Bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnanců

1.  Právní minimum

Každou lidskou práci provází více či méně nejrůznějších nebezpečí a rizik, která mohou poškodit jeho zdraví, případně skončit fatálně. Vedle samotné povahy práce představují zdravotní rizikové faktory dále rovněž nevhodné pracovní podmínky a prostředí, nesprávně organizovaná a prováděná práce. Přičemž zdaleka nejde pouze o okamžité následky ve formě pracovních úrazů, ale záludnější skrytější hrozby tzv. nemocí z povolání, průmyslové otravy, zvýšené nemocnosti a další předčasné opotřebení organismu. Pracovněprávní předpisy proto věnují značnou pozornost bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců při práci („BOZP“) a ukládají zaměstnavatelům řadu povinností, a to v § 101 až § 108 ZP, ale nejen jim, pro zajímavost zaměstnanec se musí:

•    účastnit se školení zajištěných zaměstnavatelem zaměřených na BOZP včetně ověření svých znalostí,

•    podrobit se pracovnělékařským prohlídkám, vyšetřením nebo očkováním stanoveným hlavně zákonem č. 258/­2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění p.p., který ale ohledně většiny konkrétních očkování odkazuje na prováděcí vyhlášku č. 537/­2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ve znění p.p.,

•    nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci.

V řadě odborných otázek BOZP odkazuje ZP na speciální právní předpisy, kromě již uvedených hlavně:

•    zákon č. 309/­2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění p.p.,

•    nařízení vlády č. 361/­2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění p.p.,

•    nařízení vlády č. 390/­2021 Sb., o bližších podmínkách poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků,

•    vyhláška č. 137/­2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných, ve znění p.p. Nejde o žádné výjimečné práce, činnostmi epidemiologicky závažnými kromě zmíněných stravovacích služeb jsou třeba výroba a zpracování potravin, výroba kosmetických přípravků, vodárny, holičství, kadeřnictví, pedikúra, manikúra, solária, kosmetických, masérských, regeneračních a rekondičních služeb, provozování živnosti, při níž je porušována integrita kůže.

•    vyhláška č. 180/­2015 Sb., o zakázaných o pracích a pracovištích, ve znění p.p. Poznámka: Týká se pouze těhotných a kojících zaměstnankyní, zaměstnankyní – matek do konce 9 měsíce po porodu, a mladistvých.

•    nařízení vlády č. 272/­2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění p.p.

•    nařízení vlády č. 322/­2025 Sb., o povinnostech zaměstnavatele při pracovních úrazech,

•    nařízení vlády č. 375/­2017 Sb., o vzhledu, umístění a provedení bezpečnostních značek a značení a signálů.

Obecně lze říci, že čím nebezpečnější druh činnosti zaměstnanci vykonávají, tím více předpisů reguluje jejich BOZP. Ale ani objektivně bezpečné kancelářské činnosti nejsou zcela mimo státní dohled nad zdravím zaměstnanců. Všem zaměstnavatelům je totiž uložena povinnost zajišťovat – a také platit – „pracovnělékařské služby“ pro zaměstnance i pro osoby ucházející se o zaměstnání. A to podle § 53 a násl. zákona č. 373/­2011 Sb., o specifických zdravotních službách, podrobnosti stanoví prováděcí vyhláška č. 79/­2013 Sb., která se věnuje hlavně pracovnělékařským prohlídkám – vstupní, periodické, mimořádné, výstupní a následné. Za tímto účelem zaměstnavatel musí uzavřít smlouvu o poskytování pracovnělékařské péče se zdravotnickým zařízením (lékařem), pouze u bezpečných profesí může jednodušeji ad hoc požádat praktického lékaře zaměstnance.

