1.2 Paušální
výdaje
Zákonem č. 80/2019
Sb. došlo k pozitivní změně pro poplatníky s příjmy dle §7 a §9 ZDP
spočívající ve zvýšení limitní výše paušálních výdajů, kdy se navrací řešení
paušálních výdajů ke stavu před účinností zákona č. 170/2017 Sb., tedy
k uplatnění paušálních výdajů 30%, 40%, 60% a 80% do výše odvozené z
limitní výše příjmů 2 miliony Kč. Na základě bodu 3 přechodného ustanovení
k novele ZDP zákona č. 80/2019 Sb. se ustanovení § 7 odst. 7 a § 9 odst. 4
ZDP ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, poprvé použije pro
zdaňovací období, ve kterém tento zákon nabyl účinnosti (tedy ve zdaňovacím
období 2019). V důsledku této skutečnosti bude řada poplatníků zvažovat
v roce 2019 přechod z vedení daňové evidence na uplatnění paušálních
výdajů. Půjde i o podnikatele, kteří v návaznosti na negativní dopady
zákona č. 170/2017 Sb. přešly v roce 2018 z paušálních výdajů na
daňovou evidenci, a kteří v důsledku zákona č. 80/2019 Sb. se navrátí zpět
k výhodnějšímu uplatnění paušálních výdajů. Současně zůstává možnost pro
„paušalisty“ uplatnit při dodržení zákonných podmínek jak slevu na dani na
manželku, tak daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s poplatníkem ve
společně hospodařící domácnosti.
Dluh na
nájemném
Manželé vlastní
v rámci SJM několik bytových domů, ve kterých pronajímají bytové jednotky.
Příjmy z nájmu zdaňuje manžel dle § 9 ZDP. V letech 2017 a 2018
prováděli vlastníci na dvou domech postupně dílčí opravy (výměna střechy,
výměna oken, malování společných prostor, oprava elektroinstalace apod.) a
proto uplatňoval manžel v těchto zdaňovacích obdobích k příjmům
z nájmu skutečné výdaje (včetně příslušných daňových odpisů). Za zdaňovací
období 2019 dosáhnou příjmy z nájmu 1 750 000 Kč a
s ohledem na dosaženou výši daňově uznatelných výdajů včetně odpisů domů
se manžel po skončení roku 2019 rozhodne, že je výhodnější uplatňovat za
zdaňovací období 2019 paušální výdaje 30% z dosažených příjmů
z nájmu. K 31. 12. 2018 činilo dle evidence nezaplacené nájemné od
několika nájemníků 41 300 Kč, přičemž dluh na nájemném byl v roce 2019
uhrazen.
Jaký postup
je pro manžele nejvýhodnější?
Při přechodu ze
skutečných výdajů k příjmům z nájmu zdaňovaných dle § 9 ZDP na paušální
výdaje se na poplatníka vztahuje úprava základu daně za předcházející zdaňovací
období ve smyslu § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 ZDP. Poplatník musí podat
dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období 2018 a v něm zvýšit základ
daně z příjmů dle § 9 ZDP o neuhrazené pohledávky za nájemci ve výši 41
300 Kč. Pokud tento dluh na nájemném je uhrazen v roce 2019, nebude již
poplatník uhrazené pohledávky z roku 2018 zahrnovat do zdanitelných příjmů
v daňovém přiznání za zdaňovací období 2019. Za zdaňovací období rok 2019
tak uplatní poplatník paušální výdaje ve výši (1 750 000 Kč –
41 300 Kč) x 0,30 = 512 610 Kč.
Neuhrazené
pohledávky
Poplatník s příjmy ze živnostenského
podnikání přešel v roce 2018 v důsledku zákona č. 170/2017 Sb.
z paušálních výdajů na uplatňování skutečných výdajů. K tomuto
přechodu se rozhodl po podání přiznání k dani z příjmů za rok 2017,
takže musel provést úpravu základu daně dle § 23 odst. 8 písm. b) bod 3 ZDP a
v dodatečném daňovém přiznání za rok 2017 zvýšil základ daně a daň o
neuhrazené pohledávky k 31. 12.2017 ve výši 120 000 Kč. Tyto
pohledávky byly uhrazeny v průběhu roku 2018. V rámci přípravy ke
zpracování daňového přiznání za zdaňovací období 2019 podnikatel zjistí
z daňové evidence výši příjmů 1 600 000 Kč a výši daňově uznatelných
výdajů 820 000 Kč. K 31. 12. 2018 vykázal neuhrazené pohledávky
z titulu vystavených faktur za poskytnuté služby ve výši 102 000 Kč a
neuhrazené dluhy za provedené opravy provozovny v prosinci 2018 ve výši 48
000 Kč.
Co je pro podnikatele výhodnější?
