Daně v praxi

4.1 Daně z příjmů

1046. Zásoby na skladě

Podnikatel vedoucí daňovou evidenci ukončil v letošním roce podnikatelskou činnost a na skladě mu zbyly zásoby v pořizovací ceně 4 000 Kč.

Jak bude podnikatel postupovat, když tyto zásoby v příštím roce prodá za 5 000 Kč?

V letošním roce podnikatel zvýší základ daně o částku 4 000 Kč za neprodané zásoby. Prodá-li podnikatel tyto zásoby v příštím roce za 5 000 Kč, bude částka 5 000 – 4 000 = 1 000 Kč zdanitelným příjmem poplatníka. V tomto případě se bude jednat o ostatní příjem podle § 10 zákona. Pokud by poplatník předmětné zásoby prodal až po 5 letech po vyřazení z obchodního majetku, tj. po 5 letech od ukončení podnikání, byl by příjem z jejich prodeje od daně osvobozen podle § 4 odst. 1 písm. c) zákona.

V případě, že by výše uvedený bývalý podnikatel prodal předmětné zásoby např. za 3 500 Kč, tj. se ztrátou, jedná se o ztrátu nedaňovou. Zákon o daních z příjmů v § 10 odst. 4 stanoví mimo jiné, že základem daně (dílčím základem daně) je příjem snížený o výdaje prokazatelně vynaložené na jeho dosažení. Jsou-li výdaje spojené s jednotlivým druhem příjmu vyšší než příjem, k rozdílu se nepřihlíží, tedy jinými slovy, ztrátu u dílčího základu daně podle § 10 nelze od základu daně odečíst.

1047. Dodanění zásob

Podnikatel přešel v letošním roce z daňové evidence na vedení účetnictví. Eviduje mimo jiné i zásoby. Při přechodu na vedení účetnictví zásoby dodaní tak, že je zahrne do základu daně postupně po dobu 9 let.

Lze daný postup dodanění zásob využít, když zásoby v letošním roce všechny prodá?

Zákon v § 23 odst. 14 stanoví mimo jiné, že o hodnotu zásob, která ještě nebyla zahrnuta do základu daně, musí poplatník zvýšit základ daně v případě, že ukončí nebo přeruší činnost nebo ukončí vedení účetnictví nebo vloží zásoby do obchodní společnosti nebo družstva anebo změní způsob uplatňování výdajů před uplynutím doby zahrnování zásob do základu daně.

Zákon nestanoví, že by poplatník musel základ daně zvýšit o hodnotu zásob, která ještě nebyla zahrnuta do základu daně, v případě jejich prodeje. Poplatník může uvedený způsob využít, i když zásoby již v letošním roce prodá.

1048. Zásoby v roce 2019

Podnikatel vedoucí účetnictví měl k 31. 12. 2018 zaplacené zásoby materiálu na účtu 112 ve výši 20 000 Kč. Není jasné, zda když od r. 2019 přejde na vedení daňové evidence, musí v daňovém přiznání za rok 2018 snížit základ daně o stav zásob k 31. 12. 2018.

Co se děje se zásobami v roce 2019?

V případě, že podnikatel vedl do konce r. 2018 účetnictví a od r. 2019 zahájí vedení daňové evidence, musí postupovat podle přílohy č. 2 ZDP. Ve zdaňovacím období 2018, ve kterém podnikatel vedl účetnictví, se základ daně podle přílohy č. 2 upravovat nebude! Příloha č. 2 jasně stanoví, že se upraví až základ daně kalendářního roku, ve kterém poplatník zahájí vedení daňové evidence, tj. až r. 2019. Základem daně zdaňovacího období 2018, kdy podnikatel vedl účetnictví, je výsledek hospodaření, upravený případně podle § 23 zákona o daních z příjmů. Při přechodu na daňovou evidenci se z hlediska daně z příjmů upravuje až následující zdaňovací období, tj. v daném případě období, kdy podnikatel zahájí vedení daňové evidence, tedy r. 2019.

Ve zdaňovacím období 2019, ve kterém podnikatel zahájí vedení daňové evidence, zásoby materiálu ve výši 20 000 Kč základ daně sníží. Tímto způsobem podnikatel uplatní do daňových výdajů výdaje spojené s pořízením zásob, které zaplatil a které do konce r. 2018, kdy vedl účetnictví, nemohl v souladu s platnými účetními předpisy do nákladů uplatnit.

1049. Zničené zásoby na skladě

Podnikateli vedoucímu daňovou evidenci záplava zničila zásoby na skladě za 15 000 Kč. Výdaje spojené s jejich pořízením měl už podnikatel v daňových výdajích při zaplacení. Zásoby neměl pojištěné.

Jak postupovat z hlediska daně z příjmů?

Za živelní pohromu se podle § 24 odst. 10 zákona považují mimo jiné i záplavy. Výše škody musí být doložena posudkem pojišťovny, a to i v případě, že poplatník není pojištěn, nebo posudkem soudního znalce.

Došlo-li na straně podnikatele, který vede daňovou evidenci, ke zničení zásob živelní pohromou, jsou výdaje spojené s jejich pořízením výdaji daňovými. Podmínkou je, aby podnikatel doložil výši škody znaleckým posudkem nebo posudkem pojišťovny. To platí i v případě, že podnikatel zásoby neměl pojištěné.

Řešení č. 1046 až 1049 zpracovala Ing. Eva Sedláková (IX/2019)

1050. Zálohy při souběhu příjmů ze závislé činnosti a z podnikání

Pan X v roce 2018 vedle svého zaměstnání také drobně podnikal (OSVČ), a to s těmito výsledky:

• dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti podle § 6 ZDP byl 400 000 Kč (jde o tzv. superhrubou mzdu zahrnující i povinné pojistné hrazené zaměstnavatelem), z něhož český zaměstnavatel počítal a srážel zálohy na daň; přičemž ale není podstatné, že např. kvůli slevám na dani nebyly fakticky žádné zálohy sraženy,

• dílčí základ daně ze samostatné (podnikatelské) činnosti dle § 7 ZDP byl 600 000 Kč (příjmy minus výdaje).

Jak postupovat při souběhu příjmů ze závislé činnosti a z podnikání?

Poplatník musel standardně podat daňové přiznání k dani z příjmů za rok 2018 v základním termínu do 1. 4. 2019. Poslední známou daňovou povinnost pro účely stanovení záloh na daň vypočte poplatník z celkového základu daně, tedy ze součtu dílčích základů daně podle § 6 a § 7 ZDP = 1 000 000 Kč, který standardně sníží o:

• nezdanitelné části podle § 15 ZDP (např. 50 000 Kč za úroky z úvěru na financování bytové potřeby),

• odčitatelné položky podle § 34 ZDP (např. daňová ztráta z podnikání 50 000 Kč zbývající z roku 2017).

Z takto sníženého základu daně na 900 000 Kč vyšla 15% daň = 135 000 Kč, kterou dále snížil o:

• osobní slevy na dani podle § 35ba ZDP, v daném případě uvažujeme pouze základní slevu 24 840 Kč, a

• daňové zvýhodnění na děti dle § 35c ZDP, přičemž předpokládejme jedno vyživované dítě, tj. 15 204 Kč.

Daň z příjmů za rok 2018 tak panu X vyšla 135 000 Kč – 24 840 Kč – 15 204 Kč = 94 956 Kč. Což je považováno za „poslední známou daňovou povinnost“ pro účely výpočtu záloh na daň pro zálohové období od 2. 4. 2019 do 1. 4. 2020. Jelikož je to v pásmu mezi 30 000 Kč a 150 000 Kč, měl by poplatník platit pololetní zálohy na daň à 0,4 x 94 956 = 37 982,40 Kč, resp. po zaokrouhlení na celé stokoruny nahoru à 38 000 Kč.

Protože ale jeho dílčí základ daně podle § 6 ZDP – ze závislé činnosti podléhající měsíčním zálohám na daň ze mzdy – činí 40 % z celkového základu daně (před snížením o nezdanitelné částky a odčitatelné položky) = 400 000 Kč / 1 000 000 Kč, bude platit pololetní zálohy pouze v poloviční výši. Tedy nikoli à 37 982,40 Kč, ale à 18 991,20 Kč, resp. po zaokrouhlení 19 000 Kč, které budou splatné do 15. 6. 2019 a 15. 12. 2019.

Ing. Martin Děrgel (IX/2019)

1051. Hodnota daru jako nezdanitelná částka

Zaměstnanec daroval v r. 2019 třikrát krev, úhradu výdajů spojených s odběrem krve ve výši 5 % minimální mzdy si nevzal, pouze mu byla proplacena hodnota cestovních výdajů.

Jakou částku si zaměstnanec může odečíst od základu daně?

Od základu daně si poplatník může odečíst 3 x 3 000 = 9 000 Kč. V daném případě je třeba pamatovat, že v úhrnu lze podle § 15 odst. 1 odečíst nejvýše 15 % ze základu daně. Jde-li o zaměstnance, který hodlá uplatnit hodnotu daru jako nezdanitelnou částku, může tak učinit podáním daňového přiznání, nebo požádat zaměstnavatele o roční zúčtování mezd.

Ustanovení § 38k odst. 5 zákona stanoví mimo jiné, že plátce daně, u kterého poplatník učinil prohlášení podle odstavce 4, provede výpočet daně, roční zúčtování záloh a daňového zvýhodnění a současně přihlédne k nezdanitelným částkám ze základu daně podle § 15, učiní-li poplatník do 15. února (v daném případě za r. 2019 do 15. února 2020) prohlášení, ve kterém uvede, v jaké hodnotě dar poskytl.

1052. Jedno zálohové období pro dvě zdaňovací období

Za kalendářní rok 2018 podával poplatník DAP v základní lhůtě do 1. 4. 2019, konkrétně např. 20. 3. na daň 200 000 Kč. Pro rok 2019 využije služeb daňového poradce, který za něj podá DAP v prodlouženém termínu do 1. 7. 2020, kdy skončí sledované zálohové období, opět bez ohledu na den podání DAP za rok 2019.

Jaké bude řešení daného případu?

Protože z DAP za rok 2018 vyplynula poslední známá daňová povinnost 200 000 Kč, má poplatník v následném zálohovém období – 2. 4. 2019 až 1. 7. 2020 – povinnost platit čtvrtletní zálohy ve výši à 50 000 Kč:

• první (zákon ji označuje jako „druhou“) do 15. 6. 2019,

• druhou (zákon ji označuje jako „třetí“) do 15. 9. 2019,

• třetí (zákon ji označuje jako „čtvrtou“) do 15. 12. 2019,

• čtvrtou (zákon ji označuje jako „první“) do 15. 3. 2020,

• pátou (zákon ji označuje jako „druhou“) do 15. 6. 2020.

V DAP za rok 2019 si poplatník, resp. jeho právní zástupce započte na úhradu vypočtené výše daně z příjmů za rok 2019 pouze první tři ze zaplacených záloh, které byly splatné v předmětném zdaňovacím období roku 2019 – pokud byly skutečně zaplaceny nejpozději do 1. 7. 2020, viz výše – tedy 3 x 50 000 Kč = 150 000 Kč. Čtvrtou a pátou zálohu zkoumaného zálohového období (splatné až v roce 2020), tedy 2 x 50 000 Kč = 100 000 Kč bude moci poplatník započíst na úhradu daně až za zdaňovací období kalendářního roku 2020!

1053. Maturitní zkouška v náhradním termínu

Matka s příjmy ze závislé činnosti uplatňuje daňové zvýhodnění na studujícího syna, který složil maturitní zkoušku až v náhradním termínu v září.

Je možné uplatnit daňové zvýhodnění na syna ještě za měsíc září?

Podle § 81 školského zákona žák přestává být žákem školy dnem následujícím po dni, kdy úspěšně vykonal maturitní zkoušku. Nevykonal-li žák jednu nebo obě části maturitní zkoušky v řádném termínu, přestává být žákem školy 30. června roku, v němž měl vzdělávání řádně ukončit.

V daném případě soustavná příprava studujícího dítěte na budoucí povolání na střední škole je doba do konce školního roku, včetně doby školních prázdnin, pokud v době prázdnin dítě např. nevykonávalo výdělečnou činnost podle § 10 zákona o státní sociální podpoře. Daňové zvýhodnění podle § 35c zákona o daních z příjmů lze tedy uplatnit do konce srpna daného zdaňovacího období.

