Český občan pracující v zahraničí

– zdravotní pojištění

Pokud se občan České republiky rozhodne vycestovat do některého z evropských států dále uvedených konkrétně za účelem výkonu výdělečné činnosti, jsou průvodním jevem tohoto pohybu i určité povinnosti v oblasti sociálního zabezpečení. Obdobně při návratu do České republiky je rovněž nutno správně postupovat ve vztahu k příslušným českým institucím.

Sociální zabezpečení migrujících osob

upravují mezi státy Evropské unie následující právní předpisy:

1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a

2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004

obě ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 465/2012 ze dne 22. května 2012

3)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1231/2010 ze dne 24. listopadu 2010, kterým se rozšiřuje působnost nařízení (ES) č. 883/2004 a nařízení (ES) č. 987/2009 na státní příslušníky třetích zemí, na které se tato nařízení nevztahovala pouze z důvodu jejich státní příslušnosti

S účinností od 1. 4. 2012 se tato nařízení vztahují na občany a instituce ze Švýcarska a od 1. 6. 2012 jsou aplikována i vůči Norsku, Islandu a Lichtenštejnsku.

Koncem roku 2020 bylo dosaženo dohody mezi Spojeným královstvím a Evropskou unií o obchodu a spolupráci a z tohoto důvodu nedošlo od roku 2021 ve zdravotním pojištění z pohledu pojištěnce k zásadním změnám. Dohoda obsahuje i protokol o sociálním zabezpečení, který zahrnuje i pravidla pro zdravotní pojištění a poskytování zdravotních služeb, která prakticky nemění nařízení o koordinaci systémů sociálního zabezpečení, aplikovaná ještě po přechodné období roku 2020. Lze tak konstatovat, že veškeré běžné situace jsou i nadále přiměřeně upraveny stejným způsobem, jakoby Spojené království z EU nevystoupilo.

Z pohledu těchto směrnic je tedy důležité, zda náš občan pracuje (případně podniká):

•    ve státech Evropské unie, případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku, ve Švýcarsku nebo také ve Spojeném království (dále jen „členský stát“),

•    v ostatních (tzv. třetích) zemích.

Ať už je motivace pro práci v zahraničí jakákoli, vždy si musí být pracovník vědom skutečnosti, že vstupuje do zcela odlišných poměrů, než na jaké je zvyklý v Česku včetně souvisejících dopadů i na jeho případné nezaopatřené rodinné příslušníky.

Po návratu musí pojištěnec průkazně dokladovat zdravotní pojišťovně dobu výkonu výdělečné činnosti, pojištění nebo bydlení v cizině tak, aby po něm nemohlo být jeho českou zdravotní pojišťovnou požadováno doplacení pojistného za období pojištěním řádně nepokryté.

Pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti

Jedná se o základní pravidlo určování příslušnosti k právním předpisům sociálního zabezpečení. Osoba zaměstnaná nebo samostatně výdělečně činná podléhá právním předpisům členského státu, na jehož území vykonává výdělečnou činnost, bez ohledu na místo jejího bydliště (tzv. pravidlo lex loci laboris). Při praktické aplikaci příslušných ustanovení nařízení EU nemůže dojít k situaci, že by byla osoba pojištěna ve více zemích nebo naopak v žádné z nich.

Tyto osoby podléhají všem systémům sociálního zabezpečení daného státu a nemohou si vybrat, že například zdravotně a nemocensky chtějí být pojištěny v jedné zemi a důchodově v jiné zemi. Obdobně si příslušnost k pojištění nemohou vybrat ani nezaopatření rodinní příslušníci takové osoby, kteří jsou povinně účastni všech systémů sociálního zabezpečení v zemi pojištění živitele.

Účelem a smyslem principu aplikace právních předpisů jednoho státu je tedy zamezit konfliktu právních řádů, k němuž by u migrujících osob mohlo v praxi dojít.

Při souběhu zaměstnání v jednom členském státě se samostatnou výdělečnou činností v jiném členském státě je osoba pojištěna ve státě, ve kterém je zaměstnána.

Výkon výdělečné činnosti a nárok na zdravotní péči

Pokud má český občan v úmyslu vycestovat za účelem získání zaměstnání do některého z členských států, ve kterých se tedy postupuje podle výše uvedených nařízení, je českým pojištěncem do okamžiku, kdy práci v členské zemi získá. V případě potřeby může do doby získání zaměstnání čerpat zdravotní péči v této zemi na základě Evropského průkazu zdravotního pojištění (EuropeanHealthInsuranceCard – EHIC), vystaveného mu českou zdravotní pojišťovnou.

Jakmile začne český pojištěnec vykonávat v členském státě výdělečnou činnost, podléhá právním předpisům (všem systémům sociálního zabezpečení) příslušného státu. Stává se pojištěncem státu, ve kterém pracuje a je mu vystaven místní doklad o nároku na zdravotní péči. V této souvislosti přestává být českým pojištěncem a ztrácí nárok na zdravotní péči z titulu EHIC, vystaveného českou zdravotní pojišťovnou. Zahájení výkonu výdělečné činnosti v příslušném členském státě je český občan povinen oznámit v zákonné osmidenní lhůtě své dosavadní české zdravotní pojišťovně a současně jí vrací vystavený český EHIC.

