149. Úroky jako daňový výdaj

Firma, s. r. o. s jedním společníkem-jednatelem, si během roku půjčovala od jednatele bezúročné půjčky a naopak firma půjčovala jednateli půjčky s úrokem. Firma si na zaplacené půjčky vyčíslila úroky. Není jasné, zda jsou úroky daňově uznatelné a firma si je může dát do nákladů, zda musejí být do konce roku zaplaceny, aby byly daňově uznatelné, a co s úročenými půjčkami, které do konce roku jednatel nezaplatí.

Jaké je řešení dané situace?

Z dotazu není zřejmé, jaké úroky si obchodní společnost hodlá uplatnit jako daňový výdaj, když přijala zápůjčku bezúročnou, tj. její povinností je předmětnou zápůjčku vrátit bez úhrady úroků.

V případě, že obchodní společnost přijala bezúročnou zápůjčku, vznikne obchodní společnosti jako vydlužiteli bezúplatný příjem, tj. v daném případě jiný majetkový prospěch. Podle § 19b písm. d) bod 1 zákona o daních z příjmů se od daně z příjmů právnických osob osvobozuje bezúplatný příjem v podobě majetkového prospěchu, pokud v úhrnu příjmy z tohoto majetkového prospěchu od téže osoby nepřesáhnou ve zdaňovacím období nebo období, za které se podává daňové přiznání, částku 100 000 Kč u vydlužitele při bezúročné zápůjčce.

Jeli tento bezúplatný příjem na straně obchodní společnosti jako vydlužitele vyšší než výše uvedená částka 100 000 Kč, zvýší obchodní společnost základ daně z příjmů v souladu s § 23 odst. 3 písm. a) bod 14 zákona o daních z příjmů. Využije-li vydlužitel, tj. obchodní společnost, příslušný bezúplatný příjem (resp. zápůjčkou získané peněžní prostředky v plné výši) na dosažení, zajištění a udržení příjmů, může v souladu s § 23 odst. 3 písm. c) bod 8 zákona o daních z příjmů, základ daně o tuto částku snížit.

Podrobnou informaci k této problematice zveřejnilo Generální finanční ředitelství na webových stránkách Finanční správy k příspěvku Koordinačního výboru Komory daňových poradců KV KDP č. 452/22.04.15 Některé případy daňových dopadů bezúplatných příjmů.

V případě, že obchodní společnost poskytla jednateli úročenou zápůjčku, je zdanitelným příjmem obchodní společnosti úrok z této poskytnuté zápůjčky, a to v souladu s účetními předpisy, tj. bez ohledu na skutečnost, zda jednatel příslušný úrok obchodní společnosti do konce roku zaplatí. Obchodní společnost vyčíslí k 31. prosinci daného roku výši úroků z poskytnuté úročené zápůjčky a tuto pohledávku zaúčtuje jako zdanitelný příjem, resp. výnos.

150. Hmotný majetek za cenu nižší než zákonný limit

Společnost s r. o., plátce DPH, koupila do firmy jízdní kolo bez motoru. Kolo stálo 2 550 eur, v přepočtu 78 400 Kč. Není jasné, zda když si společnost k 1. 1. 2021 upravila směrnici a hranici dlouhodobého hmotného majetku pro vstupní hodnotu odpisovaného majetku změnila ze 40 000 Kč na 80 000 Kč, hmotný majetek do 80 000 Kč neodepisuje, a tedy může účtovat celou částku jednorázově do nákladů a daný majetek dá jen na kartu drobného majetku.

Jaké je správné řešení dané situace?

Postup uvedený v dotaze je v souladu se zákonem o daních z příjmů. Ten v § 26 odst. 2 písm. a) počínaje r. 2020 stanoví mimo jiné, že hmotným majetkem se pro účely tohoto zákona rozumí samostatné hmotné movité věci, popřípadě soubory hmotných movitých věcí se samostatným technicko-ekonomickým určením, jejichž vstupní cena (§ 29) je vyšší než 80 000 Kč a mají provozně-technické funkce delší než jeden rok.

Pokud tedy obchodní společnost pořídila hmotný majetek za cenu nižší než zákonný limit, může příslušnou částku uplatnit přímo do daňových nákladů.

Řešení č. 147 až 150 zpracovala Ing. Eva Sedláková (XI/2021)

151. Přechodné ubytování v souvislosti s výkonem práce

Právnická osoba vlastní nemovitost, ve které cca ½ je využívána jako sociální zařízení pro zaměstnance (šatny, sprchy a WC), ¼ je využívána jako ubytovna pro zahraniční zaměstnance a ¼ není momentálně využívána (v budoucnu zde budou kanceláře). Pro získání zaměstnanců potřebných k zajištění výroby je nutné zajistit ubytování, které je poskytováno bezplatně.

Z pozice daně z příjmů právnických osob je přechodné ubytování pro zaměstnance osvobozeno do výše 3 500 Kč.

Lze dané ustanovení využít i u vlastní ubytovny? Z pozice DPH se jedná o zdanitelné plnění?

V případě, že zaměstnavatel poskytuje svému zaměstnanci na základě smluvního ujednání v pracovní smlouvě či na základě vnitřního předpisu přechodné ubytování v souvislosti s výkonem práce, pokud obec přechodného ubytování není shodná s obcí, kde má zaměstnanec bydliště, jedná se v souladu s ustanovením § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP o daňově účinný výdaj (náklad) v neomezené výši.

U zaměstnance se jedná o příjem osvobozený od daně, maximálně však do výše 3500 Kč měsíčně; přitom není rozhodující, jakou formou je toto přechodné ubytování poskytováno.

Pokud se jedná o uplatnění DPH, půjde o zdanitelné plnění, které bude předmětem daně, jelikož se zde nejedná o nájem, ale o ubytování. Základem daně bude cena stanovená podle § 36 ZDPH.

Ing. Jiří Nigrin (XII/2021)

152. Karavan v obchodní společnosti

Společnost s r. o., zabývající se prodejem spotřebního zboží, zakoupila karavan za 1 860 000 Kč včetně DPH a valná hromada rozhodla 50/50 náklady daňové/soukromým (využitím zaměstnaných společníků s. r. o.).

Jaké daňové aspekty z této transakce plynou? Na co si dát pozor, případně čemu se vyhnout? Jak správně danou transakci účtovat?

Ze zadání není jasné, jestli bude předmětné vozidlo sloužit firmě, s. r. o., pro dosažení, zajištění a udržení jejích zdanitelných příjmů. Jelikož jde o obchodní společnost zabývající se prodejem spotřebního zboží, pak lze mít o takovémto firemním využití vozidla důvodné pochybnosti… Nejspíše se tedy asi jedná o karavan, který budou využívat společníci (členové) pouze pro své osobní (rodinné) potřeby. Rovněž není jasné, co tazatel přesně myslí formulací, že „valná hromada rozhodla 50/50 náklady daňové/soukromým“. Valná hromada totiž nemůže rozhodnout o tom, že nějaké výdaje budou daňově uznatelné, nebo ne, toto rozlišení je totiž dáno zákonem č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p. p. („ZDP“) ve vazbě na stanovená objektivní kritéria, tedy zejména s ohledem na zdanitelné příjmy poplatníka (s. r. o.).

Pokud karavan nebude – objektivně – sloužit firmě pro její podnikání a společníkům bude k dispozici pouze pro jejich osobní potřeby kdykoli zdarma, pak jej nebude možno daňově odpisovat, opravovat nebo zhodnocovat. Současně bude dotyčným společníkům vznikat zdanitelný i zpojistitelný majetkový prospěch – coby jejich příjem ze závislé činnosti podle § 6 odst. 1 písm. d) ZDP – za jeho bezúplatné soukromé využití (výpůjčku) ve výši tržně obvyklého nájemného za takovýto karavan z autopůjčovny.

Vyplývá to z ustanovení § 6 odst. 3 ZDP:
„ (…) Příjmem se rozumí rovněž částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnuté plnění nižší, než je cena určená podle zákona upravujícího oceňování majetku…“ Protože karavan nebude ani zčásti používán pro firemní (služební) účely, nelze využít ustanovení § 6 odst. 6 ZDP o paušální výši tohoto majetkového prospěchu „zaměstnanců“ ve výši 1 % vstupní ceny vozidla.

Jelikož karavan nebude firmě (s. r. o.) sloužit pro její zdanitelná plnění ani pro jiná tzv. nároková plnění ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 235/­2004 Sb., o DPH, ve znění p. p., nebude si moci – ani plátce – nárokovat odpočet DPH na vstupu, a to ani v poměrné či krácené výši. Následné soukromé bezúplatné využití karavanu společníky proto nebude považováno za tzv. fiktivně úplatné poskytnutí služby a nepodléhá DPH na výstupu.

Účetně je situace jednoduchá. Jedná se o dlouhodobý hmotný majetek dotyčné účetní jednotky, který podléhá standardnímu režimu účetního odpisování v souladu se stanoveným odpisovým plánem odvislým od předpokládané doby použitelnosti tohoto majetku. Takže vozidlo bude běžným způsobem účetně odpisováno, protože účetní předpisy – na rozdíl od daní z příjmů – a priori nezajímá, zda majetek slouží výdělečné činnosti účetní jednotky, nebo jen pro zábavu jejích zaměstnanců či společníků.

Ing. Martin Děrgel (XII/2021)

153. Prodej budovy

Podnikatel OSVČ omezuje svoje podnikání a prodává budovu, ve které před tím podnikal. Budova je ve společném majetku manželů. Na budovu byly uplatňovány odpisy, ale v současné době je už vyjmuta z obchodního majetku. Datum předání a podpisu smlouvy je stanoveno dle dohody na 15. 12. 2021. Podnikatel musí přestěhovat některé stroje a zařízení, část prodal, takže dřívější termín není možný. Kupující vloží peníze do úschovy právnímu zástupci a uvolněny budou po přepisu na katastrálním úřadě. Pokud tato skutečnost nastane až v lednu 2022, bude tento příjem příjmem roku 2022 – zdaňovat ho bude podle § 10 zákona o daních z příjmů a zároveň si bude moci uplatnit zůstatkovou cenu do nákladů. Zároveň mu zde vznikají další náklady na stěhování do jiné jeho nemovitosti – ty se promítnou už v roce 2021 – lze je uplatnit v nákladech.

