4.2   Příjmy ze živnostenského podnikání a příjmy z nájmu

Občan s příjmy ze závislé činnosti má ještě příjmy ze živnostenského podnikání a příjmy z nájmu zdaňované podle § 9 ZDP. Za zdaňovací období 2024 dosáhne následující dílčí základy daně:

- dílčí základ daně ze závislé činnosti ................................... 620 000 Kč

- daňová ztráta z podnikání ............................................... – 115 000 Kč

- dílčí základ daně z nájmu .................................................... 95 000 Kč

Jak postupovat v předmětné situaci?

Poplatník uplatní v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob odečet daňové ztráty z podnikání pouze ve výši 95 000 Kč, tj. do výše dílčího základu daně z příjmů z nájmu. Zbývající část daňové ztráty z podnikání nemůže odečíst v daném zdaňovacím období od dílčího základu daně ze závislé činnosti, ale může dále postupovat dle znění § 34 odst. 1 ZDP.

4.3   Odpisováni majetku v obchodním majetku

Automobil poplatník vložil do svého obchodního majetku. Podnikatel zakoupil v listopadu 2023 osobní automobil (s konvenčním motorem) o vstupní ceně 590 000 Kč a uvedl jej do užívání v listopadu 2023. Automobil poplatník vložil do svého obchodního majetku a používá ho výhradně k podnikatelským účelům.

Jak je to s odpisováním automobilu v obchodním majetku?

Podnikatel i v roce 2024 pokračuje v odpisování formou mimořádných odpisů dle § 30a ZDP ve znění zákona do 31. 12. 2023 až do odepsání vozidla formou mimořádných odpisů. Za prvních 12 měsíců lze uplatnit 60 % vstupní ceny, tedy částku 354 000 Kč, tj. 29 500 Kč měsíčně. Za dalších 12 měsíců lze uplatnit 40 % vstupní ceny, tedy částku 236 000 Kč, tj. 19 666,67 Kč měsíčně.

Zdaňovací období	Výpočet odpisů v Kč
2023	29 500 × 1 měsíc = 29 500
2024	29 500 × 11 měsíců + 19 666,67 × 1 měsíc = 344 167
2025	19 666,67 × 11 měsíců = 216 333

 

Zahájení uplatnění měsíčních mimořádných odpisů počíná prosincem 2023 a trvá 24 měsíců. Z výpočtů vidíme, že tím, že poplatník zakoupil automobil až v závěru roku 2023 a rozhodl se uplatnit u tohoto hmotného majetku mimořádné odpisy, těžiště částky těchto mimořádných odpisů se promítá v roce 2024, kdy v našem případě činí výše mimořádných odpisů 344 167 Kč.

4.4   Odpisování majetku v rámci společné činnosti

Společnost o dvou společnících, kteří se sdružili jako společníci za společným účelem činnosti, si pořídila v rámci společné podnikatelské činnosti osobní automobil v ceně 560 000 Kč. Podíl každého společníka je dle smlouvy stejný.

Jaký je postup při odpisování majetku v rámci společné činnosti?

Hmotný majetek pořízený v rámci společné činnosti společnosti z peněžních prostředků poskytnutých společníky při založení společnosti nebo z peněžních prostředků získaných činností společnosti, se stává spoluvlastnictvím obou společníků společnosti. Společník může odpisovat hmotný majetek ze vstupní ceny, která odpovídá výši hodnoty jeho spoluvlastnického podílu.

Protože podíl obou společníků je v našem případě shodný a činí 50 %, bude každý společník odepisovat osobní automobil ze vstupní ceny 280 000 Kč. Přitom může dojít k situaci, že společník A bude tentýž majetek odpisovat rovnoměrným způsobem ze své vstupní ceny, zatímco společník B bude tento majetek odpisovat zrychleným způsobem, takže tyto roční odpisy budou u každého ze společníků odlišné.

4.5   Nadlimitní vozidlo – rovnoměrné odpisy

V roce 2024 podnikatel zakoupil pro své podnikání vozidlo kategorie M1 o vstupní ceně 4 mil. Kč a zařadil je do svého obchodního majetku. U vozidla uplatňuje rovnoměrné odpisy.

Jak je to z pohledu daně z příjmů?

V daném případě jde o nadlimitní vozidlo kategorie M1, kdy poměr krácení odpisu činí 2 mil. Kč : 4 mil. Kč = 0,5. Poměrná část odpisu v jednotlivých zdaňovacích obdobích se vypočte jako součin poměru krácení odpisu a daňového odpisu vypočteného ze vstupní ceny 4 mil. Kč rovnoměrným způsobem.

n  Výpočet uplatněných odpisů rovnoměrným způsobem v Kč

Zdaňovací období	Odpis ze vstupní ceny	Poměrná část odpisu	Zůstatková cena
2024	440 000	220 000	3 560 000
2025	890 000	445 000	2 670 000
2026	890 000	445 000	1 780 000
2027	890 000	445 000	890 000
2028	890 000	445 000	0
Celkem	4 000 000	2 000 000

 

4.6   Nadlimitní vozidlo – zrychlené odpisy

V roce 2024 podnikatel zakoupil pro své podnikání vozidlo kategorie M1 o vstupní ceně 4 mil. Kč a zařadil je do svého obchodního majetku. U vozidla uplatňuje zrychlené odpisy.

Jaký je postup v daném případě?

V daném případě jde o nadlimitní vozidlo kategorie M1, kdy poměr krácení odpisu činí 2 mil. Kč : 4 mil. Kč = 0,5. Poměrná část odpisu v jednotlivých zdaňovacích obdobích se vypočte jako součin poměru krácení odpisu a daňového odpisu vypočteného ze vstupní ceny 4 mil. Kč zrychleným způsobem.

n  Výpočet uplatněných odpisů zrychleným způsobem v Kč

Zdaňovací období	Odpis ze vstupní ceny	Poměrná část odpisu	Zůstatková cena
2024	800 000	400 000	3 200 000
2025	1 280 000	640 000	1 920 000
2026	960 000	480 000	960 000
2027	640 000	320 000	320 000
2028	320 000	160 000	0
Celkem	4 000 000	2 000 000

 

4.7   Výpočet zálohy na daň

Zaměstnanec má u zaměstnavatele učiněné prohlášení k dani. V říjnu 2024 je mu zúčtována kromě mzdy ve výši 60 500 Kč i výše odstupného v souladu s § 67 ZP a vnitřním předpisem zaměstnavatele ve výši 5násobku jeho průměrného měsíčního výdělku a to v částce 302 500 Kč.

Jaký je správný výpočet zálohy na daň?

n  Výpočet měsíční zálohy na daň pro hrubou mzdu 363 000 Kč:

Údaje v Kč	Měsíc říjen
Základ daně	363 000
Základ daně pro 15 % sazbu daně	131 901
Záloha na daň 15 %	19 785,15
Základ daně pro 23 % sazbu daně	231 099
Záloha na daň 23 %	53 152,77
Záloha na daň celkem	72 937,92
Výše zálohy po zaokrouhlení	72 938
Základní sleva na dani na poplatníka	2 570
Záloha na daň	70 368

 

4.8   Podnikání manželů

Oba manželé podnikají. Manžel dosáhne za zdaňovací období roku 2024 ze svého podnikání daňovou ztrátu ve výši 280 000 Kč, manželka je naopak v zisku ze svého podnikání a její daňový základ dle § 7 ZDP činí 380 000 Kč. Přitom manželka vypomáhá manželovi při vedení daňové evidence.

Jak budou manžele postupovat v daném případě?

Varianta A – řešení bez spolupráce manželky

Manžel musí podat daňové přiznání s vykázáním nulové daňové povinnosti a daňovou ztrátu ve výši 280 000 Kč může uplatnit ve smyslu znění § 34 odst. 1 ZDP.

Manželka v daňovém přiznání vyčíslí daň 380 000 Kč × 0,15 = 57 000 Kč, takže po uplatnění základní slevy na dani na poplatníka 30 840 Kč vychází její daňová povinnost ve výši 26 160 Kč.

 

Varianta B – řešení při spolupráci manželky

Podnikatel může na spolupracující manželku převést výši 50 % daňové ztráty, tedy částku daňové ztráty 140 000 Kč. Zbývající výši daňové ztráty 140 000 Kč může manžel uplatnit ve smyslu znění § 34 odst. 1 ZDP.

Základ daně dle § 7 ZDP činí u manželky 380 000 Kč – 140 000 Kč = 240 000 Kč. Její výše daně z příjmů činí 36 000 Kč a po uplatnění základní slevy na dani na poplatníka vychází daňová povinnost 5 160 Kč.

4.9   Daňové povinnosti zůstavitele

Občan s příjmy ze samostatné činnosti zdaňované dle § 7 ZDP zemřel v dubnu 2024. Řízení o pozůstalosti je ukončeno v dubnu 2025. Z roku 2022 má občan dosud neuplatněnou daňovou ztrátu ve výši 55 000 Kč, vzniklou z důvodu prováděných rozsáhlých oprav v provozovně v tomto roce.

Jak postupovat v daném případě?

Osoba spravující pozůstalost může uplatnit v daňovém přiznání, týkající se daňové povinnosti zůstavitele vzniklé od 1. 1. 2024 do dne předcházejícího den smrti zůstavitele, dále v daňovém přiznání podávaném za období ode dne smrti občana do 31. 12. 2024 a rovněž v daňovém přiznání týkající se daňové povinnosti zůstavitele od 1. 1. 2025 do dne předcházejícího dni skončení řízení o pozůstalosti, odpočet dosud neuplatněné daňové ztráty nebo její část z roku 2022.

Pokud tato daňová ztráta nebude v těchto daňových přiznáních uplatněna, propadá a dědic, který případně bude pokračovat v podnikání zůstavitele, již zbývající neuplatněnou daňovou ztrátu zůstavitele nemůže uplatnit.

4.10 Příjmy ze živnostenského podnikání a z nájmu nemovitosti

Za rok 2023 má poplatník daně z příjmů příjmy ze živnostenského podnikání, z nájmu nemovité věci zahrnuté v obchodním majetku a ostatní příjmy z prodeje cenných papírů z důvodu porušení časového testu pro osvobození od daně z příjmů dle § 4 odst. 1 písm. x) ZDP ve znění do 31. 12. 2023. Dosáhne následující dílčí základy daně:

–  dílčí základ daně z podnikání

    daňová ztráta .................................................................. – 42 000 Kč

–  dílčí základ daně z nájmu

    daňová ztráta .................................................................. – 28 000 Kč

–  dílčí základ daně z ostatních příjmů dle § 10 ZDP ................ 54 000 Kč

Jak postupovat v dané situaci?

Poplatník uplatní v daňovém přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023 odečet daňové ztráty z podnikání a z nájmu ve výši rovnající se dílčímu základu daně z ostatních příjmů. Z ustanovení § 5 odst. 3 ZDP totiž vyplývá, že o daňovou ztrátu se sníží úhrn dílčích základů daně dle § 7 až § 10 a pouze daňovou ztrátu nebo její část, kterou nelze uplatnit při zdanění příjmů ve zdaňovacím období, ve kterém vznikla, lze uplatnit ve smyslu § 34 odst. 1 ZDP. Poplatník daně z příjmů fyzických osob uplatní v daňovém přiznání za rok 2023 odečet daňové ztráty ve výši 54 000 Kč a zbývající část daňové ztráty z podnikání a z nájmu 16 000 Kč může poplatník uplatnit buď ve dvou předchozích zdaňovacích obdobích, nebo v dalších pěti bezprostředně následujících zdaňovacích období.

Základ daně z příjmů se bude za zdaňovací období 2023 rovnat nule. Poplatník si tak nemůže uplatnit základní slevu na dani na poplatníka, ani případně další osobní slevy na dani.

4.11 Manažerské vozidlo

Manažer má uzavřenou se svým zaměstnavatelem smlouvu na bezplatné poskytnutí služebního vozidla k používání pro služební i soukromé účely o vstupní ceně 890 000 Kč (jedná se o hybridní vozidlo). Manažer má v roce 2024 měsíční příjem ze závislé činnosti v rozmezí 124 000 až 130 000 Kč.

Jak je to z pohledu daně z příjmů?

Uvedeme si zdanění manažera v roce 2024 pro jeho maximální měsíční příjem 130 000 Kč. Pokud by manažer neměl k dispozici bezplatně poskytnuté manažerské vozidlo, byla by u něho uplatněna pro stanovení měsíční zálohy na daň sazba daně ve výši 15 %. Protože je nutno k příjmům připočítat 0,5 % vstupní ceny poskytnutého vozidla ve smyslu § 6 odst. 6 ZDP, činí v tomto měsíci zdanitelný příjem 130 000 Kč + 4 450 Kč = 134 450 Kč. Zdanitelný měsíční příjem přesáhne hranici 131 901 Kč, a proto je nutno uplatnit v tomto měsíci z částky převyšující tuto hranici (částka 2 549 Kč) pro výpočet měsíční zálohy na daň sazbu daně 23 %.

Obdobně bude zaměstnavatel postupovat v dalších měsících dle výše hrubé mzdy zaměstnance. Pokud bude mít zaměstnanec k dispozici výše uvedené manažerské vozidlo po všechny měsíc roku 2024, bude za kalendářní rok pro účely zdanění navýšen jeho příjem ze závislé činnosti o částku 4 450 Kč × 12 měsíců = 53 400 Kč.

S ohledem na rozmezí měsíčních příjmů od 124 000 Kč do 130 000 Kč lze předpokládat, že u zaměstnance nedojde k situaci, že by celkový příjem zaměstnance včetně připočtení zdanitelného příjmu z titulu manažerského vozidla za rok 2024 v rámci ročního zúčtování záloh na daň přesáhl hranici 1 582 812 Kč, od které by bylo nutno rozdíl zdanit sazbou daně 23 %.

4.12 Odpočet daňové ztráty

Za zdaňovací období 2022 vykázal poplatník s příjmy ze živnostenského podnikání základ daně dle § 7 ZDP ve výši 290 000 Kč, za zdaňovací období 2023 ve výši 380 000 Kč. Za obě zdaňovací období řádně zaplatil daň z příjmů fyzických osob. Ve zdaňovacím období 2024 došlo u poplatníka k omezení zakázek a dále prováděl podnikatel opravy v provozovně, a proto za rok 2024 vyčíslí daňovou ztrátu z podnikání ve výši 350 000 Kč. Jiné příjmy poplatník nemá a uplatňuje pouze základní slevu na dani na poplatníka.

Jak je to z pohledu daně z příjmů?

Poplatník může podat dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období 2022 a 2023, ve kterých si od základu daně odečte stanovenou daňovou ztrátu za zdaňovací období 2024. Bude však postupovat tak, aby při uplatnění odpočtu této daňové ztráty mohl uplatnit plnou výši základní slevy na poplatníka 30 840 Kč za rok 2022 a 2023. Za zdaňovací období 2022 proto uplatní odpočet daňové ztráty z roku 2024 ve výši 84 400 Kč a za rok 2023 ve výši 174 400 Kč, tedy do výše nulové daňové povinnosti za rok 2022 a 2023.

 

Přeplatek na dani za zdaňovací období 2022 činí 84 400 Kč × 0,15 = 12 660 Kč a za zdaňovací období 2023 činí 174 400 Kč × 0,15 = 26 160 Kč. Následně v daňovém přiznání za rok 2025 popřípadě v dalších bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích 2026 až 2029 může poplatník uplatnit nevyčerpaný zbytek daňové ztráty z roku 2024 ve výši 91 200 Kč.

