Citlivost na výkyvy počasí

MUDr. Pavel Malovič

Na počasí a jeho změny reaguje velká část populace. Některé údaje mluví o tom, že téměř 70 procent obyvatelstva je citlivých i na nepatrné výkyvy počasí – jsou meteosenzitivní.

DEPRESE - I když si téměř třicet procent lidí myslí, že byli v depresi ponořeni vícekrát za život, skutečná choroba, která se pod tímto názvem skrývá, zase až tak častá není. Odborníci odhadují, že skutečnými depresemi může trpět pět až devět procent žen a dvě až pět procent mužů. Nejohroženějšími skupinami jsou ženy v klimaktériu, starší lidé, ženy v šestinedělí a na mateřské dovolené, muži a ženy s nadměrným pracovním zatížením a lidé nadměrně citliví na změny počasí. Slovensko představuje svou polohou ve středoevropském regionu oblast, ve které dochází dost často k poměrně prudkým změnám povětrnostní situace.

POVĚTRNOSTNÍ DĚJE ovlivňují fyzickou a psychickou pohodu zdravého člověka a zároveň negativně ovlivňují průběh onemocnění pohybového, nervového, srdečně-cévního, dýchacího a zažívacího systému organismu. Meteosenzitivita může probouzet skrytá onemocnění, zhoršuje chronická zranění a zvyšuje možnost komplikací. Jak zmírnit nepříjemné následky vlivu počasí? Meteosenzitivní jedinci by měli sledovat biometeorologické předpovědi zátěže organismu vlivem povětrnostních změn, které jsou uváděny vždy spolu s předpověďmi o počasí, a chovat se preventivně.

Člověka citlivého na počasí totiž začnou trápit například bolesti hlavy, dříve než se na jasné obloze objeví mraky. Současně začne být ospalý, ale přitom má problémy s usínáním. Nejnepříjemnější jsou přechody atmosférických front, provázených velkými výkyvy tlaku, větrem, deštěm a bouřkami. U mnoha jedinců vyvolávají zvýšenou citlivost na bolest, poruchy spánku, žaludeční a střevní problémy. Někteří sportovci jsou zase více podráždění, mají potíže s koncentrací a zpomalené reakce.

Takovou nadměrnou citlivost můžeme zmírnit zvýšeným, až dvojnásobným podílem regenerace na tréninkovou jednotku, ale i určitou úpravou jídelníčku.

K depresi dochází nejčastěji na podzim

Smutek a špatná nálada, které lidé často za depresi označují, patří k normálnímu životu. Příznakem skutečné deprese, tedy nemoci, jsou až projevy, jejichž společným znakem je nechuť k sobě samému. Depresivní lidé hodnotí sebe sami jako špatné, mají intenzivní pocit, že nic nedokážou a nic dobrého si nezaslouží, že život nemá smysl. Ztrácejí zájem o věci, které jim jindy dělaly radost, a jsou podráždění. Mají sníženou schopnost soustředění, poruchy spánku, pocity úzkosti, výpadky paměti a nadměrnou nebo sníženou chuť k jídlu. U některých se dostaví intenzivní pocit, že nic nedokážou. Přestávají se starat o svůj zevnějšek, problémem je vstát ráno z postele. Útěchu hledají v alkoholu, množství prášků na spaní, případně v „měkkých“ drogách. To je však chyba, neboť se jedná o onemocnění, za něž není třeba se stydět a může často souviset s jinými problémy, jako je například vysoký krevní tlak nebo žaludeční vřed.

Bez pomoci lékaře se většina lidí z deprese zpravidla nedostane, a proto je třeba zdůraznit, aby postižený navštívil odborníka co nejdříve. Léčba depresí je dnes úspěšná. Mnohem lepší je však do depresivních stavů neupadnout a prosazovat v životě prevenci, kterou je nejen v případě deprese vyvážený životní styl.

ZIMNÍ ČAS - I když astronomické léto končí dříve, přechod z letního času na zimní – středoevropský originál – se opět objevuje později (tak jako v minulých letech). Podle názoru psychologů by přechod na tento čas neměl člověku dělat žádné problémy, v zásadě si zvyká hůře na letní čas (ten má své zásadní odpůrce, kteří tvrdí, že zkrácení ranní fáze spánku letním časem narušuje biorytmus a vede ke stresu a onemocněním). V případě posunu času o hodinu jde však i o něco jiného...

Každý, kdo je ráno zvyklý vstávat dříve, ví, že v létě je buzení v dřívějších ranních hodinách mnohem snesitelnější, než vstávání do podzimní až zimní tmy. Velké většině lidí se zhoršuje nálada, bez světla jsou jacísi „otrávení“, nemají na nic chuť, do tmy a sychravého času se jim hůře vstává. Dost často ale není problémem jen špatná nálada – rozladění a nepříjemné pocity časem člověk sám překoná.

