Náhrady cestovních výdajů jsou jako náhrady výdajů v souvislosti s výkonem práce specifikovány v § 151 až § 189 zákoníku práce. V jaké výši je v roce 2020 tuzemské stravné zaměstnanců a jízdní výdaje v případě uskutečnění pracovní cesty automobilem?

Při uplatňování skutečně vynaložených výdajů spojených s pracovními cestami poplatníků s příjmy podle § 7 zákona, tj. ze samostatné činnosti, se vychází ze zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů s tím, že zákon o daních z příjmů stanoví v § 24 odst. 2 písm. k) některé výjimky. Jedná-li se o uplatňování výdajů spojených s pracovními cestami zaměstnanců, může podnikatel – zaměstnavatel, uplatnit do daňových výdajů výdaje podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona o daních z příjmů. Je-li na pracovní cestu vyslán zaměstnanec, a to automobilem vlastním nebo automobilem, který si zaměstnanec sám pořizuje formou finančního leasingu nebo automobilem vypůjčeným, je daňovým výdajem zaměstnavatele sazba základní náhrady a náhrada výdajů za spotřebované pohonné hmoty, které je povinen vyplatit zaměstnanci v souladu se zákoníkem práce. Jde-li však o pracovní cestu zaměstnance vozidlem, které zaměstnanci poskytl zaměstnavatel, nelze zaměstnanci vyplatit sazbu základní náhrady, ani náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty (pokud zaměstnanec zaplatil hotově ze svého v průběhu pracovní cesty nakoupené pohonné hmoty, zaměstnavatel mu je proplatí).

Poplatníci daně z příjmů mohou výdaje na pracovní cesty uplatnit buď ve skutečné doložené výši, nebo též paušální částkou ve výši 5 000 Kč, resp. 4 000 Kč měsíčně na jedno motorové vozidlo, která ve většině případů ruší vedení knihy jízd. Při splnění zákonných podmínek se poplatník může rozhodnout, jak bude postupovat.

VÝDAJE V PROKÁZANÉ VÝŠI - Při uplatňování skutečně vynaložených výdajů spojených s pracovními cestami poplatníka s příjmy podle § 7 zákona o daních z příjmů, tj. s příjmy ze samostatné činnosti, nebo jde-li o pracovní cestu jeho spolupracující osoby, se postupuje podle § 24 odst. 2 písm. k) zákona. Citovaný § 24 odst. 2 písm. k) zákona stanoví, že daňovým výdajem poplatníka jsou výdaje (náklady) na pracovní cesty, včetně výdajů (nákladů) na pracovní cesty spolupracujících osob (a dále i společníků veřejných obchodních společností a komplementářů komanditních společností), a to maximálně ve výši stanovené zákoníkem práce, se zákonem stanovenými výjimkami v bodech 1 až 4.

Příklad

Podnikatel uplatňuje do daňových výdajů náhrady za použití soukromého auta v podnikání. Otázkou je, zda lze do daňových výdajů zahrnout i výdaje za parkování vozidla, které není vloženo do majetku firmy, tedy za soukromé vozidlo, které je používáno k podnikání (taxi). 

Při uplatňování skutečně vynaložených výdajů spojených s pracovními cestami poplatníků s příjmy podle § 7 zákona, tj. ze samostatné činnosti, se vychází ze zákona č.  262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů s tím, že zákon o daních z příjmů stanoví v § 24 odst. 2 písm. k) některé výjimky.

Jedná-li se o výdaje spojené s parkováním při pracovní cestě podnikatele, zákon o daních z příjmů pro tento případ žádnou výjimku nestanoví, tedy výdaje za  parkování při pracovní cestě podnikatele jsou výdajem daňovým. Ve smyslu § 156 zákoníku práce jde o nutný vedlejší výdaj.

Příklad

Ze zákona má vlastník vozidla povinnost doplatit nezaplacené povinné ručení za automobil ve formě příspěvku do garančního fondu České kanceláře pojistitelů. Je příspěvek do garančního fondu České kanceláře pojistitelů daňovým výdajem?

V souladu s ustanovením § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), musí být v případě vozidla zapsaného v registru silničních vozidel podle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění zákona č. 307/1999 Sb., upravujícího podmínky provozu vozidel na pozemních komunikacích, povinnost pojištění odpovědnosti podle tohoto zákona splněna po celou dobu, kdy je vozidlo zapsáno v registru silničních vozidel, se zákonem stanovenými výjimkami.

Pokud výše uvedená povinnost není splněna, jsou podle § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla osoby povinné k zaplacení příspěvku (vlastník vozidla a jeho provozovatel) povinni společně a nerozdílně zaplatit České kanceláři pojistitelů příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno).

V daném případě je možné příspěvek hrazený na základě § 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla obecně považovat za daňový výdaj v souladu s  § 24 odst. 2 písm. p) zákona o daních z příjmů, tj. výdaj k jehož úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů.

Pracovní cesta vozidlem zahrnutým v obchodním majetku, vozidlem najatým, vypůjčeným nebo na finanční leasing

Podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 1 zákona daňovým výdajem jsou prokázané výdaje (náklady) na:

-        ubytování, 

-        dopravu hromadnými dopravními prostředky,

-        pohonné hmoty spotřebované silničním motorovým vozidlem zahrnutým v obchodním majetku poplatníka,

-        pohonné hmoty spotřebované silničním motorovým vozidlem pořizovaným na finanční leasing nebo v nájmu nebo

-        užívaným na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené s věřitelem na dobu zajištění dluhu převodem vlastnického práva k tomuto vozidlu (s výjimkou uvedenou v bodě 4)

a na

-        nezbytné výdaje spojené s pracovní cestou (např. poplatky za parkování, dálniční poplatky apod.).

Podle stanoviska Generálního finančního ředitelství v pokynu D – 22, se vozidlem v nájmu rozumí také vozidlo najaté v půjčovně vozidel. U plátců daně z přidané hodnoty se zahrne do daňových výdajů cena za spotřebované pohonné hmoty bez daně z přidané hodnoty, jestliže je tato daň uplatňovaná jako odpočet u daně z přidané hodnoty.

Počínaje r. 2018 je možné uplatnit prokázané výdaje na pohonné hmoty spotřebované silničním motorovým vozidlem jako výdaje na pracovní cestu i v případě  použití vozidla užívaného na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené s věřitelem na dobu zajištění dluhu převodem vlastnického práva k tomuto vozidlu (§ 2040 občanského zákoníku). Ekonomicky se jedná o situaci obdobnou finančnímu leasingu a vzhledem k tomu, že doložené výdaje na pohonné hmoty spotřebované vozidlem pořizovaným na finanční leasing lze jako daňové výdaje uznat, zákon zavedl pro vozidla užívaná na základě uvedené výpůjčky stejný režim.

Příklad

Podnikatel – fyzická osoba, používá na pracovní cesty jeden automobil pořizovaný na finanční leasing s tím, že úplatu neuplatňuje do daňových výdajů, a jeden automobil, který si příležitostně najímá s tím, že nájemné do daňových výdajů uplatňuje. Jak má podnikatel postupovat z hlediska daně z příjmů?

