1. DAŇOVÉ VÝDAJE NOVĚ

Za daňové výdaje lze považovat náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. No v praxi je někdy těžké posoudit, jestli se jedná o výdaj daňový nebo nedaňový a při případné daňové kontrole můžou nastat problémy. Jak správně postupovat při posuzování daňových a nedaňových výdajů?

Dočtete se v našich publikacích, které jsou určeny podnikatelům, účetním, daňovým poradcům, živnostníkům, ekonomům, auditorům, manažerům ...

1. Daňové a nedaňové výdaje 2023 – odborná tematická publikace /A5, str. 560/

2. DÚVaP 3-4/2023 – Výdaje v ZDP a výdaje v účetnictví – příspěvek /A5, str. 192/

3. DaÚ 2/2023 – Daňové parametry v ZDP po novele – příspěvek /A4, str. 80/

2. OPTIMALIZACE DANĚ 2023

Snahou každého poplatníka daně z příjmů je v daňovém přiznání minimalizovat svůj základ daně a tím i minimalizovat svou daňovou povinnost. Při této optimalizační činnosti je přitom důležité využít všech ustanovení zákona z příjmů umožňující legálně dosáhnout optimální daně z příjmů, a přitom se nedopouštět sankcionovaných daňových úniků. Jak správně postupovat při optimalizaci daně?

Dočtete se v našich publikacích, které jsou určeny podnikatelům, účetním, daňovým poradcům, živnostníkům, ekonomům, auditorům, manažerům ...

1. Optimalizace daně 2023 – odborná tematická publikace /A5, str. 120/

2. Daňové a nedaňové výdaje 2023 – odborná tematická publikace /A5, cca str. 560/

3. Zákony IA/2023 – Zákon o daních z příjmů, Zákon o DPH ... – úplná znění zákonů /A5, str. 576/

4. 100 otázek a odpovědí ZDP po novele, Cestovní náhrady – odborná tematická publikace /A5, str. 96/

3. BALÍČEK MZDOVÝM ÚČETNÍM

Pracujete jako mzdová účetní a potřebujete mít po ruce aktuální informace ohledně posledních novel pracovněprávních a sociálních zákonů? V našich publikacích najdete odborné texty doplněné názornými příklady z praxe.

Objednejte si naše publikace, které jsou určeny mzdovým účetním, podnikatelům, zaměstnavatelům, personalistům, živnostníkům, manažerům …

1. Poradce 11-12/2022 – Zákoník práce s komentářem – komentář /A5, str. 528/

2. DÚVaP 3-4/2023 – Povinnosti zaměstnance k náhradě škody – příspěvek /A5, str. 192/

3. 100 otázek a odpovědí Vnitropodnikové směrnice – odborná tematická publikace /A5, str. 96/

4. PaM 3-4/2023 – Průměrná mzda zvyšuje v roce 2023 práva a nároky zaměstnanců – příspěvek /A4, str. 112/

4. DAŇOVÝ BALÍČEK

Přinášíme Vám komplexní pohled na daně, od zpracování účetní závěrky a daňových přiznání až po novinky v zákoně o daních z příjmů po posledních novelách. Potřebujete komplexní, podrobné informace?

Objednejte si naše publikace, které jsou určeny podnikatelům, účetním, daňovým poradcům, živnostníkům, ekonomům, auditorům, manažerům ...

1. Poradce 8-9/2023 – Zákon o daních z příjmů s komentářem – komentář /A5, str. 560/

2. Daňová přiznání FO a PO za rok 2022 – odborná tematická publikace /A5, str. 224/

3. Účetní závěrka podnikatelů za rok 2022 – odborná tematická publikace /A5, str. 128/

4. DaÚ 2/2023 – Daňové limity – příspěvek /A4, str. 80/

5. 1000 řešení 1-2/2023 – Konec roku v účetnictví – praktické příklady /A5, str. 96/

5. DPH BALÍČEK

Novelou zákona o DPH byl od 1. ledna 2023 zvýšen limit obratu pro povinnou registraci plátce daně, upřesněna pravidla pro určení místa plnění při prodeji zboží na dálku a provedeny dílčí změny v ustanoveních, která upravují podávání kontrolních hlášení ... a další změny. Potřebujete podrobné, komplexní informace?

Čtěte naše publikace, které jsou určeny podnikatelům, účetním, daňovým poradcům, živnostníkům, ekonomům, auditorům, manažerům ...

1. Poradce 7/2023 – Zákon o DPH s komentářem – komentář /A5, str. 328/

2. 1000 řešení 3-4/2023 – DPH po novele– praktické příklady /A5, str. 96/

3. Zákony IA/2023 – Zákon o DPH, Daňový řád ... – úplná znění zákonů /A5, str. 576/

4. Zákony IB/2023 – Zákon o účetnictví, ČÚS ... – úplná znění zákonů /A5, str. 554/

5. DÚVaP 1-2/2023 – Povinnosti plátce DPH – příspěvek /A5, str. 144/

6. MZDOVÝ BALÍČEK

Přinášíme Vám ucelené pracovněprávní informace ohledně zákoníku práce, zvýšení minimální mzdy, změny cestovních náhrad až po změněné odvodové povinnosti od roku 2023. Potřebujete komplexní, podrobné informace?

Objednejte si naše publikace, které jsou určeny mzdovým účetním, podnikatelům, zaměstnavatelům, personalistům, živnostníkům, manažerům …

1. Zákony III/2023 – Zákoník práce, mzdové a platové předpisy ... – úplná znění zákonů /A5, str. 800/

2. Příručka mzdové účetní 2023 – odborná tematická publikace /A5, str. 320/

3. Pomocník mzdové účetní 2023 – odborná tematická publikace /A5, str. 48/

4. PaM 2/2023 – Zvýšení minimální mzdy a pracovněprávní nároky zaměstnanců – příspěvek /A4, str. 80/

5. 100 otázek a odpovědí ZDP po novele, Cestovní náhrady – odborná tematická publikace /A5, str. 80/

Cena balíčků je včetně DPH. Uvedená nabídka je platná do vyprodání zásob. Vydavatelství si vyhrazuje právo nahradit vyprodanou publikaci jinou – adekvátní k obsahu balíčku.

Poslední období přineslo mnoho změn do soukromého i podnikatelského prostředí. Tímto změnám a novým pojmům se věnuje i oblíbená publikace Daňové a nedaňové výdaje pro rok 2023. Naleznete v ní abecedně seřazené daňové a nedaňové výdaje s mnoha příklady z praxe. Každý pojem je rozebrán dle zákona o daních z příjmů, účetnictví, DPH a nově i z právního hlediska. Někdy je těžké posoudit, jestli se jedná o výdaj daňový nebo nedaňový. Za daňové výdaje lze považovat náklady vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. No v praxi to je někdy těžké posoudit a při případné daňové kontrole, můžou nastat problémy.

Úvod k daňovému posuzování výdajů

Zákon o daních z příjmů nemá tak docela pravdu v tom, že jde o daň z – příjmů. Ve skutečnosti se totiž až na výše zmíněné výjimky (zaměstnanci a příjmy podléhající srážkové dani) jedná o daň ze základu daně, a ještě přesněji řečeno ze základu daně sníženého o odpočty a patřičně zaokrouhleného. O čemž nás přesvědčí § 16 odst. 2, resp. § 21 odst. 1 ZDP, kde je stanoven výpočet daně z příjmů osob fyzických, respektive právnických.:

·                     „Daň se vypočte ze základu daně sníženého o nezdanitelné části základu daně a o odčitatelné položky od základu daně a zaokrouhleného na celá sta Kč dolů, …“

·                     „… Daň se vypočte jako součin základu daně sníženého o položky snižující základ daně a o odčitatelné položky od základu daně zaokrouhleného na celé tisíce Kč dolů a sazby daně.“

Nicméně předmětem zdanění je skutečně „příjem“ – jak se dočteme v § 3 odst. 1, resp. § 18 odst. 1 ZDP – a od něj odvozený základ daně slouží pouze pro potřeby zvoleného technického způsobu výpočtu daně. Paradoxně však ZDP svůj ústřední pojem – příjem – nijak blíže nedefinuje, neboť „je přece jasné, o co se jedná“. Pouze se dozvíme, že se zdaňují příjmy peněžní i nepeněžní, dosažené i směnou, a v jednotlivých ustanoveních zákona jsou uvedeny početné příklady konkrétních druhů příjmů, které jednoznačně jsou nebo naopak nejsou zdanitelné. Bohužel jde jenom o příklady a nikoli o úplný výčet předmětu daně, jak vyplývá z velmi obecného vymezení rozsahu „příjmů“ například stylem „z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem“ a podobně.

