Agenturní zaměstnávání – změny

Hlavním důvodem předkládaného zákona a dalších souvisejících zákonů je poskytnout zaměstnancům agentur práce stejnou ochranu jakou poskytuje zákon č. 118/2000 Sb., jiným zaměstnancům v případě platební neschopnosti jejich zaměstnavatele. Co je cílem legislativní úpravy?

Mezi cíle předkládaného materiálu patří zrušení povinného pojištění agentur práce pro případ jejich úpadku, opatření k ochraně agenturních zaměstnanců spočívající v zakotvení zákazu, aby zaměstnanec agentury práce nebyl dočasně přidělen k výkonu práce u uživatele na dobu delší než 3 roky a zákazu uzavírání pracovněprávního vztahu zaměstnanců agentury práce pouze na dobu dočasného přidělení k uživateli a opatření zabraňující nadužívání možnosti přidělování agenturního zaměstnance k jednomu uživateli. Dalšími cíli je např. úprava důvodu pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání tak, aby tyto důvody lépe odpovídaly veřejnému zájmu, zamezit účelovým žádostem o odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání s cílem předejít negativním následkům, které jsou důsledkem sankčního odejmutí povolení, úprava rozhodného období, ve kterém lze pro účely splnění podmínky odborné způsobilosti vykonat odbornou praxi, kde je rovněž navrhováno bližší vymezení pojmu odborná praxe.

Právní úpravy zákona o zaměstnanosti

Provádí se legislativně technické úpravy za účelem sjednocení terminologie zákona o zaměstnanosti. Zpřesňuje se oznamovací povinnost pro agentury práce vysílající nadnárodně své agenturní zaměstnance do ČR v rámci poskytování služeb dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 96/71/ES o vysílání zaměstnanců v rámci poskytování služeb.

Nevyhovující úprava pojištění agentur práce se ruší

Vzhledem k tomu, že pojištění agentury práce pro případ jejího úpadku nepřineslo očekávané výsledky, ale naopak se projevily další problematické aspekty spočívající v podpojišťování agentur práce či neochotě pojišťoven uzavírat nové pojistné smlouvy z důvodu dopadů koronavirové epidemie do hospodářství, proto se ruší povinnost agentur práce sjednat pojištění záruky pro případ svého úpadku, na základě něhož vzniká dočasně přidělenému zaměstnanci právo na plnění v případě, kdy mu agentura práce z důvodu svého úpadku nevyplatila mzdu.

Rozšiřuje se povinnost agentur práce vést evidenci o

•    identifikaci uživatele, ke kterému byli zaměstnanci agentury práce dočasně přiděleni a

•    počet zaměstnanců podle skupin Klasifikace zaměstnání (CZ-ISCO) zveřejněné Českým statistickým úřadem přidělených ke každému uživateli.

Posiluje se koncepční a normotvorná působnost v oblasti agenturního zaměstnávání

Smyslem nově ukotvovaného opatření je zabezpečení informací o struktuře agenturního zaměstnávání v ČR a následnému využití těchto poznatků ke koncepční a normotvorné působnosti. Za účelem zjištění situace na trhu práce je nutné vědět, v jakých oborech a jakých počtech agentury práce poskytují své služby. V současné době není známo, k jakým konkrétním subjektům resp. do jakých odvětví, jsou zaměstnanci dočasně přidělováni a v jakých počtech.

Výslovně se ukotvuje povinnost generálního ředitelství Úřadu práce zveřejnit informace, které jsou agenturami práce poskytovány. Tyto údaje jsou vhodné nejen pro účely kontroly dodržování pracovněprávních předpisů, ale mohou být využita i sociálními partnery v jejich činnosti vůči členské základně a při podílení se na formulování opatření ze strany státu.

Odborná způsobilost odpovědného zástupce musí být aktuální

Vzhledem k tomu, že některé subjekty pro účely získání povolení ke zprostředkování zaměstnání dokládají odbornou praxi odpovědného zástupce vykonanou před více než 10 či dokonce 20 let a takováto odborná praxe stěží může reflektovat současnou situaci na trhu práce, proto se do zákona doplňuje rozhodné období, ve kterém je nutné získat odbornou praxi.

Právní úprava nově stanoví, že odbornou praxi se rozumí soustavný osobní výkon činnosti v oblasti zprostředkování zaměstnání nebo v oboru, pro který má být zprostředkování zaměstnání povoleno, fyzickou osobou v rozsahu nejméně 20 hodin týdně. Odbornou praxi je fyzická osoba povinna získat v době 10 let bezprostředně předcházejících podání žádosti o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání.

