Peněžní plnění zaměstnavatele – poskytování stravenkového paušálu

Dle § 6 odst. 9 písm. b) ZDP je od daně z příjmů ze závislé činnosti osvobozen peněžitý příspěvek poskytovaný zaměstnavatelem zaměstnanci na stravování za jednu směnu podle zákoníku práce do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin. Pro rok 2023 činí na základě vyhlášky MPSV č. 467/­2022 Sb. horní limit stravného při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin 153 Kč, takže v roce 2023 je u zaměstnance osvobozen od daně z příjmů peněžitý příspěvek zaměstnavatele na stravování (stravenkový paušál) až do výše 70 % z částky 153 Kč za jednu směnu, tedy 107,10 Kč. Část poskytnutého peněžitého příspěvku nad výše uvedený limit příspěvku na stravování je u zaměstnance jeho zdanitelným příjmem.

Daňově uznatelným výdajem (nákladem) zaměstnavatele je dle znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP peněžitý příspěvek na stravování, a to v plné výši poskytnutého peněžitého příspěvku zaměstnavatelem zaměstnanci na jeho stravování.

Připomínáme, že nezbytnou podmínkou daňově uznatelného příspěvku poskytnutého zaměstnavatelem na stravování zaměstnanců (vztahuje se jak na nepeněžní tak na peněžitý příspěvek) je přítomnost zaměstnance v práci během stanovené směny aspoň 3 hodiny.

Pokud se zaměstnanec nezúčastní pracovní směny anebo odpracuje pouze její část kratší tří hodin (z titulu dovolené, pracovní neschopnosti, poskytnutí neplaceného volna apod.), bude poskytnutý příspěvek zaměstnavatele na stravování u zaměstnavatele daňově neuznatelným výdajem (nákladem).

Stravné

60.   Výše stravného pro zaměstnance

Zaměstnanci bylo během pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá.

V jaké výši přísluší zaměstnanci stravné?

Zaměstnanci přísluší stravné snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu:

a) 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,

b) 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,

c) 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.

61.   Krácení stravného

Zaměstnanec (v podnikatelské sféře) byl vyslán na zahraniční pracovní cestu a byl ubytovaný v hotelu, který poskytuje snídaně v rámci balíčku. Na dokladu za ubytování je uvedena pouze položka “Ubytování”. Snídaně zmíněna vůbec není. Při návratu z pracovní cesty opustil zaměstnanec hotel v brzkých ranních hodinách, aby (v souladu s příkazem k pracovní cestě) odjel na letiště a vrátil se domů. Tím pádem nestihl hotelovou snídani, která byla podávána až po jeho odchodu z hotelu.

Je v tomto případě, kdy je snídaně zajištěna v rámci ubytování, ale zaměstnanec ji nekonzumuje, kráceno stravné?

K předloženému problému je třeba uvést, že v daném případě je nutno krátit stravné. Je tomu tak proto, že zaměstnanec je povinen, pokud ví, že bude muset odejít z hotelu, kde je ubytován v den odjezdu v brzkých ranních hodinách a nemůže tedy vyčerpat snídani, se s hotelem večer před odjezdem dohodnout na poskytnutí balíčku (za předmětnou snídani). Zaměstnanec se podle situace uvedené v dotazu na předmětné náhradě s hotelem nedohodl, a proto mu stravné musí být kráceno. Zákon v těchto případech předpokládá, jakoby snídaně byla čerpána.

62.   Stravné z pohledu daní

Podnikatel vyslal v lednu 2023 na pracovní cestu zaměstnance. Pracovní cesta trvala 11 hodin a zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci stravné ve výši 170 Kč.

Jaká výše stravného nebude na straně zaměstnance předmětem daně?

Na straně zaměstnance předmětem daně v souladu s § 6 odst. 7 písm. a) zákona nebude částka 153 Kč, tj. limitní částka stravného pro zaměstnance zaměstnavatele, který je neziskovou organizací podle § 176 zákoníku práce. Částka 170 – 153 = 17 Kč bude na straně zaměstnance zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 zákona.

63.   Občerstvení pro zaměstnance

V rámci stravování zaměstnavatel přispívá na stravenky. Občas kupuje ale pro zaměstnance i občerstvení, které je podáváno na poradách v sídle společnosti – např. nápoje, kávu, sendviče.

Může zaměstnavatel tyto výdaje zahrnout do daňově uznatelných nákladů? Jak je to se zdaněním u zaměstnanců?

Z pohledu zaměstnavatele se bude jednat se o daňově neznatelný náklad dle § 25 odst. 1 písm. t) ZDP.

Z pohledu zaměstnance se nápoje a občerstvení považují za nepeněžní příjem, který je ale u zaměstnance osvobozen od daně dle § 6 odst. 9 písm. b) ZDP. Tento příjem se tím pádem rovněž nezapočítává do vyměřovacího základu pro výpočet odvodu na sociální a zdravotní pojištění.

64.   Občerstvení na teambildingu

V rámci posilování vztahů pracovních týmů společnosti zaměstnavatel zorganizoval akci – tzv. teambuilding. Firemní akcese konala částečně v pracovní době a trvala až do druhého dne (s přespáním, tj. s ubytováním). Náplní bylo stmelování kolektivu – sportovní aktivity a večer vyhlášení výsledků. Vítězný tým obdržel odměnu formou zaměstnaneckého benefitu (den dovolené navíc).

Lze zahrnout občerstvení, večeři a snídani (vč. ubytování) do daňově uznatelných nákladů?

V tomto případě se nejednalo o činnost přímo související s plněním pracovních úkolů. Smyslem této akce byl společný pobyt zaměstnanců, který měl spíše povahu „zaplacené dovolené“.

Z tohoto důvodu se jedná o daňově neznatelný náklad dle § 25 odst. 1 písm. t) ZDP. Závěr je v souladu s pravomocnými soudními rozhodnutími.

65.   Výdaje spojené s obědem a stravným na pracovní cestě

Zaměstnavatel vyslal zaměstnance na pracovní cestu, kde mu zaplatil oběd.

Musí zaměstnavatel navíc v tomto případě poskytnout zaměstnanci ještě stravné při pracovní cestě? Může zaměstnavatel výdaje spojené s obědem i stravným uplatnit jako výdaje daňové?

Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá, přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo až o zákonem stanovenou hodnotu. Z hlediska daně z příjmů výdaje spojené s obědem zaměstnavatel může uplatnit jako výdaje daňové. Dále bude daňovým výdajem zaměstnavatele i stravné při pracovní cestě, které vyplatí zaměstnanci v souladu se zákoníkem práce, a to podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona o daních z příjmů.

66.   Automat v kuchyňce na pracovišti

Zaměstnavatel pro své zaměstnance instaloval v kuchyňce automat nabízející zdarma k okamžité spotřebě tři druhy lehce ochucených nápojů – vodu s citronem, vodu s mátou peprnou a vodu s tymiánem. Dále jsou zde k mání, ovšem již za poplatek 5 Kč tři ochucené chlazené nápoje – džus, ledový čaj a ledová káva, a za ještě trochu vyšší poplatek 10 Kč si mohou zaměstnanci vybrat ze tří teplých nápojů – čaj, káva a kapučíno.

Které výdaje může zaměstnavatel uplatit jako daňové výdaje?

Samotný automat stál 100 000 Kč, takže představuje hmotný majetek, který zaměstnavatel uplatňuje do daňových výdajů standardně formou odpisů. Hrnky, skleničky, lžičky a další drobné vybavení kuchyňky koupené firmou za jednotkovou cenu hluboko pod limit hmotného majetku (80 000 Kč) bylo okamžitým daňovým výdajem zaměstnavatele coby drobný hmotný majetek, respektive materiál (zásoby). Toto vybavení totiž lze začlenit do kategorie vlastního stravovacího zařízení, které je daňově účinné v souladu s § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 ZDP.

Naproti tomu daňově neúčinnými výdaji je hodnota potravin, což se plně týká i „ochucovadel vody“ – citronu, máty peprné a tymiánu – kterou mohou zaměstnanci čerpat zcela zdarma. Obecně sice nejsou daňově uznatelné ani další náplně nápojového automatu – džus, ledový čaj a ledová káva – ovšem toto vyloučení neplatí pro část hodnoty hrazenou zaměstnanci (5 Kč za nápoj). Pokud například pořizovací cena těchto nápojů byla za určité období 1 000 Kč a na poplatcích od zaměstnanců se vybralo 200 Kč (zdanitelný výnos zaměstnavatele), stává se takto pokrytá část nákladů daňově účinnou. Obdobně se rozdělí také pořizovací cena teplých nápojů.

Bez ohledu na to, který z nabízených devíti druhů nápojů si ten který zaměstnanec zvolí, nemusí se obávat, že by se hodnota takto částečně nebo zcela bezúplatně pořízeného nealka promítla do jeho daně. Tato forma nepeněžního plnění ke spotřebě na pracovišti je totiž plně osvobozena od daně z příjmů ze závislé činnosti a proto návazně ani nepodléhá veřejnoprávnímu pojistnému. Co se týče části hodnoty některých nápojů, za které zaměstnanec platil á 5 nebo 10 Kč, tak tyto samozřejmě vůbec nepředstavují žádný příjem ze závislé činnosti.

67.   Strava a masáže podnikatele

Pan Novák podniká jako tesař, přičemž svou manželku uplatňuje jako spolupracující osobu. Načež se správce daně dotázal, v čem konkrétně její činnost spočívala, když je v domácnosti a má plné ruce práce s péčí o dvě malé děti. Živnostník odpověděl, že mu manželka chystá snídaně a obědy, a masíruje záda po práci.

Může podnikatel uplatnit manželku jako spolupracující osobu?

To od něj ale nebylo příliš prozíravé a lze předpokládat, že správce daně zpochybní možnost uplatnění manželky jako spolupracující osoby. Strava a masáže podnikatele totiž představují a priori jeho osobní záležitost a nesouvisí s jeho činností. Přitom stačilo dodat – jak tomu v praxi obvykle bývá – že se podílí na administrativě spojené s podnikáním, pere pracovní oblečení, vyřizuje firemní telefony, když je manžel na stavbě a nestíhá atd.

68.   Ochranný nápoj

Pan Petr je malíř pokojů ve stavební firmě. Jednoho letního dne pracoval v dokončované novostavbě při teplotě 27 °C. Tato práce patří podle přílohy č. 1 k nařízení vlády č. 361/2007 Sb., části A, tabulky č. 1, dle energetického výdeje do třídy IIIa. Načež zaměstnavatel z tabulky č. 6 dtto zjistil jeho typovou ztrátu tekutin potem a dýcháním za 8hodinovou směnu = 0,9 litrů + (7 °C × 0,21 litrů/°C) = 0,9 litrů + 1,47 litrů = 2,37 litrů.

