Daně v praxi

4.1     Daň z příjmů

362. Paušální výdaj na dopravu

OSVČ – plátce DPH, pronajímá 2 obytné vozy. Má je v majetku, při pořízení vozů si nárokoval DPH. Vede daňovou evidenci na skutečné náklady. Pohonné hmoty si kupují sami klienti. Otázkou je, jestli si může OSVČ uplatnit paušál na PHM v rámci daňového přiznání, s obytnými vozy také jezdí. Po pronájmu jezdí na drobné servisní opravy, vyčištění, umytí vozů, nákupy, apod. Z toho důvodu by chtěl uplatnit paušál na PHM na oba vozy (celkem tedy 120 000 Kč).

Jako má OSVČ v dané situaci postupovat?

Zákon o daních z příjmů v § 24 odst. 2 písm. zt) stanoví, že za stanovených podmínek lze uplatnit paušální výdaj na dopravu, pokud poplatník využíval příslušné motorové vozidlo k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů a současně toto silniční motorové vozidlo nepřenechal ani po část příslušného kalendářního měsíce k užívání jiné osobě. Za přenechání vozidla k užívání jiné osobě se nepovažuje uskutečněné pracovní cesty spolupracující osobou nebo zaměstnancem, který toto vozidlo nevyužívá i pro soukromé účely.

V daném případě výše uvedená vozidla sice poplatník využívá k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, avšak tato vozidla slouží k pronájmu, což znamená, že není splněna podmínka „nepřenechání vozidla k užívání jiné osobě“. Z tohoto důvodu nelze u těchto vozidel paušální výdaj na dopravu uplatnit.

363. Příjem ze samostatné činnosti a nebo k nájmu

Fyzická osoba použila na výstavbu rodinného domu hypoteční úvěr. Většinu nemovitosti využívá k vlastnímu bydlení, garáž (cca 20 % celkové podlahové plochy) pronajímá vlastnímu s.r.o. Otázkou je, jak naložit s úroky z hypotečního úvěru; lze 80 % uplatnit jako nezdanitelnou část základu daně podle § 15 ZDP a 20 % uplatnit jako náklad k příjmům z pronájmu garáže podle § 9 ZDP.

Jaké je řešení předmětného případu?

Jak vyplývá z ustanovení § 15 odst. 3 ZDP, v případě že bytová potřeba nebo její část je využívána k činnosti, ze které plyne příjem ze samostatné činnosti a nebo k nájmu, lze uplatnit odpočet úroků pouze v poměrné výši. Zbývající část je pak možné uplatnit jako výdaj na dosažení příjmů z pronájmu.

364. Lhůta pro osvobození

Pán zdědil v roce 2018 členství v bytovém družstvu užívání bytu, členský podíl byl na něj převeden pravděpodobně v roce 2019, převod členského podílu nezdanil, v roce 2022 byt prodal. V bytě neměl bydliště. Otázkou je, zda je v tomto případě dodržen časový test nebo tím, že došlo k převodu členského podílu, běží lhůta 5 let od data převodu; v případě zdanění, co bude vstupovat do výdajů. Zůstavitel žil v bytě před smrti více jak 10 let.

Jaké je správné řešení?

Lhůta pro osvobození běží, v tomto případě, ode dne nabytí členského podílu. Jak z výše uvedeného dotazu vyplývá, v roce 2022 lhůta pro osvobození dodržena nebyla, tudíž prodej není od daně osvobozen a zdanění příjmu bude realizováno podle § 10 ZDP.

Jako daňový výdaj je možné uplatnit podle § 10 odst. 5 ZDP uplatnit cenu, za níž poplatník věc prokazatelně nabyl a pokud jde o věc nabytou bezúplatně, pak cena stanovená podle zákona o oceňování majetku ke dni nabytí a dále částky prokazatelně vynaložené na technické zhodnocení, opravy a údržbu a další výdaje související s uskutečněním prodeje s výjimkou výdajů na osobní potřebu poplatníka.

Řešení č. 414 až 416 zpracoval Ing. Jiří Nigrin (V/2023)

365. Příjem z prodeje automobilu

Zákazník, plátce DPH, účtuje si výdaje procentem z příjmů. Zakoupil automobil, uplatnil si odpočet DPH. Po celou dobu používání automobilu uplatňoval výdaje procentem. Nyní automobil prodal do autobazaru, odvedl DPH z prodaného automobilu. Otázkou je, zda může základ daně z prodaného automobilu uplatnit jako příjem dle § 10 a může si uplatnit výdej 30 %. Nebo si může dát výdaj do výše prodejní ceny. Hodnota automobilu při koupi byla 700 000 Kč bez DPH a nyní ho prodal za 270 000 Kč bez DPH. Tudíž pokud by dal příjem z prodeje automobilu 270 000 Kč a výdaj do výše prodejní ceny, byl by výsledek 0 Kč.

Jaký je správný postup?

Z hlediska DPH je uvedený postup správný. Pokud jde o daň z příjmů, tak jelikož poplatník vykazuje výdaje procentem, nemá z hlediska ZDP žádný obchodní majetek, tudíž příjem z prodeje automobilu bude zdaněn podle § 10 ZDP.

V tomto případě jako výdaj lze uplatnit cenu za níž poplatník věc prokazatelně nabyl (§ 10 odst. 5 ZDP), přitom však platí, že u příjmů dle § 10 ZDP se ke ztrátě nepřihlíží, což znamená, že pokud je tato cena vyšší než cena prodejní, bude základ daně nulový. Pokud by však doba mezi nabytím a prodejem byla delší než
1 rok, pak bude příjem, podle § 4 odst. 1 písm. c) ZDP, od daně osvobozen.

