Nad uvedený celostátní rámec byla v souladu se zmocňovacím ustanovením stavebního zákona (§ 152) vydána nařízení rad hlavního města Prahy a statutárního města Brna (statutární město Ostrava toto nařízení rady o ostravských stavebních předpisech připravuje a měl by být vydán na podzim), a to:

- nařízení Rady HMP č. 12/­2024 Sb. HMP, o požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze (pražské stavební předpisy), s účinností od 1. července 2024;

- nařízení Rady SMB č. 14/­2024 Sb. SMB, o požadavcích na výstavbu ve statutárním městě Brně (brněnské stavební předpisy), s účinností od 1. července 2024;

smyslem vydávání těchto předpisů je umožnit velkým městům (a postrádáme ve zmocňovacím ustanovení všechna statutární města, přinejmenším Plzeň a města s počtem obyvatel okolo 100 tisíc, která jsou hnacím ekonomickým motorem České republiky, která zároveň ve správní struktuře veřejné moci v ČR působí jako krajská centra: Liberec, Ústí nad Labem, České Budějovice, Pardubice, Hradec Králové, Olomouc a Zlín), aby si upravila obecné předpisy hmotného stavebního práva s přihlédnutím ke svým specifickým poměrům; jinak řečeno, aby si vydala vlastní městské stavební předpisy, jimiž si specificky upraví některé záležitosti utváření města (jeho uspořádání a využívání), jednak náležitosti a podmínky staveb, jejich souborů a celkového urbánního a krajinného uspořádání v těch položkách, které nejsou součástí územního plánování. Právní úprava umožňuje dokonce městům oprávněným vydat své samostatné předpisy pro výstavbu a definovat jinak pojmy a jejich vymezení pro účely výstavby.

Právní úprava stavebního práva představuje jednu z nejkomplexnějších a se širokým věcným a právním zázemím souvisejících částí správního práva. To však neplatí pouze pro stavební zákon sám, nýbrž i pro jeho prováděcí předpisy. I u nich by bylo tudíž žádoucí poskytnout jejich adresátům dostatek času k přípravě, seznámení se s jejich obsahem a předpoklady, podmínkami a náležitostmi jejich budoucí aplikace. Za takovou legisvakanční lhůtu však nelze považovat dva či tři týdny, nebo dokonce ještě méně, jako je tomu u vyhlášky o dokumentaci staveb, o požadavcích na výstavbu, o provedení některých ustanovení stavebního zákona (formuláře pro podání podle stavebního zákona), o územně plánovacích podkladech, dokumentacích a jednotném standardu. Za mimořádně problematickou pak nutno považovat zcela nedostatečnou přípravu digitalizace agendy na úrovni stavebních úřadů obcí i krajů. Jednotlivým zásadním vyhláškám budeme věnovat podrobnější pozornost samostatně.

1. Novela stavebního zákona

Rozsáhlejší změna stavebního zákona byla provedena zákonem č. 126/­2024 Sb., kterým se mění zákon č. 211/­2000 Sb., o Státním fondu podpory investic, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 283/­2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 151/­1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění pozdějších předpisů.

Důvodem pro vydání tohoto zákona bylo zavedení některých nových pojmů do správní rozhodovací praxe, a to zejména pojem „dům pro dostupné nájemní bydlení“, jímž se rozumí „bytový dům, k němuž je uzavřena plánovací smlouva o dostupném nájemním bydlení, nebo který je jako dům pro dostupné nájemní bydlení vymezen v regulačním plánu vydaném obcí, která je stavebníkem“ (jak zní nově vložené písmeno q) do ustanovení § 13 stavebního zákona. Toto pojmové rozšíření souvisí s dosti neblahým stavem v bytové výstavbě a z toho plynoucí nízké dostupnosti, resp. praktické nedostupnosti bydlení, a to již i pro středně příjmové skupiny obyvatel. Neřeší se tím ovšem příčina, nýbrž pouhý příznak (symptom). Nedostatky v bytové výstavbě jdou především na vrub velmi problematického pojetí územního plánování a územního rozvoje, přebujelé a zbytnělé právní úpravy veřejného stavebního práva, a současně mimořádně fragmentarizované souvisící veřejné správy, čímž rozumíme především existenci velkého množství právem chráněných zájmů sledovaných množstvím speciálních zákonů a reprezentovaných dotčenými správními orgány, pravidelně neschopnými vzájemné dohody, jakkoliv je jim takový postup součinnosti vedoucí k dohodě platným právem výslovně uložen (§ 136 odst. 6 v souběhu s ustanoveními § 6 až 8 správního řádu).

Děje se tak v jakési snaze napomoci překonání překážek, které by však neexistovaly, nebýt vytvořeny stavebním zákonem a stavem veřejného práva a pojetím výkonu veřejné moci samými. Připomíná to změny znění § 43 stavebního zákona z roku 2006, jehož postupnými novelami byly odstraňovány důsledky toho, co jeho původní znění a následná správní (i správní soudní!) praxe způsobily; jednalo se na jedné straně o přílišný detail obsahu územních plánů, který prakticky anuloval potřebu regulačních plánů, ačkoliv je neuměl nahradit, a zároveň způsobil faktickou neprojednatelnost návrhů územních plánů, na druhé straně bránil obcím realizovat záměry „nadmístního“ charakteru“, což vylučovalo realizaci mnoha záměrů, které svou povahou vyhovovaly jejich pořízení obcemi, byť svým vlivem hranice obce přesahovaly (například pořízení sportovního stadionu, koupaliště a podobně). I nový stavební zákon volí podobnou „strategii“; místo, aby byly využity efektivně nástroje, které má stavební zákon i v tomto znění k dispozici a aby výkladem a aplikací byl uplatněn zdravý rozum, volí se cesta dalšího rozšiřování a rozmnožování právních předpisů.

V novelizovaném znění § 86 se tak za odstavec 4 vkládá nový odstavec 5, který zní, že „Regulační plán může vymezit stavbu domu pro dostupné nájemní bydlení, včetně stanovení podílu bytů určených pro dostupné nájemní bydlení.“ Tomu pak odpovídá úprava obsahu regulačních plánů v příslušné příloze č. 9části I. odst. 2, kde se za dosavadní písmeno i) vkládá nové písmeno j), které zní: „j) vymezení staveb domů pro dostupné nájemní bydlení“.

V § 323 v přechodných ustanoveních se v této souvislosti doplňuje nový odstavec 10, rozšiřující možnosti stanovení podmínky uzavření plánovací smlouvy při rozhodování v plochách nebo koridorech vymezených v dosud pořizovaném návrhu územního plánu.

Projevuje se tu snaha po určitém zjednodušení, resp. urychlení velmi komplikovaných a nepřehledných pořizovatelských procesů a celkové koncepce územního plánování jako mimořádně etatistického se silnými intervencemi státu na všech plánovacích úrovních, které prokazatelně v původní podobě postrádají smysl – což je ostatně skutečnost zákonodárci dlouhá léta známá z analýz a studií, jejichž zpracování si pro tento účel sám zadal, avšak jejichž výsledky nerespektoval (například odborné analýzy a studie vypracované společností Deloitte ČR již v letech 2020 až 2021). Nicméně tato navrhovaná opatření celému procesu pořizování žádná podstatná zlepšení nepřinesou. Jedná se zejména o úpravy znění § 101, který se týká vydání stanoviska nadřízeným orgánem, a to specificky v odstavci 2 a vložením nového odstavce 3: „Neuplatní-li nadřízený orgán stanovisko ve lhůtě podle odstavce 2 věty první, nebo ve lhůtě prodloužené, je možné zásady územního rozvoje nebo územní plán vydat i bez jeho stanoviska.“

S tím souvisí i změna § 103 odst. 5, týkající se podmínek úpravy návrhu a případného opakovaného projednání