Měl zaměstnavatel zaměstnanci poskytnout ochranný nápoj?

Podle § 8 dtto proto měl zaměstnavatel panu Petrovi v daném dni poskytnout ochranný nápoj chránící před zátěží teplem v množství nejméně 70 % ztráty tekutin a minerálních látek potem a dýcháním za 8hodinovou směnu. Tedy konkrétně alespoň v množství = 70 % z 2,37 litrů = 1,659 litrů, po zaokrouhlení 1,7 litrů.

Jako ochranný nápoj by měla stavební firma – v roli zaměstnavatele – zvolit přírodní minerální vodu slabě mineralizovanou nebo pramenitou vodu anebo vodu splňující obdobné mikrobiologické, fyzikální a chemické požadavky jako u jmenovaných vod. Nápoj přitom může obsahovat látky zvyšující odolnost organismu, ale nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru. Případné množství alkoholu by nesmělo překročit 1 hmotnostní procento; ochranný nápoj pro případného mladistvého by však nesměl vůbec obsahovat alkohol.

Zaměstnavatel je plátce DPH a pro tyto účely nakoupil do zásoby od velkoobchodníka s nápoji (také plátce) přírodní minerální vody o objemu lahví 1,5 litru, přičemž o zásobách účtuje metodikou A. Jelikož právní předpis stanoví minimální požadovanou náhradu úbytku tekutin (která v daném případě vyšla 1,7 litrů), nestačí poskytnout panu Petrovi pro inkriminovaný letní den pouze jednu láhev – tj. 1,5 litrů – ale byly potřeba 2 lahve.

l   Koupě ochranných nápojů (minerálek) tzv. na fakturu, šlo například o 100 kusů lahví á 1,5 litru:

–  Kupní cena bez DPH (100 kusů á 10 Kč) 1 000 Kč MD 112 / D 321

–  Nárok na odpočet DPH na vstupu (15 %) 150 Kč MD 343 / D 321

l   Úhrada dodavatelské faktury obchodníkovi: 1 150 Kč MD 321 / D 221

l   Vyskladnění části ochranných nápojů podle aktuální potřeby zaměstnance – pana Petra – (pro lepší interní přehled účetní jednotka tyto pracovně-právní náklady vykazuje na účtu zákonných sociálních nákladů):

–  2 kusy půllitrových lahví (vlastní náklady á 10 Kč) 40 Kč MD 527 / D 112

–  tato interní provozní spotřeba zásob není předmětem DPH, a je zachován plný nárok na odpočet daně.

69.   Stravné u pracovních cest živnostníka v tuzemsku i v zahraničí

Pan Novák vede daňovou evidenci a má živnostenské oprávnění na pokrývačskou činnost, přičemž jako místo podnikání má v živnostenském oprávnění uvedeno místo svého bydliště – např. Slunná 10, Brno. Během jednoho dubnového týdne vykonal tři pracovní cesty po svých zákaznících: dvakrát v ČR, a jednou v Rakousku.

1. V pondělí v 8 hodin ráno vyjel z domu k zákazníkovi, kde byl až do 18. hodin. Protože tuzemská pracovní cesta netrvala přes 12 hodin – ale jen 10 hodin – nemůže si pan Novák uplatnit jako daňový výdaj stravné.

2. V úterý vyjel z domu v 6 hodin ráno a od zákazníka se vrátil v 19 hodin večer. Nyní byla tuzemská pracovní cesta delší než 12 hodin (13), proto si může pan Novák uplatnit jako daňový výdaj stravné, nejvýše 236 Kč.

3. Ve středu odjel na krátkou zahraniční pracovní cestu do Rakouska, kam to má cca dvě hodiny jízdy. Státní hranici překročil směrem ven v 10 hodin ráno a při návratu ve 20 hodin večer. Podle prováděcí vyhlášky činí základní sazba stravného v cizí měně v roce 2023 pro Rakousko 45 EUR.

Které výdaje může podnikatel uplatnit jako daňové výdaje?

Maximální daňové výdaje:

l   zahraniční stravné: zahraniční část cesty trvala 10 hodin, proto lze podle § 170 odst. 3 ZP uplatnit (jak u zaměstnanců, tak i OSVČ) nejvýše třetinu základní sazby zahraničního stravného = 15 EUR;

l   kapesné u zahraniční cesty: dle § 180 ZP až 40 % zahraničního stravného = 0,4 × 15 EUR = 6 EUR.

l   Protože k cestě použil své vlastní vozidlo zahrnuté do obchodního majetku, uplatní jako daňový výdaj spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši prokázané doklady o nákupu, ať už v ČR nebo v Rakousku.

l   Nárok na daňové stravné za tuzemskou část pracovní cesty podnikateli podle § 170 odst. 3 ZP nevznikl, tato část cesty totiž netrvala ani 5 hodin. Žádné související vedlejší výlohy pan Novák s cestou neměl.

70.   Tři pracovní cesty zaměstnance

Zaměstnanec vykonal v březnu 2023 tři pracovní cesty a zaměstnavatel přiznává minimální stravné.

Jaký je správný postup v daném případě?

1. Od pondělního večera 20 hodin do úterního časného rána 4 hodin:

l   při standardním výpočtu stravného za každý kalendářní den by neměl nárok na žádné stravné,

l   proto se vypočte stravné za oba dny dohromady, neboť za těchto 8 hodin již náleží stravné, 129 Kč.

2. Od středečního dopoledne 10 hodin do čtvrtečního dopoledne 10 hodin:

l   při standardním výpočtu za každý kalendářní den by měl nárok na stravné 196 + 129 = 325 Kč,

l   při vypočtu za oba dny dohromady (tj. za 24 hodin) je stravné nižší 307 Kč, přizná se vyšší částka.

3. Od pátečního večera 20 hodin do nedělního časného rána 4 hodin:

l   při standardním výpočtu za každý kalendářní den vychází stravné = 0 + 307 + 0 = 307 Kč,

l   protože nejde o dvoudenní ale o vícedenní cestu, nelze jiný výpočet stravného uplatnit.

71.   Náhrady při přijetí zaměstnance

Výrobní podnik ve Zlíně dlouhodobě marně sháněl svářeče. Konečně se mu podařilo najít vhodného zaměstnance, ovšem až z Karviné, kde bydlel v bytě s manželkou a dvěma dětmi. V rámci náborové politiky u této profese s nedostatkem volných pracovníků firma inzerovala zajištění ubytování a vyplácení tzv. odlučného (resp. ostatních druhů zákonných cestovních náhrad), což bylo zakotveno také do uzavřené pracovní smlouvy.

Které náhrady bude firma poskytovat přijatému zaměstnanci?

Přijatému svářeči proto bude zlínská firma poskytovat náhrady při přijetí v souladu s § 177 a 178 ZP:

l   náhrada jízdních výdajů za určený dopravní prostředek – vlak / autobus – v prokázané výši,

l   stravné v paušální výši 300 Kč za každý pracovní den,

l   stěhovací výdaje při případném přestěhování svářeče a jeho rodiny do najatého bytu ve Zlíně.

Všechny náhrady budou pro firmu daňovým nákladem podle § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP, u zaměstnance nepůjde o zdanitelný příjem, s výjimkou stravného přesahujícího limit stanovený vyhláškou pro „veřejný sektor“.

72.   Vlastní stravovací zařízení

Zaměstnavatel společnost s. r. o. provozuje vlastní závodní kuchyni, kde zaměstnává kuchaře a pomocný personál. Jeho zaměstnanci hradí zvýhodněnou cenu 30 Kč za jeden odebraný oběd. DPH ještě neuvažujeme.

Jak má zaměstnavatel postupovat při účtování a z hlediska daně z příjmů?

Za celý rok 2022 měl zaměstnavatel s provozem závodní kuchyně tyto výlohy:

l   mzdy kuchaře a pomocného personálu: 1 milion Kč (MD 521 / D 331)

l   pojistné za kuchaře a personál hrazené zaměstnavatelem: 340 000 Kč (MD 524 / D 336)

l   potraviny spotřebované pro závodní stravování: 600 000 Kč (MD 501 / D Různé účty)

l   spotřeba elektrické energie, plynu a vody: 100 000 Kč (MD 502 / D 325)

l   nákup drobného vybavení kuchyně a jídelny: 100 000 Kč (MD 501 / D Různé účty)

l   odpisy dlouhodobého majetku patřícího provozu kuchyně: 50 000 Kč (MD 551 / D 082)

l   externí opravy a údržba majetku provozu závodní kuchyně: 40 000 Kč (MD 511 / D 321)

l   tržby od zaměstnanců za obědy (v úrovni bez DPH): 500 000 Kč (MD 331 nebo 211 / D 602)

Veškeré náklady zaměstnavatele spojené s provozem závodní kuchyně jsou daňově účinné, výjimkou jsou náklady na spotřebované potraviny (600 000 Kč), které jsou v souladu s § 24 odst. 2 písm. zc) ZDP daňově účinné pouze do částky přímo souvisejících příjmů, tedy do výše tržeb za prodané obědy (500 000 Kč).

Pro další rok 2023 proto byla zaměstnancům navýšena cena obědů o loňskou daňově neuznanou úhrnnou „ztrátu“ 100 000 Kč z titulu hodnoty potravin (jde o 20 % z tržeb za obědy). Tedy o 20 % na 36 Kč za jeden oběd, aby v úhrnu příjmy od strávníků pokryly vyšší hodnotu potravin (600 000 Kč). V praxi by navýšení prodejní ceny obědů zřejmě bylo ještě vyšší, aby zohlednilo nárůst pořizovacích cen potravin, samozřejmě pokud by zaměstnavatel preferoval daňovou optimalizaci před výhodami pro své zaměstnance – což dneska vzhledem k napjaté situaci na trhu práce není běžné. Díky navýšení ceny obědů zaměstnavatel ve zdaňovacím období roku 2023 proto sníží anebo zcela eliminuje své nedaňové výdaje související se závodním stravováním zaměstnanců.

73.   Stravné a stravenky

ABC, s. r. o. má pro své zaměstnance benefitní program nepeněžního příspěvku na stravování. Nakupuje stravenky – použitelné v restauračních zařízeních – v nominální hodnotě 120 Kč, které zaměstnancům prodává za zvýhodněných 20 Kč.

Jak má s. r. o. správně postupovat?

Pro daňovou účinnost příspěvku zaměstnavatele v roce 2023 je nutno vypočíst dva limity:

1. 55 % ceny jídla (v daném případě jde o hodnotu stravenky) = 0,55 × 120 Kč = 66 Kč,

2. 70 % stravného z prvního pásma 5 až 12 hodin = 0,70 × 153 Kč = 107,10 Kč.

