1. OBČANSKÝ ZÁKONÍK PO NOVELÁCH

Občanský zákoník komplexně a systematicky upravuje hmotné soukromé právo. Občanský zákoník zahrnuje i rodinné, spolkové, pojišťovací právo a další právní oblasti, navíc v sobě sjednotil závazkové právo. Rozsáhlá novela občanského zákoníku nabyla účinnosti 6. ledna 2023. Jaké změny přinesly poslední novely občanského zákoníku?

Dočtete se v našich publikacích, které jsou určeny podnikatelům, zaměstnavatelům, ekonomům, manažerům, mzdovým účetním, personalistům, orgánům činným v trestním konaní, auditorům, exekutorům, všem občanům …

1. Poradce 1/2024 – Občanský zákoník s komentářem – komentář /A5, cca str. 300/

2. Poradce 2/2024 - Občanský zákoník s komentářem – komentář /A5, cca str. 300/

3. Vzory smluv, žalob a podání 2022 + CD – odborná tematická publikace /A5, str. 448/

4. Poradce 11-12/2023 – Trestní zákoník s komentářem – komentář /A5, str. 336/

5. PaM 8/2023 – Občanský zákoník v personální praxi zaměstnavatelů – příspěvek /A4, str. 80/

2. PLATEBNÍ NESCHOPNOST ZAMĚSTNAVATELE - NOVELA

Vláda schválila novelu zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele. Kromě jiného je definováno rozhodné období, nově se definuje platební neschopnost zaměstnavatele, pojem nadnárodní zaměstnavatel i zaměstnanec, jehož peněžní nároky v insolvenci řeší zákon. Jaké další změny novela přináší a jaký budou mít dopad na praxi?

Dočtete se v našich publikacích, které jsou určeny podnikatelům, zaměstnavatelům, personalistům, manažerům, mzdovým účetním …

1. Aktualizace III/2 – Zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele, zákon o zaměstnanosti – úplná znění zákonů /A5, str. 88/

2. Příručka mzdové účetní 2023 – odborná tematická publikace /A5, str. 320/

3. Poradce 6/2023 – Insolvenční zákon s komentářem – komentář /A5, str. 384/

4. Pomocník mzdové účetní 2023 – odborná tematická publikace /A5, str. 48/

3. ODPADY, OBALY, ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ

Potřebujete ke své práci aktuální znění zákonů po posledních novelách? Nabízíme vám úplná znění zákonů, které vám pomohou při vaši činnosti. Máte jedinečnou možnost získat je za zvýhodněnou cenu.

Zákony a Aktualizace jsou určeny podnikatelům, zaměstnavatelům, pracovníkům veřejné správy, obecním úřadům, městům, živnostníkům, ekonomům, manažerům, stavebníkům …

1. Zákony VI/2023 – Zákon o odpadech, zákon o obalech ... – úplná znění zákonů /A5, str. 640/

2. Aktualizace VI/1 – Energetický zákon – úplné znění zákona /A5, str. 128/

3. Aktualizace VI/2 – Nařízení vlády o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci – úplné znění nařízení /A5, str. 32/

4. OBCHODNÍ, OBČANSKÉ A TRESTNÍ PRÁVO

Potřebujete ke své práci aktuální znění zákonů týkajících se obchodního, občanského a trestního práva po posledních novelách? Nabízíme vám úplná znění zákonů, které vám pomohou při vaši činnosti.

Publikace jsou určeny podnikatelům, zaměstnavatelům, orgánům činným v trestním řízení, ekonomům, manažerům, živnostníkům, auditorům, exekutorům …

1. Zákony IIA/2023 – Občanský zákoník, Zákon o obchodních korporacích ... – úplná znění zákonů /A5, str. 640/

2. Zákony IIB/2023 – Trestní zákoník, Trestní řád ... – úplná znění zákonů /A5, str. 592/

5. BOZP

Základní povinnosti zaměstnavatele v oblasti BOZP stanoví zákoník práce. Další požadavky v oblasti zajištění BOZP stanoví zákon o BOZP a jeho prováděcí předpisy. Zákon reaguje na potřebu častých změn právní úpravy BOZP, reagujících na technický pokrok, ale též na pokrok v oblasti lékařských věd. Úprava zákona o BOZP dopadá i na situace, kdy mohou být reálné pochybnosti o tom, zda práce byla u zaměstnavatele vykonávána legálně. Jaká jsou aktuálně platná pravidla?

Dočtete se v našich publikacích, které jsou určeny podnikatelům, zaměstnavatelům, personalistům, personalistům, manažerům, mzdovým účetním …

1. Poradce 13/2023 – Zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s komentářem – komentář /A5, str. 240/

2. Příručka mzdové účetní 2023 – odborná tematická publikace /A5, str. 320/

3. 100 otázek a odpovědí Zaměstnávání, Automobil v podnikání – odborná tematická publikace /A5, str. 96/

6. RODINNÉ PODNIKÁNÍ

Rodinným podnikem je rodinná obchodní korporace nebo rodinná živnost. Jak správně postupovat při rodinném podnikání z hlediska daní, účetnictví, zákoníku práce? Jaké jsou nejčastější chyby, které provázejí tuto formu podnikání a jak se jim vyhnout?

Dočtete se v našich publikacích, které jsou určeny podnikatelům, účetním, daňovým poradcům, živnostníkům ...

1. DÚVaP 7-8/2023 – Rodinné podnikání – příspěvek /A5, str. 224/

2. Příručka mzdové účetní – odborná tematická publikace /A5, str. 320/

3. PaM 6-7/2023 – Rodinné podnikání formou rodinného podniku – příspěvek /A4, str. 112/

4. Poradce 10/2023 – Zákon o sociálním pojištění s komentářem – komentář /A5, str. 224/

Cena balíčků je včetně DPH. Uvedená nabídka je platná do vyprodání zásob. Vydavatelství si vyhrazuje právo nahradit vyprodanou publikaci jinou – adekvátní k obsahu balíčku.

Home office je jednou z flexibilních forem zaměstnávání. Jedná se o formu zaměstnávání, jejíž výkon neprobíhá přímo na pracovišti zaměstnavatele. Home office se rozšířil zejména v době pandemie covid-19. Někteří zaměstnavatelé v té době zjistili, že zaměstnanci pracující v režimu home office odvádějí efektivní práci. Vnímání home office se proto změnilo. V současné době je home office také předmětem diskuzí.

Home office v zákoníku práce

Zákoník práce přímo neužívá pojmy práce z domova nebo home office, ale s tímto způsobem výkonu práce počítá. Dle ust. § 2 odst. 2 zákoníku práce může být práce vykonávána na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě. Tímto jiným místem může být právě i bydliště zaměstnance. I přesto, že v zákoníku práce nenalezneme definici zaměstnanců pracujících z domova, pro účely zákona č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění se můžeme setkat s definicí ve výkladových ustaveních, kde jsou za domácké zaměstnance označeni „zaměstnanci, kteří nepracují na pracovišti zaměstnavatele, ale podle dohodnutých podmínek vykonávají sjednané práce doma nebo na jiném místě a v pracovní době, kterou si sami rozvrhují.“

Ustanovení § 317 zákoníku práce se blíže zabývá pracovněprávními vztahy zaměstnance, který nepracuje na pracovišti zaměstnavatele. Zákoník práce předpokládá, že zaměstnanci mohou pracovat nejen na pracovištích zaměstnavatele, ale i na jiném dohodnutém místě. Zákoník práce nevylučuje, aby zaměstnanec v některé dny pracoval na pracovištích zaměstnavatele a v jiné dny doma. V zákoníku práce ale stále chybí podrobnější úprava.