V případě pracovní cesty uskutečněné podnikatelem (případně jeho spolupracující osobou), automobilem pořizovaným na finanční leasing a automobilem najatým, ať úplatu či nájemné uplatňuje nebo neuplatňuje do daňových výdajů, budou daňovým výdajem výdaje v prokázané výši, tj. na základě dokladu o nákupu pohonných hmot podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 1 zákona. Uvedené výdaje doloží podnikatel knihou jízd.

Příklad

Podnikatel má v obchodním majetku automobil. Jaké může uplatnit výdaje mimo výdaje na pohonné hmoty?

Daňově uznatelnými výdaji u automobilu zahrnutého v obchodním majetku, mimo výdaje na nákup pohonné hmoty, jsou např. výdaje na pojištění automobilu, opravy a běžnou údržbu, nákup pneumatik, odpisy automobilu.

Příklad

Manželka podnikatelka, má v obchodním majetku zahrnut osobní automobil, který používá pro pracovní cesty a odpisuje ho. Manžel tímto automobilem někdy jezdí u svého zaměstnavatele na pracovní cesty. Jedná se o automobil ve společném jmění manželů. Otázkou je, zda má manžel nárok na sazbu základní náhrady, jestliže tímto automobilem vykoná pracovní cestu pro svého zaměstnavatele a jak bude postupovat manželka. 

Používá-li automobil zahrnutý v obchodním majetku manželky podnikatelky, i manžel, je třeba, aby manželka úměrně krátila příslušné výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Jedná se např. o odpisy, pojistné, případné výdaje na opravu nebo údržbu automobilu apod. Kritériem může být nejlépe počet kilometrů ujetých manželkou pro pracovní cesty v rámci jejích podnikatelských aktivit k celkovému počtu ujetých kilometrů za příslušné zdaňovací období.

Výdaje spojené se svojí pracovní cestou manželka uplatní do výdajů daňových v prokázané výši podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 1 zákona, tj. dokladem o nákupu pohonných hmot, který doloží knihou jízd.

Pokud se jedná o cestovní náhrady za používání silničních motorových vozidel při pracovní cestě zaměstnanců, v daném případě manžela, přísluší mu za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady a náhrada za spotřebované pohonné hmoty. Tyto částky uplatní zaměstnavatel do daňových výdajů podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona o daních z příjmů s tím, že na straně manžela – zaměstnance, nejsou předmětem daně.

Pro přiznání uvedených cestovních náhrad na straně zaměstnance - manžela, není rozhodující, zda předmětný automobil je či není zahrnut v obchodním majetku manželky podnikatelky.

Příklad

Podnikatel si vzal od banky úvěr na nákup nákladního automobilu.  Z důvodu zajištění úvěru od banky převedl podnikatel vlastnictví tohoto automobilu na věřitele, tj. banku s tím, že po zaplacení celého dluhu banka automobil převede opět do jeho vlastnictví. Jak bude podnikatel postupovat z hlediska uplatnění odpisů a také výdajů na pracovní cesty? Může uplatnit výdaje v doložené výši?

Ustanovení § 2040 a násl. občanského zákoníku stanoví, že smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn. Při převodu vlastnictví hmotného movitého majetku v důsledku zajištění dluhu převodem práva na věřitele, může tento majetek odpisovat původní odpisovatel (vlastník), pokud uzavře s věřitelem smlouvu o výpůjčce tohoto majetku na dobu zajištění dluhu převodem práva. V daném případě zákon vylučuje, aby takový majetek odpisoval vlastník, tj. v daném případě banka.

Zákon o daních z příjmů v § 28 odst. 4 k tomuto převodu vlastnictví stanoví, že při převodu hmotného movitého majetku v důsledku zajištění dluhu převodem práva na věřitele, může tento hmotný majetek odpisovat původní odpisovatel (vlastník), pokud uzavře s věřitelem smlouvu o výpůjčce (§ 2193 a násl. občanského zákoníku) tohoto majetku na dobu zajištění dluhu převodem práva.

Vlastnické právo k  automobilu bude po dobu splácení úvěru náležet bance. Uzavře-li podnikatel s bankou smlouvu o výpůjčce předmětného automobilu, zahájí jeho odpisování podle § 31 nebo 32 zákona o daních z příjmů. Vstupní cenou bude v souladu s § 29 odst. 1 písm. a) zákona pořizovací cena automobilu. Dále budou daňovým výdajem výdaje spojené se zaplacením úroků z úvěru.

Po zaplacení celého dluhu bance, tj. po splnění rozvazovací podmínky, přejde vlastnictví automobilu opět na původního vlastníka, tj. podnikatele, který bude poté pokračovat v započatém odpisování, pokud již v té době nebude automobil zcela odepsán.

Pro úplnost je třeba doplnit, že výpůjčka sjednaná z výše uvedeného důvodu nemá na podnikatele žádný daňový dopad. Podnikateli bezúplatný příjem v podobě majetkové prospěchu z titulu bezúplatné smlouvy, kterou výpůjčka je, v rámci smluvních dodavatelsko-odběratelských vztahů nevzniká. V daném případě je třeba zohlednit ekonomickou podstatu vzájemných vztahů. Uvedená problematika byla projednána na koordinačním výboru s Komorou daňových poradců v příspěvku KV KDP č. 452/22.04.15  Některé případy daňových dopadů bezúplatných příjmů, zveřejněném na webových stránkách Finanční správy.

Pokud jde o výdaje na pracovní cesty, počínaje r. 2018 se postupuje podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 1 zákona, tj. daňovým výdajem bude cena pohonných hmot. Tento výdaj podnikatel doloží knihou jízd.

STRAVNÉ PŘI TUZEMSKÝCH I ZAHRANIČNÍCH PRACOVNÍCH CESTÁCH - Podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 2 zákona jsou daňovým výdajem poplatníka:

-        zvýšené stravovací výdaje (stravné) při tuzemských pracovních cestách delších než 12 hodin v kalendářním dnu,

-        zahraniční stravné a kapesné při zahraničních pracovních cestách pro poplatníky s příjmy podle § 7,

-        a to maximálně do výše náhrad vymezených pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a) zákona.

Zákoník práce výši stravného pro zaměstnance zaměstnavatele z podnikatelské sféry nelimituje horní hranicí. Pro uplatnění daňových výdajů za stravné se vychází z  úpravy stanovené pro zaměstnance zaměstnavatele, který je neziskovou organizací (např. stát, územní samosprávní celek), pro kterou je úprava stravného limitována zákoníkem práce. Na straně podnikatele bude daňovým výdajem stravné na pracovní cestě maximálně do výše stravného stanoveného pro zaměstnance zaměstnavatele, který je neziskovou organizací, tj. stravné, které na straně zaměstnanců není předmětem daně z příjmů podle § 6 odst. 7 písm. a) zákona o daních z příjmů. Obdobně je pro účely daňových výdajů na straně podnikatele limitováno i kapesné (40 % zahraničního stravného) při zahraničních pracovních cestách.