Určující limitní daňovou částkou je nižší z vypočtených hodnot, tedy 66 Kč na jednu směnu u každého zaměstnance. Pouze tolik může zaměstnavatel zahrnout do svých daňově uznatelných nákladů na MD účtu 527.

S takovýmto daňově účinným příspěvkem zaměstnavatele ve výši 66 Kč by prodejní cena stravenky pro jeho zaměstnance klesla z její obvyklé prodejní ceny odpovídající nominální hodnotě 120 Kč na 54 Kč. Ovšem dotyčná firma ABC, s. r. o. má ještě vstřícnější zaměstnaneckou politiku a stravenky prodává svým zaměstnancům pouze za 20 Kč, takže je financuje ještě vyšším jednotkovým příspěvkem á 34 Kč. Tato nadlimitní část příspěvku již pro zaměstnavatele nebude daňově uznatelná, proto o ní bude účtovat na vrub nedaňových účetních nákladů, obvykle na účet 528 – Ostatní sociální náklady, případně ji hradí ze sociálního fondu, na vrub účtu 423 či 427.

Účtování o stravenkách pro zaměstnance do nákladů versus sociální fond			Sociální fond		Do nákladů
Poř.	Popis účetního případu	Kč	MD	D	MD	D
0	Počáteční zůstatek sociálního fondu (nezadáno)	50 000	---	423	Netvoří fond
1	Nákup 100 ks stravenek v nominální hodnotě á 120 Kč	12 000	213	325	213	325
2	Úhrada faktury za stravenky koupené v nominální hodnotě	12 000	325	221	325	221
3	Daňově účinný příspěvek firmy (maximálních á 66 Kč)	6 600	527	213	527	213
4	Daňově neúčinná část příspěvku zaměstnavatele (á 34 Kč)	3 400	423	213	528	213
5	Zlevněný prodej stravenek (obědů) zaměstnancům (á 20 Kč)	2 000	331	213	331	213

 

Daňový dopad bude v obou případech shodný, přičemž u varianty se sociálním fondem nebude muset ABC, s. r. o. pro účely daní z příjmů z titulu příspěvku na stravování zaměstnancům již upravovat účetní výsledek hospodaření. Naproti tomu u nákladové varianty bude muset z daňové účinnosti vyloučit zůstatek účtu 528 – Ostatní sociální náklady, tj. 3 400 Kč, o které zvýší účetní výsledek hospodaření při transformaci na základ daně.

74.   Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr

Cestovní náhrady je možné zaměstnanci, který koná pro zaměstnavatele práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, poskytnout pouze v případě, že bylo sjednáno toto právo, jakož i místo pravidelného pracoviště zaměstnance. V praxi se vyskytují nejasnosti ohledně sjednání práva na cestovní náhrady v případě, kdy dohoda o práci konané mimo pracovní poměr je pouze stručná a jednoduchá.

Jaké je řešení dané situace?

U dohod konaných mimo pracovní poměr je možné sjednat právo na cestovní náhrady. Pro zaměstnance, kteří mají uzavřen pracovní poměr, jsou cestovní náhrady nárokem přímo ze zákona, který jim musí zaměstnavatel poskytnout stejně, jako jim musí vyplatit mzdu. U zaměstnanců činných na základě některé z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr tomu však tak není. Podle ustanovení § 155 ZP platí zásada, že cestovní náhrady je možné zaměstnanci, který koná pro zaměstnavatele práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, poskytnout pouze v případě, že bylo sjednáno toto právo, jakož i místo pravidelného pracoviště zaměstnance. Má-li zaměstnanec podle dohody o provedení práce vykonat pracovní úkol v místě mimo obec bydliště, má právo na cestovní náhrady, bylo-li jejich poskytnutí sjednáno, i když není sjednáno místo pravidelného pracoviště. Jak je známo, dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr (dohoda o provedení práce, ale zejména dohoda o pracovní činnosti) jsou svou podstatou dohody v pravém slova smyslu, jejich obsah tedy záleží od toho, co si zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodl, a zákon jejich ujednání nestanoví meze.

Dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou ve smyslu ustanovení § 2 ZP závislou prací a jako taková musí být vykonávána za odměnu, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele. Na rozdíl od pracovního poměru však právní úprava nezakládá při výkonu práce na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr právo zaměstnance na cestovní výdaje přímo ze zákona. Výslovně však připouští, aby právo na cestovní náhrady bylo možné při výkonu práce na základě obou dohod sjednat. Jejich poskytování je podmíněno dohodou za podmínky, že bylo sjednáno i místo pravidelného pracoviště. Dohoda o provedení práce i dohoda o pracovní činnosti musejí být povinně sjednávány písemně, a pokud není dodržena písemná forma, jsou tato právní jednání zakládající pracovněprávní vztah neplatná, ledaže strany tuto vadu dodatečně odstraní. Právo na poskytování cestovních náhrad nemusí být ale sjednáno písemně, není ani podmínkou, aby dohoda o sjednání tohoto práva byla obsahem konkrétní dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce. Ovšem samozřejmě písemná forma těchto úkonů je v praxi lepší, zaručuje prokazatelnost sjednání. Není proto vyloučeno sjednat právo na cestovní náhrady i mimo tyto dohody, právo může být sjednáno i ústně a může být sjednáno i v průběhu výkonu prací konaných na základě těchto dohod.

Citované ustanovení § 155 ZP patří mezi ustanovení dispozitivní, protože je možné právo sjednat, ale není to povinnost. Bude-li ale dohodnuto, musí být současně sjednáno místo pravidelného pracoviště zaměstnance. Povinnost sjednat pravidelné pracoviště je na rozdíl od pracovního poměru uložena proto, že povinnou náležitostí dohody o pracovní činnosti ani dohody o provedení práce není ujednání o místě výkonu práce. Uvedení pravidelného pracoviště je však jediným omezením, kterým zákonná úprava smluvní strany pracovněprávního vztahu při sjednání cestovních náhrad omezuje.

Dohoda o vzniku práva nemusí zahrnout všechny v pracovním poměru jinak povinně poskytované druhy cestovních náhrad, které jsou upraveny v ustanovení § 156 ZP pro tuzemskou pracovní cestu nebo v ustanovení § 166 ZP pro zahraniční pracovní cestu. Je možné dohodnout právo pouze na některé náhrady, je možné sjednat i jejich odchylnou výši. Omezením pro zaměstnavatele je pouze to, že i na dohodnuté poskytování cestovních náhrad se vztahují shodné daňové dopady, včetně zápočtu do vyměřovacího základu pro pojištění na zdravotní a sociální pojištění, jako je tomu u zaměstnanců v pracovním poměru, pokud jsou poskytovány ve vyšším rozsahu, než přísluší zaměstnancům zaměstnavatele uvedeného v ustanovení § 109 odst. 3 ZP.

75.   Příspěvek na stravenku

Zaměstnanci byla poskytnuta stravenka a zaměstnanec má na příslušný den objednaný oběd. Protože ale pracuje řidič sanitky v léčebně dlouhodobě nemocných, byl v průběhu směny vyslán na pracovní cestu a v průběhu směny mu vznikl nárok na stravné. Zaměstnavatel poskytl zaměstnanci stravné při pracovní cestě a současně i příspěvek na stravenku ve výši 55 % z ceny jídla.

Je příspěvek na stravenku na straně zaměstnavatele daňově uznatelný?

Stravné při pracovní cestě není předmětem daně z příjmů vůbec. Příspěvek na stravenku byl sice poskytnut v rozporu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP, ale je na straně zaměstnance i nadále osvobozen od daně z příjmů. Na straně zaměstnavatele však tento příspěvek je daňově neuznatelný, i když byl poskytnut jen do výše 55 % ceny jídla.

76.   Cestovní výdaje na odborné školení zaměstnance

Zaměstnavatel uhradil pro zaměstnance odborné školení z titulu prohlubování kvalifikace související s jeho pracovní náplní ve výši 1 680 Kč, včetně oběda.

Co bude daňovým výdajem zaměstnavatele a jak se bude postupovat na straně zaměstnance?

Na straně zaměstnance budou částky vynaložené zaměstnavatelem na školení, které je prohlubováním kvalifikace zaměstnance, od daňové povinnosti osvobozeny podle § 6 odst. 9 písm. a) zákona o daních z příjmů. Náhrady cestovních výdajů vyplacené zaměstnavatelem zaměstnanci v souvislosti se školením, které je z hlediska zákoníku práce výkonem závislé činnosti, nebudou na straně zaměstnance předmětem daně podle § 6 odst. 7 písm. a) zákona, a to do výše stanovené zákoníkem práce pro zaměstnance zaměstnavatele, který je neziskovou organizací, tj. do výše zákonných maximálních limitů.

Obdobně předmětem daně nebude na straně zaměstnance ani hodnota bezplatného stravování na školení, tj. hodnota oběda. Částky, které jsou na straně zaměstnance od daně osvobozeny nebo nejsou předmětem daně, se nezahrnují do vyměřovacího základu pro odvod sociálního a zdravotního pojištění a tedy pojistné se z těchto příjmů neodvádí. Na straně zaměstnavatele bude daňovým výdajem zaplacené školení v souladu s § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 zákona o daních z příjmů, a to včetně výdajů spojených s obědem zaměstnance.

Daňovým výdajem zaměstnavatele bude i mzda zaměstnance, na kterou má zaměstnanec po dobu prohlubování kvalifikace nárok v souladu se zákoníkem práce. Dále pak budou daňovým výdajem zaměstnavatele výdaje spojené s pracovní cestou zaměstnance, tj. např. vyplacené stravné (zaměstnavatel je oprávněn stravné krátit, protože zaměstnanci uhradil oběd), výdaje spojené s dopravou zaměstnance na místo školení, případně další doložené výdaje zaměstnance v souladu se zákoníkem práce. Výdaje spojené s pracovní cestou zaměstnance jsou na straně zaměstnavatele výdaji daňovými v souladu s § 24 odst. 2 písm. zh) zákona.

77.   Stravenky s vyznačenou nominální hodnotou

Zaměstnavatel poskytuje v roce 2023 svým zaměstnancům bezplatně stravenky s vyznačenou nominální hodnotou:

varianta A – 150 Kč

varianta B – 200 Kč

Přítomnost zaměstnance během stanovené směny trvá alespoň 3 hodiny.

Jaký je postup v daném případě?

U zaměstnance se bude jednat v obou variantách o nepeněžní plnění, které je podle § 6 odst. 9 písm. b) ZDP plně osvobozeno od daně z příjmů ze závislé činnosti.