Nás ale bude zajímat příznivější složka výpočtu základu daně, která zdanitelné příjmy snižuje a tím i samotnou daň z příjmů. Tímto menšitelem, který aktivně zmenšuje, resp. se odečítá od příjmů, jsou – výdaje. Tato poplatníkům milá položka až na malé výjimky (zejména u zaměstnanců a tzv. srážkové daně) dokáže snížit obecně každý zdanitelný (dílčí) základ daně z příjmů. Jak potvrdí např. § 5 odst. 1, respektive § 23 odst. 1 ZDP.:

·                     „Základem daně je částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, pokud dále u jednotlivých příjmů podle § 6 až 10 není stanoveno jinak.“

·                     „Základem daně je rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně, a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období; rozdíl se upraví podle tohoto zákona.“

Stručně vyjádřeno, daň se počítá ze základu daně, který jsou příjmy převyšující výdaje, neboli příjmy snížené o výdaje. Takže kdo chce platit co nejmenší daň z příjmů, má na výběr dvě strategie, případně jejich kombinaci.: 1. Minimalizovat zdanitelné (!) příjmy, nebo 2. Maximalizovat daňově uznatelné (!) výdaje.

Není výdaj jako výdaj

Vydáme se druhou cestou. A opět si hned na počátku musíme postesknout, že vlastně vůbec nevíme, co jsou ty „výdaje“ zač, ZDP jejich definici neuvádí. Trochu lépe jsou na tom poplatníci s podvojným účetnictvím, kteří díky § 21h ZDP alespoň vědí, že se jedná o „náklady“ ve smyslu účetních předpisů. Sice české účetní předpisy rovněž neuvádějí definici „nákladů“, nicméně podpůrně je využitelné jejich vymezení v mezinárodních účetních standardech. Ovšem i v případě účetních jednotek existují výdaje ve smyslu ZDP, které nejsou účetními náklady, a přesto ovlivní základ daně z příjmů. Třeba daňové odpisy, o těch se rozhodně neúčtuje, stejně tak je tomu s populárními paušálními výdaji na dopravu, mimo účetní svět je dále rovněž zákonná rezerva na nakládání s elektro-odpadem nebo od roku 2020 nově pojaté rezervy v pojišťovnictví, nabývací ceny akcií neoceňovaných reálnou hodnotou také nejsou účetními náklady, přičemž při prodeji mohou být daňovými výdaji, a tak podobně.

Zanechme už ale akademických hrátek se slovíčky a marného hledání obsahu pojmu „výdaje“, protože z praktického hlediska je daleko významnější, za jakých podmínek může výdaj snížit zdanitelné příjmy a tedy základ daně a tím pádem i daň z příjmů. Pouze o tyto – tzv. daňové výdaje – ve skutečnosti totiž poplatníkům jde. Jejich základní vymezení v první větě § 24 odst. 1 ZDP je asi nejznámější větou z celého daňového zákona.:

„Výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy.⁵⁾“

Jak víme z judikatury, poznámka pod čarou není součástí závazného textu právního předpisu, ale pouze přispívá k jeho lepšímu porozumění a usnadňuje uplatňování normy. Když nahlédneme do příslušné poznámky pod čarou – 5) – dozvíme se, že nám zákonodárce sděluje, že může jít např. o část 7. hlavu třetí zákoníku práce. Pokud si tento odkaz nalistujeme, najdeme tam regulaci cestovních náhrad zaměstnanců tzv. veřejného sektoru, která je pro podnikatelský sektor známější coby tzv. náhrady do limitu, které se u zaměstnanců nezdaňují.

Ve zbytku tohoto úvodu se prakticky budeme zabývat již pouze (převážně) touto jedinou větičkou, o kterou podnikatelé často svádějí tuhé boje se správci daně, potažmo také až se soudci. Co může být na daňových výdajích tak složitého? Takto se mohou oprávněně podivovat zejména tři typy čtenářů. Zaměstnanci, jejichž daní z příjmů se žádné uznatelné výdaje netýkají, dále „paušálisté“ uplatňující u příjmů ze samostatné činnosti nebo z nájmu výdaje ve výši zákonem stanoveného procenta z příjmů, a příliš opatrní poplatníci nárokující jen zcela bezproblémové výdaje. Ano, daňová korektnost a autocenzura podnikateli nepochybně zajistí klidné spaní a jen výjimečný střet se správcem daně. Zaplatí za to sice možná vyšší daní, než by bylo nutné, ale je to jeho strategie.

Někdy však narazí i velmi obezřetný poplatník, který snižuje základ daně pouze o „bezpečně uznatelné“ výdaje prokázané řadou hodnověrných a přesvědčivých listinných i jiných důkazů. Obvykle cizí vinou… kvůli nepoctivému dodavateli, který ve skutečnosti nebyl tím, za koho se vydával. Například tesař koupí na pile pár trámů, za které hotově zaplatí a se standardním dokladem o prodeji odjíždí. Při daňové kontrole se proto notně podiví, proč má berňák problém s tímto výdajem. A důvod? Třeba údaj o dodavateli neodpovídá skutečnosti, žádná takováto firma v úřední databázi není, nebo předmětný doklad nemá ve své evidenci příjmů. Není totiž výjimkou, že někteří zaměstnanci si tu a tam přilepší na úkor zaměstnavatele a především hotovostní příjmy „zapomenou“ standardně vložit do interního účetního systému – a tedy oficiálně dodavatel nic nedodal a žádnou platbu od našeho nebohého tesaře nepřijal. Co s tím? Číst dále! Dozvíme se, jak si s problémem v obdobných případech „neprokázaného dodavatele“ poradili jiní, a můžeme předeslat, že soudy zde jsou na straně „tesaře“.

Čtyři podmínky daňových výdajů

O výdaji hovoříme jako o daňovém výdaji tehdy, pokud má daňovou účinnost (uznatelnost), a proto může snížit základ daně z příjmů. Naproti tomu nedaňový alias daňově neúčinný/neuznatelný výdaj základ daně nesníží. Prakticky vyjádřeno: na daňové výdaje poplatníkovi „přispívá stát“ – vzdá se poměrné části daně z takto sníženého základu daně – zatímco nedaňově výdaje si poplatník hradí plně sám ze svých zdaněných příjmů. Ekonomicky tak přinášejí podnikateli daňové výdaje snížení pořizovacích cen nakupovaného zboží a služeb.

Příklad

Ekonomický význam výdajů daňových versus nedaňových

Paní Lenka podniká jako OSVČ v zahradnictví a pro tyto účely zakoupila kvalitní zahradnické nůžky za 1 000 Kč. Tento výdaj je pro ni daňově uznatelný a proto si v rámci daňové evidence o něj sníží základ daně z příjmů, což jí při sazbě daně 15 % přinese reálnou úsporu na dani 150 Kč. Touto částkou se na kupní ceně nůžek nepřímo podílel stát, který oželel uvedenou částku na potenciálním inkasu daně z jejich podnikatelských příjmů.

Ale když by si paní Lenka za 1 000 Kč koupila náušnice, tak by se nejednalo o daňový výdaj a nemohla by o tuto částku snížit základ daně a návazně ani daň z příjmů. Tentokrát by stát paní Lence nepřispěl na nákup ze svých daňových příjmů, a vůbec nehraje roli, že ji náušnice sluší a dost možná zlákají některého zákazníka, aby za její zahradnické služby zaplatil více, než měl v plánu. Důvod je zřejmý, v případě paní Lenky (zahradnice) náušnice nesouvisejí s jejím podnikáním. Ovšem kdyby podnikala jako společnice, moderátorka nebo tanečnice, bylo by tomu přesně naopak. Daňovým výdajem by pak už mohly být náušnice, nikoli však zahradnické nůžky.