Výše stravného se mění v závislosti na vývoji cen prováděcím právním předpisem, kterým je vyhláška MPSV. Vyhláška č. 358/2019 Sb., o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, pro r. 2020 stanoví mimo jiné, že stravné za každý kalendářní den pracovní cesty činí:

a)   87 Kč až 103 Kč, trvá‑li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b)   131 Kč až 158 Kč, trvá‑li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin,

c)   206 Kč až 246 Kč, trvá‑li pracovní cesta déle než 18 hodin.

Pravidelným pracovištěm pro poplatníky s příjmy podle § 7 se také rozumí sídlo podnikatele nebo místo výkonu jiné činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti.

Příklad

Podnikatel s příjmy podle § 7 odst. 1 písm. b) zákona o daních z příjmů, který má v živnostenském listě místo podnikání Brno, získal v Praze dlouhodobou zakázku. Z toho důvodu si najal v Praze v rodinném domě prostory, které mu slouží jak k ubytování, tak zároveň jako kancelář. Otázkou je, když má pravidelné pracoviště uvedené v živnostenském listu Brno, zda do daňových výdajů zahrnout výdaje za najaté prostory v Praze a uplatňovat i výdaje na cesty Brno-Praha a zpět.

Pokud si podnikatel s příjmy ze živnosti se sídlem v Brně najme prostory v rodinném domě v Praze, který využívá vedle bydlení i jako kancelář, a samostatnou činnost provozuje jak v Brně, tak i v Praze, pak pravidelným pracovištěm může být i místo, kde činnost obvykle vykonává, tj. v Praze. Výdaje za najaté prostory lze do  výdajů daňových uplatnit jen v poměrné výši příslušející k výkonu samostatné činnosti.

Daňovým výdajem je zahraniční stravné a kapesné při zahraničních pracovních cestách

pro poplatníky s příjmy podle § 7, a to maximálně do výše náhrad vymezených pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a) zákona o daních z příjmů. Pro tyto zaměstnance zákoník práce stanoví, že zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci za každý kalendářní den zahraniční pracovní cesty zahraniční stravné ve výši základní sazby zahraničního stravného stanoveného vyhláškou Ministerstva financí. Z § 170 odst. 3 zákoníku práce plyne:

1) cesta v ČR je 5 a více hodin, vznikne nárok na tuzemské stravné:

-        v zahraničí je do 5 hodin – zahraniční stravné nepřísluší

-        v zahraničí je více než 5 do 12 hodin – zahraniční stravné ve výši 1/3 sazby,

-        v zahraničí je více než 12 do 18 hodin – zahraniční stravné ve výši 2/3 sazby

-        v zahraničí je více než 18 hodin – zahraniční stravné v plné sazbě.

2) cesta v ČR je kratší než 5 hodin, nevznikne nárok na tuzemské stravné:

-        v zahraničí je méně než 1 hodinu – zahraniční stravné nepřísluší

-        v zahraničí je 1 až 12 hodin – zahraniční stravné ve výši 1/3 sazby

-        v zahraničí je více než 12 do 18 hodin – zahraniční stravné ve výši 2/3 sazby

-        v zahraničí je více než 18 hodin – zahraniční stravné v plné sazbě.

Dále si může podnikatel do daňových výdajů uplatnit kapesné do výše 40 % zahraničního stravného (§ 180 zákoníku práce).

Zákon o daních z příjmů zahraniční stravné pro uplatnění daňových výdajů na straně podnikatele limituje obdobně, jako je limitováno pro zaměstnance neziskových organizací. Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout kapesné do výše 40 % zahraničního stravného uvedeného ve vyhlášce Ministerstva financí. Toto kapesné se nekrátí, zaměstnanci lze poskytovat kapesné do výše 40 % zahraničního stravného určeného podle délky doby v zahraničí, nikoliv ze zkráceného zahraničního stravného z důvodu poskytnutí bezplatného jídla.

Problematika kapesného při zahraniční pracovní cestě byla projednána s Komorou daňových poradců v  příspěvku KV KDP č. 362/4.4.2012, který je zveřejněn na webových stránkách Finanční správy.

Výši stravného při zahraničních pracovních cestách stanoví a vyhlašuje Ministerstvo financí vyhláškou zveřejněnou ve Sbírce zákonů. Pro r. 2020 je zahraniční stravné stanoveno vyhláškou Ministerstva financí č. 310/2019 Sb., o stanovení výše základních sazeb zahraničního stravného.

Pokud se týká zahraničních pracovních cest podnikatele, který vede daňovou evidenci, výdaje na pracovní cesty v cizí měně může přepočítat kursem platným podle účetnictví, tj. kursem denním nebo pevným, a nebo jednotným kursem, jak mu to umožňuje § 38 zákona o daních z příjmů. Jednotný kurs zveřejňuje Generální finanční ředitelství v pokynu řady D vždy po uplynutí příslušného kalendářního roku.

Pracovní cesta vozidlem nezahrnutým v obchodním majetku, vypůjčeným nebo užívaným na základě smlouvy o výprose

Použije-li podnikatel na pracovní cestu vlastní silniční motorové vozidlo, nezahrnuté do obchodního majetku, může uplatnit do daňových výdajů podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona:

-        sazbu základní náhrady, a to maximálně do výše sazby základní náhrady vymezené pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a), pro r. 2020 pro osobní automobily činí 4,20 Kč/km a pro jednostopá vozidla 1,10 Kč/km,

-        náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty (tj. podle cen pohonných hmot platných v době použití vozidla, přepočtených podle spotřeby vypočtené aritmetickým průměrem z údajů uvedených v technickém průkazu vozidla).

Z výše uvedeného obecného ustanovení zákon stanoví pro některé případy výjimky. Na dopravu vlastním silničním motorovým vozidlem:

-        které není zahrnuto do obchodního majetku poplatníka, ale v obchodním majetku poplatníka zahrnuto bylo nebo

-        bylo u poplatníka předmětem finančního leasingu a úplatu u finančního leasingu uplatnil (uplatňuje) do daňových výdajů, a u

-        silničního motorového vozidla užívaného na základě smlouvy o výpůjčce (§ 2193 a násl. občanského zákoníku), s výjimkou smlouvy o výpůjčce uzavřené s věřitelem na dobu zajištění dluhu převodem vlastnického práva k tomuto vozidlu, nebo smlouvy o výprose (§ 2189 a násl. občanského zákoníku), 

-        jsou daňovým výdajem jen výdaje ve výši náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty.

V těchto případech poplatník sazbu základní náhrady do daňových výdajů uplatnit nemůže.

V souvislosti s rozšířením § 24 odst. 2 písm. k) bod 1 zákona o daních z příjmů  i na prokázané výdaje na pohonné hmoty spotřebované silničním motorovým vozidlem užívaným na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené s věřitelem na dobu zajištění dluhu převodem vlastnického práva (§ 2040 občanského zákoníku), se počínaje r. 2018 vyjímají tyto výpůjčky z § 24 odst. 2 písm. k) bod 3, který upravuje postup v případě užívání vozidla na základě výpůjčky.

