Cenné papíry – účetnictví

Cenný papír lze zcela obecně charakterizovat jako listinu či záznam v evidenci stanovené zákonem, který má náležitosti stanovené zákonem a je s ním spojeno určité právo, např.:

•    k účasti na právnické osobě nebo majetku (tzv. majetkové cenné papíry),

•    na peněžité plnění (tzv. dlužné cenné papíry neboli obligace),

•    popřípadě jiná práva oprávněné osoby.

Do konce roku 2013 měly cenné papíry vlastní zákon č. 592/1991 Sb. Ten jim ale zrušil nový OZ, který je mimochodem tak neuvěřitelně (nečtivě) obsáhlý – přes 3 000 paragrafů! – také proto, že se věnuje podrobně tématům, které dříve řešily samostatné zákony. Vedle onoho zákona o CP to je případ třeba i zákona o rodině, zákona o vlastnictví bytů a valné části obchodního zákoníku. OZ se cenným papírům věnuje od § 514 do § 544, z čehož pro naše právní minimum – s ohledem na daňové souvislosti – postačí zmínit dvě hlavní definice:

•    „Cenný papír je listina, se kterou je právo spojeno takovým způsobem, že je po vydání cenného papíru nelze bez této listiny uplatnit ani převést.“

•    „Je-li cenný papír nahrazen zápisem do příslušné evidence a nelze-li jej převést jinak než změnou zápisu v této evidenci, jedná se o zaknihovaný cenný papír.“

Tím OZ právnicky řekl, že zaknihovaný (elektronicky evidovaný) CP není považován za CP, ale jde o jeho sesterskou právní kategorii. V daňových a účetních předpisech ovšem příslušná ustanovení hovoří pouze o CP. Což ale vůbec neznamená, že ty „zaknihované“ neřeší, jednoduše je totiž pro své účely zařadily mezi CP:

•    § 21b odst. 3 ZDP: „Ustanovení tohoto zákona upravující cenné papíry se pro účely daní z příjmů obdobně použijí i pro zaknihované cenné papíry.“

•    § 4 odst. 12 ZÚ: „Účetní jednotky jsou povinny vést účetnictví v peněžních jednotkách české měny. V případě pohledávek a závazků, podílů na obchodních korporacích, práv z cenných papírů a zaknihovaných cenných papírů (dále jen „cenný papír“) …“

Cenné papíry se v právním
smyslu považují za věc, konkrétně movitou a nehmotnou

Ohledně jejich převoditelnosti rozlišujeme formu:

•    na doručitele (majitele) – neomezená převoditelnost, přičemž příslušné právo přísluší tomu, kdo CP drží,

•    na řad – převod je podmíněn zápisem změny přímo na CP, kde může být celá řada (proto na „řad“) majitelů,

•    na jméno – nárok na uplatnění práva z CP má osoba zapsaná v příslušné evidenci emitenta daného CP.

Existuje mnoho dalších rozlišovacích, resp. třídících kriterií, pro naše potřeby jsou podstatné zejména:

•    Zastupitelnost CP:

-   zastupitelné – CP stejného druhu, vydané stejnou osobou ve stejné formě i podobě, podstatné přitom je, že z nich vznikají stejná práva, nezáleží na jejich identitě (akcie, podílové listy, dluhopisy, kupóny),

-   nezastupitelné – každý CP je individualizován a je s ním spojeno jedinečné právo (např. směnky, šeky).

•    Způsob emise neboli vydávání CP:

-   individuálně vydávané (např. skladové listy, směnky a šeky),

-   hromadně vydávané (např. akcie, dluhopisy, pokladniční poukázky).

Nejdůležitější a nejznámější je věcné členění CP podle jednotlivých druhů, kde ale již nevystačíme s OZ. Je potřeba nahlédnout do příslušného speciálního zákona; uvedeme příklady jen tří druhů CP:

•    Akcie (§ 256 a násl. ZOK) – Akcie je CP nebo zaknihovaný CP, s nímž je spojeno právo akcionáře podílet se podle tohoto zákona a stanov společnosti na jejím řízení, jejím zisku nebo na likvidačním zůstatku.

•    Podílový list (§ 115 a násl. zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech) – Podílový list je cenný papír nebo zaknihovaný cenný papír, který představuje podíl podílníka na podílovém fondu a se kterým jsou spojena práva podílníka plynoucí z tohoto zákona nebo ze statutu podílového fondu.

