing. Antonín Daněk

·         OSVČ a změny ve zdravotním pojištění od 1.1.2020 – Ing. Antonín Daněk

·         Účetní závěrka u vybraných účetních jednotek – Ing. Zdeněk Morávek

·         Dovolená ve školství – JUDr. Ladislav Jouza

1000 řešení – měsíčník č. 1/2020 (XI/2019)

·         Konec roku v účetnictví – Ing. Helena Machová

·         Zdravotně postižení a konec roku – JUDr. Jana Drexlerová

·         Zaměstnávání cizinců – JUDr. Jana Drexlerová

·         Daň z příjmů

·         Daň z přidané hodnoty

·         Účetnictví

·         Odvody

·         Zákoník práce