Daně
4.1 ZDP
ZDP
411. Právní dvojí zdanění
Paní Magda je vyhlášená kuchařka, která je v České republice zaměstnána u firmy Hotely, a.s. O svých kulinářských dovednostech sepsala pro německého vydavatele kuchařskou knihu, která byla vydána v Německu, za což obdržela v Německu honorář 10 000 eur, který byl v Německu zdaněn daňovou sazbou 5 %, takže jí německá redakce z příjmu srazila 500 eur. Paní Magda si proto do Česka přivezla zdaněných 9 500 eur.
Musí paní Magda v Česku přiznat ke zdanění nejen mzdu z Česka, ale také honorář za knihu?
Protože jde o tzv. českého daňového rezidenta, který v ČR povinně zdaňuje všechny své celosvětové příjmy, musí paní Magda v Česku podat daňové přiznání a přiznat ke zdanění nejen mzdu z Česka, ale také honorář za knihu z Německa, a to v plné, hrubé, výši 10 000 eur (po přepočtu na Kč). Naštěstí existuje Smlouva s Německem, podle které se o daň zaplacenou v Německu (500 eur) sníží daňová povinnost vypočtená v ČR z celosvětových příjmů paní Magdy. Pokud by ale této smlouvy nebylo, resp. příjem by pocházel ze státu, s nímž takovou smlouvu Česká republika neuzavřela, pak by skutečně byla daň v ČR zaplacena podruhé z téhož zahraničního příjmu.
§ 23 odst. 4 písm. d) ZDP by zde nebylo možno využít, neboť zahraniční příjem nebyl poprvé zdaněn podle českého ZDP.
Ing. Martin Děrgel
412. Příjmy ze samostatné činnosti
Fyzická osoba podniká ve stavebnictví. Kromě toho poskytuje stavebním dělníkům také ubytování v ubytovně, kterou fyzická osoba vlastní. Fyzická osoba dosahuje jednak příjmů ze stavební činnosti, jednak příjmů z ubytování.
Jedná se o příjmy ze samostatné činnosti?
V obou případech se jedná o příjmy ze samostatné činnosti (§ 7). Okolnost, zda fyzická osoba vložila ubytovnu do svého obchodního majetku, není v daném případě pro účely zařazení tohoto příjmu pod § 7 důležitá. Podstatná je skutečnost, že se jedná o příjem dosažený na základě příslušného živnostenského oprávnění.
Ing. Luděk Pelcl
413. Rezidence právnické osoby
Česká ABC, s.r.o., mající jediného společníka, založila dceřinou společnost Credit Capital se sídlem na Seychelách, která se zabývá krátkodobým půjčováním relativně nižších částek veřejnosti ve státech východní Evropy a v Rusku. Při policejní razii v české ABC, s.r.o., a u jejího společníka pro podezření z trestného činu krácení daně byly objeveny i dokumenty dokládající, že Credit Capital je řízena výhradně z ČR, což potvrdilo rovněž vysledování telefonních a e-mailových kontaktů. Poté co v trestním řízení vyšly najevo skutečnosti, zahájil český správce daně řízení i s firmou Credit Capital, kterou právem označil za rezidenta ČR.
Může správce daně požadovat po firmě Credit Capital, aby v Česku přiznala ke zdanění veškeré své celosvětové příjmy?
Tuzemský správce daně proto může oprávněně požadovat po firmě Credit Capital, aby v Česku přiznala ke zdanění veškeré své celosvětové příjmy. A jelikož se Seychelami nemá ČR uzavřenu smlouvu o zamezení dvojímu zdanění, nepřichází do úvahy možnost vynětí tamních příjmů ze zdanění v Česku ani započtení seychelské daně na úhradu české DPPO. Nicméně otázkou je, jestli tato možnost bude reálně skutečně naplněna a završena přilepšením do státního rozpočtu.
Obvykle totiž firmy v obdobné situaci působící hlavně v cizině hrají „mrtvého brouka“, nekomunikují, a protože u nás nemívají ani hodnotnější majetek, zůstává jejich zdanění pouhým přáním.
Ing. Martin Děrgel
414. Sleva na zaměstnance
Zaměstnanec má invaliditu I. stupně, zaměstnavatel na něj uplatňuje zákonnou slevu. Od 28. září se zaměstnanec stane starobním důchodcem, ale stále pracujícím u zaměstnavatele.
Může si zaměstnavatel i nadále uplatňovat slevu na zaměstnance?
Zákon o daních z příjmů nestanoví, že slevu podle § 35 odst. 1 zákona nemůže uplatnit zaměstnavatel v případě, že jeho zaměstnanec, osoba se zdravotním postižením, případně s těžším zdravotním postižením, pobírá starobní důchod. Pokud zaměstnavatel doloží, že skutečně zaměstnává výše uvedenou osobu se zdravotním postižením, případně s těžším zdravotním postižením, má na uvedenou slevu zákonný nárok.
Pokud se jedná o zaměstnance, může si uplatnit slevu na dani podle § 35ba odst. 1 písm. c) zákona, a to ve výši 2 520 Kč. Jde o poplatníka, který pobírá invalidní důchod pro invaliditu prvního nebo druhého stupně z důchodového pojištění podle zákona o důchodovém pojištění, nebo mu zanikl nárok na částečný invalidní důchod z důvodu souběhu nároku na výplatu tohoto invalidního důchodu a starobního důchodu.
415. Sleva na dani
Dva podnikatelé založili společnost s tím, že příjmy a výdaje si rozdělují v poměru 50 : 50. Jeden z podnikatelů má uzavřenu pracovní smlouvu se 2 zaměstnanci se zdravotním postižením, kteří pracující také pro společnost, a proto v rámci společných výdajů ve společnosti se rozdělují i mzdy a pojistné zaměstnanců. Na zaměstnance uplatňuje slevu na dani podle § 35c zákona, tj. slevu na zaměstnance se zdravotním postižením.
Lze mezi společníky společnosti rozdělit slevu na dani?
Sleva na dani není daňovým výdajem, slevu může při splnění podmínek daných § 35 zákona uplatnit pouze zaměstnavatel, tj. podnikatel, který má se zaměstnanci uzavřen pracovněprávní vztah.
Osoby se zdravotním postižením
Kdo je osobou se zdravotním postižením, případně s těžším zdravotním postižením, stanoví § 67 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších přepisů. Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou orgánem sociálního zabezpečení uznány:
a) invalidními ve třetím stupni (dále jen „osoba s těžším zdravotním postižením“),
b) invalidními v prvním nebo druhém stupni, nebo
c) zdravotně znevýhodněnými (dále jen osoba zdravotně znevýhodněná).
Skutečnost, že je osobou se zdravotním postižením, dokládá fyzická osoba:
a) posudkem nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení, pokud se jedná o invalidní osobu, nebo
b) rozhodnutím nebo potvrzením orgánu sociálního zabezpečení, pokud se jedná o osobu zdravotně znevýhodněnou.