•    Dluhopis (zákon č. 190/2004 Sb., o dluhopisech) – Dluhopis je CP nebo zaknihovaný CP, s nímž je spojeno právo na splacení určité dlužné částky odpovídající jmenovité hodnotě jeho emitentem, a to najednou nebo postupně k určitému okamžiku, a popřípadě i další práva plynoucí ze zákona nebo z emisních podmínek.

Účetní problematika CP
 je značně obsáhlá

Protože v podnikatelské praxi účetních jednotek se zdaleka nejčastěji ze všech CP setkáme s akciemi – tak zaměříme následující účetní pohled právě na tento druh CP. Nicméně obdobná pravidla ale platí také pro podílové listy a kmenové listy s.r.o.

Pokud jsou akcie nabyty se záměrem držby delší než 1 rok, jedná se o dlouhodobý finanční majetek – účtová skupina 06 – který se v souladu s § 8 odst. 1, Přílohami č. 1 a č. 4 VÚ zaúčtuje do aktiv jako položka:

•    B.III.1. Podíly – ovládaná nebo ovládající osoba, obvykle účet 061. Pojmy definuje § 74 až 80 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích („ZOK“), zpravidla jde o podíly nad 40 %.

•    B.III.3. Podíly – podstatný vliv, obvykle účet 062. Podle § 22 odst. 5 ZÚ jde o významný vliv na řízení či provozování účetní jednotky, který není rozhodující (vlivná osoba § 71 ZOK) ani společný (§ 22 ZÚ); není-li prokázán opak, jde o dispozici s 20 % a více hlasovacích práv.

•    B.III.5. Ostatní dlouhodobé cenné papíry a podíly, v praxi se zpravidla jedná o účet 063.

Není-li splněna podmínka dlouhodobosti, jde účetně o krátkodobý finanční majetek – účtová skupina 25 – kde se podle § 12, a Příloh č. 1 a č. 4 VÚ rozlišují pouze dva druhy aktiv, a to konkrétně účetní položka:

-   C.III.1. Podíly – ovládaná nebo ovládající osoba, v praxi bývá například využit účet 254.

-   C.III.2. Ostatní krátkodobý finanční majetek, v rámci níž se ještě podrobněji rozlišují účty: 251 – Majetkové cenné papíry a podíly k obchodování, 257 – Ostatní cenné papíry a podíly.

Vedle otázky KAM s akciemi (na jaké účty) je důležitá také otázka KOLIK, čili o jaké částce účtovat:

•    Akcie se podle § 25 odst. 1 písm. f) ZÚ oceňují pořizovací cenou – cenou, za kterou byly pořízen a náklady s jejich pořízením související. Sdělnější je § 48 VÚ, podle něhož do ocenění patří také poplatky makléřům, poradcům, burzám, naopak se nezahrnují úroky z úvěrů na pořízení a náklady spojené s držbou akcií. ČÚS 014 Dlouhodobý finanční majetek dodává, že ocenění akcií pořizovací cenou je míněno včetně příp. ážia.

•    Jsou-li akcie nabyty protihodnotou za nepeněžitý vklad do a.s., bude u vkladatele dle bodu 3.2. ČÚS č. 014 základem ocenění účetní zůstatková cena předmětu vkladu. Je-li vkladatel plátce DPH a při pořízení dané věci uplatnil odpočet daně, pak je nepeněžitý vklad zdanitelným plněním, přičemž DPH zvýší ocenění akcií.

Příklad 1

Účtování o pořízení akcií

Účetní jednotka se rozhodla pořídit akcie dvou společností:

1. akcie společnosti ABC, které jsou obchodovány na burze přes makléře, za účelem dalšího prodeje,

2. akcie společnosti XYZ za nepeněžitý vklad výrobního zařízení, jako svou dlouhodobou investici.

Akcie patří obecně mezi majetek, jehož účetní ocenění se průběžně aktualizuje (zpravidla k datu účetní závěrky) na tzv. reálnou hodnotu, kterou je nejčastěji aktuální cena na burze, nebo na jiném regulovaném trhu podle § 27 ZÚ. Této komplikace jsou akcie ušetřeny ve třech případech, kdy se reálnou hodnotou nepřeceňují:

•    akcie představující účast v osobě ovládané nebo pod podstatným vlivem (jejich vymezení je výše), lze je ale ocenit „ekvivalencí“ neboli protihodnotou podle podílu na vlastním kapitálu,

•    akcie emitované samotnou účetní jednotkou (tj. vlastní akcie z účtu 252, snižují její kapitál…),

•    mikro účetní jednotky ve smyslu § 1b ZÚ, nejde-li o obchodníky s CP, banky, fondy apod.