„Do 15 dnů ode dne konání opakovaného veřejného projednání uplatní stanovisko

a)  příslušný úřad k podstatné úpravě návrhu územního rozvojového plánu, zásad územního rozvoje a územního plánu; pro jeho obsah, postup při jeho nevydání ve stanovené lhůtě a pro stanovení kompenzačních opatření se postupuje podle § 100 odst. 2 až 4 obdobně, a

b)  nadřízený orgán k podstatné úpravě návrhu zásad územního rozvoje a územního plánu; pro jeho obsah, postup při jeho nevydání ve stanovené lhůtě a pro případ upozornění na nedostatky se postupuje podle § 101 odst. 2 až 4 obdobně.“

Obdobné platí ovšem i pro využití (veřejnoprávní) plánovací smlouvy pro tento účel. V novém odstavci 5 ustanovení § 130 se ukládá obcím, městským částem hlavního města Prahy nebo krajům zaslat bezodkladně uzavřenou plánovací smlouvu příslušnému úřadu územního plánování, kterému se ukládá zajistit její vložení do národního geoportálu územního plánování. Obdobně se reversibilně ukládá tomuto orgánu postupovat při vypuštění vkladu z národního geoportálu územního plánování, dojde-li k zániku plánovací smlouvy, a obec, městská část hlavního města Prahy nebo kraj tuto skutečnost sdělí příslušnému úřadu územního plánování.

Jádrem této novely je zcela nově formulovaný díl 2 v části šesté hlavě III stavebního zákona, upravující Zvláštní ustanovení o řízení o povolení záměru domu pro dostupné nájemní bydlení, a to v § 201 a § 202 stanovené podmínky a náležitosti nově koncipované žádosti o povolení záměru domu pro dostupné nájemní bydlení, není-li stavebníkem obec sama.

§ 201

Žádost o povolení záměru domu pro dostupné nájemní bydlení

(1) Není-li stavebníkem obec, je součástí žádosti o povolení záměru domu pro dostupné nájemní bydlení také plánovací smlouva o dostupném nájemním bydlení, jejíž stranou je obec, na jejímž území má být záměr uskutečněn, a která obsahuje

a) závazek stavebníka poskytovat od právní moci kolaudačního rozhodnutí, kterým se povoluje užívání domu pro dostupné nájemní bydlení, nejméně 20 let alespoň 80 % podlahové plochy sloužící bydlení pro dostupné nájemní bydlení podle zákona o Státním fondu podpory in­vestic,

b) závazek stavebníka, že po dobu trvání plánovací smlouvy o dostupném nájemním bydlení bez souhlasu obce bytový dům nezatíží ani nezcizí,

c) sjednání výše dostupného nájemného a způsob jeho navyšování v souladu se zákonem o Státním fondu podpory investic,

d) ujednání o době trvání plánovací smlouvy, která nesmí skončit před uplynutím 20 let od právní moci kolaudačního rozhodnutí, kterým se po­voluje užívání domu pro dostupné nájemní bydlení,

e) závazek stavebníka umožnit kontrolu povinností vyplývajících z plánovací smlouvy o dostupném nájemním bydlení,

f) závazek stavebníka uhradit smluvní pokutu ve výši dvanáctinásobku maximálního měsíčního dostupného nájemného za 1 m² vynásobeného počtem m² podlahové plochy domu pro dostupné nájemní bydlení, za porušení jakéhokoli závazku vyplývajícího z plánovací smlouvy ve vztahu k poskytování dostupného nájemního bydlení, a to za každé jednotlivé po­rušení, nesjednají-li si smluvní strany smluvní pokutu vyšší.

(2) Stavební úřad při povolení záměru domu pro dostupné nájemní bydlení ověří, zda plánovací smlouva obsahuje ujednání podle odstavce 1 písm. a), b) a d).

§ 202

Posuzování záměru domu pro dostupné nájemní bydlení

Pro záměr domu pro dostupné nájemní bydlení není potřeba souhlas vlastníka podle § 187.

Z uvedených podmínek je zřejmé, že tu zákonodárce usiluje o stanovení specifických podmínek pro uzavírání smluv, čímž ovšem nahrazuje postup, který by měl být standardem – to jest, že se jedná především o smluvní vztah, jehož podmínky přísluší dohodnout právě těmto smluvním partnerům a že do tohoto smluvního vztahu opět paternalisticky vstupuje a intervenuje státní správa. Nicméně z hlediska příčin neutěšených bytových poměrů v českém prostředí se tím nic zásadního nemění na tuhosti a neefektivitě celého plánovacího systému. [Tento přístup lze ilustrovat na příkladu auta, které má nekvalitní převodovku a špatně řadí, přičemž nápravným řešením je přidání nového šestého řadicího stupně k dosavadním pěti.]

2. Vyhláška o územních pracovištích Dopravního a energetického stavebního úřadu a vyhláška o stanovení obecních stavebních úřadů

Jak jsme uvedli ve svých dřívějších výkladech k novému stavebnímu zákonu a jeho změnám, zákonodárce v prvním znění v roce 2021 vydaného stavebního zákona prosadil zásadní (dá se říci, že značně experimentální) organizační změnu celé struktury orgánů rozhodujících ve výstavbových procesech. Zejména založil zcela novou koncepci státní stavební správy, v jejímž rámci měly být soustředěny zprvu veškeré speciální stavební procesy, jakož i ochrana veřejných zájmů dotčenými správními orgány; již ve vydaném znění z tohoto konceptu vypadly tři z těchto orgánů.

Novelou z roku 2023 pak byla celá tato koncepce opuštěna a systém víceméně navrácen do již existující podoby – s jedinou výjimkou: ponechán byl speciální stavební úřad, avšak i v tomto případě byl systém pozměněn. Místo Speciálního stavebního a odvolacího úřadu, jehož nadřízeným orgánem byl Nejvyšší stavební úřad (nikdy fakticky nezaložený), byl tento orgán nazván Dopravní a energetický stavební úřad, jehož nadřízeným orgánem je Ministerstvo dopravy, avšak odvolacím orgánem je kromě tohoto ministerstva též Ministerstvo průmyslu a obchodu. Ministerstvo dopravy ustanovilo vyhláškou nová územní pracoviště DESÚ, a to Prahu, Plzeň a Olomouc. O něco později pak vydalo Ministerstvo pro místní rozvoj vyhlášku, jíž (staro)nově stanovilo obvody obecních stavebních úřadů podle vyšších územních samosprávných celků (krajů) v Příloze č. 1, s následným vymezením jejich správních obvodů v Příloze č. 2.

3. Vyhláška o dokumentaci staveb

Dosavadní opakovaně rozsáhle novelizovaná vyhláška č. 499/­2006 Sb., o dokumentaci staveb, byla nahrazena stejnojmennou vyhláškou č. 131/­2024 Sb. Bylo-li záměrem zákonodárcovým zjednodušit celý proces veřejnoprávního projednávání záměrů jeho omezením na jedno povolovací řízení, pak bylo celkem logické očekávat, že dozná podstatné proměny, to jest zejména zjednodušení také příslušná dokumentace. Zákonodárce však podržel stávající model dokumentace pro společné řízení (tj. podle dosavadní právní úpravy spojené dokumentace pro územní a stavební řízení a pro vydání územního rozhodnutí společně se stavebním povolením). Stavební zákon stanovuje dvě základní fáze projektování, pro něž se ukládá vypracovat příslušnou dokumentaci, a to fázi řízení o povolení záměru a fázi vypracování dokumentace pro provádění stavby.

