Čas zimních sportů

přínos a rizika pro zdraví

I navzdory kolísavým zimním klimatickým podmínkám můžeme konstatovat, že obliba lyžování přetrvává a stále ho můžeme řadit mezi masové sporty - i když náklady na vybavení a pobyt v lyžařských oblastech se pohybují ve vyšších částkách. Jde však o sportování typické pro zimní období, které má nezanedbatelný pozitivní vliv na lidské zdraví - i když zároveň právě při lyžování dochází k mimořádně závažným a těžkým úrazům.

Kromě klasického způsobu lyžování - severského (běh na lyžích, bruslení na lyžích) nebo alpského (sjezd, slalom) - zaznamenáváme na našich svazích nejčastěji jako novinku „carving“ na různých druzích kratších a výrazně vykrojených carvingových lyžích (carver), jakož i současný absolutní hit zasněžených terénů – snowboarding.

I když někteří optimisticky naladění pozorovatelé zimních sportů prohlašují, že za ideálních sněhových podmínek a při patřičné technické vyspělosti sportujícího, se samozřejmou kvalitní výstrojí, je ohrožení úrazem minimální, není tomu celkem tak. Vezměme si jako příklad hrozivé statistiky posledních let z Rakouska. V zimní sezóně využívá rakouské lyžařské terény více než osm milionů lyžařů a snowboardistů. Zarážející však je, že téměř 100 tisíc vyznavačů těchto zimních sportů zaplatí za svou vášeň zdravím a více než padesát z nich přijde v opojení rychlostí na sjezdovkách i o život. Především jde o mladé lyžaře - dravce - a starší příležitostné vyznavače tohoto sportu. Až 90 procent nehod si mohou připsat lyžaři na konto své vlastní nezodpovědnosti. Zahraniční návštěvníci údajně riziko podceňují nejvíce. Domácí mívají zase těžší typy zranění, neboť si myslí, že svahy znají a podceňují možné nebezpečí...

Nejtěžší poranění ohrožující život lyžaře

vznikají po nárazu na překážku, například strom, sloup apod., nebo po pádu na kameny či skály. Poraněny bývají břišní a hrudní orgány (plíce, slezina, játra aj.) s vnitřním krvácením a následným šokovým stavem. Vysoce frekventovaná jsou poranění páteře, po nichž velmi často dochází k ochrnutí těla (podle typu poškození míchy a složitosti zlomeniny). Těžké úrazy hlavy s poraněním vnitrolebních struktur bývají obvykle smrtelné. Jsou popsána i raritní poranění - propíchnutí slalomovou či jinou lyžařskou hůlkou. Všechny popsané stavy vyžadují urgentní první pomoc a rychlý převoz do nemocnice.

K mnoha vážným zraněním dochází při dojezdu na svahu, když jezdec v předtuše skončené námahy „nepatřičně“ uvolní svalstvo a sníží se jeho pozornost v očekávání osvěžení během čekání na vlek...

V posledních dvaceti letech se změnily typy úrazů dolních končetin. Noha je pevně fixována až do střední třetiny předkolení, a proto bývá častější poškození střední části předkolení. Vznikají typické komplikované tříštivé zlomeniny, tzv. zlomeniny horní hrany bot - „boot top fractures“.

Prakticky vymizely v minulosti typické zlomeniny v oblasti kotníku a dolní části předkolení (kosti píšťaly). Na první místo v úrazech se dostává, „díky“ změněné situaci, poranění kolenního kloubu. Dochází k těžkému poškození vazů a ostatních měkkých struktur kolena (např. menisků, chrupavky), které mnohem častěji jako zlomeniny zanechávají trvalé následky v podobě chronické nestability (viklavosti) kolena se všemi jejími důsledky (neschopnost snášet zatěžování, trvalé poškození menisků, předčasné opotřebení kloubní chrupavky a její defekty, vznik artrózy).

Závažné poranění vazů kolenního kloubu

nemusí být na první pohled zřejmé. Je velmi zákeřné a mívá téměř vždy trvalé následky, které limitují další sportovní činnost a často postiženého omezují i v zaměstnání a běžném životě. Z tohoto důvodu by po poskytnutí prvního ošetření každé takové poranění kolenního kloubu (často jsou postiženy obě končetiny!) mělo vyšetřit a ošetřit pracoviště, které se problematikou podobných úrazů často zabývá a má potřebné diagnostické a terapeutické zkušenosti.

Určitou prevencí zranění kolenního kloubu je kvalitně vypracované svalstvo stehna a lýtka, které tvoří jakýsi korzet kolena a umožňuje mu snadněji snášet nezvyklou pohybovou námahu. Stejně tak je pro prevenci dobré rozcvičení před ježděním. To se však obvykle nedodržuje, neboť velmi často se jde na svah „rovnou z diskotéky“ nebo po oslavě či jednorázové, ale intenzivní konzumaci alkoholu...