Řešení č. 4.1 až 4.12 zpracoval Ing. Ivan Macháček (IV/2024)

4.13 Výdaje vynaložené v souvislosti s pracovní cestou

OSVČ, neplátce DPH, používá dvě soukromá auta k podnikání a do výdajů používá paušál na dopravu 48 000 × 2 auta. V roce 2024 bude stále platit výše uvedené, ale tuto OSVČ čekají zahraniční pracovní cesty související s podnikatelskou činností, a to např. na Sicílii. Otázkou je, jaké doklady spojené s touto cestou může použít do daňových výdajů, když použije opět paušál na dopravu. Doklady má na letenky, parkování svého auta na letišti, pronájem auta v místě, tedy na Sicílii, pojištění tohoto auta, mýto, pohonné hmoty, jednalo se o pracovní cestu 4 dny. Podobné cesty jsou v roce 2024 v plánu ještě další 3. K těmto výdajům budou i daňové příjmy, které tam OSVČ domluví.

Jak postupovat v dané situaci?

V případě, že poplatník uplatňuje paušál na dopravu, tak ten zahrnuje jednak spotřebu pohonných hmot na dané vozidlo a jednak parkovné při pracovní cestě v souvislosti s užíváním silničního vozidla, u kterého uplatní výdajový paušál na dopravu.

Pokud jde o výše uvedenou pracovní cestu, tak mimo parkovného na letišti za vozidlo, na které uplatňuje paušální výdaj na dopravu, může do daňových výdajů zahrnout veškeré ostatní uvedené výdaje vynaložené v souvislosti s pracovní cestou, tedy včetně pronájmu vozidla v místě pracovní cesty a dalších prokazatelně vynaložených výdajů souvisejících s provozem tohoto vozidla.

Ing. Jiří Nigrin (IV/2024)

4.14 Určení vstupní ceny nemovitosti pro odpisy

Poplatník nabyl nemovitost – rodinný dům na základě kupní smlouvy ze dne 29. 7. 2020, zápis na KN 1. 9. 2020. Zahájení pronájmu srpen 2023. Neuplynula tedy pětiletá lhůta, mezi nabytím a počátkem nájemního vztahu, aby se mohla nemovitost ocenit dle znaleckého posudku. Dům od koupě prošel kompletní rekonstrukcí (uschovány faktury za práce) a nyní má tři bytové jednotky, z nichž dvě jsou pronajímány a třetí užívá vlastník (poplatník). V katastru ovšem zapsány tři bytové jednotky nejsou. A v kupní smlouvě je cena nemovitosti včetně pozemku, který se neodepisuje. Otázkou je, jak správně postupovat při určení vstupní ceny; je nutné zapsat do katastru rozčlenění na jednotlivé bytové jednotky; je nutné najmout znalce, který oddělí cenu nemovitosti od ceny pozemku; může použít kombinaci kupní smlouva + vlastní náklady.

Jaké je správné určení vstupní ceny nemovitosti pro odpisy § 39 ZDP?

Jedná se o příjmy z nájmu dle § 9 odst. 1 písm. a) ZDP. Základem daně (dílčím základem daně) jsou příjmy z nájmu snížené o výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení. Pro zjištění základu daně (dílčího základu daně) se použijí ustanovení § 23 až 33 ZDP. Poplatníci mající příjmy z nájmu a uplatňující u těchto příjmů skutečné výdaje vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení vedou záznamy o příjmech a výdajích vynaložených na dosažení, zajištění a udržení příjmů v časovém sledu a mimo jiné i evidenci hmotného majetku, který lze odpisovat. Odpisy se stanoví pro účely ZDP až na výjimky zejména podle § 30, § 31 nebo § 32 ZDP z hmotného majetku. Odpisováním se pro účely ZDP rozumí zahrnování odpisů z hmotného majetku evidovaného u poplatníka, který se vztahuje k zajištění zdanitelného příjmu, do výdajů (nákladů) k zajištění tohoto příjmu (§ 29 odst. 5 ZDP). U nemovitého majetku, který poplatník (fyzická osoba) pořídil úplatně v době kratší než 5 let před zahájením nájmu, se pořizovací cena zvyšuje o náklady prokazatelně vynaložené na jejich opravy a technické zhodnocení (k hodnotě vlastní práce poplatníka se nepřihlíží).

Obecně platí, že rodinný dům, a to platí i pro jiné nemovité věci (jednotky, bytové domy ad.), pokud je jeho celková pořizovací cena včetně pozemku uvedena v kupní smlouvě, není možné odepisovat z této vstupní ceny. Do vstupní ceny (§ 29 ZDP) pro daňové odpisování není možné zahrnout hodnotu pozemku, který je součástí ocenění rodinného domu. Je třeba vyjít ze znaleckého posudku. Ve znaleckém posudku musí být určena cenu rodinného domu i pozemku, poměr znaleckých cen se pak použije pro rozdělení kupní ceny na RD (tato část se bude odepisovat) a pozemek (tato část se nebude odpisovat). Pro účtující jednotky je daná metoda upravena v ustanovení § 61a odst. 3 a 4 vyhlášky č. 500/­2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/­1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou podnikateli účtujícími v soustavě podvojného účetnictví.

Pro určení vstupní ceny doporučuji vyjít ze znaleckého posudku (vypracovaného k době nabytí RD), rozdělit podle něj celkovou kupní cenu na kupní cenu RD (bez pozemků). Kupní cenu RD zvýšit o náklady prokazatelně vynaložené na opravy a technické zhodnocení a začít odepisovat z vstupní ceny, která odpovídá pronajímané části RD (podlahové ploše). Jedná se o v dotazu uvedenou „kombinaci kupní smlouva a vlastní náklady“. Podle legislativní úpravy platné pro rok 2023 je rodinný dům vymezen odkazem na katastrální vyhlášku, jejíž příloha č. 4 definuje rodinný dům jako stavbu pro bydlení, ve které více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena. Rodinný dům může mít nejvýše tři samostatné byty, nejvýše dvě nadzemní podlaží a jedno podzemní podlaží a podkroví [§ 2 písm. a) bod 2 vyhlášky č. 501/­2006 Sb.].

Rodinný dům splňuje výše uvedenou definici. K zahájení pronájmu není nutné nechat rozdělit rodinný dům na jednotky, které by byly samostatně zapsány v katastru nemovitostí (k rozdělení rodinného domu se zhotovuje tzv. prohlášení vlastníka). Je to zbytné i z důvodu toho, že je jen jeden vlastník.

4.15 Příjem z nájmu pozemku

Zaměstnanec má příjem z nájmu pozemku, bylo, že do 5 000 Kč nemusel ho zdaňovat.

Jak je to z pohledu platné legislativy?

Ustanovení § 38g zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZDP) vymezuje základní okruh poplatníků, na které se vztahuje povinnost podání daňového přiznání a zdanit tak své příjmy. V odstavci 2 výše uvedeného ustanovení se stanoví výjimky z povinnosti podat přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Týká se zaměstnanců, čili poplatníků, kteří mají příjmy z tzv. závislé činnosti. Podle tohoto ustanovení platí pro rok 2023, že daňové přiznání není povinen podat poplatník, který má příjmy ze závislé činnosti podle § 6 ZDP pouze od jednoho anebo postupně od více plátců daně včetně doplatků mezd od těchto plátců (§ 38ch odst. 4 ZDP). Podmínkou je, že poplatník učinil u všech těchto plátců daně na příslušné zdaňovací období prohlášení k dani podle § 38k ZDP, a vyjma příjmů od daně osvobozených a příjmů, z nichž je vybírána daň srážkou sazbou daně podle § 36 ZDP, nemá jiné příjmy podle § 7 ZDP až § 10 ZDP vyšší než 20 000 Kč. Příjmy z nájmu patří pod § 9 ZDP.

Pokud má zaměstnanec, který plní výše uvedené podmínky, příjmy z nájmu pozemku do 20 000 Kč, nemusí podávat přiznání (pokud neexistuje nějaký jiný důvod pro povinnost podat daňové přiznání), to zn. nemusí takový příjem z nájmu zdaňovat. K částce 20 000 Kč je vhodné uvést, že se jedná o hrubé příjmy, tedy příjmy před odečtením souvisejících výdajů a že v případě poplatníků vedoucích účetnictví se příjmy rozumí jejich výnosy.

Na závěr ještě doplnění k roku 2022 a předchozím rokům. Pro tyto roky platila v souvislosti s výše uvedeným částka pro limitní příjem podle § 7 ZDP až § 10 ZDP nižší, a to ve výši 6 000 Kč.

4.16 Prodej firmy a zdanění příjmů

Majitel firmy, tuto firmu prodal za 10 mil. Kč. V kupní smlouvě ze dne 24. 11. 2023 je sjednána částečná úhrada ve výši cca 3 210 000 Kč do konce listopadu, zbytek částky tj. 6 790 000 Kč bude vyplaceno ve lhůtě 1 měsíce poté, co bude proveden vklad práv dle smlouvy, resp. poté, co jako vlastník předmětných nemovitostí bude v katastru nemovitostí zapsán kupující a zároveň veškeré nemovitosti budou prosty veškerých závazků. Do konce roku 2023 se tak nestalo. Otázkou je, zda podléhá dani z příjmu v roce 2023 celá částka tj. 10 mil. Kč, nebo ta částečná úhrada s tím, že zbytek se zdaní v letošním roce.

Jaké je správné řešení daného případu??

K odpovědi na uvedený dotaz týkající se úplatného převodu podílu v obchodní korporaci musíme vyjít z legislativy platné a účinné k 31. 12. 2023. Předpokládáme, že majitel firmy je fyzická osoba, daňový rezident České republiky, který neměl podíl ve svém obchodním majetku ve smyslu § 4 odst. 4 zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p. p. Podle § 4 odstavce 1 písmeno s) ZDP byly od daně osvobozeny příjmy z úplatného převodu podílu v obchodní korporaci, přesahuje-li doba mezi jeho nabytím a úplatným převodem dobu 5 let. Osvobození se nevztahuje na příjmy z převodu účasti na obchodních společnostech, pokud byly pořízeny z obchodního majetku poplatníka, a to do pěti let po ukončení jeho podnikatelské nebo jiné samostatné výdělečné činnosti. Generální finanční ředitelství v Pokynu GFŘ-D-59 k jednotnému postupu při uplatňování některých ustanovení ZDP, vysvětluje, co se rozumí pod termínem den nabytí u podílů (účasti) společníka na obchodní korporaci (např. společnosti s ručením omezeným). Je to den vzniku společnosti s ručením omezeným, tj. den zápisu do obchodního rejstříku v případě zakládajícího účastníka společnosti. Může to být i den účinnosti smlouvy o převodu podílu v případě nabytí podílu převodem od jiného společníka.

V případě zděděného podílu v obchodní korporaci je to den úmrtí zůstavitele (pokud jde o dědění ze zákona, může být nabytí dědictví vázáno na splnění stanovené podmínky). Pokud by nebyla splněna podmínka pro osvobození tak je příjem z převodu účasti na obchodních společnostech tzv. ostatním příjmem podle § 10 odst. 1 písm. c) ZDP, za předpokladu, že není podíl součástí obchodního majetku poplatníka. V roce 2023 podléhá dani z příjmů příjem ve výši zaplacené částky rovnající se 3 210 000 Kč, a to v případě, že tato částka nebude od daně z příjmů osvobozena ve smyslu § 4 odstavce 1 písm. s) ZDP.

4.17 Uplatnění nároku na daňové zvýhodnění

V souvislosti s uplatňováním daňového zvýhodnění pro zaměstnance každý rok požaduje mzdová účetní předložení nového Potvrzení zaměstnavatele druhého z poplatníků pro uplatnění nároku na daňové zvýhodnění.

Je daný postup správný?

Potvrzení zaměstnavatele druhého z poplatníků-tiskopis MFin 5556 – vzor č. 2 je platné do doby, dokud nedojde ke změně skutečností rozhodných pro poskytnutí daňového zvýhodnění.

Nedojde-li tedy ke změně skutečností rozhodných pro poskytnutí daňového zvýhodnění, nemusí být každý rok předkládáno nové potvrzení.

4.18 Osvojení bratra

Po úmrtí matky si zaměstnanec osvojil svého bratra. Soud proběhl 26. 1. 2024, rozhodnutí nabylo právní moci 27. 2. 2024. Zaměstnancem předáno do mzdové účtárny 20. 3. 2024. Měsíčně uplatněno daňové zvýhodnění na dítě od 3. měsíce, v ročním zúčtování bude uplatněno od 2. měsíce.

Je dané řešení správné?

Daňové zvýhodnění na dítě lze uplatnit již v kalendářním měsíci, ve kterém bylo dítě osvojeno nebo převzato do péče nahrazující péči rodičů na základě rozhodnutí příslušného orgánu. Postup uvedený v zadání dotazu je správný.

4.19 Vyživované dítě poplatníka

Daňové zvýhodnění na vyživované dítě je možné uplatnit v případě, že poplatnice s přítelem ve společně hospodařící domácnosti vychovává (a vyživuje) jeho dítě z předchozího vztahu.

Je předmětná úvaha správná?

Za vyživované dítě poplatníka se, pro účely zákona o daních z příjmů, považuje dítě vlastní, osvojenec, dítě v péči, která nahrazuje péči rodičů, dítě, které přestalo být u tohoto poplatníka z důvodu nabytí plné svéprávnosti nebo zletilosti v pěstounské péči, dítě druhého z manželů, vlastní vnuk nebo vnuk druhého z manželů, pokud jeho rodiče nemají dostatečné příjmy, z nichž by mohli daňové zvýhodnění uplatnit.

Za vyživované dítě poplatníka se podle zákona o daních z příjmů nepovažuje dítě druha/družky, byť žije s dítětem ve společné domácnosti. Daňové zvýhodnění na dítě druha v případě nesezdaného soužití uplatnit nelze.

4.20 Druh a družka

Druh a družka žijí ve společné domácnosti a mají dvě „společné vlastní“ děti. Otázkou je, jak je to s uplatňováním daňového zvýhodnění a jak by to bylo s uplatňováním daňového zvýhodnění např. u druha v případě, že by měl v téže společně hospodařící domácnosti ještě z dřívějšího vztahu další dvě svoje vyživované děti.

Jaké je řešení dané situace?

Mají-li druh a družka např. dvě „společné vlastní“ děti, náleží na ně daňové zvýhodnění ve výši stanovené „na jedno dítě“ a ve výši stanovené „na druhé dítě“. Daňové zvýhodnění na tyto děti může uplatnit ve zdaňovacím období nebo v témže kalendářním měsíci pouze jeden z nich. Musí se dohodnout, který z nich daňové zvýhodnění na tyto děti uplatní, resp. zda si daňové zvýhodnění na tyto dvě děti rozdělí a také se musí nově dohodnout o tom, na které z nich uplatní daňové zvýhodnění ve výši stanovené „na jedno dítě“ a na které ve výši stanovené „na druhé dítě“. V případě, že např. druh má v téže společně hospodařící domácnosti ještě z dřívějšího vztahu další dvě vyživované děti, posuzují se pak u něj dohromady nejen děti, které má společně s družkou ale i tyto jeho další dvě děti.

Vzhledem k tomu, že na dvě s družkou společné děti mu náleží daňové zvýhodnění v tomto případě ve výši stanovené „na jedno dítě“ a ve výši „na druhé dítě“, na své další dvě děti si pak může uplatnit již jen daňové zvýhodnění ve výši stanovené „na třetí a každé další dítě“.

4.21 Nedílné součásti stavebních děl

Společnost s r. o. vlastní halu, do které si nyní nechal zabudovat (betonový základ) sloupový jeřáb. Otázkou je, zda bude tento jeřáb technickým zhodnocením budovy nebo se jedná o samostatnou movitou věc odepisovanou ve 3. odpisové skupině.

Jaké je správné řešení?