Bezúhonnost statutárního orgánu agentury práce je podmínkou

Je žádoucí, aby statutárním orgánem agentury práce byly osoby bezúhonné, proto se do podmínek pro vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání právnické osobě doplňuje do výčtu statutární orgán a zástupce právnické osoby v takovém orgánu.

Dodržování pracovněprávních předpisů a bezdlužnost především

V praxi se objevují případy, kdy po uložení pokuty za zmíněné přestupky požádá fyzická nebo právnická osoba o udělení povolení ke zprostředkování zaměstnání.

Ukotvuje se nové ustanovení, podle kterého je podmínkou vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání skutečnost, že v případě žádající fyzické osoby nebo právnické osoby nebyla v posledních 3 letech konstatována vina za spáchání přestupku, který by představoval důvod pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání.

Zároveň tato podmínka platí pro odpovědného zástupce a subjekty, které vykonávají funkci statutárního orgánu právnické osoby a které tuto funkci vykonávaly v době, kdy byl přestupek spáchán, případně samy takový přestupek spáchaly, dále se vztahuje i na zástupce právnické osoby ve statutárním orgánu. Opatření má za cíl zabránit vstupu na trh zprostředkování zaměstnání subjektům, které se dopustily vybraných závažných porušení pracovněprávních předpisů. Taktéž se nově stanoví zavedení tzv. bezdlužnosti, jako nové podmínky pro vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání. Tuto podmínku musí agentura práce splňovat při podání žádosti, jakož i po celou dobu trvání platnosti povolení ke zprostředkování zaměstnání. Osobou se myslí právnická nebo fyzická osoba, což platí i pro zbytek právní úpravy.

Pluralita odpovědných zástupců je nežádoucí

Ze současného znění zákona vyplývá možnost plurality odpovědných zástupců, ale tato pluralita je nežádoucí. Zákon navíc v jiných místech o více odpovědných zástupcích nehovoří, proto se provádí legislativní zpřesnění.

Spolupráce ÚP ČR a Ministerstva vnitra se posiluje

V současné době poskytuje Úřad práce České republiky – generální ředitelství Ministerstvu vnitra potřebné údaje pro vydání závazného stanoviska pro vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání pouze jednorázově, z tohoto důvodu se nově stanoví, aby Úřad práce České republiky – generální ředitelství bez zbytečného odkladu informovalo Ministerstvo vnitra i o změnách, které nastanou již pro vydání předmětného povolení.

Řádné označení agentury práce je nezbytné

Jedním z důvodů pro vydání nesouhlasného závazného stanoviska Ministerstva vnitra je skutečnost, že agentura práce není řádně označena. Z tohoto důvodu se přijímá právní úprava obdobná § 17 odst. 7 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání a za tím účelem se stanoví, že sídlo žádající osoby a prostory musí být před podáním žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání a po celou dobu jeho platnosti viditelně označeny jejím jménem a identifikačním číslem osoby, bylo-li jí přiděleno, a jde-li o podnikatele zapsaného do obchodního rejstříku, obchodní firmou.

Kauce k úhradě závazků se zvyšuje

Kauce představuje opatření, které se v praxi osvědčilo, nicméně praxe ukazuje, že kauce ve výši 500 000 Kč mnohdy nepostačuje k úhradě všech závazků, které zanikající agentury práce mají vůči státu, a proto se zvyšuje částka na 1 000 000 Kč. 

Složení kauce předem je nezbytné

Zákon nově stanoví, že kauce se poskytuje vždy na výzvu generálního ředitelství Úřadu práce složením částky na zvláštní účet generálního ředitelství Úřadu práce po splnění všech ostatních stanovených podmínek pro vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání žádající právnickou nebo fyzickou osobou. Novou právní úpravou se zdůrazní, že poskytnutí kauce je poslední hmotněprávní podmínkou pro vydání předmětného povolení ke zprostředkování zaměstnání.

Pracovní poměr odpovědného zástupce s AP je nezbytný

Právnická osoba je povinna k žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání nově připojit doklad o vzniku pracovního poměru s odpovědným zástupcem, nejde-li o člena statutárního orgánu, pokud takový pracovní poměr vznikne nejpozději ke dni právní moci rozhodnutí o vydání povolení ke zprostředkování zaměstnání, s pracovní dobou sjednanou v rozsahu nejméně 20 hodin týdně.

Prostřednictvím předmětného opatření se zajišťuje, aby bylo ještě před vydáním povolení ke zprostředkování zaměstnání zajištěno, že odpovědný zástupce bude u potenciální agentury práce zaměstnán v pracovním poměru s pracovní dobou v rozsahu nejméně 20 hodin týdně.