Řešení č. 1051 až 1053 zpracovala Ing. Eva Sedláková (VIII/2019)

1054. Roční zúčtování záloh a daňové zvýhodnění

Ve společně hospodařící domácnosti žijí dvě nezletilé děti, přičemž obě navštěvují mateřskou školu. Slevu za umístění dítěte v předškolním zařízení uplatňuje otec obou dětí v rámci ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění, přičemž poplatník učinil u svého zaměstnavatele prohlášení k dani. Výše školkovného činí pro každé dítě 600 Kč měsíčně, přičemž poplatník zaplatí v roce 2019 školkovné za leden až listopad, ale školkovné za měsíc prosinec uhradí až v lednu 2020. Poplatník uplatňuje průběžně v každém měsíci daňové zvýhodnění na dvě děti žijící s ním ve společně hospodařící domácnosti. Jeho měsíční mzda se pohybuje v rozmezí 35 000 Kč až 45 000 Kč.

Jak je to s uplatněním slevy v daném případě?

Ve smyslu znění § 35bb odst. 1 ZDP lze uplatnit výši slevy za umístění dítěte ve výši výdajů prokazatelně poplatníkem vynaložených za umístění vyživovaného dítěte v předškolním zařízení na dané zdaňovací období. Celkem rodič vynaloží na zdaňovací období roku 2019 výši školkovného 2 x 600 Kč x 12 měsíců = 14 400 Kč, přičemž zaplatí v roce 2019 jen 13 200 Kč.

Jako slevu za umístění obou dětí v mateřské škole si může poplatník v rámci ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění uplatnit částku 14 400 Kč, přičemž tato částka musí být uvedena v potvrzení mateřské školy ve smyslu § 38l odst. 2 písm. f) ZDP. Každý měsíc v rámci zálohy na daň ze závislé činnosti si může poplatník uplatnit daňové zvýhodnění ve výši 2 884 Kč formou slevy na dani, v rámci ročního zúčtování pak ve výši 34 608 Kč.

1055. Uplatnění slevy na dani za umístění dítěte v předškolním zařízení

Podnikatel uplatňuje skutečné výdaje a v roce 2019 s ohledem na vyšší náklady spojené s dovybavením provozovny různými nástroji a nářadím dosáhne základu daně ze samostatné činnosti pouze ve výši 185 000 Kč. Dítě, které žije s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, navštěvuje mateřskou školu, přičemž dle potvrzení mateřské školy úplata za předškolní vzdělávání za rok 2019 činí 7 200 Kč.

Jak má poplatník postupovat při uplatňování slevy?

V daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2019 vypočte poplatník ze základu daně 185 000 Kč daň ve výši 27 750 Kč. Po uplatnění základní slevy na dani na poplatníka ve výši 24 840 Kč si může uplatnit slevu za umístění dítěte v předškolním zařízení pouze do výše nulové daňové povinnosti, to je částku 2 910 Kč (zbývající vynaložený náklad za umístění dítěte v mateřské škole propadá). Poplatník může v daňovém přiznání nárokovat daňový bonus v rámci daňového zvýhodnění na dítě dle § 35c ZDP ve výši 15 204 Kč.

Výhodnějším řešením by bylo uplatnění slevy na dani za umístění dítěte v předškolním zařízení jeho manželkou (přítelkyní), pokud dítě žije s touto osobou rovněž ve společně hospodařící domácnosti a dotyčná osoba má dostatečný základ daně pro uplatnění slevy na dani za umístění dítěte.

Řešení č. 1054 až 1055 zpracoval Ing. Ivan Macháček (IX/2019)

1056. Dcera dálkově studuje střední školu

Dcera ve věku 20 let studuje dálkově střední školu, přivydělává si na základě dohody o provedení práce a z tohoto titulu má příjem do 10 000 Kč měsíčně od jednoho plátce.

Může matka na dceru uplatnit u zaměstnavatele slevu na dani?

Podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona o státní sociální podpoře za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje mimo jiné studium na středních školách v ČR, s výjimkou dálkového studia na středních školách, je-li dítě v době takového studia výdělečně činno. Podle § 10 odst. 1 písm. a) zákona o státní sociální podpoře se výdělečnou činností rozumí činnost v České republice, která zakládá účast na nemocenském pojištění.

Pokud si dcera, která dálkově studuje střední školu, přivydělává na základě dohody o provedení práce a z tohoto titulu má příjem do 10 000 Kč měsíčně od jednoho plátce, pak se její „přivýdělek“ nepovažuje za výdělečnou činnost ve smyslu zákona o státní sociální podpoře a její studium je i nadále považováno za soustavnou přípravu na budoucí povolání. Budou-li splněny i ostatní zákonné podmínky podle § 35c zákona, může si matka daňové zvýhodnění uplatnit.

1057. Syn dálkově studuje střední školu a zároveň je evidován na Úřadu práce

Podnikatel má syna ve věku 19 let, který studuje dálkově střední školu. Syn je evidován na úřadu práce s tím, že podporu v nezaměstnanosti nepobírá.

Může podnikatel na syna uplatnit daňové zvýhodnění?

Podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona o státní sociální podpoře za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje mimo jiné studium na středních a vysokých školách v ČR, s výjimkou dálkového studia na středních školách, má-li v době takového studia nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci.

Studuje-li syn dálkově střední školu a zároveň je evidován na úřadu práce, avšak nevznikl mu nárok na podporu v nezaměstnanosti, pak lze při splnění ostatních zákonných podmínek na syna daňové zvýhodnění uplatnit.

1058. Studium na odborném učilišti

Dcera ukončila učební obor výučním listem v září (opakovala zkoušku). Na úřad práce se dostavila v říjnu.

Může si otec uplatnit odpočet na dítě ještě za měsíc srpen?

Studium na odborném učilišti se považuje za studium na střední škole. V daném případě se dcera soustavně připravovala na budoucí povolání ve středním stupni vzdělávání, které úspěšně ukončila výučním listem (jde o střední vzdělání s výučním listem v souladu s § 58 zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon, ve znění pozdějších předpisů).

Podle § 75 odst. 3 zákona č. 561/2004, školský zákon, ve znění pozdějších předpisů žák přestává být žákem školy dnem následujícím po dni, v němž úspěšně vykonal závěrečnou zkoušku. Nevykonal-li žák závěrečnou zkoušku v řádném termínu, přestává být žákem školy 30. června roku, v němž měl vzdělávání řádně ukončit. Jestliže se žák ke zkoušce bez řádné omluvy nedostavil, jeho omluva nebyla uznána nebo byl ze zkoušky vyloučen, posuzuje se, jako by zkoušku vykonal neúspěšně.

Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání na střední škole se podle § 13 zákona o státní sociální podpoře považuje mimo jiné:

• doba od úspěšného vykonání závěrečné nebo maturitní zkoušky, je-li tato zkouška konána v květnu nebo červnu, do konce období školního vyučování školního roku, v němž byla taková zkouška konána,

• doba školních prázdnin bezprostředně navazujících na skončení studia.

Jestliže dcera ukončila učební obor, v září získala výuční list, do konce srpna nevykonávala po celý kalendářní měsíc výdělečnou činnost, může si otec uplatnit daňové zvýhodnění na dceru ještě za měsíc srpen.

1059. Odvod srážkové daně ze zdanění vyplacených podílů
na zisku společníkům

Valná hromada s. r. o., která se konala 10. května 2019, rozhodla, že bude společníkům s. r. o. rozdělen podíl ze zisku z r. 2018 ve výši 600 000 Kč, a zároveň rozhodla, že podíl bude vyplacen na 2krát, a to k 20. srpnu 2019 a 20. říjnu 2019. Sražená srážková daň bude odvedena rovněž 2krát – z první výplaty podílu do 30. 9. 2019 a z druhé výplaty podílu do 30. 11. 2019.

Je dané řešení správné?

Zákon o daních z příjmů v § 38d odst. 2 stanoví mimo jiné, že u příjmů plynoucích z podílů na zisku je plátce daně povinen srazit daň při jejich výplatě, nejpozději však do konce třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž valná hromada nebo členská schůze schválila řádnou nebo mimořádnou účetní závěrku a rozhodla o rozdělení zisku.

Bylo-li v daném případě rozhodnuto o rozdělení zisku v květnu, první splátka byla vyplacena v srpnu, musí plátce daně, tj. společnost s ručením omezeným, daň z celé částky srazit do konce srpna. Dále pak § 38d odst. 3 stanoví mimo jiné, že plátce daně je povinen sraženou daň odvést svému místně příslušnému správci daně do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém byl povinen provést srážku podle odstavců 1 a 2. To znamená, že plátce daně je povinen sraženou daň z celé částky odvést do konce září.

1060. Ukončení studia státní závěrečnou zkouškou

Syn ukončil státní závěrečnou zkouškou studium na vysoké škole v červnu. Daňové zvýhodnění bylo zaměstnankyni přiznáno naposledy za červenec. V září přinesla potvrzení o začátku studia syna na téže vysoké škole, jen jiný magisterský obor s tím, že datum na potvrzení je pouze datum vystavení, a to 16. září.

Od kdy lze znovu uplatňovat zaměstnankyni daňové zvýhodnění na syna?

Podle § 14 odst. 1 zákona o státní sociální podpoře soustavná příprava dítěte na budoucí povolání na vysoké škole začíná nejdříve dnem, kdy se dítě stává studentem vysoké školy, a končí dnem, kdy dítě ukončilo vysokoškolské studium. Za soustavnou přípravu dítěte na budoucí povolání se považuje také doba od ukončení studia na vysoké škole do dne, kdy se dítě stalo studentem téže nebo jiné vysoké školy, pokud studium na téže nebo jiné vysoké škole bezprostředně navazuje na ukončení studia na vysoké škole, nejdéle však doba tří kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole.

Pokud syn zaměstnankyně ukončil vysokou školu v červnu, daňové zvýhodnění matce přísluší do září a poté i nadále, neboť syn bude dále studentem vysoké školy.

1061. Drobný majetek v obchodním majetku podnikatele

Podnikatel vedoucí daňovou evidenci si koupil nábytek do kanceláře za 20 000 Kč. Tuto částku zaevidoval jako daňový výdaj při zaplacení.

Je daný drobný majetek v obchodním majetku podnikatele? Jakou musí vést evidenci tohoto majetku?

Zákon o daních z příjmů v § 7b stanoví mimo jiné, že vede-li poplatník daňovou evidenci musí evidovat:

a) příjmy a výdaje, v členění potřebném pro zjištění základu daně,

b) majetek a dluhy.

Uplatní-li poplatník vedoucí daňovou evidenci do daňových výdajů výdaje spojené s nákupem drobného majetku, musí evidovat předmětnou věc v obchodním majetku bez ohledu na výši kupní ceny (jde o majetek). V daném případě je však nutno si uvědomit, že zákon způsob evidence nestanoví. Zákon pouze ukládá poplatníkům doložit, že se skutečně jedná o výdaj daňový v souladu s § 24 odst. 1 zákona. Evidence je tedy nezbytná pro prokázání (doložení) daňového výdaje. Takovouto evidencí může být např. i založení příslušné faktury či pokladního dokladu na nákup předmětné věci. Dále zákon nestanoví ani povinnost inventarizace uvedeného drobného majetku. Zákon stanoví v § 7b odst. 4 povinnost inventarizace zásob, hmotného majetku (tj. majetku vymezeného v § 26 odst. 2 zákona), pohledávek a dluhů.

Koupil-li si podnikatel vedoucí daňovou evidenci nábytek do kanceláře za 20 000 Kč, uplatní částku 20 000 Kč do daňových výdajů při zaplacení. Tuto částku v rámci daňové evidence zaeviduje jako daňový výdaj. Že se skutečně jedná o výdaj daňový, doloží příslušným dokladem (fakturou, pokladním dokladem, kupní smlouvou). Zaevidováním příslušného výdaje do daňové evidence současně došlo k vložení předmětného kancelářského nábytku, tj. majetku ve smyslu § 7b zákona, do obchodního majetku poplatníka ve smyslu § 4 odst. 4 zákona o daních z příjmů. Dále je zcela na rozhodnutí poplatníka, zdali vytvoří další, např. souhrnnou evidenci veškerého drobného majetku.

Řešení č. 1056 až 1061 zpracovala Ing. Eva Sedláková (IX/2019)

1062. Sleva za umístění dítěte v předškolním zařízení

Dítě, žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, začalo navštěvovat soukromou mateřskou školu od září 2019. Měsíčně poplatník hradí poplatek (školkovné) ve výši 800 Kč. Poplatník má pouze příjmy zdaňované dle § 7 ZDP, přičemž základ daně za rok 2019 činí 258 000 Kč. Poplatník uplatňuje odpočet zaplaceného pojistného na soukromé životní pojištění ve výši 24 000 Kč, slevu na dani na poplatníka a daňové zvýhodnění na 1 dítě žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti.