Připomeňme si citovanou základní podmínku pro uznání výdaje za daňově účinný ke snížení základu daně dle první věty § 24 odst. 1 ZDP. Z čehož vyplývají čtyři obecné předpoklady uznání daňového výdaje.:

1)                  Výdaj je vynaložen na zdanitelný příjem nebo speciálně uvedený v § 24 ZDP.

2)                  Uznatelnost není vyloučena § 25 anebo jiným speciálním ustanovením ZDP.

3)                  Výdaj nepřesahuje určitý limit stanovený ZDP, případně jiným zákonem.

4)                  Výdaj poplatník prokázal…

ad 1)

Základní podmínkou daňové uznatelnosti výdaje je vazba na zdanitelný příjem poplatníka. Jako tomu bylo v případě zmíněné Lenky podnikající v zahradnictví, které zcela jistě správce daně nezpochybní jako daňový výdaj zahradnické nůžky. Samozřejmě mlčky předpokládáme běžnou situaci, tedy že si jich nekoupila nepřiměřeně hodně, nebude je (ani zčásti) využívat soukromě (mimo vlastní podnikání) a není důvod rozporovat případně výši kupní ceny (např. když by prodejcem nůžek byla tzv. spojená osoba ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP).

Jak ale vyplývá z textu pokračujícího za spojkou slučovací – nebo – může být na základě speciálního ustanovení § 24 ZDP, zejména jeho odstavce 2 daňově uznán i výdaj, který nebyl vynaložen, na dosažení, ani na zajištění, ani na udržení zdanitelných příjmů. V tomto ohledu se někdy pletou jak poplatníci (ke své škodě), tak někdy i pracovníci finančních úřadů (ke škodě nebohých poplatníků). Protože § 24 odst. 2 ZDP je speciálním, zvláštním ustanovením vůči základnímu pravidlu § 24 odst. 1 ZDP, má před ním přednost. Přičemž si všimněme, jak toto obsáhlé speciální ustanovení začíná: „Výdaji (náklady) podle odstavce 1 jsou také …“.

Prakticky vyjádřeno to znamená, že pokud poplatník vynaložil výdaj, který výslovně upravuje některé z písmen a) až zz) speciálního § 24 odst. 2 ZDP, pak již nemusí řešit, jestli dokáže prokázat, že se jedná o výdaj vynaložený na dosažení, zajištění nebo udržení jeho zdanitelných příjmů. A nejde o můj odvážný osobní názor, ale uvádí to bezpečně metodický Pokyn Generálního finančního ředitelství č. GFŘ D–22, k jednotnému uplatňování některých ustanovení ZDP; Finanční zpravodaj č. 3/2015, trvale visí na webu Finanční správy ČR.

·         „Výdaje vymezené v § 24 odst. 2 zákona jsou daňovými výdaji podle § 24 odst. 1 zákona bez ohledu na skutečnost, zda slouží k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, za předpokladu, že v příslušném ustanovení není omezující podmínka jinými ustanoveními tohoto zákona nebo jiného zvláštního právního předpisu.“

Ostatně v řadě případů by bylo značně obtížné až zhola marné prokázat, že výdaj byl vynaložen na dosažení, zajištění a/nebo udržení zdanitelných příjmů poplatníka. Například smluvní úrok z prodlení za pozdní úhradu faktury, škody v důsledku živelních pohrom anebo neznámým pachatelem, likvidace „dlouhodobého“ hmotného majetku apod. Proto je dobře, že jsou uvedeny ve speciálním ustanovení § 24 odst. 2 ZDP, čímž padá stres ohledně splnění podmínky dle obecného (základního) ustanovení daňových výdajů v § 24 odst. 1 ZDP.

Příklad

Daňové výdaje nesouvisející se zdanitelnými příjmy

Pan Dobrák je živnostník provozující tradiční českou hospůdku ve stylu První republiky, a je plně hoden svého jména. Proto svým zaměstnancům vyplácí mzdu 80 000 Kč a navrch jim ještě přispívá měsíčně 2 000 Kč na doplňkové penzijní spoření a za 1 000 Kč pro ně nakupuje vstupenky do kina, divadla nebo na fotbal.

Jsou to ale všechno jeho daňové výdaje? I když pročítal § 24 odst. 2 ZDP pečlivě, nenašel tam položku „mzdy“. Nejblíže věci se mu zdálo písmeno p) ZDP, podle kterého jsou daňově účinné výdaje, k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů – protože zákoník práce ukládá povinnost dát zaměstnancům mzdu. Jenže to by se dalo využít asi jen pro zákonem stanovenou minimální mzdu, nikoli pro jeho štědré super mzdy.

Živnostník se však obává zbytečně, ať už je mzda jeho zaměstnanců jakkoli super vysoká, může ji klidně uplatnit jako daňový výdaj. A to nikoli podle speciálního § 24 odst. 2 ZDP, nýbrž s oporou v základní ustanovení § 24 odst. 1 ZDP, protože jde o výdaj vynaložený na dosažení jeho zdanitelných příjmů – z provozu restaurace.

Složitější je to s příspěvkem na doplňkové penzijní spoření zaměstnanců, kde je opravdu třeba hledat oporu pro daňové uznání v § 24 odst. 2 ZDP – průkaznost se zdanitelnými příjmy zde totiž patrně neobhájíme. Naštěstí je možno tento výdaj začlenit pod speciální § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP – práva zaměstnanců zaručená vnitřním předpisem, pracovní či jinou smlouvou – což z něj činí opět bezpečný daňově uznatelný výdaj.

Naproti tomu nepeněžní benefit z titulu volnočasových radovánek zaměstnanců je výslovně vyloučen z daňových výdajů speciálním ustanovením § 25 odst. 1 písm. h) ZDP. Tím pádem padá možnost uplatnění výše zmíněného příznivého § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP, jelikož zákon stanoví (ještě speciálněji) jinak v § 25 ZDP.

ad 2)

Právě jsme si ukázali, jak příznivě může rozšířit paletu daňových výdajů speciální ustanovení § 24 odst. 2 ZDP, u nichž nezáleží na souvislosti se zdanitelnými příjmy. Ovšem jsou i právě opačná speciální ustanovení – v § 25 ZDP – označující určité výdaje za a priori nedaňové, opět bez ohledu na souvislost s příjmy. Jde například o pořizovací cenu „dlouhodobého“ hmotného majetku (daňovými výdaji jsou až jeho odpisy podle pravidel ZDP), „nesmluvní, úřední“ pokuty a penále, dary, daň z příjmů (většinou), povinné pojistné na sociální a zdravotní pojištění OSVČ, výše zmíněné nepeněžní benefity zaměstnanců na kulturu, sport, rekreaci apod.

Někdy však paradoxně znamenají omezení i ta prvně zmíněná speciální ustanovení v § 24 odst. 2 ZDP. Daňovou účinnost totiž často vážou na splnění podmínky, proto by bylo lepší, kdyby nebyly a postačilo prokázat souvislost s příjmy. Třeba motivační příspěvek učni, s kterým firma do budoucna počítá jako se zaměstnancem. § 24 odst. 2 písm. zu) ZDP jeho daňový účinek omezuje na 5 000 Kč měsíčně. Přičemž pokud by toto „vstřícné“ speciální ustanovení nebylo, mohl by být daňovým výdajem i vyšší motivační příspěvek, protože by budoucí zaměstnavatel mohl uplatnit výše zmíněný obecněji pojatý speciální § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP, dle něhož lze daňově uznat výdaje na práva zaměstnanců – včetně těch budoucích – k nimž se zaměstnavatel zavázal.

ad 3)

Většina výdajů je uznatelných plně v rozsahu jejich vynaložení, ovšem u některých platí omezení, která mohou být trojího typu. Zaprvé omezení hodnotové, např. u toho motivačního příspěvku učni nebo u stravování zaměstnanců. Zadruhé časové, třeba u zákonné rezervy na opravy hmotného majetku, kterou je nutno deponovat na účet včas. Třetí omezení dopadá na účtující poplatníky, pro které platí ve vybraných případech podmínka zaplacení daného výdaje (např. daň z nemovitých věcí, smluvní sankce, úroky ze zápůjček neúčtujících věřitelů).