Obecně platí, že když je jeřáb nedílnou součástí haly (je s ním počítáno už v kolaudaci stavby), tj. když takovéto zařízení (jeřáb) umožňuje funkci a účel stavby (haly), k němuž byla stavba určena a zkolaudována, tak je jeřáb součástí stavby a odpisuje se spolu s ní. Jeřáb totiž zajišťuje jednu z její hlavních funkcí (např. montáž a manipulace s výrobky) a pouze s ním budova dostává svému účelu. Pokud tomu tak není a jeřáb se instaluje už do zbudované a zkolaudované stavby dodatečně a nedochází s jeho zabudováním zároveň k „rekolaudaci“ stavby z důvodu např. změny účelu či funkce stavby, pak zmíněný jeřáb netvoří jeden funkční celek, a proto bude možné tento jeřáb evidovat jako samostatný movitý majetek a také ho tak samostatně daňově odepisovat. Za předpokladu, že se nejedná o stavební jeřáb, tak v 3. odpisové skupině (Položka Přílohy č. 1 k ZDP (3-29), CZ-CPA 28.22.14). Dále, co se týče stavebního základu, tak ve smyslu Pokynu GFŘ č. D-59 k příloze č. 1 zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p. p. se jedná o nedílné součásti stavebních děl, kterým je mimo jiné technické vybavení stavebních děl, zahrnující kromě např. protipožárních zařízení včetně rozvodů a hasicích přístrojů, rolet, žaluzií, lokálního a ústředního vytápění včetně kotlů, vnitřních rozvodů elektroinstalace včetně nástropních a nástěnných svítidel ad., mimo jiné také např. stavební konstrukce, či konstrukce sloužící k upevňování účelových zařízení. Instalace jeřábu je potřeba do betonového základu, jehož velikost doporučuje výrobce či dodavatel a jehož velikost závisí na technických podmínkách a parametrech jeřábu (výška, nosnost apod.). Montáž a zprovoznění stožáru se neobejde bez předchozího výkopu, betonáže a ukotvení jeřábu do betonového základu. To znamená v praxi zařazení takového vybavení stavebních děl do stejné daňové skupiny, ve které je zařazena budova (dle přílohy č. 1 k ZDP zařazení do 5. nebo 6. odpisové skupiny, tj. odepisování 30 nebo 50 let). V případě haly se bude jednat o zařazení stavebních základů pro jeřáb do 5. odpisové skupiny.

Vybudováním a montáží nového vybavení (stavební základy pro jeřáb) vč. elektroinstalace spočívající v zabudovaných přívodních kabelech dochází k provedení tzv. technického zhodnocení majetku, konkrétně k rekonstrukci a modernizace nemovitosti ve smyslu ustanovení § 33 ZDP, podle kterého se technickým zhodnocením rozumí kromě výdajů na dokončené nástavby, přístavby a stavební úpravy, také rekonstrukce a modernizace majetku, pokud převýšily u jednotlivého majetku (haly) v úhrnu 80 000 Kč. Rekonstrukcí se pro účely ZDP rozumí zásahy do majetku, které mají za následek změnu jeho účelu nebo technických parametrů a modernizací se rozumí rozšíření vybavenosti nebo použitelnosti majetku (haly). Stavební základy jsou v takovém případě technickým zhodnocením haly.

4.22 Daňové zvýhodnění na vyživované dítě

Zaměstnanec, který je nedávno pravomocně rozveden, ale s manželkou i synem ještě bydlí pořád ve společné domácnosti, má nárok na daňové zvýhodnění na dítě. Syn byl svěřen do péče manželky a zaměstnanci bylo vyměřeno výživné.

Je předmětná úvaha správná?

Daňové zvýhodnění na vyživované dítě podle § 35c ZDP může uplatnit poplatník, žijící s dítětem ve společně hospodařící domácnosti. Společně hospodařící domácností se pro účely ZDP rozumí společenství fyzických osob, které spolu trvale žijí a společně uhrazují náklady na své potřeby.

Poplatník uvedený v zadání dotazu je rozveden a platí výživné a nesplňuje tudíž definici společně hospodařící domácnosti, a proto nemá daňové zvýhodnění nárok uplatnit.

4.23 Výše daňového zvýhodnění na děti

Rodičům, kteří se rozvedli, byly na základě rozhodnutí soudu svěřeny čtyři děti do společné péče. Rodiče se rozhodli, že si každý nechá v domácnosti dvě děti.

V jaké roční výši si uplatnění daňové zvýhodnění oba rodiče po rozvodu?

Nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě vzniká jednomu z rodičů, kteří žijí s dítětem ve společně hospodařící domácnosti. Aby si poplatník mohl uplatnit daňové zvýhodnění na dítě, musí splnit podmínku stanovenou v § 35c odst. 1 ZDP, podle kterého poplatník má nárok na daňové zvýhodnění na vyživované dítě, pokud s ním žije ve společně hospodařící domácnosti.

Pokud si každý z rodičů ponechá v domácnosti dvě děti, tak každý z rodičů bude uplatňovat na první dítě 15 204 Kč a na druhé dítě 22 320 Kč.

Řešení č. 4.14 až 4.23 zpracoval Ing. Pavel Novák (IV/2024)

4.24 Zdanění příjmu z prodeje majetku získaného dědictvím

První nemovitost držel původní majitel více než 10 let a po úmrtí zdědil ¼ jeho synovec. Synovec v daném domě nebydlel, pouze přispíval na udržování domu a po roce se s ostatními dědici domluvili a dům prodali. Otázkou je, zda je v tomto případě, kdy dům původní majitel držel léta ve vlastnictví, dědic povinen zdanit příjem z prodeje.

O druhou nemovitost se strýc soudil a soud vyhrál, ale až po své smrti. Takže nemovitost nevlastnil delší dobu a rovnou přešla na dědice. Otázkou je, jestli tato částka podléhá zdanění a jestli je nějaká možnost, jak alespoň částku snížit, aby daň byla nižší.

Ani u jednoho z případů částka nepřesahuje 5mil Kč. Strýc zemřel v roce 2022 a nemovitosti byly prodány v roce 2023.

Jaké je správné řešení daných případů?

Jak vyplývá z ustanovení § 4 odst. 1 písm. b) ZDP, uvedená doba 10 let pro osvobození se v případě dědictví, zkracuje o dobu, po kterou byla nemovitá věc prokazatelně ve vlastnictví zůstavitele, který byl příbuzným v řadě přímé nebo manželem.

V daném případě to však znamená, že na dědictví od strýce se toto osvobození nevztahuje. Osvobození od daně z příjmu je však možné využit v případě, pokud poplatník použije získané prostředky na obstarání vlastní bytové potřeby, což je mimo jiné také splacení úvěru nebo zápůjčky na financování bytové potřeby. Toto osvobození je podmíněno oznámením správci daně v termínu pro podání daňového přiznání.

Podmínka pro osvobození je splněna, pokud poplatník:

a) použije tyto prostředky do konce zdaňovacího období bezprostředně následujícího po zdaňovacím období, ve kterém poplatník tyto prostředky získal, nebo

b) pokud použil částku odpovídající získaným prostředků, na obstarání bytové potřeby před jejich získáním, nejdříve však ve zdaňovacím období bezprostředně předcházejícímu období, ve kterém poplatník tyto prostředky získal.

Pro toto oznámení existuje formulář „Oznámení podle § 4b odst. 2 zákona o daních z příjmů a získání prostředků ve zdaňovacím období, které budou nebo byly použity na obstarání vlastní bytové potřeby podle § 4b odst. 3 zákona.“

Nedojde-li však ke splnění podmínky pro osvobození příjmu spočívající v použití získaných prostředků na obstarání vlastní bytové potřeby, je tento příjem příjmem podle § 10, a to ve zdaňovacím období bezprostředně následujícím po zdaňovacím období, ve kterém poplatník prostředky získal.

Pokud jde o druhý případ, tak i zde lze využít možnost osvobození za podmínky, pokud získané prostředky použije poplatník na obstarání vlastní bytové potřeby.

V případě prodeje, pokud nebude příjem od daně osvobozen, bude uvedený příjem zdaňován podle § 10 ZDP a výdajem bude jednak cena, za kterou poplatník věc prokazatelně nabyl a též částky prokazatelně vynaložené na technické zhodnocení, opravu a údržbu věci, včetně dalších výdajů souvisejících s uskutečněním prodeje.

4.25 Příjem z prodeje nemovitých věcí

OSVČ – podnikající fyzická osoba (plátce DPH) koupil v roce 1993 nemovitost (rodinný dům), kterou zahrnul do svého obchodního majetku. V roce 2019 tuto nemovitost vyřadil z obchodního majetku. Nyní v roce 2024 se rozhodl nemovitost prodat.

Jak to bude s případným osvobozením od daně z příjmů? Bude muset příjem z prodeje uvést do svého daňového přiznání?

Podle § 4 odst. 1 písm. b) ZDP je od daně z příjmů osvobozen příjem z prodeje nemovitých věcí, které byly v období 10 let před prodejem zahrnuty v obchodním majetku až po uplynutí uvedené lhůty. Vzhledem k tomu, že novela ZDP (zákon č. 386/­2020 Sb.), která zavedla výše uvedené osvobození, nabyla účinnosti až 1. 9. 2022, tak se nevztahuje na nemovité věci, které byly nabyty před touto novelou.

V daném případě se tedy použije znění zákona platné před účinností této novely, kdy byla lhůta mezi příjmem z prodeje a vyřazením z obchodního majetku pouze 5 let. Pokud tedy uvedená lhůta 5 let byla splněna, bude příjem z prodeje osvobozen a nebude uváděn v daňovém přiznání.

Řešení č. 4.24 až 4.25 zpracoval Ing. Jiří Nigrin (III/2024)

4.26 Daňové zvýhodnění na děti

Zaměstnankyně nastoupila do zaměstnání v květnu roku 2023. Leden až duben 2023 byla evidována na úřadu práce. U firmy si uplatňuje daňové zvýhodnění na tři děti. Otázko je, zda je možné jí v rámci ročního zúčtování daní doplatit za leden až duben daňové zvýhodnění za 3 děti. Podotýkáme, že podmínka příjmu za rok 2023 alespoň šestinásobku minimální mzdy je splněna. Otec dítěte neměl v té době zaměstnání.

Jak správně postupovat n dané situaci?

Nárok na daňové zvýhodnění na děti je vázán na současné splnění dvou typů podmínek stanovených v § 35c zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p. p. Zaprvé, že dotyčný poplatník (v daném případě matka) žije s dítětem ve společně hospodařící domácnosti na území členského státu Evropské unie nebo státu tvořícího Evropský hospodářský prostor. Za druhé, že jde o jeho tzv. vyživované dítě, což představuje souběh dvou dílčích podmínek – ohledně vztahu k dítěti, a pak co se týká jeho věku, resp. studia.

Není tam žádná podmínka ohledně výše ani doby pobírání zdanitelného příjmu, ta je částečně významná až když nelze daňové zvýhodnění plně zužitkovat formou slevy na dani a poplatník usiluje o daňový bonus. Není proto významné, že poplatník – v daném případě zřejmě matka vyživovaných dětí – měla zdanitelný příjem jen po část kalendářního roku 2023. V souladu s § 35c, § 35d ZDP má nárok na daňové zvýhodnění na tyto děti za celé zdaňovací období – jsou-li splněny věcné podmínky po celý tento rok a nenárokuje jej jiný poplatník (otec).

Ohledně hodnověrného prokázání nároku na daňové zvýhodnění ale v praxi mohou mít (a mají) odlišný názor zaměstnavatelé v roli plátce daně (resp. jejich mzdové účetní) versus zaměstnanci v roli poplatníků. Právě pro předcházení a omezení takovýchto názorových střetů stanoví poměrně jednoznačná a nenáročná pravidla prokazování ala důkazních prostředků zaměstnanci nárokovaných daňových úlev § 38L ZDP. V případě nároku na daňové zvýhodnění odst. 3 dtto, a zaměstnanec nemusí prokazovat nic dalšího ani jinak nebo „silněji“:

Nárok na daňové zvýhodnění při stanovení záloh nebo daně prokazuje poplatník plátci daně

a) úředním dokladem prokazujícím totožnost dítěte …,

b) předložením průkazu ZTP/P …,

c) jsou-li poplatníci vyživující děti v jedné společně hospodařící domácnosti zaměstnaní, potvrzením od zaměstnavatele druhého z poplatníků, ve kterém plátce daně uvede, na které děti druhý z poplatníků uplatňuje daňové zvýhodnění a v jaké výši, případně, že nárok na daňové zvýhodnění neuplatňuje,

d) potvrzením školy, že zletilé dítě … se soustavně připravuje na budoucí povolání studiem …,

e) potvrzením správce daně … že … zletilé dítě … se nemůže soustavně připravovat na budoucí povolání …

To jsou psaná „pravidla hry“ řešící prokazování nároku zaměstnance na daňové zvýhodnění požadované po jeho zaměstnavateli v roli plátce daně. Na což navazují příslušné tiskopisy „Prohlášení poplatníka ke zdanění záloh na daň …“ a „Žádost o roční zúčtování …“, kde poplatník svým podpisem na sebe za tvrzení přebírá právní odpovědnost. A když se tazatel speciálně ptá na potvrzení, nebo čestné prohlášení druhého rodiče – který nemá zaměstnavatele (je např. OSVČ, důchodce, student bez příjmů …) – dosvědčující, že si na stejné děti/dítě nenárokuje daňové zvýhodnění… Tak z výše uvedeného je zřejmé, že na nic takového plátce daně nemá právní nárok! V citovaném § 38L odst. 3 písm. c) ZDP je výslovně právní opora pro takovéto potvrzení – ale jedině od zaměstnavatele druhého z rodičů, opakuji citaci: „Nárok na daňové zvýhodnění … prokazuje poplatník plátci daně … c) jsou-li poplatníci vyživující děti v jedné společně hospodařící domácnosti zaměstnaní, potvrzením od zaměstnavatele druhého z poplatníků …“.

Pokud onen druhý poplatník – zpravidla druhý rodič v domácnosti vyživující nárokované děti – není zaměstnán, a tedy nemá zaměstnavatele ve smyslu legislativní zkratky uvedené v § 6 odst. 2 ZDP ve vazbě na příjmy ze závislé činnosti… pak poplatník v roli zaměstnankyně nemusí nic takového od druhého rodiče (poplatníka) svému zaměstnavateli předkládat!

Je třeba si obecně uvědomit, že zaměstnavatel se statusem plátce daně § 38c ZDP stal malou pobočkou správce daně, jde a priori o „pomocný“ daňový úřad, který je – obdobně jako „velký“ berní úřad – oprávněn činit a požadovat po daňových subjektech pouze to, co mu (tj. plátci) zákon výslovně umožňuje, ne co jej napadne.

4.27 Nájmem (pronájmem) nemovitého majetku

Otec koupil penzion, tento penzion nemá v obchodním majetku. Penzion bude nyní provozovat jeho syn. Je nutné, aby otec se synem uzavřel nájemní smlouvu a penzion mu pronajal, nebo může poskytnout synovi penzion bezplatně? Pokud ano, bude to mít nějaké daňové dopady, jak na straně otec, tak syna. Syn je OSVČ a v roce 2024 vstoupil do paušálního režimu.

Jaké je řešení dané situace?

Z právního i daňového hlediska je zásadní rozdíl mezi nájmem (pronájmem) nemovitého majetku (nebo jeho části) a poskytováním ubytovací služby. V případě pen­zionu jde zpravidla o druhý případ. Přičemž poskytování ubytování (ubytovací služby) představuje podnikání (živnostenské) coby tzv. samostatnou činnost dle § 7 zákona č. 586/­1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p. p. A je úplně jedno, zda poskytovatel má předmětnou nemovitou věc – budovu – ve svém obchodním majetku nebo nemá, a třeba je i poplatníkem v paušálním režimu dle § 2a ZDP usilující o paušální daň z příjmů ad § 7a ZDP.

