| |
TÉMA NOVIN
VEŘEJNÁ SPRÁVA A NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK |
Sousedská práva
Zdálo by se, že úprava sousedských práv se týká jen vzájemných vztahů mezi občany. Opak je pravdou. NOZ nově definuje sousedská práva. Jejich narušení nebo poškození může mít odraz v činnosti ÚSC, zejména obcí. Při řešení sousedských stížností (např. přesahující větve na sousedův pozemek, vypouštění odpadních vod apod.), budou mít účinné „ vodítko“ v NOZ a mohou podněty občanů k obsahu sousedských práv posuzovat podle materiální úpravy v NOZ. V jeho intencích bude novelizován i zákon o přestupcích č. 200/1990 Sb. Vlastníku NOZ v § 1012 zakazuje nad míru přiměřenou poměrům závažně rušit práva jiných osob, jakož i vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.
Omezení vlastnického práva
Vlastník se musí zdržet všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku. Jsou–li imise důsledkem provozu závodu (podnikatelské nebo výrobní činnosti) nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích. To platí i v případě, když újma byla způsobena okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo. Např. vznikl menší výrobní závod (provozovna – zaměstnavatel) s právní subjektivitou a v důsledku jeho činnosti uniká na sousedův pozemek prach a způsobuje hluk. Soused má právo na náhradu újmy, která mu vznikla (např. odškodnění)
Z nové úpravy sousedských práv
ještě některé zajímavosti, které se mohou objevit v praxi obcí:
- způsobila–li movitá věc na cizím pozemku škodu, může ji vlastník pozemku zadržet, dokud neobdrží jinou jistotu nebo náhradu škody,
- vlastník pozemku má právo požadovat, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak, aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh nebo led na jeho pozemek,
- na návrh souseda a po zjištění stanoviska stavebního úřadu může soud uložit vlastníkovi pozemku povinnost pozemek oplotit. Podmínkou je, že je to potřebné k zajištění nerušeného výkonu sousedova vlastnického práva a nebrání – li to účelnému užívání dalších pozemků. (V této části NOZ zakládá působnost stavebních úřadů ÚSC).
- vlastník pozemku musí snášet užívání prostoru nad pozemkem nebo pod pozemkem, je-li pro to důležitý důvod a děje–li se to takovým způsobem, že vlastník nemůže mít rozumný důvod tomu bránit (např. převážení břemen firmou vzdušnou cestou).
- Má–li pro to vlastník pozemku rozumný důvod, může požadovat, aby se soused zdržel zřizování stavby na sousedním pozemku v těsné blízkosti společné hranice pozemků.
Právní jednání
ZP i dosavadní OZ vymezují pojem právních úkonů. Z pracovněprávního hlediska se jedná o projev vůle, směřující ke vzniku, změně nebo skončení práv vyplývající z pracovněprávních vztahů. Jedná se např. o právní úkony jednostranné (např. výpověď z pracovního poměru, zrušení pracovního poměru ve zkušební době) nebo právní úkony dvoustranné, jako jsou např. různé dohody a smlouvy. NOZ přináší na tomto úseku zásadní změny. Právní úkony již nedefinuje. Jsou legislativně nahrazeny pojmem „ právní jednání „ která řadí mezi právní skutečnosti. Podle § 545 NOZ právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. V pracovním procesu jde např. o pravidla občanské spolupráce, která vyjadřují „dobré mravy.“ Patří sem např. předávání zkušeností mladším zaměstnancům, pomoc při plnění pracovních úkolů apod. V oblasti náhrady škody každé porušení dobrých mravů (§ 265 odstavec 1 ZP) nemusí mít za následek vznik odpovědnosti zaměstnavatele za škodu. Zaměstnanec musí prokázat, že šlo o úmyslné porušení dobrých mravů.
Zastupování manželů
NOZ v § 696 řeší otázky zastupování manželů. Manžel má právo zastupovat svého manžela v jeho běžných záležitostech. Toto právo jednoho z manželů se však neuplatní, sdělí–li předem manžel, který má být zastoupen, tomu, s nímž jeho manžel má právně jednat nebo má v úmyslu právně jednat, že se zastoupením nesouhlasí. Zástupčí právo druhého manžela může na návrh manžela zrušit soud.
