Co je to zaměstnání
malého rozsahu?
malého rozsahu?
Občas se v praxi setkáváme s názorem, proč by se nějaký právní vztah měl označovat jako zaměstnání malého rozsahu, když zákoník práce žádnou takovou kategorii zaměstnání nezná?
Pokud se na tento problém budeme dívat pouze z pohledu zákoníku práce, tak je tomu skutečně tak, protože v zákoníku práce tuto kategorii nenajdeme. Ovšem to neznamená, že by tento pojem neexistoval, neboť v případě „zaměstnání malého rozsahu“ se jedná o terminologické označení specifických podmínek výkonu zaměstnání, které jsou rozhodné pro účely posouzení, zda zaměstnanec je či není účasten nemocenského pojištění podle zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů.
A hovoříme-li zde o zaměstnanci, máme tím rovněž na mysli nejen zaměstnání vznikající na základě zákoníku práce, ale i takové právní vztahy, které vznikají podle dalších právních předpisů, jestliže jejich výkon při splnění zákonem stanovených podmínek zakládá účast na nemocenském pojištění a jejich výčet je uveden v ustanovení § 5 písm. a) cit. zákona o nemocenském pojištění.
ZÁKLADNÍ PODMÍNKY ÚČASTI ZAMĚSTNANCE NA NEMOCENSKÉM pojištění podle :
- • vykonává zaměstnání na území České republiky nebo v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině a nejsou povinně účastni důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonávají zaměstnání, a mají trvalý pobyt na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské Unie,
- • toto zaměstnání trvalo nebo mělo trvat aspoň 15 kalendářních dnů a
- • v tohoto zaměstnání má za kalendářní měsíc sjednanou částku započitatelného příjmu alespoň ve výši „rozhodného příjmu“ pro účast na nemocenském pojištění, který v roce 2012 činí částku 2 500 Kč.
Přitom i přechodný výkon práce mimo území České republiky, jestliže jinak je místo výkonu práce trvale v České republice, se považuje také za výkon zaměstnání na území České republiky.
Pro úplnost je třeba uvést, že účast na nemocenském pojištění vzniká zaměstnanci též při tzv. krátkodobých a opakovaných zaměstnáních, zejména tehdy, když jejich zaměstnání nemělo trvat a ani netrvalo déle než 14 kalendářních dnů, avšak při splnění podmínky místa výkonu zaměstnání mají sjednánu částku započitatelného příjmu alespoň ve výši částky rozhodného příjmu, popřípadě jejich započitatelný příjem částky rozhodného příjmu alespoň dosáhl, a když opětovně nastoupili do zaměstnání k témuž zaměstnavateli nebo jeho právnímu nástupci a od skončení předchozího zaměstnání do opětovného nástupu do zaměstnání neuplynula doba aspoň 6 měsíců. Přitom je nerozhodné, zda předchozí zaměstnání založilo účast na nemocenském pojištění nebo tuto účast nezaložilo proto, že nemělo trvat a ani netrvalo déle než 14 kalendářních dnů, ale zaměstnanec v něm dosáhl započitatelného příjmu aspoň ve výši rozhodného příjmu.
Pro úplnost je třeba uvést, že účast na nemocenském pojištění vzniká zaměstnanci též při tzv. krátkodobých a opakovaných zaměstnáních, zejména tehdy, když jejich zaměstnání nemělo trvat a ani netrvalo déle než 14 kalendářních dnů, avšak při splnění podmínky místa výkonu zaměstnání mají sjednánu částku započitatelného příjmu alespoň ve výši částky rozhodného příjmu, popřípadě jejich započitatelný příjem částky rozhodného příjmu alespoň dosáhl, a když opětovně nastoupili do zaměstnání k témuž zaměstnavateli nebo jeho právnímu nástupci a od skončení předchozího zaměstnání do opětovného nástupu do zaměstnání neuplynula doba aspoň 6 měsíců. Přitom je nerozhodné, zda předchozí zaměstnání založilo účast na nemocenském pojištění nebo tuto účast nezaložilo proto, že nemělo trvat a ani netrvalo déle než 14 kalendářních dnů, ale zaměstnanec v něm dosáhl započitatelného příjmu aspoň ve výši rozhodného příjmu.