V návaznosti
na zákon č. 80/2019 Sb. je v daňovém přiznání za rok 2019 pro podnikatele
výhodnější přejít z vedení daňové evidence opět na uplatnění paušálních
výdajů (60% z dosažených příjmů). V souvislosti s rozhodnutím o
přechodu z vedení daňové evidence na uplatnění výdajů procentem
z příjmů, musí poplatník ve smyslu § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 ZDP upravit
základ daně a daň z příjmů za předcházející zdaňovací období formou podání
dodatečného daňového přiznání za rok 2018 a to následovně:
-
zvýšení základu daně o výši pohledávek 102 000 Kč,
-
snížení základu daně o výši dluhů 48 000 Kč.
Celková úprava základu daně za zdaňovací období 2018 v dodatečném daňovém
přiznání činí 102 000 Kč – 48 000 Kč, tedy zvýšení základu daně o 54 000 Kč a
doplatek na dani 8 100 Kč. Pokud podá toto dodatečné daňové přiznání za rok
2018 do termínu 1. 4. 2020 a do tohoto termínu uhradí doplatek na dani, nebude
poplatník podléhat žádným sankcím. Poplatník nesmí opomenout podat opravný
přehled na OSSZ s vyčíslením zvýšení pojistného na sociální pojištění za
rok 2018 o částku 0,5 x 54 000 Kč x 0,292 = 7 884 Kč. Zvýšení základu daně
dle §23 ZDP nemá vliv na podaný přehled zdravotního pojištění za rok 2018.
V dodatečném
daňovém přiznání za rok 2018 dochází k dodatečnému zdanění neuhrazených
pohledávek k 31. 12. 2018. Pokud došlo k úhradě pohledávek z roku
2018 ve zdaňovacím období roku 2019, kdy poplatník již uplatňuje výdaje
procentem z příjmů, bude příjem z těchto uhrazených pohledávek
z roku 2018 vyloučen s odvoláním na výše uvedené znění zákona ze
zdanitelných příjmů roku 2019. Paušální výdaje za rok 2019 budou pak
stanoveny procentem z příjmů dosažených v roce 2019, ve kterých již
nejsou zahrnuty uhrazené pohledávky z roku 2018, tzn. z částky 1
498 000 Kč.
Řemeslná činnost bez příslušného
živnostenského oprávnění
Poplatník provozuje jako svou hlavní činnost klempířství,
ale nevlastní na tuto řemeslnou činnost příslušné živnostenské oprávnění -
vlastní živnostenské oprávnění pro živnost volnou, kterou rovněž vykonává.
Přesto uplatnil v daňovém přiznání k dosaženým příjmům
z činnosti klempířství paušální výdaje ve výši 80%, odpovídající pro
řemeslnou živnost.
Mohl poplatník takto postupovat?
Výše uvedenou záležitostí
se zabýval Nejvyšší správní soud v rozsudku spis. zn. 7 Afs 232/2017-25 ze
dne 18. 9. 2018, který dal za pravdu správci daně a Odvolacímu finančnímu
ředitelství, kteří uznali u poplatníka bez oprávnění k řemeslné živnosti
paušální výdaje ve výši 60% (odpovídající dle § 7 odst. 7 písm. b) ZDP
živnostenskému podnikání – neřemeslnému). Nejvyššímu správnímu soudu bylo
předloženo k posouzení, zda je určujícím kritériem pro výši uplatnitelných
paušálních daňově účinných výdajů dle § 7 odst. 7 písm. a) nebo b) ZDP, které
je poplatník oprávněn uplatnit z příjmů z živnostenského podnikání, výhradně
vymezení živnosti v živnostenském oprávnění uděleném poplatníkovi. NSS uvádí,
že základní podmínkou vyplývající z živnostenského zákona je oprávnění
provozovat živnost v souladu s vydaným živnostenským oprávněním (§ 10 odst. 1
ŽZ). Ustanovení § 21 ŽZ pak upravuje, jakým způsobem lze v případě řemeslných
živností prokazovat odbornou způsobilost, na rozdíl od živností volných, u
kterých není třeba odbornou ani jinou způsobilost prokazovat (§ 25 ŽZ).
Je plně v souladu
se zněním zákona a plně logické, pokud zákonodárce svazuje oprávnění uplatnit
výdajový paušál v maximální výši tam, kde výkon živnostenského podnikání
předpokládá dosažení určité kvalifikace. Právě živnostenské oprávnění
deklaruje, že řemeslnou činnost provádí osoba, která má k této činnosti
kvalifikační předpoklady. Na druhou stranu nelze nalézt rozumný důvod, pro
který by předmětného zvýhodnění měli požívat rovněž ti, kteří tuto kvalifikaci
buď nemají, nebo minimálně nejsou držiteli živnostenského oprávnění k výkonu
konkrétní řemeslné živnosti. Těm pak nezbývá než případně postupovat podle § 7
odst. 7 písm. b) ZDP a uplatnit paušální výdaje v menším rozsahu. Správce daně
proto postupoval správně, pokud žalobci doměřil zjištěný rozdíl.
