Brigády mladistvých starších 14 let

Dne 1. června 2025 nabývá účinnosti zákon č. 120/2025 Sb., kterým se mění zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění p.p., a některé další zákony. Tento zákon přináší jednu velkou novinku – umožňuje práci dětí, které ještě neukončily povinnou školní docházku. Co to vše bude znamenat pro praxi?

V novém ustanovení § 244a ZP se stanoví: „Mladistvý zaměstnanec mladší než 15 let nebo mladistvý zaměstnanec, který neukončil povinnou školní docházku, smí v období hlavních prázdnin konat pouze lehké práce, které neškodí jeho zdraví, vzdělávání a morálnímu rozvoji. Lehkými pracemi pro účely tohoto zákona jsou práce zařazené do kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví, pokud součástí práce není činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jiným právním předpisem.“

Patná právní úprava

Právní řád České republiky historicky ctil zásadu zákazu práce dětí. To vyplývalo z toho, že hned po vzniku Mezinárodní organizace práce v r. 1918 ratifikovala tehdejší Československá republika Úmluvu MOP č. 5/1919, o určení minimálního věku dětí při zaměstnávání v průmyslu (č. 89/1922) a posléze následovaly další. Proto již první zákoník práce od svého prvního znění v r. 1965 obsahoval speciální úpravu pracovněprávní způsobilosti fyzických osob za podmínky dosažení věku 15 let a stanovil, že nástup do práce nesmí předcházet dni ukončení povinné školní docházky.

Děti a mladiství požívají zvláštní ochranu, jak vyplývá přímo z Listiny základních práv a svobod.

V právním řádu se rozlišují dva pojmy – děti a mladiství. Děti jsou fyzické osoby do 15 let věku a mladiství jsou fyzické osoby mezi 15 a 18 rokem věku. Původně zákoník práce přímo v ustanovení § 346a ZP obsahoval generální zákaz práce dětí. Toto ustanovení výslovně stanovilo, že je zakázána práce fyzických osob mladších ve věku 15 let nebo starších 15 let do skončení povinné školní docházky.

Dnes však veškeré tzv. statusové otázky (práva upravující právní stav, resp. postavení fyzických a právnických osob, osobní a osobnostní práva) jsou obsažena v občanském zákoníku, neboť osnova vyšla z principu, že statusové otázky nelze řešit mimo civilní kodex.

Proto již zákoník práce o práci dětí nemá žádnou zmínku a musíme vycházet z § 34 OZ, který stanoví: „Závislá práce nezletilých mladších než patnáct let nebo nezletilých, kteří neukončili povinnou školní docházku, je zakázána. Tito nezletilí mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost za podmínek stanovených jiným právním předpisem.“ Toto ustanovení však – jak uvidíme dále – bude k 1. červnu 2025 pozměněno.

Děti, resp. osoby mladší 15 let nebo starší 15 let, ale s povinností plnit školní docházku, mohou vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost, za podmínek, které stanoví zákon o zaměstnanosti.

V souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie musela republika harmonizovat naše právo se Směrnicí Rady Evropské unie č. 94/33/ES o ochraně mladých lidí v práci, která v článku 5 požaduje zajištění ochrany dětí při jejich zaměstnávání v kulturní, umělecké, sportovní nebo reklamní oblasti. Tak se stalo novým zákonem o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. Zároveň byla zájmem České republiky také ratifikace Úmluvy MOP č. 138 o minimálním věku pro vstup do zaměstnání, která patří mezi devět prioritních úmluv MOP, tato úmluva byla ratifikována 26. 4. 2007. Tato úmluva vyžaduje právní úpravu činností v oblasti kulturní, umělecké, sportovní nebo reklamní.

Druhý zákon o zaměstnanosti (zákon č. 435/2004 Sb.) tedy provedl harmonizaci našeho práva s právem zemí EU, když transponoval výše uvedenou směrnici č. 94/33/ES do českého právního řádu. Podle přijaté úpravy může dítě ve věku do 15 let nebo dítě starší 15 let do doby skončení povinné školní docházky vykonávat jen činnost uměleckou, kulturní, sportovní a reklamní na základě povolení úřadu práce. O tomto povolení rozhoduje úřad práce vydávat formou rozhodnutí, a to na základě písemné žádosti osoby odpovědné za výchovu dítěte. Příslušná ustanovení zákona o zaměstnanosti upravují postup zúčastněných stran (subjektu, pro něhož bude činnost dítěte vykonávána – tzv. „provozovatele činnosti“ a dítěte a jeho zákonného zástupce) při rozhodování o vydání povolení k výkonu činnosti.