Ing. Pavel Novák (V/2023)

366. Základ daně u příjmů

Fyzická osoba, mající příjem pouze dle § 6 ZDP, si koupila v roce 2016 byt. Tento si opravila a obývala. V roce 2022 se přestěhovala do rodinného domu a byt začala pronajímat.

Je možné uplatnit jako skutečný výdaj proti příjmům z pronájmu odpis bytu? A z jaké ceny?

Pro zjištění základu daně u příjmů dle § 9 ZDP lze použít ustanovení § 23 až 33, tedy mimo jiné také odpisy hmotného majetku, případně je možné uplatnit výdaje paušální částkou ve výši 30 % z dosaženého příjmu, aniž by musel poplatník prokazovat jakékoliv výdaje.

Pokud jde o stanovení vstupní ceny, tu je třeba, v tomto případě, stanovit k okamžiku zahájení pronájmu. Pokud byl příslušný hmotný majetek pořízen úplatně, v době kratší než 5 let před zahájením pronájmu, je touto cenou pořizovací cena, která se zvyšuje o náklady prokazatelně vynaložené na jeho opravu a technické zhodnocení. Pokud tato lhůta je však delší než 5 let je vstupní cenou reprodukční pořizovací cena určená podle zákona o oceňování majetku.

367. Příjem z pronájmu nemovitosti

Babička vlastní nemovitost, kterou pronajímá a uplatňuje skutečné výdaje. Babička chce nemovitost darovat vnoučatům, ale chce si i nadále ponechat příjem z pronájmu a uplatňovat skutečné výdaje, a příjem zdaňovat, jako kdyby byla stále vlastníkem. Příjem z darované nemovitosti by ale měli danit již vnoučata, která by ovšem nemohla do skutečných výdajů použít odpisy darované nemovitosti. Babička by měla podle darovací smlouvy nárok na příjem z pronájmu, ale nic by nedanila.

Je předmětná úvaha správná?

V případě darování uvedené nemovitosti půjde na straně vnoučat o bezúplatný příjem, který je, vzhledem k tomu, že jde o příbuzného v linii přímé, od daně osvobozen, podle § 10 odst. 3 písm. c) ZDP. V případě, že byl majetek nabyt darováním, tak se, v případě, že by byl využíván k podnikání nebo k pronájmu, jedná o hmotný majetek vyloučený z odpisování.

Je otázkou, zda je z právního hlediska vůbec možné, aby babička mohla na základě darovací smlouvy nadále pobírat příjem z pronájmu darované nemovitosti. V tomto případě by mohla z tohoto pronájmu uplatňovat výdaje ve výši 30 % z dosaženého příjmu. Pokud by její základ daně činil maximálně 205 600 Kč, tak by daňová povinnost babičky byla nulová.

Řešení č. 418 až 419 zpracoval Ing. Jiří Nigrin (V/2023)

368. Příjem z veřejné soutěže na Slovensku

Fyzická osoba měla v roce 2022 příjem z veřejné soutěže na Slovensku za návrh medaile. Příjem činil 3 000 EUR, byla jí sražena daň ve výši 503 50 EUR. V tuzemsku FO podniká na ŽL – medailérství.

Jak daný příjem zdanit v tuzemsku?

Medailérství a rytí kovů, stejně jako například kovolijectví, kovotepectví, umělecké kovářství a zámečnictví, cizelérství, zvonařství, pasířství, platnéřství, představuje uměleckořemeslnou činnost, při níž jsou tradičními, speciálními převážně rukodělnými technologiemi zpracovávány kovy za účelem vytvoření kusových kovových předmětů, například zvonů, plastik, liturgických předmětů, přileb, štítů, rektorských řetězů, medailí a odznaků, svícnů a konvic historizujícího charakteru. Toto je obsahová náplň živnosti volné zařazené pod obor činnosti č. 26 „Umělecko-řemeslné zpracování kovů“ – viz Příloha 4 Nařízení vlády č. 278/2008 Sb. o obsahových náplních jednotlivých živností dle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání ve znění p.p. Jedná se tedy o příjem ze živnostenského podnikání dle § 7 ZDP. Příjem OSVČ z veřejné soutěže na Slovensku za návrh medaile by mohl být příjmem dle § 10 ZDP tzv. ostatním příjmem, při kterém dochází ke zvýšení majetku, pokud nejde o příjem podle § 6 až 9 ZDP. Protože se jedná o příjem dle § 6 až 9 ZDP – nejspíše dle § 7 ZDP, nemůže se jednat o příjem dle § 10 ZDP.

Předpokládáme, že fyzická osoba, rezident ČR, OSVČ je daňovým rezidentem ČR. Tzn., že má v tuzemsku tzv. neomezenou daňovou povinnosti podle ustanovení § 2 odst. 2 ZDP. Podle uvedeného ustanovení platí, že daňoví rezidenti ČR mají daňovou povinnost, která se vztahuje jak na příjmy plynoucí ze zdrojů na území ČR, tak i na příjmy plynoucí ze zdrojů v zahraničí. Předmětem zdanění v České republice je obecně celosvětový příjem rezidenta, tzn. vč. příjmu ze zdroje v zahraničí, ať už byl v zahraničí zdaněn nebo ne. Obecně platí, že tzv. dvojímu zdanění, tzn. poprvé ve státě zdroje (v našem případě na Slovensku) a podruhé ve státě rezidence poplatníka (v ČR) zabraňují mezinárodní smlouvy o zamezení dvojímu zdanění. Tou je v případě uvedeném v zadání dotazu Smlouva mezi Českem a Slovenskem o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku, která vyšla ve Sbírce zákonů jako Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 100/2003 Sb. Sb. m. s. (dále jen SZDZ). Co se týče přeshraničního zdanění příjmu z veřejné soutěže na Slovensku za návrh medaile, byla ve státě zdroje na Slovensku sražena daň. Jak lze započíst sraženou daň na Slovensku na celkovou daňovou povinnost tuzemského rezidenta uvádí článek 22 odst. 1 písm. a) SZDZ:

