Činné subjekty a zdravotní pojištění

Platí podmínky v českém zdravotním pojištění i pro zaměstnance ze zahraničí? Kdy OSVČ nemusí platit zálohy? Může nastat situace, kdy OSVČ činná v režimu paušální daně bude povinna podat zdravotní pojišťovně Přehled? Jak se bude do dalších let stanovovat vyměřovací základ pro platby za „státní pojištěnce“?

Plátci pojistného přispívají každý měsíc platbami do systému veřejného zdravotního pojištění s cílem zajistit dostatek zdrojů pro úhrady poskytovatelům zdravotních služeb za poskytnuté a vykázané hrazené služby. Řádné financování systému je základním předpokladem pro zajištění potřebné kvality a plošné dostupnosti zdravotní péče. Za tímto účelem provádějí zdravotní pojišťovny u plátců pojistného kontrolní činnost, jejímž důležitým aspektem je mj. vyměřování a v případě nezaplacení vymáhání evidovaných pohledávek tak, aby nedošlo k jejich promlčení.

Zaměstnavatelé představují ve zdravotním pojištění rozhodující skupinu plátců pojistného

V této souvislosti je zřejmé, že se zdravotní pojišťovny v rámci výkonu své kontrolní činnosti primárně zaměřují právě na tyto plátce, proto je žádoucí, aby si zaměstnavatelé řádně plnili svoje povinnosti ve zdravotním pojištění, především včas a ve správné výši odváděli pojistné za své zaměstnance ve prospěch těch zdravotních pojišťoven, u kterých jsou jejich zaměstnanci pojištěni.

Pokud zaměstnavatelé řádně plní svoje povinnosti, pak se platbami pojistného získává podstatná část zdrojů systému veřejného zdravotního pojištění a současně nevzniká důvod k uplatňování sankčního postihu ze strany zdravotní pojišťovny, a to ať už ve formě zjištění dlužného pojistného, vyměření penále či uložení pokuty.

V rámci odvodu pojistného platí zaměstnavatelé pojistné za:

•    české zaměstnance,

•    zaměstnance ze zahraničí,

•    sebe.

Zaměstnání z pohledu zdravotního pojištění vzniká, pokud osoba jako zaměstnanec vykonává pro zaměstnavatele činnost a je-li jí za výkon této činnosti zúčtován příjem zdaňovaný podle § 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“).

Je-li osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem (resp. vznikne-li ve zdravotním pojištění zaměstnání), pak zaměstnavatel:

•    přihlašuje osobu u zdravotní pojišťovny jako zaměstnance, pokud již přihlášena není, a

•    odvádí pojistné podle zákona, tedy:

-   alespoň z minimálního vyměřovacího základu (což je v roce 2023 hodnota minimální mzdy 17 300 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc), případně alespoň z jeho poměrné části podle § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, například pokud je zaměstnanec nemocen nebo

-   z částky nižší než povinné minimum – v takovém případě však musí mít zaměstnavatel vždy k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a ten předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.

Zaměstnancem českého zaměstnavatele (a zároveň účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění, například s právem volby zdravotní pojišťovny) se při splnění zákonných podmínek stává i:

•    osoba ze státu Evropské unie, případně z Norska, Islandu, Lichtenštejnska, ze Švýcarska nebo ze Spojeného království (dále jen „členský stát“), postupující podle koordinačních nařízení Evropské unie č. 883/2004 a 987/2009,

•    cizinec z tzv. třetí země, tedy mimo státy uvedené v předcházející odrážce.

Výjimky, kdy se osoba nepovažuje ve zdravotním pojištění za zaměstnance (a zaměstnavatel tedy při zaměstnání těchto osob výše uvedené povinnosti neplní), jsou uvedeny v § 5 písm. a) v bodech 1 – 7 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu

(tj. z minimální mzdy), resp. z jeho poměrné části, musí být ve zdravotním pojištění zajištěn zaměstnavatelem v případě, kdy se na zaměstnance a zaměstnavatele jako plátce pojistného tato povinnost vztahuje. Pokud zaměstnavatel takto správně nepostupuje, doměří zdravotní pojišťovna při kontrole dlužné pojistné a bude odůvodněně požadovat i úhradu penále.

Naopak, patří-li zaměstnanec po celý kalendářní měsíc do některé ze skupin, u kterých nemusí být ve smyslu ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. toto zákonné minimum dodrženo, odvádí zaměstnavatel pojistné z dosažené výše zúčtovaného příjmu. Aby mohl zaměstnavatel odvádět pojistné ze skutečné výše příjmu (tedy bez dopočtu do minima), musí mít k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a tento předloží i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny. Takovým dokladem je například rozhodnutí ČSSZ o přiznání důchodu, potvrzení školy o studiu, potvrzení jiného zaměstnavatele, že za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minimálního vyměřovacího základu, čestné prohlášení zaměstnance, že je současně OSVČ a platí ve zdravotním pojištění alespoň minimální zálohy apod.