Práce dětí ve věku do 15 let a dětí starších 15 let do doby skončení povinné školní docházky musela být výslovně zakázána a tento zákaz byl upraven v tehdejší novele zákoníku práce. Podle tehdy platného znění starého zákoníku práce děti mohou vykonávat práci po získání pracovněprávní způsobilosti jen v pracovněprávním vztahu.

Zákon o zaměstnanosti

V kontextu českého práva je pro regulaci dětské práce klíčový § 34 OZ, který stanoví, že závislá práce nezletilých mladších patnáct let nebo nezletilých, kteří neukončili povinnou školní docházku, je zakázána. Tito nezletilé mohou dle občanského zákoníku vykonávat jen uměleckou, kulturní, reklamní a sportovní činnost dítěte za podmínek stanovených jiným právním předpisem.

Tímto jiným právním předpisem je zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti. Ten není s občanským zákoníkem zcela konzistentní, pokud jde o přesný rozsah daného omezení. Namísto pojmu nezletilý totiž pojem dítě, které je definováno tak, že za dítě se pro účely zákona o zaměstnanosti považuje jednak osoba mladší 15 let, a jednak i osoba starší 15 let, pokud nemá ukončenou povinnou školní docházku, a to až do doby jejího ukončení.

Dítě může vykonávat pouze uměleckou, kulturní, reklamní a sportovní činnost. Zákon ji v tomto případě nevnímá jako závislou práci, byť tato činnost zahrnuje i některé činnosti, které zletilí zaměstnanci vykonávají v pracovním poměru a u nichž jsou znaky závislé práce většinou splněny.

Práce dětí a zákon o zaměstnanosti

Dítě může vykonávat pouze uměleckou, kulturní, sportovní a reklamní činnost pro právnickou nebo fyzickou osobu, která má tuto činnost v předmětu své činnosti (tzv. provozovatele činnosti), jen jestliže je tato činnost přiměřená jeho věku, není pro něj nebezpečná, nebrání jeho vzdělávání nebo docházce do školy a účasti na výukových programech, nepoškozuje jeho zdravotní, tělesný, duševní, morální nebo společenský rozvoj.

Povolení pro uměleckou a kulturní činnost zahrnuje provádění činnosti např. v oblasti hudební, pěvecké a taneční, dále vytváření autorských děl nebo provádění uměleckých výkonů podle autorského zákona.

Povolení pro reklamní činnost zahrnuje reklamu a propagaci výrobků, služeb nebo jiných předmětů a činnosti modelingu.

Povolení pro sportovní činnost zahrnuje provádění sportovních výkonů na veřejnosti.

Zákon současně stanoví, co se za činnost dítěte ve smyslu tohoto zákona nepovažuje. Za činnost dítěte se ve smyslu zákona o zaměstnanosti nepovažuje a nemusí se o ni žádat v těchto případech

•    zájmová kulturní činnost v amatérských souborech a základních uměleckých školách,

•    vystupování na uměleckých a kulturních akcích pořádaných školou, školským zařízením nebo ústavem sociální péče nebo na akcích, na kterých se škola, školské zařízení nebo ústav sociální péče organizačně podílí,

•    činnost konaná v rámci výchovy a vzdělávání ve školách a školských zařízeních v souladu se vzdělávacími programy,

•    účast na uměleckých a sportovních soutěžích, pokud nejde o činnost za odměnu, nebo

•    činnost konaná v rámci mimoškolní výchovy a při ostatních nekomerčních zájmových aktivitách, která není vykonávána za odměnu.