Účast na nemocenském pojištění zakládá rovněž zaměstnání, které sice nemělo trvat a ani netrvalo déle než 14 kalendářních dnů, avšak zaměstnanec v kalendářním měsíci u téhož zaměstnavatele vykonával více takovýchto zaměstnání a v úhrnu započitatelných příjmů z těchto zaměstnání dosáhl v kalendářním měsíci alespoň částku rozhodného příjmu.
V takovém případě jim však účast na tomto pojištění vzniká vždy nejvýše po dobu trvání takových zaměstnání v daném kalendářním měsíci. I zde platí, že za téhož zaměstnavatele se považuje rovněž právní nástupce zaměstnavatele.
ZA ZAMĚSTNÁNÍ MALÉHO ROZSAHU se potom považuje takové zaměstnání, ve kterém zaměstnanec sice splňuje uvedené podmínky, avšak s výjimkou podmínky sjednání částky započitatelného příjmu alespoň ve výši „rozhodného příjmu“, a to v důsledku toho, že má sjednánu částku započitatelného příjmu v nižší výši, než kolik činí rozhodný příjem nebo nemá výši započitatelného příjmu sjednánu vůbec.
Z uvedených skutečností vyplývá, že zmíněné podmínky byly nastaveny pro toto zaměstnání proto, že je vlastně svým charakterem do určité míry zaměstnáním doplňkovým. Vždyť je to ve své podstatě takové zaměstnání, u kterého se předpokládá zpravidla dosahování jen malých částek příjmu, když není sjednán příjem ani ve výši rozhodného příjmu a přitom těmto příjmům by měl odpovídat i nízký pracovní úvazek.
Pokud vycházíme z porovnání rozhodné částky
byť jen se základní sazbou minimální mzdy (pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin), která činí 8 000 Kč za měsíc (nebo 48,10 Kč za hodinu), je rozhodná částka a tomu odpovídající úvazek jen 31,3 % plného úvazku, jde-li o lépe placenou práci, pak je tento podíl ještě nižší. I v páté skupině nejnižší úrovně zaručené mzdy (pro stanovenou týdenní pracovní dobu 40 hodin), kde je tato mzda stanovena podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti vykonávaných prací částkou 12 000 Kč měsíčně, je tento podíl 20,8 %, zatímco v 8. skupině (16 100 Kč měsíčně), je to již jen 15,5 % (viz. nařízení vlády č. 567/2006 Sb., o minimální mzdě, o nejnižších úrovních zaručené mzdy, o vymezení ztíženého pracovního prostředí a o výši příplatku ke mzdě za práci ve ztíženém pracovním prostředí, ve znění pozdějších předpisů).
Příklad
Zaměstnankyně A. uzavřela se zaměstnavatelem dohodu o pracovní činnosti na úklidové práce s tím, že se zavázala odpracovat za kalendářní měsíc alespoň šedesát hodin za stanovenou hodinovou mzdu ve výši 55 Kč. Nejedná se o zaměstnání malého rozsahu, neboť sjednaná mzdy za kalendářní měsíc činí minimálně 3 300 Kč (60*55=3 300).
Příklad
Zaměstnankyně B. uzavřela se zaměstnavatelem dohodu o pracovní činnosti na úklidové práce s tím, že se zavázala pracovat pro zaměstnavatele v rozsahu podle potřeb zaměstnavatele, nejvýše 80 hodin v kalendářním měsíci za stanovenou hodinovou mzdu ve výši 55 Kč.
Jedná se o zaměstnání malého rozsahu, neboť z podmínek tohoto zaměstnání nelze zjistit výši sjednané mzdy za kalendářní měsíc.