OSVČ a platby záloh na pojistné

Osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ), jako jediná ze skupin plátců pojistného ve zdravotním pojištění platí pojistné formou záloh a případného doplatku pojistného. Toto platí v situaci, kdy OSVČ není relevantně činná v režimu paušální daně (viz dále).

Výši měsíčně placených záloh na pojistné přímo ovlivňují především tyto skutečnosti:

•    charakter samostatné výdělečné činnosti, kdy je tato činnost buď jediným nebo při souběhu se zaměstnáním hlavním či vedlejším zdrojem příjmů,

•    jak je dále uvedeno, pojištěnec případně nemusí jako OSVČ dodržet minimální vyměřovací základ a tudíž se na něho nevztahuje povinnost placení (alespoň minimálních) záloh, takže může v roce 2023 platit buď zálohy nižší než 2 722 Kč nebo nemusí platit žádné zálohy.

Pokud je totiž pro OSVČ samostatná výdělečná činnost hlavním (resp. jediným) zdrojem jejích příjmů a platí pro ni ve zdravotním pojištění minimum, pak je její povinností platit zálohy na pojistné v roce 2023 nejméně v částce 2 722 Kč.

Aktuální právní úprava, platná ve zdravotním pojištění, v podstatě umožňuje OSVČ platit (a to i po podání Přehledu za rok 2022) následující zálohy na pojistné:

a)  0 Kč

Zálohy na pojistné není povinna platit:

•    OSVČ, pro kterou je její samostatná výdělečná činnost při souběhu se zaměstnáním vedlejším zdrojem příjmů,

•    v prvním kalendářním roce samostatné výdělečné činnosti OSVČ, za kterou je plátcem pojistného i stát,

•    OSVČ pro kterou neplatí ustanovení o povinnosti placení pojistného alespoň ze zákonného minima v situaci, kdy je za předcházející kalendářní rok (2022) „v mínusu“, a to od měsíce podání Přehledu v roce 2023 anebo v situaci, kdy má v běžném roce taktéž záporný výsledek svého hospodaření a požádá zdravotní pojišťovnu o snížení měsíčně placených záloh,

•    OSVČ za kalendářní měsíc, ve kterém byla po celý tento měsíc uznána práce neschopnou nebo jí byla nařízena karanténa podle zvláštních právních předpisů.

b)  1 Kč až 2 721 Kč

Zálohy v tomto rozpětí (avšak i vyšší) mohou platit v roce 2023 od měsíce podání Přehledu za rok 2022 ty OSVČ, které nemusejí dodržet minimální vyměřovací základ (viz § 3a odst. 3 zákona č. 592/1992 Sb. – například se jedná o osoby, za které je plátcem pojistného i stát).

c)  2 722 Kč a více

Zálohy v částce alespoň 2 722 Kč, placené v roce 2022, platí OSVČ od ledna 2023, a to až do kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, ve kterém podá v roce 2023 Přehled za rok 2022. Platba záloh na rok 2023 se pak bude odvíjet od daňového základu za rok 2022 a může i nadále činit minimum 2 722 Kč, anebo více než 2 722 Kč.

Od roku 2013 není ve zdravotním pojištění stanoven maximální vyměřovací základ, což znamená, že za rozhodné období kalendářního roku již není určena maximální výše pojistného a rovněž výše zálohy není omezena horní hranicí (Poznámka: maximální vyměřovací základ není určen ani u zaměstnavatelů).

Úhrada doplatku pojistného

Pokud OSVČ:

•    není povinna platit zálohy na pojistné (viz výše) a pojistné doplácí jednorázovou úhradou nebo

•    je na základě úhrnu zaplacených záloh a dosažených výsledků podnikatelské činnosti (daňového základu) povinna provést ještě doplatek pojistného,

pak úhradu doplatku pojistného za rok 2023 provede v roce 2024 nejpozději do 8 dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán Přehled za rok 2023, a to již připsáním platby na účet zdravotní pojišťovny.

OSVČ a režim paušální daně

V reakci na zavedení tří pásem paušálního režimu se od 1. 1. 2023 stanoví výše vyměřovacího základu různě pro jednotlivá pásma. V prvním pásmu se měsíční platba paušální zálohy, jako do roku 2022, nadále odvíjí od minimálního vyměřovacího základu. Ve druhém a ve třetím pásmu jsou stanoveny vyšší pevné částky, tyto však nejsou navázány na minimální vyměřovací základ.