Je předmětná úvaha správná?

Uložením finančních prostředků u notáře nepřechází vlastnické právo k těmto prostředkům na notáře ani podnikatele, vlastníkem zůstává kupující, tj. složitel. Ustanovení § 89a notářského řádu stanoví mimo jiné, že není-li v protokolu o notářské úschově stanoveno jinak, do doby vydání peněz z notářské úschovy příjemci náleží peníze v notářské úschově složiteli. V okamžiku, kdy budou příslušné finanční prostředky předány příjemci, tedy podnikateli, ať v r. 2021, nebo v r. 2022, vznikne mu zdanitelný příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů.

K těmto příjmům lze jako výdaj na jejich dosažení, v souladu s § 10 odst. 5 zákona o daních z příjmů, uplatnit zůstatkovou cenu předmětné budovy, a dále pak výdaje související s uskutečněním prodeje, např. poplatek za zprostředkování prodeje realitní kanceláři.

Výdaje spojené se stěhováním do jiné nemovitosti, které se týkají podnikatelské činnosti poplatníka, lze uplatnit jako daňový výdaj u příjmů z této podnikatelské činnosti.

154. Pronájem výdejníku vody

Společnost s r. o. si pronajala zařízení na ochlazování/okysličování vody, které je připojeno k vodovodnímu řadu. Společnost poskytuje zaměstnancům nepeněžní plnění, mají možnost využít z tohoto výdejníku vodu perlivou, neperlivou, běžné pokojové teploty anebo chlazenou.

Dle zákona o dani z příjmů je pitná voda daňově uznatelným nákladem, ale není jasné, zda je daňovým nákladem i pronájem výdejníku vody, který je společnosti s r. o. měsíčně fakturován, potažmo když vydává i perlivou vodu, která není daňově uznatelným nákladem.

Jak je to v daném případě z pohledu daně z příjmů?

Zákon o daních z příjmů v § 25 odst. 1 písm. zm) stanoví, že výdajem daňovým není hodnota nealkoholických nápojů poskytovaných jako nepeněžní plnění zaměstnavatelem zaměstnancům ke spotřebě na pracovišti. Dále zákon o daních z příjmů v § 24 odst. 2 písm. j) bod 1 stanoví, že daňovým výdajem jsou výdaje na bezpečnost a ochranu zdraví při práci a hygienické vybavení pracovišť, výdaje (náklady) na pořízení ochranných nápojů lze uplatnit v rozsahu stanoveném zvláštními právními předpisy. Na straně zaměstnavatele tak jsou daňovým výdajem výdaje spojené s pořízením ochranných nápojů v rozsahu stanoveném nařízením vlády č. 361/­2007 Sb. ve znění pozdějších předpisů.

 

Daňovým výdajem jsou i výdaje spojené s pořízením pitné vody, a to v jakékoliv formě, včetně pronájmu výdejníku vody. Podrobné stanovisko k této problematice bylo projednáno na koordinačním výboru KDP jako příspěvek č. 172/21.02.07 – Problémy při poskytování pitné vody a stravování zaměstnancům.

Řešení č. 153 až 154 zpracovala Ing. Eva Sedláková (XII/2021)

155. Kalkulace ceny obědů pro zaměstnance

Firma nakupuje obědy pro zaměstnance od externího dodavatele. Ve smlouvě je uvedeno, že cena oběda je 90 Kč vč. DPH a cena jednorázového obalu je 5 Kč vč. DPH. Na faktuře pak je cena oběda jednou částkou, a to 95 Kč za oběd vč. DPH (15 %). Za základ pro výpočet ceny oběda pro zaměstnance, když firma přispěje 55 % dle zákona o DP § 24 odst. 4, může brát cenu bez DPH včetně obalu, tj. 82,61 Kč, a z toho by zaměstnavatel hradil 55 %, tj. 45,43 Kč, a zaměstnanec by hradil bez DPH 37,18 Kč + DPH. Není jasné, zda by si měl obal hradit zaměstnanec celý a 55 % ceny, které si může zaměstnavatel dát do nákladů, by se počítalo z ceny bez obalu, nebo se bere obal jako součást ceny obědu, když to tak je i na faktuře, a firma může přispět 55 % za cenu včetně obalu.

Jaké je řešení daného případu?

Podle § 24 odst. 2 písm. j) bodu 4 zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p. p. („ZDP“) jsou považovány za daňově uznatelné výdaje (náklady) na sociální podmínky zaměstnanců vynaložené mj. na:

- provoz vlastního stravovacího zařízení, kromě hodnoty potravin, nebo

- příspěvky na stravování zajišťované prostřednictvím jiných subjektů a poskytované jako nepeněžní plnění až do výše 55 % ceny jednoho jídla za jednu směnu podle zákoníku práce, maximálně však do výše 70 % horní hranice stravného, které lze poskytnout zaměstnancům odměňovaným platem při pracovní cestě trvající 5 až 12 hodin, nebo

- na peněžitý příspěvek na stravování.

Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad), pokud přítomnost zaměstnance v práci během této stanovené směny trvá aspoň 3 hodiny.

Příspěvek na stravování lze uplatnit jako výdaj (náklad) na další jedno jídlo za zaměstnance, pokud délka jeho směny v úhrnu s povinnou přestávkou v práci, kterou je zaměstnavatel povinen poskytnout zaměstnanci podle zvláštního právního předpisu, bude delší než 11 hodin.

Příspěvek nelze uplatnit na stravování za zaměstnance, kterému v průběhu směny vznikl nárok na stravné podle zvláštního právního předpisu.

Za stravování ve vlastním stravovacím zařízení se považuje i stravování zabezpečované ve vlastním stravovacím zařízení prostřednictvím jiných subjektů...

V dotazovaném případě zaměstnavatel zajišťuje tzv. závodní stravování (obědy) pro své zaměstnance prostřednictvím jiné firmy, která jídlo vyrobí a dopraví objednateli. Z hlediska dotyčného zaměstnance se jedná o nepeněžní benefit, protože část (většinu) ceny jídla za něj uhradí zaměstnavatel, takže za něj hradí o to méně. Citované ustanovení limituje maximální daňově uznatelný výdaj (náklad) zaměstnavatele na tento benefit jednak 55 % ceny jídla, jednak 70 % horní hranice stravného (cestovní náhrady) u pracovních cest tzv. státních zaměstnanců trvajících 5 až 12 hodin. První limit v dotazovaném případě je nutno počítat ze samotné ceny jídla – bez souvisejících přepravních výloh, v daném případě tedy bez ceny za přepravní obal – 90 Kč. Přičemž jelikož je zaměstnavatel plátcem DPH, bude DPH z ceny jídla nárokovat k odpočtu daně, proto nebude tato daň pro něj nákladem a cenu jídla pro účely prvního testu o ni sníží. Celková úplata za jídlo 90 Kč se tak rozpadne na základ daně 78,26 Kč a 15 % DPH 11,74 Kč, přičemž první limit se vypočítá jako 55 % ze 78,26 Kč, což činí 43,04 Kč. Druhý zmíněný limit se vypočte podle § 176 odst. 1 písm. a) zákona č. 262/­2006 Sb., zákoník práce, ve znění p. p. spolu s prováděcí vyhláškou č. 589/­2020 Sb., stanovující inkriminovaný parametr pro rok 2021 na částku 108 Kč, z čehož 70 % vychází na 75,60 Kč, tedy výše než první vypočtený limit, který proto zůstává směrodatný.

 

Výlohy zaměstnavatele za přepravu obědů pro zaměstnance – v daném případě tedy zřejmě pouze přepravní obaly účtované samostatně – představují pro něj bez omezení daňově uznatelné výdaje. Což potvrzuje metodický Pokyn Generálního finančního ředitelství č. GFŘ – D-22 k jednotnému uplatňování některých ustanovení ZDP, který vyšel ve Finančním zpravodaji č. 3/2015 a „visí“ na webu Finanční správy. Konkrétně to řeší pasáž „K § 24 odst. 2“ v bodě 19, který citujeme; přičemž DPH na vstupu si opět může nárokovat k odpočtu.

- „Při zajištění závodního stravování prostřednictvím jiných subjektů [§ 24 odst. 2 písm. j) bod 4 zákona] formou dováženi jídel do vlastních výdejen jsou daňovým výdajem kromě příspěvku, který se u plátců DPH stanoví z ceny jídla bez DPH, také výdaje spojené s dovozem a výdejem jídel.“

Co se týče DPH na výstupu uplatněné zaměstnavatelem, bude základem výpočtu daně částka hrazená zaměstnancem, která je včetně daně. Sazba daně se uplatní podle toho, zda s ohledem na reálnou situaci půjde o dodání zboží (jídla), kdy se uplatní 1. snížená sazba daně 15 %, nebo o stravovací službu se sazbou daně 10 %.

156. Daňové aspekty převodu osobního automobilu

Fyzická osoba podnikající na IČO, plátce DPH, zakoupila osobní automobil k podnikání (na IČO) v roce 2015. Byl uplatněn 100% odpočet DPH (červen 2015) a zrychlené odpisy v letech 2015–2020, vše je odepsáno. Nyní chce FO převést vozidlo do soukromého majetku.

Jaké budou daňové aspekty převodu? Na základě jakého dokladu převod uskutečnit?

Podnikající fyzická osoba (OSVČ) u příjmů ze samostatné alias podnikatelské činnosti ve smyslu § 7 ZDP uplatňuje daňové výdaje ve skutečné výši. Přičemž tyto výdaje nejspíše prokazuje daňovou evidencí vedenou dle § 7b ZDP, a nikoli podvojným účetnictvím. Jestliže by dotyčný poplatník využíval tzv. paušální výdaje, které se neprokazují, ale stanovují v zákonem dané výši procenta z příjmů (§ 7 odst. 7 a 8 ZDP), pak by totiž neměl obchodní majetek (ledaže vede podvojné účetnictví, což je ovšem u OSVČ zcela výjimečné), a nemohl by proto uplatňovat odpisy auta, ani tento hmotný majetek vyřadit z neexistujícího obchodního majetku…

Vyřazení majetku – tzv. hmotného majetku dle § 26 odst. 2 ZDP (auta) – z obchodního majetku, resp. z daňové evidence OSVČ je zcela prostou administrativní záležitostí. Zejména pak v daném případě, kdy jde o hmotný majetek již plně daňově odepsaný, a tedy s nulovou daňovou zůstatkovou cenou. Podle § 4 odst. 4 ZDP se dnem vyřazení určité složky majetku – v daném případě tedy odepsaného automobilu – z obchodního majetku poplatníka rozumí den, kdy poplatník tuto složku majetku naposledy uváděl v daňové evidenci. Prakticky řečeno postačí na kartu příslušného hmotného majetku nebo v knize tohoto majetku – případně v jiné průkazné evidenci obchodního majetku, kterou poplatník běžně využívá – jednoznačně a hlavně prokazatelně zapsat den rozhodnutí o tomto vyřazení. Po zkušenostech doporučuji připsat rovněž důvod tohoto vyřazení, v daném případě – což je i v praxi nejobvyklejší –, že jej poplatník hodlá již nadále využívat pouze (převážně) pro své osobní potřeby. Při správě daní platí, že „pravdou“ je pouze to, co se poplatníkovi podaří hodnověrně prokázat před správcem daně.

