11.04.2026

0,00 Kč

i-poradce.cz

INFORMAČNÍ PORTÁL

Slovenský Poradca

Český Poradce

Zákon o inspekci práce
Zákon o jednotném měsíčním
hlášení zaměstnavatele

Inspekce práce

Zákon o daních z příjmů
s komentárom

Zákon
o daních
z příjmů
s komentárom

Daňová přiznání FO a PO za rok 2025
vyplněné vzory

Daňová přiznání
FO a PO
za rok 2025
vyplněné vzory

Daňový řád s komentářem

Daňový řád
s komentářem

ZÁKONY 2026

Zákon o platebním styku po novelách
s komentárom

Zákon
o platebním styku
po novelách
s komentárom

Zákon o zaměstnanosti

Zákon
o zaměstnanosti

Stavební zákon po novelách
s komentářem

Stavební zákon
po novelách
s komentářem

Previous Next

36.   Přerušené podnikání do zákonného termínu

V listopadu 2022 podnikatel s příjmy ze živnostenského podnikání odjel za rodinou své dcery do USA. Za tím účelem přerušil podnikání k 31. 10. 2022, přičemž podnikání obnoví po svém návratu v srpnu 2023.

Jaké je řešení dané situace?

Protože podnikatel nezahájí přerušené podnikání do zákonného termínu pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém byla činnost přerušena, bude postupovat stejným způsobem, jako při ukončení podnikání, a provede úpravu základu daně za zdaňovací období 2022 podle znění § 23 odst. 8 písm. b) ZDP.

Vzhledem k tomu, že podnikání přerušil k 31. 10. 2022, a tuto činnost nezahájil do termínu pro podání daňového přiznání za příslušné zdaňovací období, ve kterém byla činnost přerušena, může si v souladu s § 26 odst. 7 písm. a) bod 3 ZDP uplatnit za rok 2022 daňový odpis z hmotného majetku zahrnutého do obchodního majetku pouze ve výši poloviny ročních odpisů z tohoto hmotného majetku.

Po svém návratu a pokračování ve svém podnikání od konce srpna 2023 může si uplatnit za zdaňovací období 2023 daňový odpis hmotného majetku podle znění § 26 odst. 6 ZDP v plné roční výši stanovený dle § 31 nebo § 32 ZDP.

37.   Kurs anglické konverzace

Pracovníkům obchodního úseku zaměstnavatel uloží absolvovat víceletý kurs anglické konverzace, přičemž náklady na pořádání kursu uhradí zaměstnavatel pořádající agentuře.

Jak je to z pohledu daně z příjmů?

Jedná se o prohlubování kvalifikace zaměstnanců, které souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele. U zaměstnance se bude jednat o příjem osvobozený od daně z příjmů ze závislé činnosti podle § 6 odst. 9 písm. a) ZDP, u zaměstnavatele půjde o daňově uznatelné náklady vynaložené na úhradu tohoto vzdělávání zaměstnance podle znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP.

Za podmínek specifikovaných v § 234 odst. 2 ZP může být uzavřena se zaměstnancem písemně kvalifikační dohoda (jednou z podmínek je, že předpokládané náklady dosahují alespoň 75 000 Kč).

38.   Zvýšení kvalifikace dálkovým studiem

Zaměstnanec technického úseku firmy si chce zvýšit svou kvalifikaci dálkovým studiem finančního managementu na vysoké škole. I když obor studia přímo nesouvisí s jeho dosavadním pracovním zařazením, zaměstnavatel do budoucna předpokládá, že by získanou kvalifikaci zaměstnance mohl využít v rámci jeho jiného vyššího pracovního zařazení. Proto se dohodne se zaměstnancem, že bude proplácet zaměstnanci zaplacené školné.

Jak postupovat v případě zvyšování kvalifikace dálkovým studiem?

I když zvýšení kvalifikace zaměstnance přímo nesouvisí s jeho dosavadní činností, souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, který předpokládá budoucí využití zaměstnance se zvýšenou kvalifikací na jiné pozici v rámci firmy. Zaměstnavatel proplácí zaměstnanci z pokladny zaplacené školné, které zaměstnanec zaplatí vždy na příslušný semestr. U zaměstnance půjde o zdanitelný peněžní příjem, který se rovněž zahrnuje do vyměřovacího základu pro odvod pojistného na sociální a zdravotní pojištění.

Výdaje vynaložené zaměstnavatelem na zvýšení kvalifikace zaměstnance jsou daňovými výdaji zaměstnavatele podle znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP. Povinné pojistné na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem za sebe sama ze zdanitelné částky zaměstnance lze uplatnit podle § 24 odst. 2 písm. f) ZDP jako daňový náklad.

39.   Zvýšení kvalifikace zaměstnance

Zaměstnavatel se dohodne se zaměstnancem, že si zvýší kvalifikaci formou dálkového magisterského studia na soukromé vysoké škole managementu a zaměstnavatel uhradí poplatky za studium. Zvýšení kvalifikace zaměstnance souvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Ve smyslu zákoníku práce je sjednána kvalifikační dohoda včetně vymezení práv a hmotného zabezpečení zaměstnance.