Zaměstnavatel pro stanovení daňové uznatelnosti příspěvku na stravenku bude postupovat podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP:

–  ve variantě A může zaměstnavatel uplatnit do daňových nákladů 55 % z nominální hodnoty stravenky, tj. 82,50 Kč (55 % z částky 150 Kč), zbývající hodnota bezplatně poskytnuté stravenky 67,50 Kč bude daňově neuznatelná (může být však hrazena ze sociálního fondu zaměstnavatele tvořeného ze zisku popř. je nedaňovým nákladem zaměstnavatele),

–  ve variantě B nemůže zaměstnavatel uplatnit do daňových nákladů 55 % z nominální hodnoty stravenky, protože tato částka 110 Kč (55 % z částky 200 Kč) převyšuje stanovený horní limit 70 % stravného; zaměstnavatel může do daňových nákladů uplatnit pouze částku 107,10 Kč (limit 70 % z částky 153 Kč) a zbývající hodnota bezplatně poskytnuté stravenky 92,90 Kč bude daňově neuznatelná.

Pracovní cesta

78.   Úhrada nákladů soukromou platební kartou zaměstnance

Není v rozporu možnost úhrady nákladů na služební cestě soukromou platební kartou zaměstnance – pokud doloží výpis (potvrzení) z účtu, že k úhradě skutečně došlo. V organizaci, žádnou směrnicí ani příkazem ředitele není tato možnost zakázána. Jedná se hlavně o nákup jízdenek vlaků a autobusů na služební cestu, případně ubytování.

Lze danou úhradu nákladů soukromou platební kartou zaměstnance na služební cestě akceptovat?

Podstata odpovědi vychází z právní úpravy vyjádřené v sedmé části zákona č. 262/­2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Je nutno vyjít ze skutečnosti, že citovaný zákon nestanoví pro zaměstnavatele povinnost poskytovat zaměstnancům při jejich vysílání na pracovní cesty zálohu. V důsledku toho jim tedy zaměstnavatel nemůže ani nařizovat, jakým způsobem mají hradit své náklady. Mohou tudíž bez problémů platit tedy svojí soukromou platební kartou, ale s tím, že poté musí zaměstnavateli předložit spolu s dokladem za platbu současně také výpis z jejich bankovního konta. Je tomu tak proto, aby bylo prokázáno, že příslušná platba skutečně proběhla. K tomuto postupu není třeba, aby zaměstnavatel vydával nějaké směrnice, neboť to vyplývá přímo ze zákoníku práce.

79.   Nákladní automobil pro podnikání a osobní automobil k pracovním cestám

Podnikatel vede daňovou evidenci a z důvodu dlouhodobého pobytu mimo území ČR přeruší ke dni 20. 9. 2022 svou podnikatelskou činnost. Předpokládá obnovení podnikání od třetího čtvrtletí 2023 po svém návratu do vlasti. Podnikatel má v obchodním majetku zahrnut nákladní automobil, a dále používá k pracovním cestám osobní automobil na základě uzavřené smlouvy o finančním leasingu a do daňových výdajů uplatňuje poměrnou měsíční část úplaty. Ke dni přerušení podnikání neeviduje v daňové evidenci ani pohledávky, ani dluhy.

Jak má podnikatel postupovat?

Protože podnikatel přeruší podnikatelskou činnost v roce 2022 a tuto neobnoví do termínu pro podání daňového přiznání za zdaňovací období roku 2022, musí postupovat podle znění § 23 odst. 8 písm. b) bod 2 ZDP. V daňovém přiznání za zdaňovací období roku 2022 může uplatnit úplatu z finančního leasingu osobního automobilu pouze za dobu do přerušení podnikání, tedy za 9 měsíců roku 2022. Protože při přerušení podnikání nedochází k vyřazení nákladního automobilu z obchodního majetku poplatníka, je tento hmotný majetek evidován u poplatníka ke konci zdaňovacího období 2022, a proto lze uplatnit v daňovém přiznání za rok 2022 daňový odpis nákladního automobilu ve výši ročního odpisu stanoveného rovnoměrným nebo zrychleným způsobem.

80.   Zahraniční pracovní cesta

Zaměstnance byl vyslán zaměstnavatelem na zahraniční pracovní cestu.

Jaké povinnosti má zaměstnavatel ohledně zahraniční pracovní cesty zaměstnance?

Jedná-li se o zahraniční pracovní cestu, je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci náhradu:

a) jízdních výdajů,

b) jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,

c) výdajů za ubytování,

d) stravovacích výdajů v cizí měně (zahraniční stravné),

e) nutných vedlejších výdajů.

Zaměstnavatel může při zahraniční pracovní cestě poskytnout zaměstnanci i další cestovní náhrady, jako např. kapesné.

81.   Podmínky pracovní cesty zaměstnance určuje zaměstnavatel

Zaměstnankyně má již nahlášenou a schválenou dovolenou, na kterou odjíždí do Londýna. Avšak dostala pokyn zúčastnit se konference Bernu/letiště Zurich. Aby mohla na konferenci odjet, jedinou možností je, aby odletěla z Londýna přímo na konferenci 6. 11. 2022. Otázkou je, zda počáteční místo nástupu a tedy i začátek zahraniční pracovní cesty je Londýn 6. 11. 2022, nebo přerušení služební cesty a nástupem v Londýně; je možné započítat náklady na letenku Londýn – Zurich, dle průzkumu cena za letenku Londýn – Zurich je levnější než letenka z Prahy; zpáteční cestu zaměstnankyně podnikne již přímo do Prahy vlakem; stravné a diety se budou započítávat nástupem v Londýně a ukončené v Praze.

Jak správně postupovat v dané situaci?

Podle ustanovení § 153 odst. 1 zákona č. 262/­2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, určuje všechny podmínky pracovní cesty zaměstnance, který je vyslán na pracovní cestu, výhradně sám zaměstnavatel. Zaměstnanec není oprávněn svévolně cokoliv změnit, a pokud tak učiní, veškeré důsledky se stávají jeho soukromou záležitostí. Ve zmíněném ustanovení je přesně stanoveno, že podmínky, které mohou ovlivnit poskytování a výši cestovních náhrad, zejména dobu a místo nástupu a ukončení cesta, místo plnění pracovních úkolů, způsob dopravy a ubytování, určí předem písemně zaměstnavatel, s tím, že přitom přihlíží k oprávněným zájmům zaměstnance. Vzhledem k tomu, že formulace je obecná, vychází z toho a platí, že zaměstnavatel může určit pro zaměstnancovu pracovní cestu její počátek a konec kdekoliv na světě (podle vlastního uvážení) s tím, že místo bydliště není vyloučeno. Totéž platí i pro určení způsobu dopravy. V daném případě může zaměstnavatel určit jako východisko předmětné konkrétní pracovní cesty Londýn (kde zaměstnanec trávil dovolenou), místo výkonu práce při této zahraniční pracovní cestě bude Zurich a místo ukončení této cesty Praha. Náhrady cestovních výdajů budou náležet za celou dobu zahraniční pracovní cesty, tj. od odjezdu z Londýna do příjezdu do Prahy.

82.   Automobil poskytovaný zaměstnanci na pracovní cesty i pro soukromou potřebu

Zaměstnavatel poskytuje zaměstnanci osobní automobil jak na pracovní cesty, tak i pro soukromou potřebu.

Může zaměstnavatel uplatnit paušální výdaj na dopravu tímto automobilem?

Zaměstnavatel si paušální výdaj na dopravu uplatnit nemůže. Důvodem je skutečnost, že automobil poskytuje zaměstnanci i pro soukromé účely. Zaměstnavatel uplatní do daňových výdajů výdaje spojené s provozem vozidla včetně jeho odpisů s výjimkou výdajů na pohonné hmoty při používání automobilu zaměstnancem k soukromým účelům. Dále budou daňovým výdajem zaměstnavatele cestovní náhrady vyplacené zaměstnanci podle zákoníku práce, a to v souladu s § 24 odst. 2 písm. zh) zákona o daních z příjmů.

83.   Úmrtí zaměstnance při autohavárii na pracovní cestě

Zaměstnanec zahynul na pracovní cestě při autohavárii, kterou nezavinil. Zaměstnavatel poskytl manželce zaměstnance jednorázovou sociální výpomoc v hotovosti ve výši 15 000 Kč, a to i když se na tohoto zaměstnavatele nevztahuje vyhláška č. 114/­2002 Sb.

Je uvedený příjem osvobozen od daně z příjmů?

Uvedený příjem je od daně z příjmů osvobozen na základě § 4 odst. 1 písm. k) ZDP, přestože se jedná o peněžní plnění. Lze zdůraznit, že vyhláška č. 114/­2002 Sb., o FKSP jednoznačně uvádí v § 11 odst. 3, že jednorázovou sociální výpomoc lze poskytnout pouze v hotovosti. ZDP v ustanovení § 4 odst. 1 písm. k) přitom stanoví podmínku, že v případě zaměstnavatele, u kterého se FKSP nezřizuje, lze uplatnit osvobození daně z příjmů v případě sociální výpomoci nejbližším pozůstalým, pokud je poskytnuta za obdobných podmínek.

84.   Výpůjčka „náhradního“ vozidla na pracovní cesty

Podnikatel používá ke svému podnikání osobní automobil, který má vložen do obchodního majetku. Měl však autonehodu, vozidlo je nepojízdné a bylo odtaženo do autoservisu. Po dobu opravy si vypůjčil bezplatně automobil od svého otce, aby mohl nadále s vozidlem uskutečňovat pracovní cesty za účelem svého podnikání.

Jak má podnikatel postupovat v daném případě?

V daném případě je sjednána doba výpůjčky „náhradního“ vozidla po dobu trvání opravy vozidla a je sjednán účel užívání vypůjčeného vozidla. Mezi otcem a synem bude uzavřena smlouva o výpůjčce vozidla. Půjčitel se nemůže domáhat předčasného vrácení automobilu; to však neplatí, užije-li vypůjčitel věc (vozidlo) v rozporu se smlouvou o výpůjčce. Potřebuje-li půjčitel vozidlo nevyhnutelně dříve pro svoji potřebu z důvodu, který nemohl při uzavření smlouvy předvídat, může se domáhat předčasného vrácení vozidla, jen pokud je tato skutečnost ujednána ve smlouvě o výpůjčce.

85.   Výpůjčka vozidla na pracovní cesty

Podnikatel používá na pracovní cesty automobil dcery s tím, že dceři nic neplatí.

Může si podnikatel uplatnit paušální výdaj na dopravu?

V daném případě jde o výpůjčku vozidla. Paušální výdaj na dopravu u vozidla vypůjčeného uplatnit nelze, nejedná se o vozidlo vlastní, ani o vozidlo najaté, tj. není splněna zákonem stanovená podmínka. Při pracovní cestě s vozidlem vypůjčeným musí poplatník postupovat v souladu s § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona. Daňovým výdajem je v daném případě pouze náhrada za spotřebované pohonné hmoty.