…“jestliže rezident jednoho smluvního státu (ČR) pobírá příjem nebo vlastní majetek, který může být v souladu s ustanoveními této smlouvy zdaněn ve druhém smluvním státě (SK), prvně zmíněný stát (CR) povolí snížit daň z příjmů tohoto rezidenta o částku rovnající se dani z příjmů zaplacené v tomto druhém státě…“

Jedná se o možnost k započtení sražené daně použít metodu prostého zápočtu. Úplně stejně jako ve SZDZ je upravena metoda prostého zápočtu daně v § 38f odst. 2 ZDP. Stát rezidence (Česká republika) si ponechává právo zdanit celosvětové příjmy svého daňového rezidenta, ale umožňuje mu na celkovou daňovou povinnost započíst daň zaplacenou v zahraničí. Jak tuto sraženou daň uplatnit v daňovém přiznání fyzických osob za rok 2022? Fyzická osoba OSVČ uvede v příloze č. 1 Přiznání k dani z příjmů fyzických osob do řádku 101 i příjem ze Slovenska. Do řádku 102 uvede související náklady. Protože má příjmy ze zdrojů v zahraničí (na Slovensku) vyplní i přílohu č. 3 Přiznání.

Ing. Martin Děrgel (V/2023)

369. Tvoření DHM

Firma si nechá budovat záchytnou jímku dešťové vody pro potřeby chemické ochrany rostlin, takže náklady může účtovat na účet 042 a až to bude hotové,tak zařadit na účet majetku stavby odpisová skupina 5 (položka 5-19).

Je dané úvaha správná?

Co se týče budování záchytné jímky dešťové vody pro potřeby chemické ochrany rostlin, výsledkem stavebních prací bude s největší pravděpodobností stavba ve smyslu zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen stavební zákon). Jde o stavby bazénů a nádrží, (např. sloužících primárně k zachycení závadných kapalin) – jako například v zadání dotazu uvedená retenční nádrž popř. jiné další podobné stavby sloužící k odvodňování pozemků. Předpokládáme, že stavba je předmětem stavebního řízení dle stavebního zákona. Výslednou stavbu bude možné zařadit v souladu s přílohou č. 1 ZDP, pod položku (5-19), klasifikaci stavebních děl CZ-CC 222332 – Nádrže, jímky. Takovou stavbu lze zařadit do 5. odpisové skupiny a zahájit odpisování po uvedení pořizované věci do stavu způsobilého obvyklému užívání, kterým se rozumí dokončení věci a splnění technických funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání – viz § 26 odst. 5 ZDP.

I z hlediska účetních předpisů platí, že dlouhodobým hmotným majetkem se stávají pořizované věci uvedené do stavu způsobilého k užívání, kterým se rozumí dokončení věci a plnění technických funkcí a povinností stanovených zvláštními právními předpisy pro užívání (způsobilost k provozu). V případě staveb se takovým rozhodujícím dokumentem rozumí kolaudační rozhodnutí, na kterém bude vyznačen datum vydání kolaudačního rozhodnutí.

370. Skončení podnikání

OSVČ, která měla v roce 2022 paušální daň. V roce 2023 dovršila dne 17. 1. 2023 šedesáti let a k tomuto datu požádala o předčasný starobní důchod. Od 2. 1. 2023 nastoupila na nemocenskou. Je přihlášena k nemocenskému pojištění, které naposled uhradila v měsíci 1/2023. Víme, že starobní důchodce má na výplatu nemocenského nárok nejvýše 70 kalendářních dnů. Z důvodu nemoci nemohla vyřídit si ukončení živnosti, kterou ukončí okamžitě po ukončení nemocenské. Otázkou je, zda dostane ještě vyplacené nemocenské dávky v dalším měsíci.

Mohou nastat problémy, jestliže živnost ukončí ihned po ukončení nemocenské a že neuhradila v lednu a únoru paušální daň?

OSVČ může ukončit podnikání kdykoliv, záleží na jejím rozhodnutí. Tzn., i po skončení nemocenské. Je třeba ovšem pamatovat na oznamovací povinnosti. OSVČ, která ukončí svou samostatnou činnost. Tuto skutečnost musí OSVČ ve stanovených lhůtách oznámit především živnostenskému úřadu, dále finančnímu úřadu, správě sociálního pojištění a své zdravotní pojišťovně.

OSVČ, jak plyne ze zadání dotazu, je účastna důchodového pojištění. Pro OSVČ platí, že v kalendářních měsících, v nichž má nárok na výplatu nemocenského, neodvádí pojistné na nemocenské pojištění. Neodvádí ani zálohy na pojistné na důchodové pojištění. Výjimkou je kalendářní měsíc, ve kterém OSVČ vznikla účast na nemocenském pojištění. Za tento kalendářní měsíc odvádí pojistné na nemocenské pojištění vždy. OSVČ tedy postupovala správně, když pojistné na nemocenské pojištění uhradila ještě v měsíci 1/2023. Dá se předpokládat, že pokud splní podmínky pro výplatu dávky nemocenského pojištění (nemocenské), což je vysoce pravděpodobné, tak dostane ještě vyplacené nemocenské dávky v dalším měsíci.