Povinnou náležitostí pracovní smlouvy je určení místa výkonu práce. Místem výkonu práce přitom nemusí být prostory zaměstnavatele. Pokud zaměstnanec pracuje mimo pracoviště zaměstnavatele, bývá označována práce zaměstnance jako distanční výkon práce a může jít o práci z domova (homeworking) nebo z jiných prostor mimo dispozici zaměstnavatele, a to i prostor nikoliv trvalý (teleworking). Homeworking je pojmově vázán na působení v místě bydliště zaměstnance bez ohledu na způsob práce, zatímco teleworking vychází ze způsobu provádění práce (na dálku, prostřednictvím informačních a telekomunikačních technologií) bez ohledu na skutečné místo, kde k tomu dochází. V případě, že zaměstnanec vykonává práci z domova (homeworking) a zároveň tak činí pomocí prostředků informačních a komunikačních technologií (teleworking), dochází zároveň k teleworkingu a homeworkingu.

V době před pandemií covid-19 byl home-office vnímán jen jako určitý benefit spojený s výkonem některých profesí. V době pandemie se ale tento režim práce stal jedním z preventivních opatření proti šíření koronaviru na pracovišti. Vláda ČR výslovně doporučila zaměstnavatelům využívat nejvyšší možnou měrou práci na dálku, pokud ji zaměstnanci mohou vykonávat v místě bydliště. V tomto případě se jednalo o dočasné využití tohoto institutu, ať už u zaměstnanců, u kterých už předtím byl tento režim práce využíván (ale v menším rozsahu) nebo u zaměstnanců, u kterých doposud tento režim práce nebyl využíván. Zaměstnavatelé i zaměstnanci si ale během pandemie na tento způsob výkonu práce zvykli a zjistili jeho výhody. Home office tak i po skončení pandemie covidu-19 je využíván mnohem častěji. V současné době je tento režim práce využíván zaměstnavateli i z důvodu úspory nákladů spojených s provozem pracoviště (energie, nájem apod.).

SJEDNÁNÍ VÝKONU PRÁCE Z DOMOVA - Zaměstnavatel se může dohodnout se zaměstnancem, že bude práci vykonávat mimo pracoviště zaměstnavatele. Na výkonu práce v režimu home office je nutno se se zaměstnancem dohodnout, což znamená, že zaměstnavatel nemůže výkon práce v režimu home office zaměstnanci nařídit.

Práce z domova je v zákoníku práce upravena velmi obecně a je tedy především na zaměstnanci a zaměstnavateli, aby si detailněji podmínky výkonu takové práce sjednali. Podstatné je především ujednání, v jakém rozsahu bude zaměstnanec z domova pracovat. Zaměstnanec může pracovat z domova v plném rozsahu sjednané pracovní doby (5 dnů v týdnu) nebo pouze částečně například jen některý den v týdnu (např. každý pátek nebo může být upraveno tak, že pravidelně v pondělí a ve středu pracuje zaměstnanec na pracovišti zaměstnavatele a ve zbývající dny doma).

Je vhodné, aby byly podmínky výkonu práce domáckého zaměstnance konkrétního pracovněprávního vztahu specifikovány, a to zejména podmínky odměňování, evidence pracovní doby, ujednání o používání vybavení, náhradě nákladů, přístup zaměstnavatele do domácnosti zaměstnance, kontroly výkonu práce, předávání výsledků práce apod.

Pokud je již při uzavírání pracovní smlouvy zřejmé, že bude zaměstnanec vykonávat práce z domova, nic nebrání tomu, aby byl jejich výkon upraven přímo v pracovní smlouvě. V takovém případě je třeba vzít v úvahu, že pokud by se podmínky pro výkon práce z domova změnily, bude třeba změnit pracovní smlouvu, což lze pouze dohodou zaměstnance a zaměstnavatele. Další možností je sjednat si výkon práce z domova ve zvláštní smlouvě o podmínkách výkonu práce z domova. Tuto možnost lze využít zároveň s uzavíráním pracovní smlouvy, nebo již u existujícího pracovního poměru. Dále je možné, aby zaměstnavatel vydal zaměstnanci individuální pokyny k výkonu práce z domova. Pokud pracuje mimo pracoviště zaměstnavatele více zaměstnanců, je možné upravit jejich pracovní podmínky vnitřním předpisem. V takovém případě je ale nutné si uvědomit, že takto lze určit pouze podmínky výkonu práce z domova, ale samotný výkon práce z domova zaměstnavatel nařídit nemůže, vždy je třeba jej se zaměstnancem sjednat, tj. uzavřít o tom dohodu.

Pokud ale je v pracovní smlouvě dohodnuto, že zaměstnanec bude práci vykonávat doma, může i tak zaměstnavatel zaměstnanci nařídit, aby práci vykonával na pracovišti zaměstnavatele, příp. na jiném místě určeném zaměstnavatelem. Nelze ale naopak zaměstnanci nařídit, aby vykonával práci doma. Při výkonu práv a povinností souvisejících s výkonem práce z domova je především třeba postupovat tak, aby byla zachována obvyklá práva zaměstnance. Neexistují zásadní rozdíly v postavení běžného zaměstnance s rozvrhovanou pracovní dobou, který vykonává práci v prostorách zaměstnavatele, a zaměstnance realizujícího homeworking. Zvláštní režim těchto zaměstnanců se týká pouze těch oblastí, které výslovně vymezuje ust. § 317 zákoníku práce.

Detailní podmínky výkonu práce zaměstnanců pracujících z domova by měly být dohodnuty, a to nejlépe v tomto rozsahu:

-        specifikace místa výkonu práce z domova,

-        podmínky týkající se pracovní doby – časové limity pro práci v jednotlivých dnech, určení časového rámce, kdy nesmí zaměstnanec práci z domova vykonávat (např. noční práci, práce o sobotách a nedělích), povinnost zaměstnance čerpat přestávku v práci na jídlo a oddech, ujednání o způsobu evidence pracovní doby,

-        podmínky odměňování,

-        ujednání o způsobu zadávání práce, její kontrole a odevzdávání, ujednávání o čase a 

-        způsobu předávání výsledků práce, ujednání o kontrole množství odvedené práce,

-        ujednání o refundaci nákladů vynaložených zaměstnancem při výkonu práce (energie,

-        internet, pracovní nástroje),

-        pravidla pro zacházení s majetkem zaměstnavatele (počítač, telefon, software apod.) včetně (ne)možnosti jeho použití pro soukromé účely,

-        pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

MÍSTO VÝKONU PRÁCE - V případě, že zaměstnanec a zaměstnavatel uzavírají dohodu o výkonu práce v režimu home office, je třeba zejména správně vymezit místo výkonu práce. Nutné je dbát na to, aby nebylo v rozporu s ujednáním v pracovní smlouvě, ve které je obvykle vázáno právě na pracoviště zaměstnavatele. Místo výkonu práce je tzv. podstatnou náležitostí pracovní smlouvy a v případě, že neodpovídá místu výkonu práce v režimu home office, bude nezbytné vedle samotné dohody o výkonu práce v režimu home office navíc ještě uzavřít dodatek k pracovní smlouvě a místo výkonu práce změnit. Takovou změnu bude nutné provést například, pokud je jako místo výkonu práce v pracovní smlouvě sjednána obec nebo konkrétní adresa provozovny zaměstnavatele, zaměstnanec ale bydlí v jiné obci, nebo bude zaměstnanec vykonávat práci flexibilně bez vázání na konkrétní místo. Místo výkonu práce může souviset také s požadavky na ochranu dat a osobních údajů. Obvykle je proto sjednáno pravidelné domácí pracoviště a zaměstnanec je povinen vykonávat práci na takto určeném pracovišti.