Je to „radost“ podnikat v přeregulovaném Česku; většinu oněch povinnosti nám nutí unijní směrnice…

Konkrétní opatření BOZP závisí především na druhu pracovní činnosti, podmínkách výkonu práce, dále na pracovním prostředí, strojích, matriálech a látkách, s nimiž zaměstnanec přijde do styku atd. Zkrátka účetní je vystavena zcela jiným (menším) bezpečnostním rizikům nežli zedník nebo tesař. Nicméně obecně pro všechny zaměstnavatele stanovuje § 104 ZP povinnost zabezpečit pro zaměstnance tři typy prostředků ochrany:

•    osobní ochranné pracovní prostředky, („OOPP“)

•    mycí, čisticí a dezinfekční prostředky („MČDP“),

•    ochranné nápoje.

Zaměstnavatel je sice obecně povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí. Jenže vše nelze ovládat tlačítky, přes mobil nebo počítač z bezpečné vzdálenosti. A proto není-li možné rizika BOZP odstranit či dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo organizací práce, je nutno chránit jednotlivé zaměstnance (lidi), k čemuž právě slouží osobní ochranné pracovní prostředky. Jsou to ochranné prostředky chránící zaměstnance před riziky, které ale nesmí bránit při výkonu práce. A jak už jsme za ta léta útrpně zvyklí, musí splňovat podmínky Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/­425 o osobních ochranných prostředcích, z něhož to stěžejní uvádí již zmíněné nařízení vlády č. 390/­2021 Sb., o OOPP a MČDP. V jejich obsáhlých přílohách 2 a 3 se dočteme druhy ochranných prostředků (např. ochranné přilby a brýle, chrániče sluchu, masky, rukavice, obuv, ochranné vesty, kombinézy), a činnosti vyžadující jejich poskytování (např. práce na staveništi, těžba dříví, práce v dopravě a skladování, dlouhodobá práce ve stoje, obrábění kovu).

Dále ZP v § 104 odst. 3 přikazuje obecně zaměstnavatelům poskytovat zaměstnancům mycí, čisticí a dezinfekční prostředky na základě rozsahu znečištění kůže a oděvu. Což upřesňuje zmíněné vládní nařízení:

•    „Zaměstnanci, který přichází do styku s látkami, jež mohou způsobit podráždění pokožky nebo znečištění zaměstnance, poskytne zaměstnavatel podle druhu látky mycí a čisticí prostředky, příp. regenerační krémy a masti. Druhy prací z hlediska znečištění a doporučená množství MČDP jsou uvedeny v příloze č. 4 (…)“

Citovaná příloha rozděluje druhy práce do čtyř kategorií a přiřazuje jim minimální množství čistidel:

•    Práce velmi nečistá – např. asfaltéři, lakýrníci, obsluha a údržba zemních strojů a strojních zařízení, hutníci.

•    Práce nečistá – například řidiči nákladních vozidel a traktorů, zedníci, montéři, stavební dělníci, řezníci.

•    Práce méně čistá – např. mistři, skladoví dělníci, řidiči osobních vozidel, servisní technici, tesaři, úklid.

•    Práce čistá – např. administrativa, dozor, měření, obchod, služby, školství, věda, výzkum.

A konečně poslední třetí avizované – ochranné nápoje. Tyto je zaměstnavatel povinen poskytovat na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami, a to v rozsahu a za podmínek stanovených § 8 a Přílohou č. 1 nařízení vlády č. 361/­2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění p.p. Tento prováděcí předpis vymezuje dva druhy pracovišť s nárokem na ochranné nápoje:

•    „horké provozy“, kde slouží k ochraně zdraví před účinky tepelné zátěže (podle ztráty tekutin…) a

•    „studené provozy“, kde jsou určeny pro ochranu zdraví před účinky zátěže chladem (pod 4 stupně C).

Zjištění konkrétních podmínek pro poskytnutí ochranného nápoje a vyčíslení jejich množství je ovšem technicky hodně náročné… Zejména u „horkých provozů“, kde by se měl zaměstnancům poskytovat v množství odpovídajícím nejméně 70 % ztráty tekutin a minerálních látek potem a dýcháním za 8hodinovou směnu.

