4.3     Automobil

4.49 Odpočet daně z nákupu PHM záleží na účelu pracovní cesty

Stavební firma načepovala u prodejce PHM benzín do svého (nebo najatého) vozidla za 1 000 Kč bez daně. Obě firmy jsou plátci DPH, takže prodejce paliva musel při jeho dodání – natankování – přiznat DPH na výstupu se sazbou daně 21 %, tedy ke své prodejní ceně 1 000 Kč připočíst povinnou daňovou přirážku 210 Kč.

Může si stavební firma uplatnit odpočet DPH na vstupu z koupené PHM?

Stavební firma je sice plátcem – jinak by na odpočet nemohla ani pomyslet – jenže zadarmo a bez práce to mít nebude. Hlavní podmínkou je, že toto přijaté zdanitelné plnění – koupený benzín – použije v rámci své ekonomické (podnikatelské) činnosti pro uskutečňování „nárokových“ plnění. Tedy zejména pro vlastní zdanitelná plnění, například při svých stavebních zakázkách. Což zřejmě bude nejčastější reálný případ. Toto své tvrzení, ale musí plátce umět prokázat – např. knihou jízd.

Je ale také možné, že jde o stavební firmu OSVČ – pana Pepy – který nakoupil benzín před rodinnou rekreací v Beskydech. Pak tedy – i když jde o plátce DPH – nesplní podmínkou, že přijaté zdanitelné plnění (benzín koupený od pláce) použije v rámci své ekonomické (podnikatelské) činnosti. A proto nebude mít nárok na odpočet DPH na vstupu z nakoupené PHM – ani zčásti – tuto soukromou jízdu neuvádí do „firemní“ knihy jízd.

4.50 Náhrada za použití soukromého vozidla

Stavební firmě se porouchal automobil, a tak požádala zaměstnance, aby k pracovní cestě na staveniště v dubnu 2026 využil svůj osobní automobil, s čímž dotyčný souhlasil. Podle záznamu o jízdě měly pracovní cesty 1 000 km, takže minimální základní náhrada za použití auta zaměstnance je 5,90 Kč/km x 1 000 km = 5 900 Kč.

Jak je to s náhradou za použití soukromého vozidla?

Auto zaměstnance používá motorovou naftu, jejíž cena meziročně klesla. Proto je pro něj výhodnější neprokazovat její aktuální nižší skutečnou pořizovací cenu – aktuálně například 33,50 Kč za litr – ale raději uplatnit neprokazovanou a vyšší „úřední“ průměrnou cenou podle zmíněné vyhlášky platné pro rok 2026 (která totiž vychází z vyšších cen pohonných hmot v minulém roce 2025) uvádějící cenu nafty 34,10 Kč za litr.

Ve velkém technickém průkazu použitého vozidla jsou uvedeny tři údaje o spotřebě paliva na 100 km: ve městě 6 l, 4 l při rychlosti 90 km/h a 5 l při rychlosti
120 km/h (údaj o kombinované spotřebě podle norem EU není). Z čehož aritmetickým průměrem vypočtená průměrná spotřeba činí (6 + 4 + 5) / 3 = 5 litrů/100 km. Náhrada výdajů za spotřebovanou naftu se tak vypočte = 5 litrů/100 km
x 1 000 km x 34,10 Kč/litr = 1 705 Kč.

4.51 Výdaje u firemního vozidla sloužícího i pro soukromé potřeby
       zaměstnance

Firma Stavaři, s.r.o. se zabývá převážně výstavbou rodinných domů a chat. V obchodním majetku má osobní automobil značky Škoda, který využívá pro své běžné pracovní cesty, ale současně je jednatel – pan Petr – oprávněn používat toto vozidlo také pro své soukromé potřeby. Dále si firma dlouhodobě pronajala terénní auto značky Ford, které ji slouží pro pracovní cesty do náročnějšího terénu v souvislosti s výstavbou rekreačních chat v odlehlejších částech podhůří. Rovněž u tohoto vozidla je jedna ze zaměstnankyň – paní Petra – oprávněna využívat jej pro své osobní potřeby, jelikož sama bydlí na samotě v těžce sjízdné části podhorské vesnice.

Jak postupovat v daném případě?