Vzhledem k tomu, že OSVČ nebude na konci zdaňovacího období (k 31. 12. 2023) v paušálním režimu, tak se její daň nemůže rovnat paušální dani. Nebude splněna podmínka obsažená v první větě § 7a odst. 1 ZDP.

Podle § 7a odst. 3 platí, že se na poplatníka, který v posledním kalendářním měsíci zdaňovacího období ukončí svoji podnikatelskou činnost, hledí jako na poplatníka, který přestal být poplatníkem v paušálním režimu. Důsledkem toho je, že se OSVČ v roce 2023 stane poplatníkem, u kterého se jeho daň nerovná paušální dani a poplatník bude muset za rok 2023 podat nejen daňové přiznání, ale i přehledy na sociální a zdravotní pojištění. Bude muset rovněž vyrovnat výši celkových povinností se zaplacenými zálohami a upravit svůj základ daně v souvislosti s ukončením činnosti podle § 23 odst. 8 ZDP.

Řešení č. 421 až 422 zpracoval Ing. Pavel Novák (V/2023)

371. Vstupní cena

Prosím o vysvětlení pojmu „vstupní cena“ uvedeného v § 30c bod 1 zákona 586/1992 Sb. v platném znění.

Jaká vstupní cena se použije v případě zrychleného odepisování?

V uvedeném ustanovení je uvedeno:

„Pokud dojde ke zvýšení spoluvlastnického podílu u poplatníka, slučuje se nově nabývaný spoluvlastnický podíl s dosavadním spoluvlastnickým podílem a poplatník pokračuje ve způsobu odpisování dosavadního hmotného majetku ze změněné vstupní ceny.“

V praxi to znamená následující:

Předpokládejme, že 2 spoluvlastníci vlastní nějakou nemovitou věc a jejich spoluvlastnický podíl činí 50 % a pořizovací cena byla 1 500 000 Kč. Z této vstupní ceny oba spoluvlastníci tento majetek odpisovali zrychleně. Současná zůstatková cena í činí 1 410 000 Kč, tedy u každého ze spoluvlastníků 705 000 Kč.

Nyní došlo k tomu, že jeden ze spoluvlastníků prodal svůj podíl druhému spoluvlastníkovi např. za 800 000 Kč.

Z hlediska daně z příjmů bude zdanitelným příjmem u tohoto spoluvlastníka částka ve výši 800 000 Kč a daňovým výdajem zůstatková cena ve výši 705 000 Kč.

U nabyvatele dojde k tomu, že zůstatkovou cenu 705 000 Kč navýší o získaný podíl ve výši 800 000 Kč. Zvýšená zůstatková cena bude tedy činit 1 505 000 Kč, a z této hodnoty pak bude tento poplatník pokračovat ve zrychleném odpisování při zachování koeficientu podle § 32 ZDP.

Ing. Jiří Nigrin (V/2023)

372. Darování nemovitosti

Fyzická osoba měla v obchodním majetku nemovitost, kterou opravovala a chtěla v ní podnikat. Výdaje za opravy zahrnula do daňových výdajů. Fyzická osoba ale dlouhodobě onemocněla, a proto se rozhodla darovat nemovitost synovi, a to v následujícím roce po provedených opravách. Chtěla bych se ubezpečit, že výdaje za opravy zůstanou daňovým výdajem roku, kdy opravy proběhly. Darování nemovitosti v následujícím roce by nemělo mít vliv na daňovou uznatelnost výdajů za opravy. Syn v této nemovitosti začal podnikat, ale v důsledku darování, nemá nárok na daňově uznatelné odpisy této nemovitosti.

Je předmětná úvaha správná?

Ano, darování nemovitosti v následujícím roce nemá vliv na daňovou uznatelnost výdajů za opravy. Opravy zůstanou daňovým výdajem v roce provedení. Darující fyzická osoba musí počítat se skutečností, že zůstatkovou cenu nemovitosti nelze uznat za výdaje (náklady) vynaložené k dosažení, zajištění a udržení příjmů pro daňové účely, a to proto, že byla nemovitost vyřazena v důsledku darování, ke kterému nebyl poplatník povinen podle zvláštního právního předpisu.

373. Technické zhodnocení majetku

Společnost A s.r.o. 2 vlastníci/jednatelé – jmenovitě J1, J2 (vlastní budovu/nebytové prostory) + pozemky a má v nájmu společnost B s.r.o. 4 vlastníci (2 ze společnosti A oba jednatelé (J1+J2), 3. majitel společnosti B s.r.o. je syn jednatele J1 ze společnosti A, 4. společník bez vztahu). Společnost B s.r.o. chce přistavět=financovat sama přístavbu k budově společnosti A s.r.o.

Lze takto vést účetnictví o pořízení budovy pro společnost B s.r.o. na pozemku společnosti A?

Je zcela běžné, že si obě smluvní strany dohodnou, že zásahy na najatém majetku bude realizovat a financovat nájemce. Technické zhodnocení (dále jen TZ) je definováno v ustanovení § 33 ZDP a v našem případě se jedná o přístavbu. Na případných pravidlech určených v nájemní smlouvě týkajících se změn, úprav a zhodnocení pronajímaného majetku by měl mít zájem nejen vlastník, ale také nájemce.

