Automobil – ostatní provozní výdaje

1.  Právní minimum

Automobil – zejména kabriolet nebo džíp – je v kapitalismu symbolem svobody. Jistě to znáte z reklam, prázdná (!) bezvadná silnice a na ni jediné auto s veselým řidičem fičí neomezenou rychlostí čistou krajinou... Všední realita ovšem bývá trpce zcela opačná, přičemž nejde zdaleka jen o ten zážitek z jízdy, ale používání aut je jedna z nejvíce právně a úředně regulovaných činností… Proto po kupní ceně (v kapitole „Hmotný majetek“) a PHM (těm se věnovaly předešlé dvě kapitoly) připadá nejvíce výdajů spojených s automobily na všemožné státem vynucené platby: povinné ručení, dálniční poplatky, mýtné, kontrola technického stavu, měření emisí…

Právní regulace týkající se provozu automobilů na pozemních komunikacích je moc  rozsáhlá, tak jen to základní. Stěžejní a výchozí je zákon č. 56/­2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (…), ve znění pozdějších předpisů. Stanovuje podmínky pro provozování vozidla na pozemních komunikacích:

•    technická způsobilost k provozu ověřená pravidelnou prohlídkou vozidla potvrzenou vydáním osvědčení o:

–   vyhovujícím technickém stavu, provedenou stanicí technické kontroly a

–   splnění stanovených emisních norem, což ověřila stanice měření emisí,

•    registrace v registru silničních vozidel v ČR nebo v registru silničních vozidel jiného státu,

•    opatření vozidla registrační značkou přidělenou obecním úřadem nebo příslušným zahraničním úřadem,

•    sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, které upravuje speciální zákon č. 30/­2024 Sb.,

•    technická způsobilost byla ověřena (povinnou) pravidelnou technickou prohlídkou,

•    identifikační údaje má v souladu s údaji uvedenými v registru (v osvědčení o registraci) silničních vozidel.

Za ty nejkvalitnější silnice v Česku, kde je „radost“ prohánět plechového miláčka je ale třeba si připlatit. Užívání dálnic a některých silnic I. třídy vymezených vyhláškou č. 470/­2012 Sb. motorovými vozidly se 4 a více koly je totiž podle § 20 a násl. zákona č. 13/­1997 Sb., o pozemních komunikacích podmíněno zaplacením časového poplatku („dálniční známky“), respektive u vozidel s největší povolenou hmotností přes 3,5 tuny mýtného. Jejich výši stanovuje nařízení vlády č. 240/­2014 Sb., o výši časových poplatků, sazeb mýtného …

Ještě více regulací tíží dobrodruhy podnikající v silniční dopravě, tj. provozování motorových vozidel pro vlastní a cizí potřeby za účelem podnikání. Zde je stěžejní zákon č. 111/­1994 Sb., o silniční dopravě a jeho prováděcí vyhláška č. 478/­2000 Sb., obojí ve znění p.p. K této obsáhlé tématice pouze stručně dodejme, že silniční doprava je souhrn činností zajišťující přepravu osob – tedy linková osobní doprava, kyvadlová doprava, příležitostná osobní doprava, taxislužba – zvířat a věcí (nákladní doprava) vozidly, přemísťování vozidel samých po dálnicích, silnicích, místních komunikacích a veřejně přístupných účelových komunikacích a volném terénu. Takto speciálně regulovanou silniční dopravou pro vlastní potřeby je doprava, kterou se zajišťuje podnikatelská činnost, k níž je provozovatel silniční dopravy oprávněn podle živnostenského zákona č. 455/­1991 Sb., ve znění p.p. a při níž nedochází ke vzniku závazkového vztahu, jehož předmětem je přeprava osob, zvířat nebo věcí. Provozování autoškoly je živností vázanou, a silniční motorová doprava živností koncesovanou.

2.  Daně z příjmů

Je-li určitý výdaj nezbytný pro legální provozování (používání) vozidla na pozemních komunikacích – takže bez něj může podnikatel s autem jezdit leda tak uvnitř svého závodu – pak se samo sebou rozumí, že půjde o daňově uznatelný výdaj vynaložený na dosažení, zajištění a udržení jeho zdanitelných příjmů. Což obdobně platí rovněž pro opravy a údržbu vozidla – bez nichž by nesplňovalo technickou způsobilost. Uplatní se u nich základní ustanovení o daňové účinnosti výdajů podle § 24 odst. 1 ZDP. Nicméně v některých případech se ke slovu dostane speciální ustanovení „bezpečných“ daňových výdajů vyjmenovaných v § 24 odst. 2 ZDP. Ohledně výdajů souvisejících s provozem automobilů – kromě již výše zmíněných pohonných hmot – jde zejména o:

•    písmeno e) týkající se pojistného souvisejícího se zdanitelným příjmem poplatníka,

•    písmena ch) a u) ohledně silniční daně za provozování vozidla pro účely podnikání,

•    písmeno l) spolu s § 25 odst. 1 písm. n) a odst. 2 ZDP regulující uznatelnost škod vozidel,

•    písmeno p) o výdajích, k jejichž úhradě poplatníka zavazují zvláštní zákony,

•    písmeno zh) o cestovních výdajích zahrnující i nutné vedlejší výdaje spojené s autem.

Naproti tomu jen obtížně daňově účinné budou pokuty za případné dopravní přestupky, a to v případě jejich přeúčtování jiné osobě (například takto provinilému zaměstnanci). A samozřejmě nelze očekávat daňové uplatnění provozních výloh – případně jen v úměrně zkrácené výši – nepůjde-li o pracovní (služební) cestu, ale o ryze soukromou jízdu spadající do osobní potřeby zaměstnanců nebo jiných osob. Přičemž jak bylo podrobně vyloženo v minulé kapitole, pokud poplatník uplatňuje u daného vozidla tzv. krácený paušální výdaj na dopravu (4 000 Kč měsíčně) – a to z důvodu jeho využívání nejen pro podnikání, resp. zdanitelné příjmy – pak se uplatní paušální krácení provozních výloh spojených s tímto vozidlem o 20 %, jak velí § 25 odst. 1 písm. x) ZDP.

Těmto výlohám s provozem aut se věnují samostatná hesla publikace – např. „Opravy a údržba“ a „Cestovní náhrady“. Pro přehlednost a lepší orientaci jsme si je zde pouze ve stručnosti shrnuli a zrekapitulovali.

3.  DPH

DPH u výdajů s provozem aut se věnují samostatná hesla „Opravy a údržba“, „Cestovní náhrady“ atd.

4.  Účetnictví

Účtování výloh s provozem aut se věnují samostatná hesla „Opravy a údržba“, „Cestovní náhrady“ atd.