Vymezení místa výkonu práce má význam také z hlediska cestovních náhrad. V případě pracovní cesty u zaměstnanců pracujících z domova platí stejné zásady jako u zaměstnanců pracujících na pracovišti zaměstnavatele. V pracovní smlouvě musí být uvedeno místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce vykonávána. Místem výkonu práce může být pracoviště zaměstnavatele i bydliště zaměstnance. Kromě toho pro účely cestovních náhrad by mělo být sjednáno jedno pravidelné pracoviště, kterým je dle ust. § 34a zákoníku práce jedno místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, nebo pokud je místo výkonu práce sjednáno šířeji než jedna obec, je pravidelným pracovištěm obec, ve které nejčastěji začínají cesty zaměstnance za účelem výkonu práce. V souvislosti s cestovními náhradami bude zaměstnavatel u zaměstnanců, kteří pracují z domova nacházejícím se v jiné obci než je pracoviště zaměstnavatele, obvykle řešit otázku, zda pravidelné pracoviště sjednat v pracovišti zaměstnavatele nebo zda pravidelné pracoviště sjednat v bydlišti zaměstnance. Obvykle se postupuje tak, že pravidelné pracoviště se sjednává v pracovišti zaměstnavatele a cestovní náhrady v souvislosti s prací z domova nejsou poskytovány, a to s ohledem na to, že pokud se zaměstnanec dohodl se svým zaměstnavatelem, že bude v určitém rozsahu vykonávat práci z domova, nejde uvažovat o tom, že by byl na pracovní cestě (včetně cesty mimo pravidelné pracoviště), protože zaměstnanec nikam necestuje, naopak se nachází na místě, odkud by jeho případná pracovní cesta nebo cesta do zaměstnání mohla začínat.

SPECIFIKA HOME OFFICE - Při tomto způsobu výkonu práce si zaměstnanec určuje rozvrh pracovní doby. Zaměstnavatel do rozvrhu pracovní doby zaměstnance přímo nezasahuje a skutečnost, zda zaměstnanec plní pracovní povinnosti, posuzuje zaměstnavatel dle konkrétních pracovních výstupů (výsledků práce). Při tomto způsobu práce je nutné počítat s některými odlišnostmi tohoto pracovněprávního vztahu oproti zaměstnancům pracujícím přímo na pracovišti zaměstnavatele. Zákoník práce stanoví, že se na zaměstnance pracující v režimu home office vztahují ustanovení zákoníku práce jako na ostatní zaměstnance s rozvrhovanou pracovní dobou, kteří vykonávají práci v prostorách zaměstnavatele, ale zároveň určuje některé případy, kdy na uvedené zaměstnance zákoník práce právě z důvodu odlišného charakteru nedopadá. Zvláštní režim těchto zaměstnanců se týká pouze těch oblastí, které výslovně vymezuje ust. § 317 zákoníku práce.

Na zaměstnance pracující v režimu home office zákoník práce nedopadá v těchto případech:

-        úprava rozvržení pracovní doby, prostojů, přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy,

-        při jiných důležitých osobních překážkách v práci nepřísluší takovým zaměstnancům náhrada mzdy nebo platu, nestanoví-li prováděcí právní předpis jinak nebo jde-li o náhradu mzdy nebo platu při dočasné pracovní neschopnosti či karanténě podle ust. § 192 zákoníku práce,

-        těmto zaměstnancům nepřísluší mzda nebo plat nebo náhradní volno za práci přesčas ani náhradní volno nebo náhrada mzdy anebo příplatek za práci ve svátek.

Pracovní doba a její rozvržení

Podstatným znakem práce mimo pracoviště zaměstnavatele je, že si zaměstnanec sám rozvrhuje pracovní dobu a nevztahuje se tudíž na něj právní úprava rozvržení pracovní doby. Mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem je také možné dohodnout, že princip, že si zaměstnanec sám rozvrhuje pracovní dobu, bude omezen tak, že bude dohodnuto, že zaměstnanec bude pracovat z domova, ale bude takto k dispozici zaměstnavateli v přesně určené době. Nastat tak může také situace, kdy si část pracovní doby rozvrhuje zaměstnanec sám a část mu rozvrhuje zaměstnavatel. Zaměstnanci mají část dne povinnost být dostupní na e-mailu a telefonu, na kdy si rozvrhnou zbytek pracovní doby, je pak pouze na nich.

Rozsah práce, který zaměstnavatel zaměstnancům určuje pokyny nebo například množstvím materiálu předávaného zaměstnanci ke zpracování, by neměl přesahovat množství práce, jaké podle konkrétních norem spotřeby práce odpovídá pracovní době obecně stanovené pro výkon prací určitého druhu. I pracovní doba zaměstnance pracujícího z domova je nejvýše 40 hodin týdně a ta by měla být respektována. To, že se na domáckého zaměstnance nevztahuje úprava rozvržení pracovní doby, neznamená, že by se na něj nevztahovala i úprava o přestávkách v práci, bezpečnostních přestávkách a dobách odpočinku. Zaměstnavatel je povinen zajistit, aby zaměstnanec čerpal povinné přestávky a dobu odpočinku v souladu se zákonem a také, aby byly tyto přestávky (a zároveň pracovní doba) evidovány.

Skutečnost, že na uvedené zaměstnance se nevztahuje ustanovení zákoníku práce o rozvržení pracovní doby, má také ten podstatný a logický důsledek, že nemohou uplatňovat nároky v souvislosti s prací přesčas a za práci ve svátek. Zákaz práce přesčas domáckých pracovníků není v zákoníku práce nikde stanoven, ale dle ust. § 317 písm. c) zákoníku práce nenáleží zaměstnanci nepracujícímu na pracovišti zaměstnavatele mzda nebo plat nebo náhradní volno za práci přesčas. Vykonávat práci v noci ani ve svátek není vyloučeno, jelikož je na zaměstnanci, kdy zadanou práci splní. Pokud má zaměstnanec zadán nějaký objem práce a nestihne jej z osobních důvodů splnit v pracovní den, může tuto práci vykonat o víkendu, nebo ve státní svátek. Pozor si zaměstnavatel musí dávat zejména na práci v noci a o víkendu, jelikož zde na rozdíl od práce ve svátek není vyloučen příplatek za práci. Kromě 2 výše uvedených výjimek (práce přesčas a práce ve svátek) má zaměstnanec nárok na všechny ostatní příplatky, které zákoník práce upravuje (příplatek za noční práci, příplatek za práci v sobotu a v neděli).

Zaměstnanci pracující z domova mají shodné nároky na dovolenou jako ostatní zaměstnanci zaměstnavatele. Úprava dovolené zaměstnanců na home office nemá podle zákoníku práce žádné odlišnosti oproti dovolené ostatních zaměstnanců. Dovolená zaměstnanců pracujících z domova náleží ve stejné výši a za stejných podmínek. V případě, že by u stejného zaměstnavatele docházelo k tomu, že zaměstnanci pracující z domova by měli nárok pouze na 4 týdny dovolené a zaměstnanci pracující na pracovišti zaměstnavatele by měli nárok na 5 týdnů dovolené, bylo by možné to považovat za zakázané nerovné zacházení se zaměstnanci.

PŘEKÁŽKY V PRÁCI - Vzhledem k tomu, že tito zaměstnanci nepracující na pracovišti zaměstnavatele mají možnost přizpůsobovat si svou pracovní dobu osobním časovým možnostem, není nutné jim zajišťovat náhradu mzdy při osobních překážkách v práci. Zákoník práce stanoví, že těmto zaměstnancům je poskytována náhrady mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku jen při překážkách v práci, které budou tak výslovně uvedeny v prováděcím předpisu.

Nařízení vlády č. 590/2006 Sb., kterým se stanoví okruh a rozsah jiných důležitých osobních překážek v práci stanoví, že zaměstnancům pracujícím z domova je poskytována náhrada mzdy při těchto překážkách v práci:

-        při svatbě (bod 5 přílohy nařízení vlády),

-        při úmrtí rodinného příslušníka (bod 7 přílohy nařízení vlády),

-        při přestěhování v zájmu zaměstnavatele (bod 10 přílohy nařízení vlády).

Ostatní důležité osobní překážky jako je např. pracovní volno při vyšetření nebo ošetření ve zdravotnickém zařízení nebo doprovodu rodinného příslušníka do zdravotnického zařízen se na tyto zaměstnance nevztahují, tj. není jim poskytována náhrada mzdy nebo platu po dobu takové překážky v práci.