Nabízení vesměs krátkodobého ubytování nelze právně charakterizovat jako pouhou a priori pasivní službu nájmu nemovité věci. Zpravidla se totiž věcně jedná o aktivní poskytování ubytovací služby, která patří mezi živnostenské druhy podnikání a představuje zmíněný příjem fyzické osoby ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP. Což návazně brání tomu, aby se mohlo jít o příjem z nájmu dle § 9 ZDP – s ohledem na vylučovací návětí 1. odstavce – který nepodléhá pojistnému OSVČ, ale také brání paušální dani (přesáhne-li limit 50 000 Kč/rok).

Co se míní „provozováním penzionu synem“. Lze si totiž představit pestrou paletu reálných způsobů „provozování penzionu“. Syn by nutně nemusel být vlastníkem dané budovy, ale třeba pouze jeho smluvním správcem, nebo zaměstnancem otce (vlastníka), syn by si mohl pronajmout penzion coby část nemovité věci (míněno pozemku, na kterém se nachází, jehož je stavba součástí), případně formou tzv. nájmu (části) obchodního závodu (dříve podnik) otce, a jistě by právníci vymysleli řadu dalších druhů smluvního pojetí „provozu“ penzionu. Nicméně přidržím se většinového chápání tohoto slovního spojení, kdy se má za to, že penzion provozuje jeho právní vlastník nebo nájemce budovy – obě varianty mají svá daňová úskalí…

Darování penzionu synovi evidentně přímo souvisí se synovou podnikatelskou činností (poskytování ubytovacích služeb v této budově). Proto z hlediska daně z příjmů uvízne přednostně mezi věcně odpovídajícími příjmy ze samostatné činnosti dle § 7 ZDP – které musí syn zdanit, byť jde o bezúplatné nepeněžité, což mimo jiné zkomplikuje jejich daňové ocenění v souladu s § 3 odst. 3 ZDP. Proto se nemůže jednat o zbytkové „ostatní příjmy“ ve smyslu § 10 odst. 1 písm. n) ZDP, které by bylo možno – mezi osobami blízkými – zpravidla od daně osvobodit podle § 10 odst. 3 písm. c) bodu 1 ZDP. Podotýkám, že i případný úplatný převod – prodej penzionu, resp. celé nemovité věci – by byl daňově nepříjemné s ohledem na vztah „spojených osob“ ve smyslu § 23 odst. 7 ZDP, kdy by se (raději) muselo pro daňově účely pracovat s aktuální cenou obvyklou. A rovněž při nájmu penzionu synovi by bylo nutno dohodnout cenu (nájemné) ve složitě prokazované odpovídající „ceně obvyklé“.

V souladu s § 4a písm. m) bodem 1 ZDP je od daně z příjmů fyzické osoby osvobozen mj. majetkový prospěch vypůjčitele v případě tzv. výpůjčky, což je bezplatné přenechání nezuživatelné věci (např. nemovité) k dočasnému užívání ujednaným způsobem. Toto osvobození se přitom obecně vztahuje na všechny druhy příjmů fyzických osob – včetně příjmů ze samostatné (podnikatelské) činnosti, resp. vyloučeny jsou pouze příjmy spadající mezi příjmy ze závislé činnosti alias ze zaměstnání ve smyslu § 6 ZDP, které takto osvobodit nelze. Ovšem pak by prakticky nebylo možno daňově uplatnit odpisy (pořizovací alias vstupní ceny) budovy penzionu, jelikož vlastník – otec – by z tohoto majetku neměl žádné zdanitelné příjmy a syn není v postavení odpisovatele.

Řešení č. 4.26 až 4.27 zpracoval Ing. Martin Děrgel (IV/2024)

4.28 Zkrácený pracovní úvazek

Zaměstnankyně má pouze příjmy ze závislé činnosti, přičemž pracuje na zkrácený pracovní úvazek. Zaměstnankyně učinila u zaměstnavatele prohlášení k dani a uplatňuje daňové zvýhodnění na dvě děti žijící s poplatnicí ve společně hospodařící domácnosti. V roce 2024 jsou její příjmy ze závislé činnosti v lednu a dubnu 9 500 Kč a v říjnu 10 200 Kč (v těchto měsících obdrží zaměstnankyně k základní mzdě i čtvrtletní odměnu), v ostatních měsících pak jsou její příjmy ze závislé činnosti nižší než 8 200 Kč.

Jak je to s uplatněním slevy na dani?

Z dosažených příjmů po uplatnění měsíční základní slevy na dani na poplatníka vychází nulová záloha na daň. Za měsíce leden, duben a říjen 2024 vyplatí zaměstnavatel zaměstnankyni daňové zvýhodnění na dvě děti formou měsíčního daňového bonusu ve výši 1 267 Kč + 1 860 Kč = 3 127 Kč; v ostatních měsících příjem nedosahuje částky 9 450 Kč, proto zaměstnankyni v těchto měsících nepřísluší daňové zvýhodnění na dítě formou výplaty daňového bonusu.

Protože za rok 2024 příjmy ze závislé činnosti u poplatníka nedosáhnou výše 113 400 Kč, nemá poplatník nárok na daňové zvýhodnění formou daňového bonusu v rámci ročního zúčtování záloh a daňového zvýhodnění. Ve smyslu znění § 35d odst. 6 ZDP však zůstane zaměstnankyni vyplacený daňový bonus za měsíce leden, duben a říjen 2024 zachován.

4.29 Starobní důchod a penze ze zahraničí

Občan pobírá starobní důchod z českého důchodového pojištění a penzi z Rakouska. Za rok 2024 obě částky souhrnně (po přepočtu rakouské penze na českou měnu dle § 38 odst. 1 ZDP) dosáhnou výše 720 000 Kč. Jiné příjmy občan nemá.

Jak bude postupovat občan pobírající starobní důchod a současně penzi ze zahraničí?

Pro daňové řešení penze z Rakouska musíme vycházet ze smlouvy mezi ČR a Rakouskem o zamezení dvojímu zdanění a zabránění daňovému úniku v oboru daní z příjmu a z majetku (č. 31/­2007 Sb. m. s.). V článku 17 této smlouvy se uvádí, že penze a jiné podobné platy vyplácené rezidentu jednoho smluvního státu z důvodu dřívějšího zaměstnání podléhají s výhradou ustanovení článku 18 odstavce 2 zdanění jen v tomto státě. Z toho vyplývá, že penze vyplácená občanovi z Rakouska podléhá zdanění v ČR.

Výše důchodu a penze převyšující za rok 2024 hranici pro osvobození od daně z příjmů činí 39 600 Kč a tato částka přichází ke zdanění dle § 10 ZDP jako tzv. ostatní příjem. Vzhledem k tomu, že částka ke zdanění nedosáhne limitní výše 50 000 Kč stanovené v § 38g odst. 1 ZDP pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob, nemusí občan podávat daňové přiznání za rok 2024.

4.30 Příjmy z podnikání a z nájmu

Občan má příjmy ze samostatné činnosti na základě živnostenského oprávnění zdaňované dle § 7 ZDP a dále příjmy z nájmu bytu zdaňované dle § 9 ZDP. V roce 2024 je dlouhodobě nemocen a jeho příjmy z podnikání za zdaňovací období 2024 dosáhnou pouze 113 000 Kč, ke kterým uplatňuje paušální výdaje ve výši 60 %. Příjmy z nájmu bytu má ve výši 210 000 Kč, ke kterým uplatňuje skutečné výdaje včetně odpisu ve výši 90 000 Kč. Ve společně hospodařící domácnosti s ním žije 1 studující dítě, na které hodlá uplatnit daňové zvýhodnění.

Jak je to z pohledu daně z příjmů?

Dílčí základ daně dle § 7 ZDP činí 113 000 Kč – 113 000 Kč × 0,6 = 45 200 Kč, dílčí základ daně dle § 9 ZDP činí 210 000 Kč – 90 000 Kč = 120 000 Kč. Celkový základ daně z příjmů za rok 2024 činí 165 200 Kč a z něho vypočtená daň z příjmů 24 780 Kč. Z takto vypočtené daně si uplatní poplatník ze základní slevy na poplatníka 30 840 Kč pouze částku 24 780 Kč a zbytek této slevy propadá. Daňová povinnost poplatníka je za rok 2024 nulová a měl by tedy nárok na daňové zvýhodnění na jedno dítě formou daňového bonusu ve výši 15 204 Kč.

Dle znění § 35c odst. 4 ZDP se do limitní výše příjmů pro přiznání daňového bonusu započítávají pouze příjmy ze závislé činnosti a příjmy ze samostatné činnosti, ale nezapočítávají se příjmy z nájmu zdaňované dle § 9 ZDP. Proto v našem případě poplatník nemá nárok na daňový bonus na vyživované dítě – jeho příjem z podnikání nedosáhl výše 113 400 Kč (poplatníkovi chybí pouze částka 400 Kč).

Pokud by však byl najímaný byt zařazen do obchodního majetku poplatníka, byl by příjem z nájmu zdaňován dle § 7 odst. 2 písm. b) ZDP a pak by příjem dle § 7 ZDP činil za rok 2024 výši 113 000 Kč + 210 000 Kč = 323 000 Kč.

Pokud by poplatník uplatňoval k oběma příjmům dle § 7 ZDP paušální výdaje (jedná se o jeden dílčí základ daně), činil by jeho základ daně (113 000 Kč – 113 000 Kč × 0,6) + (210 000 Kč – 210 000 Kč × 0,3) = 192 200 Kč a vypočtená daň po slevě na poplatníka činí 0 Kč.

Poplatník by měl v tomto případě při nulové daňové povinnosti nárok na daňový bonus v plné výši na 1 dítě 15 204 Kč, protože splňuje podmínku pro výplatu daňového bonusu dle § 35c odst. 4 ZDP.

Řešení č. 4.28 až 4.30 zpracoval Ing. Ivan Macháček (IV/2024)

n

Paušální daň

4.31 Zvolení pásem paušálního režimu

Podnikatel provozuje pouze řemeslnou živnost a hodlá od roku 2025 uplatnit paušální režim a platit paušální daň, protože nemá jiné zdanitelné příjmy, děti má dospělé, takže neuplatňuje daňové zvýhodnění na děti a rovněž nehodlá uplatnit žádné nezdanitelné částky základu daně dle § 15 ZDP. Za rok 2024 dosáhne příjmy z podnikání ve výši 1 900 000 Kč, ke kterým uplatňuje skutečné výdaje.

Jaký je správný postup?

U řemeslné živnosti lze uplatnit výdaje procentem z příjmů ve výši 80 %. Vzhledem k tomu, že živnostník dosáhne za rok 2024 příjmy v částce nižší než 2 mil. Kč, může se dle vymezení rozsahu tří pásem paušálního režimu přihlásit do I. pásma paušálního režimu, ale může si zvolit (dobrovolně) rovněž II. i III. pásmo paušálního režimu.

K možnému zvolení pásem paušálního režimu lze uvést, že pro poplatníka je výhodnější vstupovat do co nejnižšího pásma paušálního režimu, protože čím vyšší je toto pásmo paušálního režimu, tím vyšší jsou měsíční paušální zálohy a tím i celková roční daň z příjmů a obě pojistné.

4.32 Paušální režim

Od ledna 2025 se soukromý právník rozhodl vstoupit do paušálního režimu. V roce 2024 dosáhl zdanitelné příjmy z výkonu právní činnosti ve výši 1 400 000 Kč, ke kterým uplatňuje paušální výdaje ve výši 40 %. Jiné zdanitelné příjmy nemá.

Jak postupovat v dané situaci?

Protože poplatník dosáhl za rok 2024 příjmy v částce nižší než 1,5 mil. Kč, může se dle vymezení rozsahu tří pásem paušálního režimu přihlásit do II. pásma paušálního režimu, ale může si zvolit (dobrovolně) i III. pásmo paušálního režimu, nemůže však vstoupit do I. pásma paušálního režimu, neboť jeho příjmy v roce 2024 přesáhly 1 mil. Kč a jde o příjmy s možným uplatněním paušálních výdajů ve výši 40 %.

V daném případě by byl vstup poplatníka do III. pásma paušálního režimu vhodný pouze v situaci, pokud poplatník očekává, že se mu bude ve zdaňovacím období 2025 více dařit než v roce 2024 a že dosáhne vyšší příjmy z poskytování právních služeb překračující částku 1 500 000 Kč, takže v nastávajícím zdaňovacím období by překročil limity pro pásmo, které dosud splňoval, ale naplnil by limity pro vyšší pásmo.

4.33 Přestup do paušálního režimu

Živnostník provozující pouze řemeslnou živnost je v roce 2024 ve druhém pásmu paušálního režimu a chce přestoupit od roku 2025 do 1. pásma paušálního režimu, protože v roce 2024 dosáhne rozhodné příjmy ve výši 1 400 000 Kč.

Jako má poplatník postupovat?

Poplatník splňuje podmínku pro účast v 1. pásmu paušálního režimu (jeho příjmy s možným uplatněním paušálních výdajů 80 % nepřesahují v roce 2024 výše 2 mil. Kč). Pro účast v 1. pásmu musí (při splnění dalších dříve platných podmínek pro účast v paušálním režimu) podat správci daně oznámení o změně zvoleného pásma paušálního režimu, a to do desátého dne zdaňovacího období, od kterého mění zvolené pásmo paušálního režimu (tj. do 10. 1. 2025).

Poplatník může nadále zůstat v původním, tj. druhém pásmu paušálního režimu, aniž by musel vůči správci daně cokoliv činit.

4.34 Poplatník v paušálním režimu

Od 1. 1. 2023 podnikatel vstoupil do paušálního režimu a hradí každý měsíc paušální zálohu. V roce 2024 pokračuje v paušálním režimu se zařazením do prvního pásma paušálního režimu. V prosinci 2024 prodá za 126 000 Kč osobní automobil, který měl před vstupem do paušálního režimu v roce 2022 zahrnut ve svém obchodním majetku.

Jaké je řešení dané situace?

Pokud je poplatník v paušálním režimu, nemá obchodní majetek. Příjem z prodeje automobilu není osvobozen od daně z příjmů dle § 4 odst. 1 písm. c) ZDP, protože prodej automobilu se uskutečnil dříve než pět let od jeho vyřazení z obchodního majetku. Proto je tento příjem zahrnut ke zdanění dle § 10 ZDP. Tím poplatník nesplnil podmínku stanovenou v § 7a odst. 1 ZDP, že celková výše příjmů poplatníka z kapitálového majetku, z nájmu a ostatní příjmy (pokud se nejedná o příjmy od daně osvobozené, příjmy, které nejsou předmětem daně, a příjmy, ze kterých je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně) nepřesahuje částku 50 000 Kč.

Daň poplatníka není za rok 2024 rovna paušální dani, a poplatník musí podat za rok 2024 daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob včetně přehledů na správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovnu. Zaplacené zálohy na daň a na pojistné v rámci platby měsíční paušální zálohy se započtou na výši výsledné daně z příjmů a výsledné výše pojistného na sociální a zdravotní pojištění. Poplatník však zůstává v roce 2025 v paušálním režimu.

4.35 Pásmo paušálního režimu

V roce 2024 je advokát ve druhém pásmu paušálního režimu, ale za rok 2024 přesáhl příjmy pro toto pásmo paušálního režimu, neboť jeho rozhodné příjmy činí 1 900 000 Kč. Chce však zůstat i nadále v paušálním režimu a platit paušální zálohy.

Jako má poplatník vyřešit donou situaci?

