„Státní kategorie“
zdravotní pojištění
Osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát, představují více než polovinu populace České republiky. Pro tyto pojištěnce má registrace ve “státní kategorii“ v příslušném kalendářním měsíci zásadní význam především z toho hlediska, že řeší jejich pojistný vztah, kdy pro tento účel není rozhodující, zda evidence v této kategorii trvá po celý kalendářní měsíc nebo jen po jeho část. Jinými slovy, pokud je pojištěnec zařazen u zdravotní pojišťovny v některé ze skupin osob, za které je plátcem pojistného stát, pouze po část kalendářního měsíce nebo dokonce i jen jeden den v tomto měsíci, nemusí se v tomto měsíci otázkou řešení svého pojistného vztahu zabývat. Na základě této skutečnosti nebude mít zdravotní pojišťovna vůči pojištěnci za takový měsíc žádné další požadavky, neboť za kalendářní dny pojištěním nepokryté se v takové situaci žádné pojistné nedoplácí.
Každé zvýšení částky vyměřovacího základu pro platbu pojistného státem má pozitivní dopad na příjmovou stránku systému a naopak klade požadavky výdajovou stránku státního rozpočtu.
Musíme si však uvědomit, že u těchto osob je pojistné placeno pouze státem jen tehdy, pokud tyto osoby nejsou výdělečně činné. Jestliže jsou však zaměstnány nebo podnikají, pak se platí pojistné (zálohy na pojistné u OSVČ) za podmínek stanovených zákonem č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Ing. Antonín Daněk
107. Osoby, za které je ve zdravotním pojištění plátcem pojistného stát
Tyto osoby jsou taxativním výčtem vyjmenovány v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Kdo patří ve zdravotním pojištění mezi osoby, za které je plátcem pojistného stát?
Mezi tyto osoby řadíme například poživatele důchodu, ženy na mateřské a osoby rodičovské dovolené, příjemce rodičovského příspěvku, nezaopatřené děti, uchazeče o zaměstnání a další.
Specifickou skupinu představují například osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku – ovšem u těchto osob platí pojistné stát pouze za podmínky, že nemají příjmy ze zaměstnání ani ze samostatné výdělečné činnosti.
108. Platby
pojistného státem zdravotním pojišťovnám
za „státní pojištěnce“
Průvodním jevem změn ve zdravotním pojištění u „státních kategorií“ jsou permanentní úpravy vyměřovacího základu pro platby zdravotním pojišťovnám za tyto osoby.
Jak se vyvíjely platby státu v uplynulém období? V jaké výši platí stát pojistné zdravotním pojišťovnám a jak se bude do dalšího období stanovovat vyměřovací základ pro tyto platby?
Zákonem č. 297/2017 Sb. se od 1. 1. 2020 zvýšil vyměřovací základ pro platbu pojistného státem a zároveň odpočet od dosaženého příjmu zaměstnance na částku 7 903 Kč.
To znamená, že za každého tzv. „státního pojištěnce“ obdržely příslušné zdravotní pojišťovny od 1. ledna 2020 měsíčně 1 067 Kč, což bylo o 49 Kč více než v roce 2019.
V reakci na krizi způsobenou epidemií koronaviru a propad v příjmech systému veřejného zdravotního pojištění byl přijat zákon č. 231/2020 Sb. Tato novela změnila ustanovení § 3c odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. a zvýšila vyměřovací základ u osob, za které je plátcem pojistného stát, následovně:
– od 1. června
2020
na částku 11 607 Kč,
– od 1.
ledna 2021
na částku 13 088 Kč.
Toto opatření znamenalo, že ve srovnání s právní úpravou platnou do konce května se od 1. 6. 2020 zvýšila platba za „státní pojištěnce“ o 500 Kč, tj. na 1 567 Kč (13,5 % z částky 11 607 Kč). K dalšímu zvýšení této platby došlo k 1. lednu 2021. K tomuto datu se zvýšila platba státu o dalších 200 Kč, tedy na částku 1 767 Kč.