Jaké je řešení daného případu?

Zaměstnavatel zaplatí příslušné poplatky za studium přímo vysoké škole. Čas věnovaný zvyšování kvalifikace je považován za překážku v práci na straně zaměstnance. Zaměstnanci přísluší od zaměstnavatele při zvyšování kvalifikace pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku specifikované v § 232 ZP.

U zaměstnance půjde o nepeněžní plnění, které je podle § 6 odst. 9 písm. a) ZDP osvobozeno od daně z příjmů. Náhrada mzdy však bude podléhat zdanění i odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Výdaje vynaložené zaměstnavatelem na zvýšení kvalifikace zaměstnance jsou daňovým výdajem podle znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP.

40.   Přerušení nájmu nemovité věci

Pronajímatel pronajímá dvě nemovité věci A a B, přičemž pronájem na nemovité věci A (z různých důvodů) přeruší v roce 2022 a tento pronájem neobnoví do podání daňového přiznání za rok 2022. V pronájmu nemovité věci B pokračuje v plném rozsahu i nadále. Jedná se o pronájem majetku nezahrnutého v obchodním majetku a příjmy z nájmu jsou zdaňovány dle § 9 ZDP. Pronájem nemovité věci A je obnoven až od ledna 2024.

Jak správně postupovat v dané situaci?

V daném případě se jedná o jeden dílčí základ daně z příjmů, ve kterém jsou uvedeny příjmy i výdaje za pronájem obou nemovitých věcí A i B. Proto při přerušení pronájmu nemovité věci A se neprovede úprava základu daně dle § 23 odst. 8 písm. b) ZDP. V rámci dílčího základu daně dle § 9 ZDP za rok 2022 jsou zahrnuty jak příjmy z přerušeného pronájmu nemovité věci A, tak příjmy z pronájmu nemovité věci B a k tomu odpovídající daňové výdaje. Ve zdaňovacím období roku 2023 se v rámci dílčího základu daně dle § 9 ZDP zahrnou příjmy a příslušné výdaje (včetně odpisů) pouze související s pronájmem nemovité věci B.

Pokud jsou uplatňovány výdaje k příjmům z pronájmu ve skutečné výši, pak se za rok 2022 uplatní dle § 26 odst. 7 písm. a) bod 3 ZDP jako daňový výdaj odpisy z nemovité věci A v poloviční výši (pokud k přerušení dojde v průběhu roku 2022) nebo roční odpisy v plné výši (pokud k přerušení dojde až k 1. 1. 2023) a roční odpisy z nemovité věci B.

Pokud dojde k obnovení přerušeného nájmu nemovité věci A až od roku 2024, lze za rok 2024 pokračovat v započatém odpisování nemovité věci A – viz znění § 30 odst. 10 písm. f) ZDP. Za rok 2023 nelze uplatnit žádný daňový odpis z nemovité věci A, protože tato nemovitá věc není používána k výdělečné činnosti poplatníka (k nájmu).

41.   Návštěva masérských kursů

Zaměstnanec účetní společnosti si hodlá zvýšit svou kvalifikaci návštěvou masérských kursů. Zaměstnavatel uhradí zaměstnanci kurs formou nepeněžního plnění zaplacením pořádající agentuře.

Jaké je řešení daného případu?

U zaměstnance nelze uplatnit znění § 6 odst. 9 písm. a) ZDP, protože zvýšení kvalifikace nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele. Protože však jde o nepeněžní plnění zaměstnavatele, může se na zaměstnance vztahovat znění § 6 odst. 9 písm. d) ZDP a toto nepeněžní plnění bude osvobozeno u zaměstnance od daně z příjmů, pokud u zaměstnavatele půjde o nedaňový výdaj. Tato skutečnost je u zaměstnavatele splněna, protože na zaměstnavatele se vztahuje znění § 25 odst. 1 písm. h) bod 2 ZDP a zaměstnavatel nemůže nepeněžní plnění poskytnuté zaměstnanci na zvýšení kvalifikace, které nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele, uplatnit jako daňový výdaj.

V případě, že by zaměstnavatel uhradil kurs formou peněžního plnění přímo zaměstnanci na základě předložení dokladu o zaplaceném kurzovném, bylo by daňové řešení jiné. U zaměstnance by nebylo možno uplatnit ani znění § 6 odst. 9 písm. a) ani znění § 6 odst. 9 písm. d) ZDP, protože jednak zvýšení kvalifikace nesouvisí s předmětem činnosti zaměstnavatele a jednak se jedná o peněžní plnění. U zaměstnance tak půjde o zdanitelný peněžní příjem.