Obsahem písemné žádosti, kterou podává zákonný zástupce dítěte, opatrovník nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte, do jejíž péče bylo dítě svěřeno rozhodnutím soudu (návrh na povolení může podat např. ústav sociální péče), jsou všechny údaje potřebné pro rozhodnutí o vydání povolení, včetně posudku lékaře o vhodnosti činnosti pro dítě. Z posudku musí konkrétně vyplývat, činnost, kterou bude dítě vykonávat a doba jejího konání, vzhledem k časovému vymezení jejího výkonu, je přiměřená z hlediska zdravotního a že dítě je ze zdravotního hlediska způsobilé tuto činnost vykonávat. Lékařský posudek v době vydání povolení nesmí být starší 3 měsíce. Posudek vydává lékař na základě žádosti zákonného zástupce dítěte. Podkladem pro vydání posudku jsou údaje zpracované provozovatele činnosti o druhu činnosti, kterou bude dítě vykonávat, v místě výkonu činnosti a charakteristice pracovních podmínek a pracovišť, ve kterých bude dítě činnost vykonávat. Příslušným úřadem práce je krajská pobočka Úřadu práce podle trvalého pobytu dítěte, a pokud dítě nemá trvalý pobyt, podle místa, kde se zdržuje.

Účastníkem řízení o povolení výkonu činnosti dítěte je také fyzická osoba nebo právnická osoba, která je provozovatelem. Dalšími účastníky je dítě a jeho zákonný zástupce.

Povolení se vydává nejdéle na dobu 12 měsíců po sobě jdoucích po nabytí právní moci. Ke každé činnosti musí mít dítě zvláštní povolení; i na stejnou činnost u různých provozovatelů musí mít dítě samostatné povolení. Povolení je nepřenosné k jinému provozovateli. Povolení je možné prodloužit nejdéle na dalších 6 měsíců po sobě jdoucích. K žádosti o prodloužení doloží zákonný zástupce dítěte nový lékařský posudek. O povolení je možné žádat opakovaně.

Zákoník práce – ve znění
do 31. 5. 2025

Zákoník práce, poté, co občanský zákoník od 1. 1. 2014 upravuje právní osobnost a svéprávnost i pro pracovněprávní vztahy, se problematikou práce dětí vůbec nezabývá. Jak jsme uvedli výše, občanský zákoník v § 34 OZ obsahuje zákaz dětské práce.

Zákoník práce obsahuje v § 6 ZP pouze definici pojmu zaměstnanec. Zaměstnancem je fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu. Pojem zaměstnanec tak zákoník práce omezuje pouze na základní pracovněprávní vztahy a nevztahuje se na osoby vykonávající závislou práci na základě zvláštních předpisů.

Úprava § 35 odst. 1 OZ, která nahradila původní úpravu způsobilosti zaměstnance k právním úkonům a nahradila tak § 6 ZP ve znění platném do 31. 12. 2013, přebírá dosavadní koncepci. Pro úplnost nutno podotknout, že § 35 OZ byl v r. 2016 novelizován tak, aby se definice pojmu zaměstnanec navrátila k historické definici.

Fyzická osoba nabývá plnou svéprávnost jako zaměstnanec počátkem (v 00.00 hod.) toho dne, který svým číslem a měsícem odpovídá dni, kdy se před 15 lety narodila, jako den nástupu do práce však nesmí být sjednán den, který by předcházel dni, kdy nezletilý ukončí povinnou školní docházku.

Zákoník práce omezuje fyzické osoby, které dosáhly pracovněprávní svéprávnosti pouze ve dvou případech. Z § 252 odst. 2 ZP vyplývá, že dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty může zaměstnanec uzavřít nejdříve v den, kdy dosáhne 18 let věku, tj. počátkem (v 00.00 hod.) toho dne, který svým číslem a měsícem odpovídá dni, kdy se před 18 lety narodil. Toto ustanovení chrání mladistvého před tím, aby uzavřel dohodu o odpovědnosti za škodu na hodnotách svěřených k vyúčtování, neboť s uzavřením této dohody je spojena zvýšená odpovědnost zaměstnance za škodu. Obdobně § 255 odst. 3 ZP stanoví, že dohoda o odpovědnosti za ztrátu svěřených předmětů sní být uzavřena nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku. I v tomto případě se jedná o ochranu mladistvého před uzavřením dohody, která by zakládala jeho zvýšenou odpovědnost za škodu. Ze skutečnosti, že se jedná o ochranu mladistvého před zvýšenou odpovědností, lze dovodit, že žádnou z těchto dohod o odpovědnosti nemůže uzavřít za zaměstnance zástupce, a to ani v případě omezení svéprávnosti zaměstnance.