Pokud je tedy českému občanovi jednoznačně známo, od kterého data začne vykonávat výtlačnou činnost v zemi s působností nařízení, odhlásí se k příslušnému datu z českého systému zdravotního pojištění. Po ukončení výdělečné činnosti v tomto státě oznamuje český občan své české zdravotní pojišťovně, že již opět podléhá českým právním předpisům, platným v oblasti zdravotního pojištění.

Typy průkazů pojištěnce

Český občan, pracující na území členských států, disponuje jedním z těchto dvou průkazů pojištěnce:

a)  „standardní“ průkaz pojištěnce

Jedná se o modrofialový (modrý) plastový průkaz, který je vydáván podle evropských směrnic. Je v členském státě vystaven českému občanovi, který je v členském státě zaměstnán (eventuálně tam podniká). Vedle tohoto průkazu se mohou pojištěnci prokázat rovněž Potvrzením dočasně nahrazujícím EHIC, tj. papírovým formulářem vydaným příslušnou zahraniční institucí na omezenou dobu. Oba doklady jsou naprosto rovnocenné a opravňují pojištěnce k čerpání hrazených služeb v rozsahu daném nařízeními EU.

Státem pojištění je tedy stát, ve kterém je český občan výdělečně činný. Z hlediska nároku na zdravotní péči (hrazené služby) v České republice platí, že pojištěnec je držitelem Evropského průkazu zdravotního pojištění, vystaveného mu institucí provádějící zdravotní pojištění ve státě výkonu výdělečné činnosti. V takovém případě má pojištěnec primárně nárok na plnou péči ve státě, ve kterém mu byl průkaz vystaven, v České republice pak má během svého pobytu nárok na nezbytnou péči.

b)  žlutý průkaz pojištěnce registrovaného u české výpomocné zdravotní pojišťovny

Avšak prostřednictvím formuláře S 1 zaregistruje česká zdravotní pojišťovna tuto osobu (včetně jeho případných nezaopatřených rodinných příslušníků) jako cizího pojištěnce. Všechny osoby pak budou mít v České republice nárok na plnou péči na základě žlutého průkazu pojištěnce, vystaveného výpomocnou českou zdravotní pojišťovnou. Tato česká zdravotní pojišťovna zaujímá postavení prostředníka mezi pojištěncovou kompetentní zdravotní pojišťovnou (tj. v členském státě) a poskytovatelem zdravotní péče v místě pobytu nebo bydliště pojištěnce. Protože zastupuje kompetentní instituci, hradí pojištěnci poskytnutou zdravotní péči jejímu poskytovateli.

Příklad 1

Rakouský zaměstnavatel má sídlo na území Rakouska. Zaměstnancem tohoto zaměstnavatele je Čech s trvalým pobytem v České republice, pro tohoto rakouského zaměstnavatele pracuje v ČR.

Zaměstnanec je pojištěn v České republice, tedy ve státě, ve kterém pracuje. Rakouský zaměstnavatel se musí přihlásit u české zdravotní pojišťovny zaměstnance jako plátce pojistného, přihlásit osobu jako zaměstnance a plnit zákonné povinnosti podle českých právních předpisů zdravotního pojištění.

V dané situaci lze případně aplikovat Článek 21, bod 2. Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009: Zaměstnavatel, který nemá místo podnikání v členském státě, jehož právní předpisy jsou použitelné, může se zaměstnancem uzavřít dohodu o tom, že zaměstnanec bude plnit povinnosti zaměstnavatele týkající se placení odvodů jeho jménem, aniž jsou dotčeny základní povinnosti zaměstnavatele. Zaměstnavatel zašle oznámení o takovém ujednání příslušné instituci tohoto členského státu.

Kdyby tento český občan pracoval pro zaměstnavatele v Rakousku, byl by pojištěn v Rakousku.

Příklad 2

Zaměstnankyně-lékařka ukončila pracovní poměr k 31. 1. 2023. Odešla pracovat do Německa a odhlásila se od české zdravotní pojišťovny. Od 1. 2. 2023 uzavřela s nemocnicí dohodu o pracovní činnosti na výkon ústavních pohotovostních služeb. Jedná se o zaměstnání malého rozsahu, ale dosažený příjem v měsíci únoru přesáhl částku 4 000 Kč. Zaměstnavatel chtěl ženu přihlásit ke zdravotnímu pojištění, avšak pracovnice zdravotní pojišťovny sdělila, že přihlásit tuto osobu jako zaměstnankyni nelze a pojistné se české zdravotní pojišťovně odvádět nebude. Je tento postup správný?

Jelikož se jedná o souběh zaměstnání ve dvou státech a o osobu s trvalým pobytem na území ČR, pak příslušná OSSZ podle stanovených pravidel rozhodla, že zemí pojištění je Německo. Na základě této skutečnosti byl českému zaměstnavateli (nemocnici) posléze z Německa doručen formulář A1. Od 1. 2. tak osoba nepodléhá českému systému veřejného zdravotního pojištění. Naopak, na základě tzv. principu jednoho pojištění podléhá od tohoto data všem systémům sociálního zabezpečení Německa.