Jednou z možností jak řešit popsanou situaci je, že náklady spojené s provedením technického zhodnocení TZ ponese nájemce (společnost B s.r.o.), a to v rámci smluveného nájemného, kdy TZ pronajatého hmotného majetku, je-li hrazené nájemcem, může na základě písemné smlouvy odpisovat nájemce, pokud není vstupní cena u odpisovatele hmotného majetku (pronajímatele-vlastníka) zvýšena o tyto výdaje a kdy nájemce zatřídí TZ do odpisové skupiny, ve které je zatříděn pronajatý hmotný majetek a odpisuje podle ZDP. V našem případě bude odepisovat nejspíše 30 let (5. odpisová skupina). Postup je umožněn dle § 28 odst. ZDP. Zůstatkovou cenu přenechaného TZ bez náhrady výdajů vynaložené nájemcem na TZ pronajatého majetku je nutno považovat za daňově neuznatelný výdaj dle § 25 odst. 1 písm. o) ZDP. Co se týče pronajímatele, tak pronajímateli vznikne ve zdaňovacím období, kdy dojde k ukončení nájmu zdanitelný nepeněžní příjem, který se ocení ve výši zůstatkové ceny TZ, ke které se dojde metodou rovnoměrného odpisování podle § 31 ZDP, nebo ve výši dle znaleckého posudku (§ 23 odst. 6 písm. a) ZDP). O toto ocenění zvedne pronajímatel vstupní (popř. zůstatkovou) cenu pronajímané nemovitosti.

Pokud by nájemce na základě písemné smlouvy odpisované TZ po skončení nájmu neodstranil a odprodal pronajímateli např. za symbolickou cenu (1 000 Kč), přičemž daňová zůstatková cena je vyšší, tak platí pro nájemce, že zůstatková cena TZ je daňově účinným nákladem jen do výše přijaté úhrady (1 000 Kč). Zbývající část dosud neodepsaného TZ je daňově neuznatelným nákladem.

Pronajímateli vznikne zdanitelný nepeněžní příjem ve výši rozdílu mezi úhradou a hodnotou zůstatkové ceny TZ při rovnoměrném odpisování podle ZDP nebo hodnotou znaleckého posudku. Pronajímatel zvedne vstupní (popř. zůstatkovou) cenu pronajímané nemovitosti o celou částku zůstatkové ceny TZ při rovnoměrném odpisování podle ZDP nebo o cenu podle znaleckého posudku. Pro úplnost je nutné zmínit i možnost, že pokud by nájemce měl podle nájemní smlouvy povinnost uvést pronajatý majetek do původního stavu, tak v takovém případě by zůstatková cena TZ provedeného nájemcem byla pro nájemce daňově účinným nákladem podle § 24 odst. 2 písm. b) ZDP a pronajímateli by nevznikl žádný zdanitelný nepeněžní příjem.

374. Benefit poskytnutý zaměstnavatelem zaměstnanci

Pokud bude zaměstnavatel hradit zaměstnanci pojištění odpovědnosti, musí se tato částka připočítat ke mzdě a strhnout daň, sociální a zdravotní pojištění. Příspěvek bych se účtoval ze sociálního fondu.

Jaké je řešení dané situace?

Jedná se o tzv. benefit poskytnutý zaměstnavatelem zaměstnanci. Benefit spočívá v peněžní úhradě pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnavateli. Předpokládaná forma je, jak plyne ze zadání dotazu, že zaměstnavatel zaplatí přímo na účet zaměstnance celé pojištění. Smluvní vztah je mezi zaměstnancem a jeho pojišťovnou.

Co se týče daňového hlediska, tak se posuzuje zdanění jak u zaměstnance, tak u zaměstnavatele. U zaměstnance se zkoumá, zda příjem ve formě benefitu znamená jeho příjem, který podléhá dani z příjmů ze závislé činnosti nebo je od daně ze závislé činnosti osvobozen. U zaměstnavatele je nutné posoudit, zda je poskytnutí benefitu daňově účinným nákladem či je třeba výši poskytnutého benefitu zohlednit (přičíst) k daňovému základu.

Benefitů je celá řada a zaměstnavatelé je poskytují v peněžní či nepeněžní podobě. V daném případě se jedná o peněžní příspěvek. Peněžní forma plnění představuje u zaměstnance vždy zdanitelný příjem a zahrnuje se i do vyměřovacího základu pro odvod pojistného. Tzn., že pokud zaměstnavatel hradí zaměstnanci pojištění odpovědnosti, „musí se tato částka připočítat ke mzdě a strhnout daň, sociální a zdravotní pojištění.“.

Co se týče zaměstnavatele, tak není potřeba hradit příspěvek ze sociálního fondu, tzn. z „nedaňových“ nákladů nebo ze zisku po zdanění. U zaměstnavatele je možné použít ustanovení § 24 odst. 2 písm. j) bod 5 ZDP (zakotvení ve vnitřním mzdovém předpisu, směrnici, pracovní smlouvě, kolektivní smlouvě apod.) a zahrnout si tak příspěvek mezi daňové náklady.

Řešení č. 424 až 426 zpracoval Ing. Pavel Novák (V/2023)

4.2     DPH

375. Prodej zboží na dálku

Společnost s r.o. – plátce DPH, v roce 2023 prodala zboží, bylo přepraveno dopravní služnou, nebo zasláno poštou, do EU (Rakousko) neplátci DPH ale podnikající osobě za 7 000 €. Do EU Slovensko neplátcům DPH a nepodnikajícím osobám za 2 500 €. Otázkou je, zda se sčítají tyto prodeje za rok neplátcům DPH do EU (i když jsou to podnikající a nepodnikající osoby) do obratu 10 000 €, (pro registraci k DPH v EU) nebo ten neplátce ale podnikající osoba se do toho obratu do 10 000 € nepočítá.

Jaké je řešení daného případu?