Vyhláška stanoví (§ 1) ve třinácti přílohách obsahy následujících dokumentací:

- dokumentace pro povolení stavby obecně (příloha 1) a speciálně stavby vodního díla (příloha č. 2) a sítě technické infrastruktury (příloha č. 3) a povolení stavby v případě souboru staveb (příloha č. 4);

- dokumentace pro rámcové povolení, nejde-li o záměry v působnosti jiného stavebního úřadu pro účely obrany a bezpečnosti (příloha č. 5) a jedná-li se o takové stavby (příloha č. 6);

- dokumentace pro povolení změny využití území (příloha č. 7);

- dokumentace pro provádění stavby, nejde-li o stavbu rodinného domu nebo stavbu pro rodinnou rekreaci (příloha č. 8) a jde-li o takovou stavbu (příloha č. 9);

- dokumentace pro odstranění stavby (příloha č. 10);

- pasportu stavby (příloha č. 11);

- doplnění dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby o architektonicko-stavební řešení a stavebně konstrukční řešení (příloha č. 13);

- kromě toho vyhláška stanoví rovněž obsahové náležitosti stavebního deníku, jednoduchého záznamu o stavbě a způsob jejich vedení (příloha č. 12).

Zachován zůstává také model odpovědnosti projektanta za obsah dokumentace (§ 2). Zavázán je dodržet základní členění dokumentace na části A až D, a v případě dokumentace pro povolení stavby v případě souboru staveb musí vždy obsahovat části A až C zpracované pro celý soubor staveb a část D zpracovanou pro jednotlivé stavby souboru staveb podle příslušné přílohy k této vyhlášce nebo podle jiných právních předpisů stanovujících rozsah a obsah dokumentace nebo projektové dokumentace. Další členění dokumentace je v odpovědnosti projektanta samého. Celkové pojetí vyhlášky však nahrává spíše tomu, ponechat celou strukturu dokumentace dle vyhlášky s tím, že v příslušných částech dokumentace, které nebudou vypracovány, bude uvedena tato skutečnost výslovně („nezpracovává se“), nebo proškrtnutím.

Obdobně jako v současném modelu společného povolení zůstává a přežívá problém s nutností vypracovat dokumentaci ve velké podrobnosti, přičemž změny vyvolané v průběhu projednávání dokumentace s dotčenými správními orgány, jakož i s vlastníky infrastrukturních sítí, bude nutno zapracovávat do takto podrobné dokumentace, což nutně celý proces opět prodlouží a zejména výrazně prodraží.

Lze snad alespoň doufat, že správní rozhodovací praxe se ustálí na výkladu, že včlenění podrobnějších podmínek a požadavků dotčených správních orgánů a vlastníků sítí dopravní a technické infrastruktury bude součástí podmínek a požadavků uložených stavebním úřadem pro zapracování do dokumentace pro provádění stavby.

Jak zákon, tak prováděcí vyhláška neuvádějí, jaký je smysl, účel a význam dokumentací vypracovávaných pro jednotlivé fáze projektování a provádění staveb. Opomenuta stále zůstává zejména fáze návrhu stavby (studie), jakkoliv je pro konečný zdar zcela zásadní (připomeňme si slova z Aristotelovy Politiky: „Proto jest třeba dávati pozor na začátky … neboť chyba bývá na začátku a začátek, jak se říká, jest polovinou celku, takže i malá chyba v něm jest k chybám v ostatních částech v témž poměru.“). Návrh/studie stavby představuje předprojektovou fázi; jedná se o dokumentaci dokládající koncepční tvarové/hmotové, materiálové, technologické a technické, dispoziční a provozní řešení stavby, objektu nebo zařízení, popřípadě jejich souboru, jejímž smyslem a účelem je vzájemné ujasnění si záměrů a stavebního programu mezi stavebníkem (klientem) a projektantem (architektem/civilním inženýrem [technikem]) a ověření proveditelnosti stavebního programu ve zvoleném území. Vypracovává se standardně ve variantách, nadstandardně v alternativách, pokud to charakter řešení stavebního záměru připouští.

Účelem dokumentace pro povolení stavby je stanovit podle požadavků stavebníka základní tvarové/hmotové, materiálové, technologické a technické, dispoziční a provozní řešení stavby, objektu nebo zařízení, popřípadě jejich souboru, a to především z hlediska souladu s územně plánovací dokumentací, popřípadě s územně plánovacími podklady, s charakterem území a s jeho architektonickými, urbanistickými a krajinnými hodnotami, s podmínkami péče o veřejné zdraví, o přírodní a krajinné složek životního prostředí, o kulturní bohatství, zejména památky, popřípadě další zájmy chráněné podle zvláštních právních předpisů, s obecnými technickými požadavky na výstavbu a obecnými požadavky zabezpečujícím bezbariérové užívání staveb, se speciálními předpisy stanovujícími základní technické podmínky a požadavky dopravní, energetické, protipožární, bezpečnosti konstrukční, uživatelské a provozní, bezpečnosti práce a technických zařízení a podobně. Účelem dokumentace pro povolení stavby je stanovit rovněž v odpovídající podrobnosti podmínky a náležitosti provedení stavby (zásady organizace výstavby), zejména s přihlédnutím k požadavkům na bezpečnost práce a zařízení.

Účelem dokumentace pro provádění stavby je stanovit podle požadavků stavebníka, na základě předchozí dokumentace a ve shodě s vydaným povolením stavby jednoznačně závazné parametry tvarové/hmotové, materiálové, technologické a technické, dispoziční a provozní na jakost, množství a charakteristické vlastnosti stavebního díla a instalovaných zařízení a na konečné provedení stavby, objektu nebo zařízení, popřípadě jejich souboru; dokumentace pro provedení stavby je propracováním předchozích fází dokumentace do té úrovně, aby odborně způsobilému stavebnímu podnikateli umožnila stavbu, objekt nebo zařízení provést. Projektová dokumentace pro provádění stavby se zpracovává samostatně pro jednotlivé pozemní a inženýrské objekty a pro technologická zařízení. Zpracovává se v podrobnostech umožňujících vypracovat soupis stavebních prací, dodávek a služeb s výkazem výměr. Obsahuje též technické charakteristiky, popisy a podmínky provádění stavebních prací. Výkresy podrobností (detailů) zobrazují pro stavebního podnikatele závazné a/nebo tvarově složité konstrukce (prvky), na které klade projektant zvláštní požadavky a které je nutné při provádění stavby respektovat. Je podkladem pro vypracování zadávací dokumentace.

Dokumentace pro provádění stavby je rovněž standardně podkladem pro vypracování dílenské, výrobně-technické a související dokumentace pro pomocné práce a konstrukce, dokumentace výrobků dodaných na stavbu, výkresy prefabrikátů a montážní dokumentace (realizační dokumentace) pro účely vlastního provedení stavby stavebním podnikatelem. Dokumentace pro provádění stavby není součástí realizační dokumentace, ani ji nenahrazuje.

Účelem dokumentace pro povolení změny využití území je stanovit podle požadavků stavebníka základní řešení nového způsobu využití území, a to především z hlediska souladu s územně plánovací dokumentací, popřípadě s územně plánovacími podklady, s charakterem území a s jeho architektonickými, urbanistickými a zejména přírodně krajinnými hodnotami, jakož i dalšími požadavky na ochranu veřejných zájmů.

