Bowling není jen pohyb, ale i relax

MUDr. Pavel Malovič

Základní charakteristikou hráče bowlingu je schopnost naučit se „nekonečným tréninkem“ techniku kontroly koule. I když je bowling rekreační sport, člověk někdy v sobě objevuje až extrémní soutěživost, která jistým způsobem představuje i určitou pozitivní závislost. Jaké zdravotní benefity přináší bowling?

BOWLING – RYCHLÉ KOULENÍ TÉŽKÉ KOULE PO HLADKÉ DRÁZE, na jejímž konci stojí cíl zásahu: deset nebo pět jakýchsi panáků – kolků. Body se dávají za počet koulí svalených kolků. Bonusy dostávají hráči za zásah, kdy svalí na jeden pokus všech deset (pět) kolků. Někteří hráči během hry toho vyřídí víc než při golfovém turnaji.

Základní charakteristikou hráče bowlingu je schopnost naučit se „nekonečným tréninkem“ techniku kontroly koule. Při bowlingu – když v drtivé většině případů jde o rekreační sport – v sobě člověk někdy objevuje až extrémní soutěživost, která jistým způsobem představuje i určitou pozitivní závislost, vášeň. I když se to laikovi nezdá, je desetikolový bowling v závislosti na technice vrhání a hmotnosti koule poměrně namáhavým sportem pro kloubové spoje a vazivový i svalový aparát prstů, zápěstí, lokte, páteře, kolena (při nesprávné technice praskají menisky a trhají se vazy), ale hlavně ramena, které nejednou bolestivě „ztuhne“.

Nezanedbatelná je totiž hmotnost koule – původně dřevěné, ale v současnosti vyráběné z kombinace plastu, uretanu a epoxidu – která může mát při nejvýznamnějších akcích hmotnost až 17,25 kg (!). Její povrch je úplně hladký s výjimkou zachytávačích dírek pro palec, prostředník a prsteník. Pro rekreační desetikolový bowling mají koule nižší a různou hmotnost, aby se přizpůsobily hráčovým schopnostem a síle.

Dá zabrat i technika vrhu koule,

ať už se používá stylově elegantní „stroker“ – tehdy se hráčova přední dolní končetina prudce zastaví (trpí meniskus a vazy) v okamžiku, kdy koule dosáhne při švihu nejnižší bod a ruka ji přímo vypustí – anebo silový „cranker“, při kterém vloží hráč bowlingu do koule maximální množství rotace, což nesmírně irituje rameno, loket i zápěstí.

Nejvíce ohrožená ramena – prozrazují o člověku hodně

Plece mohou být pokleslé (často jen na jedné straně), nachýlené dopředu, svalnatě mohutné klenuté, křehoučké, úzké nebo široké, (a)symetrické. Svým vlastním způsobem reprezentují držení těla, krásu figury.

Ramena rozhodně nemají být jen rozličně tvarovaným biologickým věšákem na sako nebo ženské šaty, jakýmsi „němým sluhou“, nosičem garderoby dámy či pána. Aktuální tvar a pozice ramen je i výrazem zlozvyků dospělého věku, kdy nemáme svůj stolní počítač postavený do dobré – zdravě ergonomické pozice, s notebookem pracujeme různě skrčení v posteli, na podlaze, zemi, gauči nebo v křesle, řídíme auto v nesprávné poloze, anebo sedíme za stolem shrbení do podoby „hromádky neštěstí“. Ramenní kloub, jako nejvolnější, „nejpovolnější“ a nejpohyblivější kloub těla člověka, má několik zvláštností, specifik. Je vytvořený okrouhlou hlavicí ramenní kosti, zapadající do miskovité vyhloubeniny křídlovité kosti – lopatky. Pro velký rozsah pohybů, které mu tato poměrně velká svoboda umožňuje, mluvíme o volném kulovém kloubu, jakémsi „kulovém čepu“.

Kloubový maz (synovia) vylučovaný v dostatečném množství a přijatelné kvalitě (přímo úměrný pitnému režimu či adekvátní výživě) jeho chrupavkovitou výstelkou, umožňuje kloubním plochám pohyb s minimálním třením. Ale – kloubová hlavice ramenní kosti není úplně skrytá v kloubové jamce lopatky a vzniká nepoměr mezi velkou hlavicí a plytkou jamkou. Tato anatomická situace bývá často příčinou stavu, při kterém může být kloub za určitých okolností lehčeji či hůře poškozen působením různé intenzity vnějšího násilí (pád na tvrdou plochu, srážka, prudká a neobvyklá změna polohy). Může se podvrtnout nebo vykloubit, zůstat v křeči, ztuhnout, být příliš uvolněný (hypermobilní), následně zanítit a postupně nenápadně degenerovat, „zamrznout“.