Jakou slevu za umístění dítěte v předškolním zařízení si může poplatník uplatnit?

Za zdaňovací období roku 2019 si může poplatník uplatnit v daňovém přiznání slevu za umístění dítěte v předškolním zařízení ve výši 800 Kč x 4 měsíce =
3 200 Kč, přičemž poplatník prokáže nárok na poskytnutí této slevy na dani potvrzením mateřské školy v souladu se zněním § 38l odst. 2 písm. f) ZDP. V daňovém přiznání uplatní daňové zvýhodnění na jedno dítě ve výši 15 204 Kč.

Údaj	Částka v Kč
Základ daně	258 000
Odpočet pojistného na životní pojištění	24 000
Základ daně po uplatnění odpočtu	234 000
Daň z příjmů	35 100
Základní sleva na dani na poplatníka	24 840
Sleva za umístění dítěte	3 200
Daňové zvýhodnění na dítě – sleva na dani	7 060
Výsledná daň	0
Daňový bonus (15 204 Kč – 7 060 Kč)	8 144

Poplatník v daňovém přiznání požádá o vrácení přeplatku na dani z příjmů fyzických osob (výplatu daňového bonusu) ve výši 8 144 Kč.

Ing. Ivan Macháček (IX/2019)

1063. Daňové zvýhodnění na studující dceru

Otec uplatňuje daňové zvýhodnění na studující dceru, která maturitní zkoušku složila 14. května, s tím, že již 20. května začala dcera pracovat na základě dohody o pracovní činnosti, a to až do 18. července. Po celý srpen pak pracovala na základě dohody o provedení práce za 10 000 Kč.

Do kdy je možné na dceru uplatnit daňové zvýhodnění?

V daném případě je možné na vyživovanou dceru uplatnit daňové zvýhodnění do srpna. Do června trvala soustavná příprava studujícího dítěte na budoucí povolání na střední škole, v červenci nebyla dcera po celý měsíc výdělečně činná ve smyslu § 10 zákona o státní sociální podpoře a v srpnu nevykonávala činnost ve smyslu § 10 zákona o státní sociální podpoře, protože dohoda o provedení práce za 10 000 Kč nezakládá účast na nemocenském pojištění.

Zaměstnanci na dohodu o provedení práce jsou účastni nemocenského pojištění jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání této dohody, do nichž jim byl zúčtován započitatelný příjem z dohody o provedení práce v částce vyšší než 10 000 Kč.

Ing. Eva Sedláková (VIII/2019)

1064. Daňový rezident ČR

Rezident České republiky bude v roce 2019 část roku (leden–květen) zaměstnancem v ČR a část roku (červen–prosinec) zaměstnancem na Novém Zélandě.

Bude mít rezident ČR povinnost za rok 2019 podat daňové přiznání v ČR?

Zcela jistě bude muset dotyčný daňový rezident ČR podat daňové přiznání k české dani z příjmů fyzických osob za rok 2019. Vyplývá to z § 38g odst. 2 ZDP, jelikož nebude mít pouze příjem ze zaměstnání (závislé činnosti) v Česku ani pouze příjem ze zaměstnání v zahraničí, ale jejich souběh; stačí pečlivě číst citovaný text zákona:

• „Daňové přiznání není povinen podat poplatník, který má příjmy ze závislé činnosti podle § 6 pouze od jednoho a nebo postupně od více plátců daně včetně doplatků mezd od těchto plátců (§ 38ch odst. 4). Podmínkou je, že poplatník učinil u všech těchto plátců daně na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k, a vyjma příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je vybírána daň srážkou sazbou daně podle § 36, nemá jiné příjmy podle § 7 až 10 vyšší než 6 000 Kč. Rovněž není povinen podat daňové přiznání poplatník, jemuž plynou pouze příjmy ze závislé činnosti ze zahraničí, které jsou podle § 38f vyjmuty ze zdanění. Daňové přiznání za zdaňovací období je ale povinen podat poplatník…“

S přiznáním příjmů ze zaměstnání na Novém Zélandu v ČR si poplatník docela „užije“. Základem je pochopitelně mezinárodní Smlouva o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmů uzavřená mezi ČR a Novým Zélandem, která u nás vyšla formou Sdělení MZV č. 75/2008 Sb. m. s. V souladu s článkem 14 této Smlouvy obecně platí, že: „Platy, mzdy a jiné podobné odměny, které pobírá rezident jednoho smluvního státu z důvodu zaměstnání, podléhají s výhradou ustanovení článků 15, 17 a 18 zdanění jen v tomto státě, pokud zaměstnání není vykonáváno ve druhém smluvním státě. Je-li tam zaměstnání vykonáváno, mohou být odměny z něj pobírané zdaněny v tomto druhém státě.“ Přeloženo do „lidštiny“ může Nový Zéland svou daní z příjmů zdanit příjmy ze zaměstnání vykonávaného českými rezidenty na jeho území.

Pro praxi spíše okrajovou výjimku osvobození od novozélandské daně z příjmů za práci na jeho území uvádí článek 14 v odstavci 2 Smlouvy. A to když by tam český rezident pracoval nejdéle půl roku pro zahraniční (např. českou) firmu (zaměstnavatele), která není rezidentem Nového Zélandu ani tam nemá stálou provozovnu.

Podstatnější je článek 21 odst. 2 Smlouvy, který zamezuje dvojímu (opakovanému) zdanění příjmu za práci na Novém Zélandu ještě pak také v Česku. Smlouva pro tyto účely stanoví metodu tzv. prostého zápočtu zaplacené novozélandské daně na úhradu české daně z příjmů dotyčného poplatníka – daňového rezidenta ČR:

• „V případě rezidenta ČR bude dvojí zdanění vyloučeno následovně: ČR může při ukládání daní svým rezidentům zahrnout do daňového základu, ze kterého se takové daně ukládají, části příjmu, které mohou být v souladu s ustanoveními této smlouvy rovněž zdaněny na Novém Zélandu, avšak povolí snížit částku daně vypočtenou z takového základu o částku rovnající se dani zaplacené na Novém Zélandu. Částka, o kterou se daň sníží, však nepřesáhne tu část české daně vypočtené před jejím snížením, která poměrně připadá na příjem, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn na Novém Zélandu.“

Uplatnění metody prostého zápočtu daně v českém daňovém přiznání je dost náročné. Základem české daně z příjmů ze závislé činnosti je totiž nezvykle tzv. superhrubá mzda, tedy dosažená hrubá mzda (nesnížená o zahraniční daň) navýšená o povinné (veřejnoprávní) pojistné hrazené zaměstnavatelem. V daném případě půjde o fiktivní povinné pojistné, které by se z novozélandské mzdy platilo podle českých právních předpisů, viz § 6 odst. 12 a 13 ZDP. Pro přepočet cizí měny na Kč se obvykle uplatní jednotný kurs ve smyslu § 38 odst. 1 ZDP. Poplatník ale bude mít ještě druhou možnost, a to uplatnit u příjmů ze zaměstnání na Novém Zélandu v přiznání české daně z příjmů fyzických osob jednodušší metodu tzv. prostého vynětí příjmů ze zahraničí z daňové povinnosti v České republice. A to při splnění podmínek stanovených v § 38f odst. 4 ZDP, tedy že předmětný příjem plyne od novozélandského zaměstnavatele, případně tamní stálé provozovny a byl tam podle tamních zákonů zdaněn.

I příjem vyjmutý ze zdanění v ČR bude muset poplatník vykázat ve svém daňovém přiznání v ČR. Na otázku, proč všechen ten administrativní a fakticky ryze formálně účelový cirkus s příjmy ze zaměstnání v cizině, z nichž stejně ČR neutrží ani kačku na dani z příjmů, najdeme odpověď v § 2 odst. 2 ZDP. Čeští daňoví rezidenti musejí zdejší finanční správě přiznat všechny své celosvětové příjmy:

• „Poplatníci jsou daňovými rezidenty ČR, pokud mají na území ČR bydliště nebo se zde obvykle zdržují. Daňoví rezidenti ČR mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí.“

Ing. Martin Děrgel (IX/2019)

1065. Společně hospodařící domácnost

Dítě, žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti, navštěvuje po celý rok 2019 soukromou mateřskou školu. Měsíční platba za umístění dítěte v předškolním zařízení je stanovena ve výši 1 200 Kč. Na zdaňovací období 2019 zaplatí poplatník výši školkovného 14 400 Kč. Poplatník má příjmy ze živnostenského podnikání a jeho základ daně dosáhne výše 510 000 Kč. Uplatňuje daňové zvýhodnění na dvě děti žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti.

Jak to bude s uplatněním slevy?

V daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2019 může poplatník uplatnit slevu za umístění dítěte v předškolním zařízení ve výši 13 350 Kč. Poplatník musí doložit jako přílohu k daňovému přiznání potvrzení předškolního zařízení (mateřské školy) jednak o výši vynaložených výdajů za umístění vyživovaného dítěte poplatníka v mateřské škole na zdaňovací období roku 2019, a jednak další údaje specifikované v § 38l odst. 2 písm. f) ZDP. V daňovém přiznání uplatní daňové zvýhodnění na dvě děti ve výši 34 608 Kč.

Údaj	Částka v Kč
Základ daně	510 000
Daň z příjmů	76 500
Základní sleva na dani na poplatníka	24 840
Sleva za umístění dítěte	13 350
Daňové zvýhodnění na dítě – sleva na dani	34 608
Výsledná daň	3 702

Ing. Ivan Macháček (IX/2019)

1066. Prodej nemovitosti

Fyzická osoba vlastnila ½ nemovitosti – pozemku – cca 15 let. Před 3 lety získala darovací smlouvou od otce i druhou polovinu. Na pozemku (není v obchodním majetku) FO provedla stavební úpravy a stavby, které ale nejsou ještě zkolaudovány. Nyní musí celý pozemek prodat.

Bude příjem podléhat zdanění? Je nutné při prodeji rozdělit stavby a pozemek?

Příjem z prodeje pozemku, jehož součástí jsou stavby, podléhat dani z příjmů fyzických osob bude. Zákon o daních z příjmů v § 4 odst. 1 písm. b) stanoví mimo jiné, že od daně se osvobozuje příjem z prodeje nemovitých věcí nebo z vypořádání spoluvlastnictví k nemovitým věcem neosvobozený podle písmene a), přesáhne-li doba mezi nabytím vlastnického práva k těmto nemovitým věcem a jejich prodejem nebo vypořádáním spoluvlastnictví k nim dobu 5 let. Vzhledem ke skutečnosti, že poplatník ½ pozemku vlastnil více jak 5 let, bude polovina příjmu od daně osvobozena a polovina příjmu bude zdanitelným příjmem podle § 10 zákona.

Jako daňový výdaj může poplatník uplatnit cenu pozemku nabytého darem určenou podle zvláštního právního předpisu o oceňování majetku ke dni nabytí a dále pak polovinu doložených výdajů na realizaci staveb, případně polovinu doložených výdajů spojených s prodejem pozemku. Pozemek a stavby rozdělit není třeba. Počínaje r. 2014 podle § 506 občanského zákoníku součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen „stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

1067. Doktorský studijní obor na vysoké škole v kombinované formě

Syn dne 15. září ukončil magisterské studium na vysoké škole v prezenční formě, dne 5. října začal studovat doktorské studium v kombinované formě s tím, že od listopadu nastoupil do zaměstnání, 26 let mu bude v květnu příštího roku. Jeden z rodičů má nárok na daňové zvýhodnění za syna i za měsíce září a říjen, když studium v uvedených měsících nebude probíhat po celý měsíc, ale pouze 15, resp. 27 dnů v měsíci.

Je předmětné tvrzení správné?

Co je považováno za soustavnou přípravu na budoucí povolání u vysokoškoláka, vymezuje § 14 zákona o státní sociální podpoře. Tam je uvedeno, že za soustavnou přípravu na budoucí povolání se považuje také doba od ukončení studia na vysoké škole do dne, kdy se dítě stalo studentem téže nebo jiné vysoké školy, pokud studium na téže nebo jiné vysoké škole bezprostředně navazuje na ukončení studia na vysoké škole, nejdéle však doba tří kalendářních měsíců následujících po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo studium na vysoké škole. Pokud vysokoškolák nepokračuje v dalším studiu, pak se za soustavnou přípravu na budoucí povolání považuje pouze kalendářní měsíc, v němž dítě ukončilo řádně studium na vysoké škole, a dále kalendářní měsíc následující po kalendářním měsíci, v němž dítě ukončilo řádně studium na vysoké škole, pokud dítě nevykonává po celý tento měsíc výdělečnou činnost podle § 10 ani nemá po celý kalendářní měsíc nárok na podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci.