Ve světle této nové úpravy se podívejme na současný stav ve vztazích mezi manžely při podnikání a uzavírání pracovněprávního vztahu. Podnikání jednoho z manželů přináší výhody i rizika. Jestliže bude podnikatel prosperovat, bude z toho mít užitek i manžel. Naproti tomu důsledky špatného podnikání nebo dokonce likvidace či bankrotu, mohou postihnout i druhého manžela.
Proto současný občanský zákoník umožňuje,
aby si manželé vzájemné majetkové vztahy upravili smlouvou odchylně od zákona. Smlouvy o rozsahu společného jmění se mohou sjednat i před uzavřením manželství a tím se může předejít komplikacím v budoucí podnikatelské činnosti obou manželů. Manželé mohou smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah společného jmění. Takto mohou manželé změnit rozsah majetku a závazků nabytých nebo vzniklých v budoucnosti, ale i majetku a závazků, které již tvoří jejich společné jmění. Předmětem této smlouvy mohou být i jednotlivé majetkové hodnoty a závazky nebo i nemovitost. Náleží-li nemovitost do společného jmění nebo do výlučného vlastnictví jednoho z nich, nabývá smlouva účinnosti až vkladem do katastru nemovitostí. Obdobně mohou upravit své budoucí majetkové vztahy muž a žena (snoubenci), kteří chtějí uzavřít manželství. Mohou si tedy dohodnout, co z majetku, který byl dosud ve výlučném vlastnictví jednoho z nich, bude tvořit společné jmění a naopak, co z něho bude vyňato. Nejde však jen o rozsah společného jmění. Manželé nebo snoubenci si mohou smlouvou (notářským zápisem) odchylně upravit i správu společného jmění, např. kdo z nich a jakým způsobem bude užívat vůz, rekreační chatu apod.
Společný majetek musí oba manželé
udržovat společně, ale také mají právo společně jej užívat. Obvyklou správu (údržbu) může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech, které jsou nad rámec obvyklé správy, se vyžaduje souhlas obou manželů a právní úkon učiněný jedním z nich by byl neplatný.
Např. koupě vozu nebo zahraničního zájezdu vyšší ceny je úkonem nad obvyklou správu majetku a pokud by druhý manžel namítal neplatnost tohoto úkonu, neboť ho druhý manžel učinil bez jeho souhlasu, musel by ho soud (např. kupní smlouvu) prohlásit za neplatný.
Naopak k běžným záležitostem, které se týkají společných věcí, např. přijetí dopisu, vyřízení objednávky na dodávku zboží menší hodnoty, placení inkasa apod., nemusí mít manžel souhlas druhého manžela a právní úkon by byl platný. Dojde-li mezi manžely k neshodě o právech a povinnostech vyplývajících ze společného jmění, rozhodne na návrh některého z nich soud. Neshody se mohou týkat způsobu a rozsahu užívání věcí, nákladů, které mají být na věc vynaloženy, hospodaření s věcmi apod. Za neshodu, o které může rozhodnout soud, je třeba považovat i případ, kdy jeden z manželů vylučuje druhého manžela z užívání společné věci.
Vyloučení ze zastupování
Podle NOZ může manžel ze zastupování v běžných záležitostech druhého manžela vyloučit za podmínek uvedených v § 696 tohoto zákona. To se však netýká záležitostí, které nejsou běžné. Mezi ně patří i podnikání jednoho z manželů. Např. přijetí občana do pracovněprávního vztahu k jednomu z manželů, není manžel jako zaměstnavatel povinen dohodnout se (vyžádat si souhlas) druhým manželem. Nejde o běžnou záležitost. Manželé si však mohou podle § 716 NOZ ujednat tzv. smluvený majetkový režim. Spočívá v odděleném jmění i rozšíření nebo zúžení jeho rozsahu. Smlouva může obsahovat jakékoli ujednání o rozsahu, obsahu, doby vzniku společného jmění, jednotlivých věcí i jejich souborů. Smlouvou lze změnit zařazení již existujících součástí jmění.