Právních předpisů regulujících BOZP je hodně, ovšem břemeno rozhodování zůstává na zaměstnavateli, resp. na zaměstnanci pověřeném touto problematikou, nebo využít externího experta. Je vhodné rozpracovat tuto oblast do vnitropodnikové směrnice o BOZP, aby zaměstnancům byly předem známy jejich nároky.

2.  Daně z příjmů

Pro účely daní z příjmů by u výdajů zaměstnavatele na BOZP plně stačila ustanovení ZP § 101 až 104:

•    „Náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je povinen hradit zaměstnavatel; tyto náklady nesmějí být přenášeny přímo ani nepřímo na zaměstnance.

•    Není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky.

•    Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnancům mycí, čisticí a dezinfekční prostředky na základě rozsahu znečištění kůže a oděvu; na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami, v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem, též ochranné nápoje.

•    Zaměstnavatel je povinen udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání.“

K tomu přidejme § 58 zákona č. 373/­2011 Sb., o specifických zdravotních službách, ve znění p.p., že – „Zaměstnavatel hradí pracovnělékařské služby poskytované podle tohoto zákona (…)“ – až na malé s výjimky.

Jedná se o jednoznačnou povinnost uloženou zaměstnavateli, aby prakticky všechny výdaje na BOZP svých zaměstnanců hradil právě a jedině on sám. Znalcům daní z příjmů asi svítá, něco podobného přece čteme v ustanovení § 24 odst. 2 písm. p) ZDP, které mezi „bezpečné“ daňově uznatelné výdaje výslovně zařazuje:

•    „výdaje (náklady), k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů,“

Ano, jde o zvláštní ustanovení mající přednost před základním, obecným pravidlem uznatelnosti výdajů dle § 24 odst. 1 ZDP. Jenže… Daňový zákon stanoví ještě speciálnější ustanovení, které má proto přednost i před oním citovaným „méně“ speciálním. To konečně jediné správné daňově „bezpečné“ zvláštní ustanovení k BOZP najdeme v § 24 odst. 2 písm. j) bod 1 a 2 ZDP. Podle kterého jsou daňovým výdajem na dosažení, zajištění a udržení příjmů výdaje na pracovní a sociální podmínky a na péči o zdraví zaměstnanců vynaložené na:

•    „bezpečnost a ochranu zdraví při práci a hygienické vybavení pracovišť,

•    výdaje na pořízení ochranných nápojů lze uplatnit v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy¹²²⁾, (Poznámka: Odkaz stále ještě směřuje na již zrušené nařízení vlády č. 178/­2001 Sb., protože poznámky pod čarou nejsou součástí právní normy a tak se obvykle samostatně nenovelizují, neaktualizují. Správně by měl odkaz č. 122 mířit do nyní platné právní úpravy regulující poskytování ochranných nápojů – do § 8 nařízení vlády č. 361/­2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění p.p.)

•    pracovnělékařské služby poskytované poskytovatelem těchto služeb v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy²³⁾ a nehrazeném zdravotní pojišťovnou, (Poznámka: V odkazu 23 ovšem najdeme opět neaktuální zákon o č. 20/­1966 Sb., o péči o zdraví lidu, zatímco správně je potřeba hledat příslušné právní regulace pracovnělékařských služeb v již zmíněném zákoně č. 373/­2011 Sb., o specifických zdravotních službách)

•    na lékařské prohlídky a lékařská vyšetření stanovené zvláštními předpisy,“

Je i další speciální ustanovení věnující se BOZP a pracovnělékařským službám zaměstnanců. Tentokrát mezi neblahými výdaji, které nejsou daňově uznatelné. Jedná se o § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 ZDP, podle něhož: „Za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely nelze uznat zejména:

•    „h) nepeněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci, pokud je toto plnění u zaměstnance osvobozeno od daně, a to ve formě … 2. možnosti používat … zdravotnická … zařízení …, s výjimkou zařízení uvedených v § 24 odst. 2 písm. j) bodech 1 až 3,“.