Pro informaci uvádíme základní obsahovou strukturu dokumentace pro povolení (stavebního) záměru (povolení stavby), jak je uveden v příloze č. 1:

A  PRŮVODNÍ LIST

A.1    Identifikační údaje [A.1.1 Údaje o stavbě / A.1.2 Údaje o zpracovateli dokumentace]

A.2    Seznam vstupních podkladů

A.3    TEA – technicko-ekonomické atributy budov

B  SOUHRNNÁ TECHNICKÁ ZPRÁVA

B.1    Celkový popis území a stavby

B.2    Urbanistické a základní architektonické řešení

B.3    Základní technické a technologické řešení záměru [B 3.1 Stavebně technické řešení a technologické řešení / B.3.2 Přístupnost stavby / B.3.3 Zásady bezpečnosti při užívání stavby / B.3.4 Základní technický popis stavby / B.3.5 Základní popis technických a technologických zařízení / B.3.6 Zásady požární bezpečnosti / B.3.7 Úspora energie a tepelná ochrana budovy / B.3.8 Hygienické požadavky na stavbu, požadavky na pracovní a komunální prostředí / B.3.9 Zásady ochrany stavby před negativními účinky vnějšího prostředí]

B.4    Připojení na technickou infrastrukturu

B.5    Dopravní řešení

B.6    Řešení vegetace a souvisejících terénních úprav

B.7    Popis vlivů stavby na životní prostředí a jeho ochrana

B.8    Celkové vodohospodářské řešení

B.9    Ochrana obyvatelstva

B.10 Zásady organizace výstavby

C  SITUAČNÍ VÝKRESY

C.1    Situační výkres širších vztahů

C.2    Katastrální situační výkres

C.3    Koordinační situační výkres

C.4    Speciální situační výkresy

C.5    Dělení a scelení pozemků

D  DOKUMENTACE OBJEKTŮ

D.1    Stavební a technologická část [D.1.1 Stavební část (D.1.1.1 Technická zpráva / D.1.1.2 Výkresová část: Charakteristické půdorysy – Charakteristické řezy – Základní pohledy) / D.1.2 Technologická část (D.1.2.1 Technická zpráva / D.1.2.2 Výkresová část: Charakteristické půdorysy – Charakteristické řezy – Základní pohledy)]

D.2    Základní statické posouzení [D.2.1 Technická zpráva / D.2.2 Předběžný statický výpočet / D.2.3 Výkresová část]

D.3    Požárně bezpečnostní řešení

DOKLADOVÁ ČÁST

1. Závazná stanoviska, stanoviska, rozhodnutí, vyjádření dotčených orgánů

2. Doklad podle jiného právního předpisu

3. Vyjádření vlastníků veřejné dopravní a technické infrastruktury

4. Projekt zpracovaný báňským projektantem

5. Ostatní stanoviska, vyjádření, posudky, studie a výsledky jednání vedených v průběhu zpracování dokumentace

6. Průzkumy

Obsah dokumentace oproti struktuře dokumentace pro společné povolení podstatnějších změn nedoznává, spíše dochází jen k dílčím odchylkám. K dokladové části však připomínáme, že lze v souladu se stavebním zákonem postupovat dvojím způsobem. Projednat připravenou dokumentaci pro povolení záměru s dotčenými správními orgány a požádat standardní cestou v rámci provedení úkonů před zahájením řízení o vydání závazných stanovisek, nebo podat žádost bez takto obstaraných závazných stanovisek s tím, že tato stanoviska obstará v rámci zahájeného procesu (pochopitelně s delšími lhůtami) sám stavební úřad. V obou případech hrozí, že se dotčené správní orgány nedohodnou, jak jim ukládá správní řád, ovšem v tom druhém případě nemá ani architekt, resp. inženýr (projektant), ani klient (stavebník) celý proces vůbec pod kontrolou. Obdobné se týká i postupu ve vztahu k vlastníkům a provozovatelům sítí dopravní a technické infrastruktury, o jejichž vyjádření je v souladu se stavebním zákonem rovněž nutno požádat.

4. Vyhlášky a nařízení o požadavcích na výstavbu

4.1 Celostátní (ministerská) vyhláška o požadavcích na výstavbu

Dosavadní rovněž opakovaně novelizované vyhlášky týkající se obecných požadavků na využívání území a na stavby [vyhláška č. 501/­2006 Sb. a vyhláška č. 268/­2009 Sb.] byly nahrazeny jedinou vyhláškou č. 146/­2024 Sb., o požadavcích na výstavbu. Tato vyhláška pak bude moci být v určitém rozsahu nahrazena městskými stavebními předpisy, vydanými dle zmocnění ve stavebním zákonu městy Prahou, Brnem a Ostravou.

Smyslem vyhlášky o požadavcích na výstavbu však nebylo jen sjednotit dosavadní dvě výše uvedené vyhlášky, ale zahrnout ještě některé požadavky na speciální stavby, dříve upravené samostatně, a to v jakési „kodexové“ úpravě. To však bylo naplněno jen zčásti.

V první části vyhlášky v úvodních ustanoveních je uveden předmět úpravy, jímž se rozumí stanovení požadavků na vymezování pozemků, požadavků na umisťování staveb a konečně technických požadavků na stavby. V úvodních ustanoveních jsou rovněž definovány některé základní pojmy, nejsou-li definovány příslušnými zákony. Jedná se především a tradičně o některé pojmy všeobecné, a to byt s univerzálním standardem, obytný prostor, pobytový prostor, ubytovací jednotka, stavba pro výchovu a vzdělávání, hygienické zařízení, parkovací stání, pochozí plocha, spalinová cesta, norma, stavba pro sociální služby. Nad obvyklý standard jsou dále vymezeny pojmy v oblasti vodních děl, a to čistírna odpadních vod, návrhový průtok, návrhová povodňová vlna; dále pojmy v oblasti staveb pro plnění funkcí lesa, a to stavba pro plnění funkce lesa stavby lesních cest, stavby na ostatních trasách pro lesní dopravu, stavby hrazení bystřin a strží a stavby pro úpravu vodního režimu lesních půd, lesní cesta, hrazení bystřin a strží, bystřina, strž, ostatní trasy pro lesní dopravu, stavba pro úpravu vodního režimu lesních půd; a konečně pojmy v oblasti staveb pro zemědělství, a to stavba pro hospodářská zvířata, doprovodná stavba pro hospodářská zvířata, příruční sklad.

V části druhé jsou uvedeny požadavky na vymezování pozemků. Nad rámec vymezený přímo v hmotněprávních ustanoveních stavebního zákona (§ 139 až § 142 a § 152) jsou podrobněji stanoveny požadavky na parkovací stání, hospodaření se srážkovými vodami, veřejná prostranství, pozemky staveb pro bydlení a staveb pro rodinnou rekreaci.

V části třetí jsou uvedeny požadavky na umísťování staveb. Nad rámec vymezený přímo v hmotněprávních ustanoveních stavebního zákona (§ 143 až § 144 a § 152) jsou podrobněji stanoveny požadavky na umisťování stavby s ohledem na stavební čáru a na hranice pozemku, technickou infrastrukturu, oplocení nebo jiné ohrazení pozemku, na staveniště a na umisťování reklamních zařízení.

V části čtvrté jsou podrobněji vymezeny technické požadavky na stavby, jejichž základní rámec je vymezen v ustanoveních § 145 až § 152, a to mechanická odolnost a stabilita, požární bezpečnost, ochrana zdraví, ochrana životního prostředí, bezpečnost a přístupnost při užívání, provozu a údržbě, úspora energie a udržitelné využívání přírodních zdrojů. V hlavě první až třetí této jsou uvedeny podrobněji technické požadavky stavby, a to na požadavky na mechanickou odolnost a stabilitu (mechanická odolnost, stabilita, zakládání stavby), požadavky na ochranu zdraví a životního prostředí (větrání, osvětlení, proslunění a stínění, ochrana proti hluku a vibracím, tepelná ochrana budov, uvolňování nebezpečných látek do vody nebo do půdy, omezování nežádoucích účinků venkovního osvětlení a komunální odpad), požadavky na bezpečnost a přístupnost (ochrana před bleskem, před spadem ledu, sněhu a stékáním vody, před povodněmi a před vydatnými srážkami, přístupnost, hygienická zařízení a šatny, schodiště a šikmé rampy, výtahy a zdvihací plošiny, výtahové, větrací a shozové šachty, ochrana proti pádu, protiskluznost a bezpečnost při údržbě stavby), požadavky na vnitřní a vnější prostory (plochy, výšky, šířky, jiné rozměry a vnitřní komunikace budov), požadavky na technické zařízení stavby (vodovodní přípojky a vnitřní vodovody, kanalizační přípojky a vnitřní kanalizace, žumpy, silnoproudé rozvody a rozvody elektronických komunikací, záložní zdroje elektrické energie, plynovodní přípojky, vzduchotechnická zařízení, teplovodní přípojky a rozvody tepelné energie a spalinové cesty).