Je skutečností, že pokud osoby ve standardním režimu splňují podmínky dle ustanovení § 3a odst. 3 a 4 zákona č. 592/1992 Sb., pak pro ně neplatí povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ (například se jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát). Naproti tomu jsou OSVČ činné v paušálním režimu povinny platit pojistné v minimální výši tehdy, pokud se daň z příjmů rovná paušální dani.

Je-li OSVČ činná v paušálním režimu, pak platí zálohy na pojistné (pojistné) podle ZDP. Totiž, nepodává-li tato OSVČ daňové přiznání (daň se rovná paušální dani) a ani Přehled, pak v takovém případě nejsou předmětné platby zálohami na pojistné, ale považují se za pojistné.

Pokud však OSVČ činná v paušálním režimu podává daňové přiznání a Přehled, pak se platby považují za zálohy, tedy i s případným doplatkem pojistného.

Vzhledem k zavedení více pásem paušálního režimu budou ve vyšších pásmech tohoto režimu zahrnuty v celkové výši měsíční platby paušální zálohy na pojistné na veřejné zdravotní pojištění vyšší než minimální zálohy. Na základě této skutečnosti se může stát, že OSVČ, která byla poplatníkem v paušálním režimu, ale nemá daň rovnu paušální dani, vznikne přeplatek pojistného. I na tento přeplatek se započítají zálohy placené správci daně a převedené ze společného osobního daňového účtu na zvláštní účet veřejného zdravotního pojištění.

Výkonem činnosti v režimu paušální daně má pojištěnec řádně vyřešené i své zdravotní pojištění.

Osoby bez zdanitelných příjmů (OBZP)

představují ve zdravotním pojištění specifickou skupinu pojištěnců, kdy pro zařazení do této kategorie musí být splněny zákonem stanovené podmínky, konkrétně specifikované v ustanovení § 5 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb. Těchto osob se bezprostředně dotýká každé zvýšení minimální mzdy.

Za osobu bez zdanitelných příjmů se v českém systému veřejného zdravotního pojištění považuje takový pojištěnec, který nemá v rámci celého kalendářního měsíce příjmy ze zaměstnání ani ze samostatné výdělečné činnosti nebo není za něj plátcem pojistného stát.

Pokud je pojištěnec v průběhu kalendářního měsíce alespoň jeden den registrován u zdravotní pojišťovny buď jako zaměstnanec nebo jako osoba samostatně výdělečně činná nebo je zařazen v některé ze skupin osob, za které platí pojistné stát, není (resp. nemůže být) v tomto měsíci osobou bez zdanitelných příjmů.

Osoba bez zdanitelných příjmů platí pojistné ve vazbě na vyměřovací základ, kterým je minimální mzda, výše pojistného činí 13,5 % z aktuální výše minimální mzdy. To znamená, že měsíční platba pojistného OBZP představuje od 1. 1. 2023 částku 2 336 Kč.

Osoby, za které je plátcem pojistného stát

S účinností od 1. ledna 2023 se zvýšil vyměřovací základ pro platby za tyto „státní pojištěnce“ na 14 074 Kč a měsíční platba státu vzrostla na 1 900 Kč. Do budoucna je také zajištěna pravidelná valorizace plateb za osoby, za které stát pojistné platí. Vyměřovací základ se od 1. ledna kalendářního roku vždy zvýší o součet růstu cen a jedné poloviny růstu reálné mzdy (poprvé bude použito k 1. 1. 2024).

Vyměřovací základ pro platbu pojistného státem za „státní pojištěnce“ představuje současně částku odpočtu od dosaženého příjmu zaměstnance podle podmínek daných ustanovením § 3 odst. 7 zákona č. 592/1992 Sb.

Osoby podléhající režimu koordinačních nařízení EU

Pohyb osob v rámci „evropského prostoru“ (například za účelem výkonu výdělečné činnosti v jiném státě) se řídí těmito dokumenty:

1)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 ze dne 29. dubna 2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení a

2)  Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009 ze dne 16. září 2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004

obě ve znění Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 465/2012 ze dne 22. května 2012

Podle těchto nařízení postupují osoby z členských států (viz výše).

Osoby z členského státu se stávají účastníky českého systému veřejného zdravotního pojištění jako:

a)  zaměstnanci českého zaměstnavatele nebo

b)  OSVČ.