Díky v závěru citace výslovně uvedené výjimce se ale nemusíme obávat o daňovou uznatelnost výdajů zaměstnavatele na BOZP, bez ohledu na od roku 2024 novou podmínku osvobození u zaměstnance. Což potvrdil koordinační výboru č. 357/­22.02.12 „Pracovnělékařská a jiná zdravotní péče“; viz www.financnisprava.cz:

•    „Náklady na pracovnělékařskou službu poskytovanou zdravotnickým zařízením jsou daňově uznatelným nákladem ve smyslu § 24 odst. 2 písm. j) bod 2 ZDP. Nevztahuje se na ně tedy režim § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 ZDP, přestože plnění poskytuje zdravotnické zařízení, jelikož se nejedná o nepeněžní plnění poskytované zaměstnanci, ale o službu poskytovanou zdravotnickým zařízením zaměstnavateli.“

Zmíněné osvobození se týká zdravotních, léčebných atp. benefitů zaměstnanců řešených v jiném hesle.

Obecně platí, že druhou stranou výdaje zaměstnavatele je příjem plynoucí jiné osobě. V případě výdajů na BOZP a pracovnělékařské služby zaměstnanců se jedná o příjem plynoucí dotyčným zaměstnancům, pro které jsou fakticky tyto výdaje vynakládány. Na straně zaměstnanců ale v těchto případech zpravidla nejde vůbec o předmět daně z příjmů ani veřejnoprávního pojištění. Dle právních výkladů jim totiž nevzniká reálný osobní majetkový prospěch. Vylepšení podmínek BOZP a kontrola zdravotní způsobilosti k výkonu práce nepředstavují žádný nepeněžní příjem (naturální požitek) zaměstnanců, ale jde o přirozenou součást pracovních podmínek.

U poněkud spornějších položek, které by mohly být zaměstnancem zneužity k jeho soukromé spotřebě, to raději výslovně uvádí § 6 odst. 7 písm. b) a e) ZDP. Podle tohoto ustanovení není předmětem zdanění:

•    „hodnota osobních ochranných pracovních prostředků, pracovních oděvů a obuvi, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů poskytovaných v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem, včetně nákladů na udržování osobních ochranných a pracovních prostředků, …“

•    „plnění zaměstnavatele na vytváření a dodržování pracovních podmínek pro výkon práce … (poznámka: od roku 2024 odpadla podmínka, aby šlo o plnění povinná stanovená právním předpisem)“

Jak už výše zaznělo, § 104 odst. 5 ZP nařizuje zaměstnavateli, aby OOPP, MČDP a ochranné nápoje poskytoval zaměstnancům bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Pokud si chce zaměstnavatel usnadnit práci, může naturální plnění BOZP nahradit peněžitým paušálem, za který si vše potřebné obstarají svépomocí zaměstnanci. Jenže… tato možnost se netýká OOPP ani ochranných nápojů, které reálně chrání člověka před zdravotními riziky a hrozilo by využití těchto peníze „navíc“ zaměstnanci zcela jinak... Paušalizovat lze nanejvýš MČDP a problémem není ani příspěvek na údržbu svěřených OOPP. Příslušné částky ale musí být vypočteny z průkazné kalkulace skutečných výloh a navazovat na zmíněný interní seznam zpracovaný na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Pak budou paušalizované výdaje na BOZP daňovým výdajem zaměstnavatele podle § 24 odst. 2 písm. x) ZDP a pro zaměstnance nebudou představovat zdanitelný ani zpojistitelný příjem v souladu s § 6 odst. 8 ZDP:

•    „Hradí-li zaměstnavatel zaměstnanci výdaje (náhrady) podle odstavce 7 písm. b) až d) paušální částkou, považují se tyto výdaje za prokázané do výše paušálu stanoveného zvláštními předpisy nebo paušálu uvedeného v kolektivní smlouvě, ve vnitřním předpise zaměstnavatele, v pracovní nebo jiné smlouvě za předpokladu, že výše paušálu byla zaměstnavatelem prokazatelně stanovena na základě kalkulace skutečných výdajů. Stejným způsobem postupuje zaměstnavatel při stanovení paušálu v případech, kdy dojde ke změně podmínek, za nichž byl paušál stanoven. …“

Menší firmy někdy BOZP zaměstnanců příliš neřeší, za což ale hrozí značné pokuty inspekce práce… Opačným extrémem bývá snaha rodinných firem a OSVČ krýt si takto na úkor daňových výdajů osobní potřeby.