86.   Vyúčtování zálohy

Pokud není zaměstnanci předána k použití firemní platební karta, měl by předem obdržet přiměřenou zálohu na předpokládané výlohy. Přesněji řečeno, na neposkytnutí zálohy se s ním musí zaměstnavatel předem dohodnout, viz § 183 odst. 1 ZDP. Pan Oto je zaměstnancem číslo 8 stavební firmy a často objíždí stavby, kde pobývá i více dní. Na jednu takovou (tuzemskou) pracovní cestu dostal zálohu na cestovní náhrady 1 000 Kč. Z jejího vyúčtování ovšem vyplynul nárok na cestovní náhrady v odlišné výši, variantně: a) 1 200 Kč, b) 900 Kč.

Jak má účetní postupovat při účtování?

Var.	Popis účetního případu	Kč	MD	D
a) i b)	Vyplacení zálohy na cestovní náhrady (stravné) panu Otovi na pokladně	1 000	335.8	211
	Na žádost zaměstnanec obdržel ještě také zálohu na mzdu (tato nepatří na pohledávkový účet cestovních náhrad 335, protože sníží mzdový nárok)	5 000	331.8	211
a)	Nárok na cestovní náhrady za pracovní cestu pana Oty	1 200	512	333.8
	Zúčtování poskytnuté (nižší) zálohy na cestovní náhrady	1 000	333.8	335.8
	Doplatek cestovních náhrad zaměstnanci na pokladně	200	333.8	211
b)	Nárok na cestovní náhrady za pracovní cestu pana Oty	900	512	333.8
	Zúčtování poskytnuté (vyšší) zálohy na cestovní náhrady	900	333.8	335.8
	Vrácení přeplatku cestovních náhrad srážkou ze mzdy (na základě dohody)	100	331.8	335.8

 

87.   Bezplatné vypůjčení automobilu

Občan si bezplatně vypůjčil silniční motorové vozidlo od jeho vlastníka, přičemž ve smlouvě není sjednán ani účel užívání vozidla ani doba výpůjčky.

Jak mají smluvní strany postupovat?

V daném případě není sjednána doba výpůjčky vozidla ani účel užívání vozidla (pro soukromé cesty nebo pro cesty související s podnikáním). Smluvní strany v tomto případě uzavřou smlouvu o výprose. Půjčitel může žádat kdykoliv dle svého uvážení automobil zpět.

88.   Outsourcing

Pan Jiří má živnost pro IT služby, ovšem nyní již delší čas pracuje převážně pro jednu velkou firmu jako externí správce počítačového systému za stálou paušální měsíční odměnu. S ohledem na charakter činnosti je přítomen fyzicky na pracovišti klienta cca tři dny v týdnu, zbytek času dohlíží a spravuje jeho počítačový systém dálkově z místa bydliště. Na dalšího většího klienta by již ani neměl čas.

Jedná se o nelegální „švarcsystém“?

Existují tři druhy činností, které jsou si navzájem velmi podobné a u nichž bývá velmi těžké rozlišit, o kterou se v daném případě jedná: legální outsourcing, rovněž legální subdodávky mezi podnikateli a nelegální „švarcsystém“. První zmíněný pojem postihuje vedlejší, pomocné a obslužné činnosti, které jsou pro firmu sice nezbytné, ale jejichž výkon se rozhodne delegovat na jiného podnikatele (dodavatele), pro něhož jde naopak zpravidla o hlavní náplň samostatné práce. V praxi jsou takto „vytěsněny“ například činnosti jako je doprava, vedení účetnictví, správa počítačového systému a IT služby, úklid kanceláří, administrace faktur či mezd apod.

Co se týče – legálních subdodávek – tak tyto se obvykle týkají hlavní náplně činnosti odběratel, který ale nestíhá termín nebo rozsah objednávky zákazníka. V praxi se nejčastěji vyskytuje ve stavebnictví, kdy například menší stavební firma získá velkou zakázku (tendr), s kterou si ale reálně sama neporadí, a to často i z důvodu velkého počtu požadovaných specializací, pro které nemá vyškolený personál ani živnostenská oprávnění. Proto se obrátí o výpomoc na jiné firmy, díky kterým je pak schopna zakázku včas a v plném rozsahu zvládnout.

Nelegální „švarcsystém“ se snaží zastřít skutečný pracovněprávní vztah jen formálně právně sjednanou obchodní smlouvou. Podstatné je, že se nejedná o vyvážený obchodněprávní vztah mezi skutečně nezávislými a samostatnými podnikateli, ale o tvrdě vyžadovanou závislou práci „zaměstnance“ pro „zaměstnavatele“. O tom vypovídá celá paleta průvodních znaků, pro ilustraci uvádíme 10 hlavních znaků „švarcsystému“, které se ale pochopitelně nemusejí vyskytovat všechny současně, stěžejní je první znak, přičemž mohou být významné i další detaily a specifika činnosti. V pochybnostech lze případně i anonymně konzultovat s úřadem inspekce práce.:

1. Vztah nadřízenosti a podřízenosti – „OSVČ“ plní bez námitek a vlastního názoru příkazy „odběratele“.

2. Zaměstnavatelovy pracovní nástroje – „OSVČ“ běžně využívá stroje, nářadí, auta i jeho pracovní prostory.

3. Vystupování jménem zaměstnavatele – „OSVČ“ obvykle vůči třetím osobám nejedná sama za sebe, ale jménem „odběratele“, například včetně firemní vizitky, telefonu, emailové schránky, adresy provozovny atd.

4. Pravidelné a stejné odměny – „OSVČ“ vystavuje faktury na stálou částku obdobnou mzdě u „dodavatele“.

5. Cestovní náhrady a stravenky – „OSVČ“ si v „obchodní smlouvě“ vymíní cestovní náhrady a stravenky.

6. Práce pro jednoho zaměstnavatele a zákaz práce pro jiného – a to na dlouhé období nebo na neurčito.

7. Pracovní doba – „OSVČ“ má nezvykle sjednánu pravidelnou pracovní dobu, od níž se odvíjí také odměna.

8. Dovolená, víkendy a nemoc – „OSVČ“ přizpůsobuje pracovní režim dovoleným a víkendům u zaměstnanců.

9. Omezená odpovědnost za škodu – „OSVČ“ ručí za způsobenou škodu pouze „odběrateli“ a nikoli třetím osobám, navíc za ní neručí celým svým majetkem, ale jen v omezeném rozsahu obdobně jako zaměstnanec.

10. Příliš malá specializace – „OSVČ“ vykonává pro „odběratele“ převážně jednoduché a pomocné práce.

U pana Jiřího nejspíše půjde o legální outsourcing, pro jednoznačné vyloučení „švarcsystému“ je ovšem zadáno málo konkrétních údajů. Například jak je organizovaná práce ve dnech jeho přítomnosti na pracoviště objednatele služby správy počítačové sítě, jaký je rozsah odpovědnosti za případné chyby, v jakém rozsahu ke své práci využívá věci patřící odběrateli (jako např. notebook, auto, mobil, pracovní oblečení), zda dostává stravenky a cestovní náhrady, jménem koho jedná s třetími stranami, co uvádí na své vizitce a tak dále.

89.   Nadlimitní cestovní náhrady

Firma požádala zaměstnance, aby k pracovní cestě 4. dubna 2023 využil vlastní vozidlo. Jde o osobní automobil s naftovým motorem. Pracovní cesta 200 km trvala 10 hodin, a zaměstnanci v souvislosti s ní vznikly zvýšené výdaje za palivo a jídlo (nemohl využít ten den firemní kantýnu), pročež má nárok na jízdné a stravné.

Jak má firma posoudit nadlimitní cestovní náhrady z hlediska daní?

Podle vnitřního předpisu firma přiznává sazbu základní náhrady u osobních automobilů 10 Kč/km, tj. více než vyplývá z prováděcí vyhlášky citované výše (5,20 Kč/km). Zaměstnanci proto náleží základní náhrada za použití vozu 10 Kč/km × 200 km = 2 000 Kč, zatímco dle vyhlášky by šlo jen o 5,20 Kč/km × 200 km = 1 040 Kč. Pro soukromého zaměstnavatele je plně daňově účinná celá přiznaná výše náhrady 2 000 Kč. Pro zaměstnance ale nebude zdanitelná jen částka do limitu 1 040 Kč, zbývajících 960 Kč bude zahrnuto do jeho zdanitelné mzdy.

V případě náhrady za spotřebované pohonné hmoty – nafta – vnitřní firemní předpis zachovává výpočet v souladu se ZP při použití cen podle zmíněné prováděcí vyhlášky (44,10 Kč/l), ledaže zaměstnanec dokladem o nákupu prokazuje jinou cenu. Zaměstnanec skutečnou cenu nafty neprokázal a průměrná spotřeba vozidla je 5 litrů na 100 km. Proto má nárok na náhradu za spotřebu nafty = 5 litrů/100 km × 200 km × 44,10 Kč/litr = 441 Kč. Pro zaměstnavatele jde o daňový výdaj, který u zaměstnance není ani zčásti předmětem daně (je do limitu).

U tuzemských pracovních cest roku 2023 trvajících v daném dni 5 až 12 hodin stanovuje vyhláška stravné v rozpětí 129 Kč až 153 Kč. Protože jde o zaměstnavatele ze „soukromého sektoru“, je vázán jen spodním limitem 129 Kč. Dotyčná štědrá firma i zde přiznává nadlimitní paušální stravné 200 Kč. Protože jde o zaměstnavatele „soukromého sektoru“ bude celé stravné 200 Kč daňově účinné, ale dotyčný zaměstnanec z této částky nezdaní jen stravné do horního limitu 153 Kč, zbývajících 47 Kč tak bude součástí jeho zdanitelné mzdy.

90.   Nákup PHM

Stavební firma načepovala u prodejce PHM benzín do svého (nebo najatého) vozidla za 1 000 Kč bez daně. Obě firmy jsou plátci DPH, takže prodejce paliva musel při jeho dodání – natankování – přiznat DPH na výstupu se sazbou daně 21 %, tedy ke své prodejní ceně 1 000 Kč připočíst povinnou daňovou přirážku 210 Kč.

Může si stavební firma uplatnit odpočet DPH na vstupu z koupené PHM?

Je sice plátcem – jinak by na odpočet nemohla ani pomyslet – jenže zadarmo a bez práce to mít nebude. Hlavní podmínkou je, že toto přijaté zdanitelné plnění – koupený benzín – použije v rámci své ekonomické (podnikatelské) činnosti pro uskutečňování „nárokových“ plnění. Tedy zejména pro vlastní zdanitelná plnění, například při svých stavebních zakázkách. Což zřejmě bude nejčastější reálný případ. Toto své tvrzení, ale musí plátce umět prokázat – např. knihou jízd.

