Běloskvoucí úsměv

Tak jako šaty dělají člověka, úsměv krášlí nebo degraduje výraz naší tváře. Otevřená ústa partnera při rozhovoru v každém z nás chtě nechtě vyvolávají určitý estetický zážitek a mohou způsobovat nejen pozitivní, ale i negativní, i když diskrétně skryté reakce, které dokážou nepříznivě ovlivnit další jednání společníků a individuální úspěšnost.

PŘI ÚSMĚVU dominantně září pěkně čisté bílé zuby, zasazené do příjemně růžových dásní a rámované plnými rty. Snaží se působit přitažlivě, dodávají sebejistotu, přičemž jim sem tam pomůže jazyk. Velmi často signalizují zdravý životní postoj. Odlišují se od sebe navzájem velikostí i tvarem, hlavně v závislosti na jejich pozici a činnosti v ústech.

Kvalita zubů se kromě nezanedbatelné estetické funkce a vnějšího osobního působení a image promítá i do schopnosti kvalitně rozkousat potravu a nastartovat její trávení, správně tvořit řeč a zřetelně artikulovat.

Mléčný chrup
v počtu dvaceti zubů, které postupně vystřídá oněch známých třicet dva „celoživotních“, je základem perspektivně se vyvíjejícího chrupu. Dočasně mléčné zoubky drží místo pro zuby stálé, a proto – dokud plní svoji nezastupitelnou úlohu – je nutné se o ně starat, aby je nebylo třeba předčasně vytrhnout nebo opravovat kvůli nesmyslným kazům. Předčasná ztráta mléčného zubu představuje riziko perspektivního nošení rovnátek, která jsou sice „módní“, ale v podstatě nepohodlná a rušivá. To znamená, že prakticky už od narození je třeba principiálně dodržovat striktní hygienu ústní dutiny.
V ústech máme až 460 druhů různých bakterií, které kromě své pozitivní funkce (začínají v ústech rozpouštět stravu a pomáhají ji zpracovávat) mohou působit i destruktivně. Hlavně tehdy, když jim dovolíme anarchisticky se usazovat na povlaku nevyčištěných zubů a „neumytých“ dásní.
Bílé zuby jsou základem „zářivého“ úsměvu, ale nemusí být jen záležitostí zubní či ústní hygieny a disciplíny ve výběru jídel.

Malým, ale zásadním procentem se na jejich kvalitě a barvě podílí i genetický základ rodinného stromu. Zubní tkanivo (dentin) nacházející se pod „obalovou“ zubní sklovinou je totiž bílé, smetanové nebo žluté barvy a závisí na tloušťce a pevnosti skloviny, jestli bude tkanivo prosvítat nebo ne. Na zbarvení dentinu i skloviny mají vliv některé léky (nejčastěji tetracyklinová antibiotika), které mohou způsobit šedavý nádech zubních krčků a zežloutnutí zubního tkaniva.

Nejvýraznějším nepřítelem bílého chrupu jsou ale určité složky potravy a návykové látky, jako např. červené víno, zelený čaj, čili papričky, káva, tabákové výrobky anebo některé bylinkové tinktury. Způsobují poměrně agresivní tvorbu povlaků a ukládání pigmentů do zubní skloviny.

VYBĚLENÍ CHRUPU – když se člověk rozhodne vybělit si chrup bůhvíjakou metodou, musí se během bělicího procesu a pokud možno dlouhodobě i po něm vzdát všech „barvících“ potravin. Stejně tak musí přestat na určité období kouřit (aspoň šest měsíců), což u mnoha kuřáků může napomoci i k úplnému skoncování s touto neřestí.
Imperativ zářivého chrupu často znamená, že mnozí lidé, i když mají pěkně tvarované a zdravé zuby, nejsou spokojeni s jejich bělostí. Proto jsou ochotni postoupit nejrozličnější procedury, aby se barva jejich chrupu přiblížila ideálním představám, někdy skoro nemožným.

Bělicí zubní pasty, i přes reklamní sliby, nemusí být „to pravé ořechové“. Můžou aktuální stav trochu vylepšit, nepoškozují zubní sklovinu, ale zázraky se určitě nestanou. Dokážou odstranit povrchové nánosy a vrátí zubům původní, geneticky naprogramovanou barvu.