Z důvodu částečně soukromého využívání auta značky Škoda firma nijak nemusí poměrově krátit daňovou uznatelnost vypočtených daňových odpisů ani výdaje za jeho opravy a údržbu či pojištění apod. Rovněž u najatého Fordu zůstává plně daňovým výdajem celé sjednané nájemné, samozřejmě v časovém rozlišení.

Naproti tomu u výdajů za pohonné hmoty – u obou vozidel – může s.r.o. daňově uplatnit pouze část odpovídající jejich využití pro firemní účely. Což si vyžádá průkaznou podrobnou evidenci ujetých kilometrů pro firemní versus osobní potřeby.

Pokud bylo v září natankováno do Fordu nafty za 3 000 Kč, a z ujetých 600 km připadá na pracovní cesty 400 km (2/3), pak lze daňově uplatnit za naftu jen 2 000 Kč (2/3 ze 3 000 Kč). Snazší by to bylo při uplatnění tzv. krácených paušálních výdajů na dopravu 4 000 Kč měsíčně, kdy není třeba vést knihu jízd ani prokazovat výdaje za palivo. Jenže tato možnost padá, protože vůz byl přenechán jiné osobě.

4.52 Skutečné versus paušální výdaje na dopravu

Firma si pronajala na dva měsíce nákladní automobil, který využívá jen pro své podnikání. Během této doby do vozidla koupila pohonných hmot za 7 000 Kč.

Jako má firma v dané situaci postupovat?

Při uplatnění daňových výdajů za PHM má dvě možnosti:

•    Podle průkazné knihy jízd uplatní jako daňový výdaj: prokázanou výši výdajů za pohonné hmoty 7 000 Kč.

•    Nebo uplatní paušální výdaje na dopravu bez nutnosti knihy jízd a prokazování: 10 000 Kč (2 x 5 000 Kč).

V obou případech bude dalším daňovým výdajem zaplacené nájemné za nákladní automobil a poplatky za užívání některých typů silnic (mýtné). Případně také opravy a údržba, k nimž se v nájemní smlouvě zavázala.

4.53 Společnost s r.o. a jeho společník jsou dvě rozdílné osoby

Pan Jiří léta podnikal jako fyzická osoba – OSVČ. Po čase se ale rozhodl přejít na právní formu s.r.o., kde je jediným společníkem a jednatelem zároveň. Přičemž kromě činnosti v s.r.o. stále ještě podniká jako OSVČ. S.r.o. si pro své potřeby koupilo nákladní automobil, který ale využívá i pan Jiří pro své vlastní podnikání OSVČ.

Jaké je správné řešení daného případu?

Pan Jiří je totiž za ty roky podnikání coby fyzická osoba zvyklý, že vše, co pořídil pro podnikání, je jeho a může to tedy volně využívat. Jenže chyba lávky, co patří s.r.o., to už nyní není ve vlastnictví pana Jiřího a proto není oprávněn tyto „cizí“ věci pro sebe používat – ať už soukromě nebo pro své vlastní podnikání formou fyzické osoby (OSVČ).

Samozřejmě coby společník a nejvyšší pán s.r.o. jistě může dát a také bez problémů dá souhlas s bezúplatným využíváním majetku s.r.o. pro potřeby „pana Jiřího“, jenže to nebude bez daňových následků.

4.54 Nákladní auta podléhají silniční dani, i když stojí v autobazaru

Autobazar prodával nákladní auta – neprovozoval je (ani k tomuto podnikání neměl licenci), ale pouze je kupoval za účelem jejich prodeje. Proto než našla kupce, nákladní auta jen smutně stála na parkoviště, nebyla používána. Přesto firmě finanční úřad vyměřit tučnou silniční daň s tím, že u náklaďáků na používání nezáleží. Spor se dostal ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který rozhodl, věc č. j. 31 Af 16/2018-57 dne 12. 3. 2020.

Kdy nákladní auta podléhají silniční dani?

Takzvané těžké nákladní automobily a jejich přípojná vozidla jsou pro zdanění specifickou skupinou a pro posuzování předmětu daně je nutno je striktně oddělit od vozidel ostatních kategorií. Skutečnost, že firma nedisponovala koncesí na autodopravu, respektive s dotčenými vozidly neprovozoval nákladní přepravu, ale pouze s nimi pasivně obchodovala, je tedy pro klasifikaci předmětu daně silniční zcela nerozhodná.