Výdaje vynaložené zaměstnavatelem na zvýšení kvalifikace zaměstnance by mohly být daňovými výdaji podle znění § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP, pokud se k peněžní úhradě zaměstnanci zavázal zaměstnavatel např. v pracovní smlouvě nebo jiné smlouvě uzavřené s pracovníkem. Povinné pojistné na sociální a zdravotní pojištění hrazené zaměstnavatelem za sebe sama ze zdanitelné částky zaměstnance lze uplatnit podle § 24 odst. 2 písm. f) ZDP jako daňový náklad.

Řešení č. 32 až 41 zpracoval Ing. Ivan Macháček (X/2022)

42.   Přechod z daňové evidence na vedení účetnictví

V letošním roce přešel podnikatel z daňové evidence na vedení účetnictví. Eviduje pohledávky za dlužníkem, který je v konkursu a podnikatel má pohledávky řádně přihlášené do konkursu. Konkurs má být ukončen asi za dva roky s tím, že podnikatel asi moc ze svých pohledávek nedostane. Pří přechodu na vedení účetnictví podnikatel o veškeré pohledávky zvýší základ daně podle § 23 odst. 14 zákona tak, že je zahrne do základu daně postupně po dobu 9 let. V roce, kdy dojde k ukončení konkursu, se pohledávky za dlužníkem v konkursu stanou pohledávkami uvedenými v § 24 odst. 2 písm. y) zákona, tj. pohledávkami které nebyly v rámci konkurzního řízení uspokojeny (z větší části). Bude se tedy jednat o pohledávky, které je možno uplatnit do daňových výdajů ve výši jejich neuhrazené hodnoty. Otázkou je, zda za situace, kdy jsou tyto pohledávky pouze zčásti zahrnuty do základu daně (např. jen do výše 3 % z celkové hodnoty pohledávky), lze do daňových výdajů uplatnit hodnotu neuhrazené pohledávky.

Jak je to z pohledu daně z příjmů?

Zákon o daních z příjmů v § 23 odst. 14 stanoví pro poplatníky podmínky, za kterých je třeba základ daně o zbývající hodnotu pohledávky základ daně zvýšit. Pokud poplatník činnost neukončí, nepřeruší, nevloží pohledávky do obchodní korporace nebo neukončí vedení účetnictví anebo nepřejde na uplatňování výdajů paušálem, základ daně o hodnotu pohledávek ještě nezahrnutých do základu daně, zvyšovat nemusí.

Do základu daně mohou být zahrnuta např. jen 3 % hodnoty příslušných pohledávek, a přesto poplatník může neuhrazenou hodnotu pohledávek uplatnit do daňových výdajů v souladu s § 24 odst. 2 písm. y) zákona.

43.   Vyhlášení konkursu na podnikatele

Dne 24. dubna nabylo účinnosti rozhodnutí o vyhlášení konkursu na podnikatele, který vyživuje jedno nezletilé dítě.

Jak se bude postupovat z hlediska daně z příjmů?

V daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob, které musí být podáno do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti rozhodnutí o vyhlášení konkursu, je možno uplatnit 4 poměrné části základní slevy, tj. 4/12 z částky 30 840 Kč a dále uplatnit 4 poměrné části slevy na vyživované dítě, tj. 4/12 z částky 15 204 Kč.

V daňovém přiznání, které bude podáno po ukončení zdaňovacího období, bude uplatněna celá výše slevy na poplatníka i na vyživované dítě (případně i další slevy a odčitatelné položky) s tím, že daň vypočtená na základě podání daňového přiznání v průběhu roku, se odečte od daně vypočtené za celý rok.

Řešení č. 42 až 43 zpracovala Ing. Eva Sedláková (X/2022)

44.   Bezúročná zápůjčka zaměstnanci

V lednu 2022 společnost ABC, s.r.o. poskytla dvěma svým zaměstnancům bezúročné zápůjčky. Petře 100 000 Kč na rok pro nákup domácích spotřebičů, a Petrovi 500 000 Kč na 5 let pro financování svépomocí budované chaty.

Jak postupovat v případě bezúročné zápůjčky zaměstnanci?

Majetkový prospěch Petry a Petra (dlužníci) z uspořených úroků nepochybně patří mezi příjmy plynoucí v souvislosti s jejich výkonem pracovního poměru ve firmě ABC, s.r.o. (věřitel). Proto se v souladu s § 6 odst. 1 písm. d) ZDP jedná rovněž o příjem ze závislé činnosti, u něhož nelze využít výhodné osvobození majetkového prospěchu z bezúročné zápůjčky podle obecného § 4a písm. m) ZDP – řádově do milionu korun jistiny, ale „pouze“ méně výhodné speciální osvobození podle § 6 odst. 9 písm. v) ZDP do úhrnné výše jistin 300 000 Kč.

U zaměstnankyně paní Petry je tato podmínka splněna, proto je celá fiktivní úspora na jinak tržně obvyklých úrocích z věcně obdobné komerční zápůjčky od banky či kampeličky osvobozena od daně z příjmů. Číselně by se jednalo zhruba o částku 10 000 Kč z titulu jinak tržně obvyklých úroků u zápůjček ve výši 10 % p.a.