Jedná-li se o výprosu občanský zákoník v § 2189 až § 2192 stanoví mimo jiné, že přenechá-li půjčitel někomu bezplatně věc k užívání, aniž se ujedná doba, po kterou se má věc užívat, ani účel, ke kterému se má věc užívat, vzniká výprosa. Kdo věc výprosníkovi přenechal, může požadovat její vrácení podle libosti. Výprosník nemůže věc vrátit v době, kdy by tím způsobil půjčiteli obtíže, ledaže s tím půjčitel souhlasí.

Použije-li podnikatel pro pracovní cestu osobní automobil nezahrnutý do obchodního majetku s přívěsným vozíkem, může v souladu s § 157 zákoníku práce, uplatnit sazbu základní náhrady zvýšenou o 15 %. Výše náhrady za spotřebované pohonné hmoty se nemění.

U nákladních automobilů a autobusů se použije sazba základní náhrady pro osobní silniční motorová vozidla, a to maximálně do výše sazby základní náhrady vymezené pro zaměstnance v § 6 odst. 7 písm. a) zákona. Sazba základní náhrady pro osobní silniční motorová vozidla pro r. 2020 činí 4,20 Kč/km.

Podle stanoviska Generálního finančního ředitelství zveřejněného v pokynu GFŘ D - 22, vlastním motorovým vozidlem, které není zahrnuto do obchodního majetku poplatníka, ale v obchodním majetku poplatníka zahrnuto bylo, se rozumí vozidlo téhož poplatníka (např. podnikatel vozidlo vyřadil z obchodního majetku a toto vozidlo používá nadále pro vlastní potřebu a zčásti pro podnikání).

Pro stanovení výdajů za spotřebované pohonné hmoty podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona lze použít ceny stanovené zvláštním právním předpisem vydaným pro účely poskytování cestovních náhrad zaměstnancům v pracovním poměru, který je účinný v době konání cesty, tj. podle příslušné vyhlášky  MPSV. Použije-li však poplatník ceny pohonných hmot vyšší než kolik uvádí vyhláška, je povinen je doložit doklady o jejich nákupu.

Při výpočtu náhrady za spotřebované pohonné hmoty lze pro r. 2020 vycházet z ceny stanovené vyhláškou MPSV č. 358/2019 Sb.:

      a) 32,00 Kč u benzinu automobilového 95 oktanů,

      b) 36,00 Kč u benzinu automobilového 98 oktanů,

      c) 31,80 Kč u motorové nafty,

d) 4,80 Kč za 1 kilowatthodinu elektřiny.

Vyhláška MPSV neobsahuje jiné údaje pro určení výše náhrady jízdních výdajů. Počínaje r. 2020 je stanovena i cena elektřiny. V současné době se ve vyhlášce neuvádějí pouze ceny LPG a CNG plynu, neboť ČSÚ tuto cenu nezveřejňuje.

Použije-li zaměstnanec na pracovní cestu vozidlo, které je vybaveno pohonem na LPG nebo CNG plyn a technický průkaz údaj o spotřebě tohoto paliva neobsahuje, přičemž nelze předložit ani technický průkaz stejného typu vozidla se stejným obsahem válců, je jedinou možností pro výpočet náhrady výdajů za spotřebované palivo LPG nebo CNG získat od příslušné autorizované zkušebny motorových vozidel certifikát, který spotřebu pohonné hmoty osvědčuje a na jeho základě následně požádat dopravní inspektorát o doplnění údajů o spotřebě pohonné hmoty do technického průkazu. Jedná-li se o vozidlo s kombinovaným pohonem (LPG (CNG) a benzín (motorová nafta)), vypočítá zaměstnavatel náhradu jízdních výdajů z údajů o spotřebě benzínu příslušného oktanového čísla doporučeného výrobcem vozidla (motorové nafty), uvedených v technickém průkazu. Obdobně bylo možné do konce r. 2019 postupovat i v případě použití vozidla poháněného elektrickou energií (elektromobilu) s tím, že zpravidla je údaj o spotřebě při kombinovaném provozu v technickém průkazu vozidla na základě metodiky EU uveden. Problematika cestovních náhrad při použití elektromobilu byla projednána s Komorou daňových poradců v  příspěvku KV KDP č. 518/21.03.18 Cestovní náhrady při použití elektromobilu, který je zveřejněn na webových stránkách Finanční správy.

Podle stanoviska Generálního finančního ředitelství v pokynu D – 22 pokud nejsou v technickém průkazu motorového vozidla uvedeny žádné údaje nebo je uveden pouze údaj o spotřebě pohonných hmot podle české státní normy, stanoví se údaj o spotřebě pohonných hmot podle údaje o provozní spotřebě pohonných hmot doplněného do technického průkazu motorového vozidla oprávněným orgánem s odkazem na údaj stanovený autorizovanou zkušebnou.

(Více již najdete v měsíčníku PaM 3/20 a odborných tematických publikacích 100 otázek Daňové výdaje, Odpisy; Povinnosti zaměstnavatele, Pomocník mzdové účetní)

Zákon o daních z příjmů umožňuje v § 13 (při splnění zákonem stanovených podmínek) rozdělovat příjmy a výdaje ze samostatné činnosti na spolupracující osoby. Spolupracující osobou může být i člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu. Co se podle platné legislativy považuje za rodinný závod?

(Nový) občanský zákoník, který platí od 1. 1. 2014 upravuje v § 700 až 707 rodinný závod.

Za rodinný závod se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely sešvagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob.

Na ty z nich, kteří trvale pracují pro rodinu nebo pro rodinný závod, se hledí jako na členy rodiny zúčastněné na provozu rodinného závodu.

Příklad

Rodinný závod vytvoří manžel s manželkou.

Takový postup je možný.

Příklad

Rodinný závod vytvoří manžel s dcerou.

Takový postup je možný.

Příklad

Rodinný závod vytvoří bratr se sestrou.

Takový postup možný není.

Příklad

Rodinný závod vytvoří druh s družkou.

Takový postup možný není.

Členové rodiny zúčastnění na provozu rodinného závodu se podílejí na zisku z něho i na věcech z tohoto zisku nabytých, jakož i na přírůstcích závodu v míře odpovídající množství a druhu své práce. Rozdělení příjmů a výdajů podle § 13 ZDP (viz dále) tomuto pravidlu formulovanému v § 701 NOZ bude odpovídat spíše výjimečně, ale ne jinak je tomu často i v dalších případech spolupráce, tedy při spolupráci osob mimo rodinný závod.

Rozhodnutí o použití zisku z rodinného závodu nebo jeho přírůstků, stejně jako i rozhodnutí týkající se záležitosti mimo obvyklé hospodaření včetně změn základních zásad závodního provozu nebo jeho zastavení se přijímají většinou hlasů členů rodiny zúčastněných na provozu rodinného závodu. Je-li mezi nimi osoba, která není svéprávná, zastupuje ji při hlasování zákonný zástupce, pokud je nezletilá, jinak opatrovník.