Krajský soud konstatoval, že daň silniční je založena na formálním stavu zápisu v registru silničních vozidel. Jak judikoval Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 1 Afs 69/2013-31: „Silniční daň je daní majetkovou a jako taková je postavena na úředním zápisu. Jejím základem je formální stav zápisů v registru silničních vozidel, ne faktický stav vlastnictví nebo užívání.“ A připomněl usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4022/14: „Daň silniční je daň majetková zatěžující poplatníky daně bez ohledu na intenzitu užívání pozemních komunikací.“ Načež krajský soud uvedl, že účel užití nákladních vozidel nemá pro posouzení žádný význam. Předmětem daně silniční jsou takto vymezená vozidla vždy, i když nejsou fakticky užívána k danému účelu.

4.55 Uplatnění odpisů a výdajů na pracovní cesty

Podnikatel si vzal od banky úvěr na nákup nákladního automobilu. Z důvodu zajištění úvěru od banky převedl podnikatel vlastnictví tohoto automobilu na věřitele, tj. banku s tím, že po zaplacení celého dluhu banka automobil převede opět do jeho vlastnictví.

Jak bude podnikatel postupovat z hlediska uplatnění odpisů a výdajů na pracovní cesty?

Vlastnické právo k automobilu bude po dobu splácení úvěru náležet bance. Uzavře-li podnikatel s bankou smlouvu o výpůjčce předmětného automobilu, zahájí jeho odpisování podle § 31 nebo 32 zákona o daních z příjmů. Vstupní cenou bude v souladu s § 29 odst. 1 písm. a) zákona pořizovací cena automobilu. Dále budou daňovým výdajem výdaje spojené se zaplacením úroků z úvěru.

Po zaplacení celého dluhu bance, tj. po splnění rozvazovací podmínky, přejde vlastnictví automobilu opět na původního vlastníka, tj. podnikatele, který bude poté pokračovat v započatém odpisování, pokud již v té době nebude automobil zcela odepsán.

Pro úplnost je třeba doplnit, že výpůjčka sjednaná z výše uvedeného důvodu nemá na podnikatele žádný daňový dopad. Podnikateli bezúplatný příjem v podobě majetkové prospěchu z titulu bezúplatné smlouvy, kterou výpůjčka je, v rámci smluvních dodavatelsko-odběratelských vztahů nevzniká.

V daném případě je třeba zohlednit ekonomickou podstatu vzájemných vztahů. Uvedená problematika byla projednána na koordinačním výboru s Komorou daňových poradců v příspěvku KV KDP č. 452/22.04.15 Některé případy daňových dopadů bezúplatných příjmů, zveřejněném na webových stránkách Finanční správy. Výdajem na pracovní cesty bude cena pohonných hmot, doložená knihou jízd.

Řešení č. 4.49 až 4.55 zpracoval Ing. Martin Děrgel (II/2026)

4.56 Zahraniční pracovní cesta vlastním automobilem

Zaměstnanec uskutečnil zahraniční pracovní cestu vlastním automobilem, spotřeba pohonných hmot činí 8,2 l/100 km. V ČR ujel 150 km, v zahraničí 300 km. Cena pohonných hmot doložená dokladem o jejich nákupu byla 38 Kč a 1,35 EUR.

Jakou výši náhrad zaměstnavatel uhradí zaměstnanci?.

Celkem zaměstnanec ujel 450 km. Sazba základní náhrady pro osobní automobil činí 450 x 5,90 = 2 655 Kč.

Náhrada za spotřebované pohonné hmoty v ČR činí 150 x (38 x 8,2/100)
= 467,40 Kč.

Náhrada za spotřebované pohonné hmoty v zahraničí činí 300 x (1,35 x 8,2/100) = 33,21 EUR

Zaměstnanci náleží cestovní náhrady ve výši 2 655 + 467,40 = 3 123 Kč (zaokrouhleno na koruny nahoru) a 33,21 EUR.

Ing. Ivan Macháček (II/2026)

4.57 Výhoda dojíždění do práce firemním autem

Porovnejme situaci, kdy zaměstnanec – v průběhu roku 2026 – nemá versus má k dispozici firemní vozidlo (běžné „emisní“) i pro soukromé účely. Pořizovací cena včetně DPH byla 500 000 Kč. Pohonné hmoty si dotyčný platí sám a u zaměstnavatele podepsal prohlášení k dani, kde uplatňuje pouze základní slevu na dani.

Jaké je správné řešení?