Nařízením vlády č. 253/2021 Sb. se s účinností od 1. 1. 2022 zvýšil vyměřovací základ pro platbu pojistného státem za osoby, za které je stát plátcem pojistného, z částky 13 088 Kč, platné do konce roku 2021, na 14 570 Kč. Měsíční platba pojistného za osobu, za kterou stát pojistné platí, se zvýšila od 1. 1. 2022 z hodnoty 1 767 Kč na 1 967 Kč (13,5 % z částky 14 570 Kč po zaokrouhlení). To znamená, že za každou osobu, za kterou platí pojistné stát, obdržela příslušná zdravotní pojišťovna od ledna 2022 měsíčně navíc 200 Kč.
Po jednotlivých fázích projednávání vládního návrhu přehlasovala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky veto prezidenta České republiky a zákonem č. 260/2022 Sb., kterým se mění zákona č. 592/1992 Sb., se do konce roku 2022 snížila platba státu zdravotním pojišťovnám za „státní pojištěnce“ na 1 487 Kč jako 13,5 % z vyměřovacího základu 11 014 Kč. S účinností od 1. ledna 2023 se zvýšil vyměřovací základ pro tyto platby na 14 074 Kč a měsíční platba státu vzrostla na 1 900 Kč.
Zákonem č. 260/2022 Sb. je také zajištěna pravidelná valorizace plateb „za státní pojištěnce“. Vyměřovací základ se od 1. ledna kalendářního roku vždy zvýší o součet růstu cen a jedné poloviny růstu reálné mzdy, což bude poprvé použito k 1. 1. 2024.
Vyměřovací základ pro platbu pojistného státem za „státní pojištěnce“ představuje současně částku odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance podle ustanovení § 3 odst. 7 z. č. 592/1992 Sb. za podmínek dále uvedených. Nárok na odpočet nemají žádní jiní „státní pojištěnci“ a ani osoby samostatně výdělečně činné.
109. Dodatečné oznámení „státní kategorie“
Nezřídka dochází k případům, kdy se zaměstnavatel až se zpětnou platností dozví, že byl jeho zaměstnanci přiznán třeba invalidní důchod.
Jak zaměstnavatel v takovém případě postupuje?
Z hlediska placení pojistného má pro zaměstnavatele takové oznámení praktický význam pouze v situaci, kdy je zaměstnanci zúčtován příjem nižší než minimální vyměřovací základ, případně i u příjmu nižšího než poměrná část minima. Naproti tomu je však oznámení takové změny zásadně důležité pro placení pojistného státem. Obdobné platí i pro ostatní důchody, jejichž přiznání se zdravotní pojišťovně oznamuje, tedy pro důchody starobní, vdovské a vdovecké. Pobírání sirotčího důchodu se oznamovat nemusí, neboť tento důchod je přiznán nezaopatřenému dítěti, což je ve zdravotním pojištění automaticky osoba, za kterou platí pojistné stát.
Pokud nastane situace, kdy je zaměstnavateli dodatečně oznámeno přiznání důchodu jeho zaměstnanci, pak musí z pohledu zdravotního pojištění učinit následující:
1. oznámit ihned zdravotní pojišťovně kódem „D“ na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele (tedy se zpětnou platností) zařazení zaměstnance mezi osoby, za které je plátcem pojistného stát. Jestliže se zaměstnavatel například v květnu dozví na základě předloženého rozhodnutí ČSSZ, že byl zaměstnanci přiznán invalidní důchod k 25. 1., použije kód „D“ k tomuto datu, nikoli k datu, kdy se o této skutečnosti dozvěděl.
2. jestliže dochází ke změně – snížení – vyměřovacího základu a návazně i částky pojistného, podává zaměstnavatel za příslušný kalendářní měsíc (měsíce) opravný Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele
Pokud zaměstnavatel prováděl dopočet a doplatek pojistného do povinného minima, tak na základě předloženého rozhodnutí o přiznání důchodu (se zpětnou platností) vznikne u zdravotní pojišťovny zaměstnavateli – de facto zaměstnanci – přeplatek na pojistném. Tento přeplatek lze vyrovnat buď podáním žádosti příslušné zdravotní pojišťovně o jeho vrácení (s vyčíslením evidované výše a s patřičným odůvodněním) nebo snížením odváděné částky pojistného o vzniklou výši přeplatku – v tomto případě je zaměstnavatel povinen kontrolnímu orgánu na jeho vyžádání veškerá přijatá opatření řádně zdůvodnit a dokladovat. Kdyby však vyměřovací základ trvale převyšoval minimální mzdu, nebo byl alespoň na její úrovni, pak u zaměstnavatele přeplatek na pojistném nemůže za dané situace vzniknout.