Obchodní majetek pro účely daně z příjmů fyzických osob je poplatný pouze této dani a vůbec nic nemění na soukromoprávní podstatně, že vlastník (provozovatel) se samozřejmě tímto nijak nemění, zůstává jím dotyčná fyzická osoba. Jde skutečně pouze o administrativní úkon poplatníka – příslušný záznam o vyřazení v jeho daňové evidenci –, který však má podstatné daňové důsledky. Zejména nebude možno už daňově uplatňovat výdaje za opravy a údržbu vozidla, a to ani zčásti, přestože je poplatník bude případně podle potřeby i nadále využívat pro své podnikání. Není tedy samozřejmě zapotřebí měnit technický průkaz k vozidlu, kde se ostatně vůbec neeviduje skutečnost, zda je automobil v obchodním majetku vlastníka, nebo není...

Pokud dojde k vyřazení automobilu z obchodního majetku, nevzniká poplatníkovi žádný zdanitelný příjem. Samozřejmě nadále již nebude moci daňově uplatnit nejen zmíněné výdaje za opravy a údržbu vozidla, ale ani případné technické zhodnocení (modernizaci či rekonstrukci ve smyslu § 33 ZDP), a to i kdyby jej třeba stále používal (byť jen zčásti) pro potřeby svého podnikání. Stanoví tak výslovně § 25 odst. 1 písm. u) ZDP.

V souladu s § 4 odst. 1 písm. c) bodem 3 ZDP je od daně z příjmů fyzických osob osvobozen příjem z prodeje movité věci – zde například automobilu – až po 5 letech od jejího vyřazení z obchodního majetku.

Jestliže tedy auto prodá již do 5 let od vyřazení z obchodního majetku, půjde o zdanitelný tzv. ostatní příjem dle § 10 odst. 1 písm. b) ZDP. Jako související daňový výdaj na dosažení tohoto příjmu – maximálně do výše úhrnu příjmů téhož druhu – bude moci uplatnit jen případné (prokázané) výdaje spojené s prodejem. Tyto „ostatní“ (zbytkové) příjmy podle § 10 ZDP nevstupují do vyměřovacích základů pro účely pojistného OSVČ.

Řešení č. 155 až 156 zpracoval Ing. Martin Děrgel (XI/2021)

157. Podíly na zisku

Firma vyplácela podíly na zisku. Vyplatila 25 % z celkového zisku. Za rok 2015 vyplatila 26 310,91 Kč, za rok 218 909,84 Kč a za rok 2020 100 317,46 Kč = 345 538,21 Kč. Předepsala to po letech přes 428 / 364 se třemi zápisy bez zaokrouhlení. Vzhledem k tomu, že daňový základ je zaokrouhlen na celé koruny, zadala –0,21 přes 568100 / ­428100. Není jasné, jak má firma zaokrouhlit 364, jelikož tam má přeúčtované všechny tři podíly bez zaokrouhlení.

Je možné zaokrouhlovat také na účtu 364 –0,21 568 / 364?

Domníváme se, že částku 345 538,21 Kč zaúčtovanou zápisem 428 / 364 nebylo třeba zaokrouhlovat, základ daně se sice v souladu s § 36 odst. 3 ZDP zaokrouhluje na celé koruny dolů, toto zaokrouhlení se ovšem provádí pouze za účelem výpočtu daně z příjmů vybírané zvláštní sazbou (srážková daň), o základu daně není třeba nijak účtovat, účtuje se pouze o předepsané srážkové dani. Podíl na zisku ve výši 345 538,21 Kč se po snížení o srážkovou daň (364 / 342) vyplatí společníkům (364 / 221).

V souladu s ustanovením § 19 odst. 1 písm. ze) bod 1 a násl. ZDP jsou od daně z příjmů osvobozeny příjmy z podílu na zisku, vyplácené dceřinou společností, která je poplatníkem uvedeným v § 17 odst. 3 ZDP, mateřské společnosti. Mateřskou společností je obchodní korporace, pokud v dceřiné společnosti vlastní nejméně po dobu 12 měsíců nepřetržitě alespoň 10% podíl na základním kapitálu – viz ustanovení § 19 odst. 3 písm. b) ZDP. Ve vašem případě se podíl na zisku vyplácel pravděpodobně fyzickým osobám, proto podléhal zdanění srážkovou daní.

Ing. Miroslav Bulla (XI/2021)

158. Bezúplatný převod – darování – nemovité věci

Právnická firma má jednoho jednatele. V majetku má budovu – nemovitost. Firma ukončila svoji činnost. Není jasné, jakým způsobem může firma nemovitost převést na jednatele společnosti. Jedná se o hodnotu budovy cca 3 mil. Kč.

Jak postupovat v dané situaci?

V případě bezúplatného převodu – darování – nemovité věci (stavby) s. r. o. jejímu jednateli samozřejmě pro dárce nebude zůstatková cena daňově uznatelným výdajem (nákladem), brání tomu § 25 odst. 1 písm. o) ZDP. Přičemž obdarovanému vzniká jednorázový značný bezúplatný příjem, který nebude možno osvobodit od daně, a v souladu s § 3 odst. 3 písm. a) ZDP se pro daňové účely ocení podle zákona č. 151/­1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění p. p. – tedy „cenou obvyklou“ určenou znalcem. A opravdu chce jednatel platit progresivní daň z příjmů 15, resp. 23 % z oněch cca 3 milionů?

Ještě dražší by to bylo v případě – poměrně reálném –, že by se nejednalo o „zbytkový“ ostatní příjem podle § 10 ZDP, ale bezúplatné plnění (dar) v souvislosti se závislou činností dotyčného jednatele pro s. r. o.; je třeba si uvědomit, že jednatel (podobně jako společník) s. r. o. je pro účely daní z příjmů považován za zaměstnance s. r. o. – jak vyplývá z § 6 odst. 1 a 2 ZDP. Tudíž se i na něj vztahuje ustanovení § 6 odst. 3 ZDP:

- „Příjmy podle odstavce 1 se rozumějí příjmy pravidelné nebo jednorázové bez ohledu na to, zda je na ně právní nárok či nikoli, zda je od zaměstnavatele dostává zaměstnanec nebo jiná osoba a zda jsou vypláceny nebo připisovány k dobru anebo spočívají v jiné formě plnění prováděné zaměstnavatelem za zaměstnance nebo v jeho prospěch. Příjmem zaměstnance se rozumí i plnění podle odstavce 9 písm. d) a e) poskytnuté zaměstnavatelem pro rodinného příslušníka zaměstnance. Příjmem se rozumí rovněž částka, o kterou je úhrada zaměstnance zaměstnavateli za poskytnuté plnění, kromě jednotky, která nezahrnuje nebytový prostor jiný než garáž, sklep nebo komoru, bytu nebo rodinného domu, v němž měl zaměstnanec bydliště po dobu 2 let bezprostředně před jeho koupí, nižší, než je cena a) určená podle zákona upravujícího oceňování majetku nebo cena, kterou účtuje jiným osobám…“

Ovšem ani úplatný převod nebude bez daňových potíží… Protože jednatel a „jeho“ s. r. o. jsou tzv. spojenými osobami ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP, u nichž obecně není radno u převodních cen se odchýlit od cen obvyklých, které by byly sjednány mezi nespojenými osobami. Jinak hrozí adekvátní úprava základu daně, a tedy prakticky řečeno dodanění výhody poskytnuté spojené osobě. Přičemž opět u jednatele kupujícího se slevou nemovitou věc od jeho „zaměstnavatele“ (s. r. o.) by ona sleva z ceny obvyklé zpravidla představovala zdanitelný příjem ze závislé činnosti na základě výše citovaného § 6 odst. 3 ZDP.

Je otázkou, proč se jednatel chce mermomocí stát vlastníkem dané nemovité věci, a raději ji neponechá v s. r. o., které klidně může zůstat jinak pasivní na věčné časy. Předpokládám, že je současně i společníkem. Je třeba domyslet strategický dlouhodobý záměr, co se má dít s onou stavbou v dalších letech. Pokud je třeba zvažován její prodej za tržní cenu, bylo by rovněž výhodnější (levnější) ponechat ji v majetku s. r. o. a prodat ji pak případně formou převodu obchodního podílu v této s. r. o. – což by pro společníka bylo osvobozeno od daně z příjmů po pěti letech od nabytí podílu dle § 4 odst. 1 písm. s) ZDP, zatímco prodej nemovité věci – kde poplatník nebydlí – je od daně z příjmů fyzické osoby osvobozen až po 10 letech dle § 4 odst. 1 písm. b) ZDP.

Bez zajímavosti – s ohledem na potomstvo… – není ani další varianta vložení, resp. vyčlenění nemovité věci (obecně hodnotnějšího majetku) s. r. o. do tzv. svěřenského fondu, případně nadace, které se zaměří na podporu rodinných příslušníků jednatele apod.

Jestliže je jednatel také společníkem a do firmy vložil poměrně hodnotné vklady, pak by mohlo být výhodnější počkat na zrušení a zánik s. r. o., protože by se k němu nemovitá věc mohla dostat případně formou nepeněžitého vypořádacího podílu, jehož zdanitelnou hodnotu snižuje nabývací cena podílu na s. r. o.

Navíc budou volby a některé opoziční strany zvažují výrazný růst daně z nemovitých věcí, a to zejména u tzv. investičních nemovitostí, které neslouží k trvalému bydlení, což srazí výhody jejich vlastnění apod.