416. Dohody o pracovní činnosti
Zaměstnavatel zaměstnává pracovníky na dohody o pracovní činnosti.
Může si zaměstanvatel uplatnit slevu na dani podle § 35 zákona?
Zákon v § 35 odst. 2 stanoví mimo jiné, že průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců se zdravotním postižením se vypočítá jako podíl celkového počtu hodin, který těmto zaměstnancům vyplývá z rozvržení pracovní doby nebo z individuálně sjednané pracovní doby po dobu (délku) trvání pracovního poměru v období, za které se podává daňové přiznání, a celkového ročního fondu pracovní doby připadajícího na jednoho zaměstnance pracujícího na plnou pracovní dobu.
Jde-li o dohodu o pracovní činnosti (stejně by se posuzovala dohoda o provedení práce), jedná se podle zákoníku práce o práci konanou mimo pracovní poměr.
Z uvedeného důvodu nemůže v daném případě zaměstnavatel uplatnit slevu na dani podle § 35 zákona na tyto zdravotně postižené osoby.
417. Hodinová týdenní pracovní doba
Zaměstnavatel, na jehož pracovišti je stanovena 40hodinová týdenní pracovní doba, zaměstnával v r. 2016 dva zaměstnance – Z1 a Z2 – se zdravotním postižením bez těžšího zdravotního postižení (ZP) a dva zaměstnance – Z3 a Z4 – s těžším zdravotním postižením (TZP). Zaměstnanec Z1 nastoupil do zaměstnání 1. ledna 2016 na 40hodinovou týdenní pracovní dobu. Zaměstnanec Z2 nastoupil do zaměstnání 1. června 2016 také na 40hodinovou týdenní pracovní dobu. Zaměstnanec Z3 nastoupil do zaměstnání 1. ledna 2016 na 35hodinovou týdenní pracovní dobu. Zaměstnanec Z4 nastoupil do zaměstnání 1. ledna 2016 na 25hodinovou týdenní pracovní dobu. Zaměstnanec Z1 neodpracoval 48 hodin z důvodu pracovní neschopnosti, za kterou mu nebyly poskytovány dávky nemocenského pojištění. Zaměstnanec Z2 neodpracoval 150 hodin z důvodu nenapracovaného pracovního volna poskytnutého zaměstnavatelem bez náhrady mzdy. Zaměstnanec Z3 neodpracoval 400 hodin z důvodu uvolnění pro výkon veřejné funkce. Zaměstnanec Z4 neodpracoval 300 hodin z důvodu pracovní neschopnosti, za kterou mu nebyly poskytovány dávky nemocenského pojištění.
Jakou slevu na dani si může zaměstnavatel odečíst od své daně?
Fond pracovní doby v r. 2016 činil 253 pracovních dnů, tj.:
– při 40hodinové týdenní pracovní době 2 024 pracovních hodin (pro Z1),
– při 35hodinové týdenní pracovní době 1 771 pracovních hodin (pro Z3),
– při 25hodinové týdenní pracovní době 1 265 pracovních hodin (pro Z4).
Fond pracovní doby od června 2016 při 40hodinové týdenní pracovní době činil 147 x 8 = 1 176 pracovních hodin (pro Z2).
Zaměstnanec Z1 odpracoval 2 024 – 48 = 1 976 pracovních hodin,
zaměstnanec Z2 odpracoval 1 176 – 150 = 1 026 pracovních hodin,
zaměstnanec Z3 odpracoval 1 771 – 400 = 1 371 pracovních hodin,
zaměstnanec Z4 odpracoval 1 256 – 300 = 956 pracovních hodin.
Průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců se ZP:
(1 976 + 1 026) : 2 024 = 1,483, tj. po zaokrouhlení 1,48 zaměstnance.
Sleva za zaměstnávání zaměstnanců se ZP: 1,48 x 18 000 = 26 640 Kč.
Průměrný roční přepočtený počet zaměstnanců s TZP:
(1 371 + 956) : 2 024= 1,149, tj. po zaokrouhlení 1,15 zaměstnance.
Sleva za zaměstnávání zaměstnanců s TZP: 1,15 x 60 000 = 69 000 Kč.
Celková sleva na dani činí: 26 640 + 69 000 = 95 640 Kč.
Řešení č. 414 až 417 zpracovala Ing. Eva Sedláková
418. Nájemní smlouvy v daňové evidenci
Fyzická osoba provozuje půjčovnu stavebních strojů a nářadí. Některé stavební stroje však nemá ve svém vlastnictví, nýbrž na finanční nebo operativní leasing. To znamená, že stavební stroje, které nemá ve svém vlastnictví, nemá vloženy do svého obchodního majetku.
Patří příjmy z nájmu pod příjmy ze živnostenského podnikání?
Příjmy z nájmu stavebních strojů v takovém případě, nezávisle na tom, zda jsou, nebo nejsou vložené do obchodního majetku, pak patří pod příjmy ze živnostenského podnikání podle § 7 odst. 1 písm. b) ZDP.
Příjmy z ubytovacích služeb:
Co je velmi důležité si uvědomit je, že příjmy z ubytovacích služeb nelze zaměňovat za příjmy z nájmu. Jedná se o příjmy zařazené mezi živnosti. To po praktické stránce znamená, že se jedná o příjmy ze samostatné činnosti nezávisle na tom, zda dotyčná nemovitá věc (například rodinný penzion, horská chata, ubytovna) je, či není zařazena v obchodním majetku osoby, která poskytuje ubytování.
419. Příjmy a výdaje
Živnostník dosahuje příjmů z ubytování na základě příslušného živnostenského oprávnění. Výdaje uplatňuje procentem z příjmů dle § 7 odst. 7. Příjmy a výdaje rozděluje na spolupracující osobu (manželku).
Mohou být rozděleny příjmy mezi poplatníka a s ním spolupracující osoby?
Z uvedeného vyplývá, že manželka dosahuje příjmů z ubytování, aniž by měla příslušné živnostenské oprávnění. Nemovitá věc, ve které je poskytováno ubytování, není v obchodním majetku ani manžela, ani manželky. Ovšem pro účely zařazení tohoto příjmu je rozhodující, jak je dosahovaný příjem zařazen u osoby rozdělující příjmy a výdaje. Na spolupracující osobu lze podle § 13 ZDP rozdělovat pouze příjmy zařazené pod § 7. Viz úvodní větu uvedenou v § 13: „Příjmy a výdaje na jejich dosažení, zajištění a udržení při samostatné činnosti mohou být rozděleny mezi poplatníka a s ním spolupracující osoby.“
Z uvedeného vyplývá, že rovněž v případě spolupracující osoby se jedná v uvedeném příkladu opět o příjmy ze samostatné činnosti, i když spolupracující osoba nemá příslušný živnostenský list, ani nejde o věc, která by byla vložena do obchodního majetku.
Věc není vložena do obchodního majetku ani u manžela, ani u spolupracující osoby (spolupracující osobou je obvykle manželka, v obecné rovině se však může jednat o osoby žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, například o jejich děti).