110. Ženy na mateřské, osoby
na rodičovské dovolené a osoby pobírající
peněžitou pomoc v mateřství podle předpisů
o nemocenském pojištění
K prohloubení péče o dítě je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnankyni a zaměstnanci na jejich žádost rodičovskou dovolenou. Rodičovská dovolená se poskytuje matce dítěte po skončení mateřské dovolené a otci od narození dítěte, a to v rozsahu, o jaký požádají, ne však déle než do doby, kdy dítě dosáhne věku 3 let.
Jaké podmínky platí v případě rodičovské dovolené a pobírání rodičovského příspěvku?
Posledním možným dnem čerpání rodičovské dovolené je den třetích narozenin dítěte. Během ní rodič pobírá (resp. může pobírat) rodičovský příspěvek, což je dávka státní sociální podpory. Výše přivýdělku není během pobírání této dávky nijak omezena. Rodič může dostávat rodičovský příspěvek a zároveň se vrátit do původního zaměstnání nebo si najít další zaměstnání. Pro vznik nároku na rodičovský příspěvek je důležité, aby matka prokazatelně zajistila řádnou péči o dítě na dobu, kdy je v zaměstnání.
Zaměstnankyně také může pracovat na kratší dobu na základě své původní pracovní smlouvy. Nástupem do práce na základě původní pracovní smlouvy se ukončuje čerpání rodičovské dovolené. Zaměstnankyně tak již není chráněna před výpovědí. Návrat k původnímu zaměstnavateli na původní místo neznamená ztrátu rodičovského příspěvku. Je-li péče o dítě zajištěna v souladu se zákonem (zletilou osobou), je možné současné pobírání rodičovského příspěvku i nástup do původního zaměstnání.
Zaměstnankyně (zaměstnanec) o rodičovskou dovolenou žádá a zaměstnavatel je podané žádosti povinen vyhovět v rozsahu, o jaký bylo požádáno. Judikaturou bylo uznáno, že zaměstnankyně nemusí o rodičovskou dovolenou žádat výslovně (písemně či ústně), ale také konkludentně (mlčky) s tím, že do práce po skončení mateřské dovolené nenastoupí. V takovém případě se má za to, že zaměstnankyně požádala rodičovskou dovolenou v nejvyšším možném rozsahu, tedy do tří let věku dítěte.
Má-li zaměstnankyně zájem vrátit se do zaměstnání dříve, než uplynula doba, na kterou o rodičovskou dovolenou žádala, obecně se má za to, že zaměstnavatel není povinen její žádosti vyhovět. Zaměstnavatel totiž mohl pod dojmem původní žádosti jednat a tuto nepřítomnost nahradit jiným způsobem, který nelze zvrátit, nebo způsobem, jehož změna by vyžadovala vynaložení finančních prostředků v neúměrné výši.
Do konce března 2012 byl stát plátcem pojistného mj. za ženy na mateřské a rodičovské dovolené. Pokud byl na rodičovské dovolené muž, zaměstnavatel za něj pojistné platit nemusel, neboť se jednalo o překážku v práci na straně zaměstnance podle § 191 zákoníku práce. Tato okolnost snižovala minimální vyměřovací základ v duchu ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb., a to až na nulu, pokud tato překážka trvala po celý kalendářní měsíc – obdobně jako např. v případě nemoci.
Zákonem č. 369/2011 Sb. došlo s účinností od 1. 4. 2012 ke změně v ustanovení § 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 48/1997 Sb. Od tohoto data je stát plátcem pojistného za ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené a osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství podle předpisů o nemocenském pojištění. Tím došlo ve zdravotním pojištění ke zrovnoprávnění postavení mužů na rodičovské dovolené za podmínek uvedených v předcházejícím odstavci.