Účastenství na provozu rodinného závodu se váže na osobu člena rodiny a nelze je přenést na jiného (pouze jedná-li se na některého jiného člena rodiny).

Má-li být rodinný závod rozdělen při dělení pozůstalosti soudem, má na něj přednostní právo člen rodiny zúčastněný na jeho provozu.

Obdobně to platí v případě, má-li být rodinný závod zcizen (prodán). I v této situaci má k němu člen rodiny zúčastněný na jeho provozu předkupní právo, pokud není ujednáno něco jiného. To platí i v případě, když má být zcizen spoluvlastnický podíl na rodinném závodu nebo když má být zcizena věc, která má podle své povahy a dosavadního určení provozu rodinného závodu trvale sloužit.

Zcizením závodu účastenství na provozu rodinného závodu zanikne. Členu rodiny zanikne účastenství i v případě, že přestane vykonávat práci pro rodinu nebo v rodinném závodě, anebo že se změní právní důvod, ze kterého pokračuje ve výkonu práce v rodinném závodu.

Člen rodinného závodu jako spolupracující osoba v ZDP

Podle § 13 odst. 1 ZDP příjmy a výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení (s výjimkou podílu společníka veřejné obchodní společnosti a komplementáře komanditní společnosti) mohou být rozděleny mezi poplatníka a spolupracující osoby.

Spolupracujícími osobami se rozumí:

a)  spolupracující manžel

pozn.: Podle § 21e odst. 3 ZDP se manželem (manželkou) pro účely daní z příjmů rozumí také partner podle zákona upravujícího registrované partnerství.

b)  spolupracující osoba žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti

pozn.: Vzhledem k tomu, že NOZ společnou domácnost žádným způsobem nedefinuje, obsahuje ZDP v již zmíněném § 21e v odst. 4 definici vlastní. Společně hospodařící domácností se pro účely daní z příjmů rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

c)  člen rodiny zúčastněný na provozu rodinného závodu (viz výše). Důležité je, že v případě rodinného závodu není nutno splnit podmínku společné domácnosti.

Příklad

Otec a syn nemají společnou domácnost. Hodlají přitom spolupracovat v podnikání.

Spolupráce ve smyslu § 13 odst. 1 písm. b) v úvahu nepřipadá, mohou ale spolupracovat v rámci rodinného závodu.

U spolupracujících osob musí být výše podílu na příjmech a výdajích stejná. Není tedy možné, aby příjmy spolupracující osoby A činily 50 % a výdaje 10 % a u osoby B aby příjmy činily 50 % a výdaje 90 %. Vždy je nutno příjmy i výdaje dělit ve stejném poměru (je tedy možné, že u osoby A budou příjmy i výdaje činit 10 % a u osoby B budou příjmy i výdaje ve výši 90 %).

Příjmy a výdaje se rozdělují

tak, aby:

a)  podíl příjmů a výdajů na spolupracující osoby nečinil v úhrnu více než 30 %,

b)  částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, činila za zdaňovací období nejvýše 180 000 Kč (za každý započatý měsíc spolupráce tedy 15 000 Kč).

Příklad

Otec a jeho dva synové jsou členy rodiny zúčastněnými celoročně na provozu rodinného závodu.

Z celkem dosažených příjmů a výdajů může otec na oba syny převést maximálně 30 %, přičemž je jedno, zda na každého ze synů převede 15 % nebo na jednoho např. 5 % a na druhého 25 %. Současně musí být splněna i podmínka absolutní částky, tedy že celkem převedené příjmy mohou celkem převedené výdaje převýšit maximálně o 180 000 Kč.

V případě, že je spolupracující osobou pouze manžel, se příjmy a výdaje rozdělují tak, aby

a)  podíl příjmů a výdajů připadající na manžela nečinil více než 50 % a

b)  částka, o kterou příjmy převyšují výdaje, činila za zdaňovací období nejvýše 540 000 Kč, resp. za každý započatý měsíc spolupráce nejvýše 45 000 Kč.

Vůči odstavci, který upravuje spolupráci osob obecně, je ten, který upravuje spolupráci výhradně mezi manžely speciálním ustanovením. Do spolupráce v těchto případech již není zapojena žádná jiná osoba. Tento druh spolupráce má daňový výhodnější režim.

Podle § 318 zákoníku práce nemůže být mezi manžely nebo partnery (ve smyslu zákona o registrovaném partnerství) nikdy uzavřen pracovněprávní vztah a tak převod příjmů a výdajů z jednoho na druhého z manželů je často jedinou možností, jak optimalizovat daňovou povinnost při vzájemné spolupráci manželů.

Příklad

Manžel podniká jako OSVČ, přičemž vytvořil rodinný závod, ve kterém podniká celoročně se svou manželkou.

Manžel na manželku může převést až 50 % svých příjmů a výdajů.

Příklad

Podnikatel v rodinném závodě spolupracuje celoročně se svou manželkou a se svou dcerou.

Podnikatel se může rozhodnout, zda rozdělí své příjmy a výdaje pouze na manželku (maximálně 50 %) nebo na manželku a dceru (na obě – tedy nikoliv na každou z nich – lze celkem převést nejvýše 30 % příjmů a výdajů).

V obou příkladech je nutno pochopitelně současně dodržet i maximální částku, o kterou mohou převedené příjmy převýšit převedené výdaje.

Příjmy a výdaje nelze rozdělovat:

-        na dítě, které nemá ukončenou povinnou školní docházku,

-        na dítě v kalendářních měsících, ve kterých je na něj uplatňováno daňové zvýhodnění na vyživované dítě,

-        na manžela, je-li na něj uplatněna sleva na manžela,

-        na a od poplatníka, který zemřel.

S účinností od 1. 1. 2015 § 13 ZDP obsahuje výslovný zákaz převodu příjmů a výdajů na a od poplatníka, který zemřel. Toto doplnění bylo nutné s ohledem na § 239a daňového řádu, podle kterého se (pro účely správy daní) na právní skutečnosti hledí tak, jako by zůstavitel žil do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti. Existuje tedy datum „fyzické smrti“, tj. datum skutečného úmrtí poplatníka a datum „daňové smrti“ (datum pro účely správy daní), tj. datum skončení řízení o pozůstalosti. Logicky pak příjmy a výdaje lze rozdělovat pouze do data fyzického úmrtí, tedy do doby, kdy ke spolupráci skutečně docházelo.

Obdobné omezení se týkají např. slev na dani ev. položek snižujících základ daně, které rovněž nelze zohlednit v daňových přiznáních podávaných za období po fyzickém (avšak před daňovým) úmrtím poplatníka.

Společné jmění manželů

Za rodinný závod se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo jeden s manželů s jiným příbuzným. Pro existenci rodinného závodu je tedy nutná existence manželství. Manželské majetkové právo je upraveno v § 708 a násled. NOZ.

Vše, co je a dále bude uvedeno ke společnému jmění manželů, se vztahuje výhradně na jmění manželů a nikoliv na jmění partnerů registrovaných ve smyslu zákona o registrovaném partnerství.