A nesmíme zapomenout na výdaje, které se vztahují ke zdanitelným příjmům poplatníka jen částečně, typicky automobil nebo dům OSVČ používaný jak pro podnikání, tak i pro soukromé účely. Jednotné kritérium rozdělení na daňovou a nedaňovou složku ovšem neexistuje. U auta bude zřejmě nejpříhodnější poměr kilometrů ujetých tak či onak, u domu poměr podlahových ploch, při smíšeném používání počítače to bude složitější. Vždy je třeba použít kritérium, které pokud možno co nejvěrněji vystihuje skutečný stav týkající se situace poplatníka. Kdo chce mít jistotu, může požádat správce daně o závazné posouzení podle § 24b ZDP, za poplatek 10 000 Kč.

Příklad

IT kancelář v části bytu programátora

Pan Hekr podniká jako OSVČ v zakázkové výrobě nejrůznějších programátorských „kouzel“. Jelikož ke své tvůrčí práci potřebuje prakticky jen kvalitní počítač, internet a zejména klidné místečko, zřídil si IT kancelář v jednom z pokojů najatého bytu. Výdaje prokazuje daňovou evidencí podle § 7b ZDP, což ale komplikuje fakt, že jsou často sporné, neboť prostor i předměty využívané pro podnikání slouží zčásti i pro jeho osobní potřeby. Na straně jedné tedy provozní výlohy spojené s bytem prokazatelně souvisejí se zdanitelnými příjmy z podnikání pana Hekra a splňují tak obecnou podmínku daňové uznatelnosti. Ovšem na straně druhé, se věcně jedná rovněž o výdaje na jeho osobní potřebu, které jsou speciálním ustanovením a priori vyloučeny z daňově účinných.

Z hlediska průkaznosti by ideálním řešením této patové situace bylo jednoznačné přiřazení dílčích výloh spojených s bytem pro podnikatelské versus ostatní (osobní, rodinné) potřeby. Což si lze reálně představit snad jen u elektřiny, pokud by její odběr IT kanceláří pana Hekra měřil podružný elektroměr. Ani nadmíru pedantního úředníka by nenapadlo nutit nebohého živnostníka k pečlivému odměřování a zaznamenávání vody spotřebované během programátorské činnosti, k propočítávání tepelné energie dodané do zmíněného pokoje, k vážení odpadků vzniklých v souvislosti s podnikáním atp. Stejně tak není možné – patrně ani právně – aby se dohodl s vlastníkem bytu na dvojí fakturaci nájemného, zvlášť za onen IT pokoj, a odděleně za zbývající část bytu užívanou privátně.

V praxi respektovaným kompromisním řešením se osvědčilo rozklíčování celkových výdajů placených v souvislosti s užíváním bytu na část soukromou versus podnikatelskou v poměru podlahových ploch. Pokud tedy činí celková vnitřní nášlapná plocha bytu např. 100 m², z čehož výhradně k podnikání slouží pokoj o ploše 20 m², pak „průkazný“ klíčovací poměr bude 20 % (= 20 m² / 100 m²). Tuto část výdajů na bydlení pak bude moci pan Hekr zahrnovat mezi své daňové výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů OSVČ.

ad 4)

Podmínka průkaznosti je v praxi asi nejdůležitější, jelikož obecně platí: „V daních je pravdou pouze to, co se podaří prokázat“. Základ daně z příjmů – při uplatňování skutečných, prokázaných výdajů – vychází z účetnictví či z daňové evidence, a proto by měl být každý výdaj zaúčtován/zaevidován. A to na základě nějakého dokladu, jako je faktura nebo příjmový pokladní doklad dodavatele, potvrzení (účtenka) o platbě za nakoupené zásoby, pohonné hmoty, nejrůznější poplatky apod. Zejména vyšší částky a méně běžné druhy výdajů je vhodné mít nepřímo potvrzené dalšími hodnověrnými způsoby, jako jsou obchodní smlouvy, zápisy z jednání, dodací listy, bankovní výpisy. Často lze zmapovat logický sled událostí týkajících se třeba výdaje za zboží souvisejícím cestovním příkazem a knihou jízd, a jeho využitím při realizaci zakázky nebo navazujícím prodejem zboží atp.

Daňové řízení je značně formalizováno – což by mělo chránit daňový subjekt před libovůli úřední osoby – a ovládáno obecnými zásadami. Z nichž stěžejní jsou čtyři podle § 8 DŘ: volné hodnocení důkazů, legitimní očekávání, materiální pravda (v praxi asi největší „strašák“) a zákaz zneužití veřejného (tedy daňového) práva.:

(1)                Správce daně při dokazování hodnotí důkazy podle své úvahy. Správce daně posuzuje každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlíží ke všemu, co při správě daní vyšlo najevo.

(2)                Správce daně dbá na to, aby při rozhodování skutkově shodných nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly.

(3)                Správce daně vychází ze skutečného obsahu právního jednání nebo jiné skutečnosti rozhodné pro správu daní.

(4)                Při správě daní se nepřihlíží k právnímu jednání a jiným skutečnostem rozhodným pro správu daní, jejichž převažujícím účelem je získání daňové výhody v rozporu se smyslem a účelem daňového právního předpisu.

V souladu s § 92 odst. 3 DŘ poplatník prokazuje všechny skutečnosti, které je povinen uvádět v daňovém tvrzení (tento pojem zahrnuje přiznání, hlášení a vyúčtování daně) a v dalších podáních. Učeně řečeno jej stíhá prvotní důkazní břemeno, a to ohledně všeho, co uvedl (zejména) do svého daňového přiznání k dani z příjmů. Takže pokud v přiznání uplatňuje skutečné výdaje prokázané účetní či daňovou evidencí, pak je musí být připraven a schopen hodnověrně (uvěřitelně) doložit a prokázat. Naproti tomu správce daně prokazuje skutečnosti vyvracející věrohodnost, průkaznost, správnost či úplnost povinných evidencí, účetních záznamů, jakož i jiných záznamů, listin a dalších důkazních prostředků uplatněných daňovým subjektem.

I když v České republice neplatí anglosaský systém precedenčního práva, které kromě psaných zákonů dotváří rozhodnutí soudů, tak je dobré vědět, jak věcně obdobné spory se správci daně posuzovaly zdejší soudy. A to zejména Nejvyšší správní soud, u něhož končí daňové kauzy poté, co se poplatník nebo správce daně nespokojili s výsledkem odvolání ani žaloby (řešené krajským soudem) a podali tzv. kasační stížnost. Obecně sice platí, že každý daňový spor je jedinečný, nicméně pokud již Nejvyšší správní soud v minulosti řešil věcně obdobnou kauzu, pak je vysoká pravděpodobnost, že „nezapře sám sebe“, a bude i později věc posuzovat stejně.

Je proto užitečné vědět, jak Nejvyšší správní soud (dále také jen „NSS“) posuzoval obdobné spory poplatníků se správci daně, a vzít si z nich ponaučení. Logiku, principy a postupy uvažování soudců k tématu prokazování daňových výdajů si demonstrujeme na rozsudku č.j. 10 Afs 181/2017 – 36; viz www.nssoud.cz

Více o této problematice najdete v odborné tematické publikaci Daňové a nedaňové výdaje 2023.

Výše sazeb a podmínky pojistného na sociální zabezpečení jsou koncipovány tak, aby pojistné krylo výdaje na dávky důchodového a nemocenského pojištění, které jsou odvozeny z příjmů ekonomicky činných občanů podle současného právního stavu; jde o důchody starobní, vdovské, vdovecké, sirotčí, invalidní a za výsluhu let, nemocenské, podporu při ošetřování člena rodiny, dlouhodobé ošetřovné, peněžitou pomoc v mateřství, otcovskou a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství.