Manžel jako spolupracující osoba
Manžel tedy nemůže sjednat se svým manželem pracovněprávní vztah. Proto ho nemůže ani přijmout do pracovního poměru nebo s ním uzavřít dohodu o pracovní činnosti nebo dohodu o provedení práce (§ 319 zákoníku práce). Manžel však může „působit“ jako spolupracující osoba a má všechny nároky v oblasti důchodového i nemocenského zabezpečení zachovány. Samozřejmě za předpokladu, že manžel, s nímž je druhý manžel ve vztahu spolupracující osoby, za něj řádně odvádí pojistné na sociální zabezpečení a zdravotní pojištění. Pro spolupracujícího manžela z tohoto vztahu nevznikají pracovněprávní nároky, jako je např. dovolená, pracovní volno apod. V praxi jsou časté problémy s uzavřením pracovního poměru mezi manžely, pokud je jeden z nich statutárním orgánem v obchodní společnosti. V těchto případech nejde o přijetí do pracovního poměru k manželovi, ale k obchodní společnosti a je možné ho platně sjednat.
Rodinný závod
NOZ – na rozdíl od zákoníku práce – řeší jasným způsobem zaměstnávání manželů nebo dalších příbuzných na jednom pracovišti. NOZ zavádí pojem „rodinný závod.“ Za rodinný se považuje závod, ve kterém společně pracují manželé nebo alespoň s jedním z manželů i jejich příbuzní až do třetího stupně nebo osoby s manžely se švagřené až do druhého stupně a který je ve vlastnictví některé z těchto osob.
Na osoby, které trvale pracují pro rodinu nebo pro rodinný závod, se hledí jako na členy rodiny zúčastněné na provozu rodinného závodu. Tyto osoby nemusí být s manžely provozujícími rodinný závod v příbuzenském vztahu. I nadále však bude platit, že pracovněprávní vztah nemůže být mezi manžely. NOZ v § 700 odstavec 2 dává v úpravě práv a povinností členů rodiny zúčastněných se na provozu rodinného závodu přednost jinému zákonu, který upravuje pracovní poměr. Tím je zákoník práce v § 318.
JUDr. Ladislav Jouza
JAK SI DÁVAT NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ
Nikdo přesně neví,co je to čas
Každý ví jen to, že čas se nedá zastavit. Čas je něco, co neustále točí kolotoč života, v němž se člověk celý rok veze. Kolotoč se zastaví jen jednou za rok, vždy na Silvestra o půlnoci. V tomto okamžiku se člověk ještě s točící se hlavou ohlédne nazpět. Uvidí se v zrcadle starého roku a ten obraz je natolik deprimující, že se, naskakujíc na znovu se rozbíhající kolotoč, skálopevně rozhodne vidět za rok něco zcela jiného, něco krásného. Tak přicházejí na svět novoroční předsevzetí. Bohužel, za rok se scéna opakuje a obraz je buď tentýž, nebo ještě horší než před rokem. Otázkou je, proč. Proč jen mizivé procento novoročních předsevzetí najde v novém roce své naplnění. Proč drtivá většina z nich končí fiaskem. Proč se člověk nepoučí a laťku, kterou v tomto roce shodil, si posune ještě výše.
Na všechna tato proč se nabízí více odpovědí:
- Protože tak je to člověku souzeno.
- Protože si člověk jen myslí, že je tvor myslící.
- Protože neplnit vlastní předsevzetí je velmi lidské.
- Protože člověku v tom brání přírodní zákony, rodiče, manžel, resp. manželka, šéf v práci a možná i všichni svatí.
- Protože kdyby jednou daná předsevzetí splnil, zastavil by se čas.
- Protože, protože, protože.
Těch protože je tolik, že nemá smysl pokoušet se najít tu správnou odpověď.
Mnohem lepší je naučit se, jak si správně dávat správná novoroční předsevzetí.
Životu nebezpečná a život neohrožující předsevzetí.
Ukazuje se, že bez ohledu na rasu, národnost, pohlaví či věk jsou prakticky na celém světě těmi nejméně splnitelnými předsevzetími nejprimitivnější věci. Zde je jejich žebříček:
Zhubnout. Statistiky ukazují, že je snadnější stát se milionářem, než zhubnout. K tomu, aby
člověk přišel k milionu, stačí jen jednou najít bohatého hlupáka.