Limit 10 000 EUR je rozhodující pro stanovení místa plnění podle § 8 zákona o DPH při prodeji zboží na dálku. Podle § 4 odst. 9 zákona o DPH se prodejem zboží na dálku rozumí dodání zboží, u kterého musí být splněno, že zboží je dodáváno osobou povinnou k dani a je přepraveno z jednoho členského státu do jiného členského státu, odeslání nebo přepravu zboží zajišťuje osoba povinná k dani, která zboží dodává nebo třetí osoba, zboží je dodáno osobě, které ve vazbě na přijetí zboží nevznikne daňová povinnost z titulu pořízení zboží z jiného členského státu, nejedná se o dodání nového dopravního prostředku nebo o dodání zboží s montáží a instalací.

Prodejem zboží na dálku se rozumí zejména dodání zboží do jiného členského státu fyzickým osobám, nepodnikatelům. Dodání zboží do jiného členského státu osobám povinným k dani se do limitu 10 000 EUR nezahrnuje.

Z § 8 odst. 2 písm. c) zákona o DPH vyplývá, že místem plnění je místo, kde se zboží nachází v době, kdy odeslání nebo přeprava začíná, pokud celková hodnota příslušných plnění bez daně nepřekročila částku 10 000 EUR.

376. Plátce a identifikovaná osoba

Firma byla ¼ plátci DPH, zažádala o zrušení registrace. Od 13. 2. 2023 už není plátcem DPH a je od tohoto data identifikovaná osoba (poskytuje občas službu do EU a občas nakupuje službu od EU –drobné). Pokud nebude mít nyní žádnou službu do EU, tak vyplní přiznání k DPH jako plátce DPH dle § 6 až 6fa pošle až v dubnu za 1. Q. 2023. A když bude mít v březnu službu do EU, tak pak na daňovém přiznání za 1. Q. 2023 zaškrtne políčko vlevo na formuláři DPH plátce § 6až6fa a zároveň pole vedle identifikovaná osoba a vše vyplní.

Je předmětná úvaha správná?

Podle § 101 odst. 1 zákona o DPH má daňové přiznání povinnost podat plátce a identifikovaná osoba. Zdaňovacím obdobím je pro identifikovanou osobu podle § 99 zákona o DPH vždy kalendářní měsíc. Lhůta pro podání daňového přiznání je do 25 dnů po skončení kalendářního měsíce, ve kterém vznikla povinnost přiznat daň.

V případě, že identifikované osobě nevznikne povinnost přiznat daň, tak podle § 101 odst. 5 zákona o DPH, na rozdíl od plátce, negativní daňové přiznání nepodává.

Identifikované osobě vzniká podle § 24 zákona o DPH při přijetí služby od neusazené osoby povinnost přiznat daň ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nebo ke dni poskytnutí úplaty, pokud byla poskytnuta před uskutečněním zdanitelného plnění.

Při poskytnutí služby je podle § 24a zákona o DPH povinnost přiznat plnění ke dni jeho poskytnutí nebo ke dni přijetí úplaty, pokud byla přijata před uskutečněním zdanitelného plnění. U přijaté úplaty je podmínkou, že zdanitelné plnění je ke dni poskytnutí úplaty známo dostatečně určitě.

V uvedeném případě je plátce povinen podat daňové přiznání za období, kdy byl plátcem, tedy za první čtvrtletí roku 2023, které je jeho posledním zdaňovacím obdobím. V tomto daňovém přiznání uvede všechny povinnosti i nároky plátce do posledního dne, kdy byl plátcem.

Pokud poskytne identifikovaná osoba v březnu službu osobě povinné k dani s místem plnění v jiném členském státě, tak podle základního pravidla pro stanovení místa plnění u služby § 9 odst. 1 zákona o DPH je povinen z této služby přiznat daň příjemce služby.

V takovém případě identifikované osobě nevznikne podle § 101 odst. 5 zákona o DPH povinnost podat daňové přiznání.

Pokud je příjemcem služby osoba registrovaná k dani v jiném členském státě, je identifikovaná osoba povinna podle § 102 odst. 3 zákona o DPH podat souhrnné hlášení a v něm uvést hodnotu poskytnuté služby. Pokud je příjemcem služby osoba povinná k dani, neregistrovaná k dani v jiném členském státě, nepodává identifikovaná osoba daňové přiznání ani souhrnné hlášení. Pokud identifikovaná osoba přijme službu od neusazené osoby, je povinna podat daňové přiznání.

Pokud identifikovaná osoba neposkytne službu podle základního pravidla pro stanovení místa plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH ani nepřijme službu od neusazené osoby, daňové přiznání nepodává.

377. Změna právní formy

V roce 2023 došlo k fúzi mateřské s.r.o. (ta zůstává), plátce DPH se dvěma dcerami neplátci DPH. Rozhodný den fúze je 1. 1. 2023, zápis do OR proběhne v průběhu března.

Jak je to v daném případě s DPH? 

V uvedeném případě se jedná o změnu vnitřních poměrů právnické osoby tím, že do této právnické osoby vstoupily mateřské společnosti.

Na tuto změnu lze přiměřeně aplikovat § 6b odst. 3 zákona o DPH, ze kterého vyplývá, že právnická osoba, která při změně právní formy na jinou formu nezaniká ani nepřechází její jmění na právního nástupce, pouze se mění její vnitřní poměry a právní postavení jejích společníků, nepřestává být plátcem.

Z uvedeného vyplývá, že pro mateřskou společnost se nic nemění, zůstává plátcem.