159. Prodej automobilu

Společnost A, s. r. o., plátce DPH, zakoupila v roce 2018 osobní automobil v hodnotě 660 330,58 Kč bez DPH. Tento nákup financovala částečně úvěrem – výše jistiny 639 200 Kč. Splácení úvěru bylo zajištěno smlouvou o zajištění závazku převodem práva, která obsahovala i smlouvu o výpůjčce, což umožňovalo s. r. o. vozidlo daňově odepisovat. V roce 2018 a 2019 bylo daňové odepisování přerušeno, v roce 2020 byl uplatněn odpis 132 067 Kč. K 31. 12. 2020 byla tedy daňová zůstatková hodnota 528 263,58 Kč.

K 26. 3. 2021 byl závazek vůči úvěrové společnosti ve výši zůstatku jistiny 259 216,08 Kč převeden smlouvou o převzetí dluhu na společnost B, s. r. o. K datu převodu vrátil věřitel původnímu dlužníkovi vlastnictví k předmětu financování a ke stejnému datu uzavřel zajišťovací smlouvu s novým dlužníkem.

Předpokládáme, že k datu 26. 3. měl původní dlužník vystavit daňový doklad na prodej vozidla novému dlužníkovi minimálně v hodnotě zůstatku jistiny 259 216,08 Kč vč. DPH.

Jaké daňové odpisy a jakou daňově účinnou zůstatkovou hodnotu může v roce 2021 uplatnit původní dlužník – společnost A, s. r. o.?

V zadání není uvedeno, jak byl právně řešen převod vlastnického práva k automobilu z dosavadního vlastníka A na nového vlastníka B. Pokud by to byl dar, pak by to byla daňová katastrofa pro obě strany.

Situace u dárce A: Zůstatkovou cenu darovaného auta nemůže uplatnit ani zčásti do daňových výdajů. Brání tomu § 25 odst. 1 písm. o) ZDP. Splacení úvěrového dluhu jinou osobou (firmou B) je pro původního dlužníka zdanitelný majetkový prospěch, přičemž nepeněžní splacení úvěru není daňový výdaj. Bezúplatné poskytnutí obchodního majetku, u kterého plátce nárokoval odpočet DPH, je fiktivně úplatné zdanitelné plnění coby použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s jeho ekonomickou činností – viz § 13 odst. 4 písm. a), § 13 odst. 5 ZDPH. Takže vlastník A musí přiznat odpovídající DPH na výstupu z aktuální ceny darovaného auta v souladu s § 36 odst. 6 písm. a) ZDPH.

Situace u obdarovaného B: Bezúplatně nabyl auto, což představuje zdanitelný nepeněžitý příjem ve výši podle zákona č. 151/­1997 Sb., o oceňování majetku, ve znění p. p., tedy v ceně obvyklé – podle vyjádření znalce v oceňování, případně postačí nacenění autobazarem či výrobcem. Splácení úvěru převzatého od jiného dlužníka (firmy A) nebude daňovým výdajem. A bude problém i s uplatněním odpočtu DPH na vstupu z darem nabytého vozidla. Podle mně známých vyjádření Finanční správy totiž u darů – byť dárce přiznal DPH na výstupu, o čemž vystavil doklad o použití dle § 32 ZDPH – obecně příjemce nemá nárok na odpočet této daně. Zřejmě tento přístup není v souladu s unijním právem DPH, nicméně jít do střetu s berňákem by bylo drahé, dlouhé a nejisté.

Jenže soudná firma A by asi nedarovala málo ojetý hodnotný vůz; pomineme-li spojené osoby. Naštěstí pro tazatele je v daních obvykle rozhodující skutečný stav, komplexní pohled na situaci, a ne dílčí jednotlivosti vytržené z kontextu. Takže nejspíše šlo o jiný příběh… Firma A – prodala (!) firmě B auto za dohodnutou cenu ve výši nesplaceného úvěru, načež došlo k úhradě této kupní ceny vzájemným zápočtem s tím, že úvěr splatí již kupující firma B. A rázem je vše daňově – hodně – jinak a nikdo nemusí plakat nad daňovou nespravedlností…

Situace u prodávajícího A: Zůstatková cena prodaného auta je celá daňovým výdajem – bez ohledu na prodejní cenu – podle § 24 odst. 2 písm. b) bodu 2 ZDP. Prodejní cena – ve výši zůstatku úvěrového dluhu – uhrazená vzájemným zápočtem s úvěrovým dluhem je nepeněžní zdanitelný příjem z prodeje hmotného majetku. Nepeněžní splacení úvěrového dluhu formou zápočtu s pohledávkou z prodejní ceny auta představuje nepeněžní výdaj, který není daňovým výdajem (jako by nebylo ani klasické peněžité splacení úvěru). Prodej auta plátcem je standardní zdanitelné plnění, u kterého prodávající uplatní DPH na výstupu a vystaví běžný daňový doklad.

Situace u kupujícího B: Koupil auto, hmotný majetek, za sjednanou cenu ve výši převzatého úvěrového dluhu a může z této vstupní (pořizovací) ceny dle § 29 odst. 1 písm. a) ZDP uplatňovat daňové odpisy po dobu (minimálně) 5 let – obvyklým způsobem podle § 30 až § 32 ZDP. Postupné splácení úvěru převzatého od jiného dlužníka (prodávajícího A) nebude daňově uznatelným výdajem, čemuž obecně brání § 25 odst. 1 písm. a) ZDP. Úroky hrazené bance samozřejmě jsou daňově uznatelným výdajem v obvyklém časovém rozlišení. Žádný problém nevznikne kupujícímu plátci B ani s uplatněním nároku na odpočet DPH na vstupu z koupeného auta.

Dodatečnou komplikací je převzetí úvěrového závazku (dluhu) „Prodávajícího“ ve výši cca 260 000 Kč, který vůči úvěrující bance („Banka“), která daný úvěr „Prodávajícímu“ poskytla na úhradu původní kupní ceny vozidla od jeho výrobce/prodejce/dovozce. Úroky z úvěru naběhlé do data jeho převodu, resp. převzetí kupujícím, zůstávají nákladem původního dlužníka – „Prodávající“ –, a teprve od tohoto okamžiku dále nabíhající úroky z převzatého úvěru již nově budou představovat náklad nového dlužníka (kupujícího) – „přejímatel dluhu“.

Možné účtování těchto účetních případů u „Prodávajícího“ (firma A) by mohlo vypadat následovně:

	Kč	MD	D
Prodej automobilu firmě „B“ – cena bez DPH	260 000	315.X	641
Prodej automobilu firmě „B“ – DPH na výstupu	54 600	315.X	343
Vyúčtování zůstatkové ceny prodaného auta cca	530 000	541	082.Auto
Vyřazení prodaného majetku v pořizovací ceně cca	660 000	082.Auto	022.Auto
Předání úvěrového dluhu vůči „Bance“ firmě „B“	260 000	461.Banka	325.X
Vzájemný zápočet části pohledávky a dluhu s „B“	260 000	325.X	315.X
Doplacení zbytku kupní ceny za DPH firmou „B“	54 600	211	315.X

 

Smlouvu o převzetí úvěrového dluhu upravuje § 1888 až 1891 zákona č. 89/­2012 Sb., občanský zákoník, ve znění p. p., z čehož jsou stěžejní především následující dvě ustanovení:

- „Kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, dá-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo přejímateli dluhu.“

- „Obsah závazku se převzetím dluhu nemění. Přejímateli dluhu náleží všechny námitky, které mohl uplatnit původní dlužník. Převzetí dluhu se nedotýká ani vedlejších práv spojených s pohledávkou.“

160. Náklady na projekt – zmařená investice

Firma měla záměr rozšířit areál, k čemuž byly vypracovány projekty. Následně bylo zaúčtováno na pořízení – účet 042 – a uplatněn odpočet DPH. K rozšíření ale nakonec nedojde a záměr se ruší (méně zakázek, nižší poptávka, snížení počtu zaměstnanců). Nyní je otázkou, jak posoudit vynaložené náklady, zda daňově, či nikoliv. Zároveň zde zůstává nárok na odpočet DPH, nebo je nutné odpočet vrátit.

Jak správně postupovat v daném případě?

Podle § 24 odst. 1 ZDP platí, že daňově uznatelné jsou výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů, a to ve výši prokázané poplatníkem, případně ve výši stanovené tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy. Je nasnadě, že vynaložené výdaje na definitivně ukončený projekt – ať už se konkrétně mělo jednat o cokoli – sám o sobě nesplňuje podmínku nějaké přímé souvislosti se zdanitelným příjmem. Nicméně zmaření této investice nebylo samoúčelným rozmarem firmy, ale ekonomicky zdůvodněným výsledkem komplexního posouzení plusů a minusů onoho projektu, přičemž převážily ty druhé. Zastavení projektu proto v důsledku znamená úsporu potenciálně v budoucnu dále neefektivně vynakládaných výdajů, které jsou tímto šetřeny.

V dotazovaném případě jde o likvidaci ještě nedokončeného dlouhodobého hmotného majetku, které je nutno posoudit jako tzv. zmaření (nenaplnění) zamýšlené investice, o čemž se účtuje do ostatních provozních nákladů MD 548 / D 042. Nejedná se o likvidaci (hotového) hmotného majetku ve smyslu § 26 odst. 2 ZDP ani účetního dokončeného odpisovaného DHM. Proto se nelze daňově opřít o poměrně bezpečné ustanovení § 24 odst. 2 písm. b) bod 2 ZDP daňově uznávající jejich likvidaci. Je tedy nutno se spokojit s obecným pravidlem § 23 odst. 1, 2 a 10 ZDP, že se postupuje v souladu s účetními předpisy. Přičemž trvalé zastavení pořizované nedokončené – a zřejmě poměrně drahé – hmotné investice má poplatník zajisté ekonomicky dobře vypočítané či jinak odůvodněné, takže daňovou účinnost je možno opřít o obecné ustanovení § 24 odst. 1 ZDP citované výše. Tedy, že jde o výdaj (náklad) vynaložený za účelem dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů. Přičemž není až tak podstatné, že se tyto příjmy v důsledku vůbec nedostavily, jelikož z řady soudních rozhodnutí vyplývá, že stěžejní je prokázaný záměr, účel, cíl sledovaný vynaložením předmětných výdajů.