3.  DPH

Pokud je zaměstnavatel plátcem daně z přidané hodnoty, pak má standardně nárok na odpočet DPH na vstupu u pořízeného zboží a služeb souvisejícího s BOZP jeho zaměstnanců, zejména u nákupu OOPP a MČDP. Tyto vstupy obvykle nelze jednoznačně přiřadit ke konkrétním uskutečňovaným výstupům s nárokem na odpočet daně podle § 72 odst. 2 ZDPH, tedy ke konkrétnímu vlastnímu zdanitelnému plnění nebo plnění sice od daně osvobozenému, ale s nárokem na odpočet apod. Nicméně zrovna u těchto nákupů nemívají správci daně ani stín podezření, že nebudou sloužit pro ekonomickou (podnikatelskou) činnost daného zaměstnavatele – plátce. Už samotné určení možného využití tohoto zboží – především OOPP – jej totiž předurčuje pro „špinavou práci“ v dílně, na stavbě, na poli, v terénu apod. Tedy vesměs k činnostem spadajícím obvykle mezi zdanitelná plnění.

Spornější to může být s odpočtem DPH z nákupu MČDP, pokud plátce uskutečňuje také plnění osvobozená od daně – bez nároku na odpočet daně. Jako jsou finanční a pojišťovací činnosti, pronájem nemovitých věcí, výchova a vzdělávání nebo třeba zdravotní služby. Tyto čisticí prostředky totiž využívají nejen „terénní“ pracovníci podílející se obecně především na zdanitelných výstupech, ale právě i lidé v kancelářích věnující se u plátce zmíněným výstupům bez nároku na odpočet daně. Postupuje se obecně jako u odpočtu daně ze zdanitelných vstupů sloužících „smíšeným“ výstupům – s nárokem na odpočet, i bez této výsady. Plátce má pak nárok na odpočet pouze v částečné výši odpovídající rozsahu jeho „nárokových plnění“ ve smyslu § 76 ZDPH, tedy v poměrné výši dané poměrným koeficientem vypočteným dle poměru typů takovýchto plnění.

Z podstaty věci přijatá zdanitelná plnění týkající se BOZP využijí (spotřebují) zaměstnanci obvykle přímo na pracovištích a v souvislosti s ekonomickou činností zaměstnavatele. Dochází tedy ke vnitropodnikové spotřebě OOPP, MČDP i ochranných nápojů, která není předmětem DPH na výstupu. A jestliže by něco z těchto skladovaných zásob určených pro BOZP pobertové odcizili, bude se otázka případného vyrovnání (potažmo „vracení“) odpočtu daně – z titulu tzv. nedoložených a nepotvrzených mank a škod – ve smyslu § 77 odst. 2 písm. c) ZDPH řešit stejně jako u jakéhokoli jiného druhu zboží – k tomu podrobněji v kapitole Manka a škody.

4.  Účetnictví

Nejčastější účetní případy provázející BOZP zaměstnanců ve firmách shrnuje tabulka souvztažností. Pro přehlednost neuvádíme standardní odpočet DPH plátcem při pořízení či úhradě (MD 343 /­ D 211 nebo 321).

Dodejme, že spíše jen výjimečně by případné dražší OOPP mohly spadat účetně mezi (drobný) DHM.

A ještě poznamenejme, že některé účetní jednotky místo obecných účtu 501 – Spotřeba matriálu, resp. 548 – Ostatní provozní náklady využívají na zaměstnance více orientovaný účet 527 – Zákonné sociální náklady.