420. Příjmy z nájmu
Občan příležitostně pronajímá chalupu na horách, kterou vlastní. Jedná se o sezónní pronájem v letním a zimním období. Fyzická osoba má živnostenský list „Ubytovací služby“.
Jedná se o příjmy ze živnostenského podnikání?
V daném případě je zřejmé, že se jedná o příjmy ze živnostenského podnikání. Přesněji řečeno se však nejedná o příjmy z nájmu, nýbrž o příjmy z ubytovacích služeb. Okolnost, zda je dotyčná chalupa vložena do obchodního majetku, či nikoliv, již pak pro účely zařazení příjmů do příjmů ze samostatné činnosti není podstatná.
V daném případě je důležitá okolnost, že občan má pro danou činnost příslušné živnostenské oprávnění.
Řešení č. 418 až 420 zpracoval Ing. Luděk Pelcl
421. Finanční částka na nákup nápojů
Zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům pracujícím v lese ochranné nápoje, tj. vodu a v zimě čaj. Vzhledem ke skutečnosti, že pracoviště je velmi rozsáhlé, nemůže jim nápoje dopravovat přímo na pracoviště, a proto se se zaměstnanci dohodl a na základě podrobně vypracované vnitřní směrnice poskytuje zaměstnancům měsíčně vypočítanou finanční částku na nákup těchto nápojů.
Jak bude zaměstnavatel postupovat z hlediska daně z příjmů?
Na straně zaměstnavatele jsou výdaje na pořízení ochranných nápojů daňovým výdajem podle § 24 odst. 2 písm. j) bod 1 zákona o daních z příjmů. Dále pak § 24 odst. 2 písm. x) stanoví, že daňovým výdajem jsou paušální částky hrazené zaměstnavatelem zaměstnanci podle § 6 odst. 8.
Pokud se jedná o zaměstnance, zákon v § 6 odst. 7 písm. b) stanoví mimo jiné, že za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně není hodnota ochranných nápojů poskytovaných v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem.
Na toto ustanovení navazuje § 6 odst. 8 zákona o daních z příjmů, který stanoví mimo jiné, že hradí-li zaměstnavatel zaměstnanci výdaje podle odstavce 7 písm. b) až d) paušální částkou, považují se tyto výdaje za prokázané do výše paušálu stanoveného zvláštními předpisy nebo paušálu uvedeného v kolektivní smlouvě, ve vnitřním předpise zaměstnavatele, v pracovní nebo jiné smlouvě za předpokladu, že výše paušálu byla zaměstnavatelem prokazatelně stanovena na základě kalkulace skutečných výdajů.
Ing. Eva Sedláková
422. Příjmy z ubytování v rodinném penzionu
Fyzická osoba má příjmy z ubytování v rodinném penzionu, který vlastní společnost s r.o., ve které je fyzická osoba jediným společníkem a jednatelem.
Jaký bude postup z pohledu daně?
Z pohledu daně z příjmů je zjevné, že rodinný penzion je v obchodním majetku společnosti s r.o., a nikoliv v obchodním majetku fyzické osoby. Fyzická osoba však dosahuje příjmů, které jsou živností „Ubytovací služby“.
Fyzická osoba tudíž dosahuje příjmů ze samostatné činnosti, zdaňované podle § 7, a nikoliv podle § 9 ZDP.
423. Obchodní majetek
Občan příležitostně pronajímá svoji garáž. Nemá žádné živnostenské oprávnění pro uvedenou činnost.
Jaký bude postup z pohledu daně?
V takovém případě je pro zařazení dosahovaného příjmu rozhodujícím kritériem, zda jde o garáž, kterou má, či nemá tato fyzická osoba zařazenou ve svém obchodním majetku. Výsledek řešení pro zařazení dosahovaného příjmu je tudíž poměrně jednoduchý. Jedná se o příjmy zdaňované podle § 9.
Řešení č. 422 až 423 zpracoval Ing. Luděk Pelcl
424. Ochranné nápoje
Zaměstnavatel poskytuje zaměstnancům pracujícím v horkém provozu ochranné nápoje.
Jak bude zaměstnavatel postupovat z hlediska daně z příjmů?
Zákon v § 24 odst. 2 písm. j) bod 1 stanoví, že na straně zaměstnavatele jsou daňovým výdajem i výdaje na pořízení ochranných nápojů. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. stanoví mimo jiné, že k ochraně zdraví před účinky zátěže teplem nebo chladem se poskytuje zaměstnanci ochranný nápoj. Ochranný nápoj musí být zdravotně nezávadný a nesmí obsahovat více než 6,5 hmotnostních procent cukru, může však obsahovat látky zvyšující odolnost organismu. Množství alkoholu v něm nesmí překročit 1 hmotnostní procento; ochranný nápoj pro mladistvého zaměstnance však nesmí obsahovat alkohol.
Pokud se jedná o zaměstnance, zákon v § 6 odst. 7 písm. b) stanoví mimo jiné, že za příjmy ze závislé činnosti se nepovažují a předmětem daně není hodnota ochranných nápojů poskytovaných v rozsahu stanoveném zvláštním předpisem.
425. Příjmy z prodeje cenných papírů
Poplatník – fyzická osoba nepodnikatel – má příjmy z prodeje investičních certifikátů, které prodá po 3 letech od jejich nabytí.
Musí poplatník příjmy zdanit?
Investiční certifikát může podle svých vlastností vykázat znaky více druhů investičních nástrojů. Rozhodující je, zda jde o cenný papír (tj. zda obsahuje právo, které nelze uplatnit či převést bez převedení listiny, a v případě zaknihovaného cenného papíru bez provedení změny záznamu v příslušné evidenci), nebo jen o smluvní závazek, smlouvu.
Jde-li o příjem z prodeje cenných papírů, které nemá poplatník v obchodním majetku ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o daních z příjmů, a jsou-li splněny zákonem stanovené podmínky pro osvobození těchto příjmů od daně podle § 4 zákona o daních z příjmů, jedná se o příjem od daně osvobozený.
426. Fond oprav
Poplatník – nepodnikatel – pronajímá byt, musí platit do fondu oprav. Do výpočtu nájemného zahrnul i zálohu na teplo a také platbu do fondu oprav. Na konci roku provede nájemníkovi vyúčtování za teplo.
Jsou daňovým výdajem platby do fondu oprav?
Podle pokynu D-22 jsou platby vlastníka jednotky na provozní výdaje (do tzv. fondu oprav a na účet společenství vlastníků) na straně poplatníka, který nevede účetnictví, daňovým výdajem v okamžiku jejich úhrady. Jsou-li platby (jejich část) určeny na technické zhodnocení společných částí, jsou daňovým výdajem po dokončení technického zhodnocení, a to formou odpisů. Pokud byly platby na provozní výdaje použity na technické zhodnocení společných částí, poplatník podle § 5 odst. 6 zákona o výdaje zahrnuté do základu daně v předchozích zdaňovacích obdobích sníží výdaje ve zdaňovacím období, ve kterém bylo technické zhodnocení dokončeno. O výdaje na technické zhodnocení se zvýší vstupní cena jednotky a do daňových výdajů se tyto výdaje promítnou formou odpisů.