378. Výstavba domu z pohledu DPH

Fyzická osoba, IT služby, plátce DPH, vede daňovou evidenci, bude stavět dům pro své vlastní bydlení a součástí domu bude i její pracovna. Část domu – pracovnu – by si FO chtěla dát do firmy, abych ji mohla odepisovat, ale taky bych si ráda odečetla poměrnou část DPH z materiálu na stavbu, z prací firem, které budou dům stavět, z vybavení domu atd., např. podle poměru ploch, který je uveden v projektu, asi bude problém se službami od cizích, kdy je pro občana 15 % DPH a pro podnikatele, plátce DPH, přenesená daňová povinnost.

Je tedy možné tento dům „rozdělit“ a využít část domu pro odepisování a odpočet DPH?

Pokud se jedná o výstavbu domu, provedenou mezi plátci, použije se na celé režim přenesení daňové povinnosti. Jedná se o majetek vytvořený vlastní činností, který představuje zvláštní kategorii majetku, která byla definována pro účely daně z přidané hodnoty ve vazbě na uplatnění nároku na odpočet v částečné výši. Jde o zjednodušení uplatnění nároku na odpočet daně v případech, kdy plátce vytváří majetek vlastní činností, který použije částečně pro účely svých uskutečněných plnění a částečně pro účely, u kterých nárok na odpočet daně nemá, tedy má nárok na odpočet daně v poměrné výši.

Princip zjednodušení spočívá v tom, že když plátce vytváří majetek vlastní činností a tento majetek po jeho vytvoření použije pro plnění, u kterých má nárok na odpočet daně v poměrné výši, tak při vytváření tohoto majetku uplatňuje plný nárok na odpočet daně a v okamžiku, kdy je tento majetek způsobilý k užívání přizná daň z celé hodnoty takto vytvořeného majetku a uplatní nárok na odpočet daně v poměrné výši, v jaké bude tento majetek používat pro svá uskutečněná zdanitelná plnění.

Uvedení dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností do stavu způsobilého k užívání se pro účely daně z přidané hodnoty považuje za dodání zboží za úplatu podle § 13 odst. 4 písm. b) zákona o DPH.

Dodání dlouhodobého majetku vytvořeného vlastní činností ve vazbě na uvedenou fikci dodání je plátce povinen vykázat ve svém daňovém přiznání a kontrolním hlášení za to zdaňovací období, ve kterém došlo k uvedení majetku do stavu způsobilého k užívání. Dnem uskutečnění zdanitelného plnění je podle § 21 odst. 4 písm. e) zákona o DPH den, kdy byl majetek uveden do stavu způsobilého k užívání. Základ daně se stanoví podle § 36 odst. 6 písm. a) zákona o DPH.

V případě, že přijaté zdanitelné plnění podléhá režimu přenesení daňové povinnosti a daň z něho odvedl kupující (tedy plátce, který dlouhodobý majetek vytváří), je možno podle § 73 odst. 1 písm. e) zákona o DPH nárok na odpočet uplatit i v případě, že kupující nemá k dispozici daňový doklad, pokud je kupující schopen prokázat nárok na odpočet daně jiným způsobem (například objednávkou, smlouvou, dodacím listem, ze kterých vyplývají údaje rozhodné jednak pro odvod daně z přijatého plnění a jednak pro uplatnění nároku na odpočet daně).

Řešení č. 427 až 430 zpracoval Ing. Zdeněk Kuneš (IV/2023)

379. Režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění

Podnikatel vyrobil 7 metrů vysoký reklamní pylon (sloup, totém), který přišrouboval k základové patce vyčnívající asi 10 cm nad zemí. Betonovou patku zhotovila do země jiná firma. Podnikatel dodání pylonu s montáží na patku fakturoval s DPH 21 %.

Postupoval podnikatel správně?

Režim přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění se podle § 92e zákona o DPH uplatní u stavebních a montážních prací zařazených v oddílech 41 až 43 klasifikace produkce CZ-CPA. Klasifikační zařazení uvedených prací je tedy pro uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti rozhodující. V číselném kódu 43.29.19 klasifikace produkce CZ-CPA jsou zařazeny ostatní instalační práce. Mezi ně patří také instalace reklamních a firemních štítů a také instalační práce nepovažované za součást základní konstrukce budov. V číselném kódu 73.1 klasifikace produkce CZ-CPA jsou zařazeny reklamní služby, tj. prakticky provádění reklamy, včetně přípravných prací a činností souvisejících s reklamní činností. V uvedeném případě se podle mého názoru nejedná o reklamní činnost zařazenou do číselného kódu 73.1 klasifikace produkce CZ-CPA, protože uvedený podnikatel fakticky neposkytuje reklamní službu, ale dodává zařízení, které bude k poskytování reklamní činnosti využíváno. Podle mého názoru se jedná o instalační práce zařazené v číselném kódu 43.29.19 klasifikace produkce CZ-CPA, u kterých se režim přenesení daňové povinnosti uplatní.

Upozorňuji na skutečnost, že použije-li plátce při uskutečnění zdanitelného plnění, které fakticky podléhá režimu přenesení daňové povinnosti, standardní režim zdanění, tj. vystaví jinému plátci nesprávně fakturu včetně DPH, plátce jako příjemce tohoto plnění si nemůže na základě této faktury uplatnit nárok na odpočet daně, protože podle § 72 odst. 2 zákona o DPH se daní na vstupu, která je odpočitatelná, rozumí pouze daň, která byla uplatněna podle zákona o DPH. Plátci jako příjemci takové faktury tedy hrozí neuznání nároku na odpočet daně z této faktury, a navíc doměření daně, protože povinnost přiznat daň vzniká fakticky tomuto plátci jako příjemci plnění.