Poplatník splňuje podmínku pro účast ve III. pásmu paušálního režimu (jeho příjmy, ke kterým by mohl uplatnit paušální výdaje ve výši 40 %, nepřesahují v roce 2024 částku 2 mil. Kč). Poplatník musí podat oznámení o jiné výši paušální daně na její vyšší výši z důvodu, že přesáhl rozhodné příjmy pro zvolené pásmo, a doplatit paušální daň a paušální veřejná pojistná za zdaňovací období roku 2024 ve výši odpovídající 3. pásmu paušálního režimu za toto zdaňovací období (doplatek rozdílu je splatný ke dni vyměření paušální daně a paušálních veřejných pojistných podle § 38lj ZDP, tj. uplynutím posledního dne lhůty pro podání daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob poplatníka, jehož daň je rovna paušální dani).

4.36 Daňové zvýhodnění na vyživované dítě

Od 1. 1. 2024 přešel podnikatel do prvního pásma paušálního režimu a platí v roce 2024 měsíční paušální zálohy ve výši 7 498 Kč. V červnu 2024 se manželce narodilo dítě a podnikatel hodlá uplatňovat daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s poplatníkem ve společné domácnosti.

Jak postupovat v dané situaci?

Podnikatel splňuje v průběhu roku 2024 podmínky obsažené v § 2a ZDP a zůstává stále v paušálním režimu, protože u něho nedochází k situací uvedené v § 2a odst. 8 ZDP. Musí stále platit měsíční paušální zálohy, za zdaňovací období 2024 nepodává daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob. Tatáž situace platí i pro rok 2025. Pokud chce poplatník uplatňovat daňové zvýhodnění na narozené dítě, je jediným řešením dobrovolně vystoupit z paušálního režimu ve smyslu § 38le ZDP. Oznámení o dobrovolném vystoupení z paušálního režimu poplatník musí podat správci daně do desátého dne zdaňovacího období bezprostředně následujícího po zdaňovacím období, jehož uplynutím přestane být poplatníkem v paušálním režimu.

V oznámení pak poplatník uvede zdaňovací období 2024, jehož uplynutím přestává být poplatníkem v paušálním režimu (tedy počínaje zdaňovacím obdobím 2025). Daňové zvýhodnění na dítě tak může uplatnit až za rok 2025, kdy již není v paušálním režimu, neplatí paušální zálohy a za rok 2025 podává řádné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob včetně příslušných přehledů na obě pojištění.

4.37 Podnikatel s příjmy z podnikání a s příjmy ze závislé činnosti

Od 1. 4. 2024 podnikatel zahájil podnikání a rozhodl se k tomuto datu vstoupit do 1. pásma paušálního režimu, neboť splňoval podmínky pro toto pásmo paušálního režimu dle § 2a odst. 5 ZDP. Od října 2024 uzavřel dohodu o provedení práce do 31. 12. 2024, na základě, které obdržel za každý měsíc odměnu z dohody v rozmezí 9 000 Kč až 10 000 Kč. U zaměstnavatele poplatník neučinil prohlášení k dani a zaměstnavatel mu proto dle § 6 odst. 4 písm. a) ZDP zdanil příjmy z dohody srážkou podle zvláštní sazby daně 15 % [dle § 36 odst. 2 písm. m) ZDP].

Jako má podnikatel postupovat?

Vzhledem k tomu, že dle § 7a odst. 1 písm. b) bod 3 ZDP není na překážku pro uplatnění paušální daně situace, kdy poplatník má ve zdaňovacím období, kdy je na konci zdaňovacího období poplatníkem v paušálním režimu, příjmy, ze kterých je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, bude se daň za zdaňovací období 2024 u poplatníka rovnat paušální dani, tedy částce 7 498 Kč × 9 měsíců = 67 482 Kč.

Podnikatel s příjmy z podnikání a s příjmy ze závislé činnosti zdaňované dle § 6 odst. 4 ZDP tak nemusí podávat daňové přiznání za rok 2024 ani příslušné přehledy na pojištění, a i pro zdaňovací období 2025 zůstává v paušálním režimu.

4.38 Příjmy zdaňované zaměstnavatelem

Od 1. 1. 2024 vstoupil podnikatel do prvního pásma paušálního režimu dle § 2a odst. 1 ZDP a platí měsíční paušální zálohy ve výši 7 498 Kč. Od 1. 9. 2024 má poplatník kromě příjmů z podnikání i příjmy ze závislé činnosti. U zaměstnavatele, se kterým uzavřel pracovní poměr, učinil prohlášení k dani na rok 2024.

Jaké je správné řešení?

Vzhledem k tomu, že se v daném případě nejedná o příjmy ze závislé činnosti zdaňované srážkou podle zvláštní sazby daně, ale o příjmy zdaňované zaměstnavatelem měsíční zálohou na daň včetně odvodu pojistného na sociální a zdravotní pojištění, nejsou splněny u poplatníka podmínky pro stanovení paušální daně dle § 7a odst. 1 ZDP a daň poplatníka na konci zdaňovacího období 2024 není rovna paušální dani. Poplatník sice zůstává v paušálním režimu a má povinnost i nadále v roce 2024 platit měsíční paušální zálohy, ale za zdaňovací období 2024 je povinen podat daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob, ve kterém uvede veškeré zdanitelné příjmy (ze závislé činnosti i ze samostatné činnosti) a na vypočtenou skutečnou daň se započtou jak zaplacené paušální zálohy na daň (100 Kč × 12 = 1 200 Kč), tak sražené zálohy ze závislé činnosti zaměstnavatelem. Obdobně bude postupovat poplatník i v rámci podání Přehledu o příjmech a výdajích a výpočtu odvodu na sociální a zdravotní pojištění za rok 2024, se započtením paušálních záloh na pojistné na sociální pojištění (4 430 Kč × 12 = 53 160 Kč) a na zdravotní pojištění (2 968 Kč × 12 = 35 616 Kč).

Poplatník může v daňovém přiznání uplatnit veškeré odpočty od základu daně (např. zaplacené příspěvky na své doplňkové penzijní spoření) a rovněž příslušné slevy na dani (např. základní slevu na dani na poplatníka, daňové zvýhodnění na vyživované dítě), což v případě uplatnění paušální daně nemohl.

Pokud hodlá podnikatel pokračovat v závislé činnosti i po 1. 1. 2025, může dobrovolně vystoupit z paušálního režimu ve smyslu § 38le ZDP. Oznámení o dobrovolném vystoupení z paušálního režimu poplatník musí podat správci daně do desátého dne zdaňovacího období bezprostředně následujícího po zdaňovacím období, jehož uplynutím přestane být poplatníkem v paušálním režimu. V oznámení pak poplatník uvede zdaňovací období 2024, jehož uplynutím přestává být poplatníkem v paušálním režimu (tedy počínaje zdaňovacím období 2025).

4.39 Uplatnění paušálních výdajů

Podnikatel provozuje řemeslnou živnost a vede daňovou evidenci. Podnikatel dosáhne za rok 2024 zdanitelné příjmy ve výši 3 000 000 Kč a daňově uznatelné výdaje ve výši 1 300 000 Kč. Jiné příjmy poplatník nemá.

Jak je to z pohledu daně z příjmů?

n  Porovnání zdanění v roce 2024

Údaje v Kč	Uplatnění paušálních výdajů	Uplatnění skutečných výdajů
Zdanitelné příjmy	3 000 000	3 000 000
Výše výdajů	1 600 000	1 300 000
Základ daně z příjmů	1 400 000	1 700 000
Základ daně pro sazbu 15 %	1 400 000	1 582 812
Daň z příjmů 15 %	210 000	237 421,80
Základ daně pro sazbu 23 %	0	117 188
Daň z příjmů 23 %	0	26 953,24
Výše daně po zaokrouhlení	210 000	264 376
Sleva na dani na poplatníka	30 840	30 840
Výsledná daň	179 160	233 536

 

Výše uplatněných paušálních výdajů se rovná limitní výši 80 % z částky 2 milionů Kč. V daném případě je pro poplatníka výhodné v daňovém přiznání za rok 2024 přejít z daňové evidence na paušální výdaje. Poplatník však nesmí zapomenout na případnou úpravu základu daně z příjmů za rok 2023 dle § 23 odst. 8 písm. b) ZDP v podaném dodatečném daňovém přiznání za rok 2023 včetně podání opravného přehledu na správu sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovnu.

Řešení č. 4.31 až 4.39 zpracoval Ing. Ivan Macháček (IV/2024)

 

DPH

4.40 Plátce může DPH snížit vstupní cenu HM

Firma vznikla jako neplátce DPH v září 2023, kdy koupila počítačovou sestavu za 100 000 Kč + 21 000 DPH, kterou začala rovnoměrně daňově odpisovat v první odpisové skupině ze vstupní ceny 121 000 Kč. Za rok 2023 proto uplatnila daňový odpis 20 %, tj. 24 200 Kč. Od května 2024 se firma stala plátcem DPH a v souladu s § 79 ZDPH nárokovala odpočet daně jako při jednorázové úpravě odpočtu daně ve 2. roce po pořízení z 5leté lhůty pro úpravu odpočtu daně u movitých věcí. Tedy jako čtyři pětiny DPH na vstupu 21 000 Kč = 16 800 Kč.

Jak postupovat v daném případě?

U této částky odpočtu DPH na vstupu z odpisovaného HM má firma na poli daně z příjmů na výběr:

- buď jí zahrne do svých zdanitelných příjmů (výnosů) a počítačovou techniku doodepíše z ceny 121 000 Kč,

- nebo o ni sníží vstupní cenu počítačové techniky na 104 200 Kč a z této změněné vstupní ceny bude počítat daňové odpisy v roce 2024 ve výši 40 %, tj. 41 680 Kč a v roce 2025 také 40 %, protože ale odpisovat lze hmotný majetek maximálně do výše změněné vstupní ceny bude odpis za rok 2025 již jen zbylých 38 320 Kč.

4.41 DPH u úplatných plnění pro „spojené osoby“

Mateřská společnost A se zabývá pouze pronájmem bytů fyzickým osobám k bydlení – což je plnění osvobozené od daně bez nároku na odpočet DPH. Proto nemůže být plátcem DPH, a i kdyby se jim nakrásně stala – například protože uskutečňuje také další plnění s nárokem na odpočet – tak by stejně neměla nárok na odpočet daně na vstupu související s těmito osvobozenými pronájmy, například u oprav pronajímaných prostor.

Stavební firma B je plátcem DPH a také 100 % dceřinou společností firmy A. Mezi těmito „spojenými osobami“ bylo dohodnuto provedení opravy nebo rekonstrukce koupelny v jednom z bytů pronajímaných mateřskou společností, a to za smluvní cenu 50 000 Kč bez DPH. Přičemž obvyklá cena takovéto zakázky firmy B pro jinou „nespojenou osobu“ by byla 150 000 Kč bez daně.

Jak je to z pohledu DPH?

Pokud by dodavatel B standardně přiznával DPH na výstupu z účelově snížené sjednané ceny 50 000 Kč, došlo by samozřejmě k poškození daňových zájmů České republiky. Čemuž brání § 36a ZDPH, podle kterého musí dceřiná společnost B přiznat DPH na výstupu nikoli ze sjednané ceny 50 000 Kč, ale z vyšší ceny obvyklé 150 000 Kč, tak jako by odběratelem byla nespojená osoba.

4.42 Nepeněžitý vklad z hlediska DPH

Matka, a. s. (plátce DPH) coby jediný společník firmy Dcera, s. r. o. rozhodla o zvýšení ZK vkladem automobilu, při jehož pořízení uplatnila odpočet DPH na vstupu. Znalec ocenil předmět vkladu na 200 000 Kč.

Jak je to z pohledu DPH?

Jelikož vkladatel Matka, a. s. uplatnil u vozidla odpočet DPH, je jeho vklad předmětem DPH, a protože nejde o plnění osvobozené, je zdanitelné a podléhá DPH na výstupu. Základem pro výpočet DPH bude znalecké ocenění 200 000 Kč, které je považováno za cenu včetně 21 % DPH.

Daň se vypočte metodou shora podle § 37 písm. b) ZDPH jako rozdíl mezi hodnotou auta a částkou vypočtenou jako podíl hodnoty auta a koeficientu pro základní sazbu daně 1,21 = 200 000 Kč – 200 000 Kč / 1,21 = 200 000 Kč – 165 289,26 Kč = 34 710,74 Kč.

Pokud je nabyvatel vkladu (Dcera, s. r. o.) plátcem DPH nebo se jím do 12 měsíců stane, může si uplatnit odpočet DPH z přijatého nepeněžitého vkladu. Což potvrdil Koordinační výbor č. 339/14.09.11 „Uplatňování DPH v případě nepeněžních vkladů a souvislosti v oblasti účetnictví a daně z příjmů právnických osob“.

4.43 Záloha na dodání zboží v tuzemsku

PC, s. r. o. obchoduje s počítači a je měsíční plátce DPH. V lednu 2024 přijala objednávku na počítač, přičemž byla ihned uhrazena záloha 12 100 Kč. K uskutečnění dodání počítačové sestavy dojde až v březnu.

Jak postupovat v případě zálohy na dodání zboží v tuzemsku?

Při zaplacení zálohy v lednu před uskutečněním plnění (dodáním zboží) vznikla plátci povinnost přiznat DPH na výstupu z přijaté zálohy, resp. úplaty. Jsou totiž splněny všechny tři podmínky pro uplatnění této výjimky – zdanění již úplaty (zálohy) před uskutečněním plnění. Předmětné zálohované zdanitelné plnění je totiž známo dostatečně určitě: ad a) dodávaným zbožím bude stolní počítač, ad b) tomuto plnění odpovídá základní sazba daně 21 %, ad c) místo plnění se nachází v tuzemsku (jde o tzv. dodání zboží bez pohybu v kamenné prodejně).

Prodejce proto musel z lednové zálohy přiznat DPH na výstupu, kterou vypočetl tzv. metodou shora dle § 37 písm. b) ZDPH = 12 100 Kč – 12 100 Kč / 1,21 = 12 100 Kč – 10 000 Kč = 2 100 Kč. Podle § 36 odst. 2 ZDPH je základem daně rozdíl mezi přijatou úplatou a vypočtenou DPH = 12 100 Kč – 2 100 Kč = 10 000 Kč. Při uskutečnění zdanitelného plnění – dodání, resp. prodeji počítačové sestavy – v březnu 2024 pak prodejce (v roli plátce daně) vypočte příslušnou DPH na vstupu už pouze z doplatku metodou stanovenou v § 37a ZDPH.

4.44 OSVČ s paušálními výdaji a obchodní majetek

OSVČ podniká v oboru vedení účetnictví a ještě také vyráběla vonné svíčky, s nimiž ale nyní končí. Vlastní administrativu si usnadňuje tím, že uplatňuje paušální výdaje procentem z příjmů, takže nemá obchodní majetek z hlediska DPFO. Kvůli vyššímu obratu je plátcem DPH, a pro účely této daně má obchodní majetek – majetkové hodnoty, které ji slouží pro podnikání. Mimo jiné jde o stolní počítač (koupený za 30 000 Kč), osobní automobil (zakoupený před pěti lety), nevyužité suroviny pořízené za účelem výroby svíček, k čemuž ale již nedojde, a vyrobené neprodané svíčky. Všechny tyto čtyři „majetkové hodnoty“ nyní prodává.

Jak je to z pohledu DPH?

Z hlediska daně z příjmů nejde o prodej obchodního majetku a jen poslední položka – vyrobené svíčky – je věcí, se kterou obchoduje (zboží nebo výrobky). Proto ohledně prvních tří věcí – počítač, auto, suroviny – nepůjde o příjem z její samostatné (podnikatelské) činnosti podle § 7 ZDP, ale o ostatní příjem podle § 10 ZDP. Přičemž u všech těchto položek jsou splněny podmínky pro osvobození od daně dle § 4 odst. 1 písm. c) ZDP.