Studuje-li syn doktorský studijní obor na vysoké škole v kombinované formě, nepobírá-li invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně a není-li mu více než 26 let, pak jeden z rodičů může na syna uplatňovat daňové zvýhodnění jako na vyživované dítě žijící ve společně hospodařící domácnosti po celé zdaňovací období. Tomu nebrání ani případná výdělečná činnost syna během studia, ani to, že studium neprobíhá po celý měsíc.

Řešení č. 1066 až 1067 zpracovala Ing. Eva Sedláková (VIII/2019)

1068. Daňové pohledávky

Česká s. r. o. měla v Rakousku dceřinou společnost (100% podíl), které dodávala a fakturovala svoje výrobky, dcera je v Rakousku prodávala. Vzhledem k dlouhodobým ztrátám, které rakouská dcera generovala, se matka rozhodla dceru v Rakousku zlikvidovat. Výmaz byl v Rakousku proveden 28. 11. 2018 (nikoli insolvence, ale výmaz za popud matky, všechny třetí strany byly vypořádány). Za dcerou ale zůstaly pohledávky.

Může matka (česká s. r. o.) odepsat tyto pohledávky daňově, když výnosy z nich v roce 2017 a 2018 byly daňové?

V souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. y) ZDP jsou výdaji (náklady) také: u poplatníků, kteří vedou účetnictví, jmenovitá hodnota pohledávky nebo pořizovací cena pohledávky nabyté postoupením, vkladem a při přeměně obchodní korporace, a to za předpokladu, že lze k této pohledávce uplatňovat opravné položky podle písmene i) nebo se jedná o pohledávku, ke které nelze tvořit opravnou položku podle právního předpisu upravujícího tvorbu rezerv a opravných položek pro zjištění základu daně z příjmů pouze proto, že od její splatnosti uplynulo méně než 18 měsíců a, u pohledávek nabytých postoupením i v případě, že se jedná o pohledávku se jmenovitou hodnotou v okamžiku vzniku vyšší než 200 000 Kč, ohledně které nebylo zahájeno rozhodčí řízení, soudní řízení nebo správní řízení, mj. za dlužníkem, který byl právnickou osobou a zanikl bez právního nástupce a věřitel nebyl s původním dlužníkem spojenou osobou (§ 23 odst. 7). Dále podle § 8a odst. 3 písm. b) zákona č. 593/1992 Sb., o rezervách pro zjištění základu daně z příjmů, ve znění pozdějších předpisů opravné položky nelze uplatnit mj. u pohledávek vzniklých mezi spojenými osobami vymezenými v zákoně o daních z příjmů.

V souladu s ustanovením § 23 odst. 7 ZDP se spojenými osobami rozumí mj. kapitálově spojené osoby, kdy se jedna osoba přímo podílí na kapitálu nebo hlasovacích právech druhé osoby, a přitom tento podíl představuje alespoň 25 % základního kapitálu nebo 25 % hlasovacích práv těchto osob. Z výše uvedeného vyplývá, že v případě, kdy česká s. r. o. vlastnila 100% podíl na dceřiné společnosti v Rakousku, tj. jednalo se o spojené osoby pro účely ustanovení § 23 odst. 7 ZDP, nebude odpis pohledávek evidovaných za touto zlikvidovanou dceřinou společností snižovat základ daně z příjmů.

Ing. Eva Martincová (VIII/2019)

4.2 DPH

1069. Přepravní služba poskytnutá provozovně

Dopravní společnost, plátce, zajišťuje přepravu zboží pro slovenskou společnost, registrovanou k dani na Slovensku. Přeprava je poskytnuta provozovně slovenského podnikatele, která je umístěna v Polsku.

Jak to bude s místem plnění?

Místo plnění při poskytnutí přepravní služby se stanoví podle základního pravidla § 9 odst. 1 zákona o DPH. Vzhledem k tomu, že je přepravní služba poskytnuta provozovně, která je umístěna v Polsku, je místem plnění Polsko. Plátce je ke dni poskytnutí této služby nebo ke dni přijetí úplaty za tuto službu, pokud je přijata přede dnem poskytnutí služby, povinen přiznat toto plnění. Pokud je plátci poskytnuto daňové identifikační číslo provozovny, uvede plátce údaje o takto poskytnuté službě v ř. 21 DAP k DPH a současně i v souhrnném hlášení s kódem plnění „3“. V případě, že mu není toto daňové identifikační číslo poskytnuto, uvede údaje o poskytnuté přepravní službě v daňovém přiznání k DPH na ř. 26.

Pokud příjemci služby, slovenskému podnikateli, vznikne v souvislosti s přijetím přepravní služby povinnost požádat příslušný úřad v Polsku o přidělení daňového identifikačního čísla pro účely DPH, uvede plátce údaje o takto poskytnuté službě v ř. 21 DAP k DPH a současně i v souhrnném hlášení s kódem plnění „3“. Do kontrolního hlášení se poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko neuvádí.

Ing. Zdeněk Kuneš (IX/2019)

1070. Výpočet daně při použití obchodního majetku pro osobní potřebu

Fyzická osoba, která je plátcem daně, vyřadila v srpnu 2019 z obchodního majetku opotřebený notebook, při jehož pořízení v roce 2017 uplatnila nárok na odpočet daně a tento notebook začala ve smyslu § 13 odst. 5 zákona o DPH trvale používat pro svou osobní potřebu. Pořizovací cena notebooku byla 30 000 Kč a daň činila při základní sazbě daně 21 % z této částky 6 300 Kč.

Jak je to při použití obchodního majetku pro osobní potřebu?

V okamžiku vyřazení z obchodního majetku bylo možno obdobný notebook pořídit za cenu 10 000 Kč, která je podle § 37 písm. b) zákona o DPH chápána jako částka včetně daně, a proto daň z uvedené částky činí po zaokrouhlení na dvě desetinná místa 1 735,54 Kč (10 000 – 10 000/1,21).

Podle navazujícího přechodného ustanovení mohou plátci v období 6 měsíců po účinnosti novely zákona o DPH, tj. prakticky do 30. 9. 2019, postupovat při výpočtu daně podle dosavadních pravidel. Prakticky to znamená, že v tomto období je možno při výpočtu a zaokrouhlování daně postupovat ještě podle § 37 zákona o DPH ve znění platném před 1. 4. 2019.

1071. Základ a výpočet daně v případě kladného rozdílu mezi celkovou
cenou a zálohou

Firma, která je plátcem daně, přijme zálohu na poskytnutí služby v prosinci 2019. K datu přijetí této zálohy bude činit sazba daně pro uvedenou službu 15 %.

Jak se postupuje v případě kladného rozdílu mezi celkovou cenou a zálohou?

V daňovém přiznání za prosinec 2019 tedy přizná obchodní společnost z takto přijaté zálohy daň v sazbě 15 %, kterou vypočte podle § 37 písm. b) zákona o DPH. Bude-li návazně uvedená služba poskytnuta až v dubnu 2020, kdy již bude podléhat sazbě 10 %, z požadovaného doplatku, tj. z kladného rozdílu mezi celkovou cenou a přijatou zálohou, se uplatní sazba daně ve výši 10 % a daň se vypočte podle § 37 písm. b) zákona o DPH.

Z § 37a odst. 2 písm. b) zákona o DPH vyplývá, že je-li rozdíl mezi celkovou cenou a zálohou záporný, uplatní se při uskutečnění zdanitelného plnění sazba daně a přepočítací kurz platný při přiznání daně z úplaty přijaté přede dnem uskutečnění zdanitelného plnění.

Řešení č. 1070 až 1071 zpracoval Ing. Václav Benda (VIII/2019)

1072. Příjemce přepravní služby má sídlo na Slovensku

Dopravní společnost, plátce, zajišťuje přepravu zboží z Ostravy do Bratislavy pro slovenskou společnost, která ale není na Slovensku registrovaná k dani. Příjemcem této přepravní služby je osoba povinná k dani se sídlem na Slovensku, v ČR nemá sídlo ani provozovnu.

Jak určit místo plnění v daném případě?

Místo plnění při poskytnutí přepravní služby se stanoví podle základního pravidla § 9 odst. 1 zákona o DPH. Vzhledem k tomu, že příjemce přepravní služby má sídlo na Slovensku, je místem plnění Slovensko. Plátce je ke dni poskytnutí této služby nebo ke dni přijetí úplaty za tuto službu, pokud je přijata přede dnem poskytnutí služby, povinen přiznat toto plnění. Vzhledem k tomu, že příjemce přepravní služby není osoba registrovaná k dani na Slovensku, uvede plátce údaje o poskytnuté přepravní službě v daňovém přiznání k DPH na ř. 26.

Pokud příjemci služby, slovenskému podnikateli, vznikne v souvislosti s přijetím přepravní služby povinnost požádat příslušný úřad na Slovensku o přidělení daňového identifikačního čísla pro účely DPH, uvede plátce údaje o takto poskytnuté službě v ř. 21 DAP k DPH a současně i v souhrnném hlášení s kódem plnění „3“. Do kontrolního hlášení se poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko neuvádí.

1073. Přeprava zboží mezi členskými státy

Dopravní společnost, plátce, poskytuje v nákupním centru v Praze-Zličíně přepravu zboží zákazníkům. Německý zákazník, osoba nepovinná k dani, si koupil nábytek a objednal si přepravu tohoto nábytku do Drážďan.

Jak určit místo plnění při přepravě zboží mezi členskými státy?

Místo plnění se při poskytnutí služby přepravy zboží realizované pro osobu nepovinou k dani, pokud jde o přepravu zboží mezi členskými státy, stanoví podle § 10f odst. 2 zákona o DPH podle místa zahájení přepravy. V tomto případě se jednalo o přepravu zboží mezi členskými státy pro osobu nepovinnou k dani. Přeprava zboží byla zahájena v ČR. Místo plnění u takto poskytnuté služby je v tuzemsku. Plátce poskytl tuto přepravní službu se základní sazbou daně. Skutečnost, že příjemcem služby je osoba s místem trvalého pobytu mimo tuzemsko nemá v tomto případě na stanovení místa plnění vliv.

Stanovení místa plnění neovlivní ani skutečnost, že část přepravy zboží je fakticky realizována na území v Německu. Plátce při poskytnutí této přepravní služby uplatní základní sazbu daně, plnění uvede na ř. 1 daňového přiznání a v č. A.4., nebo A.5. kontrolního hlášení.

1074. Místo plnění při poskytnutí přepravní služby

Dopravní společnost, plátce, zajišťuje pro slovenskou společnost, registrovanou k dani na Slovensku, přepravu zboží z Ostravy do Olomouce. Příjemcem této přepravní služby je osoba povinná k dani se sídlem na Slovensku. Tato osoba nemá v ČR sídlo ani provozovnu.

Jak se určí místo plnění při poskytnutí přepravní služby?

Vzhledem k tomu, že příjemce přepravní služby je osoba registrovaná k dani na Slovensku, uvede plátce údaje o poskytnuté přepravní službě v daňovém přiznání k DPH v ř. 21 a současně i v souhrnném hlášení s kódem plnění „3“. Do kontrolního hlášení se poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko neuvádí.

1075. Technické zhodnocení nemovitosti

Společnost s. r. o. má pronajatou nemovitost – rodinný dům – jako kanceláře firmy. V letech 2016 a 2017 nechala postavit na terase pergolu, kterou eviduje jako TZ pronajaté nemovitosti a kterou odepisuje se souhlasem vlastníka nemovitosti. Celková hodnota je 252 000 Kč. U většiny faktur za sklo, zastínění, oplechování bylo v režimu přenesení daňové povinnosti s 15 %. V 11/2018 firma jednu místnost v RD pronajala zaměstnankyni, která pracuje jako účetní. Nájem je 3 000 Kč měsíčně. Za 11-12/2018 byla přijata částka za nájem 6 000 Kč. Tato částka byla uvedena v přiznání k DPH na ř. 50. Koeficient na ř. 52 je 100, na ř. 53 není nic. Částka za nájem za 1-3/2019 bude uvedena v přiznání za 4/2019. Firma je měsíční plátce DPH.

Jaké povinnosti společnosti plynou dle § 76 a dle § 77 a 78 zákona o DPH?

Použití režimu přenesení daňové povinnosti nemá žádný vliv na uplatnění daně z přidané hodnoty. Nárok na odpočet daně uplatní plátce v souladu s § 72 a dalšími zákona o DPH. Technické zhodnocení se podle § 78 odst. 5 zákona o DPH považuje za dlouhodobý majetek. Pokud plátce uplatnil nárok na odpočet daně a v některém z následujících kalendářních roků dojde ke změně v účelu používání, je povinen provést úpravu odpočtu daně. Z § 78a odst. 5 zákona o DPH vyplývá, že pokud plátce používá majetek pro změněné účely pouze po část příslušného kalendářního roku, zohlední se tato skutečnost v částce úpravy odpočtu daně. Lhůta u nemovité věci je 10 let.