Pro případ dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény samozřejmě i zaměstnancům pracujícím z domova je poskytována náhrady mzdy nebo platu jako ostatním zaměstnancům. Zákoník práce stanoví, že pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platbu při dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény platí pro zaměstnance stanovené rozvržení pracovní doby do směn, které je zaměstnavatel pro tento účel povinen určit. Toto určení nemá povahu rozvrhu pracovní doby, ale jedná se o rozvrh pouze pro účely posuzování nároku zaměstnance na náhradu mzdy při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě.

Dle ust. § 317 písm. a) zákoníku práce se dále na zaměstnance nepracující na pracovišti zaměstnavatele nevztahuje právní úprava prostojů a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy. Pokud tedy dojde k přerušení práce u tohoto zaměstnance z důvodu přechodné závady způsobené poruchou na strojním zařízení, poruchy v dodávce surovin nebo pohonné síly, chybných pracovních podkladů, jiných provozních příčin, případně pro nepříznivé povětrnostní vlivy nebo živelní události, není zaměstnavatel povinen platit zaměstnanci náhradu mzdy či platu dle ust. § 207 zákoníku práce. Ovšem toto platí pouze pro případ přechodné závady, která je náhlého a nepředvídatelného charakteru. Pokud by překážka byla jiného charakteru, jednalo by se o tzv. jinou překážku na straně zaměstnavatele dle ust. § 208 zákoníku práce, která se vztahuje i na zaměstnance pracující z domova a těmto v případě takové překážky náleží náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku. Stejně bude postupováno v případě, že zaměstnavatel nepřidělí zaměstnanci práci z důvodu, že nemá dostatek zakázek, tj. zaměstnanci pracujícímu z domova bude náležet také náhrada mzdy.

Pracovní vybavení a náhrada výdajů v souvislosti s výkonem práce

Stejně jako ostatní zaměstnanci, i zaměstnanec pracující z domova má nárok na náhradu výdajů vzniklých v souvislosti s výkonem práce. Pokud zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci vybavení, měli by si smluvně ujednat, zda může zaměstnanec používat toto vybavení k soukromým účelům, případně v jakém rozsahu. Zaměstnanci pracující doma mohou k provádění sjednaných prací a úkolů používat vlastní pomůcky (nářadí, zařízení a předměty potřebné pro výkon práce). To by mělo být také sjednáno v pracovní nebo jiné smlouvě mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem zároveň s určením výše náhrad, které zaměstnavatel poskytne zaměstnanci za použití jeho věcí, zahrnující náhradu za opotřebení i za případnou spotřebu energie. Nárok na náhradu nákladů se týká pouze výdajů, které souvisí přímo s výkonem práce. Pokud tedy zaměstnanec užívá internet jak k práci, tak jej využívá celá rodina pro soukromé účely, má zaměstnavatel povinnost podílet se na úhradě jen poměrně. Reálné náklady se tak mohou často určovat obtížně a je proto vhodné jejich náhradu sjednat paušálně. Právě problematika paušální náhrady na pokrytí nákladů spojených s prací na dálku (jako jsou elektřina, plyn, voda, teplo atd.) je často zmiňovanou oblastí, kterou řeší připravovaná novela zákoníku práce. Novela zákoníku práce počítá s tím, že bude stanovena minimální paušální částka za každou započatou hodinu práce zaměstnance, která bude náležet zaměstnanci od zaměstnavatele v případě výkonu práce v režimu home office.

Náhrada škody

Rovněž zaměstnanci pracující doma jsou povinni vykonávat práci osobně, ačkoliv u těchto zaměstnanců je prakticky vyloučena soustavná kontrola, zda vykonávají sjednané práce bez pomoci cizích osob, zejména rodinných příslušníků. Za škodu způsobenou zaměstnavateli vždy odpovídá samotný zaměstnanec podle pracovněprávních předpisů jako zaměstnanec v obvyklém pracovněprávním vztahu. I v případě, že by zaměstnanci při práci pomáhali rodinní příslušníci a tito způsobili škodu na materiálu svěřeném ke zpracování nebo na zapůjčeném nářadí, odpovídal by zaměstnavateli pouze zaměstnanec. Pokud tedy například je zaměstnanci k výkonu práce svěřeno nějaké vybavení nebo materiál, nezáleží na tom, jestli škodu, která na svěřeném předmětu vznikla, způsobil přímo on, nebo jiný člen jeho domácnosti, i pokud mu pomáhal s výkonem práce, bude za škodu odpovídat zaměstnanec.

Není vyloučeno, že i při práci mimo pracoviště může nastat pracovní úraz. Zaměstnanec by ale musel prokázat, že k úrazovému ději došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Důkazní břemeno prokázání, že k úrazu došlo a že se jedná o úraz pracovní, je na zaměstnanci.

Bezpečnost a ochrana zdraví při práci

V zákoníku práce neexistuje žádné ustanovení, které by upravovalo bezpečnost a ochranu zdraví při práci (BOZP) v případě výkonu práce mimo pracoviště zaměstnavatele. Tato oblast není ani uvedena mezi výjimkami z použitelnosti zákoníku práce v ust. § 317 pro zaměstnance vykonávající práci mimo pracoviště zaměstnavatele. Žádné ustanovení v pracovněprávních předpisech nesnímá ze zaměstnavatele povinnosti při zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců a odpovědnost, bez ohledu na to, zda pracují na jeho pracovišti nebo na jiném místě. Z toho vyplývá, že pro domácnost zaměstnance, nebo jiné místo výkonu práce platí pravidla bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců stejně jako pro pracoviště zaměstnavatele a domáckému zaměstnanci i zaměstnavateli z toho vyplývají práva a povinností s tím spojená. Zaměstnavatel je tedy povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví při práci s ohledem na povahu vykonávané práce a rizika z výkonu práce vyplývající. Jeho povinností je zejména vytvořit bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí a takové prostředí udržovat, preventivně předcházet rizikům, která by mohla BOZP ohrozit. Podmínky odpovídající bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v domácnosti zaměstnance je vhodné s tímto zaměstnancem sjednat jako součást podmínek pro výkon domácí práce. Součástí by měla být podrobná specifikace místa výkonu práce a požadavky na to, jak má místo výkonu práce vypadat, jaké má mít vybavení a bylo přizpůsobené tak, aby odpovídalo podmínkám BOZP. U výkonu práce z domova je pro zaměstnavatele mnohem obtížnější kontrolovat dodržování pravidel bezpečnosti a ochrany zdraví při práci zaměstnanců. Zaměstnavatel může požadovat od zaměstnance pravidelné písemné prohlášení o tom, že podmínky výkonu jeho práce odpovídají podmínkám sjednaným ve smlouvě a právním předpisům vztahujícím se k BOZP. Otázka ale je, jak dalece by se k takovému prohlášení přihlíženo v případě, že by opravdu nastal problém a inspekcí práce zjištěny pracovní podmínky neodpovídající BOZP.

Více již najdete v měsíčníku Práce a mzdy bez chyb, pokut a penále 5/2023.

Finanční ani operativní leasing nejsou pro české podnikatele ničím výjimečným, přesto k nim jejich účetní přistupují zpravidla se zvýšenou opatrností, a to zejména proto, že v nich jde obvykle o značné částky zavazující smluvní strany na poměrně dlouhou dobu. Pro leasingy obecně platí, že na jejich základě uživatel může po určitou dobu využívat cizí majetek dlouhodobé spotřeby. Nejčastěji jde o automobil nebo o výrobní zařízení s relativně vysokou pořizovací cenou, resp. u nájmů o stavby, nebytové prostory a zemědělské pozemky. Díky těmto smlouvám o přenechání věci k užití jinému tak může kdokoli „cizí“ ihned využívat – obvykle pro potřeby svého podnikání – dražší věc, aniž by musel uhradit vysokou částku za její nákup nebo sjednávat úvěr.