Poznámka:
Pokud by
poplatník daně z příjmů fyzických osob provozoval podnikání (řemeslná
živnost, volná živnost), aniž by k tomu měl příslušné živnostenské
oprávnění, mohl by si uplatnit paušální výdaje dle §7 odst. 1 písm. c) ve výši
pouze 40% - jde o příjem z jiného podnikání neuvedeného v písmenech
a) a b), ke kterému je potřeba podnikatelské oprávnění.
Úprava základu daně formou dodatečného
daňového přiznání
Poplatník
s příjmy ze živnostenského podnikání přešel v roce 2018
z paušálních výdajů na skutečné výdaje a za zdaňovací období 2019 dosáhne
podnikatel příjmy ve výši 1 300 000 Kč a k tomu daňově uznatelné
výdaje dle vedení daňové evidence pouze ve výši 590 000 Kč. V návaznosti
na zákon č. 80/2019 Sb. je v daňovém přiznání za rok 2019 pro něho výhodnější
přejít z vedení daňové evidence opět na uplatnění paušálních výdajů (60%
z dosažených příjmů). K 31. 12. 2018 vykázal neuhrazené pohledávky
z titulu vystavených faktur za dodané zboží ve výši 105 000 Kč a
neuhrazené dluhy za provedené opravy provozovny ve výši 65 000 Kč.
Jak má
poplatník upravit základ daně?
V souvislosti s rozhodnutím o
přechodu z vedení daňové evidence na uplatnění výdajů procentem
z příjmů, musí poplatník upravit základ daně a daň z příjmů za
předcházející zdaňovací období formou podání dodatečného daňového přiznání za
rok 2018 a to následovně:
zvýšení základu daně o výši pohledávek
105 000 Kč,
snížení základu daně o výši dluhů 65 000
Kč.
Celková úprava základu daně za zdaňovací
období 2018 v dodatečném daňovém přiznání činí 105 000 Kč – 65 000 Kč, tedy
zvýšení základu daně o 40 000 Kč a doplatek na dani 6 000 Kč. Pokud podá toto
dodatečné daňové přiznání za rok 2018 do termínu 1. 4. 2020 a do tohoto termínu
uhradí doplatek na dani, nebude poplatník podléhat žádným sankcím. Poplatník
nesmí opomenout podat opravný přehled na OSSZ s vyčíslením zvýšení
pojistného na sociální pojištění za rok 2018 o částku 0,5 x 40 000 Kč x
0,292 = 5 840 Kč.
V dodatečném daňovém přiznání za rok 2018
dochází k dodatečnému zdanění neuhrazených pohledávek do 31. 12. 2018. Podle §
23 odst. 4 písm. d) ZDP se již do základu daně nezahrnují částky, které již
byly zdaněny u téhož poplatníka. Pokud došlo k úhradě pohledávek
z roku 2018 ve zdaňovacím období roku 2019, kdy poplatník již uplatňuje
výdaje procentem z příjmů, bude příjem z těchto uhrazených pohledávek
z roku 2018 vyloučen s odvoláním na výše uvedené znění zákona ze
zdanitelných příjmů roku 2019.
Paušální výdaje za rok 2019 budou pak
stanoveny procentem z příjmů dosažených v roce 2019, ve kterých již
nejsou zahrnuty uhrazené pohledávky z roku 2018, tzn. z částky 1
195 000 Kč. Za zdaňovací období rok 2019 tak uplatní poplatník paušální
výdaje ve výši:
1 195 000 Kč x 0,60 = 717 000 Kč
Základ daně činí:
1 195 000 Kč – 717 000 Kč = 478 000 Kč
Nespotřebované
zásoby
Podnikatel podniká ve stavební výrobě a
vede daňovou evidenci. Za zdaňovací období 2019 dosáhne zdanitelné příjmy ve
výši 1 850 000 Kč a daňově uznatelné výdaje ve výši 770 000 Kč.
V návaznosti na zákon č. 80/2019 Sb. je pro něho v roce 2019
výhodnější přejít na uplatnění výdajů procentem z příjmů. Ke dni 31. 12.
2018 vykázal v rámci daňové evidence částku 55 000 Kč jako
nespotřebované zásoby nakoupeného materiálu a dále má vytvořené rezervy na opravu
stavebního stroje ve výši 45 000 Kč.
Jak má
poplatník upravit základ daně?
V souvislosti
s rozhodnutím o přechodu z vedení daňové evidence na uplatnění výdajů
procentem z příjmů, musí poplatník zvýšit základ daně za předcházející
zdaňovací období formou podání dodatečného daňového přiznání za rok 2018 a to o
částku nespotřebovaných zásob 55 000 Kč a o částku zůstatku rezervy na
opravy 45 000 Kč. Zvýšení základu daně za zdaňovací období 2018 činí
100 000 Kč a tomu odpovídající zvýšení daně 15 000 Kč. Pokud podá
toto dodatečné daňové přiznání za rok 2018 do termínu 1. 4. 2020 a do tohoto
termínu uhradí doplatek na dani, nebude poplatník podléhat žádným sankcím.
