Artróza a osteoporóza

- jak jim předcházet

MUDr. Pavel Malovič

Naše chrupavky se začínají opotřebovávat hned, jak přestanou růst, což je plus minus okolo dvaceti let, a po čtyřicátém roce života jejich kvalita a odolnost prudce klesá. Chrupavčitá vrstva v kloubu, která tvoří jakési „těsnění“, se ztenčuje a kosti se o sebe začínají třít.

Postupně může být narušena funkce celého kloubu

Objeví se drobné „zvlněné“ kostní výrůstky, zhorší se funkce vaziva a okolí kloubů, začne se rozvíjet chronické degenerativní onemocnění – artróza. Rozhodně neplatí, že artróza se týká jen starší populace. Lékaři varují, že se dá hovořit téměř o epidemii. Výjimkou nejsou ani mladí lidé, již trpí opotřebením kloubů. Klouby mají různé tvary, které jim umožňují poměrně velký rozsah pohybů (otáčení, krouživé pohyby, přitažení, odtažení, ohýbání, natahování). Snášejí všechny otřesy při více či méně prudkých změnách polohy těla nebo jeho částí (běhání, skoky, výskoky, dopady, údery, „klapání“ po klávesách počítače), ale i amortizaci prostřednictvím dlouhodobějšího sezení, jež je významným fyzickým zatížením /i když se to nezdá/. Jejich cévní zásobení tvoří sítě krevních a lymfatických tepen, pouze kloubní chrupavka – „potah hlavice a jamky“ – nemá vlastní cévní a nervové zásobení.

Chrupavka je součástí podpůrných tkání

a při mechanické zátěži odpovídá především na změny tlaku. Její výživa je řešena transportem z kloubní tekutiny, jejíž součásti z ní pronikají do chrupavky vtlačováním při pohybu kloubu. Při tomto pohybu rovněž dochází k vytlačování tekutiny s obsahem odpadních látek z chrupavky. Tento celý pochod výživy nazýváme kloubní chrupavkovou pumpou.

Za normálních okolností se organismus snaží udržovat v kloubu rovnováhu mezi zatěžováním a regenerací. Zároveň s přibývajícím věkem ubývá obsahu vody v chrupavce, což omezuje její pružnost. Při zánětlivých procesech – se v kloubu uvolňují látky rozpadu, napadají chrupavku a vytvářejí z ní terén méně snášející zatížení a přetěžování. Kromě těchto biologických faktorů se podílejí na poškozování kloubní chrupavky i faktory mechanické – úrazy a mikrotraumata samotné chrupavčité tkáně, akutní přetížení a nesmyslné střídání typu zatížení (např. nevhodný trénink ve fitness centru), chronické přetížení, následky možných získaných nebo vrozených deformit kloubu a poúrazové poškození jiných struktur (vazy, svaly, kosti).

Mikrotrauma je úraz minimální intenzity,

který většinou nevyvolá náhlé porušení zdraví a organismus si ho ani „nevšimne“. Nezřídka se taková mikrozranění nepovažují za hodná léčby, případně si drobné těžkosti „zamaskujeme“ užíváním léků proti bolesti nebo chodíme na infuze.

Chronické poškození chrupavky,

- příznaky jsou relativně malé a nevyvolávají výraznější potřebu omezovat pohyby způsobující poranění. To vše pouze zdůrazňuje potřebu důsledného vyhledávání, léčení a doléčování úrazů a mikrotraumat. Celý problém vzniku časné artrózy zvyšuje ještě existence vrozených kloubních deformit, které sice v mladém věku dokážeme kompenzovat náhradními mechanismy, ale v období dospělosti a zralém věku to až tak efektivně možné není.

ARTRÓZA má několik stadií. Ty se začínají projevovat postupně, velmi rozmanitě a v různém stupni intenzity. Artróza může být i „němá“ a její nositel o ní vlastně neví, neboť nemá žádné zásadní potíže. Typickým projevem však bývá pocit ztuhlosti kloubu na počátku pohybu – postižená osoba se musí postupně rozhýbat, a potom zatěžuje klouby bez problému. Potíže ale připisuje únavě, případně má jiné vysvětlení. Více alarmující bývají bolesti, které provázejí rozhýbávání kloubů a bolesti vznikající při únavě. Noční bolesti, které mohou člověka budit nad ránem a bolesti související se změnami počasí a klimatických podmínek jsou již signálem mimořádným. Pokud se při zatažení v kloubu objevují silné skřípoty a v průběhu obtíží jsou klouby teplejší, jde už o výrazně pokročilé stadium. Bolesti se mohou stát trvalým příznakem a přidávají se k nim bolesti okolních svalů. Kloub se stává méně pohyblivým (brání mu reflexní „ochranné ztuhnutí svalů“) a dochází k postupnému omezení jeho funkčnosti.

Opotřebovaný kloub představuje místo,

jež méně odolává jakýmkoliv požadavkům – ať už se to týká zvýšené námahy, nebo infekčního onemocnění, jakým je například chřipka. Kde a za jakých okolností k aktivaci artrózy dojde, je velmi individuální. Někdo se svojí artrózou vydrží víc, jiný méně, někdy práce s opakovaným přetěžováním snadněji přispívá k její aktivaci, jež vede k poměrně jednoznačnému výsledku – postupné invalidizaci.