Od data 1. 4. 2012 je stát plátcem pojistného rovněž za muže na rodičovské dovolené, což znamená, že i v těchto případech používají zaměstnavatelé kódy „M“, resp. „U“.
111. Povinnosti studenta
Osoby soustavně se připravující na budoucí povolání představují poměrně početnou skupinu pojištěnců.
Jaké má student povinnosti vůči své zdravotní pojišťovně?
Z hlediska zařazení mezi osoby, za které platí pojistné stát, má student povinnost oznamovat následující skutečnosti:
• zahájení (ukončení) středoškolského, vysokoškolského studia (učení), pokud tak neučiní škola. Ačkoliv existují dohody mezi školami a zdravotními pojišťovnami, má podle zákona oznamovací povinnost student, který by se měl ve svém vlastním zájmu přesvědčit o tom, zda jeho škola oznámení provedla;
• přerušení studia a opětovné zahájení studia na střední nebo vysoké škole;
• zahájení a ukončení samostatné výdělečné činnosti. Změny v souvislosti se zaměstnáním studenta provádí zaměstnavatel.
• ukončení nároku na zařazení mezi nezaopatřené děti po ukončení studia, na které již bezprostředně nenavazuje další studium.
Pokud dojde u dítěte k přerušení studia na střední nebo vysoké škole z důvodu nemoci nebo pro úraz a dítě nebo jeho zákonný zástupce předloží zdravotní pojišťovně potvrzení ošetřujícího lékaře, že v průběhu této nemoci nebo léčení úrazu nemůže studovat, může být provedeno zařazení mezi nezaopatřené děti, za které platí pojistné stát. Novým potvrzením ošetřujícího lékaře je pak nutno doložit, dokdy nemoc nebo léčení úrazu znemožňovaly studium, a pouze do tohoto data je dítě považováno za nezaopatřené.
Při studiu v zahraničí student dokládá zdravotní pojišťovně rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR o tom, že uznává studium na příslušné škole v cizině za postavené na roveň studia na střední nebo vysoké škole v ČR. Současně dokládá datum zahájení a ukončení studia. Dobu trvání studia je také možné prokázat předložením originálu nebo úředně ověřené kopie rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR vydaného po ukončení studia pro účely důchodového pojištění, v němž je datum zahájení a ukončení studia uvedeno.
112. Poživatelé důchodů z důchodového pojištění
Po dobu pobírání důchodu je pojištěnec osobou, za kterou platí pojistné stát.
Kdo se pro účely zdravotního pojištění považuje za poživatele důchodu?
Za poživatele důchodu je pro účely zdravotního pojištění považována osoba, které byl přiznán důchod před 1. 1. 1993 podle předpisů ČSFR a po 31. 12. 1992 podle předpisů ČR nebo i podle předpisů Slovenské republiky, pokud byl důchod vypočten s přihlédnutím k době zaměstnání před 1. 1. 1993 u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území společného státu – aby byl takový občan Slovenska považován za českého „státního pojištěnce“, musí být výdělečně činný v ČR.
Nárok na platbu pojistného od státu je od doby přiznání důchodu až do doby, kdy je důchod rozhodnutím odejmut. Za poživatele důchodu se pro účely zdravotního pojištění považuje osoba i v měsících, kdy jí podle předpisů o důchodovém pojištění výplata důchodu nenáleží.
Tyto osoby jednak mají z titulu pobírání důchodu vyřešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah, jednak nemusejí přispívat žádným platbami do tohoto systému. Jinak je však tomu v případech, kdy jsou poživatelé důchodu zaměstnáni nebo podnikají jako OSVČ. Jestliže vykonávají výdělečnou činnost, pak pojistné platí:
– zaměstnavatel za zaměstnanou osobu,
– poživatel důchodu jako OSVČ – samoplátce,
v obou případech se zvýhodněním, že jak pro zaměstnance (a zaměstnavatele) tak pro OSVČ neplatí z hlediska placení pojistného povinné minimum.