Podstatou zvýšení základu daně dle § 23 odst.
8 písm. b) bod 2 ZDP o nespotřebované zásoby je skutečnost (platná pro vedení
daňové evidence), že poplatník při pořízení (nákupu) zásob a jejich zaplacení
cenu zásob uplatní přímo do daňově uznatelných výdajů. Protože tyto zásoby
nespotřeboval do konce zdaňovacího období předcházející zdaňovacímu období, kdy
dochází ke změně způsobu uplatňování výdajů, musí o cenu nespotřebovaných zásob
zvýšit základ daně (de facto je vyloučit z již uplatněných výdajů).
Poplatník rovněž nesmí opomenout podat opravný přehled na OSSZ
s vyčíslením zvýšení pojistného na sociální pojištění za rok 2018 o částku
0,5 x 100 000 Kč x 0,292 = 14 600 Kč.
Koupě movitých věcí
Podnikatel se
rozhodl přejít v roce 2019 z vedení daňové evidence na uplatnění
výdajů procentem z příjmů. V předcházejících zdaňovacích obdobích
zakoupil několik movitých věcí v ceně do 40 000 Kč – počítač,
kopírku, tiskárnu, nábytek do kanceláře. Při pořízení těchto movitých věcí
uplatnil příslušné částky vždy do daňových výdajů.
Musí
podnikatel upravit základ daně o cenu zakoupeného majetku?
Hmotný majetek
pro daňové účely je vymezen v § 26 ZDP. Hmotným majetkem jsou mimo jiné
samostatné movité věci o vstupní ceně vyšší než 40 000 Kč, které mají
provozně-technickou funkci delší než jeden rok. Pokud podnikatel – fyzická
osoba vede daňovou evidenci a zakoupí movitou věc o vstupní ceně nižší než
40 000 Kč, může tuto částku uplatnit v plné výši do daňových výdajů.
Pokud jsou tyto movité věci v ceně do 40 000 Kč vydány do spotřeby,
nejedná se o zásoby. Zásobou by byly pouze tehdy, když by po zakoupení tyto
věci zůstaly na skladě. Pak by podléhaly u poplatníka, který vede daňovou
evidenci, inventuře stavu zásob ve smyslu § 7b odst. 4 ZDP.
Vzhledem k tomu, že „drobný hmotný
majetek“ vydaný po zakoupení do spotřeby není považován za zásoby, není nutno
při přechodu na paušální výdaje upravit základ daně o cenu tohoto majetku.
Pronájem bytové jednotky
Manželé pronajímají bytové jednotky
v bytovém domě, který je součástí společného jmění manželů. Příjmy
z nájmu zdaňuje manžel dle § 9 ZDP. V letech 2017 a 2018 prováděli
vlastníci na domě postupně dílčí opravy (výměna střechy, výměna oken, malování
společných prostor apod.) a proto uplatňoval manžel k příjmům z nájmu
skutečné výdaje. V závěru roku 2019 se manžel rozhodne, že je pro něho
výhodnější uplatňovat paušální výdaje 30% k dosaženým příjmům z nájmu.
K 31. 12. 2018 činilo dle evidence nezaplacené nájemné od několika
nájemníků 41 300 Kč.
Jak má poplatník upravit základ daně?
Při přechodu ze skutečných výdajů k příjmům
z nájmu zdaňovaných dle § 9 ZDP na paušální výdaje se na poplatníka
vztahuje úprava základu daně za předcházející zdaňovací období ve smyslu §23
odst. 8 písm. b) bod 2 ZDP.
Poplatník musí podat dodatečné daňové přiznání
za rok 2018 a v něm zvýšit základ daně z příjmů dle § 9 ZDP o
neuhrazené pohledávky za nájemci ve výši 41 300 Kč. Pokud tento dluh na
nájemném bude uhrazen v roce 2019, nebude již poplatník uhrazené
pohledávky z roku 2018 zahrnovat do zdanitelných příjmů v daňovém
přiznání za zdaňovací období 2019.
Dluhy vůči zaměstnancům, vůči OSSZ a
vůči příslušné zdravotní pojišťovně
Podnikatel vede daňovou evidenci.
Zaměstnává několik zaměstnanců. Za měsíc prosinec 2018 vyplácí mzdu
v lednu 2019. Rovněž tak odvádí daň ze závislé činnosti, pojistné na
zdravotní pojištění a důchodové pojištění sražené ze mzdy zaměstnancům a povinné
pojistné na sociální pojištění a zdravotní pojištění z titulu zaměstnávání
zaměstnanců za měsíc prosinec 2018 až v lednu 2019. Podnikatel se rozhodne
v průběhu roku 2019 po podání daňového přiznání za rok 2018, že bude pro
něho výhodnější s ohledem na předpokládanou výši příjmů a výdajů přejit od
roku 2019 na paušální výdaje. K 31. 12. 2018 neeviduje žádné neuhrazené
pohledávky ani zásoby.