Horší je to u Petra, jehož zápůjčka převyšuje o 200 000 Kč onen limit. Pozitivní je, že při překročení limitu zůstává osvobozen majetkový prospěch z titulu úroků z jistiny do limitu 300 000 Kč. Proto bude zdaněna jen poměrná část 2/5 fiktivní úspory na tržně obvyklých úrocích z obdobné komerční zápůjčky. Dejme tomu, že by díky ručení domem Petr s bankou usmlouval úrok 8 % p.a. Takže by za jistinu 500 000 Kč ročně bance platil na úrocích 40 000 Kč. Tyto peníze reálně ušetří, protože zápůjčku má od zaměstnavatele gratis. Do výše jistiny 300 000 Kč (3/5) je jeho majetkový prospěch osvobozen od daně, což vychází 24 000 Kč. Zdanitelným příjmem pana Petra ze závislé činnosti je ale neúročená výhoda nadlimitní části jistiny 200 000 Kč (2/5) činící 16 000 Kč.

45.   Bezúročná zápůjčka pro OSVČ obvykle bez zdanění

Výluka z osvobození majetkového prospěchu dle § 4a odst. 1 písm. m) ZDP se týká pouze zaměstnanců, ale nikoli podnikatelů (OSVČ). To přišlo vhod panu X, který podniká jak živnostník a když neuspěl s žádostí o úvěr u bank, obrátil se pro finanční výpomoc na úspěšně podnikajícího otce. Jestliže by otec poskytl bezúročnou zápůjčku – pozn.: bezúročný úvěr je právně nesmysl, podmínka úplatnosti je totiž již v definici úvěru – napřímo, jako fyzická osoba, byl by majetkový prospěch syna v podobě úspory za fiktivní úroky bezpodmínečně osvobozen od daně. Jednalo by se totiž o příjmy od příbuzného v linii přímé – v níž pochází jeden (syn) od druhého (otce).

Jaké je řešení dané situace?

Složitější by to bylo, když by na soukromých účtech otce coby fyzické osoby nebylo dost peněz, a tak by synovi poskytl bezúročnou zápůjčku nepřímo prostřednictvím své obchodní společnosti – např. s.r.o. – kde je společníkem i jednatelem. Tentokrát samozřejmě neplyne majetkový prospěch syna coby dlužníka (vydlužitele) z bezúročné zápůjčky od příbuzného v linii přímé ani vedlejší, ani z jiných jednoduše a bez omezení osvobozených důvodů citovaných v bodech 1, 2 a 3 výše citovaného § 4a odst. 1 písm. m) ZDP. Pan Jan se proto musí spokojit s osvobozením úspory na fiktivních úrocích do ročního úhrnu 100 000 Kč dle bodu 4 dtto. Což zřejmě naprosté většině reálných případů postačí, protože nejde o limit výše zapůjčené jistiny, nýbrž o limit z něj vyplývajícího majetkového prospěchu odpovídajícího ušetřeným fiktivním úroků. Pokud budeme v dnešní době stále rostoucích úroků předpokládat fiktivní úrok obvyklý ze střednědobé zápůjčky kupříkladu 10 % p.a., pak lehce dopočítáme, že osvobozen bude zmíněný majetkový prospěch až do zapůjčené jistiny 1 milion Kč.

Bude-li bezúročná zápůjčka činit např. 1,5 milionu Kč, takže roční úhrn majetkového prospěchu dlužníka – pana Jana – vychází cca 150 000 Kč, pak by zdanil celý tento bezúplatný příjem 150 000 Kč, a nikoli jen o nadlimitních 50 000 Kč.

Jestliže však bezúročně zapůjčenou částku 1,5 milionu Kč využije pro podnikatelskou činnost, pak bude obvykle moci v souladu s § 23 odst. 3 písm. c) bodem 8 ZDP zase naopak o těchto 150 000 Kč snížit základ daně.

46.   Bezúročná zápůjčka pro s.r.o. zpravidla bez zdanění

V lednu 2022 podnikatel založil obchodní společnost Honza, s.r.o., kde je jediným společníkem. Aby ho to moc nestálo, tak využil možnosti minimálního vkladu 1 Kč, který se tak rovnal základnímu kapitálu s.r.o. Záhy ovšem novopečený společník zjistil, že s korunou své podnikatelské plány nenaplní. Nejprve zkusil štěstí u bank, které jej ale pochopitelně odmítly s tím, že firma nemá žádná aktiva, kterými by mohla zajistit splacení úvěru.

Jak postupovat v daném případě?