Je ale také možné, že jde o stavební firmu OSVČ – pana Pepy – který nakoupil benzín před rodinnou rekreací v Beskydech. Pak tedy – i když jde o plátce DPH – nesplní podmínkou, že přijaté zdanitelné plnění (benzín koupený od plátce) použije v rámci své ekonomické (podnikatelské) činnosti. A proto nebude mít nárok na odpočet DPH na vstupu z nakoupené PHM – ani zčásti – tuto soukromou jízdu neuvádí do „firemní“ knihy jízd.

91.   Výdaje na dopravu

Poplatník používá pro své podnikání dodávkový automobil s průměrnou spotřebou 10 litrů nafty na 100 km. Přičemž s ním v průměru měsíčně takto ujede zhruba 1 000 km, takže spotřebuje cca 100 litrů nafty.

Jak má poplatník postupovat v daném případě?

Pro rok 2023 činí „úřední“ průměrná cena motorové nafty podle zmíněné vyhlášky č. 467/2022 Sb. – 44,10 Kč/litr. Odpovídá totiž průměrné ceně na českých pumpách v minulém roce 2022, zatímco realita 2023 (viděno zkraje ledna) vychází pro motoristy podstatně lépe – levněji o 6 korun na litru i více… Za projetých 100 litrů nafty si tak firma daňově uplatní v souladu s knihou jízd: a) při uplatnění vyšší ceny dle vyhlášky měsíčně 100 litrů × 44,10 Kč/litr = 4 410 Kč, b) při ceně prokázané doklady o nákupu nafty jen cca 3 800 Kč. Je tak pro ni daňově výhodnější využít (plný) paušální výdaj na dopravu 5 000 Kč měsíčně, přičemž si tímto navíc usnadní také administrativu odbouráním nutnosti vést knihu jízd a nemusí řešit průkaznost paragonů o nákupu PHM.

Dodejme, že při uplatnění výdajů za PHM v prokázané výši si poplatník však nemůže vybrat variantu – cena podle vyhlášky versus podle dokladu o nákupu – protože tato je dána příslušným vztahem k danému vozidlu dle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP, jak bylo probráno v minulé kapitole. Například když by se jednalo o auto v nájmu či v obchodním majetku, vycházelo by se povinně ze skutečné pořizovací ceny, zatímco u vozidla nezahrnutého do obchodního majetku poplatníka by se pro tyto účely použily úředně stanovené průměrné ceny PHM…

92.   Firemní vozidlo sloužící i pro soukromé potřeby zaměstnance

Firma Stavaři, s. r. o. se zabývá převážně výstavbou rodinných domů a chat. V obchodním majetku má osobní automobil značky Škoda, který využívá pro své běžné pracovní cesty, ale současně je jednatel – pan Petr – oprávněn používat toto vozidlo také pro své soukromé potřeby. Dále si firma dlouhodobě pronajala terénní auto značky Ford, které ji slouží pro pracovní cesty do náročnějšího terénu v souvislosti s výstavbou rekreačních chat v odlehlejších částech podhůří. Rovněž u tohoto vozidla je jedna ze zaměstnankyň – paní Petra – oprávněna využívat jej pro své osobní potřeby, jelikož sama bydlí na samotě v těžce sjízdné části podhorské vesnice.

Jaký je správný postup v daném případě?

Z důvodu částečně soukromého využívání auta značky Škoda firma nijak nemusí poměrově krátit daňovou uznatelnost vypočtených daňových odpisů ani výdaje za jeho opravy a údržbu či pojištění apod. Rovněž u najatého Fordu zůstává plně daňovým výdajem celé sjednané nájemné, samozřejmě v časovém rozlišení. Naproti tomu u výdajů za pohonné hmoty – u obou vozidel – může s. r. o. daňově uplatnit pouze část odpovídající jejich využití pro firemní účely. Což si vyžádá průkaznou podrobnou evidenci ujetých kilometrů pro firemní versus osobní potřeby. Například pokud bylo v září natankováno do Fordu nafty za 3 000 Kč, a z ujetých 600 km připadá na pracovní cesty 400 km (2/3), pak lze daňově uplatnit za naftu jen 2 000 Kč (2/3 ze 3 000 Kč). Snazší by to bylo při uplatnění tzv. krácených paušálních výdajů na dopravu 4 000 Kč měsíčně, kdy není třeba vést knihu jízd ani prokazovat výdaje za palivo. Jenže tato možnost padá, protože vůz byl přenechán jiné osobě.

Peněžitý příspěvek na stravování

93.   Více forem podpory stravování

Zaměstnanci firmy se stravují různě, každý z nich využívá jinou formu stravování.

Může zaměstnavatel poskytovat více forem podpory stravování a lze je kumulovat?

Z daňového pohledu má zaměstnavatel možnost volby zajištění stravování, ale každý zaměstnanec může v daňově zvýhodněném režimu čerpat současně jen jednu z forem. Nic však nebrání situaci, aby se část zaměstnanců stravovala ve vlastním stravovacím zařízení zaměstnavatele, část dostávala stravenky a část peněžitý příspěvek na stravování. Zde bude záležet jen na dohodě zaměstnavatele se zaměstnanci v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu, jaká forma bude finálně dohodnuta. Některé nepodnikatelské subjekty – například organizační složky státu a příspěvkové organizace mají možnosti variability omezeny speciálními zákony.

94.   „Dohodáři“ a peněžitý příspěvek na stravování

Zaměstnanci pracují na základě dohody o provedení práce.

Je možné od daně osvobodit peněžitý příspěvek na stravování i poplatníkům pracujícím na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti (dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr)?

Zákon o daních z příjmů označuje v § 6 odst. 2 poplatníka s příjmy ze závislé činnosti jako „zaměstnance“. Podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. a) bod 1. zákona o daních z příjmů patří mezi příjmy ze závislé činnosti plnění v podobě příjmu ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce. Mezi tato plnění jsou podřazeny také příjmy ze závislé činnosti plynoucí na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Podle § 74 odst. 2 zákoníku práce v dohodách o pracích konaných mimo pracovní poměr není zaměstnavatel povinen rozvrhnout zaměstnanci pracovní dobu (stanovit směny). Pro posouzení peněžitého příspěvku na stravování jako příjmu od daně osvobozeného jako u ostatních zaměstnanců je nezbytné i v tomto případě naplnit požadavek na existenci směny podle zákoníku práce.

Pojmem směna se podle ustanovení § 78 odst. 1 písm. c) zákoníku práce rozumí část týdenní pracovní doby bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat. Je-li takto vymezena určitá část pracovní doby (směna), a to nejlépe výslovně přímo v příslušné dohodě, a následně evidována v evidenci docházky, pak lze posoudit peněžitý příspěvek na stravování poplatníkům konajícím práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr za obdobných podmínek jako u ostatních zaměstnanců.

95.   Příspěvky poskytované členům zastupitelstva obce

Členům zastupitelstva obce jsou poskytovány příspěvky na stravování.

Je peněžitý příspěvek na stravování příjmem od daně osvobozeným i v případě uvolněných zastupitelů?

Rozhodovat o příspěvcích poskytovaných členům zastupitelstva obce je podle § 80 zákona č. 128/­2000 Sb., o obcích, ve znění pozdějších předpisů vyhrazeno zastupitelstvu obce. Zastupitelstvo obce může o výši a podmínkách poskytovaného příspěvku členům zastupitelstva (např. příspěvku na stravování) rozhodnout samostatným usnesením, v němž určí výši příspěvku a podmínky jejich poskytování členům zastupitelstva obce, včetně nutné podmínky konkrétní aktivně „odpracované“ doby, tak aby byly shodné s podmínkami poskytování příspěvku zaměstnancům dané obce, nebo se v tomto usnesení odkáže na platný vnitřní předpis. Pokud bude naplněna podmínka stanovené aktivně odpracované doby, která bude následně evidována, lze i v případě peněžitého příspěvku na stravování u uvolněných zastupitelů aplikovat § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů.

96.   Peněžitý příspěvek zaměstnanci na stravování

Zaměstnavatel poskytuje v roce 2023 zaměstnanci na jeho stravování peněžitý příspěvek ve výši 130 Kč na jednu směnu. Přítomnost zaměstnance během stanovené směny trvá alespoň 3 hodiny.

Jaký je postup při zdanění?

U zaměstnance přichází v úvahu ke zdanění částka 130 Kč – 107,10 Kč = 22,90 Kč. Částka 22,90 Kč × počet směn odpracovaných v příslušném měsíci bude zdaněna u zaměstnance jako příjem ze závislé činnosti a současně tato částka podléhá odvodům na sociální a zdravotní pojištění. Plná výše peněžitého příspěvku poskytnutého zaměstnavatelem (130 Kč na jednu směnu) bude u zaměstnavatele jeho daňově uznatelným výdajem (nákladem). Daňovým výdajem zaměstnavatele bude v příslušném měsíci dále platba zákonného pojistného na sociální a zdravotní pojištění 33,80 % z částky 22,90 Kč × počet směn.

97.   Homeoffice a peněžitý příspěvek na stravování

Někteří zaměstnanci firmy pracují z domova.

Je možné také při tzv. homeoffice, kdy je zaměstnavatelem zpravidla vyžadována přítomnost, resp. kontakt se zaměstnancem ve stejnou dobu jako je běžně rozvržena pracovní doba na pracovišti zaměstnavatele, poskytovat peněžitý příspěvek na stravování?

Zákon o daních z příjmů pro uznatelnost výdajů (nákladů) spojených s poskytováním příspěvku na stravování v základu daně nestanoví povinné místo výkonu činnosti zaměstnance, protože to je předmětem pracovněprávního vztahu, který je upraven zákoníkem práce. I pro zaměstnance vykonávajícího práci na jiném dohodnutém místě, než na pracovišti zaměstnavatele – tzn. „z domova“, platí, že i tito zaměstnanci pracují ve směnách. I v tomto případě tak lze poskytnout zaměstnanci peněžitý příspěvek na stravování jako příjem od daně osvobozený v souladu s § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů a současně lze peněžitý příspěvek na stravování, v případě práce z domova, uplatnit jako výdaj (náklad) podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 4. zákona o daních z příjmů, pokud jsou splněny dvě následující podmínky: místo bydliště musí být smluvně sjednáno jako pracoviště, a musí být prokazatelné, že v rámci jedné směny byly odpracovány alespoň 3 hodiny. Je nezbytné, aby uvedená časová podmínka byla stvrzena evidencí odpracované doby během směny.

98.   Jednatelé společnosti s. r. o. a peněžitý příspěvek na stravování

Jednatel společnosti s. r. o. pracuje ve firmě na základě smlouvy o výkonu funkce.

Je možné od daně osvobodit peněžitý příspěvek na stravování i jednatelům společností s ručením omezeným, kteří konají práci na základě smlouvy o výkonu funkce?