Velmi důležitá jsou preventivní opatření, začínající už v dětském věku. Zásadní úlohu hrají pravidelné lékařské prohlídky, zejména pokud jde o nadměrně zatěžovaného jedince. Nezanedbatelným faktorem prevence je správné stravování s dostatkem vitaminů a minerálů již od dětství, které může stanovit lékař (mléčné výrobky, vláknina, polévky, množství zeleniny, ovoce apod.), správně dávkovaná fyzická zátěž s odpočinkem, regenerace. V případě zranění a nemocí je třeba dostatečné vyléčení bez předčasných nástupů do práce, dostatek spánku a pravidelné kontroly u lékaře.

V prevenci pomocí kloubní výživy

zatím dominují preparáty s obsahem glukosamin sulfátu a chondroitin sulfátu – základních prvků regenerace kloubních chrupavek. Jejich hlavní funkcí je podpora tvorby originální kloubní tekutiny – „mazadla“ – a regenerace poškozených chrupavčitých částí, čímž zlepšují aktivní i pasivní pohyblivost v kloubu. Ve spojení s kolagenem a příměsmi bylin (harpago) působí zároveň protizánětlivě. V poslední době se však ukazuje být nejlepší směs bioaktivních mikropeptidů z kravského mléka ze speciálních druhů hovězího dobytka ve vysoce koncentrovaném stavu, které kromě artrózy řeší i narušenou obranyschopnost organismu.

Pokud artróza propukne

léčbu třeba svěřit do rukou skutečným odborníkům a vyhýbat se vlivům rozličných šarlatánů a pseudoléčitelů (při vší úctě k alternativní medicíně). Jde o závažné rozhodnutí, neboť pohybový hendikep, který při degenerativním poškození kloubu vzniká, je mimořádně nepříjemný a deprimující.

OSTEOPORÓZA – TICHÝ „ZLODEJ KOSTÍ“ je stále typičtějším onemocněním dneška, které souvisí zejména s pohybovým aparátem člověka. Jde o situaci, při níž dochází ke snížení množství a kvality kostní hmoty, rozrušení až destrukci architektury kosti a v ní změněnému obsahu minerálních látek. Narušení stability kostry vede k poruchám pohybových funkcí a následným úporně bolestivým situacím při aktivitě i v klidu. Zároveň je přítomno neustálé nebezpečí rizika komplikovaných a těžko se hojících zlomenin.

Porucha rovnováhy vnitřního prostředí kostí, jak bývá osteoporóza charakterizována, není však pouze typickou známkou středního a staršího věku, ale stále častěji se objevuje i v mládí. Když přichází mladý člověk na pravidelnou lékařskou prohlídku a stěžuje si na bolesti kostí, zejména páteře, a je v období pubertálního růstu, musí lékař zvážit i problém tzv. juvenilní osteoporózy. Vyskytuje se často u dívek a mladých žen při nedostatku hormonu estrogenu, například při opožděné pubertě, ale i u mladých osob vystavovaných maximální fyzické zátěži a jejím příliš častém opakování (například u špičkových sportovců nebo lidí „závislých“ na cvičení). Tento druh zatěžování a přetěžování vyvolává výraznou spotřebu vápníku i vitaminu D a vytváří vyšší riziko vzniku poruchy stavby kostí – tzv. sekundární formu osteoporózy, která není neobvyklá ani po různých úrazech.

U sportujících jedinců je také možnost místního přetažení – zejména u mladých vzpěračů a kulturistů při posilování. Tento problém se dotýká i cvičenců obou pohlaví ve fitness centrech. Rizikem je také tzv. amatérské dopování nejrůznějšími nepovolenými podpůrnými prostředky, které jsou zpravidla hormonálního charakteru a které mohou výrazně narušit strukturu kostí.

O samotném nástupu onemocnění a jeho bezprostředních následcích (neobvyklé mikrozlomeniny, ale i větší faktury s následným snižováním tělesné výšky – „propad postavy“) však rozhoduje nejen věk a momentální stav organismu, ale i genetické dispozice a kvalita pohybového i denního režimu. Po padesátém roce života byla osteoporóza prokázána v 29 procentech u žen a v 8 procentech u mužů. Avšak bolesti páteře, kde může být osteoporotické řídnutí kostní tkáně obratlů jednou z podstatných příčin, se nacházejí u 38 procent žen a 35 procent mužů. Vyšší výskyt onemocnění byl v ekologicky nepříznivých oblastech, kde se vyskytovaly různé chemické továrny.

Hustotu kostních struktur

sice dnes umíme určit pomocí osteodenzitometrie z kvantitativní počítačové tomografie. U žen ještě existuje možnost genetického vyšetření. Nejlepší léčbou vyvarovat se onemocnění pomocí prevence. Je třeba se snažit i o příjem denního množství vápníku 1000 až 2000 miligramů, jehož může postižená osoba dosáhnout potravinami bohatými na vápník (mléko, mléčné výrobky, sýry) nebo užíváním vápenatých solí ve formě šumivých tablet.

Sportování

je velmi dobrým preventivním faktorem při zabraňování vzniku osteoporózy. Pohyb má totiž za určitých předpokladů bezprostředně pozitivní vztah k dynamice přeměny kostí, a to nejen v procesu jejich přestavby, ale i v jejich posilování – zvýšeným ukládáním minerálů. Cílená a odpovídající pohybová aktivita „zahušťuje“ kostní hmotu, zlepšuje její minerální složení, působí na její architektoniku a zpevňuje vrstvy kostní kůry. Tím se zvyšuje odolnost kostí proti vnějšímu násilí (pády, údery).