V části páté hlavě první až jedenácté jsou uvedeny požadavky na některé stavby, a to požadavky na stavby pro bydlení a byty, požadavky na stavby ubytovacích zařízení, požadavky na stavby pro sociální služby, požadavky na stavby pro výchovu a vzdělávání a stavby pro sport (stavby pro výchovu a vzdělávání, stavby pro sport, kryté stavby pro zimní sporty, umělá koupaliště a sauny), požadavky na stavby pro obchod, požadavky na garáže a související stavby (garáže, servisy a opravny motorových vozidel a čerpací stanice pohonných hmot, infrastruktury pro alternativní paliva, vybavení staveb dobíjecím bodem, přístupnost čerpacích stanic a veřejně přístupných dobíjecích bodů), požadavky na vodní díla (vodní dílo, vodovod, stoková síť a čistírna odpadních vod, stavební konstrukce vodního díla, tj. přehradu a hráz, vodní nádrž a zdrž, jezy, stavby, kterými se zřizují, upravují nebo mění koryta vodních toků, stavby na ochranu před povodněmi, stavby k vodohospodářským melioracím, stavby zřizované k plavebním účelům v korytě vodního toku nebo na jeho březích, stavby k využití vodní energie a energetického potenciálu, stavby odkališť, stavby sloužící k pozorování stavu povrchových nebo podzemních vod, studny, jiné stavby vyžadující povolení k nakládání s vodami), požadavky na stavby pro plnění funkce lesa (stavby lesních cest a stavby na ostatních trasách pro lesní dopravu, stavby pro úpravy vodního režimu lesních půd a hrazení bystřin a strží), požadavky na sklady pyrotechnických prostředků (stavebně technické požadavky na sklad, bezpečnostní vzdálenosti a ochrana před vnějšími vlivy), požadavky na prostory pro přechovávání zbraní, střeliva a muniční skladiště (skladiště, ochranné valy a ochranné stěny, stavby určené k nakládání s výbušninami), požadavky na stavby pro zemědělství.

V části šesté jsou uvedeny specifické po­žadavky na velká sídla, resp. na stavby velkých sídel, jimiž se rozumí hlavní město Praha a sídla krajů. Pro tyto struktury ustanovení § 91 odst. 2 stanoví, že „V rámci zastavěného území se požadavky částí druhé a třetí této vyhlášky nepoužijí na stavby ve velkých sídlech ve stavebních prolukách, jedná-li se o stavbu, jejíž parametry odpovídají úplné souvislé zástavbě stejné výškové úrovně a stejného půdorysného rozsahu a s ohledem na stavební čáru; nedojde-li současně k ohrožení bezpečnosti, ochrany života a zdraví osob nebo zvířat a životního prostředí a je-li v souladu s podmínkami územně plánovací dokumentace.“ Jak uvádíme dále, zatím obě vydaná nařízení řeší tuto problematiku odchylně a účinnost tohoto ustanovení pro svá území vyloučilo.

V části sedmé a osmé jsou uvedena společná a závěrečná ustanovení a ustanovení o účinnosti. Nicméně nejpodstatnějšími ustanoveními jsou § 93 až § 95, jimiž se stanovují možnosti odchylek a jiných technických řešení. V § 93 se výslovně stanovuje, že „odchylka geometrických parametrů od požadavků uvedených v této vyhlášce se stanovuje v souladu s normou“. V ustanovení § 94 se pak výslovně stanoví, že u citovaných ustanovení se požadavky podle této vyhlášky považují za splněné, „jsou-li splněny požadavky normy nebo její části určené ve věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Tyto požadavky mohou být splněny i jiným technickým řešením, pokud se prokáže, že navržené řešení garantuje nejméně základní požadavky na stavby podle stavebního zákona“. Je to formulace blízká obdobnému (a dle našeho názoru přesnějšímu) ustanovení § 99 zákona o požární ochraně, kde se uvádí, že: „Autorizovaný inženýr nebo technik, kterému byla udělena autorizace pro požární bezpečnost staveb (dále jen „autorizovaná osoba“), je při realizaci technických podmínek požární ochrany staveb stanovených prováděcím právním předpisem vydaným podle § 24 odst. 3 oprávněn použít postup odlišný od postupu, který stanoví česká technická norma nebo jiný technický dokument upravující podmínky požární ochrany. Při použití takového postupu však musí autorizovaná osoba dosáhnout alespoň stejného výsledku, kterého by dosáhla při postupu podle prováděcího právního předpisu vydaného podle § 24 odst. 3.“ Podstatný rozdíl ve formulaci spočívá především v tom, že zákon o požární ochraně umožňuje takové odchýlení pouze autorizované osobě, u níž lze důvodně předpokládat, že je odborně s to se takového postupu kvalifikovaně zhostit.

V ustanovení § 95 jsou pak výslovně stanoveny případy přípustných výjimek, a to takto:

„(1) Za podmínek stanovených v § 138 odst. 1 stavebního zákona lze povolit výjimku z § 7 odst. 1, 2 a 5, § 9 odst. 1 a 3, § 11odst. 2 a 4, § 12 odst. 1 a 6, § 20 odst. 1 a 4, § 38 odst. 3, § 53 odst. 1, § 79 odst. 2, přílohy č. 8 části 10, přílohy č. 9 části 1 bodu 1.3. a 1.10. a přílohy č. 9 části 2 bodu 2.4.

(2) Ve velkých sídlech podle § 91 odst. 1 lze za podmínek stanovených v § 138 odst. 1 stavebního zákona povolit dále výjimku z § 7 odst. 3, § 11 odst. 1 a 5 a § 15.

(3) Za podmínek stanovených v § 138 odst. 2 stavebního zákona lze stanovit v regulačním plánu nebo v územním plánu, který obsahuje prvky regulačního plánu, požadavky uvedené v částech druhé a třetí této vyhlášky odchylně.“

Vyhlášku podstatným způsobem rozvíjí soubor čtrnácti příloh, které upravují podrobněji následující záležitosti:

