Daň silniční

Silniční daň jako jediná z našich daní neplyne do státních, obecních, krajských rozpočtů, ale do Státního fondu dopravní infrastruktury, jehož účelem je financování výstavby, modernizace, oprav a údržby silnic a dálnic, celostátních a regionálních drah a dopravně významných vodních cest v ČR. Která vozidla jsou předmětem daně silniční? Je daňově účinná silniční daň zaplacená také za jiného poplatníka?

Novela zákonem č. 142/2022 Sb. – a to již zpětně od počátku roku 2022 – zredukovala předmět daně, snížila sazby a zrušila zálohy… V ČR ojedinělým průvodním úkazem bylo zjednodušení a zpřehlednění daňového systému, jen tak dále! Důvod? Další mimořádná událost, a to napříč Evropou, související s vojenským konfliktem na Ukrajině, který má řadu sekundárních dopadů na podnikatelské subjekty, zejména zvýšení cen pohonných hmot. Přepravcům se tímto citelně zvýšily náklady na dopravu, které se pak logicky návazně promítají do zvýšení cen služeb a zboží.

ZÁKON O DANI SILNIČNÍ nemá ani 20 paragrafů a do roku 2002 první paragraf uváděl jeho účel:

•    „Účelem zákona je upravit daň silniční (dále jen „daň“), kterou se zdaňuje užívání pozemních komunikací v České republice silničními motorovými vozidly a jejich přípojnými vozidly.“

Také do této a priori národní majetkové daně zasahují stále výrazněji unijní předpisy, zejména směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/62/ES, o výběru poplatků za užívání určitých pozemních komunikací těžkými nákladními vozidly, ve znění pozdějších novelizací („Euroviněta“).

Po novele jsou předmětem daně už jen „těžká“ nákladní auta s největší povolenou hmotností nad 3,5 tuny. Ovšem dani reálně podléhají pouze vozidla s nenulovou roční výší daně, která se uplatní u vozidel určitého počtu náprav až od určité stanovené tonáže celkové hmotnosti (např. u vozidel se dvěma nápravami až od 12 tun, se třemi nápravami až od 16 tun). Od roku 2022 tak přestaly podléhat dani především osobní automobily, jakož i autobusy a „lehká“ nákladní auta.

•    „Předmětem daně silniční je … silniční vozidlo kategorie N2 a N3 a jejich přípojná vozidla kategorie O3 nebo O4, pokud jsou registrovaná v registru silničních vozidel v České republice.“

Dani silniční tak podléhají jen těžká nákladní vozidla určená k přepravě zboží s maximální povolenou hmotností nad 3,5 tuny, a přípojná vozidla kategorií O3 a O4 – jak to vyžaduje Euroviněta. Navíc k faktickému zdanění těchto vozidel dochází až od určité tonáže (celkové hmotnosti) vozidla v závislosti na počtu náprav, jak vyčteme z Přílohy k ZDS uvádějící formou tabulek sazby daně pro jednotlivé kategorie vozidel, resp. příslušné podkategorie BA až BD rozlišované dle konstrukce karoserie – v členění podle počtu náprav a největší povolené hmotnosti. Prakticky řečeno se od roku 2022 daň silniční platí již pouze za vybraná vozidla s největší povolenou hmotností 12 tun a více a jejich přípojná vozidla s největší povolenou hmotností 12 tun a více.

O tristní práci zákonodárců výmluvně svědčí skutečnost, že po zmíněné novelizaci zůstal v ZDS celý § 6 stanovující dosavadní systém sazeb daně a jejich případného snížení či zvýšení… Ačkoli jak bylo předesláno, nově platný systém sazeb daně silniční uvádí kompletně nová příloha. Tuto zmatečnost se snaží řešit výklad Ministerstva financí: „V souvislosti s dotazy veřejnosti, uvádíme na jisto, že novela měla mimo jiné zrušit § 6 ZDS, protože právní úprava sazby daně byla beze zbytku nahrazena novou úpravou výše daně podle § 5 ZDS a výpočtu daně podle § 12a ZDS. V důsledku legislativně technické chyby v průběhu projednávání návrhu však ke zrušení § 6 nedošlo, přesto, že to bylo zamýšleno, jak vyplývá i z platného znění, které bylo součástí vládního návrhu předloženého Poslanecké sněmovně … To z § 6 ZDS činí obsoletní ustanovení, které není použitelné.“

§ 6 ZDS se starými neplatnými sazbami ruší další novela – zákon č. 432/2022 Sb. – ale až od 1. 1. 2024, která ještě nahrazuje přežité pojmy „držitel“ vozidla za provozovatele a „technický průkaz“ registrem vozidel.

První Novela dále od roku 2022 zjednodušila poplatníky: „Poplatníkem daně silniční je ten, kdo

a)  je jako provozovatel zdanitelného vozidla zapsán v technickém průkazu vozidla,

b)  užívá zdanitelné vozidlo, v jehož technickém průkazu je zapsána jako provozovatel osoba, která zemřela, zanikla nebo byla zrušena.“

Dodejme, že podle § 2 odst. 15 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (…), ve znění p.p. „provozovatelem silničního vozidla je osoba, která je v registru silničních vozidel zapsána jako vlastník tohoto vozidla, není-li jako jeho provozovatel v registru silničních vozidel zapsána jiná osoba“. S ohledem na význam provozovatele zapsaného v technickém průkazu, je třeba při nákupu či prodeji zdanitelného vozidla urychleně provést patřičnou změnu v evidenci (registru) vozidel a dokladech.