Méně často dochází k poraněním horních končetin,

ale typická zranění přetrvávají. Jde zejména o tzv. lyžařský palec, což je zlomenina báze prvního článku palce ruky, jež vzniká při pádu na nataženou horní končetinu. S používáním snowboardů se zvýšil počet zranění zápěstí, lokte a ramene.

Výskyt úrazů při lyžování je závislý na mnoha faktorech, z nichž nejdůležitější jsou následující:

•    Povaha terénu, stupeň obtížnosti a technická úprava svahu, která souvisí i s druhem používaného stylu. Patří sem i možnost zasypání sněhovou lavinou.

•    Meteorologické podmínky - sněžení a silný vítr zhoršují viditelnost a vlastnosti terénu, čímž zvyšují riziko vzniku úrazů.

•    Dostatečné zvládnutí příslušné lyžařské nebo snowboardové techniky. Ale i u velmi dobrých jezdců dochází k těžkým úrazům, hlavně při přeceňování vlastních schopností, riskování.

•    Dodržování bezpečnostních předpisů na svazích a tratích podobně jako v silničním provozu.

•    Lidský faktor - tělesná kondice, míra talentu, únava.

•    Alkohol, měkké drogy - opilý nebo zfetovaný návštěvník zimních svahů je stejně nebezpečný jako řidič v podobném stavu.

•    Výstroj sportujícího, především jeho obuv, kvalita a typ lyží i snowboardu, vázání a jeho technický stav.

Sportování na zimních svazích přináší i určitý typ únavy a dehydratace

(ztrát tekutin). Proto úvaha, co by měl pít sportovec v zimě, má svůj význam. Široká paleta čajů a jejich směsí přináší uvolňující, zahřívací i osvěžující pocit a oproti alkoholu má další výhodu v tom, že nevyvolává žádné agresivní a nekontrolovatelné pocity. Zvlášť vyčerpávající pobyt na svahu však vyžaduje nejen doplnění tekutin (často sportující ztrácí i tři litry vody z těla), ale i minerálů a vitaminů. Vhodné jsou iontové nápoje a multivitaminové tablety, které organismus dobře zregenerují a připraví na následující den. Zvláštní kapitolou jsou energetické nápoje, které se doporučují maximálně v dávce jedné plechovky denně, ale nesmí se kombinovat s alkoholem!!! Taková směs přináší až příliš uvolnění, které může vést k úrazu konzumenta nebo osob, s nimiž se náhodou potká.

Nikdy se nesmí podcenit prevence poškození zdraví, jakou je rozcvičení.

Nemusí to být žádné dlouhotrvající cviky, stačí jednoduchý strečink (natažení, protažení svalů, šlach a kloubů) a rozhýbání se, aby bylo svalstvo „zahřáté“. Stejně tak není možné podceňovat nedoléčená zranění, případně jejich trvalé následky (nestabilní klouby apod.). Dnes je možné tyto problémy snadno řešit a lyžovat bez handicapu, protože existují rozmanité druhy ortéz (návleky z neoprenu, bavlny nebo silikonu často vyztužené lamelami z lehkých kovů), které postižené místo zpevňují a umožňují komfortní a bezpečný pocit, ale jsou současně jakousi ochranou před pádem. Je i jiná možnost zpevnění kloubů, šlach a svalů speciálními lepicími páskami - tejpováním nebo bandážemi. Stačí konzultace s lékařem a fyzioterapeutem, ta je důležitá, protože někdy nesprávná pomůcka může nadělat větší škodu než její nepoužívání.

Zimní sporty jsou zajímavé pro všechny věkové kategorie

Je důležité zvládnutí techniky už od útlého věku. Děti jsou od přírody hravé a mají přirozené pohybové schopnosti, snadno se učí. Dokážou si však velmi rychle osvojit nesprávné návyky a technické chyby, které se mohou později vymstít v podobě úrazů. Už i z toho důvodu se vyplatí investice do kvalitní technické instruktáže - ať už v lyžařských školách, nebo školkách, případně na školních kurzech.

Největším přínosem pro fyzické a duševní zdraví je jízda na běžkách

(běh na lyžích), i když i zde existuje riziko úrazu. Jde však o vytrvalostní sport - podobně jako běh, jogging nebo rychlá chůze -, který snižuje riziko vzniku aterosklerózy, posiluje rovnoměrně svalový aparát (záda, břicho, horní i dolní končetiny) a činí jej pružnějším, zlepšuje kloubní pohyblivost a zvyšuje výkonnost srdce i plic. Na upravených běžeckých tratích se doporučuje sportovat i v rámci rekonvalescence, regenerace a rehabilitace po nejrůznějších onemocněních a zraněních.