příloha č. 1 parkovací a vyhrazená stání; příloha č. 2 větrání; příloha č. 3 hygienická zařízení a šatny pro vybrané typy staveb (stavby pro bydlení; stavby ke kulturním, sportovním nebo obdobným účelům; stavby ubytovacího zařízení; stavby pro výchovu a vzdělávání; stavby umělých koupališť a saun; stavby pro obchod); příloha č. 4 schodiště, vyrovnávací stupně a rampa; příloha č. 5 protiskluznost; příloha č. 6 umělé koupaliště a sauna (speciálně pak obecné požadavky na stavbu přístupnou veřejnosti, obecné požadavky na bazén pro kojence a batolata, požadavky na brouzdaliště, šatna umělého koupaliště a sauna, sauna, ochlazovna a odpočívárna sauny); příloha č. 7 infrastruktura pro alternativní paliva; příloha č. 8 vodní dílo (speciálně pak zakládání vodního díla, technické požadavky na stavební konstrukce vodního díla, požadavky na vodovodní síť, stoková síť, čistírna odpadních vod, přehrada a hráz, jez, stavba, kterou se zřizují, upravují nebo mění koryta vodních toků, stavba na ochranu před povodněmi a studna); příloha č. 9 stavba pro plnění funkce lesa (speciálně pak požadavky na stavbu lesních cest a stavbu na ostatních trasách pro lesní dopravu, požadavky na stavbu pro úpravu vodního režimu lesních půd); příloha č. 10 bezpečnostní vzdálenosti pro sklad pyrotechnických výrobků zařazených do podtřídy 1.1 podle dohody o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí (ADR); příloha č. 11 prostor pro přechovávání zbraní, střeliva a muniční skladiště [speciálně pak prostor pro přechovávání zbraní a střeliva (prosklená výloha prostoru pro přechovávání zbraní a střeliva), muniční skladiště (zásady pro výstavbu muničního skladiště / konstrukční požadavky na jednotlivé části muničního skladiště / bezpečnostní vzdálenost / vytápění a větrání muničního skladiště / elektrické zařízení a ochrana před vlivy elektrické energie / technické požadavky na zabezpečení muničního skladiště / prevence rizika vzniku nebo rozšíření požáru nebo výbuchu uložené munice), ochranný val/ ochranná stěna]; příloha č. 12 technické požadavky na stavby určené k nakládání s výbušninami (speciálně pak ochrana okolí, zásady pro výstavbu a konstrukční požadavky, požadavky na stavební prvky, vytápění, větrání, zásobování vodou, odpadní vody a kanalizace, elektrické zařízení, ochrana před účinky cizí elektrické energie, technické požadavky na zabezpečení výbušnin, prostor pro ničení výbušnin a zkušebny, laboratoř); příloha č. 13 stavba pro zemědělství (speciálně pak stavba pro hospodářská zvířata, doprovodná stavba pro hospodářská zvířata, stavba pro posklizňovou úpravu a skladování produktů rostlinné výroby, stavba pro skladování minerálních hnojiv, stavba pro skladování přípravků na ochranu rostlin a pomocných prostředků); příloha č. 14 seznam čsn a jejich částí jako norem k jednotlivým ustanovením této vyhlášky.

4.2 Pražské stavební předpisy (nařízení Rady hlavního města Prahy č. 12/­2024 Sb. HMP)

Dosavadní nařízení Rady HMP č. 10/­2016 Sb. HMP, novelizované nařízením č. 14/­2018 Sb. HMP, nařízením č. 8/2022 Sb. HMP a nařízením č. 15/­2022 Sb. HMP je nahrazeno novou, poněkud úspornější právní úpravou, zachovávající však základní principy, které původní nařízení vneslo, resp. v mnoha případech znovu vrátilo do českého práva. Mnohé z těchto přínosů týkajících se hmotného stavebního práva bylo nakonec převzato přímo stavebním zákonem v části čtvrté Stavební právo hmotné. (Staro)novými jevy, k jejichž aplikaci se městské stavební předpisy vrátily, byly zejména vymezení veřejných prostranství pomocí stavební a uliční čáry a definice těchto čar, definice zástavby prováděné na těchto čarách, zejména s ohledem na stanovení požadavků na kvalitu veřejného prostranství, vymezení typologie uliční sítě a její kategorizace, stanovení pravidel výškové regulace.

Nařízení o pražských městských stavebních předpisech předpokládá, že ve všech otázkách neupravených tímto nařízením se postupuje podle obecné právní úpravy (§ 152 stavebního zákona). Jeho základní kompozice je obdobná jako u předchozí podoby pražských stavebních předpisů. Nařízení upravuje podrobněji a do určité míry od obecné právní úpravy odchylně požadavky na vymezování pozemků (i když právě v této části byly vypuštěny podstatné pasáže týkající se částí území a ploch, přičemž jejich celostátní úprava je velmi slabá a problematická!). Dále jsou vymezeny požadavky na umisťování staveb na pozemcích a technické požadavky na stavby.

V části první jsou vedle předmětu právní úpravy vymezeny pojmy poněkud přesněji, než je tomu u obecného právního předpisu, a se zdůrazněním pojmů týkajících se typicky urbánních témat (blok). V části druhé jsou stanoveny požadavky na vymezování pozemků, opět s podstatně větším důrazem na specifika krajinné a urbánní povahy a z toho plynoucích požadavků na charakteristiky uliční sítě s uvedením základních požadavků na urbanistické typy ulic a šířky uličních prostranství.

Ve třetí části jsou uvedeny požadavky na umísťování staveb, opět především se zdůrazněním požadavků na kvalitní veřejná prostranství, jejich uspořádání a případné umisťování staveb na nich. Velkým problémem zůstává koordinace umísťování infrastrukturních sítí a výsadby vegetace v ulicích, nicméně pražské stavební předpisy přinášejí v § 11 a 12 alespoň pokus o nějaké efektivní řešení.

Při umisťování staveb stanoví předpis kromě obecných zásad především mnohem přesnější vymezení stavební čáry, podmínky umisťování staveb na uliční a stavební čáře a popis prostoru mezi uliční a stavební čarou a prvků před stavební čarou. Předpis stanovuje podmínky a náležitosti výškové regulace a umisťování staveb s ohledem na výškovou regulaci, zejména způsob určení výšky. Zvláštním případem je stanovování odstupových vzdáleností, při němž Praha setrvává u již existujícího modelu určení odstupového úhlu. Samostatně jsou pak upraveny podmínky odstupů staveb při hranici pozemku a požadavky na oplocení.

Problémem velkých měst je dopravní infrastruktura a zejména vysoké koncentrace dopravy ve všech jejích projevech, včetně dopravy v klidu (parkování). Jak způsoby napojení na komunikace, tak zejména požadavky na parkování (jeho kapacity, formy a charakter, včetně podpory alternativních forem dopravy) jsou pražskými stavebními předpisy upraveny samostatně a dosti rozsáhle. V oblasti infrastruktury technické se jedná především o vodohospodářství (zásobování pitnou vodou, zneškodňování odpadních vod a především odpovědné hospodaření s vodami srážkovými, jejich retence v době sucha a schopnosti odvodnění území v případě velkých až mimořádných srážek).

Vzhledem k negativním projevům a jejich „smogovému“ působení je mimořádná pozornost věnována reklamám a reklamním zařízením a jejich umisťování v městském prostředí. Obraně před tímto zamořováním je věnováno šest velmi obsáhlých paragrafů (§ 31 až § 36).

V části čtvrté jsou upraveny technické požadavky na stavby. V obecném výměru se pražské stavební předpisy odkazují na obecný celostátní právní předpis (a evropské směrnice). V detailu věnují podrobnější a odchylnou pozornost osvětlení, proslunění a stínění, ochraně před povodněmi a vydatnými srážkami, hygienickým zařízením a šatnám, schodištím a šikmým rampám, výtahům a zdvihacím plošinám, výškám místností, garážím, servisům a opravnám motorových vozidel a čerpacím stanicím a studnám. Specificky je popsáno vegetační souvrství částí střech budov se sklonem nepřevyšujícím úhel 20^o a o ploše větší než 20 m².

V části páté ve společných a závěrečných ustanoveních jsou uvedeny přípustné výjimky a z působnosti je vyloučeno ustanovení obecného předpisu o velkých sídlech.

Součástí pražských stavebních předpisů jsou rovněž tři přílohy, a to Příloha č. 1 Specifické hodnoty (zejména vzájemné polohy umisťovaných sítí a vysazovaných stromů v bloku stromy a inženýrské sítě, odstupový úhel a způsoby jeho použití a podmínky stanovení nejmenší vzdálenosti studny od zdrojů možného znečištění), Příloha č. 2 Vázaná a návštěvnická stání s uvedením příslušných tabulek a Příloha č. 3 Mapa k dopravě v klidu.