Podnikatel se naštěstí dobře oženil a tchán poskytl jeho s.r.o. bezúročnou zápůjčku 1 milion Kč na tři roky. Právně prosté, jelikož nebylo třeba ani sepisovat smlouvu o zápůjčce, nicméně ji lze doporučit jako podklad pro účtování a daně z příjmů. Naštěstí to s těmi daněmi bude ve smyslu „nula od nuly pojde“, a to asi v naprosté většině reálných případů…

Metodicky správný postup je tento.: Podnikatel – působící také jako jednatel Honza, s.r.o. – zjistí, zda úhrn jejího majetkového prospěchu z titulu úspory za neuplatněné úroky ze zápůjčky od tchána za zdaňovací období roku 2022 přesáhl 100 000 Kč. Pokud limit nebyl pokořen, půjde pro s.r.o. o příjem osvobozený od daně. Větší majetkový prospěch je ale celý zdanitelný, nikoli jen přesah nad 100 000 Kč! Navíc je třeba do limitu započítat i příp. další majetkový prospěch plynoucí Honza, s.r.o. od dobrotivého tchána z bezúplatných výpůjček a výpros.

Podle zadání se jednalo o bezúročnou zápůjčku 1 milion Kč na tři roky. Dejme tomu, že z komerčních nabídek obdobných bankovních úvěrů v místě dlužníka jednatel zjistil, že obvyklý úrok by tehdy byl 8 % p.a., což odpovídá „fiktivním“ odpuštěným úrokům 80 000 Kč za rok. Takže se zaradoval, že tento bezúplatný příjem je u s.r.o. osvobozen od daně z příjmů. Posléze si ale pan Jan uvědomil, že firemní automobil s.r.o. zdarma parkuje v garáži u domu tchána, kde s jeho dcerou bydlí, což právně představuje smlouvu o bezúplatné výpůjčce garáže. Přičemž dle vyjádření realitní kanceláře tímto její vlastník přichází o „fiktivní“ nájemné cca 2 000 Kč měsíčně.

A rázem je vše jinak. Pro účely testu daňového osvobození totiž musí s.r.o. započítat veškerý majetkový prospěch plynoucí od movitého tchána v roce 2022. Nejen z bezúročné zápůjčky, ale také z bezúplatné výpůjčky a výprosy. Což v úhrnu představuje „fiktivní“ bezúplatný příjem = 80 000 Kč + (12 × 2 000 Kč) = 104 000 Kč.

Podmínka osvobození – roční úhrn majetkového prospěchu od téže osoby do 100 000 Kč – tak není splněna, což znamená, že od daně z příjmů právnických osob u Honza, s.r.o. nebude osvobozena ani koruna! Naopak v plném rozsahu 104 000 Kč půjde o neúčetní položku zvyšující základ daně roku 2022, jak velí § 23 odst. 3 písm. a) bod 14 ZDP. Neboli prakticky řečeno, tyto „fiktivní“ příjmy zdaní, nebo ne? Naštěstí však bude zpravidla moci s.r.o. současně snížit základ daně podle § 23 odst. 3 písm. c) bodu 8 ZDP, viz výše. Neboť asi lehce prokáže, že zápůjčku i parkování zdarma využila pro své podnikání, resp. k dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů.

Řešení č. 44 až 46 zpracoval Ing. Martin Děrgel (X/2022)

47.   Odpis pohledávky

Podnikatel vedoucí účetnictví měl pohledávku za dlužníkem ve výši 12 000 Kč. O pohledávce bylo účtováno ve výnosech, výnos nebyl osvobozen od daně, k pohledávce byla vytvořena daňová opravná položka. V letošním roce podal dlužník soudu návrh na prohlášení konkursu na svůj vlastní majetek. Soud rozhodl, že návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužníka se zamítá pro nedostatek majetku dlužníka postačujícího k úhradě nákladů konkursu. Otázkou je, zda věřitel může na základě tohoto rozhodnutí soudu uvedenou pohledávku odepsat a odpis pohledávky uplatnil jako daňově uznatelný náklad podle § 24 odst. 2 písm. y) bod 1 zákona, když pohledávka nebyla přihlášena do konkursu.

Jaké je správně řešení dané situace?

Zamítl-li soud konkurs na majetek dlužníka pro nedostatek majetku dlužníka, pohledávka věřitele proto nemohla být do konkursu ani přihlášena.

V daném případě zákon o daních z příjmů přihlášení do konkursu nevyžaduje. Odpis pohledávky je daňovým výdajem věřitele v souladu s § 24 odst. 2 písm. y) bod 1 zákona o daních z příjmů.

Ing. Eva Sedláková (X/2022)

4.2

DPH

48.   Obchodování se zahraničím

Podnikatel, fyzická osoba, zatím neplátce DPH, provozuje obchodní činnost, má svůj e-shop. Chtěl by prodávat zboží na Slovensko, jak plátcům, tak neplátcům. Tedy posílat balíčky z ČR na Slovensko.

Může podnikatel, jako neplátce DPH, Slovensko posílat zboží?

Osoba povinná k dani, která není plátcem, je povinna sladovat svůj obrat pro registraci plátce. Obratem se podle § 4a zákona o DPH pro účely tohoto zákona rozumí souhrn úplat bez daně, které osobě povinné k dani náleží za uskutečněná plnění s místem plnění v tuzemsku, jde-li o úplaty za zdanitelné plnění (dodání zboží, poskytnutí služby), plnění osvobozené od daně s nárokem na odpočet daně (např. vývoz zboží, dodání zboží do JČS), nebo plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně podle § 54 až 56a (finanční činnosti, pojišťovací činnosti, dodání a nájem nemovité věci), jestliže nejsou doplňkovou činností uskutečňovanou příležitostně.