K tomu, aby člověk zhubnul, musí držet stále zavřená ústa, protože jakmile je otevře, už v nich má kalorickou bombu
Přestat kouřit. Zatím jediný známý způsob, jak přestat kouřit, je zapalovat cigarety z obou
konců. Bohužel, jak ukazují statistiky zdravotních pojišťoven, ani to není stoprocentně spolehlivý
způsob – každoročně přibývá pacientů s popálenými ústy.
Přestat pít. Přestat pít je životu nebezpečné. Člověk bez příjmu tekutin nevydrží déle než
několik dní. Je-li pití doslova biologickou potřebou, nutnou pro zachování života, proč se takovým nesmyslným předsevzetím pokoušet o sebevraždu?
Přestat dělat dluhy. Je všeobecně známé, že bez ohledu na množství peněz, které člověk
má, jich nikdy nemá dost. A tak si půjčuje. Na to, na ono a nakonec na cokoliv. Že každá půjčka je vlastně novodobým skřipcem pro mučení si člověk uvědomí až poté, co už visí na skřipci a začínají mu přitahovat šrouby.
Trávit víc času doma. Kdysi platilo „Můj dům, můj hrad“. Dnes se už bydlení na hradě
nenosí – vždyť kdo by chtěl pobývat v něčem, co nemá garáž, teplou vodu, kanalizaci a možná ani signál pro
mobil. Je proto přirozené, že člověk utíká z hradu mezi lidi. Je proto nepřirozené, aby se mezi lidi,
kde se cítí jako ryba ve vodě, vrátil dělat strašidlo do hradu. A už vůbec ne, když ho v tom hradu čeká
jiné strašidlo s kupou malých strašidélek.
Víc cvičit, resp. pohybovat se. Jestli se cvičení chápe jako pohybování jazykem, je to
v pořádku. Ale když jdeme dál a cvičení si spojíme s propoceným tričkem, narazíme na problém. Tady už jde o vydávání energie, a jak je známé, nikdo nemá energie nadbytek. Proč ji tedy máme ztrácet na nějaké bezduché pohyby, když existuje spousta příjemnějších způsobů, jak s energií naložit?
Tvrději pracovat. Už samo slovo „pracovat“ dnes v lidech vyvolává nepříjemné pocity. Je
všeobecně uznávanou pravdou, že práce je dnes až posledním zoufalým způsobem, jak přijít k penězům. O tvrdé práci ani nemluvě. To se dnes dá spojovat snad jen s pokusem nabourat se
do trezoru.
Zdravěji jíst. Jinými slovy, zapomenout na rychlé občerstvení a mrhat vzácným časem na
způsobné zacházení s příborem nad jídlem, naaranžovaným na talíři. K čemu je celá ta poezie, když vlastně je třeba jen hodit rychle něco do sebe, aby kručící žaludek nerušil při závodě s časem? Všechna výše uvedená předsevzetí přímo ohrožují život člověka a takový hazard je nutno setsakra dobře
uvážit. Jejich naplnění je nejen prakticky nemožné, ale navíc i zbytečné. Jako kdybychom si dali předsevzetí, že oženíme psa s kočkou. Z dlouhodobého hlediska se totiž jeví jako směšné. Staří lidé nikdy nenaříkají nad tím, že nezhubli, necvičili či tvrdě nepracovali. Naříkají nad promarněným mládím. Průzkumy ukazují, že kdyby se dal čas vrátit, nikdo z nich by nechtěl víc pracovat, ale: mít víc lásek, sníst víc zmrzliny, víc se vozit na kolotoči a vystřílet víc papírových růží, víc cestovat, postavit víc sněhuláků, chodit bosky, chodit po horách, déle spát, víc lenošit. Jestli tedy ještě existuje něco jako moudrost stáří, pak je třeba zapomenout na životu nebezpečná předsevzetí
a poohlédnout se po něčem, co je slučitelné s normálním životem normálního smrtelníka. Nejjednodušším řešením je, že místo novoročních předsevzetí „co udělám“
přijmeme předsevzetí „co neudělám“. Rozdíl mezi nesplnitelným a splnitelným předsevzetím je ve dvou hloupých písmencích. Nesplnitelné předsevzetí vždy začíná
kladným tvrzením, například budu, zhubnu, udělám, přestanu. Z fyziky víme, že kladné přitahuje záporné. Takže ze „zhubnu“ se, díky fyzice, stane, bez ohledu na to,
jak dlouho budu hladovět, nezhubl/nezhubla jsem. Člověk už od přírody má nutkání vyhledávat problémy. Proto ho automatické naplňování předsevzetí zcela neuspokojuje a v duchu přísloví „Když je oslovi dobře, jde se na led klouzat“ tajně a potichu přijme aspoň jedno nesplnitelné předsevzetí. Evidentně tu jde o příznak nemoci, kterou je třeba léčit. Jako nejúčinnější první pomoc proti výčitkám svědomí se ukázalo nalévání šampaňského do hrdla postiženého tak dlouho, dokud tento nepřestane vnímat okolí, resp. dokud nezačne vnímat dvě okolí. O něco více sofistikovaným řešením je vymyslet si kompromisní předsevzetí. To je takové, které se sice samo automaticky nesplní, ale na druhou stranu ani člověka příliš fyzicky ani psychicky nezničí.