Proto bylo stanoveno, že zaměstnanec je při výkonu zaměstnání malého rozsahu účasten nemocenského pojištění pouze v těch kalendářních měsících po dobu trvání takového zaměstnání, ve kterých dosáhl započitatelného příjmu alespoň ve výši rovnající se částce rozhodného příjmu nebo vyššího. A pokud zaměstnavatel zúčtuje zaměstnanci v zaměstnání malého rozsahu nějaké částky započitatelného příjmu až po skončení tohoto zaměstnání, považuje se tento dodatečně zúčtovaný příjem pro účely nemocenského pojištění za příjem zúčtovaný do toho kalendářního měsíce, v němž toto zaměstnání skončilo. Aplikací této zásady se má předejít případnému spekulativnímu odkládání plateb příjmů až na dobu po skončení tohoto zaměstnání s cílem vyhnout se případnému placení pojistného na sociální zabezpečení.
Jedná se o zaměstnání malého rozsahu, neboť z podmínek tohoto zaměstnání nelze zjistit výši sjednané mzdy za kalendářní měsíc.
Proto bylo stanoveno, že zaměstnanec je při výkonu zaměstnání malého rozsahu účasten nemocenského pojištění pouze v těch kalendářních měsících po dobu trvání takového zaměstnání, ve kterých dosáhl započitatelného příjmu alespoň ve výši rovnající se částce rozhodného příjmu nebo vyššího. A pokud zaměstnavatel zúčtuje zaměstnanci v zaměstnání malého rozsahu nějaké částky započitatelného příjmu až po skončení tohoto zaměstnání, považuje se tento dodatečně zúčtovaný příjem pro účely nemocenského pojištění za příjem zúčtovaný do toho kalendářního měsíce, v němž toto zaměstnání skončilo. Aplikací této zásady se má předejít případnému spekulativnímu odkládání plateb příjmů až na dobu po skončení tohoto zaměstnání s cílem vyhnout se případnému placení pojistného na sociální zabezpečení.
Příklad
V zaměstnání malého rozsahu, které zaměstnanec uzavřel se zaměstnavatelem od 1. ledna 2012 a které skončilo k 30. červnu 2012, byl zaměstnanci v jednotlivých kalendářních měsících roku 2012 zúčtován různý příjem, a to v lednu 3 250 Kč, v únoru 2 480 Kč, v březnu 1 980 Kč, v dubnu 2 750 Kč, v květnu 1620 Kč a červnu Kč. Po skončení zaměstnání byla v srpnu 2012 zaměstnanci zúčtována dodatečně odměna ve výši 1 200 Kč.
Účast na nemocenském pojištění vznikla zaměstnanci v měsících lednu, dubnu a červnu, kdy jeho příjem přesáhl částku 2 500 Kč, neboť ke mzdě za červen je třeba připočítat dodatečně vyplacenou odměnu a jeho příjem za tento měsíc činil proto za tento kalendářní měsíc celkem částku 3 450 Kč (2 250 + 1 200).
OMEZENÍ V OBLASTI DÁVEK NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ – vzhledem k uvedenému doplňkovému charakteru neposkytuje zaměstnání malého rozsahu takovému zaměstnanci při vzniku účasti na nemocenském pojištění, tj. v těch kalendářních měsících, v nichž zaměstnanec dosáhl alespoň částky rozhodného příjmu ve výši 2 500 Kč nebo příjmu vyššího, zcela plnohodnotné zajištění, jaké náleží zaměstnancům účastným nemocenského pojištění v plném rozsahu. V zaměstnání malého rozsahu se musí zaměstnanec smířit s tím, že z tohoto zaměstnání:
Účast na nemocenském pojištění vznikla zaměstnanci v měsících lednu, dubnu a červnu, kdy jeho příjem přesáhl částku 2 500 Kč, neboť ke mzdě za červen je třeba připočítat dodatečně vyplacenou odměnu a jeho příjem za tento měsíc činil proto za tento kalendářní měsíc celkem částku 3 450 Kč (2 250 + 1 200).
OMEZENÍ V OBLASTI DÁVEK NEMOCENSKÉHO POJIŠTĚNÍ – vzhledem k uvedenému doplňkovému charakteru neposkytuje zaměstnání malého rozsahu takovému zaměstnanci při vzniku účasti na nemocenském pojištění, tj. v těch kalendářních měsících, v nichž zaměstnanec dosáhl alespoň částky rozhodného příjmu ve výši 2 500 Kč nebo příjmu vyššího, zcela plnohodnotné zajištění, jaké náleží zaměstnancům účastným nemocenského pojištění v plném rozsahu. V zaměstnání malého rozsahu se musí zaměstnanec smířit s tím, že z tohoto zaměstnání:
- • neplyne ochranná lhůta,
- • nevzniká nárok na ošetřovné, a
- • nevzniká nárok ani na vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, jde-li o zaměstnankyni.