Povinná školní docházka začíná zpravidla počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dovrší šestý rok věku, pokud mu není povolen odklad. Dítě, které dosáhne šestého roku věku v době od září do června příslušného roku, může být přijato k plnění povinné školní docházky již v tomto školním roce, je-li tělesně i duševně přiměřeně vyspělé a požádá-li o to jeho zákonný zástupce. Školní docházka je povinná po dobu devíti školních roků, nejvýše však do konce školního roku, v němž žák dosáhne sedmnáctého roku věku. Není-li dítě po dovršení šestého roku věku tělesně nebo duševně přiměřeně vyspělé a požádá-li o to písemné zákonný zástupce dítěte, odloží ředitel školy začátek povinné školní docházky o jeden školní rok, pokud je žádost doložena doporučujícím posouzením příslušného školského poradenského zařízení a odborného lékaře nebo klinického psychologa. Začátek povinné školní docházky lze odložit nejdéle do zahájení školního roku, v němž dítě dovrší osmý rok věku. Žáci splní povinnou školní docházku uplynutím školního vyučování ve školním roce, v němž dokončí poslední rok povinné školní docházky. Období školního vyučování končí dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 16/2005 Sb., o organizaci školního roku, dnem 30. června.

Změna občanského zákoníku

Zákon č. 120/2025 Sb. přináší mimo jiné novelu ustanovení § 34 a § 35 OZ. Do ustanovení § 34 OZ se doplňuje nový odstavec 2, který stanoví: „Odchylně od odstavce 1 může nezletilý, který dovršil čtrnáct let, vykonávat závislou práci v období hlavních prázdnin za podmínek stanovených jiným právním předpisem.“Do ustanovení § 35 OZ se pak doplňuje též odstavec 2, který stanoví: „K výkonu závislé práce v období hlavních prázdnin se nezletilý podle § 34 odst. 2 může zavázat jen s písemným souhlasem zákonného zástupce.“.

Tato změna navazuje na změnu koncepce práce nezletilých předkládanou v pracovněprávních předpisech, kdy se nově umožňuje práce dětí již od 14 let.

Ustanovení představuje výjimku z obecné hranice 15 let. Od 14 let je nezletilým nově umožněno vykonávat závislou práci za podmínek stanovených v jiném právním předpise, kterým je zákoník práce. Nezletilí tak mohou již od 14 let vykonávat jako závislou práci lehké práce, a to do skončení povinné školní docházky pouze po dobu hlavních prázdnin.

Podle nového odstavce 2 v § 35 občanského zákoníku se k výkonu závislé práce v období hlavních prázdnin bude moci nezletilý zavázat jen s písemným souhlasem svého zákonného zástupce. Tímto je vytvořena speciální úprava k § 32 a § 35 odst. 1 OZ, která se bude aplikovat v případech podle § 34 odst. 2 OZ.

Nezletilý, který dovršil 14 let, se bude moci zavázat k výkonu lehkých prací v období hlavních prázdnin jedině s písemným souhlasem svého zákonného zástupce (písemný souhlas zákonného zástupce bude nutný k uzavření pracovní smlouvy, dohody o provedení práce, nebo dohody o pracovní činnosti).

Toto pravidlo je nezbytné vzhledem k rodičovské odpovědnosti, do jejíhož rámce spadá i odpovědnost za plnění povinností souvisejících s povinnou školní docházkou. Z hlediska soukromého práva jde o obdobný režim jako v případě výkonu umělecké, kulturní, reklamní nebo sportovní činnosti podle věty druhé § 34 odst. 1 OZ.