Opatření k zamezení vydávání opakovaných povolení

Stávající právní úprava stanoví, že povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) se vydává na dobu 3 let. V případě podání další žádosti o povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) nejdříve 3 měsíce a nově nejpozději 1 měsíc před uplynutím platnosti předchozího povolení vydaného ke zprostředkování zaměstnání touto formou, se povolení vydává na dobu neurčitou jako opakované, a to za podmínky, že předchozí povolení ke zprostředkování zaměstnání nezaniklo z důvodu uvedeného v § 63 odst. 1 písm. a), b) nebo d) před vydáním opakovaného povolení. Tato úprava má zajistit, aby nedocházelo k vydávání opakovaných povolení v případech, kdy předchozí povolení zaniklo z důvodu uplynutí času a až následně bylo požádáno o další povolení.

Případy obligatorního odnímání povolení ke zprostředkování zaměstnání

Upravují se důvody pro odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání tak, aby stav lépe odpovídal veřejnému zájmu – obligatorně odnímat povolení ke zprostředkování zaměstnání v případě vážných porušení zákona o zaměstnanosti (nelegální práce, zastřené zprostředkování, diskriminace, zprostředkování bez povolení nebo v jeho rozporu, opakovaná nesoučinnost při kontrole orgánů inspekce práce) a nikoli obligatorně za jakékoliv porušení zákona o zaměstnanosti. Tato nová právní úprava je pro agentury práce příznivější.

Nová právní úprava mění povinnost odejmout povolení ke zprostředkování zaměstnání za jakékoliv porušení zákona o zaměstnanosti na možnost úřadu práce odejmout povolení. Úřad práce tak v méně závažných případech např. nesplnění oznamovací povinnosti dle § 87 zákona o zaměstnanosti bude moci aplikovat správní uvážení, zda povolení ke zprostředkování zaměstnání odejme.

Meze účelových žádostí ve věci odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání

Ukotvuje se překážka pro řízení ve věci odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání na žádost za účelem zabránění účelových žádostí s cílem vyhnout se negativním důsledkům tzv. sankčního odejmutí povolení ke zprostředkování zaměstnání. O odejmutí povolení na žádost nelze rozhodnout, než bude dokončeno řízení o odejmutí povolení z moci úřední. Předpokladem pro uplatnění tohoto pravidla však bude, že řízení z moci úřední bude zahájeno, než bude o žádosti o odejmutí povolení rozhodnuto.

Skutková podstata přestupku fyzické osoby se rozšiřuje

Stávající právní úprava stanoví, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nesplní oznamovací povinnost podle § 87. Nově se stanoví, že fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že nesplní oznamovací povinnost podle § 87 nebo 88 anebo nevede evidenci podle tohoto zákona. Touto novou právní úpravou se rozšiřuje skutková podstatu přestupku fyzických osob ukotvená v § 139 odst. 1 písm. e) tak, aby odpovídala skutkové podstatě přestupku dle § 140 odst. 1 písm. d), která se vztahuje na právnické osoby nebo podnikající fyzické osoby.

Změny ve správním řízení v případech porušení povinnosti agentury práce

Zpřesňuje a rozšiřuje se okruh správních řízení, u kterých je vyžadováno uložení nákladů řízení, a to z důvodu na straně agentury práce. Jedná se o případy, kdy je správní řízení zahajováno z důvodu porušení povinnosti agentury práce (§ 63 odst. 2 písm. f) a odst. 3), agentura práce nevykonává činnost, ke které jí bylo povolení vydáno (§ 63 odst. 2 písm. h), nebo z důvodu nesouhlasného stanoviska Ministerstva vnitra (§ 63 odst. 4).

Výjimky z povinného podílu zaměstnávání osob se ZP

Vyjmutí horské služby lze považovat za systémový návrh. Z povahy činnosti této organizace není možné, stejně tak, jako je tomu např. u členů výjezdových skupin zdravotnické záchranné služby, aby zaměstnávala zákonem o zaměstnanosti požadované procento osob se zdravotním postižením dle § 81 odst. 1 zákona o zaměstnanosti, a musí tudíž plnit tuto povinnost náhradním způsobem tj. odvodem do státního rozpočtu, případně odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů uznaných za zaměstnavatele na chráněném trhu práce. Dále nově se výjimka od povinnosti stanovených v § 80 a 81 bude namísto na vojáky z povolání ve služebním poměru vztahovat i na ostatní vojáky v činné službě. Uvedená výjimka je rovněž v souladu s článkem 4 odst. 1 směrnice 2000/78/ES. Jedná se o úpravu, kterou se fakticky rozšíří okruh vybraných skupin osob, na které se vztahuje výjimka, a to ze současných vojáků z povolání na všechny vojáky vykonávající vojenskou činnou službu ve smyslu § 1 odst. 2 zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), neboť podmínky pro obsazení těchto míst z hlediska zdravotního stavu jsou fakticky stejné jako u vojáků z povolání. Podle § 5 a 5a zákona č. 585/2004 Sb., musí být občan pro výkon branné povinnosti zdravotně způsobilý, což se u všech vojáků vykonávající vojenskou službu, tedy nejen u vojáků z povolání, posuzuje podle vyhlášky č. 357/2016 Sb., o zdravotní způsobilosti k výkonu vojenské služby.