Příjem za výkon funkce jednatele společnosti s ručením omezeným (dále jen „jednatel“) je příjmem ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů, jednatel je tedy z pohledu § 6 odst. 2 zákona o daních z příjmů považován za zaměstnance. Pokud bude s jednatelem ve smlouvě o výkonu funkce vymezena určitá část pracovní doby (směna) a následně evidována například v evidenci docházky, pak lze i jednateli poskytnutý peněžitý příspěvek na stravování posoudit v souladu s § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů jako příjem do stanoveného limitu od daně osvobozený a na straně společnosti lze tento příspěvek při splnění podmínek uvedených v § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 zákona o daních z příjmů uplatnit jako daňový výdaj (náklad), tj. pokud mj. přítomnost jednatele v práci během vymezené části pracovní doby (směny) trvá aspoň 3 hodiny.

99.   Peněžitý příspěvek na stravování při směně delší než 11 hodin

Délka pracovní směny zaměstnance je delší než 11 hodin.

Je na straně zaměstnance od daně osvobozen i další peněžitý příspěvek na stravování v případě směny delší než 11 hodin?

Ustanovení § 6 odst. 9 písm. b) zákona o daních z příjmů nedefinuje délku pracovní směny. V případě, že by v rámci jedné směny delší než 11 hodin byl přiznán peněžitý příspěvek dvakrát (ve dvojnásobné výši), tj. pro rok 2021 by se jednalo o částku 151,20 Kč, bude se na straně zaměstnance jednat o příjem od daně osvobozený pouze ve výši 75,60 Kč a zbylá část již bude zdanitelným příjmem ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) zákona o daních z příjmů, tj. příjmem plynoucím v souvislosti se současným výkonem činnosti, ze které plyne příjem ze závislé činnosti. Na straně zaměstnavatele se bude jednat o daňově uznatelný výdaj (náklad) v plné výši. V případě směny kratší, resp. při přítomnosti během směny pouze po dobu její blíže neurčené části, je peněžitý příspěvek na stravování také osvobozen. Nelze tak vyloučit situaci, kdy přítomnost během stanovené směny – 8 hodin, bude např. pouze 2 hodiny z důvodu např. návštěvy lékaře, kdy peněžitý příspěvek na stravování nebude sice na straně zaměstnavatele daňově uznatelným výdajem (nákladem), ale u zaměstnance bude do stanoveného limitu stále příjmem od daně osvobozeným.

Místo výkonu práce

100. Místo výkonu práce a místo pravidelného pracoviště

Někteří zaměstnanci mají sjednáno místo výkonu práce celou Olomouc a místo pravidelného pracoviště sjednáno není. Podle § 34a ZP by tedy místem pravidelného pracoviště měla být opět celá Olomouc. V případě, že zaměstnanec vykonává pracovní cestu např. do Prahy a při přejezdu z UP /Křížkovského 8, Olomouc/ na nádraží Olomouc použije MHD, je zaměstnavatel oprávněn mu tuto jízdenku proplatit. Dle jednoho výkladu proplatit lze, protože pracovní cesta nezačíná odjezdem vlaku do Prahy, ale odchodem z UP. Druhý výklad je, že na úhradu nárok nemá, protože přejezdem po Olomouci se pohybuje po místě pravidelného pracoviště.

Jaké je správné řešení dané situace?

Odpověď na předložený dotaz najdeme v zákoně č. 262/­2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto zákona vyplývá, že náhrady cestovních výdajů přísluší zaměstnancům, když jim vznikají výdaje v souvislosti s výkonem práce při pracovních cestách, na které jsou vysláni zaměstnavatelem, a to v rozsahu a za podmínek stanovených ve výše citovaném zákoně. V daném případě mají zaměstnanci určené jako místo výkonu práce a současně pravidelné pracoviště Olomouc, a to podle § 34a shora citovaného zákoníku práce. Jak je uvedeno v dotazu, počátek pracovní cesty byl zaměstnanci určen zaměstnavatelem odchodem z úřadu a dotaz míří k tomu, zda zaměstnavatel může zaměstnanci při této pracovní cestě proplatit jízdenku za městskou hromadnou dopravu za cestu z úřadu na nádraží, odkud zaměstnanec dále pokračuje (vlakem do Prahy). Zaměstnavatel může zaměstnanci jízdné za cestu na nádraží za městskou hromadnou dopravu proplatit, zaměstnanec však musí toto jízdné prokázat jízdenkou. Toto řešení se opírá o samostatnost předmětné pracovní cesty a souvislost s obsahem § 159 odst. 2 shora citovaného zákona.

101. Bezplatná doprava zaměstnanců do zaměstnání

Zaměstnavatel sjednal v pracovní smlouvě bezplatnou dopravu zaměstnanců do zaměstnání a ze zaměstnání, kterou zajišťuje osobním automobilem zahrnutým v obchodním majetku firmy.

Jak má zaměstnavatel postupovat z hlediska daně z příjmů?

Je-li v pracovní smlouvě sjednána povinnost zaměstnavatele dopravovat zaměstnance do a ze zaměstnání osobním automobilem, zaměstnavatel uplatní do daňových výdajů výdaje vynaložené na dopravu zaměstnance do místa výkonu práce a zpět osobním automobilem podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 zákona. Je-li uvedená doprava poskytována zaměstnavatelem zaměstnanci bezplatně, na straně zaměstnance se jedná o zdanitelný příjem podle § 6 zákona, a to v ceně obvyklé.

102. Stipendium ze zahraniční vysoké školy

Podle zákona o daních z příjmů je od daně z příjmů osvobozen příjem v podobě stipendia ze státního rozpočtu, z rozpočtu obce, z rozpočtu kraje, z prostředků vysoké školy, veřejné výzkumné instituce nebo právnické osoby, která vykonává činnost střední školy nebo vyšší odborné školy.

Je osvobozeno i obdobné stipendium ze zahraniční vysoké školy?

Zákon o daních z příjmů se v § 4 odst. 1 písm. k) neomezuje na stipendia poskytovaná českými vysokými školami podle českých právních předpisů, podle tohoto ustanovení tedy lze postupovat i u stipendií, která poskytují zahraniční vysoké školy. Přitom stipendiem je třeba rozumět jednorázový nebo pravidelný (zpravidla měsíční) příjem poskytovaný studentovi vysokou školou podle stipendijního řádu či jiných podmínek pro poskytování stipendií tak, aby pokrýval zcela nebo částečně studijní náklady, tj. stipendium může být poskytnuto jak na přímé studijní náklady (zejména školné, školní pomůcky), tak i na životní náklady během studia (zejména ubytování, stravování).

103. Neurčitě sjednáno místo výkonu práce

V pracovní smlouvě bylo místo výkonu práce sjednáno neurčitě.

Jak to posuzuje inspektorát práce?

ZP reaguje na tyto a podobné případy, kdy mezi účastníky nebylo sjednáno pravidelné pracoviště pro účely cestovních náhrad a místo výkonu práce, které se považuje za pravidelné pracoviště, bylo v pracovní smlouvě sjednáno v širším rozsahu, než je jedna obec, právní fikcí, že jde o takovou obec, ve které nejčastěji začínají pracovní cesty zaměstnance. S ohledem na možnost sjednat místo či místa výkonu práce (jeho šíři) bez jakéhokoli omezení lze považovat za spravedlivé a vyvážené, aby zaměstnavatel vždy nesl náklady na vyšší než pravidelné výdaje spojené s výkonem práce, které vzniknou zaměstnanci s cestou mimo obec, kde převážně vykonává práci, popř. kde má trvalý pobyt. V uvedeném případě se nebude jednat o pracovní cestu a nebude se k vyslání na takovou cestu třeba souhlasu zaměstnance, neboť k takovému výkonu práce se v pracovní smlouvě zavázal.

104. Výkon práce v zahraničí

Se zaměstnancem astronomického ústavu je sjednáno jako místo výkonu práce observatoř Paranal, která je umístěna v Chile. Se zaměstnancem, který pracuje jako fyzik, je sjednáno místo výkonu práce ve Švýcarsku v Ženevě.

Jedná se o pracovní cestu zaměstnanců?

Těmto zaměstnancům je ze strany zaměstnavatele zajištěno v zahraničí i přechodné ubytování a nejedná se o pracovní cestu, nýbrž o výkon práce v zahraničí.

105. Pracoviště zaměstnanců obchodní korporace

Pracovištěm zaměstnanců obchodní korporace je zpravidla sídlo této firmy nebo terito­rium, v němž tato firma vykonává podnikatelskou činnost. Obdobně se posuzuje pracoviště zaměstnanců této firmy.

Jak má zaměstnavatel stanovit pracoviště zaměstnanců a kde musí tyto skutečnosti uvést?

Jedná se o místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě, v některých případech to však může být i místo bydliště zaměstnance (např. pro posuzování náhrady škody) nebo jinak určené pracoviště. Tyto skutečnosti by měly být uvedeny u podnikatelských subjektů v obchodním rejstříku, případně i v pracovním řádu nebo jiném vnitřním předpisu zaměstnavatele.

Přechodné ubytování zaměstnance

106. Výdaje na přechodné ubytování zaměstnanců

Firma má sjednáno se svými zaměstnanci, že jejich místem výkonu práce je Hradec Králové. Toto místo výkonu práce je považováno i za jejich pravidelné pracoviště ve smyslu § 34a zákoníku práce. Zaměstnavatel však hradí ze svého, na základě kolektivní smlouvy či vnitřního předpisu, výdaje za ubytování zaměstnanců po práci v místě, kde mají místo výkonu práce, za podmínky, že jejich trvalé bydliště je mimo Hradec Králové. Příslušný doklad za ubytování zaměstnanců je poskytovatelem ubytování vystaven na zaměstnavatele (je uvedeno jeho IČ, firma, sídlo atd.).

Jaký je správný postup v daném případě?

Zaměstnanci jsou během výkonu práce na svém pravidelném pracovišti a v místě výkonu práce, nejsou tedy na pracovní cestě. Zaměstnavatel tedy nemůže částky výdajů za ubytování posuzovat jako náhrady cestovních výdajů zaměstnancům při pracovní cestě. Přesto však existuje možnost tyto výdaje uplatnit na straně zaměstnavatele jako výdaje daňové. Vyplývá to z ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP: „daňově uznatelnými výdaji jsou i výdaje (náklady) na práva zaměstnanců vyplývající z kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu zaměstnavatele, pracovní nebo jiné smlouvy, pokud tento nebo zvláštní zákon nestanoví jinak“. Ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) se na tento případ přímo nevztahuje, protože se nejedná o zařízení zaměstnavatele k uspokojování potřeb zaměstnanců, nýbrž o cizí ubytovací zařízení (ovšem i v případě pokud by se uplatnil § 25 odst. 1 písm. k), výsledek by byl daňově stejný). Pokud jde o limit 3 500 Kč měsíčně, vztahuje se na osvobození hodnoty přechodného ubytování na částku na straně zaměstnance. Pokud tedy zaměstnavatel hradí na ubytování každého zaměstnance částku 4 000 Kč měsíčně, může uplatnit jako daňový výdaj částku 4 000 Kč měsíčně, neboť ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP žádný limit pro přechodné ubytování nestanovuje. Na straně zaměstnance však bude od daně z příjmů osvobozena jen částka 3 500 Kč měsíčně, zbývající částka 500 Kč již bude zdaněna jako příjem ze závislé činnosti, který není osvobozen od daně z příjmů.

