| |
PŘIZNÁNÍ K DANI SILNIČNÍ (1.)
SILNIČNÍ DAŇ JE UPRAVENA zákonem č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDS). Zákon o dani silniční není, na rozdíl od jiných daňových zákonů, tak často novelizován, poslední novela byla provedena zákonem č. 63/2017 Sb., novela ale měla jen 6 bodů, a to zejména legislativně-technického charakteru. Dalším důležitým předpisem v této oblasti je zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o provozu na pozemních komunikacích"), a jeho prováděcí předpisy.
Základní a nejdůležitější úpravou je vymezení předmětu daně. Na úvod lze konstatovat, že vozidla podléhající této dani lze z hlediska podmínek pro vznik předmětu daně rozdělit do dvou skupin. První skupinu představují nákladní automobily a jejich přípojná vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny, kdy podmínky zdanění těchto vozidel vyplývají z § 2 odst. 3 ZDS. Druhou skupinu tvoří všechna ostatní vozidla, podmínky zdanění těchto vozidel jsou vymezeny v § 2 odst. 1 ZDS. Z hlediska posloupnosti a návaznosti zákona začněme druhou skupinou vozidel.
Předmětem daně jsou:
tak silniční motorová vozidla a jejich přípojná vozidla:
- registrovaná v ČR;
- provozovaná v ČR;
- používaná poplatníkem daně z příjmů právnických osob (s určitým omezením pro veřejně prospěšné poplatníky) nebo poplatníkem daně z příjmů fyzických osob k činnosti nebo v přímé souvislosti s činností, ze kterých plynou příjmy ze samostatné činnosti podle zákona upravujícího daně z příjmů.
Jde o tři kumulativně stanovené podmínky, které v případě, že vozidlo podléhá této dani, musí být splněny současně. Při absenci splnění kterékoliv z nich tak není zcela naplněn předmět daně silniční a takové vozidlo pak dani silniční v České republice nepodléhá.
Vozidla registrovaná v ČR jsou taková, kterým je přidělena registrační značka obecním úřadem obce s rozšířenou působností, který vede registr silničních vozidel. Blíže viz zejména § 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích, stručně jenom uveďme, že do registru silničních vozidel se zapisují zejména údaje o vlastníkovi vozidla, provozovateli vozidla, registrační značka včetně data jejího přidělení či odebrání, údaje o technickém průkazu vozidla, číslo osvědčení o registraci vozidla, příslušné technické údaje o vozidlu, datum první registrace vozidla a řada dalších údajů velmi podrobně popisujících a charakterizujících dané vozidlo.
Vozidla provozovaná v ČR jsou taková, která využívají pozemní komunikace v ČR. Pokud tedy území ČR opustí, přestávají být předmětem daně. V této souvislosti je však třeba rozlišovat pozemní komunikace veřejné a neveřejné, resp. veřejně nepřístupné. Pokud je vozidlo provozováno na veřejně nepřístupné komunikaci, pak se nejedná o vozidlo provozované v ČR a předmětem daně takovéto vozidlo není (v praxi se může jednat např. o předváděcí jízdy pouze v rámci areálu prodejce vozidel).
Co se týká třetí podmínky, v případě poplatníků právnických osob je stanovena pouze podmínka, že právnická osoba toto vozidlo používá. To by platilo i v případě, pokud by vozidlo bylo používáno např. v souvislosti s příjmy, které nejsou předmětem daně z příjmů, nebo jsou od této daně osvobozeny nebo jsou zdaňovány srážkovou daní.
V případě poplatníků fyzických osob musí být toto vozidlo používáno k činnosti nebo v přímé souvislosti s činností, ze kterých plynou příjmy ze samostatné činnosti podle zákona upravujícího daně z příjmů, tedy příjmy podle § 7 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZDP").
Je ale nutné doplnit, že není důležité a podstatné, zda je vozidlo zahrnuto v obchodním majetku či nikoliv, rozhodující je to, zda je odpovídajícím způsobem používáno. To znamená, že pokud bude vozidlo součástí obchodního majetku, ale k podnikání nebo v souvislosti s ním používáno nebude, potom předmětem daně silniční toto vozidlo, až na výjimky uvedené dále v textu, nebude. Není to tedy tak, že vozidlo, které je součástí obchodního majetku, je automaticky předmětem silniční daně.
Pro účely daně silniční v tomto případě není ani rozhodující, zda fyzická osoba vede či nikoliv účetnictví v souladu s účetními předpisy, či vede nebo nevede daňovou evidenci dle § 7b ZDP. V souvislosti s předmětem daně stejně tak není rozhodující způsob uplatňování výdajů pro účely daně z příjmů, tj. ve výši skutečně prokázané poplatníkem či paušálně.
Příklad
Podnikatel využívá v rámci své podnikatelské činnosti lehký nákladní automobil s největší povolenou hmotností 1,5 tuny, který má zahrnutý do svého obchodního majetku.