Podle § 708 NOZ platí, že vše, co patří manželům a má majetkovou hodnotu a není vyloučeno z právních poměrů, je součástí společného jmění manželů (dále jen: společné jmění). Společné jmění podléhá režimu zákonnému nebo smluvenému anebo režimu založenému rozhodnutím soudu.

Asi nejčastější je režim zákonný, ve kterém je součástí společného jmění to, co nabyl jeden z manželů (nebo oba manželé společně) za trvání manželství, s výjimkou toho, co:

-        slouží osobní potřebě jednoho z manželů,

-        nabyl darem, děděním nebo odkazem jeden z manželů (pokud dárce nebo zůstavitel neprojevil jiný úmysl),

-        nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech

-        nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví,

-        nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu svého výhradního majetku.

Součástí společného jmění je zisk z toho, co náleží výhradně jednomu z manželů. Pokud např. manželka zdědila po své babičce nemovitost, příjem, resp. zisk z jejího pronájmu je součástí společného jmění.

Společné jmění v tomto režimu udržují a užívají oba manželé (případně – dohodnou-li se jinak – jeden z nich). Povinnosti a práva spojená se společným jměním nebo jeho součástí náleží oběma manželům společně a nerozdílně.

Podle § 716 NOZ si mohou snoubenci i manželé ujednat manželský majetkový režim jiný než zákonný. Pokud si ujednají smluvený režim manželé, upraví své povinnosti a práva týkající se již existujícího společného jmění. Smlouva o manželském majetkovém režimu musí mít formu veřejné listiny.

Smluvený režim pak může mít formu oddělených jmění, formu vyhrazující vznik společného jmění ke dni zániku manželství nebo formu rozšíření anebo zúžení společného jmění v zákonném režimu. Smluvený režim lze změnit dohodou manželů nebo rozhodnutím soudu.

Smlouva o manželském majetkovém režimu však nesmí ve svém důsledku vyloučit schopnost manžela zabezpečovat rodinu. V případě snoubenců nabývá taková smlouva účinnosti uzavřením manželství. Smlouvou je pak nutno ujednat i to, který z manželů bude spravovat společné jmění nebo jeho součást a jakým způsobem.

A do třetice uvádíme režim založený rozhodnutím soudu. Jedná se o případy, kdy soud na návrh manžela (a je-li pro to závažný důvod) zruší nebo zúží stávající rozsah společného jmění.

Závažným důvodem je vždy skutečnost, že manželův věřitel požaduje zajištění své pohledávky v rozsahu převyšujícím hodnotu toho, co náleží výhradně tomuto manželu, že manžela lze považovat za marnotratného anebo když manžel soustavně nebo opakovaně postupuje nepřiměřená rizika. Za závažný důvod může být považována i situace, kdy manžel začal podnikat nebo se stal neomezeně ručícím společníkem právnické osoby.

(Více již najdete v měsíčnících DaÚ 4-5/20, DÚVaP 4-5/2019, Poradce 7/2020)

Rychlost ničí vztahy

Tím, že žijeme ze dne na den rychleji, stále víc spěcháme. Následně máme logicky mnohem méně času kvalitně si promluvit a dobře naslouchat. Proto si stále méně rozumíme, nechápeme se a prohlubují se nedorozumění, narůstají rozpory a přibývají konflikty. Jednou z možností jak tento negativní průběh zastavit nebo zracionalizovat je i uvědomění si některých protimluvů, které jsou pro život nutné. I když nám jsou často nesympatické.

Poznání a moudrost

Jednou z lehce dostupných alternativ, jak ulevit vlastní duši a posílit imunitní pancíř v rámci osobního ateliéru duše a mozkové komnaty každého člověka, je poznání a moudrost. Ne každému se jí dostává stejně, přičemž důvody jsou různé. Námětem k vlastním scénářům, abychom se přesvědčili, že některé věci musíme přijmout jako fakta, i když se nám nelíbí, je například skupina (portfolio) pracovních realit.

Z nejznámějších a nejdiskutovanějších jsme se pokusili sestavit portfolio následujících antagonismů, hodných zřetele:

Inspirativní desatero životních úvah

1. Paradox života v přátelství

Mezi nejzřetelnější paradoxy života patří Keithova paradoxní přikázání.

Zní takto: není přítelem, kdo v nás pěstuje přesvědčení, že jedině náš názor a naše skutky jsou správné. Není přítelem, kdo v nás vytváří iluzi o tom, jak jsme perfektní, ale nepochopení. To je jen člověk – kterému takový náš stav z různých důvodů dokonale vyhovuje!

Skutečný přítel je ten, kdo nám otevřeně řekne, jak jsme nedokonalí. Ten, kdo poukazuje na naše chyby a osvětluje nám náš postoj a chování z pohledu jiných – i z pohledu objektivity. Skutečný přítel je ten, kdo sice ví, že nás to, co se od něho dozvíme, bude bolet, a že možná na něho za to zanevřeme – ale přesto nám tu facku uštědří. Skutečný přítel jí totiž trpí mnohem víc než my! Má nás však příliš rád na to, aby nás nechal ve sladkém omylu, na který denně doplácíme.

2. Optimální výsledek

Vědci i odborníci na řízení se shodli, že hledání ideálního řešení je od začátku nesprávnou touhou a chybným cílem, neboť v realitě života je ideál obvykle (čest výjimkám) virtuální fikcí. V řízení se hovoří o dvou typech řešení:

a)  „Nejlepší z nejlepších“ můžou praktikovat v laboratořích nebo optimálně „skleníkových“ podmínkách někde uvnitř experimentálních center vědci a teoretici.

b)  „Nejlepší z možných“ je dostupné a reálné v praxi. V rámci mnoha proměnných a neznámých (v prostředí nedostatku a nejasnosti trhu) v daném stavu, místu, čase, prostředí a za nějakých okolností vždy je jedno řešení nejvhodnější. Kdo ho dokáže objevit a použít, stává se vítězem. Až tehdy můžeme říci, že byl dosažen optimální výsledek.

3. Produktivní myšlení

Myšlení, které je konstruktivní a efektivní se může nazývat tvořivé, pozitivní, aktivní, kreativní, pragmatické. Vhodný je univerzální název „produktivní“. Kouzelným základem produktivního myšlení je moudrost v tom, že při objevování a hledání optima počítá i s chybovostí v práci – dokonce ji připouští a povýšil ji na povinnou pracovní metodu. Metoda práce stylem „pokus, omyl, cíl“ je uznávaným pracovním stylem v soukromém, státním i veřejném sektoru. Ne všichni zaměstnanci (řídící i řízení) jsou s ní srozuměni a často stavějí nereálné cíle, nesplnitelné plány a tzv. domy na hliněných nohou, které se ihned zhroutí jako domek z karet. Moudří pracovníci chyby považují za součást pracovního procesu i životního stylu. Protože každý, co něco dělá, udělá občas i chyby.