Jen výprodej hotových výrobků (svíček) je zdanitelný příjem ze samostatné (podnikatelské) činnosti OSVČ. Což ale nemá žádný vliv na DPH, z jejíhož hlediska se jedná ve všech čtyřech případech o prodej obchodního majetku plátce, který je předmětem DPH. Proto jejich výprodej standardně zatíží DPH na výstupu.

4.45 Odpočet daně – nákup PHM

Stavební firma načepovala u prodejce PHM benzín do svého (nebo najatého) vozidla za 1 000 Kč bez daně. Obě firmy jsou plátci DPH, takže prodejce paliva musel při jeho dodání – natankování – přiznat DPH na výstupu se sazbou daně 21 %, tedy ke své prodejní ceně 1 000 Kč připočíst povinnou daňovou přirážku 210 Kč.

Může si stavební firma uplatnit odpočet DPH na vstupu z koupené PHM?

Je sice plátcem – jinak by na odpočet nemohla ani pomyslet – jenže zadarmo a bez práce to mít nebude. Hlavní podmínkou je, že toto přijaté zdanitelné plnění – koupený benzín – použije v rámci své ekonomické (podnikatelské) činnosti pro uskutečňování „nárokových“ plnění. Tedy zejména pro vlastní zdanitelná plnění, například při svých stavebních zakázkách. Což zřejmě bude nejčastější reálný případ. Toto své tvrzení, ale musí plátce umět prokázat – např. knihou jízd.

Je ale také možné, že jde o stavební firmu OSVČ – pana Pepy – který nakoupil benzín před rodinnou rekreací v Beskydech. Pak tedy – i když jde o plátce DPH – nesplní podmínkou, že přijaté zdanitelné plnění (benzín koupený od plátce) použije v rámci své ekonomické (podnikatelské) činnosti. A proto nebude mít nárok na odpočet DPH na vstupu z nakoupené PHM – ani zčásti – tuto soukromou jízdu neuvádí do „firemní“ knihy jízd.

4.46 „Povinný“ finanční leasing

Drobný živnostník provozující všemožné pomocné stavební práce a není plátcem DPH. Protože si už něco nastřádal a s podnikáním to myslí vážně a dlouhodobě, rozhodl se pořídit si bagr. Na přímou koupi sice nemá potřebných cca 500 000 Kč a zadlužovat se úvěrem nechce, ale spočítal si, že finanční leasing na 5 let by měl v pohodě utáhnout – počítal s měsíčními splátkami cca 10 000 Kč. Vyhlédnul si dokonce už i prodejce stavební techniky, který by mu v tomto směru vyšel vstříc. Prodejce je samozřejmě plátcem DPH, a tak živnostníka upozornil, že kromě pochopitelně vyšší první splátky cca 50 000 Kč bude muset požadovat úhradu také DPH z celé sjednané částky, tedy 21 % z cca 500 000 Kč, což činí něco přes 100 000 Kč.

Jak postupovat v dané situaci?

Pokud by živnostník byl plátcem DPH – což se mu možná vyplatí i jen z důvodu koupě bagru – tak by úvodní plná daňová povinnost až takovým problémem nebyla. Zhruba do dvou měsíců by jí dostal vyplacenu „zpět“ od správce daně formou nadměrného odpočtu.

Jako neplátce ale samozřejmě tuto možnost nemá, a proto z finančních důvodů nemohl s prodejcem bagru uzavřít smlouvu o finančním leasingu s povinným převodem.

4.47 Nedoložená ztráty dlouhodobého majetku

Pizza, s. r. o. je plátce DPH s měsíčním zdaňovacím obdobím sídlící v Brně. V souladu se svým názvem se zabývá výrobou italský pizz, u nichž zajišťuje rozvoz po Brně na elektrických skútrech. Dva takovéto skútry plátce koupil již v létě 2021 za jednotkovou cenu á 100 000 Kč + DPH 21 000 Kč, u níž si uplatnil plný nárok na odpočet daně na vstupu. V říjnu 2023 plátce zjistí, že se jeden skútr ztratil, přičemž předpokládejme – spíše jen teoreticky – že tuto ztrátu obchodního majetku není schopen řádně doložit.

Jak je to z pohledu ZDPH?

V praxi by totiž zřejmě s ohledem na dosti vysokou hodnotu ztracené věci firma zajisté iniciovala policejní pátrání, případně požadovala náhradu od pojišťovny nebo od hmotně odpovědného zaměstnance – načež by se tedy již nejednalo o nedoloženou ztrátu a nebylo by tak nutno řešit úpravu odpočtu daně. Nicméně v našem příkladu se právě jedná o nedoloženou ztrátu.

Jelikož jde o dlouhodobý majetek, u něhož byl uplatněn odpočet daně na vstupu, a ještě neuplynula 5letá lhůta pro úpravu odpočtu daně – začala v roce pořízení skútru 2021 a skončila by s rokem 2025 – je nutno z důvodu nedoložené ztráty provést jednorázovou úpravu odpočtu daně podle § 78e ZDPH. Tato se vypočte jako součin běžné roční úpravy odpočtu daně podle § 78a odst. 1 ZDPH (přičemž tzv. ukazatelem nároku na odpočet daně bude 0 %) a počtu roků zbývajících do konce 5leté lhůty pro úpravu odpočtu daně, včetně roku této úpravy (2023), čili roční úprava odpočtu daně se vynásobí třemi za zbývající 3 roky do konce lhůty 2023, 2024 a 2025.

Zjednodušeně řečeno půjde o trojnásobek jedné pětiny původně uplatněného odpočtu daně na vstupu: 3 × (21 000 Kč / 5) = 3 × 4 200 Kč = 12 600 Kč. Chceme-li být přesní, pak částka jednorázové úpravy odpočtu daně bude vypočtena jako součin částky daně na vstupu 21 000 Kč a rozdílu tzv. ukazatelů nároku na odpočet daně na konci versus na počátku (tj. 0 % – 100 %) a podílu počtu let zbývajících do konce 5leté lhůty (tedy 3/5) : 21 000 Kč × (0 % – 100 %) × 3/5 = – 12 600 Kč. Protože je částka záporná, plátce musí úpravu provést, a to tak, že příslušnou částku včetně znaménka mínus uvede do řádku 60 v přiznání k DPH za říjen 2023, kdy odhalil nedoloženou ztrátu dlouhodobého majetku; úprava odpočtu daně se neuvádí do kontrolního hlášení.

Jak by tomu bylo, když by alternativně – např. kvůli částečnému soukromému využití ztraceného skútru zaměstnanců na dojíždění do/z práce – plátce původně uplatnil pouze částečný odpočet daně v poměrné výši 80 % (tedy nikoli ve výši 21 000 Kč, ale jen 16 800 Kč)? Postupovalo by se úplně stejně, pouze by se při výpočtu částky úpravy odpočtu daně za nedoloženou ztrátu daného skútru pracovalo s nižším původně uplatněným odpočtem daně 16 800 Kč. Takže by plátci vyšla částka ve výši: 16 800 Kč × (0 % – 100 %) × 3/5 = – 10 080 Kč.

4.48 Auto z obchodního do soukromého majetku

Podnikatel – plátce DPH, v roce 2019 koupil osobní automobil pro potřeby svého podnikání – kde uskutečňuje pouze zdanitelná plnění – u něhož proto uplatnil plný nárok na odpočet DPH na vstupu. Po daňovém odepsání auto v roce 2024 vyřadí z obchodního majetku (nebo jej daruje synovi apod.), načež bude vůz už trvale používat pouze pro soukromé (osobní) potřeby, resp. pro účely nesouvisející s jeho ekonomickými činnostmi.

Jak postupovat v dané situaci?

Trvalé použití obchodního majetku pro osobní spotřebu plátce – respektive jeho poskytnutí bez úplaty – je považováno za fiktivně úplatné zdanitelné dodání zboží, s povinností přiznat DPH na výstupu. Vůbec přitom nehraje roli, že k žádnému „dodání zboží“ jiné osobě třeba ani nedošlo, a že nešlo o plnění za úplatu.

4.49 Vyrovnání odpočtu daně

Měsíční plátce pronajímá dvě budovy – obchodní dům firmám (plátcům) a byty v bytovém domě. U prvního nájmu pronajímatel dobrovolně uplatňuje DPH na výstupu, jde tak o „nárokové plnění“. Nájmy bytů ale jsou povinně osvobozené od DPH bez nároku na odpočet daně; od roku 2021 již bez ohledu na osobu nájemce.

V srpnu 2023 pronajímatel koupil stavební materiál za 100 000 Kč + DPH 21 000 Kč, který zamýšlel využít při opravě obchodního domu. Protože tedy přijal zdanitelné plnění – stavební materiál – pro účely uskutečnění „nárokových plnění“, uplatnil si standardně v přiznání DPH za srpen plný nárok na odpočet daně.

Ovšem v říjnu pronajímatel zjistil havarijní stav v bytovém domě, a proto svůj původní záměr změnil a v srpnu koupený stavební materiál spotřeboval při opravě bytového domu, a tedy pro „nenárokové plnění“.

Jaké je řešení dané situace?

Tuto změnu v nároku na odpočet nebude plátce řešit dodatečným přiznáním k DPH za srpen – tehdy totiž postupoval v souladu se zákonem, když vycházel ze svého úmyslu využít materiál pro „nárokové plnění“. Pro zohlednění této změny použití přijatého zdanitelného plnění – protože nejde o dlouhodobý majetek ani o využití mimo ekonomickou činnost plátce – slouží institut vyrovnání odpočtu daně ve smyslu § 77 ZDPH.

Částka vyrovnání odpočtu daně se vypočte jako rozdíl mezi výší nároku na odpočet daně k okamžiku použití majetku (což je 0 Kč, neboť jde o využití jen pro „nenároková plnění“) a původně uplatněným odpočtem daně (celá DPH na vstupu 21 000 Kč nárokovaná v srpnovém přiznání). Vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně se vypočte 0 Kč – 21 000 Kč = – 21 000 Kč, jelikož je záporná, je plátce povinen vyrovnání provést. Pakliže by byl příslušný rozdíl odpočtu daně kladný – tedy pro plátce výhodný – mohl, ale nemusel by vyrovnání dělat.

Vyrovnání odpočtu daně uvede v přiznání za zdaňovací období, ve kterém byl obchodní majetek „jinak“ použit, tedy v přiznání k DPH za říjen 2023. Výsledný stav tedy spravedlivě odpovídá skutečnému konečnému použití přijatého zdanitelného plnění (stavebního materiálu) jen pro „nenárokové plnění“ – oprava bytového domu pronajímaného pouze neplátcům představující osvobozené plnění bez nároku na odpočet daně. Plátce totiž jakoby v úhrnu neuplatnil žádný odpočet DPH na vstupu, resp. co si v srpnu nárokoval, to v říjnu státu „vrátil“.

4.50 Co je dodáním zboží a co není

Pokud podnikatel žádá banku o úvěr, je obvykle nucen poskytnout nějakou záruku zajišťující jeho úvěrový dluh. Jestliže je důvodem úvěru koupě automobilu, výrobní linky nebo jiného movitého zařízení sloužícího pro podnikání, bývá často k oboustranné spokojenosti využit právní institut tzv. zajišťovacího převodu vlastnického práva na banku. Což prakticky řečeno znamená, že „papírově“ se stane po dobu splácení úvěru vlastníkem v právním slova smyslu úvěrující banka, ale protože předmětnou věc bude reálně využívat úvěrovaný podnikatel, umožní mu současně banka (dočasný „formální“ vlastník) její užívání formou výpůjčky.

Co je dodáním zboží?

Výsledkem je, že banka je sice právně vlastníkem věci, ale ekonomicky ji vlastní podnikatel, který má věc plně k dispozici. Proto se zajišťovací převod vlastnického práva k věci na úvěrující banku nepovažuje za dodání zboží v DPH.

Jak vyplývá z judikátu, podmínkou dodání zboží je vědomé oprávnění druhé (jiné) osoby skutečně nakládat s danou věcí, jako by jí patřila.

Proto se nepovažuje pro DPH za dodání zboží její zničení třeba živelní pohromou, ani krádež, kdy zloděj z právního hlediska odcizenou věc pouze drží, ale rozhodně není oprávněn s ní nakládat jako s vlastním majetkem – přitom není podstatné, že tak přesto zloděj činí a věc obvykle dále prodá.

4.51 Vyrovnání odpočtu daně u nedoloženého manka zásob

Autoservis, s. r. o. je měsíčním plátce DPH. Při opravě auta zákazníka v říjnu 2023 si technik ze skladu vyžádal na výměnu světlomet v pořizovací ceně 8 000 Kč + DPH 1 680 Kč, který tam podle skladového SW měl být. Ovšem fyzicky nebyl náhradní díl ve skladu nalezen. Se skladníkem je sjednána hmotná odpovědnost až u zásob v jednotkové hodnotě přes 10 000 Kč bez daně. Skladované zásoby jsou sice pojištěny, ale se spoluúčasti 50 000 Kč a policii nemělo důvod volat, jelikož firma nebyla schopna upřesnit, kdy k odcizení světlometu – koupeného v létě 2022 – došlo. Proto se jednalo o ztrátu či odcizení, které nebyly řádně doloženy ani potvrzeny.

Jak postupovat v dané situaci?

Jelikož jde o obchodní majetek – skladovanou zásobu materiálu – u něhož byl uplatněn odpočet daně na vstupu před méně než 3 roky, který ještě plátcem nebyl použit (tj. vyskladněn, resp. vydán do užívání), je nutno z důvodu jeho nedoložené ztráty provést vyrovnání odpočtu daně. V souladu s § 77 odst. 2 písm. c) ZDPH totiž došlo k použití k jinému účelu, než původně plátce zamýšlel. Částka vyrovnání odpočtu daně se vypočte jako rozdíl mezi výší nároku na odpočet daně k okamžiku této fikce použití majetku – což je samozřejmě 0 Kč – a výší původního uplatněného odpočtu daně 1 680 Kč, činí tedy mínus 1 680 Kč.

 

Protože je vypočtená částka vyrovnání odpočtu daně záporná, je plátce povinen jej provést. A to konkrétně tak, že vypočtenou částku včetně znaménka mínus uvede do sloupce „V plné výši“ na řádku 45 v přiznání k DPH za zdaňovací období říjen 2023, kdy bylo toto „jiné použití“ zásoby odhaleno; dodejme, že vyrovnání odpočtu daně se neuvádí do kontrolního hlášení.

4.52 Trvalé a dočasné použití obchodního majetku

OSVČ podniká v oboru tesařství a je plátce DPH. Před lety si koupil pro ekonomickou činnost motorovou pilu a sadu dlátek, u nichž si uplatnil plný nárok na odpočet daně. Nyní si bude pro podnikání kupovat novější pilu i dláta, a ty prvně zmíněné, vyžilé nástroje vyřadí z obchodního majetku do osobní sféry a převeze si je na chatu k soukromému využití pro přípravu dřeva na vytápění a k výrobě loutek, což je jeho hobby.

Jak je to v případě trvalého a dočasného použití obchodního majetku z pohledu DPH?

Toto trvalé použití obchodního majetku plátcem pro jeho osobní spotřebu představuje ad výše „fiktivně úplatné dodání zboží“, které podléhá DPH na výstupu.

Přičemž dnem uskutečnění tohoto zdanitelného plnění je podle § 21 odst. 4 písm. d) ZDPH den použití majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce – prakticky řečeno den vyřazení věcí z obchodního majetku. K tomuto dni je OSVČ (plátce) povinen přiznat odpovídající DPH na výstupu a v souladu s § 32 ZDPH vystavit daňový doklad o použití.