Tento automobil je využíván pouze pro sezónní práce, tedy v období březen až říjen, v ostatních měsících nikoliv. Znamená to tedy, že i přes zahrnutí do obchodního majetku tento automobil nebude předmětem daně v měsících leden, únor, listopad a prosinec.
V rámci rekapitulace vozidel a jednotlivých případů předmětu daně také doplňme, že další skupinou vozidel, jež podléhají dani silniční, jsou tzv. zaměstnanecká vozidla. Dani silniční totiž podléhají také vozidla, jež použije fyzická osoba, zaměstnanec, pro svého zaměstnavatele, pokud tomuto zaměstnanci za použití vozidla přísluší vyplacení cestovních náhrad ve smyslu úpravy zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů). Rozhodující v tomto ohledu není, zda zaměstnanec použije silniční vozidlo se souhlasem nebo na žádost svého zaměstnavatele. Rozhodující je i v tomto případě účel použití vozidla, místo jeho registrace a místo jeho provozování.
Odlišná pravidla platí pro nákladní automobily s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny registrované v České republice a přípojná vozidla s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny registrovaná v České republice, která jsou předmětem daně silniční vždy, jedná se o povinné zohlednění předpisů EU v této oblasti. Pro účely vymezení předmětu daně silniční není v případě nákladních automobilů a přípojných vozidel s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny jedním z rozhodujících kritérií jejich užívání k podnikání či jakýkoliv jiný účel jejich užívání, protože tato vozidla jsou předmětem daně i tehdy, pokud užívána nejsou vůbec. Tato vozidla podléhají zdanění silniční daní pouze za podmínky jejich registrace v České republice. Z toho tedy ale také vyplývá, že v případě, že je na tuzemských veřejných pozemních komunikacích používáno vozidlo určené výlučně k přepravě nákladů se stanovenou hmotností, které je registrováno v jiném státě než České republice, pak toto vozidlo zdanění daní silniční v České republice nepodléhá. A naopak, pokud je takovýto nákladní automobil nebo jeho přípojné vozidlo registrované v ČR, ale provozované v zahraničí s českou registrační značkou, zdanění v ČR takováto vozidla podléhají.
Předmětem daně obecně potom nejsou vozidla vymezená v § 2 odst. 4 ZDS, z pohledu širší praxe se bude jednat zejména o zemědělské a lesnické traktory a jejich přípojná vozidla. Jedná se ale i o některá další vozidla, která zákon o provozu na pozemních komunikacích vymezuje jako zvláštní, např. z pohledu zemědělského podnikání se bude jednat o pracovní stroje samojízdné a pracovní stroje přípojné.
Příklad
Zemědělský podnikatel ke své podnikatelské činnosti používá prakticky po celý rok 2 zemědělské traktory a přívěsy k nim.
Jedná se o vozidla registrovaná v ČR. I přes tyto skutečnosti tato vozidla nejsou předmětem daně, jak stanoví § 2 odst. 4 ZDS.
Dále tento podnikatel pořídil samojízdnou sklízecí mlátičku PALESSE GS14 ke sklizni obilnin a dalších plodin. Jedná se o vozidlo, které patří do kategorie samojízdných pracovních strojů a tedy mezi zvláštní vozidla.
Toto vozidlo tedy také nebude předmětem silniční daně, zvláštní vozidla jsou v souladu s § 2 odst. 4 ZDS z předmětu daně vyjmuty.
VYMEZENÍ POPLATNÍKA SILNIČNÍ DANĚ je další důležitou úpravou. Příslušná úprava je obsažena v § 4 ZDS. Poplatníkem je zejména ten, kdo je jako provozovatel vozidla zapsán v technickém průkazu vozidla. Provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba. Provozovatel je v technickém průkazu vozidla a v registru vozidel uveden tehdy, když vozidlo neprovozuje jeho vlastník pro svou činnost nebo v souvislosti s ní, ale provozuje je pro svou činnost nebo v souvislosti s ní jiná fyzická nebo právnická osoba, která je k tomu vlastníkem zmocněna.
Jinak je tomu ale v případě operativního leasingu, kdy nájemce není zapisován do technického průkazu ani do registru vozidel jako provozovatel vozidla. Proto nájemce při operativním leasingu silničního vozidla nemůže být poplatníkem silniční daně.
Obdobná situace jako v případě operativního nájmu je také u výpůjčky a výprosy. Ani vypůjčitel ani výprosník nebudou poplatníky silniční daně, a to z toho důvodu, že nebudou jako provozovatelé vozidla uvedeni v registru vozidel a v technickém průkazu příslušného vozidla.
A uzavřeme, že poplatníkem je také zaměstnavatel, pokud vyplácí cestovní náhrady svému zaměstnanci za použití osobního automobilu nebo jeho přípojného vozidla, pokud daňová povinnost nevznikla již provozovateli vozidla.