4.3 Brněnské stavební předpisy (nařízení Rady statutárního města Brna č. 14/­2024 Sb. SMB)

Statutární město Brno vydalo toto nařízení poprvé, nicméně odborní pracovníci tohoto města, stejně jako Ostravy, Plzně a Liberce se aktivně účastnili všech procesů souvisejících nejen s projednáváním stavebního zákona a jeho prováděcích vyhlášek, ale i vzájemné součinnosti při přípravě standardu městských stavebních předpisů.

I nařízení o brněnských městských stavebních předpisech předpokládá, že ve všech záležitostech neupravených tímto nařízením se postupuje podle obecné právní úpravy (§ 152 stavebního zákona). Jeho základní kompozice je obdobná jako u pražských stavebních předpisů. V detailech se ovšem odlišují a při jejich aplikaci je nutno se s nimi detailněji seznámit. Obsahují rovněž pět částí, věnovaných postupně předmětu právní úpravy a pojmům, požadavkům na vymezování území, požadavkům na umisťování staveb, technickým požadavkům na stavby a v části páté výjimkám. Obdobně jako pražské stavební předpisy věnují podstatně větší pozornost vymezování a kvalitě veřejných prostranství, a to jak ve vymezování pojmů, tak následně v pasážích věnovaných pozemkům a umisťování staven na nich. Řeší obdobně i kolize výsadeb prováděných v městském prostředí s umisťovanými infrastrukturními sítěmi. Pracují důsledněji nejen s vymezením uličních a stavebních čar, ale zejména se způsobem jejich aplikace v konkrétních podmínkách urbánního prostředí. Obdobně řeší i jeden z velkých problémů měst, a to odstupové vzdálenosti – standardní a dosud užívanou aplikací se městské struktury ředí a stávají se nejen obtížně spravovatelnými, ale zejména nesmírně nákladnými. Obdobné se týká rovněž dopravy a řešení dopravních problémů, jakož i systémů hospodaření s vodami. Ani Brno není uchráněno před záplavou (pravidelně mimořádně nevkusné) reklamy, umisťované kdekoliv a znečišťujících městské prostředí. I brněnské stavební předpisy proto tomuto tématu věnují rozsáhlejší pasáže.

V technických požadavcích na stavby věnují brněnské stavební předpisy z výše uvedených důvodů obsáhlejší pozornost podmínkám osvětlení, proslunění a stínění; pro stanovení odstupových vzdáleností z těchto hledisek převzalo Brno princip odstupového úhlu. Rozsáhleji také upravují podmínky ochrany území před povodněmi. Je nutno připomenout, že výstavba v povodích v blízkosti řek je ze zcela pochopitelných důvodů nejtypičtějším a nejčastějším způsobem zakládání urbánních struktur. Ochrana by proto neměla vylučovat výstavbu v těchto místech, ale vytvářet podmínky pro omezení případných škod.

Součástí brněnských stavebních předpisů jsou rovněž čtyři přílohy, a to Příloha č. 1 Specifické hodnoty (zejména vzájemné polohy umisťovaných sítí a vysazovaných stromů v bloku stromy a inženýrské sítě, odstupový úhel a způsoby jeho použití a podmínky stanovení nejmenší vzdálenosti studny od zdrojů možného znečištění), Příloha č. 2 Vázaná a návštěvnická stání s uvedením příslušných tabulek s připojenou mapou k dopravě v klidu, Příloha č. 3 Systém přepočtu v území a Příloha č. 4 Počty míst pro odkládání jízdních kol.

5. Vyhláška o provedení některých ustanovení stavebního zákona

Dosavadní opakovaně rozsáhle novelizovaná vyhláška č. 503/­2006 Sb. byla nahrazena vyhláškou č. 139/­2024 Sb., o provedení některých ustanovení stavebního zákona. Nahrazena byla touto vyhláškou rovněž předchozí vyhláška č. 498/­2006 Sb., o autorizovaných inspektorech, kterou byly podrobněji upraveny poměry těchto osob, zejména podmínky a náležitosti provádění autorizačních zkoušek.

Jedná se o vyhlášku s celkem málo rozsáhlou meritorní částí, avšak s velkým množstvím formulářových příloh upravujících jednak náležitosti formuláře návrhu na stanovení ochranného pásma, jednak souboru formulářů žádostí o:

a)  předběžnou informaci stavebního úřadu,

b)  vyjádření vlastníka veřejné dopravní nebo technické infrastruktury,

c)  povolení stavby nebo zařízení,

d)  změnu povolení,

e)  povolení změny využití území,

f) povolení dělení nebo scelení pozemků,

g)  vydání rámcového povolení,

h)  změnu záměru před dokončením,

i) vydání kolaudačního rozhodnutí,

j) povolení předčasného užívání stavby,

k)  povolení zkušebního provozu,

l) povolení změny v užívání stavby,

m) povolení odstranění stavby, zařízení a terénních úprav a

n)  dodatečné povolení stavby, zařízení a terénních úprav;

používání těchto formulářů je závazné, což je ústavně konformní, jak plyne i z dřívějšího nálezu Ústavního soudu. Smyslem je především sjednotit formální podobu žádostí, aby bylo možno efektivně využívat digitalizovaného prostředí výkonu veřejné moci, především pak podání prostřednictvím portálu stavebníka jakožto součásti portálu občana, a příslušných portálů orgánů veřejné moci.

V meritorní části upravuje vyhláška podrobněji v části třetí obsahové náležitosti štítku, které se neliší od dosavadní podoby (obsahuje především identifikační údaje o stavbě samé a o stavebníkovi, údaje o tom, kdo stavbu provádí, označení příslušného stavebního úřadu, číslo jednací vydaného povolení a datum nabytí právní moci a termín dokončení). V části čtvrté stanoví vyhláška podrobněji vzor průkazu zaměstnance stavebního úřadu pověřeného výkonem kontroly ve věcech stavebního řádu a především náležitosti provádění kontrol ve věcech stavebního řádu, zejména rozsah kontrolní prohlídky (§ 19 odst. 1). Stavební úřad ověřuje, zda

„a) je stavba prováděna nebo odstraňována v souladu s povolením nebo rozhodnutím podle zákona,

b)  je stavba prováděna nebo odstraňována v souladu s ověřenou dokumentací pro povolení záměru nebo ověřenou dokumentací pro odstranění stavby a v souladu s § 159 zákona,

c)  je řádně veden stavební deník, popřípadě jednoduchý záznam o stavbě,

d)  stavebně technickým stavem stavby není ohrožován život a zdraví osob nebo zvířat, bezpečnost a přístupnost anebo životní prostředí,

e)  prováděním nebo odstraňováním stavby, popřípadě provozem na staveništi, není nad přípustnou míru obtěžováno její okolí,

f) je zajištěna bezpečnost při provádění nebo odstraňování stavby,

g)  z hlediska přístupnosti jsou na přilehlých plochách pro chodce zabezpečeny výkopy proti pádu osob a jsou vyznačeny obchozí trasy,

h)  jsou prováděny předepsané zkoušky a měření,

i) stavebník plní povinnosti vyplývající z § 160 odst. 2 a § 161 odst. 1 až 3 zákona,

j) zhotovitel plní povinnosti vyplývající z § 163 zákona a

k)  stavbyvedoucí nebo stavební dozor plní povinnosti vyplývající z § 164 a 165 zákona“.