1.2 Právní hledisko

Leasingovou smlouvu lze obecně vymezit jako smlouvu, podle níž jedna strana s podnikatelským záměrem a za úplatu (tzv. poskytovatel leasingu neboli leasingový pronajímatel) poskytne druhé straně (tzv. uživatel alias příjemce leasingu, také leasingový nájemce) na dobu určitou do užívání předmět, který si vybral (určil) uživatel zpravidla u třetí smluvní strany, kterým je dodavatel, výrobce či dovozce. Přičemž rozlišujeme:

1. Finanční leasing, jehož účelem je dlouhodobé užívání předmětu leasingu a obvykle i pořízení dané věci:

·         přenos rozhodující části rizik a užitků spojených s vlastnictvím předmětu leasingu na uživatele,

·         povinnost (případně jen právo) převodu vlastnického práva k předmětu leasingu na uživatele za cenu zpravidla podstatně nižší než tržní (zůstatková cena) nebo zcela bezúplatně.

2. Operativní leasing, jehož účelem je spíše jen krátkodobé (vyjma nemovitých věcí) používání dané věci:

·         většina rizik a užitků spojených s vlastnictvím předmětu leasingu zůstává na pronajímateli,

·         nájemce nemívá žádný smluvní nárok na možný přechod vlastnického práva k předmětu leasingu.

V praxi existuje pestrá plejáda podvariant leasingů, významnější uplatnění má tzv. zpětný leasing, jehož účelem je získání provozního peněžního kapitálu uživatele dané věci, a to s daňovou výhodou leasingu:

a) uživatel (a současně vlastník) předmětné věci jí nejprve prodá leasingové společnosti,

b) současně si tuto věc ale od leasingové společnosti zpátky pronajme na finanční leasing,

c) na konci trvání finančního leasingu se standardně vrací vlastnické právo k věci uživateli.

U operativního leasingu se obvykle přebírají příslušná ustanovení občanského zákoníku o nájemní smlouvě (§ 2201 a následující OZ), třebaže mezi běžným nájmem a operativním leasingem jsou rozdíly:

-         nájemní smlouvu lze uzavřít pouze na nájem (celé) movité věcí, zatímco předmětem operativního leasingu mohou být i jiné majetkové hodnoty (např. počítačové programy) i část věci (např. tepelné čerpadlo),

-         leasingová společnost často nepředává předmět leasingu ve stavu způsobilém k jeho obvyklému užívání, jelikož např. montáž nebo instalaci, případně i nějakou úpravu dané věci si zajišťuje příjemcem leasingu,

-         uzavření podnájemní smlouvy bývá při operativním leasingu vázáno na předchozí souhlas pronajímatele,

-         příjemce leasingu nemá vždy smluvní právo na náhradu vadné věci zástupnou věcí sloužící témuž účelu,

-         po skončení operativního leasingu se běžně neaplikuje § 2230 OZ o automatickém prodlužování nájmu.

Problematičtější právní situace nastává u finančního leasingu. Od soukromoprávní úpravy nájmu (užívání věci) a pachtu (užívání i požívání věci) je již značně vzdálen, a to zejména z následujících důvodů:

-         účelem finančního leasingu je v konečném výsledku pořízení předmětu smlouvy příjemcem leasingu (uživatelem) a nejenom jeho dočasné užívání, k čemuž je zpravidla výslovně zavázán danou smlouvou,

-         leasingová společnost pořizuje věc od dodavatele (výrobce, dovozce, prodejce) podle pokynů uživatele,

-         příjemce leasingu přejímá nebezpečí škody na předmětu leasingu i nebezpečí spojená s jeho provozem (předáním předmětu leasingu) a nese většinou také náklady spojené s jeho provozem, údržbou a opravami,

-         během trvání leasingu by měl uživatel formou splátek uhradit celou pořizovací cenu předmětu leasingu a samozřejmě navíc ještě přinést poskytovateli leasingu přiměřený zisk za tuto převážně finanční službu,

-         pestrá paleta forem finančního leasingu, zejména ohledně režimu splátek, které nemají povahu nájemného,

-         také zde je z věcné podstaty vyloučeno pravidlo nájemních smluv o automatickém prodlužování nájmu.

Z naznačených důvodů jsou smlouvy o finančním leasingu sjednány jako typově nepojmenovaná (inominátní) smlouva, tedy smlouva, která není jako speciální typ smlouvy upravena v zákoně (§ 1746 OZ):

n  „Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.“

Nepříznivým důsledkem je pak značné zvýšení významu jednotlivých sjednaných ustanovení těchto leasingových (typově nepojmenovaných) smluv, neboť právní opora předvídaná obecnými natož speciálními ustanoveními OZ je již poměrně značně vzdálená… Čímž obecně vrůstá riziko jednostranně nevýhodných smluvních ujednání, zvláště co se týká možností předčasného ukončení leasingu ze strany uživatele. Právní experti proto doporučují uvádět do nepojmenovaných smluv bezpečnostní klauzuli o hlavním smyslu a účelu uzavřené smlouvy – v daném případě o finančním leasingu – a to s jednoduchou a jasnou formulací, např.:

n  „Účelem a smyslem této smlouvy je právo uživatele využívat předmět leasingu po sjednanou dobu leasingu a následný převod vlastnických práv k tomuto předmětu na uživatele.“

Dodejme, že Asociace leasingových společností ČR v zájmu prohloubení právní jistoty účastníků doporučuje v rámci finančního leasingu využívat všeobecné podmínky, které zveřejnila na internetu (http://www.clfa.cz). Ve vazbě na § 1751 odst. 3 OZ totiž platí, že při uzavření smlouvy mezi podnikateli (!) lze část obsahu smlouvy určit i pouhým odkazem na obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi. Takže tyto zpravidla velmi obsáhlé texty již pak není zapotřebí k smlouvě přikládat.

Třebaže v Česku nemáme anglosaský precedentní systém obecné závaznosti soudních rozhodnutí, byl názor soudu na charakter leasingu zapracován do daňově definice finančního leasingu od roku 2015. Jednalo se o rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Afs 25/­2007 – 59, který lze dohledat na www.nssoud.cz.

Příklad 2

Definiční znaky operativního leasingu podle soudu

Obecně lze klasifikovat leasingovou smlouvu jako smlouvu o pronájmu konkrétní věci na předem stanovené období a za dohodnuté splátky, přičemž součástí smlouvy bývá i ujednání o možnosti koupi pronajaté věci. V praxi se rozlišují dva základní druhy leasingu, tzv. leasing finanční a leasing operativní.

Operativní leasing je ve své podstatě běžný nájem. Uživateli leasingu (nájemci) je umožněno užívání věci a pronajímatel odpovídá za provozuschopnost majetku. Operativní leasing obvykle nezakládá právo na následné odkoupení věci (v některých případech však nelze takové následné odkoupení při operativním leasingu vyloučit). Pořizovací cena předmětu nájmu není plně kryta nájemným. Doba nájmu je zpravidla kratší, než je životnost předmětu nájmu. Z hlediska daňově uznatelných nákladů plyne obvykle pro nájemce možnost uplatnit výdaje na běžnou údržbu, ale rozhodující je vždy smluvní ujednání. Úhradu opravy z titulu poškození by měl v obvyklých vztazích naopak jako výdajovou položku uznanou vlastník – pronajímatel. U operativního leasingu bývá obvykle smlouva sjednávána na kratší dobu, případně vrácení věci a zájem nájemce na jejím dalším využití se pak odráží i v povinnostech stran (leasingová společnost nese náklady s údržbou, servisem, pojištěním atd.).