Zákon za uplynulých 30 let byl cekem 68 krát novelizován. V našem komentáři vycházíme z právního stavu platného k datu 1. února 2023, kdy nabyla účinnosti poslední novela zákona provedená zákonem č. 216/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Komentář se zaměřuje i na další novely zákona z poslední doby, konkrétně na novely provedené:

·         zákonem č. 255/2020 Sb., o snížení penále z pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti placeného zaměstnavateli jako poplatníky v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020 a o změně některých zákonů s účinností 1. června 2020,

·         zákonem č. 285/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, a některé další související zákony s účinností 1. ledna 2021,

·         zákonem č. 540/2020 Sb., kterým se mění zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony v souvislosti s paušální daní s účinností 1. ledna 2021,

·         zákonem č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony s účinností 1. ledna 2022,

·         zákonem č. 366/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony s účinností 1. ledna 2023,

·         zákonem č. 455/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony s účinností 1. ledna 2023 a

·         zákonem č. 216/2022 Sb., kterým se mění zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony s účinností 1. února 2023.

Zpracováno podle právního stavu platného ke dni 1. února 2023.

Komentář k § 7

V ustanovení se stanoví sazby pojistného.

Zaměstnavatel platí pojistné na nemocenské pojištění, na důchodové pojištění i příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.

Zaměstnanci neplatí pojistné na nemocenské pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, platí pouze pojistné na důchodové pojištění ve výši 6,5 % z vyměřovacího základu. Zaměstnanec, který pro téhož zaměstnavatele vykonává více činností na základě různých pracovních vztahů, jež zakládají účast na nemocenském pojištění, je z každé činnosti považován za zaměstnance. Pouze z činnosti společníka a jednatele u téže s. r. o. a z činnosti zastupitele územního samosprávního celku nebo osob činných v orgánech zřízených v rámci územního samosprávného celku je zaměstnanec pojištěn jen jednou.

Novela zákona provedená zákonem č. 540/2020 Sb. s účinností od 1. ledna 2021 provedla v odstavci 1, písm. c) dvě drobné legislativně technické úpravy související s vložením nového odstavce 3 do § 5b zákona, ve kterém je také uvedena výše vyměřovacího základu. Sazba uvedená v § 7 odst. 1 písm. c) bodu 1 se použije i na tento vyměřovací základ.

Důležité

Novela zákona provedená zákonem č. 455/2022 Sb. s účinností 1. ledna 2023 provedla dvě změny v odstavci 1. První změna, v odstavci 1 písm. a) je legislativně technická a navazuje na změny v § 5a zákona. Důležité je nové písmeno b) v odstavci 1 předmětného ustanovení. Na zvýšených nákladech spojených s důchodovými nároky osob vykonávajících práce zdravotnických záchranářů a hasičů podniku budou participovat jejich zaměstnavatelé, a to prostřednictvím zvýšené sazby pojistného na důchodové pojištění. Zvýšené pojistné bude hradit zaměstnavatel, nikoliv zaměstnanec; sazba u zaměstnance se nemění. Na úhradu zvýšených nákladů důchodového pojištění vynakládaných ze státního rozpočtu na pobírání starobního důchodu po delší dobu v důsledku nižšího důchodového věku budou zaměstnavatelé platit postupně navyšované pojistné, a to v roce 2023 o 2 %, v roce 2024 o 3 %, v roce 2025 o 4 % a počínaje rokem 2026 o 5 % navíc z úhrnu příjmů zaměstnanců vykonávajících práci zdravotnického záchranáře a hasiče podniku.

Sleva na pojistném

§ 7a

(1) Zaměstnavatel má nárok na slevu na pojistném za kalendářní měsíc za zaměstnance v pracovním nebo služebním poměru, který

a)  je starší 55 let,

b)  pečuje o dítě mladší 10 let, jehož je rodičem, nebo které má v péči nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu; za rozhodnutí příslušného orgánu se považuje rozhodnutí uvedené v § 7 odst. 10 zákona o státní sociální podpoře,

c)  pečuje o osobu blízkou mladší 10 let, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni I (lehká závislost), nebo o osobu blízkou, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost); osoba blízká se posuzuje podle § 24 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění,

d)  se zároveň připravuje na budoucí povolání studiem; studium se posuzuje podle § 21 odst. 1 písm. a), § 22 a 23 zákona o důchodovém pojištění,

e)  v období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, za který se sleva na pojistném uplatňuje, nastoupil jako uchazeč o zaměstnání na rekvalifikaci podle § 109 nebo 109a zákona o zaměstnanosti,

f)  je osobou se zdravotním postižením podle § 67 odst. 2 zákona o zaměstnanosti, nebo

g)  je mladší 21 let.

(2) Podmínkou nároku na slevu na pojistném je, že se zaměstnancem uvedeným v odstavci 1 písm. a) až f) je sjednána kratší pracovní nebo služební doba, než činí stanovená týdenní pracovní nebo služební doba, přičemž rozsah takto stanovené kratší pracovní nebo služební doby činí nejméně 8 hodin a nejvíce 30 hodin týdně. Vykonává-li zaměstnanec u téhož zaměstnavatele více zaměstnání v pracovním nebo služebním poměru, náleží sleva na pojistném jen z jednoho zaměstnání; limit počtu hodin podle věty první platí přitom pro všechna tato zaměstnání dohromady.

(3) Sleva na pojistném za zaměstnance nenáleží, pokud

a)  úhrn vyměřovacích základů zaměstnance ze všech zaměstnání vykonávaných v pracovním nebo služebním poměru u téhož zaměstnavatele za kalendářní měsíc je vyšší než 1,5násobek průměrné mzdy,

b)  úhrn vyměřovacích základů zaměstnance ze všech zaměstnání vykonávaných v pracovním nebo služebním poměru u téhož zaměstnavatele připadající na 1 hodinu z úhrnu odpracovaných hodin ze všech těchto zaměstnání v kalendářním měsíci je vyšší než 1,15 % průměrné mzdy,

c)  odpracovaná doba v pracovním nebo služebním poměru zaměstnance ze všech zaměstnání k témuž zaměstnavateli, včetně dob, které se považují za výkon práce nebo služby, překročí u téhož zaměstnavatele v kalendářním měsíci 138 hodin; pokud zaměstnanec nastoupil do zaměstnání v průběhu kalendářního měsíce, upraví se tento limit v poměru počtu kalendářních dnů trvání zaměstnání v kalendářním měsíci a počtu kalendářních dnů v kalendářním měsíci s tím, že výsledek se zaokrouhluje na celé hodiny směrem nahoru,

d)  zaměstnanec uvedený v odstavci 1 písm. f) je v pracovním poměru k zaměstnavateli, který je zaměstnavatelem uznaným za zaměstnavatele na chráněném trhu práce podle § 78 zákona o zaměstnanosti, pokud by slevu na pojistném uplatňoval tento zaměstnavatel, nebo

e)  je zaměstnanec uveden v měsíčním přehledu nákladů na náhrady mezd zaměstnanců pro uplatnění nároku na výplatu příspěvku v době částečné práce podle § 120e odst. 5 zákona o zaměstnanosti.

(4) Slevu na pojistném lze za kalendářní měsíc poskytnout za téhož zaměstnance pouze jednomu zaměstnavateli.

(5) Sleva na pojistném za zaměstnance náleží zaměstnavateli, jen pokud před uplatněním této slevy oznámil České správě sociálního zabezpečení záměr uplatňovat tuto slevu za tohoto zaměstnance; oznámením tohoto záměru se rozumí okamžik jeho doručení České správě sociálního zabezpečení. Záměr uplatňovat slevu na pojistném za jednotlivého zaměstnance může zaměstnavatel oznámit nejdříve 1 měsíc přede dnem, od kterého bude slevu na pojistném za tohoto zaměstnance uplatňovat, ne však dříve než dnem podání oznámení o nástupu tohoto zaměstnance do zaměstnání podle zákona o nemocenském pojištění. Záměr uplatňovat slevu na pojistném za jednotlivého zaměstnance zaměstnavatel oznamuje nejpozději ve lhůtě pro podání přehledu podle § 9 odst. 2 za kalendářní měsíc, za který slevu na pojistném za tohoto zaměstnance uplatňuje. Jestliže má záměr za téhož zaměstnance uplatňovat slevu na pojistném více zaměstnavatelů, sleva na pojistném za tohoto zaměstnance náleží tomu zaměstnavateli, který oznámil České správě sociálního zabezpečení tento záměr jako první.

