Ing. Václav Benda (II/2018)

481.   Reklamace zboží

Jednatel firmy se setkal s problémy u reklamace zboží, pokud bylo zakoupeno na IČ. Proto se rozhodl nakoupit na své jméno a adresu bydliště. Jedná se o zboží do 10 000 Kč. Vystavený doklad, na kterém je uvedeno jméno a bydliště jednatele a všechny další náležitosti daňového dokladu, je možné považovat dodavatelem za zjednodušený daňový doklad (protože tam není identifikace firmy, ale jednatele) a uplatnit si DPH na vstupu.

Je dané tvrzení správné?

Ze zákona o DPH vyplývá, že plátce je oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění (dodání zboží, poskytnutí služby), které v rámci svých ekonomických činností použije pro účely uskutečňování zdanitelných plnění dodání zboží nebo poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku a dalších vyjmenovaných plnění. V daném případě je podstatné prokázání použití v rámci ekonomických činností. Pro uplatnění nároku na odpočet daně je povinen mít daňový doklad. Neobsahuje-li doklad pro prokázání nároku na odpočet daně všechny předepsané náležitosti daňového dokladu, lze nárok na odpočet daně prokázat jiným způsobem. Tím se rozumí také případ, kdy doklad obsahuje chybné náležitosti.

Není rozhodující, zda se jedná o zjednodušený daňový doklad, či řádný daňový doklad. Rozhodující je, že pokud na něm jsou některé náležitosti uvedeny chybně, lze nárok na odpočet daně prokázat jiným způsobem, např. v uvedeném případě při chybném označení plátce výpisem z obchodního rejstříku.

Ing. Zdeněk Kuneš (II/2018)

482.   Výstavba ubytovny z pohledu DPH

Klient se rozhodl, že postaví ubytovnu. Je plátce DPH a v budoucnosti chce ubytovnu pronajímat občanům, ale i firmám.

Je možné při výstavbě ubytovny uplatňovat DPH na vstupu?

Podle § 72 odst. 1 zákona o DPH je plátce oprávněn uplatnit u přijatého zdanitelného plnění odpočet daně, pokud ho v rámci své ekonomické činnosti použije pro uskutečňování zdanitelných plnění nebo další vymezené účely uvedené v jednotlivých písmenech tohoto odstavce. Pokud by plátce ubytovnu využíval pro poskytování ubytovacích služeb v rámci své ekonomické činnosti, vznikal by mu u nákladů na vybudování ubytovny nárok na odpočet daně. Ubytovací služby je třeba pro účely DPH chápat jako ubytování v hotelích a podobných zařízeních, včetně každodenního úklidu, rekreační a ostatní krátkodobé ubytovací služby, jako jsou ubytovací služby v mládežnických hostelech, horských chatách a rekreačních chatách, a dále také ubytování v tábořištích a kempech. Jako ubytovací službu nelze chápat prostý nájem bytů, jednotek či jiných nemovitých věcí. Pokud by se jednalo o prostý nájem nemovité věci, uplatnilo by se podle § 56a zákona o DPH osvobození od daně bez nároku na odpočet daně. Pokud by tedy plátce využíval ubytovnu pro nájem, který by byl osvobozen od daně podle § 56a zákona o DPH, u nákladů na vybudování ubytovny by mu nárok na odpočet daně nevznikal.

Podle § 56a odst. 3 zákona o DPH se může plátce rozhodnout nájem nemovité věci zdaňovat, pokud se jedná o nájem jinému plátci pro jeho ekonomickou činnost. Pokud by byl nájem za podmínek stanovených v uvedeném odstavci zdaňován, plátci by nárok na odpočet daně vznikal. Nájem však nemůže být zdaňován vůči nájemci, který není plátcem daně. Pokud by plátce ubytovnu pronajímal jak plátcům, tak i neplátcům daně a nájem vůči plátcům by za splnění stanovených podmínek zdaňoval, vznikl by mu u nákladů na vybudování ubytovny podle § 72 odst. 6 zákona o DPH nárok na odpočet daně v částečné výši, tj. musel by ho uplatňovat pouze v krácené výši podle pravidel stanovených v § 76 zákona o DPH.

Ing. Václav Benda (II/2018)

483.   Poskytnutí služby osobou neusazenou v tuzemsku

Firma X obdržela fakturu od firmy Y za antivirový program. Na faktuře není uvedeno DIČ firmy X. Firma Y má na dokladu uvedeno zahraniční VAT (Irsko). Na faktuře je vyčíslena DPH 21 %.

Jak má firma X postupovat ohledně DPH?

Za předpokladu, že je dodavatel neusazenou osobou (nemá v tuzemsku sídlo ani provozovnu), tak firma X jako plátce přijala elektronicky poskytovanou službu od neusazené osoby s místem plnění v tuzemsku. V takovém případě firma X měla poskytovateli služby, firmě Y, poskytnout daňové identifikační číslo a on měl firmě X tuto službu jako osobě povinné k dani poskytnout bez daně. Podle § 24 zákona o DPH vzniká plátci při poskytnutí služby s místem plnění v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku povinnost přiznat daň ke dni poskytnutí služby.

Základem daně je základ daně uvedený na daňovém dokladu. Při odpočtu daně, kterou plátce uplatnil při poskytnutí zdanitelného plnění osobou povinnou k dani neusazenou v tuzemsku, je podmínkou daň přiznat a mít daňový doklad. Pokud plátce daňový doklad nemá, může nárok na odpočet daně prokázat jiným způsobem. Pokud je na dokladu uvedená irská DPH, tak tuto si plátce uplatnit nemůže. Má ale možnost vrátit doklad a požádat o jeho opravu.