Zdanitelným příjmem vlastníka, který pronajímá byt, je nájemné, jehož součástí jsou v daném případě i výdaje vlastníka za teplo a platba do fondu oprav. Pokud vlastník na konci roku provádí vyúčtování za teplo, bylo by vhodnější do nájemného tuto položku nezahrnovat. V tomto případě by poté částka přijatá od nájemce za teplo nebyla zdanitelným příjmem vlastníka a částka zaplacená vlastníkem za teplo by nebyla jeho daňovým výdajem.
Stanovisko k dané problematice zveřejnilo Generální finanční ředitelství také v pokynu D-22 k § 9 zákona.
427. Akcie zaměstnavatele
Zaměstnanec si koupil akcie zaměstnavatele v hodnotě 80 Kč za zvýhodněnou cenu 30 Kč. Akcie za 3 měsíce prodal za 130 Kč za akcii.
Jak bude zaměstnanec postupovat z hlediska daně z příjmů?
Při prodeji akcií zaměstnanci musí zaměstnavatel zaměstnanci částku 50 Kč (80 – 30) za akcii zdanit jako součást příjmů ze závislé činnosti podle § 6 zákona.
Prodá-li zaměstnanec předmětné akcie do 3 let od jejich nákupu za 130 Kč za akcii a příjem z prodeje převýší v daném roce zákonný limit 100 000 Kč, jedná se o příjem podle § 10 zákona. Zdanitelným příjmem bude částka 80 Kč (130 – 50) za akcii (částka 50 Kč byla již zdaněna v rámci příjmů ze závislé činnosti a podle § 23 odst. 4 se do základu daně nezahrnují příjmy, které již byly podle zákona o daních z příjmů u poplatníka zdaněny).
Daňovým výdajem podle § 10 odst. 5 zákona bude částka 30 Kč za akcii, za kterou poplatník akcii koupil.
428. Výdaje spojené s pořízením slevových zákaznických karet
Zaměstnanci jsou často vysíláni na pracovní cesty vlakem.
Může zaměstnavatel uplatnit do daňových výdajů výdaje spojené s nákupem slevových zákaznických karet, které si zaměstnanci mohou koupit?
Výdaje spojené s pořízením slevových zákaznických karet, na jejichž základě se cestujícím vydávají jízdenky, kterými se jízdní výdaje prokazují, na pracovní cesty zaměstnanců zákon o daních z příjmů z daňových výdajů nevylučuje a ani zákoník práce jejich používání nezakazuje.
Jde-li o uplatnění výdajů spojených s pořízením této karty do výdajů daňových, záleží na dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, kdy a kolik pracovních cest bude tímto způsobem uskutečněno. Pokud si zákaznickou kartu pořizuje zaměstnanec z hospodárných důvodů pouze ve prospěch zaměstnavatele (zaměstnanec vlakem soukromě necestuje a nemá jiný důvod k pořízení karty než důvod pracovní), potom lze na straně zaměstnavatele výdaje spojené s pořízením karty považovat za nutný vedlejší výdaj na pracovní cesty zaměstnance.
Zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout i na úhradě poměrné části příslušných výdajů, pokud zaměstnanec může kartu, která je jeho vlastnictvím, využít i pro soukromé účely.
Řešení č. 424 až 428 zpracovala Ing. Eva Sedláková
429. Dlouhodobý pronájem
Občan dlouhodobě pronajímá byt (může se jednat o byt ve vlastnictví fyzické osoby anebo o družstevní byt, u kterého je fyzická osoba v postavení nájemce), popřípadě dlouhodobě pronajímá rodinný dům či jinou věc nemovitou nebo movitou. Občan nemá žádné živnostenské oprávnění pro uvedenou činnost.
Jak bude občan postupovat při zařazení příjmu?
Pro zařazení dosahovaného příjmu je opět rozhodujícím kritériem, zda jde o věc, kterou má, či nemá tato fyzická osoba zařazenou ve svém obchodním majetku. Lze si rovněž povšimnout, že v případě pronajímání družstevního bytu tato fyzická osoba dosahuje nikoliv příjmů z nájmu, nýbrž příjmů z podnájmu bytu, neboť ona sama je v postavení nájemce. V uvedeném případě je zřejmé, že družstevní byt tento občan ani nemůže mít vložen do obchodního majetku (je již vložen v obchodním majetku dotyčného bytového družstva).
Okolnost, že se jedná o dlouhodobý pronájem, nehraje v daném případě daňovou roli.
Ing. Luděk Pelcl
430. Výše náhrad jízdních výdajů
Společnost s ručením omezeným má zaměstnance, který využívá svůj automobil pro společnost. Automobil má zaměstnanec na finanční leasing, a protože je sám OSVČ, platí si i silniční daň, proto ji společnost již neplatí.
Může zaměstnanec mimo náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu dostat i sazbu základní náhrady?
Výše náhrad jízdních výdajů při použití silničního motorového vozidla při pracovní cestě zaměstnance upravuje § 157 až § 160 včetně § 167 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě se jedná o vozidlo, které si zaměstnanec sám pořizuje formou finančního leasingu s tím, že je sám současně ještě podnikající osobou. Důležité je si uvědomit, že zaměstnanec si může zapůjčit, vypůjčit nebo najmout silniční motorové vozidlo pro pracovní cestu od kohokoliv s tím, že není vyloučeno ani vozidlo pořizované formou finančního leasingu, zákoník práce to zaměstnanci nezakazuje. Rozhodující je, že předmětné vozidlo zaměstnanci neposkytl zaměstnavatel. Zaměstnanci proto zaměstnavatel přizná sazbu základní náhrady a náhradu za spotřebovanou pohonnou hmotu za každý ujetý kilometr při pracovní cestě v souladu se zákoníkem práce.
Vzhledem ke skutečnosti, že zaměstnanec používá předmětné vozidlo i v souvislosti s vlastní podnikatelskou činností, je třeba pamatovat, že výdaje za ujeté kilometry z pracovní cesty pro zaměstnavatele nemůže zahrnovat do daňově uznatelných nákladů v účetnictví nebo v daňové evidenci jako podnikající fyzická osoba.
431. Pracovní cesta
Podnikatel vyslal v lednu 2017 na pracovní cestu zaměstnance. Pracovní cesta trvala 11 hodin a zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci stravné ve výši 100 Kč. Dále zaplatil zaměstnanci drobné občerstvení v ceně 40 Kč.
Jak se bude postupovat z hlediska daně z příjmů?