Společnost s r. o. je z důvodu poskytnutého nájmu osvobozeného od daně povinna provést za 11. a 12. měsíc r. 2018 a dále v roce 2019 úpravu odpočtu daně uplatněného při pořízení technického zhodnocení. Výpočtem vrátí poměrnou část uplatněného nároku na odpočet daně vztahujícího se k části nemovité věci, kterou pronajímá jako osvobozené plnění.

1076. Příjemce přepravní služby má sídlo na Ukrajině

Dopravní společnost, plátce, zajišťuje přepravu zboží z Prahy do Olomouce pro ruskou společnost. Příjemcem této přepravní služby je osoba povinná k dani, která má sídlo na Ukrajině.

Jak určit místo plnění v daném případě?

Místo plnění při poskytnutí přepravní služby se stanoví podle základního pravidla § 9 odst. 1 zákona o DPH. Vzhledem k tomu, že příjemce přepravní služby má sídlo na Ukrajině, je místem plnění Ukrajina.

Plátce je ke dni poskytnutí této služby nebo ke dni přijetí úplaty za tuto službu, pokud je přijata přede dnem poskytnutí služby, povinen přiznat toto plnění. Plátce uvede údaje o poskytnuté přepravní službě v daňovém přiznání k DPH na ř. 26. Do kontrolního hlášení se poskytnutí služby s místem plnění mimo tuzemsko neuvádí.

1077. Zajištění nakládky zboží

Plátce zajišťuje pro jiného plátce za úplatu nakládku zboží v místě zahájení přepravy, kterým jsou Drážďany. Příjemcem této služby je osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku. Pro určení místa plnění je rozhodující sídlo příjemce služby.

Jak se postupuje v případě zajištění nakládky zboží pro osobu povinnou k dani?

Místo plnění při poskytnutí služby spočívající v zajištění nakládky zboží pro osobu povinnou k dani se určí podle § 9 odst. 1 zákona o DPH. Místo plnění je v tomto případě v tuzemsku. Skutečnost, že nakládka zboží je provedena na území Německa, není pro stanovení místa plnění podstatná. Plátce, který službu nakládky poskytl, je povinen přiznat daň na výstupu v základní sazbě daně.

Základ daně a daň z přidané hodnoty uvede plátce v daňovém přiznání k DPH v ř. 1 za příslušné zdaňovací období a v č. A.4. nebo A.5. kontrolního hlášení. V souhrnném hlášení se takto poskytnuté služby neuvádějí.

Řešení č. 1072 až 1077 zpracoval Ing. Zdeněk Kuneš (IX/2019)

1078. Úprava odpočtu DPH

Právnická firma koupila osobní automobil, který má v obchodním majetku, a uplatnila odpočet na DPH. Po třech letech od nákupu osobního auta firma zrušila registraci k DPH (automobil nadále zůstává v obchodním majetku firmy).

Je potřeba provést úpravu odpočtu DPH podle § 78?

Jak se uvádí v § 79a ZDPH, je při zrušení registrace plátce povinen snížit uplatněný nárok na odpočet u majetku, který je ke dni zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část. Pro výpočet částky snížení nároku na odpočet daně u dlouhodobého majetku se přiměřeně použije ustanovení § 78d odst. 2. Z tohoto ustanovení vyplývá, že částka jednorázové úpravy odpočtu daně se stanoví jako součin částky vypočtené podle § 78a odst. 1 nebo 4 a počtu roků zbývajících do konce lhůty stanovené pro úpravu daně. Tato lhůta u movitého majetku činí 5 let a počíná běžet kalendářním rokem, v němž byl dlouhodobý majetek pořízen. Do počtu roků se započítává také rok, ve kterém je úprava odpočtu prováděna.

Pokud byl osobní automobil pořízen např. v roce 2016, kdy byl uplatněn plný nárok na odpočet, a registrace k DPH byla ukončena v roce 2019, zbývá do konce lhůty pro úpravu odpočtu 1 rok. Plátce bude tedy povinen snížit nárok na odpočet o 1/5 uplatněného odpočtu daně, a to za poslední zdaňovací období registrace.

Ing. Jiří Nigrin (VIII/2019)

1079. Uplatňování DPH u společníků společnosti od 1. 1. 2019

Tři spoluvlastníci nemovitosti jsou čtvrtletní plátci DPH. Nemovitost pronajímají jak plátcům DPH, tedy s daní, tak neplátcům DPH – osvobozené plnění. Jiné příjmy nemají, jen tyto příjmy podle § 9. S dodavateli i s nájemníky jedná společník A. Přijatá plnění (např. na opravy nemovitosti, na dodávku materiálu) jsou od neplátců i od plátců DPH. Jsou krácena koeficientem u společníka A. Po skončení kalendářního měsíce vystaví společník A na společníka B a C souhrnný daňový doklad. Plnění, které sám přijal v režimu přenesené daňové povinnosti, vystaví také v tomto režimu. Plnění, které přijal s DPH, bude společníkům fakturovat s DPH. Plnění, které přijal od neplátců DPH, bude společníkům B a C fakturovat s DPH. Takže, ačkoliv společník A DPH na vstupu krátí koeficientem, při přefakturaci podílů z výdajů na společníky B a C je DPH vyčíslena v plné výši.

Je možné vystavit doklad za celé čtvrtletí? Jaké je řešení daného případu?

S účinností od 1. 7. 2017 novela zákona o DPH zákonem č. 170/2017 Sb. zrušila dosavadní letitou a bez problémů fungující speciální právní úpravu pro DPH u společností bez právní osobnosti alias sdružení bez právní subjektivity. Přičemž přechodné ustanovení umožňovalo „postaru“ pokračovat ještě do konce roku 2018. Podle dřívější právní úpravy – před zmíněnou novelou – platilo speciální ustanovení § 73 odst. 7 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDPH“), které určovalo pravidla pro uplatnění odpočtu daně v rámci společnosti (sdružení). Podle něj u plátců uskutečňujících zdanitelná plnění jako společníci společnosti uplatňoval nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých k činnosti společnosti určený společník, který vedl evidenci pro účely daně z přidané hodnoty za celou společnost. Ostatní společníci společnosti mohli uplatnit nárok na odpočet daně u přijatých zdanitelných plnění použitých pro činnost společnosti jednotlivě pouze při dodržení podmínek vymezených ve zmíněném § 73 odst. 7 ZDPH. V aktuální nové právní úpravě již v § 73 odst. 7 ani jinde v ZDPH nenajdeme speciální postup pro společníky společnosti (sdružení), kteří proto musejí postupovat i při uplatňování nároku na odpočet daně každý individuálně, přičemž jsou povinni respektovat všeobecně platná zákonná pravidla obsažená zejména v § 72 a následujících ZDPH. Podle § 72 odst. 1 ZDPH je plátce oprávněn k odpočtu daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění pouze, když přijaté zdanitelné plnění v rámci svých ekonomických činností použije pro účely uskutečňování plnění vyjmenovaných v tomto ustanovení pod písmeny a) až f). Použije-li společník (plátce) přijaté zdanitelné plnění jak pro účely zakládající nárok na odpočet daně, tak pro jiné účely, je oprávněn uplatnit nárok na odpočet daně jen v částečné výši (§ 72 odst. 6 ZDPH). Pokud společníci uplatňují daň na výstupu u činností vykonávaných na základě společenské smlouvy podle výše svých podílů na společné činnosti, mohou uplatnit nárok na odpočet daně pouze (maximálně) v rozsahu (poměru), v jakém se podílí na plněních uskutečněných vůči třetí osobě (odběrateli). Při posuzování oprávněnosti nároku na odpočet daně u konkrétního přijatého zdanitelného plnění postupují obecně dle ZDPH. Ohledně uplatňování nároku na odpočet DPH na vstupu mohou společníci společnosti (sdružení) postupovat dvěma způsoby. Prvním způsobem je, že s třetí osobou (dodavatelem) jednají všichni společníci v zásadě samostatně vlastním jménem a na svůj vlastní účet. V dotazovaném případě tedy jako tři samostatní spoluvlastníci předmětné nemovité věci. Dotyčný dodavatel poskytující těmto třem osobám – příjemcům – své zdanitelné plnění by pak měl pro ně individuálně vystavit tři daňové doklady, pro každého ze tří společníků jednotlivě, přičemž základ daně bude mezi společníky dodavatelem (podle požadavku společníků) rozdělen podle výše jejich podílů na celkovém uskutečněném plnění, na které bylo přijaté zdanitelné plnění použito. Tato varianta je sice pro dodavatele poněkud administrativně náročnější, ale pro společníky „sdružení“ nejsnazší.

Druhou možností je věcně obdobný postup jako u komisionářské smlouvy. S třetí osobou bude jednat pouze jeden společník vlastním jménem na svůj účet a na účet ostatních společníků – obdobně jako komisionář a komitent. Dodavatel tak vystaví pouze jeden daňový doklad pro „komisionáře“, který jedná při přijetí daného společného zdanitelného plnění od třetí osoby vlastním jménem jednak částečně na svůj účet, a jednak také na účet ostatních společníků.

Z hlediska DPH se postupuje podle § 13 odst. 3 písm. b) ZDPH, resp. § 14 odst. 2 písm. b) ZDPH. V takovém případě, pokud je dodavatelem pro jednoho ze společníků vystaven daňový doklad, kterým je deklarováno poskytnutí zdanitelného plnění a toto plnění je použito k plněním uskutečněným i ostatními společníky v rámci jejich společné činnosti, musí společník, uvedený na daňovém dokladu jako příjemce zdanitelného plnění, vystavit daňové doklady, jimiž deklaruje poskytnutí části přijatého plnění ostatním společníkům, a to v rozsahu odvislém od výše jejich podílů na celkovém uskutečněném plnění, na které bylo přijaté zdanitelné plnění použito. Údaje uvedené na daňových dokladech musí být v požadovaném rozsahu vykázány v evidencích pro účely DPH a v daňových přiznáních a hlášeních jednotlivých společníků, a to v souladu se zákonem o DPH. Oficiálně doporučovaný postup obdobný komisionářské smlouvě poněkud naráží na občanský zákoník, podle něhož nejsou „účastníci sdružení/společnosti“ ve vzájemně dodavatelské pozici. Nicméně však tuto možnost připouští metodická pomůcka Finanční správy ČR dostupná na jejím webu „Informace GFŘ k uplatňování DPH u společníků společnosti od 1. 7. 2017“. Doporučujeme ukončit společnost/sdružení, protože administrativně je s ním již příliš mnoho zejména daňových, ale i právních problémů. Případně by měli aktéři „sdružení“ popřemýšlet o změně obchodního modelu na v. o. s. nebo s. r. o.

Ing. Martin Děrgel (VIII/2019)

1080. Vývoz zboží u zvláštního režimu

Právnická osoba bude využívat zvláštní režim pro obchodníky s použitým zbožím, uměleckými díly sběratelskými předměty a starožitnostmi dle § 90 ZDPH. Není jasné, jaká hodnota prodaného zboží bude uváděna v případě dodání zboží do jiného členského státu (§ 64) na ř. 20 přiznání a v případě vývozu zboží (§ 66) na ř. 22 přiznání k DPH.

Jedná se o celou částku deklarovaného zboží?

Jsou-li podle § 90 odst. 9 zákona o DPH při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti splněny podmínky pro osvobození vývozu zboží podle § 66 zákona o DPH, je dodání tohoto zboží, jestliže je předmětem zvláštního režimu, také osvobozeno od daně. Prakticky to znamená, že plátci jako vývozci nevzniká povinnost přiznat daň z přirážky nad úroveň pořizovací ceny a uplatní osvobození od daně při vývozu zboží podle § 66 zákona o DPH. V ř. 22 přiznání potom uvede celkovou fakturovanou či přijatou hodnotu za vyvážené zboží. Z § 90 odst. 12 zákona o DPH vyplývá, že použije-li se zvláštní režim při dodání zboží do jiného členského státu, nepoužije se § 8 a 64 zákona o DPH. Prakticky to znamená, že plátce dodávající použité zboží, umělecká díla, sběratelské předměty nebo starožitnosti do jiného členského státu si může zvolit, zda bude postupovat standardním způsobem, nebo použije zvláštní režim zdanění přirážky podle § 90 zákona o DPH. Zvláštní režim však nelze použít při dodání nového dopravního prostředku z tuzemska do jiného členského státu a také při dodání zboží, pokud byl při jeho pořízení uplatněn nárok na odpočet daně. Pokud jsou splněny podmínky pro uplatnění zvláštního režimu podle § 90 zákona o DPH, může jej plátce uplatnit i při dodání zboží do jiného členského státu. Musí potom přiznat daň z přirážky v ř. 1 daňového přiznání, jedná-li se o zboží v základní sazbě daně, a v ř. 26 přiznání uvede částku za uskutečněné plnění sníženou o přirážku, jak vyplývá z Pokynů k vyplňování daňového přiznání. Při použití zvláštního režimu se tedy v ř. 20 přiznání nic nevykazuje.