Ing. Zdeněk Kuneš (II/2018)

484.   Nákup zboží z Německa

Podnikatel – FO, neplátce DPH – by chtěl nakupovat v menším množství jako zboží knihy z Německa. Platba bude provedena kartou z běžného účtu a doprava zásilkovou službou PPL.

Má podnikatel nějaké povinnosti ve vztahu k DPH?

Podle § 2a zákona o DPH není předmětem daně pořízení zboží z jiného členského státu osobou povinnou k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem, pokud celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 326 000 Kč. Prakticky to znamená, že nepřekročí-li podnikatel uvedený limit, bude uvedené zboží pořizovat z Německa včetně německé DPH a nebude mu vznikat povinnost přiznat v tuzemsku z uvedeného zboží českou DPH.

Pokud by byl uvedený limit překročen, stal by se podnikatel podle § 6g zákona o DPH identifikovanou osobou, a to dnem, kdy by pořídil z jiného členského státu zboží, kterým by limit v kumulativní hodnotě 326 000 Kč překročil. Od tohoto okamžiku by měl požadovat na základě předložení osvědčení o registraci od německého dodavatele fakturu bez DPH a vznikala by mu povinnost přiznávat daň v tuzemsku jako při pořízení zboží z jiného členského státu.

Ing. Václav Benda (II/2018)

485.   Osvobození nemovité věci od DPH

Daňový poplatník si v roce 2007 pořídil dřevěnou stavbu – přístřešek pro koně – za 159 229 Kč. Nyní je zůstatková cena 76 795 Kč.

Může ji poplatník vyřadit z podnikání, aniž bych musel odvádět DPH?

Jedná se o použití majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomické činnosti plátce, které se podle zákona o DPH považuje za dodání zboží. Za předpokladu, že se v daném případě jedná o stavbu pevně spojenou se zemí, posuzuje se její dodání za dodání vybrané nemovité věci.

V tomto případě platí, že po 3 letech od vydání prvního kolaudačního souhlasu je dodání této vybrané nemovité věci osvobozeno od DPH. Plátce neprovede ani úpravu odpočtu daně, protože pro tuto nemovitou věc platila lhůta pro úpravu odpočtu daně 5 let a tato lhůta již uplynula.

Ing. Eva Sedláková (II/2018)

486.   Zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím

Plátce DPH provozuje e-shop na prodej mobilních telefonů. Prodává nové telefony od českého, čínského a německého dodavatele. A v rámci 14denní lhůty pro vrácení zboží se občas vrací telefony od zákazníka, které vykazují používání uživatelem a již nejsou originálně zabalené. Také obměňuje telefony předváděcí a zapůjčené v rámci propagace pro tisk, reklamní účely a část telefonů je z reklamace od zákazníků. Jde o používané zboží.

Je možné u uvedeného použitého zboží použít § 90 zákona o DPH? Má plátce DPH nějaké evidenční povinnosti?

Podle § 90 zákona o DPH může zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím, který spočívá ve zdanění přirážky, použít obchodník při dodání použitého zboží, pokud je toto zboží obchodníkovi dodáno v rámci obchodování na území EU vyjmenovanými osobami, zejména osobou nepovinnou k dani. Podle mého názoru nejsou podmínky pro aplikaci § 90 zákona o DPH v uvedeném případu splněny, protože plátce nemá zřejmě postavení obchodníka s použitým zbožím podle § 90 odst. 1 zákona o DPH a mobilní telefony nejsou použitým zboží nakoupeným od osob nepovinných k dani, protože byly vráceny v rámci reklamace a byly tedy fakticky prodávány jako nové.

Při jejich pořízení od dodavatelů byl e-shopem zřejmě uplatněn nárok na odpočet daně, což vylučuje aplikaci zvláštního režimu zdanění přirážky, jak vyplývá z § 90 odst. 12 zákona o DPH. Při jejich následném prodeji po vrácení v rámci reklamace je tedy podle mého názoru nezbytné použít standardní režim zdanění, při němž bude základem daně úplata, kterou zaplatí nový zákazník.

Ing. Martin Děrgel (II/2018)

487.   DPH z vydané zálohové faktury

Podnikatelé, FO, kteří vedou daňovou evidenci, odvádí DPH z vydané zálohové faktury, např. na materiál.

Je to pravdivá informace?

Podle § 20a zákona o DPH vzniká plátci povinnost přiznat daň obecně ke dni uskutečnění zdanitelného plnění. Přijme-li plátce před uskutečněním zdanitelného plnění úplatu, z takto přijaté částky mu vzniká povinnost přiznat daň okamžitě ke dni jejího přijetí. Uvedená pravidla platí jak pro plátce, kteří vedou účetnictví, tak i pro plátce, kteří vedou pouze daňovou evidenci. U popsané situace to znamená, že k datu vystavení zálohové faktury na materiál plátci povinnost přiznat daň nevzniká.

Povinnost přiznat daň vzniká plátci podle § 20 odst. 2 zákona o DPH k datu přijetí zálohy na materiál. V návaznosti na to vzniká plátci povinnost do 15 dnů od tohoto dne za podmínek stanovených v § 28 zákona o DPH vystavit daňový doklad na takto přijatou částku.

Ing. Václav Benda (II/2018)