V tomto případě tak musí být naplněno několik podmínek a předpokladů, aby bylo možné učinit závěr, že poplatníkem daně je zaměstnavatel. Jedná se o tyto předpoklady:
- existence pracovněprávního vztahu mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem,
- použití vozidla pro účely pracovní cesty zaměstnancem,
- zaměstnavatel toto vozidlo nevlastní, nemá jej v nájmu ani vypůjčené,
- na základě výše uvedeného zaměstnanci náleží cestovní náhrady,
- provozovateli vozidla v příslušném měsíci nevznikla z jiného důvodu či titulu daňová povinnost k dani silniční.
Pokud je toto vše splněno, je zaměstnavatel poplatníkem daně silniční v souvislosti s příslušnou pracovní cestou.
Pokud je fyzická či právnická osoba na základě výše uvedeného poplatníkem silniční daně, je nutné dále správně stanovit základ daně a sazbu daně.
ZPŮSOB STANOVENÍ ZÁKLADU DANĚ se liší podle toho, zda se jedná o osobní automobily, návěsy, anebo o ostatní vozidla.
- U osobních automobilů je základem daně zdvihový objem motoru v cm3,
- U návěsů je základem daně součet největších povolených hmotností na nápravy (povolené zatížení náprav) v tunách a počet náprav,
- U ostatních vozidel je základem daně největší povolená hmotnost (celková hmotnost vozidla) v tunách a počet náprav. Jedná se zejména o autobusy, nákladní automobily, přívěsy, tahače atd.
Potřebné údaje se zjistí z technického průkazu vozidla. Základ daně se stanoví za každé vozidlo samostatně, tedy např. zvlášť za silniční motorové vozidlo a zvlášť za jeho přípojné vozidlo.
(Více se o tomto tématu se dočtete v měsíčnících PaM 11-12/2018, PaM 1/2019, DaÚ 2/2019, Poradce 3/2019)
VYŠŠÍ PLATY VE VEŘEJNÝCH SLUŽBÁCH A STÁTNÍ SPRÁVĚ
Dne 14. listopadu bylo schváleno nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, a některá další nařízení vlády, které nabude účinnosti dne 1. ledna 2019. O jaké zvýšení se konkrétně jedná?
Návrh nařízení vlády,
kterým se mění nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, a některá další nařízení vlády byl předložen vládě zejména s cílem zajistit od 1. ledna 2019 zvýšení platových tarifů zaměstnanců ve veřejných službách a správě a státních zaměstnanců. Z věcné provázanosti systému odměňování státních zaměstnanců a zaměstnanců ve veřejných službách a správě vyplývá nutnost zohlednit zvýšení platových tarifů zaměstnanců v pracovním poměru současným zvýšením platových tarifů státních zaměstnanců.
Proto nařízení vlády, kterým se mění nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, a některá další nařízení vlády mění:
• nařízení vlády č. 341/2017 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě,
• nařízení vlády č. 304/2014 Sb., o platových poměrech státních zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, a
• nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací, ve veřejných službách a správě, ve znění nařízení vlády č. 399/2017 Sb.
Ze stejného důvodu bylo také nezbytné sladit úpravu rozpětí pro poskytování zvláštního příplatku a příplatku za práci ve ztíženém pracovním prostředí. Konkrétně se zvyšuje dolní, nároková hranice příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí a zvláštního příplatku cca o 25 %. Důvodem je skutečnost, že postupným zvyšováním platových tarifů poklesl poměr příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí a zvláštního příplatku k platovému tarifu, a tím i jejich kompenzační funkce.
Dále byla také provedena změna podmínek pro poskytování zvláštního příplatku za výkon práce a služby střídavě v různých směnách, zavedení nového zvláštního příplatku za rozhodovací činnosti a jiné úkony při výkonu soudnictví nebo při výkonu kompetencí státního zastupitelství a byl přesněji vymezen okruh zdravotnických pracovníků, kteří mají právo na zvláštní příplatek za výkon nelékařských zdravotnických povolání bez odborného dohledu.
V neposlední řadě byla provedena dílčí změna nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací, ve veřejných službách a správě, ve znění nařízení vlády č. 399/2017 Sb., ta má za cíl zohlednit zvyšující se nároky na složitost, namáhavost a odpovědnost práce u některých skupin zaměstnanců soudů a státních zastupitelství.
NAŘÍZENÍ VLÁDY O PLATOVÝCH POMĚRECH ZAMĚSTNANCŮ VE VEŘEJNÝCH SLUŽBÁCH A SPRÁVĚ se mění celkem v 9 případech. Předně se v ustanovení § 7 odst. 2 zvyšuje spodní hranice spodní hranici příplatku za práci ve ztížených pracovních podmínkách o 25 %, tedy konkrétně z částky 400 Kč na částku 500 Kč. Spodní nároková hranice tohoto příplatku nebyla od 1. ledna 2007 valorizována, postupným zvyšováním platových tarifů poklesl poměr příplatku za ztížené pracovní prostředí k platovému tarifu, a tím se oslabila i jeho kompenzační funkce.