(V dalším textu se budeme zabývat výhradně zaměstnáním těchto osob v ČR nebo jejich podnikáním v ČR, takže nebudeme přihlížet k možným souběhům výkonu výdělečné činnosti ve více členských státech.)

ad a)

Pokud je osoba z členského státu zaměstnána u českého zaměstnavatele a zúčtovaný příjem svojí výší nebo povahou zakládá povinnost platit pojistné na zdravotní pojištění, pak se na takovou osobou nahlíží jako na „běžného“ českého zaměstnance, neboť se postupuje podle české právní úpravy zdravotního pojištění. Osoba je tak účastna všech systémů sociálního zabezpečení ČR. Zaměstnanec má například právo na výběr zdravotní pojišťovny a zaměstnavatel odvádí pojistné podle zákonů č. 48/1997 Sb. a č. 592/1992 Sb.

Českému zaměstnavateli každopádně doporučuji, aby si nechal od osoby z členského státu, kterou hodlá zaměstnávat, vystavit dále uvedené čestné prohlášení, ve kterém tato osoba potvrdí, že zaměstnání u českého zaměstnavatele je jejím jediným zaměstnáním podle koordinačních nařízení EU (viz výše). Doporučený text čestného prohlášení:

ad b)

Pokud získá občan z členského státu oprávnění k provozování samostatné výdělečné činnosti v České republice, postupuje z hlediska plnění zákonných povinností v souladu s českou legislativou platnou ve zdravotním pojištění. Zvolené české zdravotní pojišťovně oznamuje v zákonné osmidenní lhůtě zahájení samostatné výdělečné činnosti, přičemž současně předkládá živnostenský list nebo jinou úřední listinu, na základě které vykonává samostatnou výdělečnou činnost a dále překládá doklad o přihlášení k registraci jako daňový subjekt u příslušného správce daně. Tato OSVČ plní všechny povinnosti plátce pojistného. Přihlášením se tak OSVČ stává plátcem pojistného do českého systému veřejného zdravotního pojištění s povinností placení záloh na pojistné a případného doplatku včetně plnění ostatních zákonných povinností (např. každoroční podávání Přehledu). Pojištění lze ukončit ke dni následujícímu po dni oznámení této skutečnosti zdravotní pojišťovně včetně odevzdání českého průkazu pojištěnce.

Osoby z členského státu, zaměstnané u českého zaměstnavatele nebo vyvíjející v ČR činnost jako OSVČ, obdrží od zvolené české zdravotní pojišťovny modrý průkaz pojištěnce s nárokem na plnou péči v ČR.

Zaměstnanci z tzv. třetích zemí

V tomto případě hovoříme o cizincích bez trvalého pobytu na území ČR, přicházejících do ČR pracovat z jiné země než ze států EU, Evropského hospodářského prostoru, ze Švýcarska nebo ze Spojeného království, a současně se na ně nevztahuje režim dvoustranných mezistátních smluv o sociálním zabezpečení (například se jedná o smlouvy s Tuniskem, Albánií, USA nebo Sýrií).

Taková osoba se stává účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění při současném splnění těchto podmínek:

•    nemá trvalý pobyt na území ČR,

•    je zaměstnána u zaměstnavatele se sídlem nebo trvalým pobytem na území ČR,

•    je považována za zaměstnance ve smyslu § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb.

Aby mohl být takový zaměstnaný cizinec účasten českého systému veřejného zdravotního pojištění, musí být (v podstatě jako občan s trvalým pobytem na území ČR) považován ve zdravotním pojištění za zaměstnance ve smyslu ustanovení § 5 písm. a) zákona č. 48/1997 Sb. Obdobně jako i u ostatních zaměstnanců oznamuje zaměstnavatel zdravotní pojišťovně, kterou si tento zaměstnanec zvolí, nástup do zaměstnání a jeho ukončení, včetně plnění dalších zákonných povinností.

Protože je tento cizinec z titulu zaměstnání „plnohodnotným“ účastníkem českého systému veřejného zdravotního pojištění, má po dobu tohoto zaměstnání nárok na poskytnutí plné péče (hrazených služeb) na účet té zdravotní pojišťovny, u které je na základě vlastní volby pojištěn. Tyto zaměstnané osoby obdrží zelený průkaz pojištěnce.

Na rozdíl od osob z členských států se nestávají účastníky českého systému OSVČ z těchto „třetích“ zemí. Řešením jejich situace z hlediska úhrady nákladů na zdravotní péči je sjednání komerčního zdravotního pojištění.

ZÁKON č. 592/1992 Sb.,
o pojistném
na veřejné zdravotní pojištění

§ 3

(8) Minimální vyměřovací základ neplatí pro osobu:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu; ¹²⁾

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c)  která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů; ¹⁴⁾

d)  která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e)  za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

f) která je pouze příjemcem odměny pěstouna,

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u těchto zaměstnanců je jejich skutečný příjem.

(9) Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud

a)  zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,

b)  zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci, ¹⁵⁾

c)  zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát,nebo osobou uvedenou v odstavci 8 písm. a) až c). ¹³⁾

(10) Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % ...