Cizí měna u pohledávek

ČÚS č. 001 Účty a zásady účtování na účtech doporučuje u pohledávek vyjádřených v cizí měně, že lze za okamžik uskutečnění účetního případu považovat den vystavení faktury nebo obdobného dokladu. Vnitřním předpisem je třeba rozhodnout o tomto okamžiku a v souladu s tímto rozhodnutím i postupovat. Dále je třeba vnitřním předpisem rozhodnout o použití kursu pro přepočet (aktuální, pevný).

Úhrady pohledávky v cizí měně na korunový účet

V případě, že například firma „A“ má pouze korunový účet (vzhledem k tomu, že pohledávky v cizí měně jsou spíše výjimečné), potom při příjmu na běžný korunový účet firma „A“ neprovádí žádný přepočet cizí měny na českou, neboť tento přepočet provede banka; vznikne však kursový rozdíl, který je třeba zaúčtovat. Jinak je tomu, pokud by uvedená firma měla devizový účet, potom přepočet provede a zaúčtuje i případný kursový rozdíl.

Přepočet cizí měny na českou

     pokud tuzemský plátce DPH vystavuje daňové doklady pro tuzemské obchodní partnery

Tuzemští dodavatelé (plátci DPH) mohou vystavovat daňové doklady (faktury) a požadovat úhrady v cizí měně i pro tuzemského odběratele (plátce DPH), ale musí respektovat pravidla stanovená platnými právními předpisy. V případě plátců DPH je třeba respektovat zejména zákon o DPH (č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů), kde jsou v § 29 uvedeny náležitosti daňového dokladu. Mimo jiné je zde uvedeno, že daňový doklad musí obsahovat: „výši daně; tato daň se uvádí v české měně“.

Daňový řád uvádí v § 163 mimo jiné: „Daň se platí příslušnému správci daně v české měně.“

Tuzemský plátce DPH, který vystavuje daňový doklad pro jiného tuzemského plátce, může sice požadovat úhradu plnění (dodávky) v cizí měně, včetně vyčíslení všech dalších hodnot v cizí měně, ale musí doplnit údaje o dani v české měně. Tato povinnost je na straně vystavovatele daňového dokladu (dodavatele).

Příklad 1

Vystavená faktura v cizí měně tuzemským plátcem DPH pro tuzemského obchodního partnera.

Dodavatel (vystavovatel daňového dokladu) uvedl přepočet daně na českou měnu dle dohodnutých obchodních podmínek dnem vystavení dokladu: kurs ČNB = 25,370 Kč/EUR. Částka 10 000 EUR + 21 % DPH. Další informace na daňovém dokladu (uvedená vystavovatelem daňového dokladu): Základ daně = 253 700 Kč; 21 % DPH = 53 277 Kč. Odběratel uhradil dluh v eurech na devizový účet dodavatele, v den úhrady byl kurs ČNB = 25,380 Kč/EUR.

Nejen u tohoto, ale i u dalších příkladů, je třeba volit vhodné analytické účty k účtům syntetickým.

Povinnost odvodu daně na straně dodavatele i nárok na odpočet daně na straně odběratele musí být v tuzemských podmínkách shodné.

     pokud tuzemský plátce DPH vystavuje daňové doklady pro zahraniční obchodní partnery (například při dodání zboží do jiného členského státu EU)

Zákon o DPH v citovaném ustanovení dále uvádí, že daňový doklad musí rovněž obsahovat:

•    odkaz na příslušné ustanovení tohoto zákona, ustanovení předpisu Evropské unie nebo jiný údaj uvádějící, že plnění je od daně osvobozeno (je-li plnění osvobozeno od daně),

•    „daň odvede zákazník“, je-li osobou povinnou přiznat daň osoba, pro kterou je plnění uskutečněno;

v těchto případech daňový doklad nemusí obsahovat sazbu daně a výši daně.

Zákon o DPH dále v § 4 uvádí:

Pro přepočet cizí měny na českou měnu se použije kurs platný pro osobu provádějící přepočet ke dni vzniku povinnosti přiznat daň, nebo přiznat uskutečnění plnění, a to

a)  kurs devizového trhu vyhlášený Českou národní bankou, nebo

b)  poslední směnný kurs zveřejněný Evropskou centrální bankou; přepočet mezi měnami jinými, než euro se provede za použití směnného kursu každé z těchto měn vůči euru.

Dále – uskutečnění plnění a vznik povinnosti daň přiznat nebo zaplatit je uvedeno v zákoně o DPH v § 20a až § 25.

Příklady, kdy se dle zákona
o DPH zdanitelné považuje
za uskutečněné (§ 21)

Při dodání zboží se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné:

a)  dnem dodání (tj. při převodu práva nakládat se zbožím jako vlastník),

b)  dnem příklepu při vydražení zboží ve veřejné dražbě podle zvláštního právního předpisu, nebo

c)  dnem přenechání zboží k užívání (tj. při přenechání zboží k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že vlastnické právo k užívanému zboží bude převedeno na jeho uživatele).

Při dodání nemovité věci se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné:

•    dnem předání nemovité věci nabyvateli do užívání nebo

•    dnem doručení vyrozumění, ve kterém je uveden den zápisu změny vlastnického práva, a to tím dnem, který nastane dříve.

Při přenechání nemovité věci k užívání se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné dnem přenechání nemovité věci k užívání.

Při poskytnutí služby se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné:

•    dnem jejího poskytnutí nebo

•    dnem vystavení daňového dokladu s výjimkou splátkového nebo platebního kalendáře nebo dokladu na přijatou úplatu,

a to tím dnem, který nastane dříve.

V § 21 zákona o DPH je specifikována řada dalších případů uskutečnění zdanitelného plnění, například – zdanitelné plnění se považuje za uskutečněné dnem odečtu z měřícího zařízení, popřípadě dnem zjištění skutečné spotřeby při dodání tepla, chladu, elektřiny, plynu, vody, odstranění odpadních vod a telekomunikační služby, při přepravě a distribuci plynu nebo při přenosu a distribuci elektřiny.

Zdanitelné plnění uskutečňované prostřednictvím prodejních automatů, popřípadě jiných obdobných přístrojů uváděných do chodu mincemi, bankovkami, známkami nebo jinými platebními prostředky nahrazujícími peníze, a v případech, kdy se úplata za zdanitelná plnění uskutečňuje platebními prostředky nahrazujícími peníze, se považuje za uskutečněné dnem, kdy plátce vyjme peníze nebo platební prostředky nahrazující peníze z přístroje nebo jiným způsobem zjistí výši obratu.

Pořízení zboží z jiného členského státu (§ 25 zákona o DPH)

„Při pořízení zboží z jiného členského státu s místem plnění v tuzemsku vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň k patnáctému dni v měsíci, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno. Pokud však byl daňový doklad vystaven před patnáctým dnem měsíce, který následuje po měsíci, v němž bylo zboží pořízeno, vzniká plátci nebo identifikované osobě povinnost přiznat daň ke dni vystavení daňového dokladu.“ Další podrobnosti jsou uvedeny v citovaných ustanoveních zákona o DPH.

Příklad 2

Vystavená faktura v cizí měně při dodání zboží do EU

Použité kursy jsou v souladu se zákonem o DPH.

Souběžná evidence cizí měny k české měně je důležitá zejména z toho důvodu, že v případě pohledávek i opravných položek k těmto pohledávkám, mají účetní jednotky povinnost provést přepočet cizí měny na českou měnu ještě jednou, a to kursem devizového trhu vyhlášeným ČNB ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, k němuž se sestavuje účetní závěrka.

Kursové rozdíly lze při postupném splácení pohledávek (dlouhodobých i krátkodobých) vyúčtovat na vrub účtu finančních nákladů a ve prospěch účtu finančních výnosů až ke konci rozvahového dne nebo k jinému okamžiku, ke kterému se sestavuje účetní závěrka.

Příklad 3

Postupné splácení pohledávky v cizí měně

Pohledávka zůstala k rozvahovému dni částečně neuhrazena.

Firma používá aktuální kurs ČNB ke dni uskutečnění účetního případu.

Platby jsou prostřednictvím devizového účtu.

a)  Při postupném splácení pohledávky se postupně vyčísluje i kursový rozdíl

Kursová ztráta je celkem 60 Kč.

b)  Při postupném splácení pohledávky byl vyčíslen kursový rozdíl až k okamžiku sestavení účetní závěrky

Kursová ztráta je opět celkem 60 Kč. Výsledný kursový rozdíl je v obou případech shodný.

ZÁKON o dani z přidané hodnoty

§ 23

citace na str. 43

Uskutečnění plnění a povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží

(1) Zdanitelné plnění je uskutečněno a povinnost přiznat nebo zaplatit daň při dovozu zboží vzniká

a)  propuštěním zboží do celního režimu

1. volného oběhu,

2. dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla, nebo

3. konečného užití,

b)  nesplněním některé z povinností stanovených v celních předpisech pro

1. vstup zboží, které není zbožím Evropské unie, na území Evropské unie,

2. dočasné uskladnění,

3. celní režim tranzitu,

4. celní režim uskladnění,

5. celní režim dočasného použití s úplným osvobozením od dovozního cla,

6. celní režim zušlechtění, nebo

7. nakládání se zbožím, které není zbožím Evropské unie,

c)  nesplněním podmínky, na jejímž základě může být zboží, které není zbožím Evropské unie, propuštěno do celního režimu, s výjimkou celního režimu konečného užití,

d)  odnětím zboží, které není zbožím Evropské unie, celnímu dohledu, nebo

e)  porušením podmínek stanovených v povolení k použití zvláštního celního režimu.

(2) Bylo-li plátci rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. a), je plátce povinen přiznat daň v daňovém přiznání za zdaňovacím období, ve kterém bylo zboží do příslušného celního režimu propuštěno.

(3) Bylo-li plátci rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. a) bod 2, je plátce povinen přiznat daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do celního režimu volného oběhu v době dovozu zboží.

(4) Pokud byly porušeny podmínky pro osvobození od daně podle § 71g, je plátce povinen přiznat daň v daňovém přiznání za zdaňovací období, ve kterém bylo zboží do celního režimu volného oběhu propuštěno.

(5) Bylo-li osobě, která není plátcem, rozhodnutím celního úřadu zboží propuštěno podle odstavce 1 písm. a) bod 2, je tato osoba povinna zaplatit daň ve výši, která by byla vyměřena při propuštění zboží do celního ...