Na straně zaměstnance předmětem daně v souladu s § 6 odst. 7 písm. a) zákona nebude částka 86 Kč, tj. limitní částka stravného pro zaměstnance zaměstnavatele, který je neziskovou – státní – organizací podle § 176 zákoníku práce. Částka 100 – 86 = 14 Kč bude na straně zaměstnance zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 zákona.
Pokud se jedná o drobné občerstvení v ceně 40 Kč, na straně zaměstnance předmětem daně v souladu s § 6 odst. 7 písm. a) zákona tato částka nebude. Jde o bezplatné stravování poskytnuté zaměstnavatelem na pracovní cestě. Na straně zaměstnavatele se bude jednat o daňový výdaj.
K této problematice vydalo již v r. 2007 Ministerstvo financí stanovisko pro koordinační výbor KDP (příspěvek č. 172/21.2.2007). Ve stanovisku se uvádí mimo jiné, že v případě, kdy je zaměstnanci na pracovní cestě (např. při cestě na školení) zajištěno stravování, je náklad na školení včetně částky na stravování považován za daňově uznatelný výdaj (náklad).
432. Sazba základní náhrady u nákladních automobilů
Zákoník práce umožňuje sazbu základní náhrady u nákladních automobilů a autobusů dohodnout mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem.
Jakou sazbu může podnikatel v lednu 2017 dohodnout se svým zaměstnancem, jedná-li se o nákladní automobil?
Jedná-li se o pracovní cestu zaměstnance, kterou zaměstnanec uskuteční nákladním automobilem či autobusem, který mu neposkytl zaměstnavatel, bude se postupovat podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona o daních z příjmů, který sazbu základní náhrady pro daný případ nelimituje, a je tedy jen na zaměstnavateli a zaměstnanci, jakou výši sazby základní náhrady dohodnou.
Zákoník práce v § 157 stanoví mimo jiné, že sazbu základní náhrady u nákladních automobilů zaměstnavatel poskytne zaměstnanci nejméně ve dvojnásobné výši, než je stanovena pro osobní automobily, tj. nejméně ve výši 3,90 x 2 = 7,80 Kč.
Poskytne-li zaměstnavatel zaměstnanci sazbu vyšší než 7,60 Kč, bude se na straně zaměstnavatele jednat o daňový výdaj s tím, že na straně zaměstnance bude částka nad limit 7,60 Kč zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů.
433. Příjmy z prodeje podílových listů
Poplatník – fyzická osoba nepodnikatel – má příjmy z prodeje podílových listů, které prodal do 3 let od jejich nabytí. Tyto podílové listy koupil na úvěr.
Jsou úroky daňovým výdajem?
Příjem z prodeje cenných papírů na straně nepodnikatele, který nesplnil zákonem stanovené podmínky pro osvobození těchto příjmů od daňové povinnosti, je příjmem podle § 10 zákona. Daňovým výdajem jsou pouze výdaje na dosažení příslušných příjmů, nikoli na jejich zajištění a udržení.
Co jsou konkrétně výdaje na dosažení příjmů z prodeje cenných papírů, stanoví § 10 odst. 5 zákona. V tomto ustanovení nejsou úroky z úvěru uvedeny.
434. Výše stravného
Podnikatel vyslal v lednu 2017 na pracovní cestu zaměstnance. Pracovní cesta trvala 11 hodin a zaměstnavatel vyplatil zaměstnanci stravné ve výši 150 Kč.
Jaká výše stravného bude na straně zaměstnavatele daňovým výdajem?
Na straně zaměstnavatele bude daňovým výdajem vyplacená částka ve výši 150 Kč podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona. Zákon o daních z příjmů horní limit pro výši stravného při pracovní cestě zaměstnance nestanoví.
Zaměstnavatel však musí v daném případě pamatovat na daňovou povinnost svého zaměstnance.
V daném případě částka 150 – 86 = 64 Kč bude na straně zaměstnance zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 zákona o daních z příjmů.
435. Používání vlastního vozidla
Zaměstnanec používá k služebním cestám vlastní vozidlo. Vozidlo však měl dřív jako fyzická osoba – podnikatel – zahrnuté v obchodním majetku s tím, že v současné době už samostatně nepodniká.
Může zaměstnavatel poskytovat zaměstnanci základní náhradu za 1 km jízdy?
V případě uplatnění výdajů spojených s pracovní cestou zaměstnance nepostupuje zaměstnavatel podle § 24 odst. 2 písm. k) zákona o daních z příjmů, ale podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona. Ten stanoví, že daňovým výdajem zaměstnavatele jsou náhrady cestovních výdajů do výše stanovené zvláštním právním předpisem, tj. zákoníkem práce.
Pokud zaměstnanec použije na pracovní cestu automobil, který mu neposkytne zaměstnavatel, musí mu zaměstnavatel uhradit sazbu základní náhrady v minimální výši na kilometr a náhradu za spotřebované pohonné hmoty.
436. Zahraniční pracovní cesta
Podnikatel vyslal zaměstnance na zahraniční pracovní cestu a vyplatil mu zahraniční stravné podle vyhlášky MF, ve výši 3násobku základní sazby zahraničního stravného, a dále pak 40 % z částky jako kapesné.
Jaká výše zahraničního stravného a kapesného bude na straně zaměstnavatele daňovým výdajem?
Na straně zaměstnavatele bude daňovým výdajem zahraniční stravné a kapesné ve vyplacené výši podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona. Zákon o daních z příjmů horní limit pro výši stravného při zahraniční pracovní cestě zaměstnance nestanoví.
Zaměstnavatel však musí v daném případě pamatovat na daňovou povinnost svého zaměstnance. Na straně zaměstnance předmětem daně nebude zahraniční stravné ve výši základní sazby zahraničního stravného stanovené vyhláškou MF pro danou zahraniční cestu podle § 179 zákoníku práce a kapesné ve výši 40 % z této základní sazby zahraničního stravného.
Nadlimitní částka stravného a kapesného (2násobek stanovené výše) bude na straně zaměstnance zdanitelným příjmem podle § 6 odst. 1 zákona.
437. Daň z nemovitostí
Zemědělský podnikatel má příjmy podle § 7 zákona o daních z příjmů. Přitom pozemky, jejichž je vlastníkem a na nichž uvedených příjmů dosahuje, nemá zahrnuty v obchodním majetku ve smyslu § 4 odst. 4 zákona. V souladu se zákonem platí z pozemků daň z nemovitých věcí. Zaplacenou daň z nemovitých věcí uplatňuje v daňové evidenci jako výdaj na dosažení, zajištění a udržení příjmů.
Postupuje zemědělský podnikatel v souladu se zákonem?
Poplatník, fyzická osoba, který vede daňovou evidenci, případně je účetní jednotkou, si může uplatnit mimo jiné jako výdaj (náklad) na dosažení, zajištění a udržení příjmů podle § 24 odst. 2 písm. ch) zákona o daních z příjmů zaplacenou daň z nemovitých věcí, pokud tuto nemovitou věc používá k podnikání, a to i v případě, kdy tuto nemovitou věc nemá zahrnutou v obchodním majetku.