Nový § 244a ZP

Zákon č. 120/2025 Sb. přináší velkou změnu týkající se práce dětí. Do zákoníku práce vloženo nové ustanovení § 244a ZP tohoto znění: „Mladistvý zaměstnanec mladší než 15 let nebo mladistvý zaměstnanec, který neukončil povinnou školní docházku, smí v období hlavních prázdnin konat pouze lehké práce, které neškodí jeho zdraví, vzdělávání a morálnímu rozvoji. Lehkými pracemi pro účely tohoto zákona jsou práce zařazené do kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví, pokud součástí práce není činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jiným právním předpisem.“

Ustanovení § 34 OZ zakazuje práci nezletilých mladších než 15 let a nezletilých, kteří neukončili povinnou školní docházku. Dokud nejsou obě podmínky splněny, nezletilí závislou práci konat nemohou. Doposud je stanovena výjimka pouze pro výkon umělecké, kulturní, reklamní nebo sportovní činnosti, kterou mohou nezletilí mladší než 15 let i bez ukončené povinné školní docházky vykonávat za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti. Novela však v § 34 odst. 2 OZ umožňuje nezletilým, kteří dovršili věk 14 let, konat v období hlavních prázdnin závislou práci za podmínek stanovených zákoníkem práce.

Novým § 244a ZP se má navázat na výše uvedený § 34 odst. 2 OZ. Podle § 244a ZP mladistvý zaměstnanec, který nedosáhl věku 15 let, avšak dovršil věk 14 let (a to bez ohledu na to, zda ukončil, či neukončil povinnou školní docházku), a dále mladistvý zaměstnanec starší 15 let, který neukončil povinnou školní docházku, budou moci v období hlavních prázdnin konat lehké práce, a to za podmínky, že tyto práce nebudou škodit jejich zdraví, vzdělávání a morálnímu rozvoji, jak vyplývá z čl. 7 Evropské sociální charty. Zároveň budou i pro tyto zaměstnance platit další ustanovení týkající se pracovních podmínek mladistvých zaměstnanců (zákaz práce přesčas a zákaz práce v noci, lékařské prohlídky apod.) a práce zakázané mladistvým stanovené vyhláškou č. 180/2015 Sb. (vyhláška o zakázaných pracích a pracovištích).

Lehké práce, jsou práce zařazené do kategorie první podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, a práce, jejichž součástí není činnost omezující zdravotní způsobilost, která je stanovena zákonem č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách, v návaznosti na vyhlášku č. 79/2013 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách (vyhláška o pracovnělékařských službách a některých druzích posudkové péče), tedy nejsou součástí práce tzv. profesní rizika. Konkrétně jsou lehkými pracemi myšleny takové práce, při nichž podle současného poznání není znám pravděpodobný nepříznivý vliv na zdraví. Mezi tyto lehké práce lze zařadit např. práci táborových vedoucí a animátorů, práci pomocných sil v pohostinství (výpomoc v kuchyni), obsluha v pohostinství (např. v občerstvení, avšak nikoliv tam kde dochází k prodeji alkoholických nápojů), práce ručního mytí vozidel, pomocné práce v administrativě (např. vyřizování korespondencí, plánování schůzek), práce v doručovatelství (doručování listovních zásilek a lehkých balíčků), obsluha kina a prodej vstupenek, správa sociálních médií a webů, překladatelství, soukromé doučování, uklízecí a pomocné práce v domácnostech, provádění průzkumů, grafika a výtvarnictví v multimédiích aj.

Naopak příkladem prací, jež mladiství v tomto věku a bez ukončené povinné školní docházky nesmí provádět, jsou práce typu např. obráběči, slévači, modeláři, dřevoobráběči, noční hlídači, zedníci, dlaždiči, skláři, brusiči skla, pracovníci recyklace odpadů, třídiči odpadů, ošetřovatelé, kováři, lesníci, obsluha strojů na výrobu a zpracování výrobků z pryže, potápěči, švadleny, šičky a vyšívači, páječi, lakýrnici aj. Uvedená zaměstnání bývají zařazena v kategorii druhé, (druhé rizikové), třetí, nebo čtvrté, jak vyplynulo z analýzy dat z hygienického registru, jímž je informační systém kategorizace prací.

Příklady výše uvedených zaměstnání jsou pouze orientační, vždy je nutné vycházet z konkrétních pracovních činností a podmínek práce, tedy v jaké kategorii je práce zařazena a zda neobsahuje činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky zdravotní způsobilosti stanoveny jiným právním předpisem.