Jsou-li splněny podmínky pro osvobození od daně podle § 64 zákona o DPH při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti do jiného členského státu, nemusí plátce přiznávat daň z přirážky nad úroveň pořizovací ceny a uplatní osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu podle § 64 zákona o DPH. V ř. 20 přiznání potom uvede celkovou fakturovanou či přijatou hodnotu za dodávané zboží.

1081. Základ daně při zaokrouhlení celkové úplaty v hotovosti

Jednotkové ceny některých druhů zboží, které nabízí v maloobchodní prodejně plátce daně, jsou stanoveny v úrovni včetně daně na desetihaléře, a proto se běžně stává, že celková konečná úplata, kterou má zákazník zaplatit, vyjde také na desetihaléře.

Jak určit základ daně při zaokrouhlení celkové úplaty v hotovosti?

Pokud by takto stanovená celková úplata činila např. 169,70 Kč a zákazník zaplatí v hotovosti po zaokrouhlení na celé koruny částku 170 Kč, základem daně bude pro prodávajícího částka 169,70 Kč, z níž vypočte daň podle § 37 písm. b) zákona o DPH.

Prakticky to znamená, že se podle § 36 odst. 5 zákona o DPH do základu daně nezahrnuje částka vzniklá zaokrouhlením celkové konečné úplaty na celou korunu, pokud byla platba provedena v hotovosti.

1082. Pořízení zboží z jiného členského státu

V § 2a odst. 2 je uvedeno, že předmětem daně není pořízení zboží z jiného členského státu, pokud celková hodnota zboží bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce 326 000 Kč. Ustanovení platí mimo jiné pro osoby, které nejsou plátci a zboží z jiného členského státu pořizují vždy včetně DPH tohoto státu.

O jakou daň jde, českou nebo zahraniční DPH? Patří do této částky k ceně zboží také vedlejší náklady?

Z § 2a odst. 2 zákona o DPH vyplývá, že předmětem daně, v České republice, není pořízení zboží z jiného členského státu, pokud celková hodnota pořízeného zboží bez daně nepřekročila v kalendářním roce 326 000 Kč a zboží pořizuje některá z vyjmenovaných osob, a to zejména osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem. Prakticky to znamená, že tato osoba zboží z jiného členského státu, např. ze Slovenska, pořídí včetně daně, tj. včetně slovenské daně, a nepřiznává z něj daň jako při pořízení zboží z jiného členského státu v tuzemsku.

V daném kontextu to znamená, že pro účely stanovení uvedeného limitu je celková hodnota zboží bez daně chápána jako částka bez slovenské daně či daně odváděné prodávajícím v jiném členském státě. V souladu se směrnicí o DPH musí být do základu daně, tj. do hodnoty uvedeného limitu, zahrnovány také vedlejší výdaje, které jsou účtovány příjemci plnění při jeho uskutečnění, jak vyplývá z § 36 odst. 3 písm. b) zákona o DPH. Za tyto vedlejší výdaje se podle § 36 odst. 4 zákona o DPH považují zejména náklady na balení, přepravu a pojištění zboží.

Řešení č. 1080 až 1082 zpracoval Ing. Václav Benda (VIII/2019)

1083. Záloha na dodání zboží v tuzemsku

PC, s. r. o., obchoduje s počítači a je měsíční plátce DPH. V červenci 2019 přijala objednávku na počítač od zákazníka v ČR, přičemž bylo dohodnuto uhrazení zálohy 10 000 Kč při objednávce. K uskutečnění dodání počítačové sestavy došlo v srpnu, kdy zákazník doplatil 5 000 Kč. Částky jsou uvedeny ještě bez DPH 21 %.

Jak je to v případě zálohy na dodání zboží v tuzemsku?

Přijetím zálohy 10 000 Kč v červenci plátci vznikla povinnost přiznat DPH na výstupu již z této úplaty před uskutečněním zdanitelného plnění. Daň jednoduše vypočetl tzv. metodou zdola jako příslušné procento z úplaty (zálohy) před uskutečněním daného zdanitelného plnění (dodání zboží), tedy jako 21 % z 10 000 Kč = 2 100 Kč. Do přiznání k DPH za červenec 2019 proto dotyčný plátce zahrnul rovněž tuto daň na výstupu 2 100 Kč.

Při dodání počítačové sestavy v srpnu 2019 plátce přizná DPH už jen z doplatku sjednané ceny (úplaty) a samozřejmě nebude znova zdaňovat předem přijatou částku – zálohu. Odpovídající DPH na výstupu vypočte obdobným způsobem, jako to učinil u zálohy = 21 % z 5 000 Kč = 1 050 Kč, a uvede ji do přiznání DPH za srpen.

Ing. Martin Děrgel (VIII/2019)

1084. Registrace k DPH

OSVČ se živnostenským listem – neplátce DPH – začala poskytovat službu v Německu pro slovenského plátce DPH.

Musí se OSVČ zaregistrovat jako identifikovaná osoba? Jaké jí případně hrozí sankce, pokud tyto povinnosti nesplnila?

Pokud osoba povinná k dani se sídlem v tuzemsku, která není plátcem, bude poskytovat službu v jiném členském státě, stává se identifikovanou osobou ode dne následujícího po dni oznámení rozhodnutí, kterým je tato osoba registrována (§ 6l ZDPH). Podle § 97 ZDPH je identifikovaná osoba povinna podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, ve kterém se stala identifikovanou osobou.

OSVČ v daném případě měla podat přihlášku k registraci do 15 dnů ode dne, kdy poskytla službu s místem plnění v jiném členském státě. Identifikovanou osobou se pak stane následující den po oznámení rozhodnutí. Pokud jde o sankce za nedodržení výše uvedeného postupu, ZDPH přímo žádné sankce nestanoví, proto je třeba vycházet z příslušných ustanovení Daňového řádu. V § 247a je zde stanoveno, že za nesplnění registrační, ohlašovací nebo jiné oznamovací povinnosti lze uložit pokutu až do výše 500 000 Kč. Tuto pokutu lze uložit nejpozději do 3 let ode dne, ve kterém došlo k porušení povinnosti.

Ing. Jiří Nigrin (VIII/2019)

1085. Záloha na zdanitelné plnění vyšší než konečná cena

Advokát (měsíční plátce) začal v červnu 2019 před soudem zastupovat klienta a ihned obdržel zálohu na palmáre (odměnu) 10 000 Kč včetně 21 % DPH. Soudní řízení ale nakonec bylo kratší a skončilo v srpnu, proto byla i konečná cena nižší, a to 8 000 Kč včetně 21 % DPH. Přeplatek 2 000 Kč advokát vrátil klientovi v září.

Jak postupovat z pohledu DPH?

Přijetím zálohy plátci vznikla povinnost přiznat DPH na výstupu v základní sazbě z této dřívější úplaty. Plátce ji vypočte metodou shora podle § 37 písm. b) ZDPH, kterou od dubna 2019 nahradilo násobení koeficientem = 10 000 Kč – 10 000 Kč / 1,21 = 1 735,54 Kč. Poznamenejme, že nová metoda výpočtu DPH již bohužel neprakticky neumožňuje zaokrouhlení na celé koruny. V souladu s § 36 odst. 2 ZDPH činí základ daně rozdíl mezi přijatou zálohou (úplatou) včetně daně a vypočtenou DPH z ní = 10 000 Kč – 1 735,54 Kč = 8 264,46 Kč.

Při uskutečnění zdanitelného plnění v srpnu advokát vypočte DPH už pouze z rozdílu mezi základem daně z konečné ceny (celková úplata za dané plnění bez příslušné DPH) a základem daně z již zdaněné úplaty (zálohy) přijaté předem. Nejprve tedy musí vypočíst metodou shora DPH z konečné ceny (úplaty) 8 000 Kč, která je včetně daně = 8 000 Kč – 8 000 Kč / 1,21 = 1 388,43 Kč. Návazně dle § 36 odst. 1 ZDPH zjistíme základ daně z konečné ceny, kterým je celková úplata snížená o vypočtenou DPH = 8 000 Kč – 1 388,43 Kč = 6 611,57 Kč.

Máme tedy oba kýžené základy daně – z konečné ceny i ze zálohy předem –, takže můžeme vypočíst jejich rozdíl, a to v uvedeném pořadí = 6 611,57 Kč – 8 264,46 Kč = –1 652,89 Kč, jelikož jde o přeplatek, je základ daně záporný. V souladu s § 37a ZDPH ze záporného základu daně (přeplatku) plátce dopočte DPH na výstupu při uskutečnění plnění, tentokrát metodou zdola vynásobením příslušnou (základní) sazbou daně = –1 652,89 Kč x 0,21 = –347,11 Kč, což dá v součtu se základem daně výši vraceného přeplatku včetně daně = –1 652,89 Kč + (–347,11 Kč) = –2 000 Kč. Toto vyúčtování advokát zahrne – s minusem – do přiznání k DPH za srpen.

Ing. Martin Děrgel (VIII/2019)

1086. Stavební práce v tuzemsku mezi plátci

Výrobní podnik Šrouby, a. s., si od stavební firmy Fachmani, s. r. o. (oba jsou měsíční plátci DPH) nechal opravit výrobní halu za 1 milion Kč bez DPH. V červnu 2019 byla poskytnuta záloha na tyto práce ve výši 600 000 Kč a k dokončení opravy, a tím pádem rovněž k uskutečnění tohoto zdanitelného poskytnutí služby, došlo v srpnu 2019.

Jak je to z pohledu DPH?

Předmětné stavební a montážní práce podléhají režimu přenesení daňové povinnosti. S ohledem na výrobní účel opravy haly je jasné, že odběratel (Šrouby, a. s.) má plný nárok na odpočet DPH na vstupu z tohoto přijatého zdanitelného plnění. Přičemž je i osobou povinnou přiznat daň na výstupu místo dodavatele (Fachmani, s. r. o.) – proto budou jak faktura (daňový doklad), tak i potvrzení o přijaté záloze uvedeny bez DPH.

Popis účetně daňového případu	Částka v Kč	Fachmani, s. r. o.		Šrouby, a. s.
Popis účetně daňového případu	Částka v Kč	MD	D	MD	D
Záloha na opravu výrobní haly (úplata předem nepodléhá DPH)	600 000	221	324	314	221
Předání hotové opravy výrobní haly (cena dodavatele bez DPH)	1 000 000	311	602	511	321
Započtení zálohy na úhradu části ceny opravy haly (bez DPH)	600 000	324	311	321	314
Doplacení zbývající části ceny za opravu haly (částka bez DPH)	400 000	221	311	321	221
Vnitřní zúčtování přenosu povinnosti 21 % DPH z 1 milionu Kč: Povinnost odběratele (Šrouby, a. s.) přiznat daň na výstupu Nárok dotyčného odběratele na plný odpočet DPH na vstupu	210 000 210 000	–	–	395 343.1	343.2 395

1087. Základ a výpočet daně v případě záporného rozdílu mezi celkovou
cenou a zálohou

Firma, která je plátcem, přijme zálohu na poskytnutí služby v prosinci 2019. K datu přijetí této zálohy činí sazba daně pro uvedenou službu 15 %.

Jak se postupuje v případě záporného rozdílu mezi celkovou cenou a zálohou?

V daňovém přiznání za prosinec 2019 tedy přizná obchodní společnost z takto přijaté zálohy daň v sazbě 15 %, kterou vypočte podle § 37 písm. b) zákona o DPH.

Bude-li návazně uvedená služba poskytnuta až v dubnu 2020, kdy již bude podléhat sazbě 10 %, z případného přeplatku, tj. ze záporného rozdílu mezi celkovou cenou a přijatou zálohou, se uplatní sazba daně ve výši 15 %, tj. sazba daně platná k datu přijetí úplaty, a daň se vypočte podle § 37 písm. b) zákona o DPH.