Podle § 51 VÚ se změny reálných hodnot u akcií, respektive obecněji u cenných papírů účtují takto:

•    výsledkově jako finanční náklad/výnos u CP určených k obchodování s cílem dosahovat zisk z cenových rozdílů v krátkodobém horizontu nejvýše dvanácti měsíců, není přitom rozhodující, kde se s CP obchoduje:

-   na účty 564 – Náklady z přecenění majetkových CP, resp. 664 – Výnosy z přecenění majetkových CP,

-   tyto účetní položky zůstávají v základu daně z příjmů, s výjimkou akcií v „dceřiné společnosti“, které by při prodeji byly osvobozeny od DPPO, viz § 23 odst. 9 ve vazbě na § 23 odst. 4 písm. k) a § 19 ZDP;

•    jinak rozvahově jen dočasně prostřednictvím účtu 414 – Oceňovací rozdíly z přecenění majetku a závazků.

Při vyřazování zastupitelných CP jako jsou právě akcie, často natrefíme na problém, kdy si nebudeme jisti, v jakém ocenění máme úbytek účtovat. Pokud totiž účetní jednotka v minulosti nabyla vícero akcií stejného druhu téže a.s. za rozdílné pořizovací ceny, vyvstává otázka, jak má postupovat při jejich opět postupném úbytku prodejem.

Účetní předpisy umožňují (§ 25 odst. 4 ZÚ) dvojí postup, mezi nimiž si může účetní jednotka zvolit:

•    váženým aritmetickým průmě­rem,

•    metodou FIFO, kdy se první cena ocenění přírůstku použije jako první cena pro ocenění úbytku.

Příklad 2

Účtování o vyřazení CP

Volně navažme na předešlý účetní příklad a dokončeme možný konečný osud akcií firem ABC a XYZ.

Ing. Martin Děrgel

ZÁKON č. 563/1991 Sb.,
o účetnictví

§ 27

(1) Z jednotlivých složek majetku a závazků k oka¬mžiku ocenění podle § 24 odst. 2 písm. b) se reálnou hodnotou oceňují

a)  cenné papíry, s výjimkou cenných papírů držených do splatnosti, dluhopisů neurčených účetní jednotkou k obchodování, cenných papírů představujících účast v ovládané osobě nebo v osobě pod podstatným vlivem a cenných papírů emitovaných účetní jednotkou,

b)  deriváty,

c)  technické rezervy, jejichž výše se vypočítává s použitím metod jejich výpočtu podle § 4 odst. 8 u účetních jednotek, které provozují činnost pojištění nebo zajištění podle zvláštních právních předpisů, kromě veřejného zdravotního pojištění,

d)  majetek a závazky v případech, kdy ocenění reálnou hodnotou ukládá zvláštní právní předpis,

e)  ty části majetku a závazků, které jsou zajištěny deriváty a v rámci systému zajištění v reálných hodnotách se považují za zajištěnou položku,

f) pohledávky, které účetní jednotka nabyla a určila k obcho¬dování,

g)  povinnosti vrátit cenné papíry, které účetní jednotka zcizila a do okamžiku ocenění je nezískala zpět,

h)  u vybraných účetních jednotek majetek určený k pro¬deji s výjimkou zásob.

(2) Majetek uvedený v odstavci 1 písm. a) až h) lze ocenit reálnou hodnotou i častěji než k okamžiku uvedenému v od¬stavci 1.

(3) Pro účely tohoto zákona se jako reálná hodnota použije

a)  tržní hodnota, popřípadě tržní hodnota odvozená z tržní hodnoty jednotlivých složek aktiv a pasiv, nelze-li tržní hodnotu pro některé aktivum nebo pasivum zjistit, ale lze ji zjistit pro jednotlivé složky nebo podobné aktivum či pasivum,

b)  hodnota vyplývající z obecně uznávaných oceňovacích modelů a technik, pokud tyto oceňovací modely a techniky zajišťují přijatelný odhad tržní hodnoty,

c)  ocenění kvalifikovaným odhadem nebo posudkem znalce, není-li tržní hodnota k dispo¬zici nebo tato nedostatečně představuje reálnou hodnotu; metody ocenění použité při kvalifikovaném odhadu nebo posudku znalce musí zajistit přiměřené přiblížení se k tržní hodnotě,

d)  ocenění stanovené podle zvláštních právních předpisů, nelze-li ...