V souvislosti s novou právní úpravou § 244a ZP bylo nutno reagovat i v § 245 ZP, neboť mladiství zaměstnanci mladší než 15 let nebo mladiství zaměstnanci, kteří neukončili povinnou školní docházku, se považují za děti ve smyslu článku 3 směrnice 94/33/ES (dle čl. 3 písm. b) směrnice 94/33/ES se „dětmi rozumí mladiství, kteří nedosáhli věku patnácti let nebo kteří stále plní povinnou školní docházku uloženou vnitrostátními právními předpisy“.). U dětí pak směrnice 94/33/ES v článku 9 odst. 1 písm. a) vyžaduje, aby členské státy, které využijí možnosti uvedené v čl. 4 odst. 2 písm. b) nebo c), přijaly opatření nezbytná pro zákaz práce dětí mezi dvacátou hodinou a šestou hodinou. Tento zákaz současný právní řád neobsahoval, a proto bylo nutné § 245 ZP v daném smyslu doplnit.

Dále se nově v § 247 odst. 1 písm. a) ZP explicitně uvádí povinnost zaměstnavatele zabezpečit na své náklady vyšetření mladistvého zaměstnance poskytovatelem pracovnělékařských služeb před vznikem pracovněprávního vztahu založeného některou z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Nejde přitom o věcnou změnu, ale legislativní zpřesnění, neboť už podle stávající právní úpravy by měli mladiství zaměstnanci vždy absolvovat vstupní lékařskou prohlídku [tj. bez ohledu na to, zda tato povinnost plyne z § 59 odst. 1 písm. b) zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách], neboť ustanovení § 247 ZP, které je ve vztahu k mladistvým zaměstnancům lex specialis a podle § 77 odst. 2 ZP se vztahuje i na právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr.

ZÁKON č. 262/2006 Sb.,
zákoník práce

§ 252

(1) Byla-li se zaměstnancem uzavřena dohoda o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování (dále jen „dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty”), za které se považují hotovost, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které jsou předmětem obratu nebo oběhu, s nimiž má zaměstnanec možnost osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly svěřeny, je povinen nahradit zaměstnavateli schodek vzniklý na těchto hodnotách.

(2) Dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty smí být uzavřena nejdříve v den, kdy fyzická osoba dosáhne 18 let věku.

(3) Byla-li svéprávnost zaměstnance omezena, nesmí za něj zástupce uzavřít dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty.

(4) Dohoda o odpovědnosti za svěřené hodnoty musí být uzavřena písemně.

(5) Zaměstnanec se zprostí povinnosti nahradit schodek zcela nebo zčásti, jestliže prokáže, že schodek vznikl zcela nebo zčásti bez jeho zavinění, zejména, že mu bylo zanedbáním povinnosti zaměstnavatele znemožněno se svěřenými hodnotami nakládat.

§ 253

(1) Zaměstnanec, který uzavřel dohodu o odpovědnosti za svěřené hodnoty, může od ní odstoupit, vykonává-li jinou práci, je-li převáděn na jinou práci nebo na jiné pracoviště, je-li překládán, nebo pokud zaměstnavatel v době do 15 kalendářních dnů od obdržení jeho písemného upozornění neodstraní závady v pracovních podmínkách, které brání řádnému hospodaření se svěřenými hodnotami. Jsou-li hodnoty svěřeny k vyúčtování společně více zaměstnancům, může zaměstnanec od dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty také odstoupit, jestliže je na pracoviště zařazen jiný zaměstnanec nebo ustanoven jiný vedoucí nebo jeho zástupce. Odstoupení od dohody o odpovědnosti podle věty první musí mít písemnou formu.

(2) Závazek z dohody o odpovědnosti za svěřené hodnoty zaniká dnem skončení pracovního poměru nebo dnem, kdy bylo odstoupení od této dohody doručeno zaměstnavateli, není-li v odstoupení od této dohody uveden den pozdější.

§ 255

(1) Zaměstnanec je povinen nahradit škodu způsobenou ztrátou nástrojů, ochranných pracovních prostředků a jiných podobných věcí, které mu zaměstnavatel svěřil na písemné potvrzení ...