Uvedený závěr byl zveřejněn již v r. 2009 v zápise z jednání s Komorou daňových poradců č. KV KDP č. 264/18.03.09, kde bylo konstatováno, že v zákoně o daních z příjmů není uvedena podmínka, že daň z nemovitostí je daňově uznatelným výdajem (nákladem) pouze za podmínky, že nemovitost, ze které je daň z nemovitostí stanovena, musí být zahrnuta v obchodním majetku poplatníka.
V zákoně v § 25 není naopak uvedeno, že pro daňové účely nelze jako výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení příjmů uznat daně z nemovitostí z majetku poplatníka, který není zahrnut v obchodním majetku.
438. Reklamní soutěž
Podnikatel uspořádal reklamní soutěž, kde výhra ve věcném plnění (zboží, kterému chce pořadatel tímto způsobem zajistit vhodnou reklamu) byla ve výši 20 000 Kč.
Jak bude podnikatel postupovat z hlediska daně z příjmů?
Výhra představuje na straně výherce ostatní příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů a je třeba odvést z výhry daň ve výši 15 % v souladu s § 36 zákona o daních z příjmů, tj. srážkou. Hodnota věcné ceny představuje základ pro výpočet daně z příjmů. Je-li hodnota věcné ceny 20 000 Kč, bude třeba odvést správci daně daň ve výši 15 % z částky 20 000 Kč, tj. 3 000 Kč. Na straně podnikatele bude daňovým výdajem jak věcná výhra v ceně 20 000 Kč, tak i daň z příjmů, kterou musel zaplatit za výherce, tj. částka 3 000 Kč.
Výherce – příjemce výhry – dále již tyto příjmy zdaněné srážkou do daňového přiznání neuvádí.
Při zdaňování věcných výher je třeba pamatovat na § 38s zákona o daních z příjmů. Ten stanoví mimo jiné, že neprovede-li plátce srážku daně nebo nevybere-li daň ve stanovené výši, a to ani dodatečně, je základem pro výpočet daně částka, z níž by po sražení daně zbyla částka, která byla plátcem poplatníkovi vyplacena. Bude-li se jednat o reklamní soutěž, hodnota věcné výhry činí 20 000 Kč, pak v případě, že plátce neprovedl srážku daně, představuje výhra v ceně 20 000 Kč pouze 85 % základu daně z příjmů a pořadatel musí již zaplatit daň ve výši 3 529 Kč (daň se zaokrouhluje na celé koruny dolů v souladu s § 36 odst. 3 zákona).
Na straně podnikatele bude daň z příjmů daňovým výdajem.
439. Daň z nemovitých věcí
Důchodce bez jiných zdanitelných příjmů propachtoval zemědělskému družstvu zemědělské pozemky. Družstvo se smluvně zavázalo zaplatit propachtovateli prokazatelně zaplacenou daň z nemovitých věcí za předmětné pozemky.
Je příjem za platbu daně na straně důchodce jako propachtovatele součástí jeho zdanitelných příjmů?
Vzhledem k tomu, že pachtovné plus uhrazená částka daně překročí částku 15 000 Kč, musel by důchodce podat daňové přiznání k dani z příjmu.
Pokud zemědělské družstvo jako pachtýř zaplatí důchodci – propachtovateli – daň z nemovitých věcí za předmětné pozemky, jedná se na straně důchodce o zdanitelný příjem, který je předmětem daně z příjmů, zákon nestanoví, že by se jednalo o příjem, který není předmětem daně.
Pokud celkové příjmy propachtovatele převýší ve zdaňovacím období zákonný limit 15 000 Kč, musí důchodce v souladu s § 38g zákona podat daňové přiznání.
440. Dlouhodobý hmotný majetek
Podnikatel vedoucí účetnictví počátkem loňského roku koupil stroj v ceně 25 500 Kč a rozhodl, že tento stroj bude účetně odpisovat po dobu 3 let podle účetního odpisového plánu. V loňském roce činil účetní odpis 5 500 Kč. V letošním roce podnikatel provedl modernizaci stroje v ceně 55 000 Kč.
Jak bude podnikatel stroj odpisovat?
V loňském roce pořídil podnikatel dlouhodobý hmotný majetek a daňovým výdajem podle § 24 odst. 2 písm. v) zákona o daních z příjmů byl jeho účetní odpis ve výši 5 500 Kč.
V letošním roce, kdy podnikatel provedl technické zhodnocení tohoto dlouhodobého hmotného majetku, bude vstupní cenou podle § 29 odst. 1 písm. f) zákona o daních z příjmů součet ceny dlouhodobého hmotného majetku, tj. 25 500 Kč, a hodnoty technického zhodnocení ve výši 55 000 Kč. Vstupní cenou bude tedy celková částka 80 500 Kč. Z této vstupní ceny zahájí podnikatel v letošním roce odpisování stroje podle § 31 nebo 32 zákona a daňovým výdajem bude výše tohoto daňového odpisu.
Daňové odpisy může
podnikatel uplatnit pouze do výše 80 500 – 5 500 =
75 000 Kč, protože v roce pořízení stroje již odepsal 5 500 Kč
podle účetního odpisového plánu a tento účetní odpis byl výdajem daňovým.
441. Doklady za nákup pohonných hmot
Podnikatel ke své činnosti používá osobní automobil, který je v jeho osobním vlastnictví a který si koupil formou finančního leasingu. V současné době již nemá automobil v obchodním majetku, ale na pracovní cesty ho využívá.
Jak podnikatel uplatní výdaje na pracovní cesty?
Používá-li podnikatel při pracovních cestách vlastní automobil nezahrnutý do obchodního majetku ve smyslu § 4 odst. 4 zákona, musí z hlediska uplatnění daňových výdajů na pracovní cesty postupovat podle § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 zákona. Vzhledem k tomu, že část úplaty podnikatel uplatnil v minulých letech, kdy finanční leasing trval, do výdajů daňových, nemůže již v současné době uplatnit do daňových výdajů sazbu základní náhrady. Daňovým výdajem podnikatele bude pouze výdaj ve výši náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty. Pro výpočet náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty může podnikatel použít ceny stanovené příslušnou vyhláškou MPSV účinnou v době konání cesty.
Další možností je, že si podnikatel bude evidovat doklady za nákup pohonných hmot, ze kterých zjistí cenu pohonných hmot pro propočet náhrady za spotřebované pohonné hmoty, pokud bude tento způsob pro něho výhodnější.
442. Poplatek za zkoušky daňového poradce
Poplatník nebyl úspěšný při zkouškách daňového poradce.
Lze od základu daně odečíst jako nezdanitelnou část poplatek za zkoušky daňového poradce?