Je zřejmé, že varianta „bez auta“ je ekonomicky výhodnější jak pro zaměstnance (vyšší čistá mzda), tak i pro zaměstnavatele (nižší celkové náklady). Výpočet samozřejmě neřeší, jak by se případně zaměstnanec jinak dostal do práce a zpět – musel by si za své zdaněné peníze koupit vlastní vůz nebo využívat veřejnou dopravu.

4.58 Prokázané versus paušální výdaje na dopravu

Poplatník používá pro své podnikání dodávkový automobil s průměrnou spotřebou 10 litrů nafty na 100 km. Přičemž s ním v průměru měsíčně takto ujede zhruba 1 000 km, takže spotřebuje cca 100 litrů nafty.

Pro rok 2026 činí „úřední“ průměrná cena motorové nafty podle zmíněné vyhlášky č. 573/2025 Sb. – 34,10 Kč/litr. Odpovídá totiž průměrné ceně na českých pumpách v minulém roce 2025, zatímco realita 2026 (viděno zkraje ledna) vychází pro motoristy trochu lépe – levněji zhruba o korunu na litru.

Jaký je správný postup?

Za projetých 100 litrů nafty si tak firma daňově uplatní v souladu s knihou jízd: a) při uplatnění vyšší ceny dle vyhlášky měsíčně 100 litrů x 34,10 Kč/litr = 3 410 Kč, b) při ceně prokázané doklady o nákupu nafty by to bylo o něco méně. Je tak pro ni daňově výhodnější využít (plný) paušální výdaj na dopravu 5 000 Kč měsíčně, přičemž si tímto navíc usnadní také administrativu odbouráním nutnosti vést knihu jízd a nemusí řešit průkaznost paragonů o nákupu PHM.

Při uplatnění výdajů za PHM v prokázané výši si poplatník však nemůže vybrat variantu – cena podle vyhlášky versus podle dokladu o nákupu – protože tato je dána příslušným vztahem k danému vozidlu dle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP, jak bylo probráno v minulé kapitole. Například když by se jednalo o auto v nájmu či v obchodním majetku, vycházelo by se povinně ze skutečné kupní ceny paliva, zatímco u vozu nezahrnutého do obchodního majetku poplatníka by se pro tyto účely použily úředně stanovené průměrné ceny PHM.

Řešení č. 4.57 až 4.58 zpracoval Ing. Martin Děrgel (II/2026)

4.59 Automobil zahrnutý v obchodním majetku

Podnikatel používá pro tuzemské pracovní cesty automobil zahrnutý v obchodním majetku. Jedná se o vozidlo se spotřebou motorové nafty dle technického průkazu 4,6/3,6/3,9 na 100 km. Pro podnikatelské účely najede za rok 2025 podnikatel celkem 24 500 km. Pracovní cesty uskutečnil ve všech měsících roku 2025 a vozidlo používá výlučně k podnikání.

Jaké je správné řešení?

Pokud podnikatel bude postupovat podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 1 ZDP, uplatní do daňových výdajů výdaje za spotřebované pohonné hmoty v prokázané výši. Pro zjednodušení předpokládejme, že v průměru za rok 2025 nakoupil motorovou naftu za cenu 33,40 Kč/litr. Při ujetí 24 500 km za rok pro podnikatelské účely činí jeho výdaje za spotřebované PHM:

3,9: 100 x 24 500 km x 33,40 Kč/l = 31 914 Kč

Pro podnikatele je výhodnější, když si za rok 2025 uplatní výdaje za spotřebované pohonné hmoty formou paušálních výdajů na dopravu, tedy částku 5 000 Kč x 12 měsíců = 60 000 Kč/rok. Toto rozhodnutí může podnikatel učinit i v rámci přípravy daňového přiznání za rok 2025.

4.60 Soukromý automobil nezahrnutý v obchodním majetku

Podnikatel používá k pracovním cestám svůj soukromý automobil nezahrnutý v obchodním majetku. Pro podnikatelské účely najel za rok 2025 celkem 5 100 km z celkového množství najetých 18 050 km. V technickém průkazu vozidla je uvedena spotřeba paliva pro kombinovaný provoz 5,7 l na 100 km (BA 95). Pracovní cesty uskutečnil ve všech měsících roku 2025.

Jak postupovat v předmětném případě?