Řešení č. 1086 až 1087 zpracoval Ing. Václav Benda (VIII/2019)

4.3 Automobil v podnikání

1088. Paušální výdaj na dopravu

Podnikatel uplatňuje paušální výdaj na dopravu na 3 automobily. V únoru letošního roku ukončil nájem jednoho automobilu s tím, že od března si sjednal nájem jiného nového automobilu. Není jasné, zda podnikatel může uplatnit paušální výdaj na dopravu i na tento nový automobil. Fakticky se jedná o čtvrtý automobil s tím, že v žádném měsíci se neuplatní paušální výdaj na dopravu za více jak 3 automobily.

Jaké je řešení daného případu?

Zákon o daních z příjmů v § 24 odst. 2 písm. zt) stanoví mimo jiné, že paušální výdaj na dopravu je možno uplatnit nejvýše za 3 vlastní vozidla zahrnutá nebo nezahrnutá do obchodního majetku nebo v nájmu. Paušální výdaj na dopravu lze uplatnit každý měsíc na 3 vozidla, tj. i na automobil, který nahradí najatý automobil.

1089. Krácený paušální výdaj na dopravu

Podnikatel si pořídil dražší automobil na úvěr se zajišťovacím převodem vlastnického práva podle § 2040 občanského zákoníku na věřitele. Následně uzavřel s věřitelem smlouvu o výpůjčce s tím, že je oprávněn předmětný automobil užívat jako vypůjčitel ve smyslu § 2193 občanského zákoníku. Automobil využívá jak pro podnikatelské aktivity, tak pro osobní potřebu.

Lze na daný automobil použít krácený paušální výdaj na dopravu s tím, že bude krátit i odpisy automobilu?

Zákon o daních z příjmů v § 24 odst. 2 písm. zt) stanoví mimo jiné, že paušální výdaj na dopravu je možno uplatnit nejvýše za 3 vlastní silniční motorová vozidla zahrnutá nebo nezahrnutá do obchodního majetku nebo v nájmu za zdaňovací období nebo období, za které se podává daňové přiznání. Jedná-li se o pracovní cesty vozidlem vypůjčeným, paušální výdaj na dopravu u vozidla vypůjčeného uplatnit nelze. Důvodem je skutečnost, že se nejedná o vozidlo vlastní ani o vozidlo najaté, tj. není splněna zákonem stanovená podmínka.

Na dopravu vozidlem užívaným na základě smlouvy o výpůjčce uzavřené s věřitelem na dobu zajištění dluhu převodem vlastnického práva k tomuto vozidlu podle § 2040 občanského zákoníku jsou počínaje r. 2018 v souladu s § 24 odst. 2 písm. k) bod 1 zákona daňovým výdajem výdaje v prokázané výši.

1090. Automobil na úvěr

Podnikatel vedoucí účetnictví koupil automobil na úvěr jako soukromá osoba nepodnikatel, který nezařadil do obchodního majetku. Ve smlouvě o úvěru je bod o zajišťovacím převodu vlastnického práva v případě prodlení plateb delším než 60 dní. To však nenastalo.

Může si podnikatel uplatnit krácený paušální výdaj ve výši 4 000 Kč měsíčně?

Rozhodující pro uplatnění paušálního výdaje na dopravu podle § 24 odst. 2 písm. zt) zákona je v daném případě skutečnost, zda je poplatník vlastníkem předmětného automobilu. Pokud je poplatník vlastníkem automobilu, paušální výdaj na dopravu, resp. krácený paušální výdaj na dopravu uplatnit může.

1091. Paušální výdaj na dopravu u OSVČ a zároveň i u s. r. o.

Automobil je ve vlastnictví fyzické osoby, která je jednatelem společnosti s ručením omezeným. Tento automobil majitel využívá pro účely svého vlastního podnikání jako OSVČ, dále pro cesty společnosti s ručením omezeným a také pro soukromé účely. Vede knihu jízd, kde má jízdy jasně vymezeny.

Je možné na pracovní cesty tímto automobilem uplatnit paušální výdaj na dopravu 4000 Kč u OSVČ a zároveň i u s. r. o.?

Používá-li OSVČ, tj. poplatník s příjmy ze samostatné činnosti podle § 7 zákona o daních z příjmů, vlastní vozidlo pro dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů pouze zčásti, může si k příjmům ze samostatné činnosti jako daňový výdaj uplatnit krácený paušální výdaj na dopravu ve výši 4 000 Kč měsíčně. Použije-li vlastník vozidla toto vozidlo i pro pracovní cesty pro společnost s ručením omezeným jako jednatel této obchodní společnosti, bude se z hlediska daně z příjmů jednat na straně společnosti s ručením omezeným o pracovní cestu zaměstnance (příjem jednatele je příjmem ze závislé činnosti podle § 6 zákona o daních z příjmů, a tedy jednatel je podle § 6 odst. 2 zákona zaměstnancem). Z toho důvodu musí společnost s ručením omezeným vyplatit jednateli, tj. zaměstnanci, cestovní náhrady v souladu se zákoníkem práce.

Uvedené cestovní náhrady budou na straně společnosti s ručením omezeným daňovým výdajem podle § 24 odst. 2 písm. zh) zákona. Paušální výdaj na dopravu společnost s ručením omezeným v daném případě použít nemůže, pracovní cestu pro společnost s ručením omezeným uskutečnil jednatel vlastním vozidlem, na straně společnosti s ručením omezeným se nejedná o vozidlo vlastní ani najaté.

1092. Automobil na finanční leasing

Podnikatel pořizuje automobil na finanční leasing.

Může podnikatel na tento automobil uplatnit paušální výdaj na dopravu?

Paušální výdaje na dopravu v případě pracovních cest automobilem pořizovaným na finanční leasing uplatnit nelze. Zákon v § 21d odst. 3 stanoví, že na finanční leasing se nevztahují ustanovení tohoto zákona o nájmu. Nejedná se o automobil najatý ani vlastní.

1093. Výdaje na pracovní cesty čtvrtým a dalším automobilem

Zaměstnavatel vlastní více automobilů.

Jak bude zaměstnavatel uplatňovat výdaje na pracovní cesty čtvrtým a dalším automobilem?

Celkový počet vozidel zákon na straně zaměstnavatele neomezuje. Paušální výdaj na dopravu však může v daném zdaňovacím období zaměstnavatel uplatnit maximálně za 3 vlastní vozidla zahrnutá nebo nezahrnutá do obchodního majetku nebo v nájmu.

V případě uplatňování daňových výdajů na pracovní cesty čtvrtým a dalším vozidlem musí zaměstnavatel již příslušné výdaje prokazovat podle § 24 odst. 2 písm. k) zákona, jde-li o zaměstnavatele fyzickou osobu, který pracovní cestu uskuteční sám, resp. podle § 24 odst. 2 zh) zákona, pokud pracovní cestu uskuteční zaměstnanec.

1094. Cestovní náhrady při pracovních cestách

Zaměstnavatel vyplácí zaměstnanci cestovní náhrady při pracovních cestách podle zákoníku práce. Otázkou je, zda bude postupovat v souladu se zákonem, když zaměstnanci vyplatí měsíčně paušální výdaj na dopravu, tj. 5 000 Kč, který si uplatní do daňových výdajů.

Jaké je řešení daného případu?

Podnikatel nemůže zaměstnanci vyplatit měsíčně paušální výdaj na dopravu. Zaměstnavatel musí postupovat ve vztahu k zaměstnanci v souladu se zákoníkem práce, tj. vyplatit mu cestovní náhrady ve výši stanovené zákoníkem práce.

Pokud však zaměstnanec při pracovní cestě používá vozidlo zaměstnavatele, tj. vozidlo, které je ve vlastnictví zaměstnavatele nebo které si zaměstnavatel najal, může zaměstnavatel uplatnit do daňových výdajů namísto doložených výdajů na nákup pohonných hmot paušální výdaj na dopravu.

1095. Paušál na dopravu ve výši 5 000 Kč na motorky

Podnikatel, vedoucí daňovou evidenci, má v majetku firmy auto a dvě motorky.

Je možné uplatit měsíční paušál na dopravu ve výši 5 000 Kč na motorky?

Zákon o daních z příjmů v § 24 odst. 2 písm. zt) stanoví mimo jiné, že daňovým výdajem je paušální výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem, pokud nebyl uplatněn výdaj na dopravu silničním motorovým vozidlem podle písmene k), a to při splnění zákonných podmínek.

V souladu s § 2 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů je silniční vozidlo vymezeno jako motorové nebo nemotorové vozidlo, které je vyrobené za účelem provozu na pozemních komunikacích pro přepravu osob, zvířat nebo věcí.

Silniční vozidla se podle § 3 zákona o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích rozdělují na motocykly, osobní automobily, autobusy, nákladní automobily, vozidla zvláštního určení a speciální vozidla, přípojná vozidla a ostatní silniční vozidla. Z výše uvedených ustanovení je zřejmé, že paušální výdaj na dopravu motocyklem uplatnit lze.

1096. Osobní automobil na pracovní cesty i pro soukromou potřebu

Podnikatel poskytuje již několik let zaměstnanci bezplatně osobní automobil jak na pracovní cesty, tak i pro soukromou potřebu. Z toho důvodu základ daně zaměstnanci zvyšuje o 1 % vstupní ceny automobilu v souladu s § 6 odst. 6 zákona.

Může si podnikatel uplatnit paušální výdaj na dopravu, když pro zaměstnance pojede tímto automobilem na pracovní cestu?

Podnikatel paušální výdaj na dopravu uplatnit nemůže. Důvodem je skutečnost, že automobil poskytuje zaměstnanci i pro soukromé účely. Podnikatel – zaměstnavatel – uplatní do daňových výdajů výdaje spojené s provozem vozidla včetně jeho odpisů s výjimkou výdajů na pohonné hmoty při používání automobilu zaměstnancem k soukromým účelům (pokud u těchto výdajů nebude uplatňován režim § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 zákona, kdy však příslušné výdaje zvýší základ daně zaměstnance).

Dále budou daňovým výdajem zaměstnavatele cestovní náhrady (např. stravné) vyplacené zaměstnanci podle zákoníku práce, a to v souladu s § 24 odst. 2 písm. zh) zákona.

Řešení č. 1088 až 1096 zpracovala Ing. Eva Sedláková (IX/2019)

1097. Vyřazení automobilu z obchodního majetku

Od 19. 6. 2013 má poplatník vložen automobil do podnikání jako OSVČ. K 30. 6. 2019 by chtěl vyřadit auto z podnikání a ponechat si ho k soukromým účelům. Auto bylo odepisováno 5 let a poplatník platil silniční daň.

Jaké jsou podmínky pro vyřazení automobilu z obchodního majetku?

Podnikající fyzická osoba (OSVČ) u příjmů ze samostatné alias podnikatelské činnosti ve smyslu § 7 ZDP uplatňuje daňové výdaje ve skutečné výši. Přičemž tyto výdaje nejspíše prokazuje daňovou evidencí vedenou dle § 7b ZDP, a nikoli podvojným účetnictvím. Jestliže by dotyčný poplatník využíval tzv. paušální výdaje, které se neprokazují, ale stanovují v zákonem dané výši procenta z příjmů (§ 7 odst. 7 a 8 ZDP), pak by totiž neměl obchodní majetek (ledaže by vedl podvojné účetnictví), a nemohl by proto uplatňovat daňové odpisy automobilu ani tento hmotný majetek vyřadit z neexistujícího obchodního majetku, viz § 4 odst. 4 ZDP. Vyřazení majetku – v daném případě odpisovaného hmotného majetku – z obchodního majetku (míněno pro účely daně z příjmů, jelikož pro potřeby DPH je tento pojem vymezen zcela jinak), respektive z daňové evidence je zcela jednoduchou, administrativní záležitostí. Zejména pak v dotazovaném případě, kdy jde o hmotný majetek již plně daňově odepsaný, a tedy s nulovou daňovou zůstatkovou cenou. Podle § 4 odst. 4 ZDP se dnem vyřazení určité složky majetku – v daném případě tedy odepsaného automobilu – z obchodního majetku poplatníka rozumí den, kdy poplatník tuto složku majetku naposledy uváděl v daňové evidenci. Prakticky řečeno postačí na kartu příslušného hmotného majetku nebo v knize tohoto majetku – případně v jiné průkazné evidenci obchodního majetku, kterou poplatník běžně využívá – jednoznačně a hlavně prokazatelně zapsat den rozhodnutí o tomto vyřazení. Po zkušenostech doporučuji připsat rovněž důvod tohoto vyřazení, v daném případě, což je i v praxi nejobvyklejší, že jej poplatník hodlá již nadále využívat pouze (převážně) pro osobní potřeby. Při správě daní platí, že „pravdou“ je pouze to, co se poplatníkovi podaří hodnověrně prokázat před správcem daně. Obchodní majetek pro účely daně z příjmů FO je poplatný pouze této dani a vůbec nic nemění na soukromoprávní podstatě, že vlastník/provozovatel se samozřejmě tímto nijak nemění, tím zůstává dotyčná FO. Jde skutečně pouze o administrativní úkon poplatníka – příslušný záznam o vyřazení v jeho daňové evidenci –, který však má podstatné důsledky pro daň z příjmů. Zejména nebude moci daňově uplatňovat výdaje za opravy a údržbu vozidla, a to ani zčásti, přestože auto bude i nadále částečně využívat pro své podnikání. Není proto samozřejmě zapotřebí měnit technický průkaz k danému vozidlu, kde se ostatně vůbec neeviduje skutečnost, zda je automobil v obchodním majetku vlastníka nebo není, takže by dosavadní a nový technický průkaz byly prakticky shodné.