Dílčí ztráty jsou a priori průvodním jevem podnikání a je zcela přirozené, že celá řada výdajů nebude mít žádný přímý pozitivní efekt a nepřinese ani korunu příjmů (výnosů); ostatně proto je také uznána daňová ztráta jako odpočet od základu daně za podmínek § 34 odst. 1 a § 38n ZDP.

Ohledně definitivního uznání uplatněných nároků na odpočet týkajících se přípravy posléze definitivně zastaveného „zmařeného“ projektu lze poplatníka potěšit. Není totiž důvod k odebrání tohoto nároku ani k tzv. dodanění zmařené investice např. formou vyrovnání odpočtu daně, ačkoli reálně nepřinesla ani nepřinese žádná vlastní zdanitelná plnění apod. Podpůrně je možno citovat z koordinačního výboru – uznávané odborné jednání zástupců Finanční správy a daňových poradců ohledně příspěvku č. 285/16.09.09 – Sjednocení přístupu k vystavování dobropisů z pohledu DPH:

„(…) Ministerstvo financí souhlasí s tím, že plátce má zachován nárok na odpočet daně v případech, kdy při pořízení uplatnil plátce nárok na odpočet daně v souladu se ZDPH, ale pak došlo např. k neuskutečnění záměru, ke zmaření investice…“

161. Zavedení mimořádných odpisů

V zákoně se píše, že kdo koupí osobní automobil v době od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2021 může uplatnit zrychlený odpis z 5 let na 2 roky. Rozhodující je, že kupující je prvním odpisovatelem. Není jasné, jak tomu je, pokud firma koupí automobil od soukromé osoby, která neodpisovala automobil a používala vozidlo dva roky, a nyní je možnost si tento automobil od ní koupit. Prvním odpisovatelem bude firma, a tudíž si může uplatnit zrychlený odpis.

Je předmětná úvaha správná?

Ne! Dočasné obnovení zkrácených mimořádných odpisů trvajících pouze rok nebo dva letos skončí. Přinesl jej „daňový balíček“ – zákon č. 609/­2020 Sb. –, který v tomto směru pouze omladil data v ustanovení § 30a ZDP. Automobily obvykle spadají do odpisové skupiny 2, pro niž platí minimální doba daňového odpisování 5 let – a to jak u odpisů rovnoměrných (§ 31 ZDP), tak i u těch tzv. zrychlených (§ 32 ZDP), které se liší zejména tím, že větší část vstupní ceny hmotného majetku se odepíše do daňových výdajů dříve.

Kromě těchto dvou základních metod platí pro spíše jen výjimečné případy speciální daňové odpisy:

- Časové odpisy: ročně = VC / stanovená doba trvání.

- Výkonové odpisy: ročně = VC / stanovený počet výrobků.

- Odpisy technického zhodnocení nemovité kulturní památky: ročně = VC / 15.

- Odpisy technologického zařízení fotovoltaické elektrárny: měsíčně = VC / 240 (tj. odpisování po 20 let).

Znalci daní z příjmů si vzpomenou, že jako proinvestiční lék na finanční (dluhovou) krizi konce první dekády 21. století u nás byly umožněny tzv. mimořádné odpisy, které měly následující podmínky a parametry:

- Nový hmotný majetek spadající do odpisové skupiny 1 pořízený od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2010 bylo možno daňově odepsat (namísto obvyklých 3 let) rovnoměrně během 12 měsíců (tj. měsíční odpis = VC / 12).

- Nový hmotný majetek („HM“) spadající do odpisové skupiny 2 pořízený od 1. 1. 2009 do 30. 6. 2010 bylo možno daňově odepsat (místo obvyklých 5 let) během 24 měsíců. Přičemž prvních 12 měsíců do výše 60 % VC (měsíční odpis = 60 % VC / 12), a ve zbylých 12 měsících 40 % VC (měsíční odpis = 40 % VC / 12).

Novela oprášila tyto velmi krátké mimořádné odpisy a umožňuje je za těchto podmínek a parametrů:

- Nový hmotný majetek spadající do odpisové skupiny 1 pořízený od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2021 je možno daňově odepsat (namísto obvyklých 3 let) rovnoměrně během 12 měsíců (měsíčně = VC / 12 = 8,33 %).

- Nový hmotný majetek spadající do odpisové skupiny 2 pořízený od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2021 je možno daňově odepsat (místo obvyklých 5 let) během 24 měsíců. Přičemž prvních 12 měsíců do výše 60 % VC (měsíčně = 60 % VC / 12 = 5 %), a ve zbylých 12 měsících 40 % VC (měsíčně = 40 % VC / 12 = 3,33 %).

Oním „novým hmotným majetkem“ se rozumí, že dotyčný poplatník je jeho „prvním odpisovatelem“ ve smyslu § 31 odst. 6 ZDP: „… jako první si pořídil nový hmotný movitý majetek, který dosud nebyl užíván k určenému účelu a u předchozího odpisovatele (vlastníka) byl zbožím, případně jej pořídil nebo vyrobil ve vlastní režii“. Důvod je nasnadě, má se podpořit poptávka po nových investicích, které „nakopnou“ ekonomiku. Takže je jasné, že v dotazovaném případě nebude splněna podmínka „prvního odpisovatele“, protože dané vozidlo jeho předchozí vlastník (nyní prodávající) již dva roky využíval pro svůj určený účel – k jezdění…

Mimořádné odpisy nejsou povinné, jde o volitelnou alternativu rovnoměrných a zrychlených odpisů. Při jejich využití, je nutno zahájit odpisování od následujícího měsíce po dni, v němž byly splněny podmínky pro odpisování. Což v souladu s § 26 odst. 5 ZDP znamená, že započne od kalendářního měsíce následujícího po uvedení pořizované věci – nového HM – tzv. do stavu způsobilého obvyklému užívání, tedy dokončení věci a splnění technických funkcí a povinností stanovených předpisy pro užívání.

Mimořádné odpisy se počítají s přesností na měsíce, s tím, že výsledný odpis připadající na celé dotčené zdaňovací období se zaokrouhluje na koruny nahoru, a nelze je přerušit. Dvouletá lhůta dočasného obnovení mimořádných odpisů rychle ubíhá a skončí s rokem 2021, tj. naposledy je lze uplatnit u HM uvedeného do užívání 31. 12. 2021.

Odpovědní servis využívá více čtenářů a mnozí z nich zajisté splní – na rozdíl od tazatele tohoto dotazu – podmínky a coby skutečně „první odpisovatelé“ nového automobilu se budou pídit po přesném výpočtu.

Řešení č. 158 až 161 zpracoval Ing. Martin Děrgel (XI/2021)

162. Příjem z prodeje bytu

Matka, která vlastnila byt 10 let, darovala tento své dceři. Dcera byt vlastnila dalších 9 let, poté byt darovala své sestře. Sestra po šesti měsících vlastnictví v roce 2021 tento byt prodala.

Je příjem z prodeje bytu nutno zdanit?

Rozhodující pro osvobození příjmu z prodeje bytu od daně z příjmů je skutečnost, zda sestra, která po šesti měsících vlastnictví v roce 2021 předmětný byt prodala, v daném bytě nejméně po dobu 2 let bezprostředně před prodejem bydlela. V tomto případě je příjem z prodeje od daně z příjmů osvobozen.

Pokud sestra v bytě bydlela bezprostředně před prodejem po dobu kratší 2 let a současně příjem z prodeje použije na obstarání vlastní bytové potřeby, bude příjem z prodeje od daně z příjmů osvobozen, splní-li ještě oznamovací podmínku. Sestra musí příslušnému finančnímu úřadu poslat oznámení v souladu s § 4b odst. 2 zákona o daních z příjmů. Citovaný § 4b odst. 2 zákona počínaje r. 2021 stanoví, že osvobození příjmu, které je podmíněné vynaložením z tohoto příjmu získaných prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby, se použije, oznámí-li poplatník správci daně získání těchto prostředků do konce lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém k jejich získání došlo.

V případě, že sestra výše uvedené podmínky bydliště, resp. bydliště a obstarání bytové potřeby nesplní, bude příjem z prodeje předmětem daně z příjmů, který musí jako příjem podle § 10 zákona o daních z příjmů uvést do daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Jako daňový výdaj uplatní cenu bytu získaného darem, oceněného podle předpisu o oceňování majetku ke dni nabytí, a dále doložené výdaje spojené s prodejem.

3.2

DPH

163. Přefakturace odběrateli

Společnost s r. o. občas obdrží fakturu – např. za přepravu zboží –, kterou pak ve stejné výši přefakturuje svému odběrateli.

Jak správně přepravu zaúčtovat a jak naložit s DPH? Jak správně postupovat při přefakturaci?

Obecně platí v souladu s § 36 odst. 1 až 5 zákona č. 235/­2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění p. p. (ZDPH), že základem daně je vše, co jako úplatu obdržel nebo má obdržet plátce za uskutečněné zdanitelné plnění od osoby, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo od třetí osoby bez daně za toto zdanitelné plnění. Přičemž základ daně také zahrnuje vedlejší výdaje (balení, přeprava, pojištění, provize atd.) účtované osobě, pro kterou je uskutečňováno zdanitelné plnění, a při poskytnutí služby i materiál s ní přímo související. Takže cenu (hodnotu) přepravy, kterou pro tazatele vykonal její dodavatel, zahrne do základu daně za vlastní zdanitelné plnění poskytované zákazníkovi (odběrateli), u něhož standardně uplatní DPH na výstupu příslušnou sazbou daně z celého základu daně. Například jedná-li se o dodání (prodej) zboží včetně zajištění jeho přepravy, bude tazatel účtovat o koupené přepravě zboží bez daně na MD 518 / D 321 a o nárokovaném odpočtu daně na MD 343 / D 321. A o vlastním prodeji zboží včetně (externí) přepravy bez DPH na MD 311 / D 604 a o DPH na výstupu běžně MD 311 / D 343. Přepravní výdaje patří do základu daně za dodané zboží. V případě samostatně (pře)fakturované přepravní služby se místo účtu 604 pouze uplatní výnos za služby D 602 a podobně.

