Bezpečnost a ochrana zdraví zaměstnanců

Pracovněprávní předpisy proto věnují značnou pozornost bezpečnosti a ochraně zdraví zaměstnanců při práci („BOZP“) a ukládají zaměstnavatelům řadu povinností, a to v § 101 až § 108 ZP. Povinnosti mají také zaměstnanci. O jaké povinnosti se jedná?

Povinnosti zaměstnanců

jsou následující:

•    účastnit se školení zajištěných zaměstnavatelem zaměřených na BOZP včetně ověření svých znalostí,

•    podrobit se pracovnělékařským prohlídkám, vyšetřením nebo očkováním stanoveným hlavně zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění p.p., který ale ohledně většiny konkrétních očkování odkazuje na prováděcí vyhlášku č. 537/2006 Sb., o očkování proti infekčním nemocem, ve znění p.p.,

•    nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci.

V řadě odborných otázek BOZP odkazuje ZP na speciální právní předpisy,

kromě již uvedených hlavně:

•    zákon č. 309/2006 Sb., o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, ve znění p.p.,

•    nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, ve znění p.p.,

•    nařízení vlády č. 390/2021 Sb., o bližších podmínkách poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků,

•    vyhláška č. 137/2004 Sb., o hygienických požadavcích na stravovací služby a o zásadách osobní a provozní hygieny při činnostech epidemiologicky závažných, ve znění p.p. Nejde o žádné výjimečné práce, činnostmi epidemiologicky závažnými kromě zmíněných stravovacích služeb jsou třeba výroba a zpracování potravin, výroba kosmetických přípravků, vodárny, holičství, kadeřnictví, pedikúra, manikúra, solária, kosmetických, masérských, regeneračních a rekondičních služeb, provozování živnosti, při níž je porušována integrita kůže.

•    vyhláška č. 180/2015 Sb., o zakázaných o pracích a pracovištích, ve znění p.p. Poznámka: Týká se pouze těhotných a kojících zaměstnankyní, zaměstnankyní – matek do konce 9 měsíce po porodu, a mladistvých.

•    nařízení vlády č. 272/2011 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění p.p.

•    nařízení vlády č. 322/2025 Sb., o povinnostech zaměstnavatele při pracovních úrazech,

•    nařízení vlády č. 375/2017 Sb., o vzhledu, umístění a provedení bezpečnostních značek a značení a signálů.

Obecně lze říci, že čím nebezpečnější druh činnosti zaměstnanci vykonávají, tím více předpisů reguluje jejich BOZP. Ale ani objektivně bezpečné kancelářské činnosti nejsou zcela mimo státní dohled nad zdravím zaměstnanců. Všem zaměstnavatelům je totiž uložena povinnost zajišťovat – a také platit – „pracovnělékařské služby“ pro zaměstnance i pro osoby ucházející se o zaměstnání. A to podle § 53 a násl. zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, podrobnosti stanoví prováděcí vyhláška č. 79/2013 Sb., která se věnuje hlavně pracovnělékařským prohlídkám – vstupní, periodické, mimořádné, výstupní a následné. Za tímto účelem zaměstnavatel musí uzavřít smlouvu o poskytování pracovnělékařské péče se zdravotnickým zařízením (lékařem), pouze u bezpečných profesí může jednodušeji ad hoc požádat praktického lékaře zaměstnance.

KONKRÉTNÍ OPATŘENÍ BOZP závisí především na druhu pracovní činnosti, podmínkách výkonu práce, dále na pracovním prostředí, strojích, matriálech a látkách, s nimiž zaměstnanec přijde do styku atd. Zkrátka účetní je vystavena zcela jiným (menším) bezpečnostním rizikům nežli zedník nebo tesař.

Nicméně obecně pro všechny zaměstnavatele stanovuje § 104 ZP povinnost zabezpečit pro zaměstnance tři typy prostředků ochrany:

•   osobní ochranné pracovní prostředky, („OOPP“)

•   mycí, čisticí a dezinfekční prostředky („MČDP“),

•   ochranné nápoje.

Zaměstnavatel je sice obecně povinen vytvářet bezpečné a zdraví neohrožující pracovní prostředí. Jenže vše nelze ovládat tlačítky, přes mobil nebo počítač z bezpečné vzdálenosti. A proto není-li možné rizika BOZP odstranit či dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo organizací práce, je nutno chránit jednotlivé zaměstnance (lidi), k čemuž právě slouží osobní ochranné pracovní prostředky. Jsou to ochranné prostředky chránící zaměstnance před riziky, které ale nesmí bránit při výkonu práce. A jak už jsme za ta léta útrpně zvyklí, musí splňovat podmínky Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/425 o osobních ochranných prostředcích, z něhož to stěžejní uvádí již zmíněné nařízení vlády č. 390/2021 Sb., o OOPP a MČDP. V jejich obsáhlých přílohách 2 a 3 se dočteme druhy ochranných prostředků (např. ochranné přilby a brýle, chrániče sluchu, masky, rukavice, obuv, ochranné vesty, kombinézy), a činnosti vyžadující jejich poskytování (např. práce na staveništi, těžba dříví, práce v dopravě a skladování, dlouhodobá práce ve stoje, obrábění kovu).