Vyřazení automobilu z obchodního majetku – a stejně tak ani jeho zařazení – nemá žádný dopad na daň silniční. Pro účely této majetkové daně je totiž rozhodující, jestli je předmětné vozidlo poplatníkem daně z příjmů FO („OSVČ“) používáno k samostatné (podnikatelské) činnosti nebo v přímé souvislosti s ní. Jak vyplývá z § 1 odst. 1 zákona č. 16/1993 Sb., o dani silniční, ve znění p. p. Proto i když bude automobil vyřazen z obchodního majetku pro účely daně z příjmů, ovšem bude nadále – byť jen příležitostně – používán pro potřeby podnikání dotyčného poplatníka, pak bude stále předmětem daně silniční a poplatník bude muset za něj dál platit tuto majetkovou daň. Obdobně dani silniční podléhá třeba také použití „soukromého vozidla“ FO pro podnikatelské potřeby jeho zaměstnavatele (kdy daň může platit i zaměstnavatel) nebo jiné firmy, které je např. zapůjčeno a podobně.

Ing. Martin Děrgel (IX/2019)

1098. Osvobození od daně při dodání zboží

Slovenský plátce DPH si koupil do majetku motocykl, u kterého neuplatnil DPH na vstupu. Teď jej chce prodat českému plátci DPH. Není jasné, zda platí to, co v Česku, že při prodeji musí přiznat DPH na výstupu, i když ji na vstupu neuplatnil (kromě starých automobilů), takže bude fakturovat s nulou - reverse charge.

Je předmětná úvaha správná?

V uvedeném případě je třeba z pohledu prodávajícího postupovat na Slovensku podle zákona č. 222/2004, o dani z pridanej hodnoty, v platném znění (dále jen „slovenský zákon o DPH“) a z pohledu kupujícího v České republice podle zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „český zákon o DPH“). Podle § 42 slovenského zákona o DPH se uplatní osvobození od daně při dodání zboží, u něhož plátce neodpočetl daň. Musí se však jednat o zboží, které plátce používal výhradně pro osvobozená plnění podle předchozího § 28 až § 42 slovenského zákona o DPH. Pokud slovenský plátce tuto podmínku nesplňuje, musí při prodeji motocyklu obecně přiznat daň na výstupu, přestože při jeho pořízení neuplatnil odpočet daně. Tato povinnost mu však nevznikne, pokud jsou splněny podmínky pro osvobození od daně při dodání zboží do jiného členského státu podle § 43 slovenského zákona o DPH. Podle tohoto ustanovení je od daně osvobozeno dodání zboží, které je odesláno nebo přepraveno z tuzemska (Slovenska) do jiného členského státu prodávajícím nebo pořizovatelem, jestliže je pořizovatelem osoba identifikovaná pro daň v jiném členském státě, tj. ve smyslu českého zákona osoba registrovaná k dani v jiném členském státě.

Pokud tedy uvedený motocykl dodá slovenský plátce českému plátci a bude prokazatelně přepraven ze Slovenska do České republiky, ať již slovenským prodávajícím, nebo českým pořizovatelem, bude toto dodání motocyklu pro slovenského plátce osvobozeno od daně podle § 43 slovenského zákona o DPH.

Ing. Václav Benda (IX/2019)

1099. Náklady na automobil

Manželé mají automobil na operativní leasing, smlouva je na manželku. Manžel začal podnikat a chtěl by si uplatnit náklady na automobil, který používá k podnikání, do nákladů.

Je dané řešení možné?

Mají-li manželé majetek ve společném jmění manželů, není pro účely daně z příjmů fyzických osob rozhodující, zda je ve smlouvě uvedena jako nájemce pouze manželka. Výdaje spojené s najatým automobilem může do daňových výdajů v daném případě uplatnit
i manžel, který předmětný automobil využívá i pro své podnikatelské aktivity.

Daňovým výdajem je nájemné, resp. jeho poměrná část vztahující se k pracovním cestám manžela v rámci podnikání, a dále výdaje na nákup pohonných hmot spotřebovaných manželem při pracovních cestách.

Ing. Eva Sedláková (IX/2019)

1100. Nákup automobilu

Společnost s r. o. – plátce DPH – koupila automobil od neplátce DPH – soukromé osoby –, který jej koupil v Německu. Auto koupila v autobazaru, ale kupní smlouva a doklady o zaplacení jsou přímo s prodejcem. U auta je napsáno – nelze odečíst DPH. Autobazar tvrdí, že při zaúčtování se má zaúčtovat auto do majetku s použitím zvláštního režimu podle § 90, aby se při následném prodeji nemusela odvádět DPH z celé prodejní ceny. Auto se kupuje do majetku firmy, které bude sloužit k plnění ekonomické činnosti.

Je v daném případě možné použít zvláštní režim?

Zvláštní režim zdanění přirážky podle § 90 zákona o DPH může použít pouze obchodník při dodání použitého zboží, uměleckého díla, sběratelského předmětu nebo starožitnosti, pokud je toto zboží obchodníkovi dodáno v rámci obchodování na území Evropské unie zejména osobou nepovinnou k dani, případně některou z dalších vyjmenovaných osob, např. jiným obchodníkem, který při dodání zboží použil zvláštní režim zdanění přirážky. Obchodníkem se přitom rozumí plátce nebo osoba, registrovaná k dani v jiném členském státě, která v rámci uskutečňování ekonomických činností pořizuje nebo dováží použité zboží, umělecké předměty, sběratelské předměty nebo starožitnosti za účelem dalšího prodeje, jednající na vlastní účet nebo na účet jiné osoby, pokud jí náleží odměna. Použitým zbožím se rozumí hmotný movitý majetek, který je vhodný k dalšímu použití v nezměněném stavu nebo po opravě, kromě uměleckých děl, sběratelských předmětů nebo starožitností uvedených v příloze č. 4 a kromě drahých kovů a drahokamů.

Uvedený automobil je sice použitým zbožím, ale pokud jej firma, která je plátcem, pořídila jako dlouhodobý majetek, tj. nikoliv za účelem dalšího prodeje, nesplňuje tato firma definici obchodníka a nemůže při prodeji takového automobilu použít zvláštní režim zdanění přirážky. Znamená to, že při prodeji takového automobilu musí jako plátce stanovit základ daně standardně podle § 36 zákona o DPH, tj. odvést daň z celkové prodejní ceny.

Ing. Václav Benda (IX/2019)

1101. Odpisování osobního automobilu

Poplatník pořídil v roce 2017 osobní automobil za 500 000 Kč. Ve stejném roce zahájil odpisování. V roce 2019 nechal namontovat zabezpečovací zařízení (12 000 Kč), střešní okno (20 000 Kč) a tažné zařízení (10 000 Kč). Celkem byl tedy automobil v roce 2019 technicky zhodnocen v částce 42 000 Kč.

Jak má poplatník postupovat v daném případě?

Rovnoměrné odpisování:

rok	vstupní (zvýšená vstupní) cena v Kč	odpisová sazba	odpis v Kč
2017	500 000	11	55 000
2018	500 000	22,25	111 250
2019	542 000	20	108 400
2020	542 000	20	108 400
2021	542 000	20	108 400
2022	542 000	20	50 550

Celkem uplatněné odpisy 542 000 Kč.

Zrychlené odpisování:

rok	algoritmus výpočtu odpisu	odpis v Kč	zůstatková (zvýšená zůstatková) cena v Kč
2017	500 000 : 5	100 000	400 000
2018	(2 x 400 000) : (6 - 1)	160 000	240 000 (+ 42 000 = 282 000)
2019	(2 x 282 000) : 5	112 800	169 200
2020	(2 x 169 200) : (5 - 1)	84 600	84 600
2021	(2 x 84 600) : (5 - 2)	56 400	28 200
2022	(2 x 28 200) : (5 - 3)	28 200	–

Celkem uplatněné odpisy 542 000 Kč.

Ing. Helena Machová (IX/2019)

1102. Zaúčtování technického zhodnocení

Poplatník nechal v červnu zabudovat do osobního automobilu klimatizaci (30 000 Kč), přičemž tuto zaúčtoval správně jako náklad. V září však pořídil i tažné zařízení za 15 000 Kč. Došlo tak k technickému zhodnocení automobilu.

Jaký je postup při zaúčtování technického zhodnocení?

Text	Kč	MD	D
faktura za klimatizaci	30 000	501	321
faktura za tažné zařízení	15 000	501	321
zvýšení vstupní ceny automobilu	45 000	022	501
nebo
faktura za klimatizaci	30 000	501	321
faktura za tažné zařízení	15 000	022	321
přeúčtování klimatizace	30 000	022	501

Řešení č. 1101 až 1102 zpracovala Ing. Helena Machová (IX/2019)

K rubrice Daně v praxi a Postupy účtování jsme uveřejnili:

Zákon o daních z příjmů (č. 586/1992 Sb.), zákon o dani z přidané hodnoty
(č. 235/2004 Sb.), daňový řád (č. 280/2009 Sb.), zákon o rezervách (č. 593/1992 Sb.), zákon o dani silniční (č. 16/1993 Sb.) – Zákony IA/2019

Zákon o dani z pridanej hodnoty (č. 222/2004 Z. z.) – Zákony IA/2019-SK

Zákon o účetnictví (č. 563/1991 Sb.), vyhláška, kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb. (č. 500/2002 Sb.) – Zákony IB/2019

Nový občanský zákoník (č. 89/2012 Sb.) – Zákony IIA/2019

Zákon o státní sociální podpoře (č. 117/1995 Sb.) – Zákony IIIB/2019

Zákon o daních z příjmů, zákon o dani z přidané hodnoty – Aktualizace I/3/2019

Zákon o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) (č. 561/2004 Sb.) – Aktualizace V/1/2019

Zákon o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (č. 56/2001 Sb.) – Zákony do kapsy

Paušální výdaj na dopravu na straně zaměstnavatelů – PaM 11-12/2019

Neobvyklé ceny mezi spojenými osobami – dohra v daňovém přiznání – DaÚ
11-12/2019

Občanský zákoník s komentářem – Poradce 3-4/20202

Pohledávky v účetnictví – DÚVaP 11-12/2019

100 otázek a odpovědí – účtování, Účtování – zákony a předpisy, DPH a Daňový řád, Daňové a mzdové zákony, 100 otázek a odpovědí – ZDP a DPH po novele – odborné tematické publikace

Knihy lze objednat na www.i-poradce.cz, e-mailem: abo@i-poradce.cz, telefonicky
558 731 125, 732 708 627, 732 479 069, faxem: 558 731 128 (Po–Pá od 9,00 do 15,00 hod.).

Zákon o inspekci práce
Zákon o jednotném měsíčním
hlášení zaměstnavatele

Zákon o daních z příjmů
s komentárom

Vyšší náhrada za nevyplacenou mzdu
Zákoník práce

ZDP po novelách
Paušální výdaje

Zaměstnanecké benefity a DPH
Nulová daň z příjmů FO

Výsledek hospodaření
podnikatelských subjektů

Daňový řád s komentářem

ZÁKONY 2026

Vyprodáno

156,80 Kč

Zákon o inspekci práce Zákon o jednotném měsíčním hlášení zaměstnavatele

Zákon o daních z příjmůs komentárom

Vyšší náhrada za nevyplacenou mzduZákoník práce

ZDP po noveláchPaušální výdaje

Zaměstnanecké benefity a DPHNulová daň z příjmů FO

Výsledek hospodařenípodnikatelských subjektů

Daňový řád s komentářem

ZÁKONY 2026

Vyprodáno

156,80 Kč

Zákon o inspekci práce
Zákon o jednotném měsíčním
hlášení zaměstnavatele

Zákon o daních z příjmů
s komentárom

Vyšší náhrada za nevyplacenou mzdu
Zákoník práce

ZDP po novelách
Paušální výdaje

Zaměstnanecké benefity a DPH
Nulová daň z příjmů FO

Výsledek hospodaření
podnikatelských subjektů