Jak má podnikatel snížit základ daně?
S ohledem na přechod z daňové
evidence na uplatnění paušálních výdajů se na poplatníka vztahuje postup dle §
23 odst. 8 písm. b) ZDP.
V daném případě má poplatník k 31.
12. 2018 dluhy vůči zaměstnancům, vůči OSSZ a vůči příslušné zdravotní
pojišťovně. Jedná se o dluhy, které jsou při úhradě daňově uznatelnými výdaji.
Proto v podaném dodatečném daňovém přiznání za rok 2018 si může o tyto
dluhy snížit základ daně z příjmů roku 2018 (hrubá mzda, povinné pojistné
hrazené zaměstnavatelem).
(Více se nejen o
tomto tématu dočtete v odborné tematické publikaci 100 otázek a odpovědí
ZDP a DPH po novele a v měsíčnících Poradce 11/2019, DaÚ 7-8/2019, PaM
7-8/2019 a úplná znění zákonů najdete v Aktualizaci I/3)
Od 1. 4. 2019
nabyla z převážné části účinnosti novela zákona o DPH provedená zákonem č.
80/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti daní. Jedná se o
tzv. daňový balíček, který v červnu 2018 schválila Vláda České republiky a
který měl původně navrhovanou účinnost od 1. 1. 2019. Poslanecká sněmovna jej
však ve třetím čtení schválila až v prosinci 2018, a proto se původně
navrhovaná účinnost nestihla. Koncem ledna 2019 projednal daňový balíček
Senát a vrátil ho Poslanecké sněmovně s řadou pozměňovacích návrhů.
Poslanecká sněmovna daňový balíček znovu projednala a schválila v březnu
2019. Ve Sbírce zákonů byl daňový balíček vyhlášen 27. 3. 2019 a novela
zákona o DPOH je zařazena jako jeho druhá část. Většina změn zákona o DPH,
které jsou součástí daňového balíčku a nabyla účinnosti od 1. 4. 2019, jako
prvního dne kalendářního měsíce následujícího po jeho vyhlášení. Některé
schválené změny mají posunutou účinnosti od 1. 7. 2019, případně od 1. 1. 2020
či dokonce od 1. 1. 2021.
V následujícím
textu jsou s v příkladech vysvětleny ve srovnání s dosavadním právním
stavem nejvýznamnější věcné změny, které vyplývají jak z novelizace zákona
o DPH, která je součástí daňového balíčku, tak i z dalších výše uvedených
změn zákona o DPH v roce 2019.
Místo plnění u právní služby pro osobu
povinnou k dani
Poskytne-li právní kancelář,
která je plátcem daně se sídlem v tuzemsku, právní službu klientovi,
kterým bude podnikatel, který je jako fyzická osoba plátcem na Slovensku, místo
plnění se určí podle sídla klienta, který je osobou povinnou k dani
v jiném členském státě (Slovensku).
Co je podmínkou takovéhoto
určení místa plnění podle novelizovaného zákona o DPH?
Podmínkou pro takovéto určení
místa plnění je podle novelizovaného znění § 9 odst. 1 zákona o DPH to, že
tento klient jedná jako osoba povinná k dani, tj. právní služba slouží
k jeho podnikatelské (ekonomické) činnosti. Pokud tomu tak je, bude to
znamenat, že právní kancelář bude účtovat tuto službu oprávněně bez DPH
a daň bude na Slovensku na principu reverse-charge přiznávat příjemce
služby. Pokud by však právní služba poskytovaná uvedenou právní kanceláří sloužila
pro osobní potřebu uvedeného podnikatele ze Slovenska, tedy pro účely, kdy
nejedná uvedený podnikatel jako osoba povinná k dani, neurčilo by se místo
plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, ale podle § 9 odst. 2 zákona
o DPH, tj. jako při poskytnutí služby osobě nepovinné k dani.
Prakticky by to znamenalo, že
místo plnění by bylo podle sídla právní kanceláře jako poskytovatele služby
v tuzemsku a právní kancelář by musela v tomto případě právní
službu účtovat včetně DPH.
Místo plnění u reklamní služby pro provozovnu
osoby povinné k dani
Poskytne-li reklamní
kancelář, která je plátcem daně se sídlem v tuzemsku, reklamní službu
klientovi, kterým bude obchodní společnost se sídlem v Německu, místo
plnění se určí podle sídla klienta, který je osobou povinnou k dani
v jiném členském státě (Německu).
Jak bude tuto službu účtovat
reklamní kancelář?