V části páté upravuje vyhláška podrobněji postavení autorizovaných inspektorů, zejména stanoví, kdo jsou koordinačními orgány (Česká komora architektů a Česká komora autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě) a postup při jmenování členů koordinačního orgánu a rozsah jeho činnosti, požadavky na přípravu, provádění a obsah zkoušek autorizovaných inspektorů, obsahové náležitosti žádosti o udělení oprávnění k výkonu činnosti autorizovaného inspektora a náležitosti a způsob vedení evidence autorizovaných inspektorů. Přestože je status autorizovaných inspektorů oproti původní koncepci z roku 2006 zásadně omezen a jejich činnost redukována, požadavky na jejich profesní kvalifikaci zůstávají i nadále velmi vysoké, jak plyne i z ustanovení o obsahu a rozsahu znalostí prověřovaných zkouškou (§ 21 a § 22). Autorizovaným inspektorům je svěřena působnost provádění kontrol dokumentací pro provádění stavby a podkladů ke kolaudaci a vypracovávání posudků v obou těchto případech (na základě smluv o kontrolní činnosti uzavřené s klientem), popřípadě provedení kontroly průběhu výstavby, a to buď na základě pověření stavebním úřadem, nebo na základě požadavku stavebníka [§ 276 až § 286 stavebního zákona].

V části šesté vymezuje vyhláška rozsah a obsah systému stavebně technické prevence (§ 25) a konečně obsahové náležitosti oznámení výskytu závady nebo havárie a výsledku šetření jejich příčin (§ 27). Vyhláška rozlišuje a vymezuje vady nebo závady stavby, závažné vady nebo závady a opakující se vady nebo závady. Definuje podrobněji, co rozumí havárií stavby, co značnou škodou a co rozumí událostí závažné vady nebo závady stavby. Podrobněji také vymezuje okruh oznamovatelů události, jimiž rozumí stavebníka, zhotovitele, stavbyvedoucího, odborně způsobilou osobu vykonávající stavební dozor (není-li osobou autorizovanou a připouští-li to zároveň stavební zákon), dozor projektanta, technický dozor stavebníka, autorizovaného inspektora a/nebo vlastníka stavby.

6. Vyhláška o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a jednotném standardu

Dosavadní opakovaně novelizovaná vyhláška č. 500/­2006 Sb. byla nahrazena vyhláškou č. 157/­2024 Sb., o územně analytických podkladech, územně plánovací dokumentaci a jednotném standardu. Částečně nahrazuje tato vyhláška rovněž vyhlášku č. 501/­2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území, a to zejména její části věnované tzv. „legendě“, neboli požadavkům na vymezování ploch – v nové vyhlášce označované poněkud zavádějícím názvem „jednotný standard územního plánu“.

Obdobně jako předchozí vyhláška i tato vyhláška upravuje náležitosti obsahu územně analytických podkladů, rozsah a formu územně analytických podkladů pro území kraje a jejich úplné aktualizace předkládaných k projednání radě kraje, formáty údajů o území a podmínky jejich poskytování. Protože obsahy územně plánovacích dokumentací jsou uvedeny rámcově přímo ve stavebním zákonu v § 74 až § 76 (ÚRP), § 77 až § 79 (ZÚR), v § 80 až § 84 (ÚP) a v § 85 až § 86 (RP) a podrobněji v přílohách č. 6(ÚRP), č. 7 (ZÚR), č. 8 (ÚP) a č. 9 (RP) stavebního zákona, jsou v této vyhlášce uvedeny pouze náležitosti obsahu a struktury zadání zásad územního rozvoje, územního plánu a regulačního plánu a náležitosti obsahu zadání změny územně plánovací dokumentace.

Nad dosavadní rámec a v souladu s požadavky na digitalizaci celého procesu upravuje tato vyhláška obsah jednotného standardu územně plánovací dokumentace, standardu vymezení zastavěného území a územních opatření a požadavky na strojově čitelný formát územní studie.

Vlastní meritorní část předpisu vymezuje v části druhé podrobněji obsah územně analytických podkladů a jejich databáze a obecnou strukturu údajů o území. Upravuje rovněž soubor podkladů pro rozbor udržitelného rozvoje území, vlastní rozbor udržitelného rozvoje území. V části třetí stanoví vyhláška náležitosti zadání územně plánovacích dokumentací a jejich změn. Ve čtvrté části vymezuje podrobněji standard územně plánovací dokumentace, vymezení zastavěného území a územních opatření a strojově čitelný formát územní studie. Jednotným standardem pak míní – jak uvedeno výše – fakticky tzv. legendu, tj. popis obsahu jednotlivých způsobů využití území (tzv. ploch s rozdílným způsobem využití).

Soubor 25 příloh obsahuje sledované jevy databáze, náležitosti metadat údaje o území, obsah a strukturu zadání zásad územního rozvoje, obsah a strukturu zadání územního plánu, regulačního plánu a jejich změny, k zásadám územního rozvoje požadavky na strukturu standardizovaných jevů, požadavky na grafické vyjádření standardizovaných jevů a požadavky na uspořádání a označení složek a souborů a na výměnný formát předávaných dat. Obdobně pro územní plány v prostředí GIS a v prostředí CAD, specificky pak požadavky na grafické vyjádření ploch s rozdílným způsobem využití, dále požadavky na uspořádání a označení složek a souborů a na výměnný formát předávaných dat územního plánu, požadavky na strukturu standardizovaného jevu regulačního plánu v prostředí GIS a CAD a na grafické vyjádření standardizovaného jevu regulačního plánu, požadavky na uspořádání a označení složek a souborů a na výměnný formát předávaných dat regulačního plánu. Obdobně pak v poněkud jednodušší podobě i pro případ vymezení zastavěného území, pro případ stavební uzávěry a asanace území. Závěrečná příloha vymezuje požadavky na strojově čitelný formát územní studie.

Velkým problémem i nadále zůstává struktura sledovaných jevů databáze územně analytických podkladů, uvedených v příloze č. 1, postrádající jakékoliv logické a smysluplné uspořádání. Vedle sebe se vyskytují jevy měřítkově a povahou a významem v území nesouměřitelné až o několik řádů. Jakýkoliv zásah do tohoto uspořádání navíc ponese důsledky, s nimiž jsme se museli potýkat již podle předchozí vyhlášky, jejíž struktura byla opakovanými novelizacemi učiněna nepřehlednou a tudíž prakticky nepoužitelnou. Problematickým je rovněž samo pojetí územně plánovací činnosti – mimořádně rozsáhlé, detailní a závazné na všech úrovních, což činí plánovací proces nesmírně neefektivním a nákladným.

Příspěvek by zpracován ke dni 15. července 2024.

Doplňující poznámka:

Po 15. červenci (s účinností od 1. srpna) byla vydána Ministerstvem dopravy vyhláška č. 227/2024 Sb., o rozsahu a obsahu projektové dokumentace staveb dopravní infrastruktury, jejímž předmětem je stanovení rozsahu a obsahu projektové dokumentace pro stavbu dálnice, silnice, místní komunikace a veřejně přístupné účelové komunikace (podrobnosti pro povolení stavby v příloze č. 1, pro provádění v příloze č. 2), stavbu dráhy (podrobnosti pro povolení v příloze č. 1 a pro provádění v příloze č. 3) a civilní leteckou stavbu (podrobnosti pro povolení v příloze č. 1 a pro provádění v příloze č. 4).

Pro obsah projektové dokumentace pro odstranění stavby dopravní infrastruktury, pro obsahové náležitosti doplnění dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby dopravní infrastruktury o architektonicko-stavební řešení a stavebně konstrukční řešení podle § 329 odst. 1 písm. b) zákona, jakož i obsahové náležitosti dokumentace pro povolení stavby v případě souboru staveb se použijí obdobně ustanovení obecné vyhlášky o dokumentaci staveb.

I v tomto případě zůstává zachován princip odpovědnosti projektanta: rozsah jednotlivých částí projektové dokumentace musí odpovídat druhu a významu stavby, stavebně technickému provedení, účelu využití, charakteru horninového prostředí, ve kterém je stavba vedena, vlivu na životní prostředí a době trvání stavby. Položky jednotlivých částí, které stavba neobsahuje, se nevyplňují. K projektové dokumentaci se přikládá dokladová část.

JUDr. Jiří Plos