107. Výdaje na ubytování v ubytovně

Zaměstnanec hradí ze svého výdaje na ubytování v ubytovně, která nepatří zaměstnavateli, v částce 5 000 Kč měsíčně. Jedná se o přechodné ubytování v souvislosti s výkonem práce v dané obci, nikoliv však na pracovní cestě. Zaměstnanec má trvalé bydliště v jiné obci, než je obec, ve které je ubytovna. V obci, kde je ubytovna, má zaměstnanec místo výkonu práce (není tedy na pracovní cestě).

Jedná se o daňový výdaj?

Na základě vnitřního předpisu nebo kolektivní smlouvy proplácí zaměstnavatel zaměstnanci výdaje na ubytování v této ubytovně v plné výši. Na straně zaměstnavatele se jedná o daňový výdaj při splnění podmínek uvedených v § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP. Na straně zaměstnance je však částka 5 000 Kč zdanitelným příjmem ze závislé činnosti a není od daně osvobozena do limitu 3 500 Kč měsíčně, protože není poskytována zaměstnanci nepeněžní formou (zaměstnanci jsou propláceny výdaje za ubytování, které vynaložil ze svého). Pokud by však výdaje hradil zaměstnavatel přímo ubytovacímu zařízení, pak by částka do 3 500 Kč byla na straně zaměstnance osvobozena od daně z příjmů, protože by byla splněna podmínka, že zaměstnanci je přechodné ubytování poskytnuto jako nepeněžní plnění. Obdobně by se postupovalo v případě, pokud by zaměstnanec nebyl daňovým rezidentem v ČR (s určitou výjimkou v případě zaměstnance z Ukrajiny, viz dále).

108. Nájem bytu pro zaměstnance

Zaměstnavatel uzavřel s pronajímatelem smlouvu o nájmu bytu. Na základě této smlouvy hradí pronajímateli nájemné a zálohy na služby spojené s nájmem bytu ve výši 8 000 Kč měsíčně. Byt užívá zaměstnanec, který není daňovým rezidentem v ČR. Trvalé bydliště má v cizině. Ve smlouvě uzavřené se zaměstnancem je uvedeno, že částky přesahující 3 500 Kč budou zaměstnanci strhávány z jeho mzdy.

Jedná se o daňově uznatelný výdaj?

Na základě uvedené smlouvy vyplývá právo zaměstnance na přechodné ubytování v uvedeném bytě. Jedná se o ubytování, které není ubytováním při pracovní cestě. Částka 3 500 Kč měsíčně bude na straně zaměstnance osvobozena od daně z příjmů. Na straně zaměstnavatele se jedná o daňově uznatelný výdaj na základě § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP. Ustanovení § 25 odst. 1 písm. k) se neuplatní, protože se nejedná o zařízení zaměstnavatele k uspokojování potřeb zaměstnanců, ale o cizí byt (respektive i v případě, pokud by se uplatnilo, tak by se měla uplatnit výjimka pro výdaje na přechodné ubytování).

109. Pronájem bytu na přechodné ubytování zaměstnanců

Zaměstnavatel má pronajatý byt v Praze, ve kterém poskytuje svým zaměstnancům zaměstnaným v pracovním poměru přechodné ubytování. Jedná se o zaměstnance, kteří do Prahy dojíždějí, místo výkonu práce mají sjednáno v Praze. Zaměstnavatel platí pronajímateli za tento byt měsíčně částku ve výši 24 000 Kč + 3 000 Kč za energie. V měsíci říjen 2022 byli v tomto bytě ubytováni 4 zaměstnanci. Na každého zaměstnance tak vychází částka (24 000 Kč + 3 000 Kč) / 4 = 6 750 Kč.

Jedná se o daňově uznatelný náklad?

Pokud tedy zaměstnavateli hradí částku nižší než 6 750 Kč – 3 500 Kč, je vzniklý rozdíl považován za nepeněžní příjem, který není osvobozen od daně z příjmů dle § 6 odst. 9 písm. i). Pokud kupříkladu by hradili každý jen 1 000 Kč, pak ke zdanění vychází částka na jednotlivého zaměstnance ve výši 6 750 Kč – 3 500 Kč – 1000 Kč = 2 250 Kč. Na straně zaměstnavatele je však daňově uznatelným nákladem částka ve výši 27 000 Kč.

110. Byt poskytnutý ukrajinskému zaměstnanci a jeho rodinným příslušníkům

Zaměstnavatel poskytne od března 2022 za sníženou cenu (popřípadě poskytne zcela bezúplatně) ukrajinskému zaměstnanci a jeho rodinným příslušníkům, kteří uprchli v roce 2022 z Ukrajiny, byt v Pardubicích, kde zaměstnanec má místo výkonu práce dle pracovní smlouvy. Nájemné za byt činí 12 000 Kč.

Je hodnota přechodného ubytování osvobozena od daně?

V tomto případě je hodnota přechodného ubytování osvobozena od daně z příjmů v plné výši, neboť zákon č. 128/­2022 Sb. žádný finanční limit ve výši 3 500 Kč měsíčně nestanovuje. Obdobně v případě, pokud by zaměstnavatel poskytl zaměstnanci a jeho rodinným příslušníkům přechodné ubytování na podnikové ubytovně. Otázkou zůstává, od kterého měsíce lze takové osvobození uplatnit a jaký vztah může být uzavřen se zaměstnancem.

111. Zaměstnanec z Ukrajiny bez rodinného příslušníka

Zaměstnavatel poskytne přechodné ubytování zaměstnanci nebo zaměstnankyni, která pro něho pracuje na základě dohody o provedení práce nebo dohody o pracovní činnosti. Jedná se o zaměstnance nebo zaměstnankyni z Ukrajiny s udělenou dočasnou ochranou (má vízum strpění). Ubytování je poskytnuto za dohodnutou cenu nebo zcela zdarma.

Jaký je správný postup v daném případě?

V tomto případě bohužel nastává problém, pokud se jedná o zaměstnance z Ukrajiny bez rodinného příslušníka. Pro účely osvobození od daně z příjmů se tedy použije finanční limit 3 500 Kč měsíčně podle § 24 odst. 2 písm. i), jako v případě ostatních zaměstnanců, ať už se jedná o daňové nerezidenty nebo o daňové rezidenty v ČR. Otázkou zůstává, jak vůbec zjistit hodnotu přechodného ubytování, pokud se jedná o ubytovnu, kterou provozuje tento zaměstnavatel.

 

§ 155 zákona č. 262/2006 Sb.

(1) Cestovní náhrady je možné zaměstnanci, který koná pro zaměstnavatele práci na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, poskytnout pouze v případě, že bylo sjednáno toto právo, jakož i místo pravidelného pracoviště zaměstnance.

(2) Má-li zaměstnanec podle dohody o provedení práce vykonat pracovní úkol v místě mimo obec bydliště, má právo na cestovní náhrady, bylo-li jejich poskytnutí sjednáno, i když není sjednáno místo pravidelného pracoviště.

§ 2 zákona č. 262/2006 Sb.

(1) Závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.

(2) Závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

§ 156 zákona č. 262/2006 Sb.

Druhy cestovních náhrad

(1) Zaměstnavatel uvedený v této hlavě je povinen za podmínek stanovených v této hlavě poskytnout zaměstnanci při pracovní cestě náhradu

a) jízdních výdajů,

b) jízdních výdajů k návštěvě člena rodiny,

c) výdajů za ubytování,

d) zvýšených stravovacích výdajů (dále jen „stravné“)…

 

§ 6 zákona č. 586/1992 Sb.

Příjmy ze závislé činnosti

(1) Příjmy ze závislé činnosti jsou

a) plnění v podobě

1. příjmu ze současného nebo dřívějšího pracovněprávního, služebního nebo členského poměru a obdobného poměru, v nichž poplatník při výkonu práce pro plátce příjmu je povinen dbát příkazů plátce,

2. funkčního požitku,

b) příjmy za práci

1. člena družstva,

2. společníka společnosti s ručením omezeným,

3. komanditisty komanditní společnosti,

c) odměny

1. člena orgánu právnické osoby,

2. likvidátora,

d) příjmy plynoucí v souvislosti se současným, budoucím nebo dřívějším výkonem činnosti, ze které plynou příjmy podle písmen a) až c), bez ohledu na to, zda plynou od plátce, u kterého poplatník vykonává činnost, ze které plyne příjem ze závislé činnosti, nebo od plátce, u kterého poplatník tuto činnost nevykonává.

(2) Poplatník s příjmy ze závislé činnosti je dále označen jako „zaměstnanec“, plátce příjmu jako „zaměstnavatel“. Zaměstnavatelem je i poplatník uvedený v § 2 odst. 2 nebo v § 17 odst. 3, u kterého zaměstnanci vykonávají práci podle jeho příkazů, i když příjmy za tuto práci jsou na základě smluvního vztahu vypláceny prostřednictvím osoby se sídlem nebo bydlištěm v zahraničí. Z hlediska dalších ustanovení zákona se takto vyplácený příjem považuje …

 

§ 78 zákona č. 262/2006 Sb.

(1) Pro účely úpravy pracovní doby a doby odpočinku je

a) pracovní dobou doba, v níž je zaměstnanec povinen vykonávat pro zaměstnavatele práci, a doba, v níž je zaměstnanec na pracovišti připraven k výkonu práce podle pokynů zaměstnavatele,

b) dobou odpočinku doba, která není pracovní dobou,

c) směnou část týdenní pracovní do­by bez práce přesčas, kterou je zaměstnanec povinen na základě předem stanoveného rozvrhu pracovních směn odpracovat,

d) dvousměnným pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 2 směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,

e) vícesměnným pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve 3 nebo více směnách v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,

f)  nepřetržitým pracovním režimem režim práce, v němž se zaměstnanci vzájemně pravidelně střídají ve směnách v nepřetržitém provozu zaměstnavatele v rámci 24 hodin po sobě jdoucích,

g) nepřetržitým provozem provoz, který vyžaduje výkon práce 24 hodin denně po 7 dnů v týdnu,

h) pracovní pohotovostí doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pra­covní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Pracovní pohotovost může být jen na jiném místě dohodnutém se zaměstnancem…