Z jaké částky vypočte DPH na výstupu? Odpověď najde v § 36 odst. 6 písm. a) ZDPH: Základem daně u „fiktivně úplatného dodání zboží“ je cena zboží (nebo obdobného), za kterou by bylo možné zboží pořídit ke dni uskutečnění plnění. Tedy aktuální „cena obvyklá“ vyžilé motorové pily a sady dlát. Pokud by takovou cenu nešlo určit, byla by základem daně výše celkových nákladů vynaložených na toto „dodání zboží“ ke dni uskutečnění.

4.53 Vyšší cena obvyklá, než nižší sjednaná

Dcera, s. r. o. prodala své „spojené osobě“ mateřské společnosti Matka, a. s. zboží s obvyklou tržní cenou 100 000 Kč za nižší cenu 60 000 Kč; obě firmy jsou plátci a částky jsou bez DPH.

Co bude základem daně?

a) Pokud má Matka, a. s. plný nárok na odpočet daně, pak bude základem pro DPH cena (úplata) sjednaná, tj. 60 000 Kč. Nutit do použití vyšší obvyklé ceny by se zde totiž minulo účinkem, oč vyšší DPH na výstupu by Dcera, s. r. o. odvedla, o to více by si Matka, a. s. nárokovala k odpočtu DPH na vstupu. Obdobně by tomu bylo i v případě, že by zdanitelné plnění podléhalo režimu přenesení daňové povinnosti na příjemce plnění.

b) Pokud Matka, a. s. nemá nárok na odpočet daně, pak bude základem pro výpočet DPH vyšší „cena obvyklá“ 100 000 Kč. Zde je totiž situace jiná, Matka, a. s. nenávratně ztrácí možnost nároku na odpočet DPH, kterou musí Dcera, s. r. o. odvést, takže se snaží tuto „ztrátu“ kompenzovat nižším základem takto „ztracené“ DPH.

c) Matka, a. s. nemá nárok na odpočet daně v plné ale jen v částečné výši – buď musí krátit odpočet daně (§ 76 ZDPH) z důvodu uskutečňování i plnění osvobozených od daně bez nároku na odpočet daně, nebo přijaté zdanitelné plnění použije pro ekonomickou činnost jen zčásti a má proto nárok na odpočet pouze v poměrné výši dle § 75 ZDPH. I v tom případě bude Dcera, s. r. o. počítat DPH z vyšší „ceny obvyklé“ 100 000 Kč. Tato situace je obdobou minulé varianty b), takže kvůli možným spekulacím musí být rovněž stejně řešena.

4.54 Soukromé využití obchodního majetku

Účetní firma je plátce a věnuje se pouze jedné ekonomické činnosti – vedení účetnictví klientů. Což je zdanitelné plnění a nejčastější tzv. nárokové plnění zakládající nárok na odpočet DPH na vstupu. Od plátce teď koupila nové osobní auto za 400 000 Kč + DPH 84 000 Kč a zvažuje uplatnění odpočtu této DPH na vstupu.

Jak soukromé využití obchodního majetku sníží odpočet DPH?

Komplikací je, že tento automobil bude částečně využíván i pro soukromé potřeby zainteresovaných fyzických osob. Jde-li o firmu OSVČ, pak pro soukromé jízdy dotyčného podnikatele, a jedná-li se o obchodní korporaci, pak nejspíše pro některého z jeho společníků nebo členů orgánů anebo jiných zaměstnanců. Ať tak či onak, slovy § 75 odst. 1 ZDPH bude předmětné přijaté zdanitelné plnění – koupený automobil – používán jak pro účely uskutečněných alias „nárokových“ plnění dotyčného plátce, tak pro jiné účely. Což má za následek, že nárok na odpočet daně je pouze v částečné – poměrné – výši odpovídající rozsahu použití pro první z obou účelů.

Protože předem není jisté, v jakém konkrétním rozsahu bude automobil sloužit pro podnikání versus k soukromé potřebě, nezbývá než učinit kvalifikovaný odhad – s nímž počítá § 75 odst. 4 ZDPH. Plátce například usoudí, že pro podnikání účetní firmy to bude zhruba 80 % z celkových ujetých kilometrů a ze zbylých 20 % pro soukromé (osobní) potřeby ad výše. Takže plátce může nárokovat odpočtu jen 80 % DPH na vstupu, 67 200 Kč.

 

Řešení č. 4.40 až 4.54 zpracoval Ing. Martin Děrgel (III/2024)

4.55 Smlouva o zřízení práva na 10 let

Vlastník pozemku uzavřel se stavebníkem smlouvu o zřízení práva na dobu 10 let. Právní účinky zápisu nastaly k okamžiku 12. 1. 2024, zápis byl proveden 2. 2. 2024, právo stavby končí dnem 12. 1. 2034 (10 let ode dne právních účinků vkladu práva stavby do katastru nemovitostí). Vyrozumění vlastník pozemku obdržel dne 7. 2. 2024. Úplata za právo stavby byla sjednána v jednorázové výši 100 000 Kč, k této částce se dle smlouvy připočte DPH.

Jak je to z pohledu DPH a účetnictví?

Právo stavby se týká pozemků, na kterých se ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nenachází žádná stavba pevně spojená se zemí. Jedná se tedy o „dodání nehmotného práva stavby“, které je zdanitelným plněním v základní sazbě DPH 21 %. Celková částka úplaty za zřízení práva stavby včetně DPH tedy činí 121 000 Kč. Vlastník pozemku je povinen pro stavebníka, pokud je rovněž plátcem DPH, vystavit daňový doklad, na kterém musí mimo jiné uvést datum uskutečnění zdanitelného plnění.

Po stránce účetní tedy bude navazovat tento postup:

Vlastník pozemku zaúčtuje pohledávku buď ve výši zjištěné podle smlouvy anebo dle vystaveného daňového dokladu, se dnem uskutečnění zdanitelného plnění 7. 2. 2024. Zaúčtuje tedy na MD účtu „311 – Pohledávky z obchodních vztahů“ částku 121 000 Kč s uvedením příslušného data splatnosti, zjištěným dle smlouvy o zřízení práva stavby. Částka 21 000 Kč, která odpovídá DPH, bude zaúčtována na stranu Dal účtu „343 – Daň z přidané hodnoty“. Částku 100 000 Kč zaúčtuje na stranu Dal účtu „384 – Výnosy příštích období“. Částka 100 000 Kč se týká období od 12. 1. 2024 do 12. 1. 2034.

Výpočet časového rozlišení tedy bude záležet na tom, zda se výpočet provede s rozlišením na dny nebo měsíce. Pokud pro zjednodušení budeme předpokládat, že kalendářní rok má v daném období vždy 365 dní, pak se jedná o období 3650 dní. Na rok 2024 připadá jen (365 – 31 – 11) dní, tj. 323 dní. Pro rok 2024 tedy vychází výnos ve výši 100 000 Kč / 3650 dní × 323 dní = 8 849 Kč. Zaúčtování na stranu MD účtu 384 se souvztažností na stranu Dal účtu „602 – Tržby z prodeje služeb“, popřípadě si účetní jednotka, která je podnikatelem, může zřídit účet „603 – Výnosy z práva stavby“ a zaúčtovat částku 8 849 Kč na stranu Dal účtu 603.

Stavebník, který pořídil právo stavby, zaúčtuje částku 121 000 Kč na stranu Dal účtu „321 – Závazky z obchodních vztahů“, podkladem pro zaúčtování je příslušný daňový doklad (faktura), datum uskutečnění účetního případu je den, kdy obdržel zmíněnou fakturu (pokud si nestanovil, že za datum uskutečnění účetního případu považuje datum uskutečnění zdanitelného plnění).

Pokud je stavebník plátcem DPH a může uplatnit odpočet DPH z přijatého zdanitelného plnění, pak zaúčtuje částku DPH ve výši 21 000 Kč na stranu MD účtu „343 – Daň z přidané hodnoty“. Částku 100 000 Kč pak zaúčtuje na stranu MD účtu „021 – Stavby“. Účetní odpisy vypočtené v příslušné částce připadající na účetní období (kalendářní rok) pak bude účtovat účetním zápisem na stranu MD účtu „551 – Odpisy dlouhodobého nehmotného a hmotného majetku“, souvztažně na stranu Dal účtu „081 – Oprávky ke stavbám“.

4.56 Nehmotné právo stavby

Vlastník pozemku uzavřel se stavebníkem smlouvu o zřízení práva stavby. Jsou sjednány stavební platy v roční výši 100 000 Kč (bez DPH), které vlastník pozemku bude fakturovat vždy k 20. dni měsíce března.

Jaké je správné řešení?

Právo stavby se týká nezastavěného pozemku, jedná se tedy o nehmotné právo stavby. V uvedeném případě tedy vlastník pozemku vystaví příslušný daňový doklad, stavební plat zdaní DPH ve výši základní sazby DPH 21 %.

4.57 Hmotné právo stavby

Obdobná situace jako v předchozím případě. Stavebník však již v průběhu trvání práva stavby realizoval na dotyčném pozemku stavbu spojenou se zemí pevným základem a nehmotné právo stavby se tak změnilo v hmotné právo stavby.

Jaké je řešení dané situace?

Je to již více jak 5 let, kdy bylo vydáno první kolaudační rozhodnutí a jsou tedy splněny podmínky pro uplatnění osvobození od DPH podle § 56 odst. 3 ZDPH. Chybná úvaha by byla, že vlastník pozemku může postupovat podle § 56 odst. 6 ZDPH a uplatní režim přenesení daňové povinnosti podle § 92d ZDPH.

Rozhodující bylo, zda se jednalo o nehmotné právo stavby v okamžiku vzniku práva stavby. Vlastník pozemku tedy i nadále stavební platy zdaňuje ve výši základní sazby DPH 21 %.

4.58 Smlouva o zřízení práva na 80 let

Vlastník pozemku uzavřel se stavebníkem smlouvu o zřízení práva na dobu 80 let. Právní účinky zápisu nastaly k okamžiku 12. 1. 2024, zápis byl proveden 2. 2. 2024, právo stavby končí dnem 12. 1. 2104 (80 let ode dne právních účinků vkladu práva stavby do katastru nemovitostí). Vyrozumění vlastník pozemku obdržel dne 7. 2. 2024. Úplata za právo stavby byla sjednána ve výši 100 000 Kč, k této částce se dle smlouvy připočte DPH ve výši dle ZDPH.

Jaký je postup z pohledu ZDPH?

Právo stavby se týká pozemků, na kterých se ke dni uskutečnění zdanitelného plnění nachází stavba pevně spojená se zemí. Jedná se tedy o „dodání hmotného práva stavby“. Předpokládejme, že se jedná o stavbu po uplynutí 5leté lhůty, úplatu za právo stavby je tedy možné osvobodit od DPH (DPH 0 %).

Celková částka jednorázové úplaty za zřízení práva stavby včetně DPH 0 % tedy činí 100 000 Kč. Již z podmínek ve smlouvě o zřízení práva je však zřejmé, že stavebník provede na dotyčné stavbě podstatnou změnu (nástavbu, přístavbu), ke které dojde například do 3 let od vzniku práva stavby. Tato rozhodující stavba se tak časem promění na stavbu, která nesplňuje podmínky pro osvobození od DPH, avšak zpětně to nemá na DPH žádný vliv.

4.59 Dodání hmotného práva stavby

Vlastník pozemku, plátce DPH, uzavřel se stavebníkem smlouvu o zřízení práva stavby. Jsou sjednány stavební platy v roční výši 100 000 Kč (bez DPH), které vlastník pozemku bude fakturovat vždy k 20. dni měsíce března. Právo stavby se týká zastavěného pozemku, na kterém se nachází stavba spojená se zemí pevným základem. Jedná se tedy o dodání hmotného práva stavby.

Jak postupovat v daném případě?

Právo stavby je v daném případě vybranou nemovitou věcí. Předpokládejme, že dotyčná stavba splňuje ke dni zápisu práva stavby do katastru nemovitostí osvobození od DPH jako dodání vybrané nemovité věci po uplynutí 5 let od skutečností uvedených v § 56 odst. 3 ZDPH. V uvedeném případě tedy vlastník pozemku vystaví příslušný daňový doklad a uplatní osvobození od DPH.

Vlastník pozemku se však mohl se stavebníkem, pokud je rovněž plátcem DPH, dohodnout na tom, že se u stavebního platu uplatní DPH dle § 56 odst. 6 ZDPH a současně režim přenesení daňové povinnosti na stavebníka dle § 92d ZDPH. Pokud se tedy nejedná o stavbu pro sociální bydlení ve snížené sazbě DPH, pak stavebník bude jako příjemce plnění přiznávat v režimu přenesení daňové povinnosti DPH v základní sazbě 21 %, a současně může při splnění příslušných podmínek uplatňovat toto DPH na odpočet.

Vlastník pozemku v takovém případě vystavuje daňové doklady, na kterých uvede text „daň odvede zákazník“ [§ 29 odst. 2 písm. c) ZDPH]. Otázkou však zůstává, zda ve smyslu výše uvedených závěrů při jednání mezi KDP a GFŘ toto rozhodnutí plátce dle § 56 odst. 6 ZDPH již nemůže po celou dobu trvání práva stavby změnit (zda nelze v některém dalším roce upustit od zdaňování a uplatnit osvobození od DPH podle § 56 odst. 3 ZDPH).

Řešení č. 4.55 až 4.59 zpracoval Ing. Luděk Pelcl (III/2024)

4.60 DPH ve vztahu k jiným státům

Společnost s ručením omezeným, plátce DPH, fakturuje služby architektů (tj. služba, která se váže k nemovitosti příjemce služby). Otázkou je, jaké má povinnosti, pokud fakturu za architektonické práce vystavuje:

1. do EU (například Rakousko, Slovensko, Itálie) identifikované osobě (tj. podnikatel a neplátce DPH), faktura je bez DPH s přenesenou povinností, místo plnění je v Rakousku a druhá strana podává přiznání k DPH jako identifikovaná osoba a odvádí DPH.

2. do EU plátci DPH – fakturuje bez DPH a rakouský plátce DPH přidaní a oddaní (přenesená daňová povinnost),

3. do EU, zákazník je fyzická osoba nepodnikatel, společnost vystaví fakturu s DPH a odvádí v ČR,

4. stejné společnosti s ručením omezeným fakturuje architektonické služby podnikatel – neplát DPH, fyzická osoba, která má sídlo ve Španělsku. Tento neplátce se stává identifikovanou osobou, fakturuje bez DPH, posílá souhrnné hlášení a společnost v ČR uvádí do kterých řádků přiznání k DPH;

5. tyto služby fakturuje FO podnikatel neplátce DPH dle bodů 1, 2 a 3; fakturuje do EU podnikateli neplátci DPH; fakturuje do EU plátci DPH; fakturuje do EU nepodnikateli;

6. společnost s r. o. – plátce DPH, fakturuje do zahraničí, tj. do třetí země,

7. OSVČ – neplátce DPH, fakturuje do zahraničí, tj. do třetí země.

Jaké je správné řešení daných případů?