Obrat se stanoví podle § 6 zákona o DPH za nejvýše 12 bezprostředně předcházejících kalendářních měsíců ve výši 1 000 000 Kč, s účinností od 1. 1. 2023 je navrženo navýšení obratu na 2 000 000 Kč.

Pokud osoba povinná k dani dodává zboží do jiného členského státu osobám registrovaným k dani v jiném členském státě, jedná se o dodání zboží, které je plněním osvobozeným od daně s nárokem na odpočet daně a této osobě povinné k dani se zahrnuje do obratu pro registraci plátce.

Pokud osoba povinná k dani, která není plátcem, poskytuje prodej zboží na dálku – odeslání nebo přeprava zboží pro osoby, pro které se v jiném členském státě nejedná o pořízení zboží, které by bylo předmětem daně (balíčky pro soukromé osoby), tak do limitu 10 000 EUR je místem plnění tuzemsko a hodnota prodaného zboží se osobě povinné k dani zahrnuje také do obratu pro registraci plátce.

Do limitu 10 000 EUR se zahrnuje hodnota zboží, prodávaného na dálku do všech jiných členských států + se zahrnují digitální služby, poskytnuté osobě nepovinné k dani s místem plnění v jiném členském státě.

Při překročení limitu 10 000 EUR pro prodej zboží na dálku je místem plnění členský stát, do kterého je prodej uskutečněn a osoba povinná k dani je povinna poskytovat tento prodej vždy s příslušnou daní jiného členského státu. V takovém případě má osoba povinná k dani dvě možnosti, jak odvést daň příslušného členského státu. Jednou z možností je, že se v členském státě, do kterého prodej zboží na dálku poskytuje, zaregistruje k dani a příslušnou daň odvede prostřednictvím registrace, druhou možností je, že se zaregistruje ke zvláštnímu režimu jednoho správního místa na Finančním úřadu pro Jihomoravský kraj, a sice režimu Evropské unie a daň příslušného členského státu přizná prostřednictvím tohoto zvláštního režimu.

49.   Stavební práce

Firma má ve svém majetku rodinný dům, který částečně používá k podnikání. Provádí opravy celého domu (balkony, chodby, základy, izolace apod.).

Jaká sazba DPH v daném případě?

U všech stavebních a montážních prací, které jsou prováděny na dokončené stavbě pro bydlení nebo na stavbě pro sociální bydlení, se podle § 48 odst. 1 zákona o DPH uplatní první snížená sazba daně 15 %. Jedná se o provedené nástavby, přestavby, rekonstrukce, stavební opravy, zateplení, údržbu apod.

Stavbou rodinného domu je stavba pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena, rodinný dům může mít nejvýše 3 samostatné byty, nejvýše 2 nadzemní a 1 podzemní podlaží a podkroví.

Pokud plátce provádí stavební práce související s opravou rodinného domu pro osobu povinnou k dani, která není plátcem, použije při uplatnění daně z přidané hodnoty běžný režim, vystaví pro osobu povinnou k dani daňový doklad a uplatní první sníženou sazbu daně 15 %, a to i v případě, že část domu je osobou povinnou k dani používána pro uskutečnění ekonomických činností.

V případě, že příjemcem stavebních nebo montážních prací je plátce, tak vzhledem k tomu, že se v uvedeném případě jedná o práce, které odpovídají kódům 41 až 43 klasifikace produkce CZ-CPA, je plátce, poskytovatel těchto stavebních nebo montážních prací povinen použít režim přenesení daňové povinnosti podle § 92e zákona o DPH.

V takovém případě plátce vystaví daňový doklad bez daně, uvede na něj údaj „daň odvede zákazník“ a povinnost přiznat daň z těchto stavebních nebo montážních prací je na plátci, příjemci prací. Plátce, příjemce stavebních prací uplatní při provedení těchto stavebních prací na rodinném domě první sníženou sazbu daně a nárok na odpočet daně uplatní v souladu s § 72 a dalšími zákona o DPH.

Řešení č. 48 až 49 zpracoval Ing. Zdeněk Kuneš (X/2022)

50.   Stavba zpevňující povrch pozemku

Firma (s.r.o.) je vlastníkem pozemku v areálu firmy. Nyní část tohoto pozemku nechala vybetonovat, cena 328 000 Kč. V budoucnu na tento pozemek pořídí plechovou konstrukci jako skladové prostory, cena zřejmě přesáhne 80 000 Kč.

Jak řešit danou situaci daňově?

Úvodem je třeba uvést několik vět k nezpevněným plochám. Zpevněnou plochou pozemku se podle ustanovení § 6 odst. 5 zákona č. 338/­1992 Sb., o dani z nemovitých věcí, ve znění p.p., rozumí pozemek nebo jeho část v m² evidovaný v katastru nemovitostí s druhem pozemku ostatní plocha nebo zastavěná plocha a nádvoří, jehož povrch je zpevněn stavbou podle stavebního zákona bez svislé nosné konstrukce, včetně plochy vlečky, bazénem nebo nádrží, pokud nejsou zdanitelnou stavbou.