Komentář k § 7a

Ustanovení bylo do zákona vloženo novelou provedenou zákonem č. 216/­2022 Sb. s účinností 1. února 2023.

Důležité

Zavádí se sleva na pojistném pro zaměstnavatele z úhrnu vyměřovacích základů vyjmenovaných zaměstnanců. Okruh zaměstnanců je volen tak, aby se jednalo o osoby, které z důvodu různých životních situací často nemohou nebo z důvodu vyššího věku nejsou schopny pracovat po stanovenou týdenní pracovní dobu, a aby byl zaměstnavatel finančně motivován k tomu, aby tyto osoby považoval za více preferované při obsazování zkrácených pracovních úvazků.

Předně se jedná o osoby starší 55 let nebo naopak osoby nízkého věku do 21 let. Dále se upravuje poskytování slev ke zkráceným úvazkům při péči o dítě do 10 let věku dítěte, tj. do doby, kdy je sladění péče o dítě s plným pracovním úvazkem nejobtížnější. Předpokládá se, že u rodičů dětí do 10 let věku je zvýšená potřeba pro uzavírání zkrácených pracovních úvazků a z důvodu nedostatku nabídky takových míst na trhu práce se stává, že se rodiče po rodičovské dovolené na trh práce vrátí později, než by měli zájem, a jsou na trhu práce zbytečně dlouho neaktivní.

Osoby pečující o blízkou osobu závislou na pomoci mají rovněž z důvodu poskytování této pomoci, která je často časově náročná, ztíženou pozici na trhu práce. Tyto osoby eviduje Úřad práce. Zaměstnanec nebude muset prokazovat příbuzenským vztahem, že je osobou blízkou, neboť již samotným potvrzením z Úřadu práce bude tato skutečnost doložena.

V rámci okruhu osob, na které by zaměstnavateli vznikl nárok na slevu na pojistném, jsou uvedeny i osoby se zdravotním postižením, které mají vzhledem ke svému zdravotnímu stavu významně sníženou možnost uplatnění na trhu práce. Pro účely zákona se nezavádí nová definice, nýbrž okruh těchto osob se stanoví odkazem na § 67 zákona č. 435/­2004 Sb., o zaměstnanosti.

Do okruhu osob, za které může zaměstnavatel uplatnit slevu na pojistné, se zařazují dále osoby, které nastoupily jako uchazeči o zaměstnání na rekvalifikaci podle zákona o zaměstnanosti, neboť změna profesního zařazení zejména z důvodu nedostatku pracovních zkušeností může způsobovat přechodně nižší produktivitu, což snižuje zájem zaměstnavatelů o zaměstnávání rekvalifikovaných osob a celkový efekt rekvalifikace

Sleva na pojistném bude náležet za zaměstnance v pracovním poměru a dále za zaměstnance ve služebním poměru; bude se jednat o zaměstnance ve státní službě a dále na základě § 25 též o osoby ve služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků z povolání. Sleva na pojistném bude náležet bez ohledu na to, jestli zaměstnání bylo sjednáno na dobu určitou nebo neurčitou.

§ 7b

(1) Výše slevy na pojistném za kalendářní měsíc činí 5 % z úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců, na které je sleva uplatňována podle § 7a. Sleva na pojistném se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

(2) Vykonává-li zaměstnanec u téhož zaměstnavatele více zaměstnání, zahrnuje se za tohoto zaměstnance do úhrnu vyměřovacích základů zaměstnanců podle odstavce 1 jen vyměřovací základ z toho zaměstnání, z něhož zaměstnavatel uplatňuje slevu.

(3) Je-li u zaměstnance splněno více důvodů pro uplatnění slevy na pojistném podle § 7a odst. 1, může zaměstnavatel uplatnit slevu na pojistném za jednotlivého zaměstnance v kalendářním měsíci jen jednou.

(4) Podmínky pro uplatnění slevy na pojistném musí být u zaměstnance, za kterého lze slevu na pojistném uplatnit, splněny po celou dobu trvání pracovního nebo služebního poměru v kalendářním měsíci.

Komentář k § 7b

Ustanovení bylo do zákona vloženo novelou provedenou zákonem č. 216/­2022 Sb. s účinností 1. února 2023.

Zaměstnavatel odvádí za své zaměstnance pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti ve výši 24,8 % z vyměřovacího základu. Vyměřovacím základem zaměstnavatele je částka odpovídající úhrnu vyměřovacích základů jeho zaměstnanců. Od takto vypočteného pojistného si bude zaměstnavatel odečítat slevu na pojistném. Sleva pojistného za kalendářní měsíc bude odečítána přímo od částky vypočteného pojistného, které je zaměstnavatel povinen za příslušný kalendářní měsíc odvést za všechny zaměstnance. Tento způsob je pro zaměstnavatele administrativně nejjednodušší.

V odstavci 2 se pro účely stanovení slevy na pojistném v případě více zaměstnání u téhož zaměstnavatele sleva na pojistném stanoví z vyměřovacího základu toho zaměstnání, z něhož zaměstnavatel uplatňuje slevu. Sleva na pojistném se může poskytnout pouze u jednoho zkráceného úvazku (jednoho zaměstnání) a pouze z vyměřovacího základu, který k danému zkrácenému úvazku náleží.

Důležité

V praxi mohou nastat situace, kdy budou důvody pro poskytnutí slevy na pojistném u konkrétního zaměstnance kumulovány (např. osoba starší 55 let je zároveň osobou se zdravotním postižením). Je proto třeba výslovně stanovit zásadu, že v takovém případě náleží sleva na pojistném zaměstnavateli pouze jednou.

Obecně platí, že všechny podmínky pro slevu na pojistném musí být splněny po celý kalendářní měsíc.

§ 7c

(1) Slevu na pojistném za kalendářní měsíc uplatňuje zaměstnavatel na tiskopisu podle § 9 odst. 2. Slevu na pojistném odečte zaměstnavatel z částky pojistného stanoveného podle § 5a a § 7 odst. 1 písm. a) za tento kalendářní měsíc.

(2) Slevu na pojistném lze uplatnit jen do dne splatnosti pojistného za kalendářní měsíc, za který sleva na pojistném náleží.

(3) Byla-li z částky pojistného odečtena sleva na pojistném ve vyšší částce, než mohla být odečtena, považuje se částka, o kterou bylo pojistné takto zkráceno, za dluh na pojistném; byla-li z částky pojistného odečtena sleva na pojistném v nižší částce, než mohla být odečtena, nedoplatek na slevě na pojistném nevzniká.

Komentář k § 7c

Ustanovení bylo do zákona vloženo novelou provedenou zákonem č. 216/­2022 Sb. s účinností 1. února 2023.

Důležité

V tomto ustanovení se upravuje technický způsob uplatnění slevy, a to formou odečtu od odváděného pojistného za příslušný kalendářní měsíc. Sleva na pojistném se bude tedy uplatňovat podáním stanoveného Přehledu podle § 9 odst. 2 zákona.

Podle odstavce 2 se sleva na pojistném poskytuje zaměstnavateli z vyměřovacího základu zaměstnance za každý kalendářní měsíc, v němž byly podmínky pro její poskytnutí splněny. Slevu je možné uplatnit pouze ve lhůtě pro podání Přehledu o výši pojistného, tj. od prvního do dvacátého dne následujícího kalendářního měsíce. Zpětné uplatňování slev by bylo též administrativně komplikované. Zaměstnavatel nebude tedy moci dodatečně uplatnit nárok na slevu ani v případě, kdy např. zaměstnanec doložil skutečnosti již trvající se zpožděním (zaměstnanec pečuje o blízkou osobu již 2 měsíce a až poté doloží tuto péči), v případě chybného odvodu pojistného (z důvodu administrativní chyby, chybného vyplnění tiskopisu) nebo v případě opomenutí zaměstnavatele slevu na pojistném uplatnit, ačkoliv na ni měl prokazatelně nárok.