Pokud podnikatel bude postupovat podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 ZDP, může si v roce 2025 uplatnit za najetý kilometr k podnikatelským účelům soukromým vozidlem sazbu základní náhrady 5,80 Kč/km a náhradu za spotřebované PHM dle vyhlášky MPSV č. 475/2024 Sb. Při ujetí 5 100 km za rok pro podnikatelské účely může si podnikatel uplatnit do daňových výdajů součet sazby základní náhrady a náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty:

5 100 km x 5,80 Kč/km + 5,7: 100 x 5 100 km x 35,80 Kč/l = 39 987 Kč

Pro podnikatele je výhodnější, když si za celý rok 2025 uplatní krácený paušální výdaj na dopravu ve výši 4 000 Kč x 12 měsíců = 48 000 Kč. Takto se může rozhodnout i v době přípravy na sestavení daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2025.

Řešení č. 4.59 až 4.60 zpracoval Ing. Ivan Macháček (II/2026)

4.61 Pracovní cesta pro svého zaměstnavatele

Manželka podnikatelka, má v obchodním majetku zahrnutý osobní automobil, který je ve společném jmění manželů a který používá pro pracovní cesty a odpisuje ho. Manžel tímto automobilem někdy jezdí u svého zaměstnavatele na pracovní cesty. Otázkou je, zda má manžel nárok na sazbu základní náhrady, jestliže tímto automobilem vykoná pracovní cestu pro svého zaměstnavatele.

Jak bude v dané situaci postupovat manželka?

Používá-li automobil zahrnutý v obchodním majetku manželky podnikatelky, i manžel, je třeba, aby manželka úměrně krátila příslušné výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů. Jedná se např. o odpisy, pojistné, případné výdaje na opravu nebo údržbu automobilu apod. Kritériem může být nejlépe počet kilometrů ujetých manželkou pro pracovní cesty v rámci jejích podnikatelských aktivit k celkovému počtu ujetých kilometrů za příslušné zdaňovací období.

Výdaje spojené se svojí pracovní cestou manželka uplatní do výdajů daňových v prokázané výši, tj. dokladem o nákupu pohonných hmot, který doloží knihou jízd.

Pokud se jedná o cestovní náhrady za používání silničních motorových vozidel při pracovní cestě zaměstnanců, v daném případě manžela, přísluší mu za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady a náhrada za spotřebované pohonné hmoty.

Ing. Eva Sedláková (II/2026)

4.62 Soukromý automobil nezahrnutý v obchodním majetku

Podnikatel používá k pracovním cestám svůj soukromý automobil nezahrnutý v obchodním majetku. Pro podnikatelské účely najede za rok 2025 celkem 8 900 km z celkového množství najetých 25 200 km. V technickém průkazu vozidla je uvedena spotřeba paliva pro kombinovaný provoz 5,8 l na 100 km (BA 95). Pracovní cesty uskutečnil ve všech měsících roku 2025.

Jako má podnikatel postupovat v dané situaci?

Pokud podnikatel bude postupovat podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 ZDP, může si v roce 2025 uplatnit za najetý kilometr k podnikatelským účelům soukromým vozidlem sazbu základní náhrady 5,80 Kč/km a náhradu za spotřebované PHM dle vyhlášky MPSV č. 475/2024 Sb. Při ujetí 8 900 km za rok pro podnikatelské účely může si podnikatel uplatnit do daňových výdajů součet sazby základní náhrady a náhradu výdajů za spotřebované pohonné hmoty:

8 900 km x 5,80 Kč/km + 5,8: 100 x 8 900 km x 35,80 Kč/l = 70 100 Kč

Pro podnikatele je výhodnější, když bude v roce 2025 postupovat ve smyslu vyhlášky č. 475/2024 Sb. a neuplatní paušální výdaj na dopravu, který činí 4 000 Kč x 12 měsíců = 48 000 Kč.Takto se může rozhodnout i v době přípravy na sestavení daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2025.

Ing. Ivan Macháček (II/2026)

4.63 Pracovní cesta nákladním automobilem

Zaměstnavatel – podnikatel, vyslal zaměstnance na pracovní cestu nákladním automobilem, který je ve vlastnictví zaměstnance. Otázkou je, jakou sazbu základní náhrady může podnikatel dohodnout, se svým zaměstnancem jedná-li se o nákladní automobil, aby tato sazba byla daňovým výdajem zaměstnavatele.

Jaký je správný postup?