Prakticky to bude znamenat,
že reklamní kancelář bude účtovat tuto službu bez DPH a daň bude ve své
zemi na principu reverse-charge přiznávat příjemce služby. Pokud by však měla
uvedená společnost se sídlem v Německu v tuzemsku provozovnu
a reklamní kancelář poskytla reklamní službu této provozovně, místo plnění
by bylo v tuzemsku a znamenalo by to, že reklamní kancelář by musela
tuto službu účtovat včetně české DPH. Pokud by se však jednalo o reklamní
službu pro obchodní společnost se sídlem v Německu, která je v České
republice registrována jako plátce, ale nemá zde provozovnu, tj. registrována
u Finančního úřadu pro Moravskoslezský kraj v Ostravě jako tzv.
nerezident, bylo by místo plnění určeno podle sídla příjemce v Německu
a reklamní agentura by měla svou službu fakturovat na německé DIČ bez DPH
a povinnost přiznat daň vznikne příjemci služby v Německu.
Poskytnutí digitální služby osobě povinné
k dani z jiného členského státu
Softwarová firma, která je
plátcem daně se sídlem v tuzemsku, poskytla elektronicky poskytovanou
službu (software) obchodní společnosti se sídlem v Rakousku.
Kde bude místo plnění a jak
se to bude účtovat?
Místo plnění této služby se
určí podle § 9 odst. 1 zákona o DPH podle sídla příjemce služby, který je
osobou povinnou k dani v jiném členském státě, která jedná jako
taková. Prakticky to bude znamenat, že softwarová firma bude účtovat tuto
službu bez DPH a hodnotu poskytované služby vykáže v ř. 21 přiznání
k DPH a v souhrnném hlášení s kódem „3“ a DIČ příjemce
služby.
Daň v Rakousku, kde je
místo plnění, na principu reverse-charge přizná obchodní společnost jako
příjemce služby.
Přijetí digitální služby od osoby neusazené
v tuzemsku plátcem
Softwarová firma, která má
jako osoba neusazená v tuzemsku sídlo ve třetí zemi, poskytne software
jako elektronicky poskytovanou službu plátci se sídlem v tuzemsku.
Kde bude místo plnění u
přijetí digitální služby?
Místo plnění se určí podle
sídla plátce, který je osobou povinnou k dani, která jedná jako taková,
v tuzemsku. Prakticky to bude znamenat, že softwarová firma jako osoba
neusazená v tuzemsku bude účtovat tuto službu bez DPH a daň
v tuzemsku, kde je místo plnění, na principu reverse-charge přizná plátce
jako příjemce služby.
Příslušnou částku daně přizná
plátce v ř. 12 daňového přiznání a předepsané údaje o přiznané
dani vykáže v části A.2 kontrolního hlášení.
Poskytnutí softwarové aplikace osobě nepovinné
k dani v roce 2018
Softwarová firma se sídlem
v tuzemsku, která je plátcem daně, poskytla v roce 2018 softwarovou
aplikaci jako elektronicky poskytovanou službu zákazníkovi, který je osobou
nepovinnou k dani, s místem pobytu na Slovensku.
Kdo bude přiznávat daň?
Přestože se pro uvedenou softwarovou firmu jednalo
o první takovou službu poskytnutou zákazníkovi, která je osobou nepovinnou
k dani z jiného členského státu, místo plnění se určilo podle místa
příjemce služby na Slovensku.
Daň musela na Slovensku přiznat česká softwarová firma,
a to buď standardním způsobem spojeným s registrací k DPH na
Slovensku, nebo ve zvláštním režimu jednoho správního místa.
Poskytnutí softwarové aplikace osobě nepovinné
k dani v roce 2019
Pokud softwarovou aplikaci jako elektronicky
poskytovanou službu poskytla česká softwarová firma slovenskému zákazníkovi až
v roce 2019, místo plnění by se určilo podle § 9 odst. 2 zákona
o DPH, dokud by nedošlo k překročení výše uvedeného hodnotového
limitu.
Kde bude místo plnění?
Prakticky by to znamenalo, že plátce by neodváděl daň z uvedené
služby okamžitě na Slovensku, ale přiznal by daň v základní sazbě daně 21
% standardním způsobem v tuzemsku, kde je v uvedeném případě podle §
9 odst. 2 zákona o DPH místo plnění. Plátce by se však mohl rozhodnout, že
určí místo plnění podle místa příjemce služby na Slovensku, kde je pro uvedenou
službu sazba 20 %. Potom by to však pro plátce znamenalo registrovat se
na Slovensku nebo se v tuzemsku přihlásit do zvláštního režimu
jednoho správního místa.
Pokud by v průběhu roku 2019 celková hodnota takto poskytnutých
služeb osobám nepovinným k dani z jiných členských států překročila
limit 10 000 EUR, musel by plátce již ze služby, jejímž poskytnutím by
překročil výše uvedený limit odvádět daň v zemi příjemce služby.
Určení pravidel pro vystavování daňových dokladů
u digitálních služeb
Softwarová firma, která je
plátcem daně, se sídlem v tuzemsku, poskytuje digitální služby osobám
nepovinným k dani, u nichž je místo plnění podle § 10i zákona
o DPH podle místa příjemce služby v jiných členských státech.
Jaké jsou pravidla pro
vystavování daňových dokladů u digitálních služeb?
Daň z těchto služeb
odvádí prostřednictvím zvláštního režimu jednoho správního místa, do něhož je
v tuzemsku zaregistrována. Podle dříve platné právní úpravy musela tato
firma při vystavování daňových dokladů na tyto služby postupovat podle pravidel
platných v jednotlivých členských státech, kde bylo místo plnění. Tuto
právní úpravu si měla prakticky zjistit a podle ní postupovat.
Podle jednodušší novelizované
úpravy postupuje při vystavování daňových dokladů na tyto služby podle pravidel
platných v tuzemsku, kde je zaregistrována do zvláštního režimu jednoho
správního místa a nemusí si tedy již zjišťovat, jaká pravidla jsou
aplikována v zemi příjemce služby.
Místo plnění při pořízení zboží z jiného
členského státu
Obchodní společnost se sídlem
v tuzemsku, která je plátcem daně, si objedná zboží od rakouského
dodavatele. Tento dodavatel, který je osobou registrovanou k dani se
sídlem v Rakousku, zboží ve svém výrobním závodě v Rakousku vyrobí
a odtud bude vyrobené zboží přepraveno do skladu pořizovatele, který se
nachází v České republice.
Kde přizná daň plátce
pořizovatel zboží?
Místo plnění při pořízení
zboží z jiného členského státu tedy bude podle § 11 odst. 1 zákona
o DPH v tuzemsku, kde byla ukončena přeprava zboží z Rakouska.
Plátce jako pořizovatel zboží, tedy přizná daň při pořízení zboží z jiného
členského státu s místem plnění v tuzemsku v ř. 3 nebo 4 daňového
přiznání a v ř. 43 nebo 44 si bude moci za splnění obecných zákonných
podmínek uplatnit návazně nárok na odpočet daně.
Místo plnění pořízení zboží z jiného členského
státu podle DIČ pořizovatele
Obchodní společnost se sídlem
v tuzemsku, která je plátcem daně, má provozovnu s registrací
k DPH na Slovensku. Tato obchodní společnost si objednala zboží
z Rakouska od rakouského dodavatele. Na objednávce uvedla obchodní
společnost své české DIČ, a proto rakouský dodavatel vystavil daňový
doklad na toto české DIČ. Zboží však bylo přepraveno z Rakouska přímo
provozovně české firmy umístěné na Slovensku.
Podle čeho se určí místo
plnění?
Místo plnění tedy bude určeno
podle § 11 odst. 2 zákona o DPH v České republice, protože
pořizovatel zboží pořídil pod českým DIČ. Zároveň však bude místo plnění při
pořízení zboží na Slovensku, kde byla fakticky ukončena přeprava zboží dodaného
z Rakouska.
Obchodní společnosti by tedy
vznikla povinnost přiznat daň při pořízení zboží z jiného členského státu,
jak v České republice, tak i na Slovensku. Pokud by tedy česká firma,
přiznala daň při pořízení zboží z jiného členského státu v tuzemsku
ze zboží dodaného od rakouského dodavatele na Slovensko, neměla by
v tuzemsku nárok na odpočet daně.
Oprava základu daně při pořízení zboží
z jiného členského státu
Pokud by v návaznosti na
předchozí příklad česká firma, přiznala daň při pořízení zboží z jiného
členského státu v tuzemsku ze zboží dodaného od rakouského dodavatele na
Slovensko a neměla by v tuzemsku nárok na odpočet daně, může tuto
chybu opravit postupem vyplývajícím z § 11 odst. 3 zákona o DPH.
Jak se opraví základ daně při
pořízení zboží z jiného členského státu?
Pokud by řádně přiznala
z tohoto zboží daň také na Slovensku, kde byla ukončena jeho přeprava,
mohla by obchodní společnost následně opravit základ daně a přiznanou daň
v tuzemsku.
Postupovala by přitom obdobně
podle pravidel vyplývajících z novelizovaného znění § 42 zákona
o DPH.
Finanční leasing stroje
Leasingová společnost, která
je plátcem daně, uzavře s firmou, která je plátcem daně, leasingovou
smlouvu na přenechání stroje k užití, v níž bylo ujednáno, že
leasingová společnost jako vlastník je povinna po skončení smlouvy převést
vlastnické právo k němu na uživatele, který je povinen stroj odkoupit, tj.
jedná se o tzv. finanční leasing, který je třeba posuzovat jako dodání
zboží.
Kdy vznikne leasingové
společnosti povinnost přiznat daň?
Povinnost přiznat daň vznikne
leasingové společnosti podle § 21 odst. 1 písm. c) zákona o DPH, a to
z celkové částky, kterou uhradí ve splátkách leasingový nájemce okamžitě
dnem přenechání stroje k užívání nájemci.
Jednoúčelový poukaz
Provozovatel sítě čerpacích stanic,
který je plátcem se sídlem v tuzemsku, vydá poukazy, které mohou být
použity pouze na úhradu pohonných hmot u čerpacích stanic tohoto provozovatele,
které se nacházejí v tuzemsku.
Jedná se o jednoúčelové poukazy?
Jedná se tedy nesporně o jednoúčelové poukazy,
protože v okamžiku jejich vydání je známa sazba daně (21 %) i místo
plnění (v tuzemsku).
Víceúčelový poukaz
Obchodní řetězec, který je plátcem se sídlem
v tuzemsku, vydá dárkové poukazy, které mohou být použity na úhradu zboží
v různých sazbách daně.
O jaký poukaz se jedná?
Bude se tedy jednat nesporně o víceúčelový poukaz, protože jím
zákazník bude moci uhradit zboží v různých sazbách daně, které obchodní
řetězec ve svém sortimentu nabízí.
Čerpání jednoúčelového poukazu, který vydal
poskytovatel plnění
V návaznosti na příklad č.
12 provozovatel
sítě čerpacích stanic, který je plátcem daně se sídlem v tuzemsku, vydá
v květnu 2019 vlastním jménem poukazy, které lze do konce roku 2019 použít
pouze na úhradu pohonných hmot u čerpacích stanic jejich provozovatele
v tuzemsku, tj. jedná se o jednoúčelové poukazy.
V jaké výši odvede plátce daň?
Pokud v květnu 2019 plátce převede poukaz konečnému
zákazníkovi, který jim až v červenci 2019 uhradí pohonné hmoty, plátci
vznikne povinnost přiznat daň v sazbě 21 %, která platí pro pohonné hmoty
již v dubnu 2019, kdy byl tento jednoúčelový poukaz vydán (převeden)
konečnému zákazníkovi.
Faktické dodání pohonných hmot proti tomuto poukazu
v červenci 2019 se již pro plátce nepovažuje za dodání zboží
a povinnost přiznat daň mu již v souvislosti s tímto čerpáním
jednoúčelového poukazu nevzniká.
Čerpání jednoúčelového poukazu, který vydala jiná
osoba, než je poskytovatel plnění
Vydavatelství A, která je plátcem
daně se sídlem v tuzemsku, vydalo vlastním jménem dárkové poukazy jako
jednoúčelové poukazy na nákup knihy, kterou vydalo, v druhé snížené sazbě
daně 10 %. Předmětnou knihu zákazníkovi, který si tento jednoúčelový poukaz
koupí, však vydá obchodní společnost B, která je také plátcem daně a která
provozuje síť maloobchodních prodejen s knihami, v níž prodává
i knihy, které vydává vydavatelství A.
Co se považuje za dodání zboží?
Pro vydavatelství A, které poukazy vydalo, se převod
dárkového poukazu zákazníkovi, považuje za dodání zboží, na něž se poukaz
vztahuje a ke dni převodu tohoto poukazu mu vzniká povinnost přiznat daň.
Pro obchodní společnost B se předání zboží zákazníkovi výměnou za dárkový poukaz
považuje za dodání zboží, které uskutečnila ve smyslu § 15a odst. 2 písm. b)
zákona o DPH tato obchodní společnost B vůči vydavatelství A, které
jednoúčelový poukaz vydalo.
Uplatnění DPH u víceúčelového poukazu
V návaznosti na
předchozí příklad č. 13 obchodní řetězec, který je plátcem, vydá v říjnu
2019 vlastním jménem dárkové poukazy na spotřební zboží, které podléhá různým
sazbám daně, a proto se jedná o víceúčelový poukaz. V říjnu 2019
ho obchodní řetězec převede konečnému zákazníkovi, který tímto poukazem uhradí
v lednu 2020 zboží v základní sazbě daně 21 %.
Kdy vznikne povinnost přiznat daň?
Obchodnímu řetězci nevznikne
v říjnu 2019, kdy dárkový poukaz převede zákazníkovi, povinnost přiznat
daň. Daň v sazbě 21 % přizná až v lednu 2020, kdy poukaz použije
zákazník na úhradu konkrétního zboží v základní sazbě daně.
(Více se nejen o
tomto tématu dočtete v odborné tematické publikaci 100 otázek a odpovědí
ZDP a DPH po novele a v měsíčnících Poradce 11/2019, DaÚ 4-5/2019, DaÚ
7-8/2019, PaM 7-8/2019, DÚVaP 8/2019 a úplná znění zákonů najdete
v Aktualizaci I/3)