Kvůli redukci předmětu daně ubylo výjimek vyloučených z předmětu daně nebo osvobozených od daně, a zrušeno byla i snížení daně novějších vozidel. Zachovány ale byly slevy na dani při využití tzv. kombinované dopravy nejen po silnici, ale částečně (nejméně 100 km) také po železnici nebo vnitrozemskou vodní cestou.

Poplatník je povinen podat řádné daňové přiznání k dani silniční, pokud se v něm uvádí alespoň jedno zdanitelné vozidlo, do 31. ledna kalendářního roku následujícího po zdaňovacím období, ve stejné lhůtě je daň splatná. Novela také zrušila systém placení čtvrtletních záloh na daň i registraci k dani silniční.

Příklad 1

Silniční daň stojí na úředním formalismu

I když je obecně v daních rozhodující skutečný stav – stačí nahlédnout do § 8 daňového řádu – tak naopak u daně silniční je určující formální stav uvedený v příslušné úřední evidenci, i když neodpovídá reálné situaci. Jak opakovaně stanovil Nejvyšší správní soud. Na tento formalismus je třeba dávat pozor zejména při změně vlastníka, resp. provozovatele vozidla. Podle rozsudku citovaného soudu č. j. 1 Afs 54/2012-40 je pro účely daně silniční rozhodující zápis, resp. příslušná změna v úřední evidenci registru silničních vozidel. Teprve uskutečněním tohoto deklaratorního zápisu se změní poplatník této daně, bez ohledu na skutečný právní převod (přechod) vlastnických práv k vozidlu. Doslova soud uvedl: „Pokud stěžovatel nebyl dostatečně bdělý, musí plně snášet negativní důsledky, které pro něj z toho plynou…“. A nejde o jeden „úlet“, jelikož obdobných soudních rozhodnutí je více: Krajský soud v Plzni č. j. 30 Af 45/2012, Nejvyšší správní soud č. j.1 Afs 79/2012-42 a další.

Z poslední doby můžeme zmínit rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. března 2020 č. j. 4 Afs 258/2019 – 25. V kasační stížnosti podnikatel namítl, že správce daně a poté i krajský se nedostatečně zabývaly skutkovými okolnostmi případu a neprovedly navržené důkazy. Dostal do důkazně obtížné situace, protože vůz prodal mimo území Evropské unie a současně je nemohl bez prohlídky v Česku odhlásit, resp. převést na nového majitele. Nejvyšší správní soud uvedl, že silniční daň byl povinen odvést stěžovatel, který byl u vozidel uveden v registru vozidel jako provozovatel. Pro posuzovanou věc je nerozhodné, zda byl skutečným vlastníkem či nikoliv. Bylo totiž na stěžovateli (podnikateli), aby zápis v registru vozidel uvedl do stavu, který by odpovídal jeho případným soukromoprávním ujednáním. Jestliže tak neučinil, jdou následky s tím spojené zcela k jeho tíži. Finanční orgány proto správně odmítly provést výslech svědka, neboť nemohl jakkoliv zpochybnit skutečnost, že stěžovatel byl v posuzovaných zdaňovacích obdobích uveden jako provozovatel vozidel v registru vozidel.

Od zmíněné zásadní novely č. 142/2022 Sb. je tento úřední formalizmus výslovně zapsán v § 14a ZDS.

DANĚ Z PŘÍJMŮ - Silniční daň se schová mezi „ostatní daně“ označené jako daňový výdaj (náklad) v § 24 odst. 2 písm. ch) ZDP, protože § 25 ZDP o silniční daně nestanoví jinak. Pro účtující poplatníky je podstatné, že daňová účinnost není podmíněna zaplacením daně. Stejně se posuzuje i dodatečně vyměřená (doměřená) silniční daň, přičemž základ daně ovlivní ke dni doručení rozhodnutí správce daně, resp. v daňové evidenci až při úhradě.

Zvláště u této daně je ale třeba pamatovat na § 25 odst. 1 písm. r) ZDP, dle něhož obecně není daňově účinná silniční daň zaplacená za jiného poplatníka. Což reálně hrozí zejména u nájmů a výpůjček cizích vozidel, i u automobilů zaměstnanců (jde-li o nákladní auto zaměstnance, který rovněž podniká).

Výjimku uvádí § 24 odst. 2 písm. u) ZDP, podle kterého je daňově účinná silniční daň zaplacená také za jiného poplatníka, a to:

•    zaplacená jedním z manželů,

-    který je zapsán jako provozovatel motorového vozidla v osvědčení o registraci vozidla,

-    přičemž vozidlo je používáno pro činnost, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti, druhým z manželů, který jako provozovatel v osvědčení o registraci vozidla zapsán není, a dále

•    zaplacená veřejnou obchodní společností nebo komanditní společností

-    za společníky v.o.s., resp. za komplementáře k.s.,

-    kteří pro pracovní cesty používají vlastní vozidlo.

Účetnictví

Vznik platební povinnosti coby předpis daně silniční se účtuje do nákladů v rámci účtové skupiny 53 – Daně a poplatky, přičemž v souladu s dřívějšími Postupy účtování se v praxi využívá účet: 531 – Daň silniční. Souvztažným účtem z účtové skupiny 34 – Zúčtování daní a dotací obvykle je: 345 – Ostatní daně a poplatky. Načež se zpravidla účtuje už jen o peněžité úhradě tohoto dluhu MD 345 / D 211 nebo 221.

Ing. Martin Děrgel