Jedná-li se o pracovní cestu zaměstnance, kterou zaměstnanec uskuteční nákladním automobilem, který mu neposkytl zaměstnavatel, bude se postupovat podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona o daních z příjmů, který sazbu základní náhrady pro daný případ nelimituje a je tedy jen na zaměstnavateli a zaměstnanci jakou výši sazby základní náhrady dohodnou.

Zákoník práce v § 157 stanoví mimo jiné, že sazbu základní náhrady u nákladních automobilů zaměstnavatel poskytne zaměstnanci nejméně ve dvojnásobné výši, než je stanovena pro osobní automobily, tj. pro r. 2026 nejméně ve výši 5,90 x 2 = 11,80 Kč na ujetý kilometr.

Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci sazbu vyšší než 11,80 Kč na ujetý kilometr, bude se na straně zaměstnavatele jednat o daňový výdaj s tím, že na straně zaměstnance bude částka nad limit 11,80 Kč na ujetý kilometr zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů.

Ing. Eva Sedláková (II/2026)

4.64 Nárok na odpočet daně na vstupu v poměrné výši

Účtaři, s.r.o. je plátce DPH a zabývá se externím vedením účetnictví. Pro jízdy za klienty a po úřadech firma v lednu 2026 koupila automobil kombi za 600 000 Kč + 21 % DPH 126 000 Kč. Přičemž předpokládáme, že uskutečňuje pouze zdanitelná plnění, a proto má obecně nárok na plný odpočet daně. Současně bylo vozidlo jedné zaměstnankyni bezúplatně poskytnuto k používání pro služební i pro její soukromé účely. Přičemž bylo odhadnuto, že pro ekonomickou činnost plátce bude sloužit cca z 80 %. Proto plátce v přiznání k DPH za leden 2026 nárokoval jen tomu odpovídající poměrnou část odpočtu DPH na vstupu 80 % z 126 000 Kč = 100 800 Kč.

Jak je to s nárokem na odpočet daně na vstupu v poměrné výši?

Člověka, který už se profesně střetl s českými daněmi, se možná zarazil nad zmínkou o odhadnutém poměrném koeficientu. Ví totiž, že v daních obecně je přece potřeba umět vše hodnověrně prokázat a pouhý odhad (tvrzení) berňák neuzná… Ano, obvykle tomu tak je, ale v tomto případě jde o výjimku vynucenou realitou a časovou kauzalitou – předem totiž nelze jednoznačně stanovit, v jakém poměru bude auto skutečně využíváno pro podnikání firmy versus soukromě. Proto holt nezbývá, než aby se poměrný koeficient spokojil s pouhým odhadem – který by ovšem měl být hodnověrně podložen tzv. kvalifikovaným odhadem, případně expertním výpočtem.

S jeho odhadem navíc výslovně počítá i § 75 odst. 4 ZDPH:

•    „Nelze-li v okamžiku uplatnění odpočtu daně stanovit výši poměrného koeficientu podle skutečného podílu použití, stanoví ji plátce kvalifikovaným odhadem; (…)“

•    Na základě podrobné evidence v knize jízd bude nakonec firemní využití vozidla za celý rok 2026 jen 60 %. Je nasnadě, že s tím se zákon o DPH nemůže spokojit, protože by reálně hrozilo, že řada méně svědomitých plátců bude záměrně při původním odhadu poměrného koeficientu více či méně podceňovat rozsah soukromého využívání vozidla, čímž by byl obcházen spravedlivý princip částečného odpočtu daně na vstupu v poměrné výši.

•    Proto § 75 odst. 8 ZDPH stanoví, že pokud se skutečný poměrný koeficient (ve smyslu odst. 7 dtto) liší od původně odhadnutého – u dlouhodobého majetku již od roku 2025 neplatí práh nejméně 10 procentních bodů – musí plátce provést opravu uplatněného odpočtu daně v posledním přiznání k DPH za daný kalendářní rok. Při nastolení uvedené situace by Účtaři, s.r.o. – v roli plátce – museli v posledním přiznání k DPH za kalendářní rok 2026, tj. za prosinec opravit odhadem uplatněný poměrný odpočet (snížit) z původních 80 % z DPH na vstupu 126 000 Kč (100 800 Kč) na 60 % z 126 000 Kč (76 600 Kč), což znamená snížení odpočtu daně o 25 200 Kč.