V ustanovení § 8 o zvláštním přípatku se v odstavci 2 stejně jako u příplatku za práci ve ztížených pracovních podmínkách zvyšuje spodní hranice rozpětí zvláštního příplatku stanoveného pro jednotlivé skupiny prací, protože rovněž nebyla měněna od 1. ledna 2007, a to o 25 %, konkrétně z částky 400 Kč na 500 Kč, z částky 600 Kč na 750 Kč, z částky 1 000 Kč na 1 250 Kč, z částky 1 500 Kč na 1 880 Kč a z částky 2 000 Kč na 2 500 Kč.
V § 8 odstavci 3 se nově stanoví podmínky pro souběh titulů pro poskytování zvláštního příplatku. Změna souvisí s navrhovaným rozdělením důvodů pro zvláštní příplatek poskytovaný za práce vykonávané střídavě v různých směnách v rámci dvousměnného, třísměnného nebo nepřetržitého provozu do dvou úrovní vymezených v I. a II. skupině v příloze č. 6 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb.
Dále se jednotlivé stupnice platových tarifů uvedené v přílohách č. 1 až 5 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb. se zvyšují o 5 %. S výjimkou stupnice platových tarifů pro pedagogické pracovníky uvedené v příloze č. 5, u které dochází ke zvýšení nejméně o 10 %. Na základě požadavku Ministerstva zdravotnictví dochází ke zvýšení stupnice platových tarifů pro zdravotnické pracovníky vykonávající nelékařská zdravotnická povolání (příloha č. 3) o 7 %. Zvýšení o 7 % se vztahuje i na sociální pracovníky a pracovníky sociální péče, odměňované podle shodné stupnice platových tarifů. Nerovnoměrné zvýšení stupnice platových tarifů pro lékaře a zubní lékaře (příloha č. 4) se provádí rovněž podle požadavku Ministerstva zdravotnictví. Valorizace platových tarifů se pro lékaře a zubní lékaře stanoví od 11. do 13. platové třídy o 7 % a od 14. do 16. platové třídy o 2 %.
V příloze č. 6 nařízení vlády se provádí několik změn.
První změna se týká ocenění nestejné intenzity ztěžujících vlivů při střídavém výkonu práce v různých směnách v rámci dvousměnného, třísměnného nebo nepřetržitého provozu. Zde dochází k rozdělení titulů pro zvláštní příplatek do dvou úrovní vymezených v I. a II. skupině v příloze č. 6 k nařízení vlády č. 341/2017 Sb. V příloze č. 6 v I. skupině se slova "třísměnného nebo nepřetržitého" zrušují a ve II. skupině se vkládá nový bod 1, který zní "1. Práce vykonávané střídavě v různých směnách v rámci třísměnného nebo nepřetržitého provozního režimu."
Důvodem je skutečnost, že třísměnný a nepřetržitý provozní režim představují oproti režimu dvousměnnému obtížnější pracovní režim, což je mimo jiné zohledněno i v rámci právní úpravy stanovené pracovní doby zaměstnanců pracujících v těchto pracovních režimech, která u zaměstnanců v dvousměnném pracovním režimu činí 38,75 hodin týdně, kdežto u zaměstnanců v třísměnném a nepřetržitém pracovním režimu 37,5 hodin týdně (§ 79 odst. 2 zákoníku práce). Rozdíl v obtížnosti těchto pracovních režimů je natolik podstatný, že jejich sloučení do jedné kategorie pro účely poskytování zvláštního příplatku bylo vnímáno jako nespravedlivé. K zachování gradace mezi jednotlivými ztěžujícími vlivy zohledňuje vyšší obtížnost pracovního režimu zaměstnanců pracujících ve směnách v rámci třísměnného nebo nepřetržitého provozního režimu jejich oceněním zvláštním příplatkem ve II. skupině prací.
Druhá změna v příloze č. 6 se spojení s ustanovením § 8 se týká zvláštního příplatku pro zaměstnance zařazené na úseku soudního výkonu, kteří rozhodují samostatně ve věcech, v nichž by jinak musel rozhodovat soudce, a samostatně též nesou odpovědnost za případné procesní důsledky chybného rozhodnutí. Konkrétně se jedná o to, že v příloze č. 6 v I. skupině se doplňuje bod 8, který zní "8. Provádění úkonů souvisejících s činností soudu nebo státního zastupitelství." a ve III. skupině téže přílohy se doplňuje bod 10, který zní "10. Provádění rozhodovací činnosti na úseku soudního výkonu nebo na úseku výkonu kompetencí státního zastupitelství." Činnost těchto zaměstnanců je činností nezávislého soudu na základě rozvrhu práce soudu, kterým se realizuje ústavní princip zákonného soudce, a reprezentují navenek nezávislou soudní moc. Uvedená povaha rozhodovací činnosti spojená s osobní odpovědností za rozhodnutí způsobuje trvalou zvýšenou neuropsychickou zátěž. Pro ostatní zaměstnance soudu je stanoven zvláštní příplatek v I. skupině výše uvedené přílohy nařízení vlády, nebo´t i oni jsou vystaveni tlaku ze strany účastníků soudních řízení i veřejnosti a možnému korupčnímu jednání vzhledem, byť i jen teoretickým možnostem ovlivnit jeho činnost díky k relativně těsnému propojení s vedením soudu, se soudci a s ostatními zaměstnanci, do jejichž kompetence je svěřeno rozhodování, i po stránce organizační.