Přeúčtování neboli přefakturace je v praxi často uplatňováno s odkazem na § 36 odst. 13 ZDPH, podle kterého se do základu daně nezahrnuje částka, kterou plátce obdržel od jiné osoby na úhradu částky vynaložené jménem a na účet této jiné osoby. Podmínkou je, že přijatá částka nepřevýší uhrazené částky za jinou osobu a plátce si u plnění uhrazeného za jinou osobu neuplatní nárok na odpočet daně. Což navazuje na článek 79 Směrnice Rady č. 2006/112/ES o společném systému DPH ve znění p. p., který stanovuje, že základ daně nezahrnuje mimo jiné ani částky, které osoba povinná k dani obdržela od pořizovatele nebo od příjemce na úhradu výdajů zaplacených jejich jménem a na jejich účet, o kterých účtuje jako o průběžných položkách. Osoba povinná k dani musí prokázat skutečnou výši těchto výdajů a nesmí si odpočíst daň, která byla u těchto plnění uplatněna. Podmínkou je tedy zejména jednání tzv. jménem a na účet jiné osoby, což je z právního hlediska podstatou například mandátní smlouvy, která ale v praxi tzv. přeúčtování absentuje. K této problematice byla zveřejněna metodická informace na webu Finanční správy ČR – http://www.financnisprava.cz/cs/dane-a-pojistne/dane/dan-z-pridane-hodnoty/informace-stanoviska-a-sdeleni/zaklad-dane/informace-k-36-odst-11-677.

Zmíněná velmi vstřícná metodika Finanční správy jde poněkud nad rámec českého zákona o DPH i zmíněné směrnice EU, když přehlíží podmínku jednání „jménem jiné osoby“. Cílem totiž bylo v tomto směru usnadnit pronajímatelům staveb a bytů administrativu spojenou s DPH vůči nájemcům naplátcům.

Konkrétně metodická pomůcka uvádí: V případě zajištění služeb a zboží, jejichž poskytování je spojeno s užíváním bytu nebo nebytového prostoru, a které je pronajímatel povinen zajistit pro nájemce, může pronajímatel postupovat podle § 36 odst. 13 zákona o DPH, pokud se nejedná o jeho uskutečněná plnění, a jestliže z nájemní smlouvy uzavřené mezi pronajímatelem a nájemcem vyplývá, jaká částka je nájem, který je výnosem nebo příjmem pronajímatele, a jaké částky jsou úhrady za služby související s nájmem zajišťované pronajímatelem pro nájemce, při splnění dalších podmínek. Jestliže pronajímatel o přijatých a uhrazených částkách za zajišťovaná plnění související s nájmem účtuje na zúčtovacích vztazích nebo je eviduje jako průběžné položky, protože tyto částky pro něho nejsou výnosem nebo příjmem ani nákladem nebo výdajem za jeho uskutečněná plnění, částky přijaté od nájemce za zajišťovaná plnění související s nájmem nepřevýší částky uhrazené za zajišťovaná plnění související s nájmem a pronajímatel si neuplatní u těchto plnění pro jinou osobu nárok na odpočet daně, nezahrnuje tyto přijaté částky do základu daně podle § 36 odst. 13 zákona o DPH. Pokud přijaté a uhrazené částky za plnění související s nájmem jsou pro pronajímatele výnosem nebo příjmem a nákladem nebo výdajem za jeho uskutečněná plnění, jedná se o „přeprodej“ nakoupené služby nebo zboží, u kterého pronajímatel uplatní daň na výstupu a zároveň při pořízení plnění může nárokovat odpočet daně za podmínek stanovených v § 72 a dalších zákona o DPH …

Plátce DPH přijal zdanitelné plnění (přepravní službu), kterou návazně tzv. přeprodává, a tedy právně poskytuje svému odběrateli. Není podstatné, že přitom zachoval (nezvýšil) cenu za poskytovanou službu. Nejedná se zde o tzv. přefakturaci bez DPH, na níž by se vztahoval zvláštní režim (výjimka) bez uplatnění DPH na výstupu v souladu s § 36 odst. 13 ZDP. Tazatel totiž nejednal jménem a na účet svého zákazníka – na rozdíl například od advokáta (mandatáře), který si vyžádá u znalce nějaký znalecký posudek v souvislosti s obhajobou svého klienta (mandanta). Jednalo se o běžné řetězové plnění spočívající v předprodeji, a tím pádem poskytnutí přepravní služby – mající charakter zdanitelného plnění – v řadě tří podnikatelů, plátců DPH.

Z hlediska DPH se dotazovaná „přefakturace“ přepravy zboží pořízené tazatelem od jeho dodavatele považuje za přepravu poskytnutou samotným tazatelem další, třetí osobě (jeho odběrateli), u níž proto musí tazatel (plátce) standardně uplatnit DPH na výstupu, jako by byl faktickým dopravcem, který zboží převezl, i když případně zachová výši ceny. Tento „přeprodej“ představuje pro účely DPH standardní poskytnutí služby (zdanitelného plnění), a proto podléhá běžnému režimu uplatnění DPH na výstupu z celkové úplaty (sjednané ceny), přičemž má plátce v souladu s § 72 až § 76 ZDPH nárok na odpočet DPH na vstupu.

Výjimka spočívající v tzv. přefakturace bez uplatnění DPH dle § 36 odst. 13 ZDPH je v praxi výhodná zpravidla pouze, když je konečným příjemcem předmětného plnění neplátce DPH, který nemá nárok na odpočet DPH na vstupu. Neboť jinak bývá výhodnější, aby si všichni plátci postupně v řadě za sebou nárokovali DPH na vstupu, protože pak nákladově ponesou pouze cenu předmětného plnění v úrovni bez DPH. V odpovědi zmiňujeme nejčastější variantu, že předmětná přeprava zboží je zdanitelným plněním. Ovšem obdobně zachovává přefakturace původní daňový režim i v případě, že jde o plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet DPH – jako je přeprava zboží související s vývozem a dovozem zboží podle § 69 ZDPH.

164. Dárkové poukázky na zboží

Společnost s r. o., která vede podvojné účetnictví, má e-shop. Rozhodla se prodávat také dárkové poukázky na své zboží, které má jednotnou sazbu DPH 21 %.

Jaký je postup účtování při prodeji a následném uplatnění z hlediska DPPO a DPH?

Ze zadání vyplývá, že se bude jednat o tzv. poukaz ve smyslu § 15 zákona č. 235/­2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění p. p. („ZDPH“). Poukazem se pro účely DPH totiž rozumí listina, a) se kterou je spojena povinnost ji přijmout jako úplatu nebo část úplaty za dodání zboží nebo poskytnutí služby a b) na níž nebo v jejíž související dokumentaci jsou uvedeny tyto údaje:

1. zboží, které má být dodáno, nebo služba, která má být poskytnuta, nebo

2. osoba, která má uskutečnit dodání tohoto zboží nebo poskytnutí této služby.

S ohledem na případné omezení použitelnosti tohoto poukazu může jít o poukaz tzv. jednoúčelový nebo víceúčelový. První typ je charakterizován tím, že u něj jsou již v okamžiku jeho vydání o dodání zboží nebo poskytnutí služby, na které se vztahuje, známy alespoň tyto údaje: a) sazba daně v případě zdanitelného plnění nebo skutečnost, že se jedná o plnění osvobozené od daně, a b) místo plnění. Ostatní poukazy jsou víceúčelové. Prakticky řečeno: poukaz je jednoúčelový (zejména), když jej lze využít k nákupu zboží spadajícího pouze do jedné sazby DPH, jinak je (obvykle) víceúčelový…

Převod jednoúčelového poukazu se pro účely DPH považuje za dodání zboží nebo poskytnutí služby, na něž se poukaz vztahuje, uskutečněné osobou povinnou k dani ( „podnikatelem“), jejímž jménem je převod proveden. U této fikce uskutečnění plnění je základem daně v souladu s obecným ustanovením § 36 odst. 1 ZDPH vše, co jako úplatu obdržel plátce za převod jednoúčelového poukazu (bez příslušné DPH). Následné dodání (prodej) zboží na základě jednoúčelového poukazu uskutečněné osobou, která poukaz vlastním jménem vydala a přijme jej jako úplatu, se v souladu s § 15a ZDPH nepovažuje za dodání zboží/poskytnutí služby. Takže ohledně části prodejní ceny (úplaty) hrazené jednoúčelovým poukazem dotyčný prodejce (plátce) neuplatní DPH na výstupu a této dani bude podléhat již pouze případný doplatek zákazníka.

V případě víceúčelového poukazu je tomu jinak. Podle § 15b ZDPH se převod víceúčelového poukazu pro účely DPH nepovažuje za dodání zboží/poskytnutí služby, na něž se poukaz vztahuje. Teprve až skutečné předání zboží nebo poskytnutí služby na základě víceúčelového poukazu osobou, která poukaz přijme jako úplatu nebo část úplaty, se považuje za dodání zboží nebo poskytnutí služby, na něž se poukaz vztahuje. Přičemž v souladu se speciálními ustanoveními § 36 odst. 7 a 8 ZDPH základem daně při takovémto dodání zboží nebo poskytnutí služby na základě víceúčelového poukazu je vše, co jako úplatu za něj uhradila osoba, pro kterou je zdanitelné plnění uskutečněno, nebo třetí osoba, bez daně za toto zdanitelné plnění. Není-li tato úplata známa, je základem daně částka uvedená na víceúčelovém poukazu nebo v související dokumentaci snížená o daň.

Z hlediska daně z příjmů u prodejce – účtujícího provozovatele e-shopu – prodej poukazu (jednoúčelový nebo víceúčelový) ještě nepředstavuje jeho zdanitelný výnos z předmětného podnikání. K tomu dojde tradičně až splněním dodávky zboží koupeného zákazníkem, který pouze k úhradě kupní ceny (zčásti) využije daný poukaz.

Účetní metodiku poukazů předpisy jednoznačně nestanovují. V praxi se lze setkat s dvojím přístupem. Buď se o poukazech účtuje jako o ceninách (účet 213), nebo prostřednictvím účtu záloh. Pro ilustraci uvádím příklad využívající režim záloh.

Příklad

Prodejce výpočetní techniky PC, s. r. o., prodal v září 2021 poukaz na nákup svého zboží panu Novákovi o jmenovité hodnotě 12 100 Kč, který může využít do konce roku 2021, pak propadne. Z hlediska DPH se jedná o jednoúčelový poukaz, jehož převod se čistě pro účely DPH považuje za dodání zboží, na něž se poukaz vztahuje, uskutečněné osobou povinnou k dani (PC, s. r. o.), jejímž jménem je převod proveden.