Rozhodne-li se zaměstnavatel takového důchodce zaměstnat, musí nejprve splnit oznamovací povinnost, to znamená přihlásit tuto osobu u její zdravotní pojišťovny jako zaměstnance s uvedením data, od kterého bude platit pojistné. Pro tento účel použije na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele kód „P“ a současně uvede i kód „D“, čímž dá zdravotní pojišťovně na vědomí, že bude zaměstnávat osobu, za kterou je současně plátcem pojistného i stát. Pro splnění oznamovací povinnosti platí ve zdravotním pojištění osmidenní lhůta.
113. Zaměstnanci evidovaní u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“
Zaměstnávání osob, za které platí pojistné stát, má svá četná specifika.
Které podmínky platí pro zaměstnavatele při zaměstnávání těchto osob?
Zaměstnavatel musí u takové osoby jako zaměstnance respektovat zejména následující skutečnosti:
– vyměřovacím základem je u těchto zaměstnanců dosažený hrubý příjem bez povinnosti dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu (minimální mzdy), což při příjmu nižším než je stanovené zákonné minimum vždy představuje finanční úlevu jak pro zaměstnance, tak pro zaměstnavatele. Vyměřovací základ zaměstnance může být i v nulové hodnotě;
– z hlediska placení pojistného představují ve zdravotním pojištění zvláštní kategorii zejména osoby celodenně osobně a řádně pečující alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do patnácti let věku. Za tyto osoby platí stát pojistné pouze v případě, že nemají v příslušném kalendářním měsíci žádný příjem ze zaměstnání ani ze samostatné výdělečné činnosti. Pokud příjem vykazují, stát za ně v daném měsíci pojistné neplatí a vyměřovacím základem je dosažený příjem, tedy i nižší než minimální mzda;
– poskytnutí neplaceného volna anebo vykázaná neomluvená absence nemají na placení pojistného žádný vliv, vyměřovacím základem zaměstnance je vždy skutečně dosažený příjem,
– na stanovení vyměřovacího základu zaměstnance nemají vliv případné další okolnosti (trvání zaměstnání pouze po část kalendářního měsíce, nemoc, neplacené volno, souběžné jiné zaměstnání nebo podnikatelská činnost apod.).
Nastane-li některá ze skutečností, uvedených v § 3 odst. 9 písm. c) zákona č. 592/1992 Sb.(pojištěnci je například přiznán nebo odejmut některý z důchodů), snižuje se minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. To znamená, že poměrná část minima musí být dodržena za ty kalendářní dny, ve kterých osoba nebyla evidována u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“.
114. Důležitost oznamovací povinnosti
Jak je výše uvedeno, obdrží od 1. ledna 2023 zdravotní pojišťovna od státu za každou takovou osobu měsíčně pojistné ve výši 1 900 Kč. Aby však zdravotní pojišťovna mohla tuto platbu pojistného nárokovat, musí mít ve svém informačním systému záznam o tom, že za tuto osobu stát pojistné platí.
Kdo toto oznámení podává?
Zaměstnavatel plní tuto důležitou povinnost tehdy, pokud mu ji zaměstnanec oznámí a dokladuje. Oznamuje tak například přiznání nebo odejmutí důchodu, nástup ženy na mateřskou dovolenou, ukončení pobírání rodičovského příspěvku, období registrace na Úřadě práce, zahájení celodenní osobní a řádné péče alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku a další. Zaměstnanec příslušnou změnu oznámí pouze tehdy, když zjistí, že zaměstnavatel svoji zákonnou povinnost nesplnil, byť mu ji zaměstnanec řádně sdělil, nebo častěji v případě, kdy svému zaměstnavateli příslušnou změnu neoznámil. Pokud není pojištěnec zaměstnán, oznamuje tyto změny zdravotní pojišťovně osobně.
Nesplnění oznamovací povinnosti je pod sankcí, kdy zaměstnavateli může být uložena pokuta až do výše 200 000 Kč a pojištěnci až 10 000 Kč, a to z toho důvodu, že neoznámením takové skutečnosti přichází zdravotní pojišťovna nenávratně o platby pojistného od státu, neboť tyto platby nemůže nárokovat se zpětnou platností.