V odstavci 3 se řeší finanční dopady nesprávného odpočtu slevy na pojistném. Pokud zaměstnavatel provedl odpočet slevy na pojistném ve vyšší výši, než po právu měl, tak neoprávněně snížil pojistné, které měl odvést. Takovýto nedoplatek má z hlediska státního rozpočtu stejný dopad jako nedoplatek pojistného vzniklý z jakéhokoli jiného důvodu, a proto i z tohoto nedoplatku bude podle § 20 zákona plynout penále.

Možnost uplatnit slevu na pojistném je pro zaměstnavatele právem, nikoliv povinností.

Odvod pojistného

§ 8

(1) Zaměstnavatel je povinen odvádět i pojistné, které je povinen platit zaměstnanec. Pojistné odvedené za zaměstnance srazí zaměstnavatel z jeho příjmů, které mu zúčtoval.

(2) Za kalendářní měsíc, ve kterém zaměstnanec má započitatelný příjem, avšak nelze z něho srazit pojistné z důvodu, že tento příjem není v peněžní formě, je zaměstnavatel povinen uhradit i pojistné, které je povinen platit zaměstnanec; to platí obdobně též v případě, kdy část příjmu je v peněžní formě, avšak v nižší částce, než činí výše pojistného, které je povinen platit zaměstnanec. Za nepeněžní plnění se pro účely odvodu pojistného považuje též peněžní plnění poukázané zaměstnavatelem jinému subjektu ve prospěch zaměstnance. Zaměstnanec je povinen uhradit zaměstnavateli pojistné, které za něj zaplatil zaměstna­vatel podle věty první.

(3) Započitatelný příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž skončilo zaměstnání malého rozsahu^58b) nebo zaměstnání vykonávané na základě dohody o provedení práce, a příjem zúčtovaný v dal­ším kalendářním měsíci, popřípadě kalendářních měsících ve výši, která nezaložila v tomto měsíci, popřípadě měsících účast na nemocenském pojištění, se považují za příjem zúčtovaný v kalendářním měsíci, v němž úhrn započitatelných pří­jmů zahrnovaných do posledního kalendářního měsíce, ve kterém naposledy trvalo zaměstnání malého rozsahu nebo zaměstnání vykonávané na základě dohody o provedení práce, dosáhl výše zakládající účast na pojištění v tom­to měsíci.

(4) Zaměstnavatel je povinen sám vypočítat pojistné, které je povinen odvádět.

Komentář k § 8

Ustanovení stanoví povinnost odvodu pojistného.

Pojistné na sociální zabezpečení platí zaměstnanec ze svého vyměřovacího základu. Pojistné je povinen odvádět pouze zaměstnavatel. Zaměstnavatel odpovídá za správnost odvedeného pojistného, odpovídá i za to, že zaměstnanci srazil pojistné z jeho příjmu a ve správné výši. I když zaměstnavatel neodvádí pojistné a dluží ho, nemá to vliv na nároky zaměstnance z nemocenského a důchodového pojištění. I kalendářní měsíce, za které zaměstnavatel dluží pojistné, se započtou zaměstnanci jako doba důchodového pojištění.

Pojistné se musí zaměstnanci i v případě, když by za celý kalendářní měsíc pobíral pouze naturální daň. V takovém případě uhradí pojistné zaměstnanec zaměstnavateli a ten jej odvede spolu se svým pojistným.

U zaměstnanců, u nichž se účast na nemocenském pojištění posuzuje v každém kalendářním měsíci zvlášť (zaměstnání malého rozsahu a dohody o provedení práce), se v případě, že:

-        v posledním měsíci, v němž trvalo zaměstnání, byl zúčtován příjem v takové výši, která nezaložila účast na nemocenském nebo důchodovém pojištění,

-        po skončení zaměstnání byl zúčtován započitatelný příjem,

-        úhrn příjmů zúčtovaných do posledního měsíce trvání zaměstnání a po skončení zaměstnání založil účast na nemocenském pojištění v posledním měsíci trvání zaměstnání,

považuje pro účely odvodu pojistného příjem zúčtovaný do posledního měsíce trvání zaměstnání za příjem zúčtovaný do tohoto kalendářního měsíce po skončení zaměstnání, do něhož byl zúčtován příjem, který založil účast na nemocenském nebo důchodovém pojištění v posledním měsíci trvání zaměstnání.

§ 9

(1) Zaměstnavatel odvádí pojistné za jednotlivé kalendářní měsíce. Pojistné za kalendářní měsíc je splatné od prvního do dvacátého dne následujícího kalendářního měsíce. Pojistné se odvádí na účet příslušné okresní správy sociálního zabezpečení.

(2) Zaměstnavatel je povinen ve lhůtě stanovené v odstavci 1 předložit příslušné okresní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu přehled o výši vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. a) a vyměřovacího základu stanoveného podle § 5a odst. 1 písm. b) a o výši pojistného, které je povinen odvádět, s uvedením čísla účtu, z něhož byla platba pojistného provedena. Zaměstnavatel plní povinnost uvedenou ve větě první zasláním přehledu v elektronické podobě způsobem uvedeným v zákoně o organizaci a provádění sociál­ního zabezpečení⁷⁷⁾.

(3) Pokud zaměstnavatel nemůže z prokazatelných objektivních technických důvodů splnit povinnost uloženou v odstavci 2 větě první způsobem uvedeným v odstavci 2 větě druhé, může tak učinit v písemné podobě na předepsaném tiskopise zasláním na adresu určenou okresní správou sociálního zabezpečení; přitom je povinen uvést důvod tohoto postupu. Tato povinnost je splněna i předáním tohoto tiskopisu příslušné okresní správě sociálního zabezpečení. Technické důvody podle věty první se posuzují podle § 61 odst. 5 zákona o nemocenském pojištění obdobně.

(4) Uplatňuje-li zaměstnavatel slevu na pojistném aspoň za jednoho zaměstnance, je povinen na tiskopisu podle odstavce 2 uvádět též počet zaměstnanců, za které mu sleva na pojistném náleží, úhrn vyměřovacích základů těchto zaměstnanců, částku slevy na pojistném a úhrn pojistného po snížení o uplatněnou slevu a údaje o jednotlivých zaměstnancích, za které slevu uplatňuje; těmito údaji se rozumí jméno a příjmení, rodné číslo a datum narození, vyměřovací základ zaměstnance ze zaměstnání, na které uplatňuje slevu na pojistném za tohoto zaměstnance, rozsah kratší pracovní nebo služební doby v tomto zaměstnání a důvod podle § 7a odst. 1, pro který zaměstnavatel uplatňuje slevu na pojistném.

Komentář k § 9

Ustanovení upravuje postup při odvodu pojistného.

Pojistné je splatné v následujícím kalendářním měsíci, a to od 1. do 20. dne. V zásadě je pojistné splatné ve výplatní den a není-li stanoven, tak nejpozději dvacátý den v měsíci, v němž je mzda /plat/ vyplacena.

Povinností zaměstnavatele je v této lhůtě předložit OSSZ vyplněný tiskopis „Přehled o výši pojistného“. Tento Přehled se podává, i když se pojistné dočasně neodvádí.

Novela zákona provedená zákonem č. 255/2020 Sb. s účinností od 1. června 2020 uložila v odstavci 2 zaměstnavateli povinnost tento Přehled předkládat výlučně elektronicky postupem stanoveným v § 123e ZOPSZ.

V odstavci 3 pak v návaznosti na tuto novou povinnost uloženou zaměstnavateli umožnila, aby při technických obtížích místo elektronického podání zaměstnavatel mohl toto podání uskutečnit i ve formě papírového tiskopisu. V tomto směru se odkazuje na § 61 odst. 5 ZNP, kde jsou tyto objektivní důvody uvedeny pro účely tzv. eNeschopenky. Půjde zejména o situace technických výpadků (elektrické energie, služeb provozovatele internetového připojení). Zároveň bylo v § 25d zákona doplněno i sankční ustanovení pro případ, že by zaměstnavatel stanovenou povinnost neplnil.