Například takové:
- Zamiluju se.
- Budu víc odpočívat.
- Budu víc číst.
- Budu víc cvičit.
Aby se novoroční předsevzetí nestala po vystřízlivění noční můrou, odborníci z oboru psychologie
doporučují:
- Nejdříve si předsevzetí otestovat. Tj., přijmout předsevzetí jen „cvičně“ a testovat, jestli
máme na jeho splnění. Když se ukáže, že ne, jednoduše si řekneme, že jsme si ho vlastně ani nedali.
- Nefixovat začátek plnění na začátek roku. Obvykle je začátek roku pro člověka dostatečně
velký blázinec i bez jakýchkoliv předsevzetí. Lepší je posunout začátek jejich plnění na jaro, kdy má člověk víc chuti do života.
- Postupovat při plnění v malých krůčcích. Když chci zhubnout, tak to nemusí znamenat
shodit 10 kilo za měsíc, ale třeba jen 20 deka, ale každý měsíc.
- Nerezignovat po prvním selhání.
Jestli jsme nebyli dost opatrní a předsevzali si přestat kouřit a po měsíci abstinence jsme si opět zapálili, svět se nezboří. Je třeba začít znovu a dávat si víc pozor.
Zapomeňme ale na psychology a podívejme se na věc pragmaticky.
To nám ukáže asi takovýto obrázek:
- Nejsnadněji splnitelným novoročním předsevzetím je zachovat si všechny neřesti ze starého
roku.
- Kdo nedokáže splnit svoje novoroční předsevzetí, sám sebe pak považuje za slabocha. Kdo
to dokáže, připadá svému okolí jako blázen.
- Zatím vždy přišel nový rok bez ohledu na to, kolik novoročních předsevzetí jsme dokázali
splnit. Tak proč by měl být tento rok jiný?
- Moudrý člověk nevytrubuje svá předsevzetí do celého světa. To mu zaručí, že se ztrapní jen
sám před sebou.
- Je bezpečnější dát si raději o jeden doušek šampaňského víc na úkor jednoho předsevzetí.
- Obecně platnou pravdou je, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly. Tak proč se na
tuto cestu vydat za každou cenu zrovna na Nový rok?
- Svět by byl mnohem krásnější, kdyby naše problémy měly tak krátký život jako naše novoroční
předsevzetí.
JAK VYPRÁVĚT POHÁDKY
„Která forma komunikace je nejúčinnější?“
je otázka, na kterou neumí specialisté na komunikaci dát jednoznačnou odpověď. Jedni tvrdí, že to je televizní vysílání, druzí preferují řečnění na způsob Cicera, třetí stavějí na piedestal psaní příspěvků na Facebook atd. Všichni se mýlí. Historie i naše životní zkušenost jednoznačně potvrzují, že nejúčinnější formou komunikace je vyprávění pohádek. Když je duše člověka nejtvárnější, tj. v raném dětství, krmí ji pohádkami. Pohádka ve zhuštěné podobě barvitě popisuje, co dítě v životě čeká – láska, sex, násilí, vraždy, nespravedlnost, přetvářka, hloupost, vychytralost atd.