„Jen“ takzvaná mikrotraumata, jakési „miniúrazy“

Pod tímto pojmem si můžeme představit mnohokrát opakovaná malá poškození, často téměř nepostřehnutelná, která vznikají při vysoké frekvenci „diskrétního“ zatížení (jednostranné nadměrné zatěžování, i když jen „jemnými“, ale intenzivními a dlouhotrvajícími pohyby – např. s myší počítače v nesprávné poloze) – tedy ilustrace přesně sedící například na úředníka. K situaci můžeme připočíst i fyzikální vlivy, hlavně náhlé výkyvy teplot spojené s místním prochladnutím (to platí i během jízdy autem s otevřeným oknem anebo špatně nastavenou klimatizací, vlivem všech druhů průvanu, v průběhu sportování). Odborníci zjistili i to, že při soustavném přetěžování a „mírném“ poškozování svalů ramena bývají víc postiženy ty osoby, které žijí pod vlivem výraznějšího psychického zatížení, do kterého můžeme počítat i tzv. „manažerský stres“.

Problémy mají plíživý a poměrně „zákeřný“ charakter

Když má cvičenec špatné držení těla, obvykle stojí shrbeně s předkloněnou hlavou a držením ramen „v oblouku“ nachýlením trupu dopředu – zatěžují se tím ramenní klouby a svalová skupina rotátorů obrovskou mechanickou zátěží tak, že dráždí oblasti se zvýšenou citlivostí ve svalstvu, známé jako myofasciální spouštěcí body („myo“ – sval, „fasciální“ – pojivové tkanivo).

Jejich iritace dokáže způsobit bolestivé zkrácení svalů pohybujících ramenním kloubem. Často tak vzniká první článek chorobného řetězce, na jehož konci je omezení hybnosti v tomto nejpohyblivějšímu kloubu anebo dokonce úplné vymizení pohybů – rameno „zamrzne“. Mezi faktory, které podporují a zvyšují aktivitu spouštěcích bodů, obvykle ještě patří: nedostatek některých živin (hlavně vitaminu C, komplexu skupiny vitaminů B a železa), hormonální nerovnováha, chronické – méně závažné infekce (bakteriální, virové, kvasinkové), potravinové alergie (hlavně pšeničných a mléčných výrobků) a snížené okysličování buněk i tkaniv (zhoršené napětím, stresem, nečinností, nedostatečnou ventilací při onemocněních dýchacího ústrojí). Prevence těžkostí s ramenními klouby a budování pěkných i zdravých ramen je relativně složitá, ale současně může být i poměrně jednoduchá, pokud na ni začneme myslet včas. Především je nutno dodržovat principy ergonomie – správné úpravy pracovního prostředí a pracovního místa, kde trávíme většinu ekonomicky a společensky zajímavého času.

ROČNĚ PROSEDÍME V PRŮMÉRU VÍCE NEŽ TŘI TISÍCE HODIN a to existují „experti“, kteří dokážou i pět tisíc hodin a víc udržovat svoji tělesnou schránku v nepřirozených úhlech a polohách.

Na ploše pracovního stolu však mohou být umístěny stojany nebo pulty, které umožňují při práci alternativně sedět a stát, čímž se osvěžuje i relativně strnulé postavení ramenních kloubů. Je to současný moderní trend při koncipování kanceláří a klade důraz na výrazné využití alternativního nábytku, umožňujícího během pracovní a tvořivé činnosti operativně měnit pracovní polohu. Kromě toho je vhodné najít si během každé pracovní dvouhodinovky pravidelnou přestávku na deseti až patnáctiminutový program dechových, uvolňovacích a protahovacích cvičení (úsporný strečink) svalových skupin ramen a zad.

Pomáhá i cvičení doma s malými činkami

(stačí hmotnost 1,5 kg) – jednoručkami – držením nadhmatem a podhmatem ve stoji nebo vsedě na fit míči. Poměrně zajímavými pro prevenci těžkostí s rameny i pro jejich posílení se stále častěji stávají soubory cviků metodou pilates medical.

RADA!

Doporučují se nejrozličnější cvičení, která mají původ ve východní Asii a z nich nejvíc velmi účinné tai-či, nenáročné a vhodné pro všechny věkové kategorie. Zlepšují držení těla, koordinaci pohybů, sílu a pružnost svalů. Také stravování během dne (ne noci!) může pomoci v prevenci problémů. Hlavně když se vyhneme konzumaci nadbytku nesprávných mastných kyselin (ve většině uzenin a barevného masa) a budeme jíst spíše potraviny bohaté na zdravé omega– 3– mastné kyseliny.