Vzhledem k nastalé situaci musí český zaměstnavatel prozkoumat, zda (a pokud ano, tak za jakých podmínek) se z příjmu na základě dohody o pracovní činnosti platí pojistné na zdravotní pojištění podle německých právních předpisů, účinných v této oblasti. Podotýkáme, že problematika zaměstnání malého rozsahu se v českém zdravotním pojištění „neřeší“.

Příhraničním pracovníkem je osoba, která v jednom státě bydlí a do druhého státu jezdí za prací

a minimálně jednou týdně se vrací do státu bydliště. Pokud český občan pracuje (podniká) například na území Slovenska, bydlí v České republice a nejméně jednou týdně se vrací do svého bydliště, je za této situace Slovenská republika státem jeho pojištění.

S účinností od 1. 5. 2010 platí, že nárok na poskytnutí plné zdravotní péče (hrazených služeb) ve státě bydliště i ve státě pojištění mají jak tito příhraniční pracovníci, tak jejich nezaopatření rodinní příslušníci (nárok na plnou péči však není u rodinných příslušníků ve státech uvedených jako výjimka v příloze III. Nařízení č. 883/2004 – pro ČR však tato výjimka neplatí).

Státy mimo působnost nařízení Evropské unie

Při výkonu výdělečné činnosti ve státech, na které se nevztahuje působnost výše uvedených nařízení EU (tedy v tzv. třetích zemích), může náš občan postupovat například tím způsobem, že se odhlásí z českého systému veřejného zdravotního pojištění z titulu dlouhodobého pobytu v cizině, kdy jednou ze základních podmínek pro uplatnění tohoto postupu je skutečnost, že se musí jednat o nepřetržitý pobyt delší šesti měsíců.

Alternativně lze řešit situaci i tím způsobem, že občan bude výdělečně činný v této „třetí“ zemi a současně si bude v České republice platit pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů, v roce 2023 měsíčně v částce 2 336 Kč.

Mezinárodní smlouvy

Český občan může pracovat i ve státě, se kterým má ČR uzavřenu dvoustrannou smlouvu o sociálním zabezpečení, která se vztahuje i na oblast zdravotního pojištění. Při provádění některých smluv se vychází například z jejich základního principu, kterým je princip jediného pojištění, a to v zásadě ve státě, ve kterém osoby kryté mezinárodními smlouvami vykonávají výdělečnou činnost.

NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO
PARLAMENTU A RADY (EU) č. 465/2012

Citace na str. 89

EVROPSKÝ PARLAMENT A RADA EVROPSKÉ UNIE, s ohledem na Smlouvu o fungování Evropské unie, a zejména na článek 48 této smlouvy, s ohledem na návrh Evropské komise, po postoupení návrhu legislativního aktu vnitrostátním parlamentům, v souladu s řádným legislativním postupem, vzhledem k těmto důvodům:

(1) Aby se zohlednily právní změny v některých členských státech a zajistila právní jistota zúčastněných stran, je třeba upravit nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009.

(2) Správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení předložila příslušné návrhy týkající se koordinace systémů sociálního zabezpečení, jejichž cílem je zlepšit a modernizovat právo Unie a které byly začleněny do tohoto nařízení.

(3) Změny v sociální realitě mohou mít vliv na koordinaci systémů sociálního zabezpečení. Aby se na tyto změny reagovalo, jsou nezbytné změny v oblasti určování použitelných právních předpisů a dávek v nezaměstnanosti.

(4) Pojem „mateřské letiště“ pro členy letové posádky a posádky palubních průvodčích podle práva Unie je vymezen v příloze III nařízení Rady (EHS) č. 3922/91 ze dne 16. prosince 1991 o harmonizaci technických požadavků a správních postupů v oblasti civilního letectví. Aby se usnadnilo uplatňování hlavy II nařízení (ES) č. 883/2004 v případě této skupiny osob, je opodstatněné vytvořit zvláštní pravidlo spočívající v tom, že se pojem „mateřské letiště“ uplatní jako kritérium pro určení právních předpisů použitelných pro členy letové posádky a posádky palubních průvodčích. Právní předpisy použitelné pro členy letové posádky a posádky palubních průvodčích by však měly zůstat ustálené a kritérium „mateřského letiště“ by nemělo vést k častým změnám použitelných právních předpisů z důvodu rozvržení pracovní činnosti v tomto odvětví nebo sezónních požadavků.

(5) Mělo by být vyjasněno, že v případě, kdy osoba pracuje ve dvou nebo více členských státech, se podmínka výkonu „podstatné části“ činnosti ve smyslu čl. 13 odst. 1 nařízení (ES) č. 883/2004 vztahuje také na osoby vykonávající činnosti pro různé podniky nebo zaměstnavatele.

(6) Nařízení (ES) č. 883/2004 by mělo být změněno vložením nového ustanovení, ...