Změna zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele

V § 2 zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů se odstavec 5 zrušuje, který stanovil, že zákon se nevztahuje na zaměstnance agentur práce, kterým je zprostředkováno zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. b) a § 66 zákona o zaměstnanosti a kteří byli uspokojeni z pojištění agentury práce sjednaného podle § 58a zákona o zaměstnanosti. V důsledku zrušení pojištění agentur práce proti svému úpadku se navrhuje zrušit § 2 odst. 5 zákona č. 118/2000 Sb., jako ustanovení, které na příslušné pojištění navazuje.

Změna zákona o inspekci práce

V § 20a odst. 1 písm. a) a § 33a odst. 1 písm. a) zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění pozdějších předpisů se za text § 307b vkládají slova „zákoníku práce nebo jako agentura práce sjedná pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti v rozporu s § 307c“. Ustanovení § 20a – Přestupky na úseku agenturního zaměstnávání – odst. 1 zní nyní následovně – „Fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že a) nesplní povinnost podle § 307b zákoníku práce nebo jako agentura práce sjedná pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti v rozporu s § 307c zákoníku práce.“ Ustanovení § 33a – Přestupky právnických a podnikajících fyzických osob na úseku agenturního zaměstnávání – odst. 1 zní nyní následovně – „Právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že a) nesplní povinnost podle § 307b) zákoníku práce nebo jako agentura práce sjedná pracovní smlouvu nebo dohodu o pracovní činnosti v rozporu s § 307c) zákoníku práce.“ Jedná se o legislativní úpravu spočívající v zakotvení nových skutkových podstat přestupků na úseku agenturního zaměstnání v návaznosti na zavedení nového zákazu v § 307c zákoníku práce.

Změna zákoníku práce

V § 307b se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní následovně: „Agentura práce a uživatel jsou povinni zajistit, aby dočasné přidělení zaměstnance k výkonu práce u téhož uživatele nepřesáhlo v úhrnu 3 roky za dobu 5 po sobě jdoucích let“. Zavádí se opatření, které by zabraňovalo nadužívání možnosti přidělování agenturního zaměstnance k 1 uživateli. Pokud zaměstnavatel (v postavení uživatele) cítí potřebu výkonu práce zaměstnance i po uplynutí 3 let, nechť změní formu zaměstnání do přímého pracovněprávního vztahu. Referenční období 5 let reaguje na možnost sezonního agenturního zaměstnávání a je také prvkem ochrany fyzických osob, které jsou dočasně přidělovány k uživateli a které by mohly být s ohledem na dlouhodobost potřeby uživatele zaměstnány napřímo, tak, aby nedocházelo k obcházení zákazu v podobě přerušení dočasného přidělení. Jedná se o opatření, které reflektuje požadavek čl. 5 odst. Směrnice 2008/104/ES o agenturním zaměstnávání, jehož prostřednictvím Česká republika zamezuje opakujícím se přidělením téhož zaměstnance u jednoho uživatele přesahující 3 roky. Tato nová úprava nachází oporu také v judikatuře Soudního dvora Evropské unie.

Doplňuje se § 307c, který zní následovně: „Nepřihlíží se k ujednání, kterým by byla pracovní smlouva nebo dohoda o pracovní činnosti mezi agenturou práce a zaměstnancem, jejíž součástí je ujednání o dočasném přidělení zaměstnance k uživateli, sjednána na dobu určitou vymezenou dobou dočasného přidělení zaměstnance k uživateli“.

Agenturám práce se zakazuje sjednat takové ujednání. Toto opatření se přijímá proto, aby agenturní zaměstnávání nebylo zneužíváno a dočasně přidělovaní zaměstnanci se nenacházeli v krajně nejistém postavení ohledně konce jejich pracovněprávního vztahu. Smyslem je zamezit praxi, kdy dochází ke sjednání pracovní smlouvy na dobu určitou mezi agenturou práce a jejím agenturním zaměstnancem, přičemž doba určitá je smluvně vymezena pouze potřebou výkonu práce u uživatele. Ze dne na den tedy může skončit pracovní poměr agenturního zaměstnance. Těmto praktikám je nutno zamezit. Uvedené se vztahuje i na problematiku dohody o pracovní činnosti.

Mgr. Olga Bičáková