Uplatnění režimu přenesení daňové povinnosti není s podobným rizikem spojeno. V § 92a odst. 7 zákona o DPH je totiž stanovena zásada, podle níž mají-li plátce, který uskutečnil zdanitelné plnění, a plátce, pro kterého bylo zdanitelné plnění uskutečněno, důvodně, tj. v dobré víře za to, že příslušné zdanitelné plnění podléhá režimu přenesení daňové povinnost, a tento režim k tomuto plnění ve shodě použijí, považuje se toto plnění za zdanitelné plnění podléhající režimu přenesení daňové povinnosti, Pro uvedenou situaci to znamená, že uplatní-li dodavatel reklamního pylonu při jeho dodání jinému plátci režim přenesení daňové povinnosti a tento plátce řádně přizná daň, nehrozí doměření daně dodavateli ani odběrateli.

380. Zvláštní režim s použitým zbožím

Je možné, aby podnikatel, který podle ZDPH splňuje podmínky subjektu, který je označován jako obchodník, nakoupil použité zboží – starožitnosti (od občana ČR, nebo dovezl a při dovozu neuplatnil odpočet DPH z dovozu), toto zboží určitou dobu využíval jako dlouhodobý majetek – pro prezentaci pro zákazníky, na výstavách apod., a pak se takové zboží rozhodl prodat jinému občanovi, a použil u tohoto prodeje zvláštní režim pro použité zboží.

Je předmětná úvaha správná?

Podle mého názoru nelze v uvedeném případě zvláštní režim podle § 90 zákona o DPH použít, a to proto, že je určen pro obchodníky, kteří nakupují použité zboží, umělecká díla, sběratelské předměty či starožitnosti za účelem jeho dalšího prodeje.

Pokud jsou mi známy výklady ze strany daňové správy, měl by o těchto předmětech obchodník účtovat jako o zásobách, a nikoliv jako o dlouhodobém majetku, aby byla naplněna podmínka, že předmět prodeje byl nakoupen za účelem dalšího prodeje.

Použití zvláštního režimu podle § 90 zákona o DPH není je v uvedeném případě možné. Pokud by podle něj plátce přesto postupoval, je pravděpodobné, že správce daně bude chtít prokázat, že pro jeho využití byly splněny stanovené podmínky. Uvedený způsob využití účtování by byl podle mého názoru důvodem, k neuznání použití tohoto režimu a k doměření daně.

Řešení č. 431 až 432 zpracoval Ing. Václav Benda (IV/2023)

381. Osvobození vzdělávací činnosti

Firma s.r.o. – plátce DPH, provádí mimo jiné odbornou lektorskou činnost pro pedagogy na střední odborné škole. Mimo to pro studenty této školy vykonává činnost odborného garanta při výuce nebo při soutěžích. Škola společnost upozorňuje, že má fakturovat jako osvobozené plnění dle § 51 ZDPH. Společnost ale není školské zařízení a ani nemá akreditaci na tyto činnosti, tak fakturuje s DPH.

Postupuje společnost správně? Co je rozhodující pro osvobození vzdělávací činnosti?

Podle § 51 zákona o DPH je výchova a vzdělávání plněním osvobozeným od daně bez nároku na odpočet daně.

Výchovou a vzděláváním se podle § 57 odst. 1 zákona o DPH pro účely zákona o DPH rozumí výchovná a vzdělávací činnost poskytovaná mj. ve středních odborných školách, které jsou zapsány ve školském rejstříku.

V tomto odstavci je uveden výčet subjektů podle druhu škol, které při poskytování výchovy a vzdělávání poskytují plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet daně.

Pokud poskytuje výchovu a vzdělávání subjekt, který není v tomto odstavci uveden, například s.r.o., jedná se o zdanitelné plnění.

382. Dodání zboží nebo poskytnutí služby za úplatu

OSVČ podnikající v autodopravě, plátce DPH – jediný společník a jednatel s.r.o., vlastní 6 dodávek na úvěr. Jako OSVČ nemá zatím zrušenou živnost, a jako jediný zdanitelný příjem měl nájem vozidel svému s.r.o. Při nákupu vozidel byl uplatněn odpočet DPH. Nyní by chtěl poskytnout vozidla svému s.r.o. bezúplatně na základě smlouvy o výpůjčce/výprose.

Jaké je řešení dané situace?

Jedná se o dlouhodobý majetek, u kterého plátce při pořízení uplatnil nárok na odpočet daně s tím, že tento majetek bude používat pro svá uskutečněná zdanitelná plnění. Pokud je plnění poskytnuto bezúplatně, jedná se o plnění, které není předmětem daně. Pokud plátce u dlouhodobého majetku uplatnil odpočet daně, je povinen tento majetek sledovat po dobu pěti let (nemovitou věc 10 let) a v případě změny účelu užívání v této lhůtě je povinen provést úpravu odpočtu daně podle § 78 zákona o DPH. Použití majetku pro plnění, které není předmětem daně je změna účelu užívání. Lhůta pro úpravu odpočtu daně počíná podle § 78 odst. 3 zákona o DPH běžet kalendářním rokem, v němž byl dlouhodobý majetek pořízen.

Výpočet provede plátce tím způsobem, že na konci kalendářního roku vrátí adekvátní podíl 1/5 původně uplatněného odpočtu daně, který odpovídá době, po kterou byl v příslušném kalendářním roce majetek použit jinak. Například pokud je majetek jinak použit celý kalendářní rok, vrátí plátce 1/5 původně uplatněného odpočtu daně. Pokud je majetek jinak použit polovinu kalendářního roku, vrátí plátce polovinu z 1/5 původně uplatněného odpočtu daně.

Řešení č. 433 až 434 zpracoval Ing. Zdeněk Kuneš (IV/2023)