Radikálnější metody bělení
– tuto proceduru by však neměli podstupovat manažeři trpící vysoce kazivým chrupem, záněty dásní, odhalenými zubními krčky, četnými plombami, porušenými zubními korunkami či můstky. Před bělením je nutno opravit chrup, aby bělení nepoškodilo kořeny zubů, a dokonale vyleštit zuby, aby bělicí látka pronikla přímo „ke kořenu věci“. Udělají se otisky zubů a zubní technik klientovy vymodeluje silikonové násady přesně na míru. Do této násady se bude pravidelně nanášet po kapkách bělicí substance a pak se navleče na zuby. Nechává se působit dvě hodiny denně. Usazeniny, které jsou na zubní sklovině, se rozpadnou a vyblednou. Diskrétně se změní i struktura zubní skloviny, což má za následek její optické projasnění a celkové vybělení. Bělení pod dohledem stomatologa trvá deset až čtrnáct dní a za úspěšné se povazuje vybělení zubní skloviny o dva stupně. (Zubař si udělá fotodokumentaci před a po bělení, aby ukázal pacientovi pokroky.) Problémem můžou být tzv. bílé plomby, které jsou odolné vůči bělícímu procesu a ponechávají barvu přizpůsobenou původnímu odstínu zubní skloviny. Proto je krokem k „dokonalosti“ jejich postupná výměna. Po osmi až deseti měsících může chrup opět o něco ztmavnout. V tomto případě ale není nutno opakovat celý dvojtýdenní cyklus bělení. Obvykle postačí dva až třikrát nanést bělicí emulzi.

WALKING BLEACHING
Tedy bělení zubů „za pochodu“. Tato metoda se používá jen pro změnu (růžově šedé, jindy nafialovělé) barvy tzv. mrtvých zubů, které jsou jakýmsi nevzhledným „trnem“ v chrupu. Jde o ty, kterým byl v minulosti odstraněn zubní nerv a uzavřen kořenový kanálek. V tomto případě se na sklovinu působí zevnitř. Odvrtá se plomba, zub se vyčistí a dovnitř se vloží tampon s bělidlem. Po dvou až třech dnech se tampon vyndá a zub se uzavře speciální plombou, která se po šesti měsících nahradí bílou.

Při této proceduře však může dojít k zvýšení křehkosti skloviny a snížení schopnosti udržet plombu, která pak často vypadává. Jistým rizikem bělení je i následná, ale víc týdnů trvající citlivost dásní a zubů na prudší tepelné změny (horké, studené).
Taktéž je nutná demineralizace (hlavně dodávání vápníku a fluoru), která napomáhá tvorbě ochranné vrstvy zubů. Někdy se proto kromě příjmu minerálů v tabletách přikládají na zuby válečky napuštěné fluorem bezprostředně po bělícím procesu. Přirozenou pevnost skloviny zub obvykle nabude po půl roce od procesu bělení.

Bílé zuby jsou základem „zářivého“ úsměvu,
ale nemusí být jen záležitostí zubní či ústní
hygieny a disciplíny ve výběru jídel.

METODA VITÁLNÍHO BĚLENÍ STOMATOLOGICKÝM LASEREM – zuby jsou běloučké už za jedno sezení. Nanese se na ně bělící přípravek a pak nastane ozáření laserovým paprskem. Výsledek je velmi efektní. Výživa pro zuby je vedle správné hygieny důležitým faktorem jejich trvalého zdraví. Pevnost a krásu chrupu, kvalitu dásní a celkovou pohodu ústní dutiny podporují přírodní vitamínové „bomby“ koktejlů z ovocných a zeleninových šťáv. Nejúčinnějším přírodním zdrojem je vodnice. Její kořenová šťáva obsahuje kyselinu listovou, vitamin C, draslík, fosfor, hořčík, vápník.
Míchá se se sladšími výtažky, hlavně z citrusového ovoce. Stejně tak je pro výživu zubů a dásní podstatný silný, mírně horký tmavozelený džus z růžičkové kapusty, který se pije s mrkvovou či jablečnou šťávou. Někdy se kombinuje s výtažky ze zelených fazolových lusků, brokolice, špenátu a salátu. Má jedinečné množství beta karotenu, vitaminu C, draslíku, hořčíku, fosforu, sodíku, mědi, vápníku, zinku a železa. Na zuby i dásně dobře působí ananasová a pomerančová šťáva a dostupné druhy „jedlé“ syrové zeleniny.

Pro zdraví chrupu je nezanedbatelné pojídání celozrnných pekárenských produktů, nízkotučných mléčných výrobků, sezamových semínek a sardinek či jiných olejnatých ryb, které lze zkonzumovat i s kostičkami.
Pro kvalitu zubů je rozhodující stav „jakosti“ dásní a komfort ústní dutiny, je nutno zvážit i pravidelnou hygienu a ošetřování sliznic, což se nejlépe děje pomocí pravidelného vyplachování výluhem ze šalvěje (případně třením čerstvými lístky nebo práškem z usušené rostliny), kloktáním odvaru z kořene echinacey, potíráním čistou myrhovou nebo ředěnou propolisovou tinkturou, případně práškem ze sladkého dřívka.

ZÁVĚR – Při konzumaci přírodních potravin pro zdraví chrupu a dásní se vždy poradím se stomatologa, který má na starost bělost a bělení našich zubů, aby nedošlo ke „konfliktu zájmů“ a výsledkem pak nebyl pihatě skvrnitý chrup.

MUDr. Pavel Malovič