Příklad 3

Definiční znaky finančního leasingu podle soudu

Finanční leasing spočívá v dlouhodobém pronájmu věci nájemci, přičemž jeho cílem je – po skončení doby nájmu – převod vlastnictví k najaté věci na nájemce. Praktickým smyslem uzavření této smlouvy je skutečnost, že nájemce získá předmět do svého užívání (později do svého vlastnictví), aniž by za něj musel zaplatit celou vstupní cenu najednou. Nájemce platí pronajímateli náhradou za užívání věci předem stanovené nájemné, resp. splátky. Toto nájemné v sobě zahrnuje hodnotu pronajímané věci (odpisů), úrokové zatížení, riziko, zisk a případné další náklady pronajímatele. Na rozdíl od nájemní smlouvy, kde představuje nájemné cenu za užívání cizí věci, leasingová úplata je cenou finanční služby. Převod vlastnictví je u finančního leasingu většinou zajištěn opčním právem, tedy na základě výzvy nájemce, anebo k němu může docházet též automaticky.

Finanční leasing dlouhodobě a za úplatu převádí na nájemce nejen veškerá užívací práva k předmětu leasingu, ale i povinnosti spojené s péčí o předmět leasingu a rizika s užíváním věci v rozsahu stanoveném smlouvou. Podstatným znakem finančního leasingu je otázka nesení rizik. Při finančním leasingu nepřechází nebezpečí škody na věci od pronajímatele na druhou smluvní stranu až s přechodem vlastnictví k předmětu smlouvy, ale zásadně okamžikem předání předmětu leasingu. Nájemce přejímá smlouvou o finančním leasingu nebezpečí škody na předmětu leasingu i nebezpečí spojená s jeho provozem a nese zpravidla náklady spojené s jeho provozem, údržbou a opravami. Ukončením doby nájmu vzniká právo převést předmět nájmu do vlastnictví nájemce, anebo toto vlastnictví samo přechází.

V případě finančního leasingu vystupuje poskytovatel leasingu, resp. pronajímatel, fakticky v pozici poskytovatele úvěru. Úhrn leasingových splátek reprezentuje součet kupní ceny předmětu a nákladů na financování koupě i kalkulovaného zisku poskytovatele. V rámci finančního leasingu se obvykle uživateli poskytuje oprávnění koupit si po vypršení doby leasingu jeho předmět za zůstatkovou cenu.

Vždy je nutné při posuzování, zda se v daném případě jedná o operativní či finanční leasing, vycházet z ekonomického obsahu transakce, nikoli pouze z názvu či formy. Při tomto posouzení, je třeba s ohledem na výše uvedené podstatné znaky finančního leasingu a operativního leasingu, posoudit obsah konkrétní smlouvy. (…)

Možnost poskytování jak operativního tak finančního leasingu je v České republice velmi liberální. Poskytovatelem obou forem leasingu může být kterákoliv obchodní korporace nebo fyzická osoba při splnění obecných základních podmínek pro podnikání. Leasing obecně je na základě živnostenského zákona č. 455/­1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění p. p., řazen mezi volné živnosti, které upřesňuje prováděcí předpis – nařízení vlády č. 278/­2008 Sb., o obsahových náplních jednotlivých živností, ve znění p. p., a to konkrétně:

·         obor činnosti č. 58: „Nákup, prodej, správa a údržba nemovitostí“:

-         Nákup nemovitostí za účelem jejich dalšího prodeje, prodej nemovitostí. Správa a základní údržba nemovitostí pro třetí osoby, zejména administrativní zajištění řádného provozu nemovitostí, domovnická činnost, úklid bytů i nebytových prostor, čištění interiérů a exteriérů budov (…) Obsahem činnosti není krátkodobé ubytování osob … není realitní zprostředkování (pozn.: je to vázaná živnost).

-         Poznámka: Podle § 3 odst. 3 písm. ah) živnostenského zákona sice živností není pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, ovšem finanční leasing coby „smlouva o pořízení majetku“ má s ohledem na závěrečný prodej věci blíže k prodeji nemovitosti nežli k prostému pronájmu (operativnímu leasingu).

·          obor činnosti č. 59: „Pronájem a půjčování věcí movitých“:

-         Pronájem věcí movitých s následnou koupí najatých věcí (finanční leasing, a podobně). Pronájem a půjčování věcí movitých, zejména dopravních prostředků bez obsluhy (osobních a nákladních automobilů, jízdních kol a podobně), strojů a zařízení bez obsluhy, spotřebního zboží, (…).

-         Obsahem činnosti není pronájem nemovitostí, poskytování spotřebitelského úvěru, pronájem věcí movitých s obsluhou, půjčování zbraní, střeliva, munice a bezpečnostního materiálu, pronájem software, půjčování zvukových a zvukově-obrazových záznamů a webhosting.

Leasingové firmy v ČR nepotřebují, stejně jako ve většině evropských států, ke své komerční činnosti zvláštní licenci. A doplňme, že banky mohou podle § 1 odst. 3 písm. b) zákona č. 21/­1992 Sb., o bankách, ve znění p. p., vykonávat finanční pronájem (finanční leasing), pokud jej mají povolen v udělené bankovní licenci.

1.3 Daňové hledisko

Leasingová smlouva má samozřejmě dopad rovněž do daní, a to zejména z příjmů a DPH, na což se dále podrobně podíváme v tematicky samostatných částech 2) Finanční leasing v daních z příjmů, 3) Operativní leasing v daních z příjmů a 5) Leasing v DPH. Nyní tedy pouze stručně shrneme základní daňové skutečnosti.

Pronajímatel (poskytovatel leasingu):

-         řeší samozřejmě především otázku řádného zdanění příjmů z leasingu, což je zejména sjednaná nájemné (úplata) plynoucí více či méně rovnoměrně po celou dobu leasingu,

-         vede-li účetnictví, musí i pro účely daní z příjmů respektovat základní účetní pravidla časového rozlišení příjmů a výnosů vztahujících se k účetnímu (zdaňovacímu) období,

-         u fyzických osob, může jít o tři druhy příjmů – ze samostatné činnosti alias z podnikání, z nájmu a „ostatní“ příjmy – s čímž návazně souvisí i režim zdanění, resp. uplatnění výdajů,

-         po dobu leasingu pronajímatel zůstává vlastníkem předmětu leasingu, pročež je oprávněn jej účetně a daňově odpisovat, a to stejným (nezvýhodněným) způsobem jako běžný vlastník,

-         provozní výlohy smluvně přenesené na nájemce nejsou daňově účinné u pronajímatele,

-         speciality daní z příjmů se týkají propachtovatele (pronajímatele) obchodního závodu;

-         z hlediska DPH je operativní leasing (nájem) v režimu poskytnutí služby, zatímco finanční leasing má charakter dodání zboží, což má vliv na místo i okamžik přiznání DPH na výstupu,

-         nájem nemovitých věcí je a priori osvobozen od DPH bez nároku na odpočet daně, z čehož ovšem platí celá řada výjimek, a jedná-li se o soustavnou činnost, počítá se vždy do obratu.

Nájemce (příjemce leasingu):

-         zajímá jej hlavně daňové posouzení nájemného, resp. leasingových splátek (úplaty), kde zákon o daních z příjmů stanoví podmínky minimální doby nájmu, maximální (nebo naopak minimální) výše kupní ceny a hlavně u fyzických osob také zahrnutí do obchodního majetku,

-         nejsou-li daňové podmínky splněny, je zpravidla možno zahrnout nájemné do vstupní ceny odkoupeného předmětu nájmu, z které bude následně nájemce počítat jeho daňové odpisy,

-         ať už vede účetnictví nebo tzv. daňovou evidenci, musí pro účely daní z příjmů respektovat pravidlo časového rozlišení výdajů a nákladů, a to rovnoměrně po celou dobu leasingu,

-         jakákoli následná změna leasingu (zejména jeho předčasné ukončení) přináší obecně daňové problémy, respektive komplikuje daňovou účinnost souvisejících výdajů (nákladů),

-         daňový problém nastává rovněž při odkoupení věci po operativním leasingu (běžném nájmu), kdy je nutno provést „test minimální kupní ceny“, který obecně brání daňovým spekulacím,

-         za určitých podmínek je nájemce oprávněn daňově odpisovat tzv. technické zhodnocení (změny, modernizaci, rekonstrukci apod.) předmětu nájmu, které hradí místo pronajímatele,

-         rovněž pachtýř (nájemce) obchodního závodu musí pamatovat na speciality daní z příjmů;

-         pokud je plátcem a pronajímatel uplatnil DPH na výstupu, pak má nájemce za standardních podmínek nárok na odpočet daně na vstupu.