Důležité

Novela zákona provedená zákonem č. 455/­2022 Sb. s účinností 1. ledna 2023 v odstavci 2 ustanovení v návaznosti na úpravu vyměřovacích základů podle § 5a zákona a na zvýšenou sazbu pojistného v § 7 odst. 1 písm. b) se rozšiřuje též okruh údajů uváděných zaměstnavateli na přehledu, a to zejména pro účely kontroly správnosti odvedeného pojistného a pro statistické účely.

Odstavec 4 byl do ustanovení doplněn novelou provedenou zákonem č. 216/2022 Sb. s účinností 1. února 2023. Zaměstnavatel je povinen předkládat příslušné OSSZ stanovený Přehled o pojistném. Pro účely uplatnění slevy na pojistném se údaje na tomto Přehledu doplňují o údaje související s uplatněním slevy na pojistném, a to též pro účely průběžné kontroly správnosti uplatňování slev na pojistném. Doplněné údaje na Přehledu rovněž umožní sledovat a vyhodnocovat efektivitu nové právní úpravy. Uvedené údaje také pomohou cíleněji zaměřit kontrolní činnost u zaměstnavatelů.

Více o této problematice najdete v měsíčníku Poradce 10/2023.

Poradce č. 10/2023 (II/2023)

·         Zákon o sociálním pojištění s komentářem

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 3-4/2023 (II/2023)

·         Průměrná mzda zvyšuje v roce 2023 práva a nároky zaměstnanců

·         Novela zákona o důchodovém pojištění

·         Pracovnělékařské služby – novela

·         Jak správně provádět prevence rizik

·         Daňové limity v stravování v roce 2023

·         Srážky ze mzdy nově v roce 2023

·         Školní stravování

·         Právo stavby v účetnictví příspěvkových organizací

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 3-4/2023 (II/2023)

·         Daň z příjmů fyzických osob – změny

·         Paušální režim a paušální daň v roce 2023

·         Cestovní náhrady – nově

·         Přehled OSVČ za rok 2022

·         Dobíjecí stanice z pohledu DPPO a DPH

·         Kurzové rozdíly – účtování

·         Spolupracující osoby ve zdravotním pojištění

·         Zaměstnávání rodičů s dětmi - specifika

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 3-4/2023 (I/2023)

·         Výdaje v ZDP a účetnictví

·         Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou zaměstnavateli

·         Příjmy ze samostatné činnosti a jejich zdanění

1000 řešení – měsíčník č. 3-4/2023 (I/2023)

·         DPH po novelách

·         Státní kategorie a zdravotní pojištění

·         Daně v praxi

·         Postupy účtování

·         Zaměstnávání

·         Veřejný sektor

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE, KTERÉ VÁM POMOHOU V PODNIKÁNÍ

1. Souvztažnosti pro podnikatele 2022(přehled základních účetních souvztažností pro podnikatelské subjekty a to dle ČÚS a syntetických účtů)

2. Živnostenský zákon s komentářem (živnostenský zákon s komentářem v rámci všech změn a novinek)

3. Daňové a nedaňové výdaje A-Z 2022 (výdaje, které lze uplatnit do daňových výdajů a výdaje nedaňové v abecedním pořadí)

4. 100 otázek a odpovědí Nemovitosti, Lex Ukrajina (praktická řešení na témata nemovitosti v podnikání z daňového a účetního hlediska a ukrajinští zaměstnanci a uprchlíci; přidaná nová kapitola Zákony, právní předpisy)

5. 100 otázek a odpovědí Zaměstnávání, DPH v praxi (problematika zaměstnávání a DPH řešena prostřednictvím dotazů a odpovědí; aktualizované zákony, vyhlášky a nařízení)

6. Vzory smluv, žalob a podání 2022 (aktualizované nejvíce používané vzory smluv, žalob a podání z oblasti občanského a obchodního práva, pracovněprávních vztahů, daňového a správního řízení, trestního práva, exekucí, soudních sporů a stavebního práva, součástí publikace je editovatelné CD)

7. 100 otázek a odpovědí Vnitropodnikové směrnice (vnitropodnikové směrnice z oblasti cestovních náhrad, inventarizace, používání služebních motorových vozidel, pracovněprávních nároků zaměstnanců, pracovního řádu, výdajů hrazených zaměstnavatelem zaměstnanci paušální částkou, základních informací pro zpracování účetních agend)

8. Účetní závěrka podnikatelů za rok 2022 (dopady ekonomických, epidemiologických a geopolitických událostí roku z pohledu zpracování účetnictví uvádíme průběžně v textu a příkladech. Rok 2022 je také předposledním rokem, kdy se sestavuje účetní závěrka podle stávajících účetních předpisů; s účinností od 1. ledna 2024 Ministerstvo financí ČR připravuje nový zákon o účetnictví a novou prováděcí vyhlášku pro podnikatele. Na některé změny nového zákona o účetnictví v textu upozorníme)

9. Daňová přiznání FO a PO za rok 2022 (kdo podává daňové přiznání, kdy a jak ho podat, kdy a jak zaplatit daň. Upozorňujeme také na změny týkající se daňového přiznání, které nastaly v průběhu roku. Dále rozebíráme roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění za rok 2022 - výhody ročního zúčtování, daňové přiznání zaměstnance, nezdanitelné části základu daně, žádost o roční zúčtování…)

10. Pomocník mzdové účetní k 1. 1. 2023 (přehled sazeb, parametrů, vzorových výpočtů z oblasti mezd a platů a jejich zdanění. Přinášíme i aktuální přehled odvodů na zdravotní a sociální pojištění, pracovního práva, dávek nemocenského pojištění, důchodů, sociálních dávek a souvisejících oblastí…)

11. Příručka mzdové účetní pro rok 2023 (odměňování podle zákoníku práce, zdravotní a sociální pojištění, daň z příjmů ze závislé činnosti, daňové zvýhodnění, slevu na dani, nejčastější a složité problémové okruhy pracovněprávních vztahů, včetně pracovněprávních novinek)

12. Optimalizace daně bez chyb, pokut a penále 2023 (při optimalizační činnosti je důležité využít všech ustanovení zákona z příjmů umožňující legálně dosáhnout optimální daně z příjmů, a přitom se nedopouštět sankcionovaných daňových úniků)

13. 100 otázek a odpovědí ZDP po novele, Cestovní náhrady (publikace přináší aktualizované právní předpisy, ve druhé kapitole řeší formou praktických příkladů změny v novele ZDP ohledně paušálního režimu, mimořádných odpisů, osvobození od daně, slev na dani a další; třetí kapitola se věnuje cestovním náhradám, stravnému a pracovním cestám)

14. Daňové a nedaňové výdaje 2023 (publikace rozebírá každý druh výdaje z hlediska právního minima, daní z příjmů, DPH a účetního hlediska)

Poradce č. 11/2023 (IV/2023)

·         Trestní zákoník po novelách s komentářem

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 5/2023 (III/2023)

·         Změny v právní úpravě bolestného

·         Změny ve zdanění dohody o pracovní činnosti v roce 2023

·         Jak a kdy čerpat dovolenou z roku 2022

·         Příspěvky zaměstnavatele na ošacení zaměstnancům

·         Zdravotní pojištění – když zaměstnanec nastupuje do zaměstnání

·         Software v majetku vybraných účetních jednotek

·         Zákaz kouření ve školách a praxe

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 5/2023 (III/2023)

·         Daňový řád a datová schránka - novela

·         Zpětný leasing a DPH

·         Zákon o zaměstnanosti v roku 2023

·         Přestupky, sankce a lhůty ve zdravotním pojištění

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 5-6/2023 (III/2023)

·         Odměňování za práci, srážky ze mzdy

·         Technické zhodnocení majetku

·         Soukromé právo v podmínkách zdravotního pojištění

·         Sociální pojištění

1000 řešení – měsíčník č. 5-6/2023 (III/2023)

·         Daňové a nedaňové výdaje

·         Zaměstnavatelé a OSVČ bez minima ve ZP

·         Daně v praxi

·         Účetnictví

·         Zaměstnávání

·         Mzdy

NOVINKY

Aktualizace VI/2 (II/2023)

·         Nařízení vlády o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci

Aktualizace VI/1 (I/2023)

·         Energetický zákon

ZÁKONY 2023