Příklad

Rozsah MČDP musí být přiměřený

Podnikatel má dva zaměstnance a provozuje malou obecní prodejnu potravin, která má vlastní sociální zařízení sestávající z WC a umývadla s teplou i studenou vodou. Na základě účetnictví uplatňuje jako daňový náklad (v rámci účtu 501 – Spotřeba materiálu) za účetní období kalendářní roku i nákup 20 balíčků toaletního papíru, 50 litrů tekutého mýdla a 10 froté ručníků. Dle inventurního soupisu bylo vše během roku spotřebováno.

Jako daňový výdaj se obecně uznává výše MČDP respektující zásadu přiměřenosti. V daném případě je i bez podrobných propočtů a kalkulací zřejmé, že zatímco příděl toaletního papíru je přiměřený, tak naopak vykázaná spotřeba tekutého mýdla evidentně neodpovídá „špinavosti“ provozu a početnosti personálu. Obdobně může podnikatel očekávat problémy se správcem daně také ohledně přemíry ručníků, kde lze v souladu s prováděcím nařízením č. 361/­2007 Sb. považovat za přiměřené cca 2 ručníky ročně na jednoho zaměstnance.

Příklad

Horký provoz

Pan Petr je malíř pokojů ve stavební firmě. Jednoho letního dne pracoval v dokončované novostavbě při teplotě 27 °C. Tato práce patří podle přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 361/­2007 Sb., části A, tabulky č. 1, dle energetického výdeje do třídy IIIa. Načež zaměstnavatel z tabulky č. 6 dtto zjistil jeho typovou ztrátu tekutin potem a dýcháním za 8hodinovou směnu = 0,9 litrů + (7 °C × 0,21 litrů/­°C) = 0,9 litrů + 1,47 litrů = 2,37 litrů.

Podle § 8 dtto proto měl zaměstnavatel panu Petrovi v daném dni poskytnout ochranný nápoj chránící před zátěží teplem v množství nejméně 70 % ztráty tekutin a minerálních látek potem a dýcháním za 8hodinovou směnu. Tedy konkrétně alespoň v množství = 70 % z 2,37 litrů = 1,659 litrů, po zaokrouhlení 1,7 litrů.

Jako ochranný nápoj by měla stavební firma – v roli zaměstnavatele – zvolit přírodní minerální vodu slabě mineralizovanou nebo pramenitou vodu anebo vodu splňující obdobné mikrobiologické, fyzikální a chemické požadavky jako u jmenovaných vod. Nápoj přitom může obsahovat látky zvyšující odolnost organismu, ale nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru. Případné množství alkoholu by nesmělo překročit 1 hmotnostní procento; ochranný nápoj pro případného mladistvého by však nesměl vůbec obsahovat alkohol.

Zaměstnavatel je plátce DPH a pro tyto účely nakoupil do zásoby od velkoobchodníka s nápoji (také plátce) přírodní minerální vody o objemu lahví 1,5 litru, přičemž o zásobách účtuje metodikou A. Jelikož právní předpis stanoví minimální požadovanou náhradu úbytku tekutin (která v daném případě vyšla 1,7 litrů), nestačí poskytnout panu Petrovi pro inkriminovaný letní den pouze jednu láhev – tj. 1,5 litrů – ale byly potřeba 2 lahve.

•    Koupě ochranných nápojů (minerálek) tzv. na fakturu, šlo například o 100 kusů lahví á 1,5 litru:

–   Kupní cena bez DPH (100 kusů á 10 Kč) 1 000 Kč MD 112 /­ D 321

–   Nárok na odpočet DPH na vstupu (21 %) 210 Kč MD 343 /­ D 321

•    Úhrada dodavatelské faktury obchodníkovi: 1 210 Kč MD 321 /­ D 221

•    Vyskladnění části ochranných nápojů podle aktuální potřeby zaměstnance – pana Petra – (pro lepší interní přehled účetní jednotka tyto pracovně-právní náklady vykazuje na účtu zákonných sociálních nákladů):

–   2 kusy půllitrových lahví (vlastní náklady á 10 Kč) 40 Kč MD 527 /­ D 112

–   tato interní provozní spotřeba zásob není předmětem DPH, a je zachován plný nárok na odpočet daně