Od základu daně úhradu za zkoušky daňového poradce odečíst nelze. Od základu daně lze odečíst pouze nezdanitelné částky podle § 15 zákona, tj. platby z titulu poskytnutí darů, odpočtu úroků ze stavebního spoření a hypotečního úvěru na bytovou potřebu poplatníka, zaplaceného pojistného na penzijní připojištění se státním příspěvkem, doplňkového penzijního spoření, zaplaceného pojistného na soukromé životní pojištění, zaplacených členských příspěvků odborové organizaci a z titulu úhrady za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání.
Poplatek za zkoušky ověřující výsledky dalšího vzdělávání hradí poplatník v souladu se zákonem č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě se však nejedná o platby za zkoušky daňového poradce.
Poplatek za zkoušky daňového poradce může poplatník s příjmy podle § 7 zákona, tj. ze samostatné činnosti, uplatnit do výdajů daňových, a to i v případě, že nebyl při zkoušce úspěšný.
443. Odpisová skupina
Poplatník zahrnul do svého obchodního majetku pro podnikatelskou činnost stroj, který zakoupil za 100 000 Kč a který patří do 1. odpisové skupiny. Stroj bude odpisovat podle § 31 zákona.
Jaká bude výše odpisů?
Odpisové skupině 1 přísluší doba odpisování v délce 3 let. Roční odpisová sazba činí 20 v prvním roce odpisování a 40 v dalších letech odpisování.
Výše odpisu majetku za dané zdaňovací období se stanoví jako součin jedné setiny jeho vstupní ceny a přiřazené roční odpisové sazby:
Výše odpisu v 1. roce: 100 000 x 0,2 = 20 000 Kč.
Výše odpisu ve 2. a 3. roce bude stejná a bude ročně činit: 100 000 x 0,4 = 40 000 Kč.
Pokud se však poplatník rozhodne, že použije sazby nižší, může např. v prvním roce uplatnit do daňových výdajů odpis pouze 1 100 Kč, v druhém roce např. 2 200 Kč apod. Limitující podmínkou je, aby v prvním roce odpisování neuplatnil do daňových výdajů více než 20 000 Kč a v dalších letech více než 40 000 Kč. Takto může podnikatel předmětný hmotný majetek odpisovat libovolně dlouho, a to podle své potřeby.
444. Oprava a rekonstrukce skladu
Majitel budovy, plně invalidní důchodce, nepodnikatel, uzavřel před 3 lety písemnou smlouvu se společností s ručením omezeným o tom, že společnost s ručením omezeným provede na svůj náklad opravu a rekonstrukci skladu na kanceláře s tím, že si náklady „odbydlí“ po příslušný počet měsíců při dohodnuté výši nájemného 5 000 Kč měsíčně. Společnost s ručením omezeným prováděla a platila sjednané úpravy budovy s tím, že vlastníkovi budovy poskytla originály dokladů o naběhlých nákladech. Majitel budovy nepodával za uplynulé 3 roky žádné přiznání k dani z příjmů fyzických osob.
Postupoval poplatník v souladu se zákonem?
Z uvedeného dotazu usuzuji, že majitel budovy uzavřel nájemní smlouvu se společností s ručením omezeným s tím, že nájemné bylo sjednáno v nepeněžní formě, tj. ve formě oprav a rekonstrukce, tj. technického zhodnocení. Podle stanoviska Generální finanční ředitelství v pokynu D-22 k § 23 zákona zdanitelným příjmem vlastníka (pronajímatele) je také nepeněžní plnění od nájemce, kterým je zcela nebo zčásti hrazeno nájemné (např. formou technického zhodnocení, oprav, údržby), a to:
– u vlastníka, který vede účetnictví, v tom zdaňovacím období, ve kterém je nájemné součástí příjmů (výnosů) podle platných účetních postupů, při respektování věcné a časové souvislosti,
– u ostatních vlastníků v tom zdaňovacím období, ve kterém bylo nepeněžní plnění nájemcem vynaloženo.
Z uvedeného je zřejmé, že vzhledem ke skutečnosti, že pronajímatel nevede účetnictví, zdanitelný příjem vznikl pronajímateli již v minulých 3 letech, kdy společnost s ručením omezeným příslušné částky vynaložila.
Pokud se jedná o výdaje na dosažení, zajištění a udržení příjmů z nájmu na straně pronajímatele, může uplatnit výdaje dvojím způsobem, podle toho, co pro něho bude výhodnější. První možností je uplatnit výdaje paušální částkou 30 % z celkových dosažených příjmů, a to i z příjmů nepeněžních (maximálně však 600 000 Kč). Druhou možností je uplatnit skutečné výdaje.
Podle stanoviska Generálního finančního ředitelství v pokynu D-22 se za daňové výdaje podle § 24 odst. 1 zákona považuje také u vlastníka hodnota nepeněžního plnění nájemného hrazená nájemcem za předpokladu, že nepeněžní plnění má charakter daňových výdajů (např. oprav). Má-li nepeněžní plnění nájemného formu technického zhodnocení majetku, může vlastník jako daňový výdaj uplatnit odpisy ze zvýšené vstupní (zůstatkové) ceny tohoto majetku, pokud jej podle § 28 odst. 3 zákona neodpisuje nájemce.
V konkrétním případě je tedy nutno zjistit, kolik činila výše výdajů za opravy a kolik za technické zhodnocení. Pokud např. výdaje na opravy činily 40 000 Kč, je nutno částku 40 000 Kč uvést v daňovém přiznání do příjmů a stejnou částku do daňových výdajů.
Zbylou částku, která je technickým zhodnocením, je třeba také uvést do příjmů s tím, že o tuto částku zvýší pronajímatel vstupní nebo zůstatkovou cenu pronajímané budovy a do daňových výdajů ji uplatní formou odpisů podle § 31 nebo § 32 zákona, tj. způsobem rovnoměrným nebo zrychleným (pokud by nedal souhlas nájemci, aby toto technické zhodnocení odpisoval).
445. Pojištění léčebných výloh v zahraničí
Zaměstnavatel platí svým zaměstnancům, které vysílá na zahraniční pracovní cesty jako řidiče kamionů, pojištění léčebných výloh v zahraničí. Důvodem je skutečnost, že zdravotní péče v zahraničí má vysokou spoluúčast pacienta, která je v případě potřeby hrazena právě z pojištění léčebných výloh v zahraničí.
Jsou výdaje zaměstnavatele spojené s pojištěním léčebných výloh jeho zaměstnanců při pracovní cestě do zahraničí výdajem daňovým?
Na straně zaměstnavatele, který platí svým zaměstnancům vysílaným na zahraniční pracovní pojištění léčebných výloh v zahraničí, jsou příslušné výdaje výdaji daňovými v souladu s § 24 odst. 2 písm. zh) zákona. Jde o náhradu nutných vedlejších výdajů vzniklých v přímé souvislosti s pracovní cestou.
Na straně zaměstnanců jde o nepeněžní příjem, který není v souladu s § 6 odst. 7 písm. a) zákona předmětem daně.