Stavbou zpevňující povrch pozemku je stavba ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 183/­2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění p.p., (dále jen „stavební zákon“), podle něhož se stavbou rozumí veškerá stavební díla, která vznikají stavební nebo montážní technologií, bez zřetele na jejich stavebně technické provedení, použité stavební výrobky, materiály a konstrukce, na účel využití a dobu trvání.

Stavebním dílem nemůže být pouhé nahromadění, případně rozložení stavebního materiálu na určitém místě. Ke vzniku stavebního díla musí být použity stavební nebo montážní technologie – tedy soubor určitých znalostí, dovedností nebo postupů, nutných k jeho vzniku; o stavebním díle není možné hovořit, pokud k jeho vzniku žádné takové schopnosti nebo znalosti třeba nebyly. Stavba musí při běžné údržbě a působení běžně předvídatelných vlivů po celou dobu své životnosti vyhovovat základním požadavkům na stavby, což je především mechanická odolnost a stabilita stavby (§ 8 vyhlášky č. 268/­2009 Sb., o technických požadavcích na stavby).

Za zpevněnou plochu pozemku ve smyslu ustanovení § 6 odst. 5 zákona o dani z nemovitých věcí proto nelze považovat plochu zpevněnou snadno rozebíratelným povrchem bez nutnosti použití speciálních technologií (např. dlažba nebo panely uložené bez podloží nebo v podloží z písku, štěrku, škváry apod.), nebo zpevnění povrchu pozemku pouhým rozprostřením materiálu (škváry, drtě) na povrchu pozemku včetně jeho případného zhutnění. O zpevněnou plochu pozemku se nejedná také v případě, že byly na pozemku provedeny pouze terénní úpravy podle § 3 odst. 1 stavebního zákona. Terénní úpravou se pro účely stavebního zákona mimo jiné rozumí zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry. Pouhé vrstvení jednotlivých druhů materiálu nebo proces pouhé typové přeměny částí zemského povrchu (terénní úprava), není zhotovením stavby.

V případě vybetonované plochy se bude zcela jistě jednat o zpevněnou plochu, kterou však nelze považovat za plochu zpevněnou snadno rozebíratelným povrchem bez nutnosti použití speciálních technologií. Lze tedy konstatovat, že se bude jednat o stavbu. Pokud bude na této ploše v budoucnu umístěna plechová hala, která bude sloužit jako skladovací prostory, je třeba vycházet z toho, zda půjde o stavbu pevně spojenou se zemí či pouze o volně přemístitelnou kovovou konstrukci. V každém případě, pokud bude pořizovací cena vyšší než 80 000 Kč, půjde o samostatný hmotný majetek (v případě stavby jde o hmotný majetek bez ohledu na pořizovací cenu). Z hlediska daně z příjmů se tedy bude jednat o dva samostatné hmotné majetky. V případě zpevněné plochy by se tento majetek zatřídil do 5. odpisové skupiny. Montované kovové stavby se pak podle přílohy č. 1 k ZDP zařazují do odpisové skupiny 3 (položka 3-5).

Ing. Jiří Nigrin (IX/2022)

51.   DPH – daňové doklady

S odběratelem, kterému se poskytují služby zprostředkování v oblasti cestovního ruchu (fakturace provize) má firma rozdílný názor na správnost postupu vystavení faktury – DD a následné opravy základu a výše DPH pomocí ODD. Odběratel odmítá uhradit poskytnuté služby, jelikož oprava není provedena dle jeho představ – zdůvodnění neproplacení je, že ODD neumí zpracovat jeho účetní systém. Faktura – DD – uskutečněná plnění za 6/22, v termínu vystavena, odeslána a následně zaevidována v přiznání a v KH za 2.Q/22. Následně po termínu splatnosti, cca měsíc po vystavení se ozval odběratel s prosbou o opravu – zaslal tabulku s opravenými provizemi u jednotlivých akcí (provize za zájezdy do zemí mimo EU rozčleněna na část osvobozené plnění a část plnění v 21 %). Dle těchto podkladů následně vystaven ODD – oprava základu a výše daně u jednotlivých akcí. Po odeslání ODD odběratel odmítl akceptovat doklad ne po stránce formální a účetní, ale že jim ho neumožňuje jejich systém zpracovat a požaduje opravu způsobem, se kterým nesouhlasíme.

Jak postupovat v dané situaci?