Další změna se týká bodu 9 ve III. skupině prací v příloze č. 6 nařízení vlády č. 341/2007 Sb., kterým se stanoví okruh zdravotnických pracovníků, kterým přísluší zvláštní příplatek. Nový bod 9 zní:
"9. Pravidelné poskytování zdravotních služeb zdravotnickými pracovníky vykonávajícími nelékařské zdravotnické povolání bez odborného dohledu v rozsahu alespoň 3 hodin po sobě jdoucích
9. 1. u poskytovatelů zdravotních služeb lůžkové péče v době, pro kterou stanoví vyhláška o požadavcích a minimální personální zabezpečení zdravotních služeb nižší požadavky na personální zabezpečení,
9. 2. V pobytových zařízeních sociálních služeb v době od 16 hodin do 7 hodin následujícího dne."
Uvedená úprava upouští od dosavadního vymezení ztěžujících vlivů a okruhu zaměstnanců, kteří vykonávají práce s těmito ztěžujícími vlivy spojené. Aktuálně přísluší zvláštní příplatek za soustavné poskytování zdravotních služeb zdravotnickými pracovníky vykonávajícími nelékařské zdravotnické povolání bez odborného dohledu střídavě v různých směnách v rámci třísměnného nebo nepřetržitého provozního režimu u poskytovatelů zdravotních služeb lůžkové péče nebo v pobytových zařízeních sociálních služeb.
Podle současné koncepce dochází nesystémově ke kumulaci dvou ztěžujících vlivů v rámci jednoho titulu pro poskytnutí zvláštního příplatku (soustavné poskytování zdravotních služeb zdravotnickými pracovníky vykonávajícími nelékařské zdravotnické povolání bez odborného dohledu a střídavý výkon práce v různých směnách).
Ztěžujícím vlivem odůvodňujícím zvláštní příplatek ve třetí skupině prací je již sama skutečnost, že při poskytování zdravotních služeb stanovenou skupinou zdravotnických pracovníků vykonávajících nelékařská zdravotnická povolání není těmto pracovníkům v některých případech dostupná okamžitá rada nebo pomoc lékaře, popř. musí plnohodnotně zvládat poskytování zdravotní péče v neodkladných případech i při nižší personální obsazenosti, a jsou proto vystaveni vyšší zodpovědnosti a z toho vyplývajícímu stresu. Jde o doby, kdy poskytovatel zdravotních služeb zajišťuje v souladu s vyhláškou č. 99/2012 Sb., o požadavcích na minimální personální zabezpečení zdravotních služeb, ve znění pozdějších předpisů, sníženým počtem zdravotnických pracovníků zabezpečujících lůžkovou péči (doba od 16 hodin do 7 hodin následujícího dne, v sobotu, v neděli a ve svátek). Právo na zvláštní příplatek je dále podmíněno pravidelným výkonem práce v uvedené době, tedy takovým výkonem práce, jenž bude fakticky realizován vždy alespoň 1x v rámci stanovené týdenní pracovní doby zaměstnance rozvržené do jednotlivých směn zaměstnance. Požadovaná intenzita ztěžujícího vlivu je zajištěna podmínkou výkonu práce v době, po kterou je stanovena povinnost minimálního personálního zabezpečení, alespoň po 3 hodiny po sobě jdoucí. Působení tohoto ztěžujícího vlivu lze považovat za mimořádnou neuropsychickou zátěž ve smyslu § 129 odst. 1 zákoníku práce a jako takové odůvodňuje kompenzaci bez ohledu na to, zda tito zaměstnanci navíc pracují střídavě v různých směnách.
Výslovně se stanoví, že zvláštní příplatek přísluší při splnění stanovených podmínek i zdravotnickým pracovníkům v pobytových zařízeních sociálních služeb, kteří pravidelně poskytují zdravotní služby v rozsahu alespoň 3 hodin po sobě jdoucích v době od 16 hodin do 7 hodin následujícího dne. Oproti době stanovené vyhláškou č. 99/2012 Sb., která navíc zahrnuje soboty, neděle a svátky, jev toto vymezení užší. Důvodem je skutečnost, že v uvedených dnech nedochází v personálním zabezpečení a podmínkách pro poskytování zdravotních služeb v pobytových zařízeních sociálních služeb k rozdílu oproti ostatním dnům v týdnu.