446. Účetní hodnota obchodního závodu
Podnikatel koupil za 25 mil. Kč obchodní závod, který zahrnoval budovu v účetní hodnotě 10 mil. Kč, stroje v účetní hodnotě 5 mil. Kč, zásoby v účetní hodnotě 3 mil. Kč a pozemky v účetní hodnotě 2 mil. Kč. Spolu s majetkem převzal dluhy ve výši 4 mil. Kč. Celkem za obchodní závod zaplatil 29 mil. Kč.
Jak podnikatel výdaje spojené s nákupem uplatní do výdajů?
– účetní hodnota obchodního závodu činí:
10 + 5 + 3 + 2 = 20 mil. Kč
– účetní hodnota obchodního závodu po snížení o dluhy činí:
20 – 4 = 16 mil. Kč
– oceňovací rozdíl při koupi obchodního závodu činí:
25 – 16 = 9 mil. Kč, jedná se o oceňovací rozdíl kladný.
Do daňových výdajů poplatník zahrne 3 mil. Kč za zásoby. Dalších zaplacených 22 mil. Kč za nákup obchodního závodu a úhradu dluhů ve výši 4 mil. Kč, tedy celkově 26 mil. Kč, se do daňových výdajů zahrne prostřednictvím odpisů:
– odpisy budovy počítané ze vstupní ceny 10 mil. Kč
– odpisy strojů počítané ze vstupní ceny 5 mil. Kč
– odpisy kladného oceňovacího rozdílu počítané z částky 9 mil. Kč.
Celková výše odpisů bude činit 10 + 5 + 9 = 24 mil. Kč.
Pokud se jedná o pozemky v hodnotě 2 mil. Kč, lze je zahrnout do daňových výdajů pouze do výše příjmů v souladu s § 24 odst. 2 písm. t) bod 5 zákona o daních z příjmů, tzn. až v okamžiku jejich prodeje.
Do daňových výdajů podnikatel celkově zahrne 29 mil. Kč, které uhradil (25 mil. Kč je kupní cena, 4 mil. Kč je hodnota převzatých dluhů).
447. Spotřební daň
Poplatníkovi vedoucímu účetnictví, který účtuje v hospodářském roce, byla doměřena spotřební daň. Celní úřad vystavil dodatečné platební výměry s tím, že poplatník se proti platebním výměrům odvolal.
Kdy bude poplatník vedoucí účetnictví o doměřené spotřební dani účtovat jako o daňovém nákladu?
Daňovým výdajem jsou podle § 24 odst. 2 písm. ch) také spotřební daně s tím, že na straně poplatníka vedoucího účetnictví se v souladu s § 23 odst. 2 písm. a) zákona pro zjištění základu daně vychází z výsledku hospodaření. Podle pokynu GFŘ D-22 k § 23 odst. 2 zákona se pro zjištění základu daně uplatní částky ovlivňující základ daně k rozhodnému datu, kterým je v daném případě datum oznámení rozhodnutí správce daně, resp. den, kdy je rozhodnutí správce daně o dodatečném doměření spotřební daně poplatníkovi doručeno.
448. Část obchodního závodu
Podnikatel získal dražbou pro podnikatelské účely část obchodního závodu. V rámci dražby části obchodního závodu získal budovu v účetní hodnotě 10 mil. Kč, strojní zařízení v účetní hodnotě 3 mil. Kč, zásoby v účetní hodnotě 4 mil. Kč, za vše zaplatil 9 mil. Kč a k tomu převzal dluhy za 2 mil. Kč. Celkem za část obchodního závodu zaplatil 11 mil. Kč.
Jak podnikatel výdaje spojené s pořízením uplatní do výdajů daňových?
– účetní hodnota vydraženého obchodního závodu činí:
10 + 3 + 4 = 17 mil. Kč
– účetní hodnota obchodního závodu po snížení o dluhy činí:
17 – 2 = 15 mil. Kč
– oceňovací rozdíl při koupi obchodního závodu činí:
9 – 15 = –6 mil. Kč, jedná se o oceňovací rozdíl záporný, který se zahrnuje do příjmů.
Do daňových výdajů poplatník zahrne 4 mil. Kč za zásoby. Dalších zaplacených 5 mil. Kč za nákup obchodního závodu a úhradu dluhů ve výši 2 mil. Kč, tedy celkově 7 mil. Kč, se do daňových výdajů zahrne prostřednictvím odpisů:
• odpisy budovy počítané ze vstupní ceny 10 mil. Kč
• odpisy strojů počítané ze vstupní ceny 3 mil. Kč
– odpisy záporného oceňovacího rozdílu počítané z částky 6 mil. Kč.
Celková výše odpisů zahrnutá do daňových výdajů bude činit
10 + 3 – 6 = 7 mil. Kč.
Do daňových výdajů podnikatel celkově zahrne 11 mil. Kč, které uhradil (9 mil. Kč je kupní cena, 2 mil. Kč je hodnota převzatých dluhů).
449. Kupní smlouva o převodu vlastnictví
Poplatník jako prodávající uzavřel v lednu 2016 kupní smlouvu o převodu vlastnictví k bytové jednotce. Ve smlouvě se kupní strany dohodly, že daň z nabytí nemovitých věcí zaplatí rovným dílem, každá ze smluvních stran uhradí polovinu daně. Prodávající následně podal daňové přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí, kde je uveden jako poplatník.
Jak bude poplatník postupovat v případě, že polovinu daně z nabytí nemovitých věcí za prodávajícího uhradil kupující?
Podle § 1 odst. 1 zákonného opatření č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věcí, ve znění pozdějších předpisů byl do konce října 2016 poplatníkem daně z nabytí nemovitých věcí převodce vlastnického práva k nemovité věci, jde-li o nabytí vlastnického práva koupí nebo směnou a převodce a nabyvatel se v kupní nebo směnné smlouvě nedohodnou, že poplatníkem je nabyvatel. Z uvedeného ustanovení je zřejmé, že nestačí, aby se smluvní strany v kupní smlouvě domluvily na způsobu úhrady daně, ve smlouvě musí být výslovně uvedeno, že poplatníkem daně se stává nabyvatel. V daném případě kupní smlouva takovouto úmluvu neobsahuje, je v ní pouze uvedeno, že polovinu daně zaplatí nabyvatel. Poplatníkem daně tak zůstává prodávající, který také přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí podal a daň v něm vyčíslil. Nabyvatel se v souladu s § 41 odst. 2 uvedeného zákonného opatření stává ručitelem. Podle § 241 daňového řádu (zákaz přenosu daňové povinnosti) dohoda, podle níž daňovou povinnost ponese místo daňového subjektu zcela nebo částečně jiná osoba, není vůči správci daně účinná; to neplatí, pokud jiná osoba plní povinnost, která této osobě vznikla v důsledku zajištění daně podle zákona.
Polovina daně z nabytí nemovitých věcí, kterou za prodávajícího uhradil kupující, je bezúplatným příjmem prodávajícího, kterému vznikne majetkový prospěch (dluh za něho uhradila jiná osoba).
Řešení č. 430 až 449 zpracovala Ing. Eva Sedláková