Z popisu situace není jednoznačné, jestli byla původní faktura, daňový doklad vystaven se správnou výší provize, anebo zda byl chybný, a tedy jestli dodavatel přiznal původně DPH ve správné výši nebo nikoliv. Pokud se jedná o první případ – původní daňový doklad byl vystaven se správnými údaji – pak se pozdější změny základu daně, k nimž došlo teprve až po uskutečnění předmětného zdanitelného plnění (např. dodavatel dodatečně poskytne slevu z původní – správné – ceny, respektive úplaty) ve smyslu § 42 zákona č. 235/­2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění p.p. („ZDPH“) standardně řeší opravným daňovým dokladem v souladu s § 42 a § 45 ZDPH – takže by měl pravdu dodavatel. Tato oprava základu daně představuje nové, samostatné zdanitelné plnění a povinné náležitosti opravného daňového dokladu vyplývají ze zákona. Argument „účetní software nám to nedokáže zpracovat“, je zcela irelevantní, mj. i proto, že pro účely DPH je – bez ohledu na účetnictví – plátcům stanovena povinnost daňové evidence speciálně v § 100 ZDPH, kterou může vést i na papíře, který jak známo „snese všechno“. Plátce se nevrací v čase, nepodává dodatečné přiznání a změnu DPH v návaznosti na změnu základu daně jednoduše vyřeší v rámci běžného daňového přiznání i kontrolního hlášení.

Ovšem ve druhém případě by bylo nutno skutečně zpětně napravit chybný původní daňový doklad, kdy plátce přiznal nesprávnou výši DPH na výstupu, a tedy se vrátit do příslušného zdaňovacího období, protože byla přiznána DPH v jiné výši, než stanovuje zákon (např. když se plátce spletl ve výši základu daně nebo měl chybné podklady, nebo byla použita nesprávná sazba DPH, případně nešlo o plnění zdanitelné ale osvobozené od daně, jde o duplicitní daňový doklad apod.).

Takovou záležitost by proto bylo nutno řešit zpětně formou dodatečného daňového přiznání, jak pro případ dodatečného (již původně správného) zvýšení daně obecně ukládá § 141 odst. 1 zákona č. 280/­2009 Sb., daňový řád, ve znění p.p., tak i naopak při dodatečném snížení (již původně správné výše) daně, kdy by se ovšem jednalo pouze o možnost plátce, jejíž postup speciálně upravuje § 43 ZDPH. V tom případě pak jsou samozřejmě zcela irelevantní (nepodstatné) naopak případné argumenty dodavatele, že to nelze provést, jelikož mu například jeho účetní software nedovoluje zasahovat a měnit již uzavřená období apod.

Ing. Martin Děrgel (X/2022)

52.   Režim přenesené daňové povinnosti

Firma je plátce DPH a od začátku roku ji společnost – neplátce DPH fakturoval fasádní práce bez DPH jako neplátci. Faktury firma zaúčtovala jako od neplátců a tím pádem je neměla ani v DPH ani v KH. Na všechny přijaté faktury jim zpětně společnost vystavila opravné doklady a zároveň poslala nové opravené faktury s 21 % DPH, a bude si uplatňovat odpočet DPH. Vzhledem k tomu, že nesplnily svou registrační povinnost ve stanovené lhůtě, nelze použít režim přenesené daňové povinnosti zpětně.

Je předmětný postup správný?

Pokud nesplní osoba povinná k dani registrační povinnost, správce daně ji zaregistruje se zpětnou účinností ve vazbě na překročení limitu obratu podle § 6 zákona o DPH. Za období od data registrace, až do dne, kdy nabyde právní moci rozhodnutí o registraci, je osoba povinná k dani povinna podat daňová přiznání a přiznat za toto období daň a může si zároveň nárokovat odpočty daně.

Podle § 92a odst. 5 zákona o DPH skutečně platí pravidlo, podle něhož plátce neuplatní režim přenesení daňové povinnosti, pokud nesplnil včas svou registrační povinnost, a to v období do nabytí právní moci rozhodnutí o registraci.

Ze stavebních prací, na které se sice vztahuje režim přenesení, poskytnutých v tomto období vzniká povinnost přiznat daň jejich poskytovateli a nikoliv příjemci. Poskytovatel těchto prací přitom nemá zákonný nárok na to, aby mu příjemce na základě opravné daňové dokladu doplatil částku daně, kterou musí poskytovatel odvést. Pokud však příjemce požadavku poskytovatele vyhoví, tj. na základě opravného daňového dokladu mu doplatí příslušnou částku daně, může si za splnění obecných zákonných podmínek na základě tohoto opravného daňového dokladu uplatnit nárok na odpočet daně.

Ing. Václav Benda (X/2022)

2023

1000 řešení č. 1-2 - Konec roku v účetnictví

Vyprodáno

Tištěná + e-verze

190,00 Kč

Elektronická verze

Nepřihlášen

Id

Heslo

Automaticky přihlásit

REGISTRACE

Zapomněl jsem přihlašovací údaje

---

E-SHOP

---

E-mailové noviny

Ukázky zdarma

O Poradci

---

Úplné znění zákonů

Daňové výdaje

Vzory smluv a podání

Vydané publikace

---

Předplatné

---

Zákony 2026

---

Novinky

Aktuální nabídka

---

Kurzy

Měnová kalkulačka

---

Kontakty

Obchodní podmínky

Připomínky