O prodeji poukazu za hotové v září 2021 mohl prodejce (PC, s. r. o.) účtovat třeba následovně:

- Cena v úrovni bez DPH 10 000 Kč, MD 211 / D 324

- 21 % DPH z poukazu 2 100 Kč, MD 211 / D 343.

Pan Novák si v prosinci 2021 u dotyčného prodejce přišel koupit tablet za 15 000 Kč, za který z valné části zaplatil zmíněným jednoúčelovým poukazem znějícím na 12 100 Kč. Takže na místě při nákupu doplatil už jen 2 900 Kč. Tímto prodejem firmě vznikl účetní i daňový výnos, a současně zaúčtovala do nákladů prodané zboží. Komplikací je doplatek. Protože zatímco částečná úhrada jednoúčelovým poukazem se pro účely DPH (viz výše) nepovažuje (podruhé) za zdanitelné dodání zboží, u doplatku je nutno přiznat DPH na výstupu:

- Výnos z prodeje tabletu hrazený poukazem ve výši základu poukazu bez DPH 10 000 Kč, MD 324 / D 604 (o DPH se již při jeho prodeji znova neúčtuje).

- Doplatek v úrovni bez DPH 2 397 Kč,
MD 211 / D 604.

- 21 % DPH z doplatku 503 Kč,
MD 211 / D 343.

Pokud by pan Novák svůj jednoúčelový poukaz nevyužil v době jeho platnosti – do konce roku 2021 –, tak by prodejce (PC, s. r. o.) účtoval o zdanitelném výnosu z jeho propadnutí: 10 000 Kč, MD 324 / D 648.

Řešení č. 163 až 164 zpracoval Ing. Martin Děrgel (XI/2021)

165. Krácení DPH při změně užívání hmotného majetku dlouhodobého a krátkodobého

Podnikatel koupil nákladní automobil a zařadil ho do používání v říjnu 2019. Uplatnil celý odpočet DPH – auto používá výhradně k podnikání. V lednu 2022 chce buď ukončit podnikání, nebo ho přerušit. Není jasné, jak postupovat při výpočtu krácení DPH za tento automobil při ukončení podnikání a jak při přerušení podnikání. Podnikatel nakoupil v roce 2020 několik tzv. DKP v hodnotě do 40 000 Kč.

Jak je to s krácením DPH u těchto předmětů?

Jedná se o dlouhodobý majetek, u kterého plátce při pořízení uplatnil nárok na odpočet daně. V takovém případě je povinen tento majetek sledovat po dobu pěti let a v případě změny účelu užívání je povinen provést úpravu odpočtu daně podle § 78 zákona o DPH. Pokud by plátce rušil registraci, provede podle § 79a odst. 2 zákona o DPH s odkazem na § 78d odst. 2 zákona o DPH úpravu odpočtu daně. Plátce je povinen vrátit podíl nároku na odpočet daně, který se vztahuje k rokům zbývajícím do pětileté lhůty. Lhůta pro úpravu odpočtu daně počíná běžet kalendářním rokem, v němž byl dlouhodobý majetek pořízen. V uvedeném případě plátce pořídil automobil v r. 2019, lhůta pěti let běží do konce r. 2023. Kdyby plátce zrušil registraci k 31. 12. 2022, je povinen vrátit jednu pětinu původně uplatněného nároku na odpočet daně. Toto snížení nároku na odpočet daně je plátce povinen provést ke dni zrušení registrace.

Pokud by plátce pouze přerušil ekonomickou činnost, je stejně povinen podávat daňová přiznání k dani z přidané hodnoty a úpravu odpočtu daně provede na konci kalendářního roku. V tomto případě by na konci r. 2023 vrátil jednu pětinu původně uplatněného nároku na odpočet daně.

V tomto případě se jedná o majetek, který není dlouhodobým majetkem plátce.

Při zrušení registrace je plátce povinen snížit uplatněný nárok na odpočet daně u zboží (na skladě) ve výši uplatněného odpočtu daně. U majetku, který není dlouhodobým majetkem plátce a je ve spotřebě (není zbožím), je plátce při zrušení registrace podle § 79a odst. 3 zákona o DPH povinen snížit nárok na odpočet daně u majetku, u kterého byl uplatněn odpočet daně alespoň ve výši 2 100 Kč, pořízeného v období zahrnujícím 11 kalendářních měsíců před zrušením registrace a kalendářní měsíc, v němž došlo ke zrušení registrace.

Výpočet se provede jako součin výše jedné dvanáctiny uplatněného nároku na odpočet daně a počtu celých kalendářních měsíců tohoto období, za který tento majetek nebyl obchodním majetkem plátce.

Pokud byl v uvedeném případě majetek pořízen v r. 2020 a ke zrušení registrace dojde na konci roku 2022, žádná úprava se neprovede. Úprava odpočtu daně se u majetku ve spotřebě neprovede ani při přerušení uskutečňování ekonomické činnosti.

Ing. Zdeněk Kuneš (X/2021)

166. Zálohová faktura za dodávku zboží

Podnikatel má vystavit zálohovou fakturu ve výši 50 % budoucí konečné ceny za dodávku zboží polskému plátci DPH. Zálohová faktura bude bez DPH. Uvede ji do kvartálního přiznání k DPH a dále do měsíčního souhrnného hlášení.

Je potřeba něco udělat v souvislosti s vystavením zálohové faktury a následně s její přijatou úhradou z Polska?

Podle § 22 odst. 1 zákona o DPH je plátce povinen přiznat dodání zboží do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně, k 15. dni měsíce, který následuje po měsíci, kdy se dodání uskutečnilo. Je-li vystaven daňový doklad před tímto dnem, povinnost přiznat toto dodání vzniká k datu vystavení daňového dokladu. Podle § 29 odst. 6 zákona o DPH musí být daňový doklad na dodání zboží do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně, vystaven do 15 dnů od konce kalendářního měsíce, ve kterém se uskutečnilo dodání zboží.

Při dodání zboží do jiného členského státu se nevystavuje daňový doklad na přijatou zálohu a přijatá záloha se samostatně ke dni jejího přijetí nevykazuje v daňovém přiznání ani v souhrnném hlášení. Platí to i v uvedeném případě přijetí zálohy od polského odběratele. Plátce vystaví daňový doklad až po uskutečnění dodání zboží do Polska a k datu jeho vystavení vykáže fakturovanou částku, včetně dříve přijaté zálohy, v ř. 20 daňového přiznání a také v souhrnném hlášení. V kontrolním hlášení se dodání zboží do jiného členského státu, které je osvobozeno od daně, nevykazuje.

167. Přiřazení příslušné sazby DPH

Právnická osoba provozuje bowling, kde pronajímá bowlingové dráhy a poskytuje související služby – půjčovna vybavení, oblečení a obutí na bowling. Současně u těchto drah provozuje restaurační zařízení – stoly, kde je poskytováno občerstvení. V objektu se pořádají firemní akce a navštěvují ho i jednotlivci.

Jakou sazbou DPH se bude zdaňovat pronájem bowlingových drah a výše uvedené související služby?

Podle § 47 odst. 4 zákona o DPH se u služeb obecně uplatňuje základní sazba ve výši 21 %, s výjimkou služeb uvedených v příloze č. 2 nebo 2a k zákonu o DPH. V příloze č. 2 k zákonu o DPH je uveden seznam služeb, pro něž platí první snížená sazba daně ve výši 15 %. V příloze č. 2a je uveden seznam služeb, pro něž platí druhá snížená sazba daně ve výši 10 %. Pro uplatnění první snížené sazby daně u služeb, které jsou uvedeny v příloze č. 2 k zákonu o DPH, či druhé snížené sazby daně u služeb, které jsou uvedeny v příloze č. 2a k zákonu o DPH, musí být zároveň splněny 2 podmínky, a to, že se musí jednat o službu klasifikačně zařazenou do příslušného číselného kódu klasifikace produkce CZ-CPA, platné k 1. 1. 2008, a zároveň musí tato služba odpovídat výslovně uvedenému slovnímu popisu k tomuto kódu v textové části přílohy č. 2 nebo přílohy č. 2a k zákonu o DPH.

Do druhé snížené sazby daně ve výši 10 % jsou zařazeny také některé služby v oblasti kultury a sportu. Jedná se prakticky o sportovní činnosti zařazené v číselných kódech klasifikace produkce CZ-CPA 93.11, 93.12 a 93.13. Mezi tyto sportovní činnosti patří také využívání sportovních zařízení ke sportovním činnostem, tj. např. posiloven, fitcenter, tenisových kurtů, plaveckých bazénů, kluzišť apod.

U krátkodobého pronájmu hřišť a sportovních zařízení pro sportovní činnost se tedy uplatní druhá snížená sazba daně ve výši 10 %. Tato sazba 10 % se tedy podle mého názoru uplatní také u krátkodobého pronájmu bowlingové dráhy. Základní sazba daně 21 % však platí pro pronájem rekreačního a sportovního vybavení, který je zařazen do číselného kódu klasifikace produkce CZ-CPA 77.21.10, tj. i pro pronájem vybavení, oblečení či obutí pro bowling.

Poskytování stravovacích služeb, tj. podávání jídel, nealkoholických nápojů a točeného piva v rámci stravovacích služeb, podléhá druhé snížené sazbě daně 10 %. Podávání ostatních alkoholických nápojů, např. vína nebo lihovin, v rámci stravovacích služeb však podléhá druhé snížené sazbě daně ve výši 10 %.

168. Poradenská a konzultační činnost

Lékařka, jako OSVČ ve vedlejší činnosti, publikuje, přednáší a zpracovává různé studie a posudky např. pro farmaceutické firmy. Překročila obrat (§ 6) a stává se od 1. 9. 2021 plátcem DPH (rozhodnutí o registraci k DPH vydáno).

Jedná se v daném případě o základní sazbu DPH 21 %?