Svým způsobem je v praxi vnímán jako určité omezení nároku na dávky také případ, kdy k sociální události, která by jinak založila nárok na nemocenské, dojde v kalendářním měsíci, ve kterém započitatelný příjem tohoto zaměstnance nedosáhl částky rozhodného příjmu.
Tehdy zaměstnanec nesplňuje podmínku účasti na pojištění a tudíž z titulu příslušné sociální události nemůže tento zaměstnanec uplatnit nárok na dávku nemocenského pojištění.
Příklad
Lékař pracoval v okresní nemocnici jako chirurg a souběžně, vedle toho, ještě jako záchranář pracoval u zaměstnavatele na dohodu o pracovní činnosti, u které měl sjednánu hodinovou mzdu s tím, že pracovat bude podle potřeby zaměstnavatele. V průběhu doby měl vždy tolik služeb, že jeho měsíční mzda za tuto práci záchranáře se pohybovala v rozmezí 8 až 12 tisíc korun v jednotlivých kalendářních měsících. K 31. lednu 2012 ukončil pracovní poměr v okresní nemocnici. Počátkem měsíce března 2012 (7. 3. 2012), po odpracování první směny záchranáře, vážně onemocněl. V dočasné pracovní neschopnosti skončil po dobu dvanácti týdnů.
Z pracovního vztahu lékaře nárok na nemocenské nezískal, protože ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti již ochranná sedmidenní lhůta dávno uplynula. Za činnost záchranáře mu však zaměstnavatel rovněž odmítl poskytnout náhradu mzdy a okresní správa sociálního zabezpečení nemocenské, a to s poukazem na skutečnost, že v kalendářním měsíci, ve kterém došlo ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti, měl tento zaměstnanec příjem ve výši 1 450 Kč, to znamená, že neměl příjem ve výši alespoň 2 500 Kč, a protože se jedná o zaměstnání malého rozsahu, nevznikla mu v tomto měsíci účast na nemocenském pojištění a z toho důvodu ani nárok na dávky nemocenského pojištění. Nebylo možno vyhovět ani jeho námitce, že ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti došlo poslední den běhu ochranné lhůty v návaznosti na to, že v únoru mu účast na nemocenském pojištění vznikla, protože jeho příjem za tento měsíc činil 11 200 Kč a účast na pojištění mu tak fakticky skončila až 29. 2. 2012, neboť ze zaměstnání malého rozsahu ochranná lhůta neběží. Postup zaměstnavatele i orgánu nemocenského pojištění odpovídal zákonu.
Z pracovního vztahu lékaře nárok na nemocenské nezískal, protože ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti již ochranná sedmidenní lhůta dávno uplynula. Za činnost záchranáře mu však zaměstnavatel rovněž odmítl poskytnout náhradu mzdy a okresní správa sociálního zabezpečení nemocenské, a to s poukazem na skutečnost, že v kalendářním měsíci, ve kterém došlo ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti, měl tento zaměstnanec příjem ve výši 1 450 Kč, to znamená, že neměl příjem ve výši alespoň 2 500 Kč, a protože se jedná o zaměstnání malého rozsahu, nevznikla mu v tomto měsíci účast na nemocenském pojištění a z toho důvodu ani nárok na dávky nemocenského pojištění. Nebylo možno vyhovět ani jeho námitce, že ke vzniku dočasné pracovní neschopnosti došlo poslední den běhu ochranné lhůty v návaznosti na to, že v únoru mu účast na nemocenském pojištění vznikla, protože jeho příjem za tento měsíc činil 11 200 Kč a účast na pojištění mu tak fakticky skončila až 29. 2. 2012, neboť ze zaměstnání malého rozsahu ochranná lhůta neběží. Postup zaměstnavatele i orgánu nemocenského pojištění odpovídal zákonu.