Případná práce ve střídavých směnách (ať už v rámci dvousměnného provozního režimu podle bodu 1 ve skupině I. nebo třísměnného, resp. nepřetržitého provozního režimu podle bodu 1 ve skupině II.) bude podle nové úpravy kompenzována samostatně, jako je tomu u ostatních zaměstnanců, kteří pracují ve směnách a jsou současně vystaveni působení dalšího ztěžujícího vlivu, který zakládá jejich právo na zvláštní příplatek, a kterým tak přísluší dva zvláštní příplatky.
Nová úprava tak přispěje k posílení jednotného, vnitřně konzistentního a logicky provázaného systému pravidel pro poskytování zvláštního příplatku. Zároveň příznivým způsobem ovlivní podmínky pro odměňování zdravotnických pracovníků, což je žádoucí vzhledem k aktuální potřebě jejich stabilizace. Všech zdravotnických pracovníků, kteří pracují ve směnách v rámci třísměnného nebo nepřetržitého provozního režimu, se pozitivním způsobem dotkne skutečnost, že jim bude zvláštní příplatek za směnnost napříště poskytován v rámci rozpětí stanoveného pro II. skupinu prací, nikoliv pro I. skupinu prací, jak tomu bylo doposud.
Pokud jde o zdravotnické pracovníky, kteří splní podmínky pro poskytování zvláštního příplatku v rámci rozpětí pro III. skupinu prací, bude jim případný výkon práce ve střídavých směnách kompenzován samostatně poskytnutím dalšího zvláštního příplatku v rámci rozpětí stanoveného pro I. skupinu prací, pokud se bude jednat o dvousměnný provozní režim, tedy až do výše 1300 Kč, anebo v rámci rozpětí stanoveného pro II. skupinu prací, pokud se bude jednat o třísměnný nebo nepřetržitý provozní režim, tedy až 2500 Kč. Těmto zaměstnancům pracujícím ve směnách v rámci třísměnného nebo nepřetržitého provozního režimu tak nově vznikne právo na zvláštní příplatek ze dvou titulů, a to v maximální souhrnné výši až 7500 Kč.
Poslední změna v příloze č. 6 se týká ve IV. skupině činnosti civilních zaměstnanců zpravodajských služeb. Dosavadní text "Práce spojené s ochranou zájmů státu nebo s ochranou a zajišťováním veřejných zájmů, pokud při nich může dojít k ohrožení života, zdraví nebo jiným závažným rizikům vykonávané zaměstnanci státu v Národním bezpečnostním úřadu a v Národním úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost při plnění úkolů spojených s ochranou bezpečnostních zájmů státu." se nahrazuje novým bodem 1, který zní:
"1. Práce spojené s ochranou zájmů státu nebo s ochranou a zajišťováním veřejných zájmů, pokud při nich může dojít k ohrožení života nebo jiným závažným rizikům, vykonávané
1.
1. zaměstnanci státu v Národním bezpečnostním úřadu a v Národním úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost při plnění úkolů spojených s ochranou bezpečnostních zájmů státu,
1.
2. zaměstnanci státu ve zpravodajských službách."
Činnost zpravodajských služeb je zajišťována příslušníky ve služebním poměru. Přesto tyto orgány zaměstnávají v nezbytném množství i civilní zaměstnance - zaměstnance v pracovním poměru. Podle informace zástupců zpravodajských služeb lze předpokládat, že právě tito zaměstnanci mohou být cílem zahraničních rozvědek při snaze o získání přístupu do objektů českých zpravodajských služeb a získání utajovaných informací. Na rozdíl od příslušníků s nejvyšším profesním výcvikem jsou civilní zaměstnanci "zranitelnější", přičemž jim hrozí nejvyšší míra rizik ve smyslu § 129 zákoníku práce, včetně ohrožení života. Proto se zvláštní příplatek poskytuje zaměstnancům státu v pracovním poměru zařazeným ve zpravodajských službách, kteří vykonávají práce obslužného a pomocného charakteru, pokud jsou seznámeni s přístupovými kódy pro vstup do objektů těchto služeb a jednotlivých vnitřních chráněných zón.
(Více se o tomto tématu se dočtete v měsíčnících PaM 2/2019 a PVS 2-3/2019)
|
|
| |
RIZIKOVÝ SLADKÝ ŽIVOT
Historie nás přesvědčuje, že sklon lidí konzumovat sladkosti má dávné kořeny. V mohylách starověkých vládců se při archeologických vykopávkách našly například zbytky medu, který jim dávali na poslední cestu, aby si osladili posmrtný život. Ve starém Římě byla sladká jídla "jídlem bohů". Ve středověku se v ženských klášterech vyráběly sladkosti, kterým dávaly klášterní pojmenování - motlitba, trpělivost a podobně.
V současné výživě se příjmu cukrů bráníme velmi těžko
Je to i proto, že jde víceméně o hlavní a nejdostupnější zdroj energie. Slovo cukr se ale v našich myslích a podvědomí spojuje především s dodatkem "sladký", a proto se mnozí víc hlásí ještě stále k ne právě nejvhodnějšímu řepnému cukru a k pečivu z bílé mouky, které sladce chutná. Tento cukr se velmi rychle vstřebává a rychle zvyšuje hladinu krevního cukru (glykémii), což provokuje organismus k vyšší produkci inzulinu - hormonu slinivky břišní (pankreatu). Jeho vlivem se nadbytečný cukr mění na zásobní tuk. Celá tato situace je pro udržení zdravějšího života mimořádně nepříznivá. Měli bychom tedy konzumovat zejména komplexní (složité) cukry, jejichž sladkou chuť necítíme. Jedná se zejména o rostlinné polysacharidy (škroby) v celozrnné mouce nebo hnědé rýži, které obsahují vlákninu, vitamíny a další látky chránící a upevňující zdraví.
Lidé však mnohem raději přijímají cukr v jednoduché podobě. A tam je vzpomínaný kámen úrazu. Sladí si čaj i kávu a přijímají jej v rozličných potravinách i pochutinách. Bramborové hranolky, exotické ovoce, výrobky z bílé mouky, bílá rýže - to všechno jsou produkty, které se chovají v těle jako jednoduché cukry. Stejně tak pizza, bramborové lupínky (chipsy), zákusky, koláče nebo čokoláda. Cukr se přidává do mléčných a masných výrobků, průmyslově vyráběných omáček, přísad na grilování nebo do hořčice, majonézy, tatarské omáčky anebo kečupu. Je to "tajná" ingredience téměř všech technologicky zpracovaných potravin. K nejhorším patří různé tyčinky z kategorie takzvaných "zdravých energetických" výživových doplňků, které konzumují ve velkém množství bez rozmyslu, a velmi špatné jsou i slazené nápoje. Po vypití dvě deci velké sklenice koly dostane člověk do těla sladkost o hodnotě více než pěti kostek bílého cukru a sklenice ovocného "krabicového" džusu ho nadopuje až šesti kostkami jednoduchého cukru!
Podle odborníků by měl člověk, který fyzicky nepracuje,
denně přijmout maximálně 60 gramů cukru, přičemž za rok průměrný Slovák v potravinách sní a vypije okolo 40 kg cukru za rok, což je asi 4 až 5krát tolik. Často se však přijímá ještě ve vyšších množstvích. Zejména během různých oslav a svátků, jakými jsou například Vánoce či přelom roku ze Silvestra na Nový rok. Nadbytek jednoduchého cukru je podle více studií pro lidské tělo pravděpodobně stejně škodlivý jako tabák či alkohol. Jeho nadměrná konzumace způsobuje velké výkyvy hladiny cukru v krvi, což způsobuje vyplavování inzulinu z pankreatu a hormonální nerovnováhu, nadváhu, ukládání tuků ve vnitřních orgánech (zejména játrech!), podporuje růst plísní a množení parazitů ve střevech.
Kdyby byl dnes jednoduchý cukr "americky" přehodnocen prostřednictvím celosvětově uznávané instituce FDA (Federal Drug Administration - Úřad pro kontrolu potravin a léčiv v USA), byl by určitě označen za drogu. Jeho konzumace totiž vysílá do mozku takový impulz, že vznikají pocity štěstí a radosti podobně jako při utišení hladu, zahnání žízně nebo po sexu.
Hormon štěstí - dopamin,
který se při tom uvolňuje, přináší organismu konzumenta zároveň podobnou vnitřní situaci jako alkoholikovi alkohol a narkomanovi droga. Tělo toho, kdo ho požívá, si proto po čase na "obvyklou dávku" zvykne a brzy mu začíná chybět. Žádá si potom stále víc a víc cukru, protože mozek po určitém období jeho konzumace "otupí" a dopamin se vyplaví až po mnohem mocnějším stimulu. Tento návyk, který je zpočátku "jen" psychický, přechází později do fyzického. Oba stavy jsou alarmující, a proto je třeba jednoduché cukry postupně vysadit. Vyžaduje to však radu lékaře nebo výživového poradce jak na to, neboť abstinenční příznaky mohou člověka postupně likvidovat. Přicházejí bolesti hlavy, neustálá nutkavá chuť na sladké, nedostatek koncentrace, třes a nervozita. Vyházet sladkosti a přestat pít sladké nápoje je pouze začátek, protože pokud nevíte, jak chuť na sladké uspokojit, tedy jak si uspořádat talíř a příjem potravy tak, aby byl vyrovnaně pestrý a zároveň udržoval vyrovnanou hladinu krevního cukru v krvi, tak se vám těžko podaří závislosti na sladkém zbavit.
Cukr má typickou sladkou chuť,
které vděčí za svoji schopnost podráždit chuťové buňky jazyka. Cukrový "závislák" po ní prahne, a když se mu cukr odpírá, snaží se ho nahradit nekalorickými umělými sladidly, ale to situaci neřeší. Umělými sladidly sice uspokojí jazyk, neboť ten rozdíl nepostřehne, ale jeho tělo obě látky odlišuje. Sladidlo totiž vnímá moudré mozkové centrum jako "kaloricky prázdné" a falešné, a proto konzumentovi nevyšle dopaminovou odměnu štěstí - nenechá se ošálit. Stejně tak umělým sladidlem neoklame trávicí trakt. Takovouto látku střevní buňky ignorují, a tak se po konzumaci falešně sladkých potravin a nápojů nedostaví vytoužený pocit sytosti. Organismus je vnímá jako "hladové" položky. Některé ze studií z posledních let dokonce prokázaly, že dlouhodobé používání náhražek cukru může v organismu "rozhodit" vnitřní kontrolu příjmu energie a v konečném důsledku člověku narušit metabolismus (látkovou přeměnu). Z toho všeho vyplývá, že důležitější, než nahrazovat jednoduchý cukr, je ho v rozumné míře omezit a poradit se s výživovým poradcem na téma jídelníčku. K tomu nám pomůže i znalost glykemického indexu potravin. Co to je?
Glykemický index (GI)
je pokusy stanovené číslo, které ukazuje, jak rychle se zkonzumovaný a strávený potravinový cukr (sacharid) dokáže proměnit na energii, tedy vyplavit do organismu ve formě krevního cukru.
Čím rychleji stoupá hladina cukru, tím je to "výhodnější" pro přibírání na váze. Tehdy se totiž začne vyplavovat inzulin, hormon slinivky břišní (pankreatu), který podporuje ukládání tuku při nedostatečně intenzivním tréninku. Čím má potravina toto číslo vyšší, tím rychleji tento proces probíhá, například dřív se dostane do krve cukr ze slazeného nápoje kolového typu s indexem 110 než cukr z mrkve s indexem 25.
Při úpravě hmotnosti (hubnutí) se osvědčuje jídelníček složený zejména z potravin s nízkým glykemickým indexem do 40. Při udržování hmotnosti se doporučuje konzumace potravin se střední hodnotou indexu (40 až 70). Při konzumaci potravin s indexem nad 70 a nedostatečným energetickým výdejem trénováním hrozí přibírání na váze.
Jídla, obsahující ve výrazné míře cukry, mohou způsobovat i takzvané inzulinové šoky, jejichž následkem bývá malátnost, vyšší únavnost a ospalost, někdy i podrážděnost. Potraviny mají také vyšší GI, když obsahují mnoho jednoduchých ("klasických") cukrů, dlouhodobě se skladují, jsou rozvařené a obsahují málo vlákniny.
Nízký GI: (55 a méně)
- 100 % celozrnný žitný, otrubový chléb
- ovesná mouka, oves, ovesné vločky
- těstoviny, natural rýže, ječmen, proso
- kukuřice, fazole, hrách, čočka
- většina neškrobové zeleniny
Střední GI: (56-69)
- pšenice, žito a pita chléb
- hnědá, divoká a basmati rýže, kuskus
Vysoký GI: (70 a více)
- bílé pečivo a bagety
- corn flakes, instantní dochucená ovesná kaše
- bílá rýže, rýžové těstoviny, makaróny
- červené brambory, dýně
- preclíky, rýžové koláčky, popcorn, solené krekry
- meloun a ananas
P. S. Stévie je zatím nejlepší "alternativa"
Nahrazení bílého cukru hnědým opravdu není vždy "vítězstvím". Vyrábí se totiž z bílého - jen se k němu přidává melasa nebo karamel, které ho zabarví. Je o něco zdravější, neboť neprochází rafinací. Kaloricky jsou na tom oba cukry podobně. Opatrnost při koupi hnědého cukru je tedy namístě…
V současnosti jsou asi nejlepší možností náhrady cukru takzvané steviosidy, sladidla extrahovaná ze světlomilné léčivé jihoamerické rostliny Stevia rebaudiana Bertoni, které se nejčastěji používají zejména v zemích Jižní Ameriky i Dálného východu, ale také v USA, Kanadě nebo Rusku, především v nealkoholických ochucených nápojích. V Evropě jsou zaregistrovány jako sladidlo stévie a od 11. 11. 2011 se mohou používat i ve státech Evropské unie (EU) na dochucování nápojů a potravin. Jejich hlavní využití se předpokládá zejména tam, kde chtějí výrobci pro spotřebitele zajistit zachování chuti nápoje či potraviny a snížit kalorie. Tento rostlinný extrakt je dvě stě krát sladší než cukr, a tak stačí jeho malé množství na vytvoření sladké chuti bez kalorií. EU stanovila maximální limity pro používání stévie, která je na rozdíl od umělých sladidel přírodním bioproduktem a bude se používat kromě nápojů i na dochucování mléčných výrobků, zmrzlin, džemů, rosolů, ovocných a zeleninových pomazánek, výrobků z kakaa a čokolád, bonbonů na osvěžení dechu, cereálií, jemného pečiva a ryb v sladkokyselých nálevech.
MUDr. Pavel Malovič
|