U poradenských a konzultačních a podobných uvedených činností se podle § 47 odst. 4 zákona o DPH uplatňuje základní sazba daně 21 %. Den uskutečnění zdanitelného plnění se u těchto služeb obecně určí podle § 21 odst. 4 zákona o DPH, tj. váže se na den jejich poskytnutí nebo den vystavení daňového dokladu, a to ten den, který nastane dříve. Jsou-li uvedené služby poskytovány na dlouhodobé bázi, tj. po dobu delší než 12 měsíců, určí se den uskutečnění zdanitelného plnění podle § 21 odst. 8 zákona o DPH.

Podle tohoto odstavce se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné nejpozději posledním dnem každého kalendářního roku. Prakticky to znamená, že poskytovatel služby si může s příjemcem sjednat, v jakých časových intervalech se bude zdanitelné plnění považovat za uskutečněné, tj. např. měsíčně, čtvrtletně či ročně. Nejdelší možný interval je přitom kalendářní rok.

Řešení č. 166 až 168 zpracoval Ing. Václav Benda (XII/2021)

169. Stavební činnost na Slovensku

Podnikatel, plátce DPH registrovaný v ČR, provádí stavební a klempířské práce na Slovensku pro společnost s r. o. se slovenským DIČ. Materiál pro tyto práce bude nakupovat na Slovensku a část si doveze z ČR. Není jasné, zda může fakturovat provedené práce jako práce osvobozené od DPH a jak fakturovat materiál zakoupený na Slovensku; protože zakoupený materiál neopustí území SR, musí být dle vyjádření slovenského dodavatele materiálu fakturován českému odběrateli včetně slovenské DPH, je postup fakturace slovenského dodavatele správný; pokud nebude na Slovensku nakupovat materiál bez DPH, může si ji uplatnit zpětně u MF na Slovensku; musí se na Slovensku registrovat jako slovenský plátce DPH.

K nákupu materiálu na Slovensku uzavřel smlouvu se slovenskými stavebninami a veškerý materiál mu bude prodáván na faktury, kde bude uvedeno jeho české DIČ.

Jak má podnikatel v dané situaci postupovat?

U stavebních a montážních prací se určí v souladu se směrnicí o DPH místo plnění podle § 10 zákona o DPH jako u služeb vztahujících se k nemovité věci. Jsou-li tedy tyto práce prováděny na stavbě na Slovensku, je u nich místo plnění v tomto členském státě a daň z nich musí být odváděna na Slovensku. Z toho vyplývají odpovědi na jednotlivé otázky.

Bude-li plátce daně se sídlem v tuzemsku fakturovat stavební a montážní práce prováděné na Slovensku obchodní společnosti, která má sídlo na Slovensku, a je na Slovensku registrován jako plátce, bude tyto práce fakturovat bez DPH a povinnost přiznat daň vznikne slovenskému plátci. Důvodem pro fakturaci bez DPH nebude osvobození od daně, ale skutečnost, že místo plnění je mimo tuzemsko na Slovensku. Fakturovanou hodnotu prací vykáže plátce v českém daňovém přiznání v ř. 26, v němž se vykazují ostatní plnění s nárokem na odpočet daně.

Materiál, který český plátce nakoupí pro provedení těchto prací na Slovensku od slovenských plátců daně, mu musí být fakturován včetně slovenské daně. Tento postup je správný, protože se jedná o dodání zboží s místem plnění na Slovensku, které nesplňuje podmínky pro osvobození od daně, i když je dodáváno plátci se sídlem v České republice, ale není přepraveno ze Slovenska.

Podle § 82 zákona o DPH má plátce nárok na vrácení daně na vstupu z přijatých plnění s místem plnění v jiném členském státě, ve kterém v období pro vrácení daně neměl sídlo nebo provozovnu, a to podle pravidel stanovených tímto jiným členským státem. Podmínkou pro vrácení daně v jiném členském státě je podání žádosti o vrácení daně u tuzemské daňové správy prostřednictvím elektronického portálu spravovaného Generálním finančním ředitelstvím. Přístup na elektronický portál přidělí místně příslušný správce daně do 15 dnů ode dne obdržení žádosti, která musí být podána v předepsaném formátu a struktuře a podepsána uznávaným elektronickým podpisem, případně s ověřenou identitou podatele způsobem, kterým se lze přihlásit do jeho datové schránky. Žádost o vrácení daně podává plátce ve struktuře zveřejněné Ministerstvem financí, a to nejpozději do 30. září kalendářního roku následujícího po období pro vrácení daně. Náležitosti a forma podání žádosti o vrácení daně jsou podrobněji vysvětleny v metodické informaci, zveřejněné na webových stránkách Finanční správy. Česká daňová správa postoupí žádost o vrácení daně k vyřízení slovenské daňové správě. Za splnění výše uvedených zákonných podmínek může plátce žádat o vrácení slovenské DPH za nakoupený materiál na Slovensku.

Za výše uvedených podmínek nevznikne českému plátci povinnost registrovat se na Slovensku. Registrační povinnost na Slovensku by českému plátci vznikla, pokud by stavební či montážní práce na Slovensku prováděl pro osoby nepovinné k dani, např. slovenské občany, případě by od 1. 7. 2021 mohl daň za tyto práce odvádět prostřednictvím české daňové správy ve zvláštním režimu jednoho správního místa, a tím se legálně vyhnout registraci na Slovensku.

Ing. Václav Benda (XII/2021)

170. Služební vozidlo používané pro soukromé účely

Zaměstnavatel povolil zaměstnanci, aby v době, kdy není vozidlo používáno služebně, s ním jezdil soukromě. Zaměstnanec platí měsíčně za toto právo úplatu 100 Kč + DPH (projeté PHM platí navíc v plné výši včetně DPH dle vedené evidence soukromě ujetých km). Z pohledu daně z příjmů je zaměstnanci měsíčně přidaněno do mzdy 1 % vstupní ceny vozidla – 100 Kč (121 Kč?), viz § 6 odst. 3 ZDP.

Z pohledu DPH je i soukromé využití vozidla zdanitelným plněním, přičemž není v tomto případě povinnost dodržet obvyklý základ daně dle § 36a ZDPH. Znamená to, že není z důvodu soukromého využití vozidla zaměstnancem povinnost krátit odpočet DPH z pořízení vozidla.

Jsou předmětné úvahy správné?

Z hlediska ZDP upřesňuji, že se jedná o ustanovení § 6 odst. 6 ZDP, podle něhož je příjmem zaměstnance částka ve výši 1 % vstupní ceny vozidla za každý i započatý kalendářní měsíc poskytnutí vozidla. Pokud ve vstupní ceně není zahrnuta daň z přidané hodnoty, pro účely tohoto ustanovení se tato cena o tuto daň zvyšuje.

Pokud jde o postup z hlediska ZDPH, tak podle § 14 odst. 4 písm. a) zákona se jedná o poskytnutí služby, které se považuje za zdanitelné plnění nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností.

Základ daně se v těchto případech stanoví podle § 36 odst. 6 ZDPH. Zmiňované ustanovení § 36a zákona v tomto případě použít nelze, neboť zaměstnanec není považován za osobu uvedenou v odst. 3 tohoto ustanovení.

Ing. Jiří Nigrin (XI/2021)

171. Režim One Stop Shop

Český e-shop překročí v listopadu limit 10 000 eur pro prodej zboží na dálku. Do 10. 12. 2021 se zaregistruje do zvláštního režimu OSS. Není jasné, zda den zahájení používání režimu (den uskutečnění prvního vybraného plnění) na žádosti o registraci bude tedy 1. 12. 2021 (s podáním přiznání za část IV. čtvrtletí 2021), nebo až 1. 1. 2022 (s podáním přiznání za I. čtvrtletí 2022).

Jaké je správné řešení daného případu?

Podle § 8 odst. 1 zákona o DPH je při prodeji zboží na dálku místo plnění obecně v členském státě, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy. Podle § 8 odst. 2 zákona o DPH je místem plnění při prodeji zboží na dálku místo, kde se zboží nachází v době, kdy jeho odeslání nebo přeprava začíná, pokud celková hodnota prodaného zboží a dalších vymezených plnění bez daně nepřekročila v příslušném ani bezprostředně předcházejícím kalendářním roce částku 10 000 eur nebo ekvivalent této částky v národní měně při použití směnného kurzu zveřejněného Evropskou centrální bankou pro den 5. prosince 2017. Podle § 8 odst. 3 zákona o DPH je místem plnění při prodeji zboží na dálku, kterým celková hodnota příslušných plnění bez daně překročila částku nebo její ekvivalent podle předchozího § 8 odst. 2 zákona o DPH, místo určené podle § 8 odst. 1 zákona o DPH, tj. členský stát, kde se zboží nachází po ukončení jeho odeslání nebo přepravy a v němž vzniká prodávajícímu povinnost přiznat daň. Prakticky to znamená, že již z prodeje zboží na dálku, jímž prodávající, který je plátcem se sídlem v tuzemsku, překročí stanovený limit, nebude odvádět daň v tuzemsku, ale musí z ní, jak vyplývá z § 8 odst. 3 zákona o DPH odvést daň v jiném členském státě, kde bude ukončena přeprava tohoto zboží, kde bude pro toto dodání místo plnění. Pro popsanou situaci to znamená, že chce-li český e-shop při prodejích zboží na dálku do jiných členských států využívat zvláštní režim jednoho správního místa (OSS), musí být do něj zaregistrován ode dne, kdy prodal zboží, jehož dodáním překročil stanovený hodnotový limit, tj. např. 20. 11. 2021, a nikoliv od 1. 12. 2021.

Podle § 110p odst. 2 písm. b) zákona o DPH je třeba podat přihlášku k registraci do 10 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém se vybrané plnění, z něhož má být daň v režimu OSS odvedena, uskutečnilo. Podle navazujícího § 110r bude osoba uskutečňující vybraná plnění zaregistrována ode dne uskutečnění vybraného plnění, který uvedla v přihlášce k registraci, tj. v popsaném případě od 20. 11. 2021. Zvláštní daňové přiznání podle § 110zc zákona o DPH bude poprvé podávat za IV. čtvrtletí 2021, resp. jeho část od 20. 11. 2021 do 31. 12. 2021, a to dokonce následujícího kalendářního měsíce, tj. do 31. 1. 2022. V tomto daňovém přiznání přizná daň za vybraná plnění uskutečněná v tomto období, včetně prodeje zboží na dálku, který uskutečnila 20. 11. 2021 a díky jemuž překročila limit 10 000 eur.

Ing. Václav Benda (XII/2021)