Pohádka je vymyšlený krátký příběh,
v němž se dějí neuvěřitelné věci, vystupují tajemné síly, dobro zápasí se zlem, aby nakonec dobro zvítězilo. Pohádka začíná idylkou (všichni na straně dobra jsou šťastní, bez ohledu na to, jestli království šéfují, nebo od úsvitu do setmění dřou v královské zahradě), pokračuje zápletkou (zlým silám jde idylka na nervy a kují pikle a s pomocí temných sil způsobí tragedii), vrcholí krizí a příchodem zachránce a končí náznakem světlé budoucnosti.
Vyprávění pohádky je mnohem náročnější než obyčejné vymlouvání se. Chce to naučit se a dodržovat několik základních pravidel.
Na co musíme pamatovat, když si vymýšlíme pohádku:
- 1. Komu je pohádka určená? Jiná zabere na děti, jiná na šéfa v práci, jiná na manželského partnera,
jiná na rodiče.
- 2. Kde má posluchač práh naivity? Aby pohádka fungovala, nesmí si posluchač uvědomit, že
poslouchá pohádku. Co všecko je schopný „zhltnout i s navijákem“ závisí od nastavení jeho prahu naivity – čím výš, tím neuvěřitelnější příběh mu můžeme věšet na nos.
Především musíme sami vyprávěnému příběhu uvěřit a prožívat ho.
- 3. Jaké pohádky už slyšel? Ani nejnaivnější naivka neuvěří pohádce, která se po x-té opakuje, hlavně když v pohádce umírá naše babička, hoří náš dům, nebo nám kradou auto.
- 4. Kde budeme pohádku vyprávět? Z dětství si pamatujeme, že nejvíc kouzlo pohádky působí v důvěrně známém prostředí. Když se k tomu ještě přidá přítmí, nebo aspoň zastíněná místnost, efekt je zaručen.
- 5. Kolik máme posluchačů?
- 6. Co chceme pohádkou překrýt?
- 7. Jakou roli chceme v pohádce hrát?
Kdy se uchýlit k pohádce
Pohádkou se snažíme zabít víc much jednou ranou:
- Otupit počáteční hněv.
- Odvést pozornost jinam.
- Ukázat, že věci mohly dopadnout i hůř.
- Stylizovat se do pozice zachránce.
Abychom pohádkou dosáhli tyto cíle, musíme především zvážit, jestli situace, jíž právě čelíme, je vhodná pro pohádku. Například, když jednou za čas přijdeme pozdě do práce, můžeme použít pohádku o nehodě, novém řidiči, který zabloudil, nebo o dopravní zácpě.
Podobně, když zapomeneme na narozeniny manželky, můžeme zkusit pohádku o zapomenuté kytici, přepadení skiny, kteří nám ukradli peněženku a prsten, který jsme právě koupili jako dárek.
Když něco zpackáme v práci, pomůže pohádka o selhání subdodavatelů, počítačovém viru apod. Velmi důležité je zakomponovat do příběhu působení sil, s nimiž se předem nedalo počítat a které jsou mimo naši kontrolu. Vzápětí je třeba ukázat, jak šikovně jsme tyto síly eliminovali, i když nás to stálo čas, energii, peníze, riskovali jsme život apod.
I když pohádka je do velké míry univerzálním lékem, nesmí se to s jeho podáváním přehánět. Pozor, při vyprávění pohádek šéfovi, manželce, manželovi, milenci, masám atd. je třeba mít na paměti, že i zde platí tisíckrát ověřená lidová moudrost o tom, že „Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne“.
Jak vyprávět pohádku
Především musíme sami vyprávěnému příběhu uvěřit a prožívat ho. Při tvorbě pohádky se můžeme inspirovat klasikou a snažit se najít dnešní ekvivalenty baby Jagy, čarodějky, zlé macechy, létajícího koně, hloupého Janka a dalších hrdinů tradičních pohádek. Důležité je vybrat postavy tak, aby se adresát pohádky ani náhodou nemohl ztotožnit s některou zápornou postavou. Při vyprávění je třeba měnit intonaci, rychlost řeči, případně imitovat některé postavy z příběhu. Je dobré mít připravených několik variant příběhu a modifikovat příběh podle reakce posluchače. Též je dobré během vyprávění klást kontrolní otázky, abychom otestovali, do jaké míry nám příběh „žerou“.
Dobrý vypravěč pohádek musí mít:
- Fantazii
- Odvahu
- Schopnost improvizovat
- Výřečnost
- Cit pro míru – vědět, nakolik může přehánět
- Schopnost uvěřit vlastní pohádce.
Test
Umíte vyprávět pohádky?
Tento krátký test vám má ukázat, jestli vůbec má smysl, abyste vyprávění pohádek zařadili do své výzbroje.
1. Umíte vyprávět o tom, co se vám v noci zdálo?
2. Sníte často s otevřenýma očima?
3. Dokážete popsat člověka, kterého jste viděli jen jednou v životě?
4. Máte rádi telenovely?
5. Když vám nevyjde to, co jste si naplánovali, umíte improvizovat?
6. Umíte vyjmenovat názvy více než 15 pohádek?
7. Umíte popsat, jak vypadá novodobá čarodějnice?
8. Umíte vyjmenovat aspoň pět novodobých „zlých sil“?
9. Umíte vyjmenovat aspoň pět míst, kde se může odehrávat novodobá pohádka?
10. Umíte vyjmenovat aspoň pět „zázračných“ vyvrcholení novodobé pohádky?
Pokud jste na všech 10 otázek odpověděli „ano“, můžete si při nejbližší příležitosti (nesplnění úkolu, pozdní příchod domů/do práce, zapomenutí na důležitou věc…) vyzkoušet obranu pohádkou.
Krása vyprávění pohádek dospělým je v tom, že i když tuší, že je taháme za nos, univerzální síla pohádky způsobí, že vypadnou ze své role a stanou se posluchači. Postavy v naší pohádce musí být černobílé – buď stoprocentně dobré, nebo stoprocentně zlé.
Při vymýšlení pohádky doporučujeme dodržet následující postup:
- Vyberte si příběh, naplánujte si předem klíčové scény.
- Zvolte uvěřitelně neuvěřitelnou zápletku. To automaticky zvýší ochotu posluchače vyslechnout si
pohádku do konce.
- Dodržujte klasiku: úvod (jak vznikl problém), jádro (boj se zlem), konec (vy jako zachránce).
- Napište si pohádku a cvičně si ji několikrát řekněte na nečisto. Příběh může být hloupý či bláznivý,
ale současně musí být realistický. Pro jistotu je dobré mít v záloze několik pokračování zápletky a použít tu, která se v dané situaci jeví jako nejpříhodnější.
- Nepoužívejte v příběhu jména lidí, kteří jsou v posluchačově dosahu! Mohlo by ho napadnout zeptat
se je na jejich verzi příběhu.
- Dejte si záležet na procítěném přednesu. Emoce jsou vítané.
- Používejte extrémy, zdrobněliny, citoslovce, dlouhatánská slova…
- Ukažte, že vás to, co se stalo, mrzí.
- Pohádka musí mít dobrý konec. To neznamená, že budeme tvrdit, že všecko je a bude stoprocentně v
pořádku. I malá škoda je oproti katastrofě ještě stále dobrým koncem.
VÁNOČNÍ PŘÁNÍ
Magický, čarovný vánoční čas a celé vánoční období je obohacené různými pořekadly, pranostikami našich starých babiček, ale i tajnými přáními. Nechte se inspirovat, co pěkného by jste mohli popřát svým blízkým v čase vánočních svátků.
- Na stromečku svíčka svítí, pokoj, štěstí ať k Vám letí. A když rozzáří se Vaše tváře, by hojnosti jste měli stále. Ať čerti od vás smůlu odnesou, choroby ať ztratí Vaši adresu. Velké příjmy, malé daně, ostatního přiměřeně.
- Krásné svátky vánoční, veselé cesty půlnoční, pod stromečkem velký dar, na Silvestra pěkný bál. Na tom bále lehký krok, potom šťastný Nový rok!
- Veselé vánoce chci Vám přát, aby člověk člověka měl stále rád, aby jeden druhému víc štěstí přál, aby tento Nový rok za to stál.
- Zvonečky už zvoní a jehličí voní, světlo svíček mihotavé, Vánoce k nám prišly právě. Proto svátky krásné mějte, v pohodě je prožívejte.
- Ať je hodně dárečků i u tvého stromečku, v každém ať je zabalen jeden šťastný všední den.
- Zdraví, lásku, štěstí mít, to znamená v novém roce šťastně žít.
|
|