Ing. Martin Děrgel (II/2026)

4.65 Daňové posouzení nadlimitních cestovních náhrad

Firma požádala zaměstnance, aby k pracovní cestě 8. dubna 2026 využil vlastní vozidlo. Jde o osobní automobil s naftovým motorem. Pracovní cesta 200 km trvala 10 hodin, a zaměstnanci v souvislosti s ní vznikly zvýšené výdaje za palivo a jídlo (nemohl využít ten den firemní kantýnu), pročež má nárok na jízdné a stravné.

Jaké je daňové posouzení nadlimitních cestovních náhrad?

Podle vnitřního předpisu firma přiznává sazbu základní náhrady u osobních automobilů 10 Kč/km, tj. více než vyplývá z prováděcí vyhlášky citované výše (5,90 Kč/km). Zaměstnanci proto náleží základní náhrada za použití vozu 10 Kč/km x 200 km = 2 000 Kč, zatímco dle vyhlášky by šlo jen o 5,90 Kč/km x 200 km = 1 180 Kč. Pro soukromého zaměstnavatele je plně daňově účinná celá přiznaná výše náhrady 2 000 Kč. Pro zaměstnance ale nebude zdanitelná jen částka do limitu 1 180 Kč, zbývajících 820 Kč bude zahrnuto do jeho zdanitelné mzdy.

V případě náhrady za spotřebované pohonné hmoty – nafta – vnitřní firemní předpis zachovává výpočet v souladu se ZP při použití cen podle zmíněné prováděcí vyhlášky (34,10 Kč/l), ledaže zaměstnanec dokladem o nákupu prokazuje jinou cenu. Zaměstnanec skutečnou cenu nafty neprokázal a průměrná spotřeba vozidla je 5 litrů na 100 km. Proto má nárok na náhradu za spotřebu nafty = 5 litrů/100 km x 200 km x 34,10 Kč/litr = 341 Kč. Pro zaměstnavatele jde o daňový výdaj, který u zaměstnance není ani zčásti předmětem daně (je do limitu).

U tuzemských pracovních cest roku 2026 trvajících v daném dni 5 až 12 hodin stanovuje vyhláška ad výše stravné v rozpětí 155 Kč až 185 Kč. Protože jde o zaměstnavatele ze „soukromého sektoru“, je vázán jen spodním limitem 155 Kč. Štědrá firma i zde přiznává nadlimitní paušální stravné 200 Kč. Jelikož se jedná o zaměstnavatele „soukromého sektoru“ bude celé stravné 200 Kč daňově účinné, ale dotyčný zaměstnanec z této částky nezdaní jen stravné do horního limitu 185 Kč, zbývajících 15 Kč tak bude součástí jeho zdanitelné mzdy.

4.66 Určený versus použitý dopravní prostředek

Zaměstnavatel vyslal na tuzemskou pracovní cestu zaměstnance, přičemž mu určil jako dopravní prostředek vlak. Na žádost zaměstnance ale dovolil využít k cestě jeho soukromé osobní auto jezdící na benzín. Zaměstnanec předložil při vyúčtování pracovní cesty doklad o nákupu benzínu a údaji z technického průkazu prokázal průměrnou spotřebu auta. Což bylo v daném případě zhola zbytečné.

Jak postupovat v dané situaci?

Bez ohledu na souhlas s použitím jiného než určeného dopravního prostředku (vlaku), totiž náleží zaměstnanci náhrada jízdních výdajů odpovídající pouze určenému prostředku – vlaku – např. 500 Kč podle ceníku Českých drah či jiného dopravce.

4.67 Mimořádný leasing automobilu

Leasingová společnost A v srpnu 2025 koupila za 2 400 000 Kč od výrobce nový plně elektrický malý nákladní automobil za účelem jeho finančního leasingu uživateli B. K uzavření smlouvy o finančním leasingu a současně k předání vozidla uživateli B ve stavu způsobilém obvyklému užívání došlo 1. 9. 2025, leasingu skončí 1. 9. 2027, přičemž celková úplata finančního leasingu byla sjednána na 2 880 000 Kč. DPH nyní neuvažujeme.

Jaký je mimořádný leasing automobilu?