Dostavují se mnohem nepříjemnější stavy, přechodné deprese. Patří do kategorie takzvaných sezónních depresí (zkratka SAD – seasonal affective disorders) a mohou postihovat až dvě procenta lidí, což v celkovém kontextu není vůbec nízké číslo. Pokud stavy deprese překročí určité meze a začnou vadit v koncentraci na výkon v práci, při zájmových činnostech („koníčcích“) nebo v osobním životě, je vhodné vyhledat lékaře-specialistu – psychologa.

Hluboce melancholická vnitřní situace člověka, na niž často nestačí psychoterapie v podobě opakovaného dobrého, laskavého a „vše chápajícího“ slova a je nezbytné začít s užíváním léků – antidepresiv –, může mít za následek snížení imunity (obranyschopnosti vůči infekcím) s následným vznikem častější nemocnosti (např. onemocnění horních cest dýchacích), případně nevysvětlitelné chronické únavy.

Kromě lékaře a psychologa pomáhá především pochopení a úprava náplně dne, kvalitní vitaminizace a remineralizace spolu s pitným režimem a potravinovými doplňky. Nejlepší je prevence – poznání, že existují lidé, kteří takové krátkodobé problémy při změnách času mohou mít.

SVĚTLO JE RADOST - I vy máte ten příjemnější pocit, když se ráno neprobouzíte do chladné tmy, ale do prosvětleného rána? Světlo přináší pocity, které znamenají vzestup výkonnosti organismu, lepší psychický stav a zvyšování schopnosti reagovat na podnět. Působí prostřednictvím zrakového nervu na zajímavou žlázu umístěnou v lidském mozku – epifýzu. Je to orgán velikosti lískového oříšku, který francouzský filozof, matematik, fyzik a fyziolog René Descartes (1596–1650, autor výroku „cogito, ergo sum“ – myslím, tedy jsem) považoval za sídlo duše. Pokud na toto místo nedorazí, „nedosvítí“, světelné impulzy, začne epifýza, plnící v těle úlohu žlázy s vnitřní sekrecí, produkovat hormon melatonin. Ten zpomaluje reakční čas (postřeh) a oslabuje pozornost, navozuje spánek. V noci a v ročních obdobích, kdy je méně přirozeného světla, se jeho produkce zvyšuje, za denního světla – zejména na jaře a v létě – jeho vylučování klesá.

Citlivý člověk na sobě cítí, že právě v době přibližně od konce dubna do konce června, když jsou v našich zeměpisných šířkách nejdelší dny v roce, jeho vitalita – životaschopnost – maximálně stoupá. Nasbíraná světelná energie pak přetrvává až do začátku září a října, ale pak postupně – ale téměř nezadržitelně – klesá. I když existují výjimky, u většiny lidí to funguje právě takto.

Lidé, kteří tmou trpí a jsou navíc melancholicky založení, většinu tmavých dní prospí, prodřímají. Jejich výkonnost – nejen psychická, ale i fyzická – nezadržitelně klesá. Proto je pro ně výhodnější, aby pokud možno většinu času trávili při činnostech venku, „na vzduchu“. Omezí tak vylučování melatoninu a podpoří tělesnou aktivitu. Nedostatkům světelné energie nesmí aktivní člověk, který chce prožít plnohodnotný život, podlehnout.

CHODIT JE PŘIROZENÉ - Podzim a zima nám výraznou proměnlivostí počasí může znemožnit fyzické aktivity ve venkovním prostředí (jízda na kole, hry a podobně) vázané na určitý druh terénních povrchů. Hýbat se je však zapotřebí, neboť je to nejlepší prevence proti depresivním stavům. Nezřídka nám zbývá pouze aktivita, jejíž význam jako bychom podceňovali. Jeden z nejdůležitějších a nejcharakterističtějších lidských pohybů – vzpřímená chůze – prakticky vymizel z repertoáru „civilizovaného“ člověka. A přitom – chůze je pro člověka pohyb tak přirozený jako létání pro ptáky. Představuje výborný prostředek k udržování duševní rovnováhy, předcházení stresů, pocitů úzkosti, nejistoty, vyčerpání nebo deprese.

Chůze, při níž pořádně přidáme do kroku, působí spolehlivě proti smutku, melancholii, depresím, prohlubuje pocit duševní svěžesti a zvyšuje pocit energie. Lidé mají, i když si to ani neuvědomují, po rychlejší chůzi nutkání a chuť něco dělat. A přitom stačí krátká a rychlá procházka trvající 10–15 minut. Osobní psychické a „bolestné“ zdravotní problémy se po takovém tělocviku zdají méně závažné. Chůze zlepšuje látkovou výměnu v lidském organismu, příznivě působí na trávení, posiluje dýchací svalstvo, dobře působí na snižování krevního tlaku.

Chůze určité intenzity je předepisována v určitém dávkování i u lidí s cukrovkou, při obtížích se srdcem (po překonání infarktu, při ischemické chorobě srdeční). Chůze je (vedle plavání) při předepisování pohybového režimu velmi důležitá u lidí s nadváhou a postižením kloubů. Tehdy je mnohem vhodnější než běhání – kloubní spojení netrpí otřesy. Chůze je zkrátka zábava i levný, ekonomicky výhodný léčebný a preventivní antidepresivní prostředek.