Pro poskytovatele ani příjemce leasingu neplatí žádná specifika u majetkových daní – silniční a z nemovitých věcí, řídí se tudíž běžnými pravidly jako kterýkoli daňový subjekt. Těžiště daňové povinnosti u první zmíněné daně leží na bedrech provozovatele vozidla a u té druhé na právním vlastníkovi nemovité věci.

Příklad 4

Operativní leasing v daních

Leasing, s.r.o. (pronajímatel) uzavřela s panem Novákem smlouvu o operativním leasingu nákladního auta kategorie N2 na 5 let, přičemž jako provozovatel auta byl do technického průkazu zapsán nájemce.

Obchodní společnost bude sjednané nájemné účtovat do výnosů a návazně zahrnovat do základu daně z příjmů v rovnoměrném časovém rozlišení po celou dobu nájmu, a to bez ohledu na jeho faktické obdržení. Jako účetní i daňové náklady uplatní zejména odpisy pronajatého vozu a jeho pojištění, případně velké opravy.

Pan Novák ve své daňové evidenci vykáže daňové výdaje z operativního leasingu ve skutečně placené výši, žádné časové rozlišení výdajů z titulu nájemného neprovádí. Protože se smluvně zavázal k úhradě provozních oprav, půjde i v tomto případě o jeho daňové výdaje, a to opět podle jejich skutečně placené výše. Jakožto poplatník silniční daně (provozovatel), bude rovněž její úhrada znamenat daňový výdaj pana Nováka.

Příklad 5

Finanční leasing v daních

Leasing, s.r.o. uzavřela s panem Novákem (uživatel) smlouvu o finančním leasingu nákladního auta kategorie N2 na 5 let, přičemž jako provozovatel auta byl do technického průkazu zapsán jeho uživatel.

Obchodní společnost bude sjednanou úplatu opět účtovat do výnosů a návazně zahrnovat do základu daně z příjmů v rovnoměrném časovém rozlišení po celou dobu leasingu bez ohledu na jeho faktickou úhradu. Jako účetní i daňové náklady uplatní zpravidla pouze daňové odpisy leasovaného vozidla (hmotného majetku).

Pan Novák – i když vede daňovou evidenci – uplatní tentokrát daňové výdaje z finančního leasingu tak jako účetní jednotky v odpovídajícím časovém rozlišení rovnoměrně po celou dobu leasingu. Tedy bez ohledu na sjednaný (a třeba nedodržený) režim skutečných úhrad leasingových splátek. Povinnost hrazení provozních oprav pro něj vyplývá z podstaty finančního leasingu, a tak se bude opět jednat o daňové výdaje ve skutečně placené výši. U smluv o finančním leasingu je spíše pravidlem, že poplatníkem silniční daně (provozovatelem zapsaným v technickém průkazu vozidla) je uživatel, takže půjde o daňový výdaj pana Nováka – při úhradě.

Poměrně častou daňovou komplikací finančního i operativního leasingu je tzv. technické zhodnocení (§ 33 ZDP) najaté věci hrazené uživatelem. Je totiž třeba si uvědomit tři poněkud neobvyklé skutečnosti:

1. technické zhodnocení („TZ“) právně nepřestavuje žádnou právně samostatnou věc, jedná se pouze o úhrn výdajů na dokončené nástavby, přístavby, stavební úpravy, rekonstrukce a modernizace majetku,

2. TZ – byť hrazené nájemcem (uživatelem) – se ihned stává součástí předmětné užívané věci, která ovšem patří jiné osobě – pronajímateli (vlastníku) – dochází tedy ke zhodnocení de facto cizího majetku,

3. třebaže nájemce (uživatel) není vlastníkem věci, tedy ani jejího TZ, umožňuje mu speciální ustanovení (§ 28 odst. 3 ZDP) při splnění podmínek jeho daňové (i účetní) odpisování, samozřejmě jen po dobu užívání.

U operativního leasingu hrozí pronajímateli nepeněžní příjem z titulu TZ a oprav, které za něj hradí nájemce, pokud mu za to neposkytuje žádné protiplnění (kompenzaci) peněžní ani formou započtení na nájemné. Zhodnocuje se totiž majetek jeho, nikoli nájemcův. Za zdanitelné nepeněžní plnění pronajímatele se ale nepovažují výdaje nájemce spojené se zajišťováním správy najatého majetku a s obvyklým udržováním, které je povinen hradit nájemce v souvislosti se smluveným způsobem užívání najaté věci. U finančního leasingu nelze hovořit o majetkové výhodě poskytovatele ani u oprav, protože po ukončení leasingu dochází ihned k odkoupení (příp. bezúplatnému převodu) věci na uživatele, který tak z nich má jako jediný prospěch.

1.4 Účetní hledisko

Podle § 28 ZÚ majetek – rozumí se pochopitelně DHM s výjimkou „holých“ pozemků – odpisuje účetní jednotka, která jej úplatně poskytuje jiné osobě k užívání zejména na základě smlouvy o nájmu nebo smlouvy o finančním leasingu. Nájemce je oprávněn účetně odpisovat najatý majetek ve dvou případech:

-         Pokud je oprávněn o tomto majetku účtovat a odpisovat jej tzv. pachtýř na základě smlouvy o pachtu obchodního závodu (dříve „podnik“) nebo jeho části.

-         Jestliže na takto užívaném majetku provede technické zhodnocení na svůj účet, pak účtuje o tomto technickém zhodnocení a odpisuje jej v souladu s účetními metodami.

Vede-li – v případě operativního leasingu alias nájmu – pronajímatel nebo nájemce účetnictví, musejí v souladu s účetními předpisy časově rozlišovat výnosy a náklady z titulu nájemného mezi účetními obdobími spadajícími do doby trvání nájemního vztahu. Základem je přitom pochopitelně vždy příslušná nájemní smlouva, kde je obvykle dohodnuta konkrétní výše nájemného za určité časové období. Na účty časového rozlišení přitom dojde pouze, když dohodnuté období, za které se příslušná částka nájemného platí, spadá do dvou nebo více účetních období. Pak je nutno jej rovnoměrně rozpočítat – a také tak promítnout do výnosů, resp. nákladů – za celou takto vymezenou dobu nájmu, a to bez ohledu na sjednanou splatnost nájemného.

U dlouhodobých pronájmů – které jsou typické u nemovitých věcí – platí nájemce pronajímateli kromě nájemného samostatně ještě také za služby (plnění) spotřebované v souvislosti s užíváním věci. Kam patří zejména spotřeba elektřiny, plynu, tepla, vody, odvoz odpadu, odvádění odpadních vod apod. Tyto služby totiž obvykle neposkytuje přímo pronajímatel, ale jiní dodavatelé (třetí osoby) a pronajímatel je zde pouze v roli prostředníka přeúčtovávajícího cenu těchto služeb na nájemce, který jediný tyto služby fakticky využívá. Protože zúčtovací období těchto služeb bývá roční, platí během této dlouhé doby pronajímatel a jemu návazně nájemce zálohy vycházející z minulé spotřeby, které se posléze zúčtují s konečnou cenou nové skutečné spotřeby.