U výrobce (prodejce) šlo účetně o výrobek (zboží) a vozidlo u něj nebylo ještě používáno k určenému účelu – k provozu na pozemních komunikacích. Prvním vlastníkem se tak v souladu s § 31 odst. 6 ZDP stala až leasingová firma A, která nový elektromobil dle § 30a ZDP daňově odpisuje zvýhodněnými mimořádnými odpisy po dobu 24 měsíců. Ať už uživatel B vede účetnictví či daňovou evidenci, musí celou úplatu finančního leasingu pro účely daně z příjmů rovnoměrně rozprostřít do výdajů na jeho celou dobu.

Leasingová společnost nový elektromobil daňově odpisuje mimořádnými odpisy 24 měsíců následovně:

4.68 Silniční daň stojí na úředním formalismu

I když je obecně v daních rozhodující skutečný stav – stačí nahlédnout do § 8 daňového řádu – tak naopak u daně silniční je určující formální stav uvedený v příslušné úřední evidenci, i když neodpovídá reálné situaci. Jak opakovaně stanovil Nejvyšší správní soud. Na tento formalismus je třeba dávat pozor zejména při změně vlastníka, resp. provozovatele vozidla.

Jaký je správný postup?

Podle rozsudku citovaného soudu č. j. 1 Afs 54/2012-40 je pro účely daně silniční rozhodující zápis, resp. příslušná změna v úřední evidenci registru silničních vozidel. Teprve uskutečněním tohoto deklaratorního zápisu se změní poplatník této daně, bez ohledu na skutečný právní převod (přechod) vlastnických práv k danému silničnímu vozidlu. Doslova soud uvedl následující: „Pokud stěžovatel nebyl dostatečně bdělý, musí plně snášet negativní důsledky, které pro něj z toho plynou…“. A rozhodně zde nejde o jeden „úlet“, jelikož obdobných soudních rozhodnutí je více, např. rozsudek Krajského soudu v Plzni 30 Af 45/2012, rozsudek Nejvyššího správního soudu 1 Afs 79/2012-42, který lze dohledat na www.nssoud.cz.

Z poslední doby můžeme zmínit rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. března 2020 č. j. 4 Afs 258/2019 – 25. V kasační stížnosti podnikatel namítl, že správce daně a poté i krajský se nedostatečně zabývaly skutkovými okolnostmi případu a neprovedly navržené důkazy. Dostal do důkazně obtížné situace, protože vůz prodal mimo území Evropské unie a současně je nemohl bez prohlídky v Česku odhlásit, resp. převést na nového majitele. Nejvyšší správní soud uvedl, že silniční daň byl povinen odvést stěžovatel, který byl u vozidel uveden v registru vozidel jako provozovatel.

Pro posuzovanou věc je nerozhodné, zda byl skutečným vlastníkem či nikoliv. Bylo totiž na stěžovateli (podnikateli), aby zápis v registru vozidel uvedl do stavu, který by odpovídal jeho případným soukromoprávním ujednáním. Jestliže tak neučinil, jdou následky s tím spojené zcela k jeho tíži. Finanční orgány proto správně odmítly provést výslech svědka, neboť nemohl jakkoliv zpochybnit skutečnost, že stěžovatel byl v posuzovaných zdaňovacích obdobích uveden jako provozovatel vozidel v registru vozidel.

Od roku 2022 je tento úřední formalizmus výslovně zapsán v § 5 odst. 2 ZDS: „Výše daně za zdanitelné vozidlo se určí přednostně podle údajů uvedených v registru silničních vozidel, bez ohledu na to, zda odpovídají skutečnému stavu, platných a) na začátku zdaňovacího období nebo b) při první registraci … v ČR.

Řešení č. 4.65 až 4.68 zpracoval Ing. Martin Děrgel (II/2026)

4.69 Automobil pořizovaný na finanční leasing

Podnikatel – fyzická osoba, používá na pracovní cesty jeden automobil pořizovaný na finanční leasing s tím, že úplatu neuplatňuje do daňových výdajů, a jeden automobil, který si příležitostně najímá s tím, že nájemné do daňových výdajů uplatňuje.

Jak má podnikatel postupovat z hlediska daně z příjmů?

V případě pracovní cesty uskutečněné podnikatelem (případně jeho spolupracující osobou), automobilem pořizovaným na finanční leasing a automobilem najatým, ať úplatu či nájemné uplatňuje nebo neuplatňuje do daňových výdajů, budou daňovým výdajem výdaje v prokázané výši, tj. na základě dokladu o nákupu pohonných hmot. Uvedené výdaje doloží podnikatel knihou jízd.

Ing. Eva Sedláková (II/2026)