Zaměstnanec, jehož zaměstnání na plný pracovní úvazek zakládá účast na nemocenském pojištění a má sjednaný příjem alespoň ve výši rozhodné částky, je chráněn rovněž pro případ, že se v době dočasné pracovní neschopnosti nepodaří příslušnému orgánu nemocenského pojištění zjistit vyměřovací základy zaměstnance za jednotlivé kalendářní měsíce rozhodného období.
Může k tomu dojít například v situaci, kdy zaměstnavatel nesplnil své povinnosti vůči orgánům nemocenského pojištění a beze stopy zmizel a ani zaměstnanec nemá k dispozici žádné doklady, kterými by výši svých příjmů hodnověrně doložil. Aby zaměstnanec v takovém případě nezůstal zcela bez prostředků, protože vlastně není z čeho nemocenské vypočítat, platí tu ze zákona fikce, že za vyměřovací základ zaměstnance za jednotlivý kalendářní měsíc se tu považuje minimální mzda platná v daném kalendářním měsíci. Nemocenské se potom může vyplatit alespoň z této minimální mzdy s tím, že až se podaří zjistit skutečnou výši vyměřovacího základu zaměstnance za toto období, rozdíl na dávkách nemocenského pojištění se mu doplatí. Zmíněná zásada však neplatí u zaměstnání malého rozsahu, a to především s ohledem na skutečnost, že u tohoto zaměstnání se musí vždy zjistit výše vyměřovacího základu, aby bylo prokazatelné, že mu vznikla za kalendářní měsíc účast na nemocenském pojištění.
KAŽDÝ ZAMĚSTNAVATEL JE POVINEN OZNÁMIT okresní správě sociálního zabezpečení na předepsaném tiskopisu u zaměstnance, jehož zaměstnání mu založilo účast na nemocenském pojištění, den nástupu tohoto zaměstnance do zaměstnání. Následně, když mu zaměstnání skončilo, také den skončení zaměstnání s tímto zaměstnancem. V obou případech musí zaměstnavatel oznamovací povinnost splnit nejpozději do 8 kalendářních dnů ode dne, kdy k příslušné události došlo. U zaměstnance v zaměstnání malého rozsahu, však platí určitá odchylka v tom směru, že zde zaměstnavatel den nástupu tohoto zaměstnance do zaměstnání oznamuje později, a to do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v nemž tomuto zaměstnanci vznikla účast na nemocenském pojištění. Pokud by se stalo, že by tento zaměstnanec v zaměstnání malého rozsahu potřeboval uplatnit nárok na výplatu dávky v době, kdy jeho zaměstnavatel ještě den nástupu tohoto zaměstnance do zaměstnání neoznámil, protože mu ještě neuplynula zákonem stanovená lhůta pro toto oznámení, učinil by zaměstnavatel toto oznámení současně s předáním žádosti tohoto zaměstnance o dávku nemocenského pojištění.
Pro oznamovací povinnost zaměstnavatele o změně údajů uvedených na oznámení o nástupu zaměstnance do zaměstnání platí i pro zaměstnání malého rozsahu obecná povinnost písemně je ohlásit okresní správě sociálního zabezpečení do 8 dnů ode dne, kdy tato změna nastala.
ZÁVĚR – Z uvedených skutečností vyplývá jednoznačné ponaučení pro zaměstnance, kteří mají zájem na tom, aby byli nemocensky pojištěni, a to snažit se přesvědčit zaměstnavatele, aby s nimi sjednal příjem, vždy když je zjevné, že by zaměstnanec podmínky účasti na tomto pojištění měl ve většině kalendářních měsíců splňovat s ohledem na dosahovanou výši započitatelných příjmů. Přitom zaměstnavatel za „lépe placeného“ zaměstnance ušetří na náhradě mzdy, což by mohl být určitý motiv z jeho strany, jen v těch kalendářních měsících, kdy se zaměstnanci nepodaří odpracovat v kalendářním měsíci ani částku 2 500 Kč a nezíská z uvedeného důvodu nárok na nemocenské. Smutné potom pro zaměstnance je, když zrovna tato dočasná pracovní neschopnost se stane dlouhodobou.
JUDr. Tomáš Hejkal