115. Odpočet od dosaženého příjmu zaměstnance
Možnost uplatnění odpočtu představuje ve zdravotním pojištění značně specifickou situaci. Částka odpočtu je totiž zároveň vyměřovacím základem pro platbu pojistného státem za tzv. „státní pojištěnce“, tedy za osoby vyjmenované v ustanovení § 7 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb.
Které podmínky musí být splněny pro to, aby mohl být odpočet od dosaženého příjmu zaměstnance použit?
V souladu s ustanovením § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. lze aktuálně uplatnit odpočet od dosaženého příjmu zaměstnance za těchto značně specifických podmínek:
– nárok na uplatnění odpočtu může použít pouze zaměstnavatel zaměstnávající více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců,
– u tohoto zaměstnavatele lze uplatnit nárok na odpočet jen v případě zaměstnané osoby, které byl přiznán invalidní důchod, a to bez ohledu na stupeň invalidity.
Odpočet lze uplatnit pouze u poživatelů invalidního důchodu, a to jen u vybrané skupiny zaměstnavatelů. Pokud poživatel invalidního důchodu současně pracuje u dvou (případně více) zaměstnavatelů, kdy každý z těchto zaměstnavatelů zaměstnává více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu svých zaměstnanců, může poživatel důchodu uplatnit odpočet u každého zaměstnavatele.
116. Legislativní vývoj podmínek pro uplatnění odpočtu
Využití možnosti odpočtu od dosaženého příjmu představuje z finančního hlediska úsporu na pojistném jak u zaměstnavatele, tak u zaměstnance.
Odkdy bylo možné odpočty uplatňovat?
Od 1. ledna 1993, kdy začal v České republice fungovat systém veřejného zdravotního pojištění, mohli jak zaměstnavatelé (zaměstnanci), tak osoby samostatně výdělečně činné uplatňovat při placení pojistného na zdravotní pojištění odpočet od dosaženého příjmu. Od ledna 1993 činil odpočet 1 694 Kč měsíčně a postupem času se tato odečitatelná položka zvyšovala.
Základní podmínkou pro uplatnění nároku na odpočet byla skutečnost, že zaměstnanec nebo osoba samostatně výdělečně činná byli registrováni u své zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platil pojistné stát, po celý kalendářní měsíc, přičemž tento nárok bylo možno uplatnit v příslušném kalendářním měsíci pouze jedenkrát, a to buď v zaměstnání (zaměstnáních) nebo v rámci samostatné výdělečné činnosti. Vpravdě průlomovou změnu přinesl zákon č. 438/2004 Sb., který novelizoval mj. zákon č. 592/1992 Sb.
S účinností od srpna 2004 byly odpočty zrušeny jak u zaměstnavatelů, tak u osob samostatně výdělečně činných, což znamená, že naposledy bylo možno uplatnit odpočet u obou těchto skupin plátců pojistného za měsíc červenec 2004, tehdy v částce 3 520 Kč. Zákonem č. 123/2005 Sb., účinným od 30. 3. 2005, byla v § 3 zákona č. 592/1992 Sb. vloženým odstavcem č. 7 v omezeném rozsahu obnovena možnost uplatnění odpočtu od dosaženého příjmu aktuálně za podmínek výše uvedených.
117. Výpočet výše pojistného
Pro stanovení vyměřovacího základu zaměstnance a výpočet výše pojistného je důležité, jak dlouho trvá v příslušném kalendářním měsíci pobírání invalidního důchodu.
Jaká pravidla platí pro zaměstnavatele v těchto situacích?
Celkem jednoznačný je výpočet výše pojistného za situace, kdy zaměstnavatel splňující podmínku danou ustanovením § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb. zaměstnává zaměstnance, který je poživatelem invalidního důchodu po celý kalendářní měsíc. Pokud příjem takového zaměstnance nepřesáhne od ledna 2023 částku 14 074 Kč, neplatí pojistné ani zaměstnanec ani zaměstnavatel.
Zcela specificky však zaměstnavatel postupuje v případě, kdy je zaměstnanec v daném kalendářním měsíci poživatelem invalidního důchodu pouze po část kalendářního měsíce, tedy sice s nárokem na odpočet, ovšem již s povinností zaměstnavatele přihlédnout k minimálnímu vyměřovacímu základu, tedy přesněji k jeho poměrné části. Při výpočtu výše pojistného v „okrajových“ měsících (tedy v těch měsících, kdy je zaměstnanci invalidní důchod přiznán nebo odejmut) je postup následující:
1. zaměstnavatel nejprve zjistí vyměřovací základ za příslušný kalendářní měsíc (tj. hrubý příjem minus odpočitatelná částka),
2. takto vypočtený vyměřovací základ porovná s poměrnou částí minimálního vyměřovacího základu, neboť minimální vyměřovací základ se krátí na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů v případě, kdy zaměstnanec nebyl u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které platí pojistné stát, po celý kalendářní měsíc,
3. je-li vyměřovací základ podle bodu 1 nižší než vyměřovací základ vypočtený v bodě 2, provede se prostřednictvím zaměstnavatele dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu.
Při stanovení vyměřovacího základu a výpočtu výše pojistného se zaměstnavatel nezabývá otázkou dodržení minimálního vyměřovacího základu nebo jeho poměrné části z toho důvodu, že pro zaměstnance – poživatele invalidního důchodu – a pro zaměstnavatele jako plátce pojistného neplatí ve zdravotním pojištění nutnost dodržení povinného minima s odkazem na ustanovení § 3 odst. 8 písm. e) zákona č. 592/1992 Sb.
118. Nekolidující zaměstnání
Podle ustanovení § 25 odst. 3 z. č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, může uchazeč o zaměstnání, který nepobírá podporu v nezaměstnanosti, současně vykonávat závislou činnost (pracovní poměr, služební poměr, dohoda o pracovní činnosti, nikoli však již dohoda o provedení práce),pokud příjem za kalendářní měsíc nepřevýší polovinu minimální mzdy.
Jak postupuje zaměstnavatel při plnění oznamovací povinnosti v případě, když zaměstnává osobu evidovanou na Úřadě práce jako uchazeče o zaměstnání?
Pokud se zaměstnavatel rozhodne zaměstnat osobu evidovanou na Úřadě práce jako uchazeče o zaměstnání, oznamuje na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele zdravotní pojišťovně kódem „P“, že se přihlašuje k platbě pojistného za tohoto zaměstnance. Současně zaměstnavatel sděluje zdravotní pojišťovně skutečnost rozhodnou pro vznik povinnosti státu platit za tohoto zaměstnance pojistné, a to kódem „I“. K ukončení evidence uchazeče o zaměstnání na Úřadě práce se pak používá kód „J“.
Jedna zkušenost z praxe. Nastala situace, kdy zaměstnanec při nástupu do zaměstnání předložil zaměstnavateli doklad o evidenci na Úřadě práce. Na základě této skutečnosti zaměstnavatel řádně použil pro splnění oznamovací povinnosti uvedené kódy „P“ a „I“ a odváděl pojistné ze skutečné výše zúčtovaného příjmu, která v žádném z měsíců nepřesáhla povolenou hranici poloviny minimální mzdy. Zaměstnanec však byl mezitím vyřazen z evidence na Úřadě práce. Svému zaměstnavateli však tuto skutečnost nesdělil a ten „v dobré víře“ nadále odváděl pojistné z dosažené výše příjmu. Tuto skutečnost zjistila zdravotní pojišťovna při kontrole. Protože zaměstnanec neměl nárok na zařazení do některé z jiných skupin osob, za které je plátcem pojistného stát, resp. pro které neplatí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ (a tudíž nastupovala pro zaměstnavatele povinnost odvodu pojistného alespoň z minima), doměřila zdravotní pojišťovna při kontrole dlužné pojistné včetně penále.
Jako vždy, i takovém případě platí, že zaměstnavatel musí mít průkazně zdokumentovány veškeré skutečnosti, které mají vliv na stanovení vyměřovací základu, především pak v situacích, kdy nemusí při odvodu pojistného zákonné minimum dodržet. Kromě předložení dokladu o evidenci na Úřadě práce bych v takovém případě doporučil písemné sdělení formou čestného prohlášení, vystaveného zaměstnancem, dle vzoru:
Čestné prohlášení
Čestně prohlašuji, že jsem od data …. registrován(a) na Úřadě práce v ………. jako uchazeč o zaměstnání. V případě ukončení evidence na Úřadě práce sdělím tuto skutečnost mému zaměstnavateli ………….…. neprodleně, nejpozději pak do osmi dnů ode dne ukončení této evidence. Jsem si vědom(a) důsledků, vyplývajících z neoznámení této skutečnosti mému zaměstnavateli.
Ve…….. dne …….. ……………………
Zaměstnanec
Naproti tomu není ve zdravotním pojištění u pojištěncepřípustný souběh výkonu samostatné výdělečné činnosti a registrace uchazeče o zaměstnání.
119. Přiznání důchodu
– alternativní možnost oznámení zdravotní
pojišťovně
Zaměstnavatel „klasicky“ oznamuje zdravotní pojišťovně přiznání důchodu na základě rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, předloženého zaměstnancem.
Jakým způsobem lze také oznámit zdravotní pojišťovně přiznání důchodu zaměstnanci?
Pokud zaměstnanec žádá o přiznání důchodu, může zaměstnavatel použít pro splnění oznamovací povinnosti vůči zdravotní pojišťovně tento postup. Zaměstnavatel se informaci o žádosti zaměstnance o důchod dozví zpravidla také tehdy, kdy je mu ČSSZ nebo žádajícím zaměstnancem předložen k vyplnění tiskopis Potvrzení zaměstnavatele podle § 83 z.č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů. V tomto tiskopise je většinou uvedeno datum, od kterého zaměstnanec žádá o výplatu důchodu, nicméně rozhodující je datum uvedené na důchodovém výměru.
Pro účel splnění oznamovací povinnosti zaměstnavatelem je akceptovatelnou i možnost získání data z tiskopisu určeného pro ČSSZ. Pokud by byl následně důchod přiznán k jinému datu, podal by zaměstnavatel opravné hlášení.
120. Osoba, za kterou platí pojistné stát – OSVČ
Zdaleka nejsou výjimkou případy, kdy osoby zařazené u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“ podnikají jako osoby samostatně výdělečně činné.
Které základní zásady je nutno brát u těchto podnikajících osob v úvahu?
Při výkonu samostatné výdělečné činnosti musí tyto osoby vycházet z těchto základních podmínek:
– v zákonné osmidenní lhůtě musí oznámit zdravotní pojišťovně zahájení nebo ukončení samostatné výdělečné činnosti, kdy tuto povinnost lze splnit u osob podnikajících na základě živnostenského oprávnění i prostřednictvím Centrálních registračních míst, zřízených při obecních živnostenských úřadech, a to vyplněním tiskopisu nazvaného jednotný registrační formulář. Obecně platí, že žadatelé o vystavení živnostenského oprávnění nemusí dokladovat bezdlužnost vůči příslušným institucím;
– v prvním kalendářním roce samostatné výdělečné činnosti nejsou tyto osoby povinny platit zálohy na pojistné, tyto se platí až v dalších letech za předpokladu, že tato podnikající osoba dosáhla v předcházejícím roce kladného hospodářského výsledku (daňového základu);
– pojistné se za rozhodné období kalendářního roku odvádí ze skutečné výše příjmu dle vzorce:
P = 0,135 x 0,5 x daňový základ;
– odpočet od dosaženého příjmu mohly tyto osoby uplatňovat do 31. 7. 2004, po tomto datu již u OSVČ nárok na odpočet neexistuje.
Pokud tyto osoby nemají zaměstnavatele, oznamují zdravotní pojišťovně skutečnosti rozhodné pro platbu pojistného státem samy.
Řešení č. 107 až 120 zpracoval Ing. Antonín Daněk (XII/2022)