Dále ZP v § 104 odst. 3 přikazuje obecně zaměstnavatelům poskytovat zaměstnancům mycí, čisticí a dezinfekční prostředky na základě rozsahu znečištění kůže a oděvu. Což upřesňuje zmíněné vládní nařízení:

•    „Zaměstnanci, který přichází do styku s látkami, jež mohou způsobit podráždění pokožky nebo znečištění zaměstnance, poskytne zaměstnavatel podle druhu látky mycí a čisticí prostředky, příp. regenerační krémy a masti. Druhy prací z hlediska znečištění a doporučená množství MČDP jsou uvedeny v příloze č. 4 (…)“

Citovaná příloha rozděluje druhy práce do čtyř kategorií a přiřazuje jim minimální množství čistidel:

•    Práce velmi nečistá – např. asfaltéři, lakýrníci, obsluha a údržba zemních strojů a strojních zařízení, hutníci.

•    Práce nečistá – například řidiči nákladních vozidel a traktorů, zedníci, montéři, stavební dělníci, řezníci.

•    Práce méně čistá – např. mistři, skladoví dělníci, řidiči osobních vozidel, servisní technici, tesaři, úklid.

•    Práce čistá – např. administrativa, dozor, měření, obchod, služby, školství, věda, výzkum.

A konečně poslední třetí avizované – ochranné nápoje. Tyto je zaměstnavatel povinen poskytovat na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami, a to v rozsahu a za podmínek stanovených § 8 a Přílohou č. 1 nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění p.p. Tento prováděcí předpis vymezuje dva druhy pracovišť s nárokem na ochranné nápoje:

•    „horké provozy“, kde slouží k ochraně zdraví před účinky tepelné zátěže (podle ztráty tekutin…) a

•    „studené provozy“, kde jsou určeny pro ochranu zdraví před účinky zátěže chladem (pod 4 stupně C).

Zjištění konkrétních podmínek pro poskytnutí ochranného nápoje a vyčíslení jejich množství je ovšem technicky hodně náročné… Zejména u „horkých provozů“, kde by se měl zaměstnancům poskytovat v množství odpovídajícím nejméně 70 % ztráty tekutin a minerálních látek potem a dýcháním za 8hodinovou směnu.

Právních předpisů regulujících BOZP je hodně, ovšem břemeno rozhodování zůstává na zaměstnavateli, resp. na zaměstnanci pověřeném touto problematikou, nebo využít externího experta. Je vhodné rozpracovat tuto oblast do vnitropodnikové směrnice o BOZP, aby zaměstnancům byly předem známy jejich nároky.

Ing. Martin Děrgel

§ 104 zákona č. 262/2006 Sb.

Osobní ochranné pracovní prostředky, pracovní oděvy a obuv, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje

(1) Není-li možné rizika odstranit nebo dostatečně omezit prostředky kolektivní ochrany nebo opatřeními v oblasti organizace práce, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnancům osobní ochranné pracovní prostředky. Osobní ochranné pracovní prostředky jsou ochranné prostředky, které musí chránit zaměstnance před riziky, nesmí ohrožovat jejich zdraví, nesmí bránit při výkonu práce a musí splňovat požadavky stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie34).

(2) V prostředí, v němž oděv nebo obuv podléhá při práci mimořádnému opotřebení nebo znečištění nebo plní ochrannou funkci, přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele jako osobní ochranné pracovní prostředky též pracovní oděv nebo obuv.

(3) Zaměstnavatel je povinen poskytovat zaměstnancům mycí, čisticí a dezinfekční prostředky na základě rozsahu znečištění kůže a oděvu; na pracovištích s nevyhovujícími mikroklimatickými podmínkami, v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím právním předpisem, též ochranné nápoje.

(4) Zaměstnavatel je povinen udržovat osobní ochranné pracovní prostředky v použivatelném stavu a kontrolovat jejich používání.

(5) Osobní ochranné pracovní prostředky, mycí, čisticí a dezinfekční prostředky a ochranné nápoje přísluší zaměstnanci od zaměstnavatele bezplatně podle vlastního seznamu zpracovaného na základě vyhodnocení rizik a konkrétních podmínek práce. Poskytování osobních ochranných pracovních prostředků nesmí zaměstnavatel nahrazovat finančním plněním.

(6) Vláda stanoví nařízením bližší podmínky poskytování osobních ochranných pracovních prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a ochranných nápojů.