4. Praxe versus teorie

Otcové radili a radí dětem, aby se učily paralelně – ve škole a v životě. Všechno, co se v životě naučíš, se ti bude hodit – říká jedno slovenské přísloví. Zkušenost ukazuje, že obvykle lepší výdělky a zaměstnání nezískají jedničkám (studenti s červeným diplomem), ale naopak spíš dvojkaři a trojkaři. Zaměstnavatel do práce přijme člověka se zkušenostmi, než v praxi nezorientovaného mladého čerstvého absolventa vysoké školy. Teorie bez praxe nepřinese dostatek znalostí. Běžná praxe respektuje s úctou vzorec:

KNOW-HOW (znalosti, tj. VĚDĚT JAK NA TO) = vědomosti (teoretické) + dovednosti (praktické). Kdo chce uspět jako pragmatik, měl by proporcionálně milovat obojí – jak teorii, tak praxi. Ale když by nám šlo o život, koho bychom chtěli za velitele k přežití – teoretika nebo praktika? Nesporně praktici jsou v životě úspěšnější než teoretici. Anebo i jinak. I nejoblíbenější a nejlepší profesoři na vysokých školách i vědci na akademické půdě jsou především z řad bývalých praktiků.

5. Efektivní nemůže být současně spravedlivý

Největším rozčarováním mnoha pracovišť je čekat nemožné od šéfa i od firmy či organizace. Nemáme přehnané nároky na sebe, proto je nemějme ani na jiné. Všichni jsme jen lidé – se svými přednostmi i nedostatky. Živý organismus (člověk) vždy budeme mít raději než neživý mechanismus (stroj). I když je evidentní, že někdy je stroj věrnější, výkonnější a neúnavnější než člověk.

Vždy víc kontaktů a kontraktů mají ti „rovnější mezi rovnými“. Pokud jde o změnu výkonu velké skupiny lidí, nikdy se vedení nepodaří napoprvé udělat spravedlivé zmapování, změření výkonů a spravedlivé odměňování. Ale když chce zvednout například efektivnost v práci, tak s tím musí vedení počítat a vysvětlit, že i když jednotlivec možná v něčem ztratí, celý kolektiv získá.

6. (Ne)úspěšný šéf

Protože vedení je nejvíc vidět, pracovníci vždy nejcitlivěji reagují na šéfy. Kvalita šéfů na celém světě, je různá. Sahá od průměrných přes nejneschopnější až po schopné a nejschopnější. I když mají mnoho rozdílností, v jednom si vzácně a společně rozumějí (aspoň ti moudřejší) ve shodě o tom, čemu nerozumí jejich zaměstnanci. Anebo, lépe řečeno, čemu nechtějí rozumět. A o co konkrétně jde?

Prozíravý šéf si uvědomuje, že jestli chce jako vrcholový manažer dosáhnout pro majitele firmy nebo organizace nejlepší možné výsledky, musí tvrdě makat a vést své lidi k rekordům a nadprůměrným výkonům. Logicky tedy nemůže být se všemi dobrý kamarád, protože občas musí i přísně přikázat, jindy zkritizovat nebo dát předělat chybnou práci.

Lidé v práci často naivně očekávají, že jejich šéf bude vždy milý, přátelský, se všemi kamarád a ke všem hodný. Může tomu tak i být, ale takový šéf by nikdy nedosáhl nejlepší výsledky (např. dostatečný zisk). Jen průměrné nebo špatné či dokonce katastrofální (ztráta).

Šéf – je buď milovaný a nemá výsledky, anebo je nemilovaný a má výsledky. Bylo tomu tak v minulosti, je tomu tak v současnosti a bude tomu tak i v budoucnosti. Ať se nám to líbí nebo nelíbí.

7. Nespokojená kreativita

Pasivní lidé vytýkají aktivním jejich dynamickou angažovanost. Nejhorší to mají nejtvořivější, kteří produkují nejvíc přidané hodnoty a kreativity. Proč je tomu tak?

Kolektiv často závidí a přeje nejschopnějším. V rodině, v práci i v kolektivu přátel i v pracovním týmu – jsou nejlepší hráči obdivovaní, ale i často kritizovaní. Plodná tvořivost může vzniknout jen a jen z turbulentně neklidných, ale kreativně orientovaných duší. Kreativci jsou často nejen myslitelé, ale i rebelové a revolucionáři. Nelíbí se jim přirozeně všechno zastaralé a nepružné. Touží po lepším a hledají novou dokonalost – vyšší princip a lepší rozměr. To se ne vždy líbí šéfům, nejen kolegům z pracovních týmů. Ale je to přirozená daň za tvořivost. Je to standard nespokojené kreativity těch nejvýkonnějších na pracovišti. Od takových lidí nemůžete čekat jen tiché plnění konvencí.

8. Rivalita reality

Někdo si dokáže uvědomit skutečnost faktu, že konkurence jednotlivců je vnímána úplně jinak než rivalita skupin. A podobně: jednotlivec v rámci kolektivu neznamená pro kolektiv takovou sílu jako soudržnost a názor ostatní části kolektivu.

Realita je v oblasti názoru na úspěch na straně jedné a současně optika závisti, škodolibosti a nepřejícnosti ze strany druhé někdy i brutálnější, než bychom si chtěli přiznat. Proto je vhodné i v práci velmi citlivě reagovat na konkurenci a rivalitu. Každá z nich může být produktivní (plusová pro organizaci) i kontraproduktivní (minusová pro organizaci) v různých dalších členěních podskupin (co je vhodné pro jednotlivce, není vhodné pro skupinu). Sólista v jedné skupině nemusí vůbec dosahovat kvality sólisty ze skupiny druhé.

9. Vítězství emocí

Věda pokročila natolik, že radikálně převrací fundamentálně některé teorie, jež byly po staletí platné. Jednou z nich je například fakt, že moudrost vždy zvítězí nad citem. To přestává platit. Nejlepší odborníci na řízení se shodují v tom, že musí respektovat poznatky psychologů a sociologů. Ti potvrdili, že ve třetím tisíciletí nevítězí koncepce racia (rozum, logika, fakta, argumenty, důkazy), ale emocí (image přesvědčujícího, charisma, schopnost manipulovat okolí, pocity, názory, zvyky).

Proto se mnohem víc akcentu a peněz dává a bude dávat do rozvoje tzv. emocionálního managementu. Evidentně to vidíme všichni na příkladě marketingu. Minimálně u žen funguje tento fenomén víc než u mužů. Ženy umí podlehnout kouzlu akvizice a reklamy mnohem snadněji než muži. Proč je tomu tak? Protože jsou mnohem emocionálnější.

10. Nejvhodnější nejsou nejschopnější

Lidem, kteří rozumějí hodnotám, nejde do hlavy, že například na trhu funguje v řízení fenomén velmi subjektivního výběru vrchních hlav firem a šéfů organizací. Zapomeňte na to, že se vybírají podle racionálních a objektivních kritérií, že se vybírají nejschopnější. Není tomu tak, protože vítězí ti nejvhodnější. Samozřejmě, že ne podle „objektivně“ zadaných kritérií požadavků konkurzu. Ale podle všeličeho jiného a hlavně subjektivního. Mnohem více se cení ne to, co člověk umí a dokáže pro firmu udělat. Ale to, zda dokáže majitele firmy na slovo poslouchat, případně jestli není mnohem moudřejší než majitel, aby ho nedejbože v něčem nedoběhl a nepředstavoval pro něho takto „hlavní riziko“.