Jelikož tyto služby spojené s nájmem spotřebovává prakticky pouze nájemce, neměly by ovlivnit účetní výnosy ani náklady pronajímatele. Účetní metodiku nabízí ČÚS č. 019 – Náklady a výnosy, pod bodem 3.1.3.:

a) zjistí-li se před zaúčtováním příslušných vyúčtování (např. faktur) nároky, které mají pracovníci, popř. jiné účetní jednotky uhradit, částky takových nároků se zaúčtují přímo na příslušné účty účtové třídy 3,

b) nezjistí-li se tyto částky před zachycením příslušných vyúčtování (poznámka: v praxi se jedná zpravidla o faktury), zaúčtují se částky na příslušné účty účtové třídy 5. O dodatečně přijaté náhrady nebo vyúčtované nároky na ně na účtech v účtové třídě 3 se sníží náklady v účtové třídě 5.

Více již najdete v měsíčníku Daně a účetnictví, vzory a případy č. 7-8/2023, který právě vychází.

Poradce č. 1/2024 (VI/2023)

·         Občanský zákoník po novelách s komentářem

Poradce č. 2/2024 (VI/2023)

·         Občanský zákoník po novelách s komentářem

Práce a mzdy, odvody bez chyb, pokut a penále – (PaM) – měsíčník, č. 8/2023 (VI/2023)

·         Zákon o zaměstnanosti - novela

·         Zdravotní pojištění a studenti nejen jako brigádníci

·         Pomoc zaměstnancům zaměstnavatele v insolvenci – změny od 1. 7. 2023

·         Vyšší náhrada za ztrátu na výdělku

·         Občanský zákoník v personální praxi zaměstnavatelů

·         Zastřený pracovněprávní vztah nebo práce načerno?

·         Příspěvek na rekreaci jako zaměstnanecký bendit

·         Pravomoci krajů a MŠMT

·         Místní daně a poplatky

Daně a účetnictví bez chyb, pokut a penále – (DaÚ) – měsíčník, č. 8/2023 (VI/2023)

·         Rodinný podnik

·         Letní problémy na pracovišti

·         Ukončení studia na střední škole a zdravotní pojištění

·         Nedobytné pohledávky ze zápůjček – úroky

·         Kdy zdanit příjmy z nájmu

·         Poskytovatelé leasingu – zdanění příjmů

Daně, účetnictví, vzory a případy – (DÚVaP) – měsíčník, č. 7-8/2023 (VI/2023)

·         Rodinné podnikání v podmínkách roku 2023

·         Finanční deriváty v účetnictví

·         Finanční a operativní leasing v účetnictví a daních

1000 řešení – měsíčník č. 7-8/2023 (VI/2023)

·         Rodinné podnikání

·         Daně v praxi

·         Účetnictví

·         Zaměstnávání

·         Mzdy

·         Veřejná správa

ODBORNÉ TEMATICKÉ PUBLIKACE, KTERÉ VÁM POMOHOU V PODNIKÁNÍ

1. Souvztažnosti pro podnikatele 2022(přehled základních účetních souvztažností pro podnikatelské subjekty a to dle ČÚS a syntetických účtů)

2. Živnostenský zákon s komentářem (živnostenský zákon s komentářem v rámci všech změn a novinek)

3. Daňové a nedaňové výdaje A-Z 2022 (výdaje, které lze uplatnit do daňových výdajů a výdaje nedaňové v abecedním pořadí)

4. 100 otázek a odpovědí Nemovitosti, Lex Ukrajina (praktická řešení na témata nemovitosti v podnikání z daňového a účetního hlediska a ukrajinští zaměstnanci a uprchlíci; přidaná nová kapitola Zákony, právní předpisy)

5. 100 otázek a odpovědí Zaměstnávání, DPH v praxi (problematika zaměstnávání a DPH řešena prostřednictvím dotazů a odpovědí; aktualizované zákony, vyhlášky a nařízení)

6. Vzory smluv, žalob a podání 2022 (aktualizované nejvíce používané vzory smluv, žalob a podání z oblasti občanského a obchodního práva, pracovněprávních vztahů, daňového a správního řízení, trestního práva, exekucí, soudních sporů a stavebního práva, součástí publikace je editovatelné CD)

7. 100 otázek a odpovědí Vnitropodnikové směrnice (vnitropodnikové směrnice z oblasti cestovních náhrad, inventarizace, používání služebních motorových vozidel, pracovněprávních nároků zaměstnanců, pracovního řádu, výdajů hrazených zaměstnavatelem zaměstnanci paušální částkou, základních informací pro zpracování účetních agend)

8. Účetní závěrka podnikatelů za rok 2022 (dopady ekonomických, epidemiologických a geopolitických událostí roku z pohledu zpracování účetnictví uvádíme průběžně v textu a příkladech. Rok 2022 je také předposledním rokem, kdy se sestavuje účetní závěrka podle stávajících účetních předpisů; s účinností od 1. ledna 2024 Ministerstvo financí ČR připravuje nový zákon o účetnictví a novou prováděcí vyhlášku pro podnikatele. Na některé změny nového zákona o účetnictví v textu upozorníme)

9. Daňová přiznání FO a PO za rok 2022 (kdo podává daňové přiznání, kdy a jak ho podat, kdy a jak zaplatit daň. Upozorňujeme také na změny týkající se daňového přiznání, které nastaly v průběhu roku. Dále rozebíráme roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění za rok 2022 - výhody ročního zúčtování, daňové přiznání zaměstnance, nezdanitelné části základu daně, žádost o roční zúčtování…)

10. Pomocník mzdové účetní k 1. 1. 2023 (přehled sazeb, parametrů, vzorových výpočtů z oblasti mezd a platů a jejich zdanění. Přinášíme i aktuální přehled odvodů na zdravotní a sociální pojištění, pracovního práva, dávek nemocenského pojištění, důchodů, sociálních dávek a souvisejících oblastí…)

11. Příručka mzdové účetní pro rok 2023 (odměňování podle zákoníku práce, zdravotní a sociální pojištění, daň z příjmů ze závislé činnosti, daňové zvýhodnění, slevu na dani, nejčastější a složité problémové okruhy pracovněprávních vztahů, včetně pracovněprávních novinek)

12. Optimalizace daně bez chyb, pokut a penále 2023 (při optimalizační činnosti je důležité využít všech ustanovení zákona z příjmů umožňující legálně dosáhnout optimální daně z příjmů, a přitom se nedopouštět sankcionovaných daňových úniků)

13. 100 otázek a odpovědí ZDP po novele, Cestovní náhrady (publikace přináší aktualizované právní předpisy, ve druhé kapitole řeší formou praktických příkladů změny v novele ZDP ohledně paušálního režimu, mimořádných odpisů, osvobození od daně, slev na dani a další; třetí kapitola se věnuje cestovním náhradám, stravnému a pracovním cestám)

14. Daňové a nedaňové výdaje 2023 (publikace rozebírá každý druh výdaje z hlediska právního minima, daní z příjmů, DPH a účetního hlediska)

15. 100 otázek a odpovědí Zaměstnávání, Automobil v podnikání (publikace přináší v první kapitole aktualizované právní předpisy, ve druhé kapitole řeší formou praktických příkladů pracovněprávní problematiku týkající se zaměstnaneckých benefitů, dovolené, odměňování, náhrady škody a ve třetí kapitole automobil z hlediska odpisů, daňových výdajů, technického zhodnocení a účtování)

Poradce č. 3/2024 (VIII/2023)

·         Stavební zákon po novelách s komentářem

NOVINKY

Aktualizace II/1 (VI/2023)

·         Zákon o správních poplatcích

Aktualizace IV/1 (VI/2023)

·         Stavební zákon

·         Zákon o vyvlastnění

·         Autorizační zákon

Aktualizace III/2 (VI/2023)

·         Zákon o zaměstnanosti

·         Zákon o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele

Aktualizace III/1 (IV/2023)

·         Zákon o zaměstnanosti

Aktualizace V/1 (III/2023)

·         Zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek

Aktualizace VI/2 (II/2023)

·         Nařízení vlády o stanovení cen elektřiny a plynu v mimořádné tržní situaci

Aktualizace VI/1 (I/2023)

·         Energetický zákon

ZÁKONY 2023