RADA!

• Život je změna a změna je život. I poznání se neustále mění.
• K lepší spokojenosti v práci je vhodné se trápit jen věcmi, které dokážete ovlivnit a které stojí za to.
• Nestojí za to se trápit nad nespravedlivou, ale krutou pravdou některých realit, které jsou sice neobjektivní, ale vy je změnit nedokážete. To však neznamená, že byste je neměli poznat.

Ing. Emil Burák, PhD.

Poradce, měsíčník č. 9-10/2020 (III/2020)

·         Zákon o daních z příjmů s komentářem – Ing. Eva Sedláková, Ing. Drahomíra Martincová

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 4-5/2020 (III/2020)

• Příjmy ze zahraničí DP FO a PO
• Sazby daně u služeb – změna
• Soutěže a výhry – zdanění příjmů
• Nedobytné pohledávky
• Vrácení nadměrného odpočtu
• Minimální vyměřovací základ

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 5-6/2020 (III/2020)

·         Vedení účetnictví pro podnikatele

·         Účetní odpisy – metody a formy + daňový pohled

·         Švarcsystém

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 4-5/2020 (III/2020)

·         Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se ZP - zvýšení

·         Srážky ze mzdy - nově

·         Sdílené pracovní místo

·         Zaměstnavatelé veřejné správy a zdravotní pojištění - nově

·         Ochrana osobních údajů před vznikem, během trvání a po skončení prac. poměru

·         Otazníky kolem podnikových stipendií

·         Školní stravování

1000 řešení – měsíčník č. 4-5/2020 (III/2020)

• Daňové výdaje
• Minimální VZ – poměrná část

·         Švarcsystém

·         Daň z příjmů

·         Daň z přidané hodnoty

·         Účetnictví

·         Odvody

·         Zákoník práce

Poradce Veřejné správy č. 4-5 – měsíčník (III/2020)

• Zákon č. 12/2020 Sb. o právu na digitální služby
• Zákon č. 248/2000 Sb. o podpoře regionálního rozvoje
• Zákon č. 39/2020 Sb. o realitním zprostředkování
• Vyhláška č. 4/2020 Sb. o energetických specialistech
• Vyhláška č. 319/2019 Sb. o energetickém štítkování
• Vyhláška č. 266/2019 Sb. o koncepci nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým jaderným palivem

ODBORNÉ PUBLIKACE – NOVINKY:

• Optimalizace daně (postupy, jak vykázat optimální daňovou povinnost, tj. daňovou povinnost přiměřenou výšce obratu a ziskovosti odvětví podnikání)
• 100 otázek a odpovědí – GDPR a zákoník práce (řešení na otázky zaměřené na oblastí ochrany osobních údajů, vybrané řešení případů z praxe podle zákoníku práce, odměňování a cestovní náhrady)
• 100 otázek ZDP a DPH po novele (řešení na otázky zaměřené na daň z příjmů fyzických a právnických osob a daň z přidané hodnoty po novele)
• 100 otázek Nemocenské pojištění, Zaměstnávání (řešení na otázky zaměřené na nemocenské pojištění po novele a zaměstnávání po novele)
• 100 otázek Optimalizace daně, Účetnictví (řešení na otázky zaměřené na optimalizaci daně, paušální výdaje, vedení účetnictví, účetní závěrku a daňovou evidenci)

·         Pomocník mzdové účetní k 1. 1. 2020 (přehled parametrů, sazeb, vzorových výpočtů … z oblasti mezd a platů)

·         Povinnosti zaměstnavatele 2020 (práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele)

·         Daňové a mzdové zákony 2020 (daňové a mzdové zákony aktualizované k 1. 1. 2020)

·         Souvztažnosti pro podnikatele 2020 (souvztažnosti – aktuální znění)

• Příručka mzdové účetní 2020 (příručka mzdové účetní s příklady)
• 100 otázek Mzdy nově, Archivace (praktická řešení týkající se zpracování a zdaňování mezd a archivace)
• Daňové a nedaňové výdaje A-Z 2020 (výdaje, které lze uplatnit do daňových výdajů a výdaje nedaňové v abecedním pořadí)
• 100 otázek Daňové výdaje, Odpisy (praktická řešení z praxe týkající se daňových výdajů a odpisů)

ZÁKONY I-VI 2020

·         Zákony IA - zákon o daních z příjmů, zákon o dani z přidané hodnoty, daňový řád… (IA/2020)

·         Zákony IB - zákon o účetnictví, prováděcí vyhlášky k účetnictví, živnostenský zákon … (IB/2020)

·         Zákony IIA – občanský zákoník, zákon o obchodních korporacích, občanský soudní řád … (IIA/2020)

·         Zákony IIB – trestní zákoník, trestní řád, zákon o přestupcích, zákon o Polici ČR … (IIB/2020)

·         Zákony IIIA – zákoník práce, zákon o zaměstnanosti, zákon o minimální mzdě …(IIIA/2020)

·         Zákony IIIB - zákon o nemocenském pojištění, zákon o důchodovém pojištění … (IIIB/2020)

·         Zákony IV – stavební zákon, katastrální zákon, zákon o zadávání veřejných zakázek … (IV/2020)

·         Zákony V – zákon o obcích, zákon o krajích, školský zákon …. (V/2020)

·         Zákony VIA – zákon o životním prostředí, zákon o ochraně ovzduší, vodní zákon … (VIA/2020)

·         Zákony VIB – zákon o odpadech, zákon o obalech, zákon o hospodaření energií… (VIB/2020)

PODÁVÁTE DAŇOVÁ PŘIZNÁNÍ?

Mohou Vám pomoci naše publikace:

Poradce, měsíčník č. 11/2020 (IV/2020)

·         Stavební zákon s komentářem – JUDr. Jiří Plos

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 6/2020 (IV/2020)

·         Stavební zákon po novele

• Samostatný základ daně v daňovém přiznání PO
• Nájem nemovitých věcí a daň z příjmů 

·         Účetní vnitropodnikové směrnice – aktuální přehled

·         DPH u opravy základu daně v případě nedobytné pohledávky

·         Důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru

·         Plátci pojistného a rozhodné období ve ZP

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 7/2020 (IV/2020)

·         Cestovní náhrady v roce 2020

·         Zaměstnanecké benefity v ZDP a účetnictví

·         Státní kategorie a dohody ve zdravotním pojištění

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 6/2020 (IV/2020)

·         Změny v právní úpravě životního minima

·         Kurzarbeit - náhrada mzdy v krizových situacích

·         Česká republika po Brexitu a zdravotní pojištění

·         EET - pokuty

·         Dny pracovního klidu v pracovněprávních souvislostech

·         Na co má zaměstnanec nárok při skončení pracovního poměru

·         Stravování zaměstnanců veřejné správy

1000 řešení – měsíčník č. 6-8/2020 (V/2020)

·         Daň z příjmů

·         Daň z přidané hodnoty

·         Účetnictví

·         Odvody

·         Zákoník práce