Ad 1 a 2) V uvedeném případě se stanoví místo plnění podle místa, kde se nachází nemovitá věc, k níž se služba architekta vztahuje. Je-li místo plnění v Rakousku, daň musí být odvedena v tomto členském státě. Z čl. 193 směrnice o DPH vyplývá obecné pravidlo, podle něhož má povinnost odvést daň osoba povinná k dani uskutečňující zdanitelné plnění, s výjimkou případů, kdy daň odvádí daň jiná osoba. Z navazující čl. 194 směrnice o DPH přitom vyplývá, že uskutečňuje-li zdanitelné plnění osoba povinná k dani, která není usazena v členském státě, ve kterém je daň splatná, mohou členské státy stanovit, že osobou povinnou k dani odvést daň je příjemce plnění. Pro situaci uvedenou v zadání to znamená, že obchodní společnost, která je plátcem se sídlem v ČR, která poskytne službu vztahující se k nemovité věci s místem plnění v Rakousku, si musí v této zemi zjistit, kdo má povinnost přiznat daň. Tuto povinnost může mít příjemce služby, je-li osobou registrovanou k dani v členském státě, ale i poskytovatel služby, který by se musel v této souvislosti registrovat k DPH v členském státě, kde je místo plnění. Obvyklou praxí je, že je-li příjemce osobou registrovanou k dani, daň přiznává tento příjemce služby, ale nemusí to platit vždy.

Povinný režim reverse-charge totiž platí podle čl. 196 směrnice o DPH pro služby uvedené v čl. 44 směrnice o DPH, tj. pro služby, u nichž se určí místo plnění podle základního pravidla. Tomuto čl. 44 směrnice o DPH odpovídá § 9 odst. 1 zákona o DPH. Služby architekta nepatří mezi služby, u nichž se určí místo plnění podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, ale mezi služby, u nichž se určí místo plnění podle § 10 zákona o DPH, a proto u nich nelze automaticky dovozovat režim reverse-charge, jsou-li poskytnuty s místem plnění v jiném členském státě osobě registrované k dani.

Ad 3) V uvedeném případě se také stanoví místo plnění podle místa, kde se nachází nemovitá věc, k níž se služba architekta vztahuje. Je-li místo plnění v Rakousku, daň musí být odvedena v tomto členském státě. V tomto případě vzniká povinnost přiznat daň jednoznačně poskytovateli služby, protože příjemcem služby je osoba nepovinná k dani. Nebude se však jednat o českou DPH, ale o rakouskou DPH, protože místo plnění je v Rakousku. Prakticky to znamená, že obchodní společnost, která je plátcem se sídlem v ČR, která poskytne službu vztahující se k nemovité věci s místem plnění v Rakousku osobě nepovinné k dani, musí odvést rakouskou DPH buď standardním způsobem, tj., zaregistrovat se k DPH v Rakousku, nebo pro odvedení rakouské daně využít zvláštní režim jednoho správního místa (OSS), do něhož se může zaregistrovat prostřednictvím daňového portálu v ČR, kde má sídlo.

Ad 4) V uvedeném případě je poskytovatel služby osobou neusazenou v tuzemsku, který se v ČR identifikovanou osobou nestane. Zda se bude muset v souvislosti s poskytnutím uvedené služby registrovat ve Španělsku, kde má sídlo, záleží na právní úpravě platné v tomto členském státě. Poskytnutí uvedené služby se v souhrnném hlášení nevykazuje, protože se v něm musí vykazovat pouze služby, u nichž se určí místo plnění podle základního pravidla. Povinnost přiznat daň z uvedené služby vznikne v členském státě, kde je místo plnění, a to příjemci nebo poskytovateli služby, jak bylo vysvětleno v předchozím textu. Pokud by bylo místo plnění v tuzemsku, daň by musel přiznat plátce jako příjemce služby v ř. 12 daňového přiznání.

Ad 5) Bude-li místo plnění v jiném členském státě povinnost přiznat daň z této služby vznikne v členském státě, kde je místo plnění. Bude-li příjemcem služby osoba podle bodu 5.1 nebo 5.2 povinnost přiznat daň vznikne příjemci nebo poskytovateli služby, jak bylo vysvětleno v předchozím textu. Pokud by byla příjemcem služby osoba nepovinná k dani, povinnost přiznat daň v členském státě, kde je místo plnění, bude mít poskytovatel služby podle pravidel platných v tomto členském státě.

Ad 6 a 7) Bude-li místo plnění ve třetí zemi, bude se postupovat podle pravidel platných v této zemi, která si musí poskytovatel služby zjistit. Nebude-li třetí země, kde je místo plnění využívat systém DPH, je pravděpodobné, že poskytovateli služby nevnikne povinnost přiznat z této služby daň. Bude-li poskytovatel služby, která má podle § 10 zákona o DPH místo plnění ve třetí zemi, plátcem daně, je povinen hodnotu poskytnuté služby vykázat v ř. 26 daňového přiznání. Nebude-li poskytovatel služby, která má podle § 10 zákona o DPH místo plnění ve třetí zemi, plátcem daně, nebude mu hodnota poskytnuté služby vstupovat do obratu pro účely registrace plátce v ČR. V souvislosti se poskytnutím uvedené služby se nestane ani identifikovanou osobou.

Ing. Václav Benda (III/2024)

4.61 Obrat pro registraci plátce

Daňový subjekt překročil obrat 2 mil. Kč k 30. 11. 2023, povinná registrace k DPH je od 1. 1. 2024, v lednu vystavil daňový doklad s přenesenou daňovou povinností. Správce daně ho však vyzval, aby tento doklad s přenesenou daňovou povinností předělal na daňový doklad základ + 21 % DPH, z důvodu, že správce daně vystavil doklad o registraci až v únoru 2024 a že pokud není vystaven doklad o registraci správcem daně, nelze vystavovat doklady s přenesenou daňovou povinností, ale pouze doklady s DPH.

Má dané tvrzení správce daně oporu v zákoně?

Pokud osoba povinná k dani překročila obrat pro registraci plátce v listopadu 2023, byla povinna podat přihlášku k registraci za plátce do 15. prosince 2023 a plátcem se stala od 1. ledna 2024. Finanční úřad měl plátci vystavit rozhodnutí o registraci s datem registrace od 1. ledna 2024.

Pokud by vše proběhlo, jak mělo, plátce by měl k dispozici rozhodnutí o registraci, tak poskytl zdanitelné plnění v lednu 2024 v režimu přenesení daňové povinnosti oprávněně.

Správce daně má v uvedeném případě oporu v zákoně v případě pozdní registrace osoby povinné k dani za plátce.

Situace, kdy plátce nepoužije režim přenesení daňové povinnosti, je řešena v § 92a odst. 5 zákona o DPH. Jedná se o případ pozdní registrace za plátce.

Z § 92a odst. 5 zákona o DPH vyplývá, že pokud plátce nesplnil svou registrační povinnost ve stanovené lhůtě, režim přenesení daňové povinnosti nepoužije plátce, který poskytnul nebo přijal zdanitelné plnění do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je registrován jako plátce.

Do dne nabytí právní moci rozhodnutí, kterým je osoba povinná k dani registrována jako plátce použije běžný režim pro uplatnění daně.

Ing. Zdeněk Kuneš (III/2024)

4.62 Rozestavěná stavba pro sociální bydlení

Vlastník pozemku sjednal se stavebníkem smlouvu o zřízení práva stavby k pozemku, na kterém se nachází rozestavěná stavba pro sociální bydlení. Vlastník pozemku i stavebník jsou plátci DPH. Vlastník pozemku situaci vyhodnotil tak, že na pozemku se nachází stavba spojená se zemí pevným základem, avšak neuplynula 5letá lhůta uvedená v § 56 odst. 3 ZDPH, aby bylo možné uplatnit osvobození od DPH.

Jak postupovat v dané situaci?

Právo stavby vzniklo v roce 2022, stavební platy byly zdaněny první sníženou sazbou DPH ve výši 15 %. Důvodem je skutečnost, že součástí práva stavby je stavba spojená se zemí pevným základem, současně se jedná o stavbu pro sociální bydlení. Dle § 49 odst. 3 písm. c) ZDPH se v případě dodání práva stavby, jehož součástí není jiná stavba než stavba pro sociální bydlení, uplatní první snížená sazba DPH. Vlastník pozemku až do roku 2023 fakturoval stavebníkovi stavební plat ve výši 100 000 Kč + DPH 15 % = 115 000 Kč.

Počínaje rokem 2024 však v případě, pokud dojde k očekávané novele zákona o DPH (zákon č. 349/­2023 Sb.), se sazba DPH 15 % změní na 12 %. Stavební plat se v takovém případě sníží na částku 100 000 Kč + DPH 12 % = 112 000 Kč.

Z důvodové zprávy k zákonu č. 261/­2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, kterým byl novelizován ZDPH od 1. 1. 2008 vyplývá, že pod pojmem „stavba“ se rozumí též „nedokončená stavba“.

Ing. Luděk Pelcl (III/2024)

4.63 Prodej auta v dlouhodobém hmotném majetku

Česká firma – plátce DPH, má auto v dlouhodobém hmotném majetku od února loňského roku a chce jej prodat. Otázkou je, v jakém řádku DPH bude vykazovat prodej vozidla české firmě plátci DPH se sídlem na Slovensku a v jakém řádku DPH budeme vykazovat, pokud by vozidlo prodala fyzické osobě na Slovensku; v souhrnném hlášení bude kód 0.

Jak má firma v dané situaci postupovat?

Pokud jsou splněny podmínky § 64 zákona o DPH – zboží je prokazatelně fyzicky přepraveno z tuzemska na Slovensko osobě registrované k dani na Slovensku, tak se jedná o dodání zboží, které je osvobozeno od daně s nárokem na odpočet daně, které plátce uvede na ř. 20 daňového přiznání a v souhrnném hlášení pod kódem „0“.

Pokud by bylo zboží dodáno do jiného členského státu osobě neregistrované k dani v jiném členském státě, jedná se o zdanitelné plnění, které plátce uvede na ř. 1 daňového přiznání.

Ing. Zdeněk Kuneš (III/2024)

4.64 Místo plnění v případě instalace

Obchodní společnost, která poskytuje služby spočívající v instalaci nebo montáži zařízení, jehož dodavatelem je jiný subjekt, musí při stanovení příslušného pravidla pro určení místa plnění u takové služby přihlížet k tomu, zda příjemcem této služby je osoba povinná k dani nebo osoba nepovinná k dani a dále také k tomu, zda se jedná montáž či instalaci movité věci nebo o montáž či instalaci zařízení, které se stane montáží nebo instalací součástí budovy nebo stavby jako nemovité věci.

Jaké je řešení dané situace?

a) Jedná-li se o montáž nebo instalaci movité věci pro osobu povinnou k dani, místo plnění se určí podle § 9 odst. 1 zákona o DPH, tj. podle sídla příjemce služby.

b) Jedná-li se o montáž nebo instalaci movité věci pro osobu nepovinnou k dani, místo plnění se určí podle § 10g zákona o DPH, tj. podle místa, kde je instalace nebo montáž prováděna.

c) Jedná-li se o montáž nebo instalaci zařízení, které se stane montáží nebo instalací součástí budovy nebo stavby jako nemovité věci, místo plnění se určí podle § 10 zákona o DPH, tj. podle místa, kde je se nachází nemovitá věc, do níž je uvedené zařízení montováno nebo instalováno. Toto pravidlo se použije jak v případě, že příjemcem služby je osoba povinná k dani, tak i v případě, že příjemcem služby je osoba nepovinná k dani.

4.65 Dodání zboží s montáží v tuzemsku a přiznání daně ze zálohy

Obchodní společnost, která je plátcem daně se sídlem v tuzemsku, s měsíčním zdaňovacím obdobím, přijala od jiného plátce také s měsíčním zdaňovacím obdobím dne 22. 4. 2024 zálohu na dodání zboží s instalací, které uskuteční podle smlouvy o dílo v červnu 2024. Toto dodání zboží podléhá základní sazbě daně 21 %. Přijatá záloha činila 50 000 Kč.

Jak je to v případě přiznání daně ze zálohy na dodání zboží s montáží v tuzemsku?

Obchodní společnosti, která tuto zálohu přijala, vzniká ke dni přijetí této úplaty povinnost přiznat daň podle § 20a odst. 2 zákona o DPH, tj. v daňovém přiznání za měsíc duben 2024 přizná daň v příslušné výši. Při výpočtu daně bude postupovat podle § 37 písm. b) zákona o DPH, protože částka 50 000 Kč je chápána jako částka včetně daně.

V návaznosti na přijetí této zálohy je plátce povinen vystavit pro odběratele, který je plátcem daně, daňový doklad, na jehož základě si může tento plátce v daňovém přiznání za měsíc duben 2024, uplatnit nárok na odpočet daně za splnění obecných zákonných podmínek, a to za podmínky, že daňový doklad obdrží nejpozději do 30. 4. 2024. Pokud by jej obdržel až v květnu 2024, mohl by si uplatnit nárok na odpočet až v daňovém přiznání za květen 2024.

4.66 Dodání zboží s montáží v tuzemsku jsou-li sjednána dílčí plnění

Obchodní společnost, která je plátcem daně se sídlem v tuzemsku, uzavřela s jinou obchodní společností, která je také plátcem se sídlem v tuzemsku, smlouvu o dílo na dodání strojního zařízení, včetně jeho montáže.

Jaký je den uskutečnění zdanitelného plnění?

Při odvádění DPH je možno ve vazbě na sjednané smluvní podmínky postupovat dvěmi způsoby:

1. Budou-li sjednaná dílčí plnění ve vazbě na dokončení a převzetí příslušných dílčích částí díla, bude se považovat zdanitelné plnění za uskutečnění ke dni faktického převzetí dílčí části díla, tj. dny uskutečněná zdanitelného plnění budou stanovené podle § 21 odst. 4 písm. a) zákona o DPH.

2. Bude ve smlouvě o dílo sjednáno, že dílčí zdanitelná plněn se budou považovat za uskutečněná k poslednímu dni každého kalendářního měsíce až do převzetí celkového díla, budou se považovat dílčí zdanitelná plnění podle § 21 odst. 7 zákona o DPH za uskutečněná vždy k poslednímu dni každého kalendářního měsíce. K tomuto dni by měl odsouhlasen soupis provedených prací a fakturovaná částka za plnění provedená v příslušném kalendářním měsíci.

4.67 Dodání stroje s instalací v tuzemsku

Obchodní společnost, která je plátcem se sídlem v tuzemsku, a která se zabývá výrobou technologických zařízení dodala jiné české společnosti, která je také plátcem daně, stroj jako movitou věc.

Jak je top v případě dodání stroje s instalací v tuzemsku?

Místo plnění je v tomto případě podle § 7 odst. 6 zákona o DPH v tuzemsku, protože stroj, který dodavatel vyrobil, byl tímto dodavatelem s instalací, kterou provedl sám dodavatel, dodán do výrobní haly odběratele, která se nachází v tuzemsku. Dodání bylo provedeno na základě smlouvy o dílo a k předání a převzetí díla došlo dne 24. 4. 2024, a proto se zdanitelné plnění považuje za uskutečněné k tomuto dni. Celková cena díla byla sjednána ve výši 10 000 000 Kč bez daně. V lednu 2024 zaplatil odběratel zálohu ve výši 6 000 000 Kč + daň v sazbě 21 %, která činila 1 260 000 Kč.

Ke dni uskutečnění zdanitelného plnění se daň vypočte podle § 37a zákona o DPH pouze z rozdílu mezi celkovou cenou a zálohou, ze které již byla přiznána daň, tj. z částky 4 000 000 Kč. Z toho vyplývá, že dodavateli vznikla v daňovém přiznání za měsíc duben 2024, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění, povinnost přiznat daň ve výši 840 000 Kč (21 % z částky 4 000 000 Kč.)

4.68 Dodání zboží s montáží v tuzemsku na základě smlouvy o dílo

V návaznosti na předchozí příklad obchodní společnost, která je plátcem daně se sídlem v tuzemsku, s měsíčním zdaňovacím obdobím, která přijala od jiného plátce v dubnu 2024 zálohu na dodání zboží s instalací, měla uskutečnit podle smlouvy o dílo toto plnění do 30. 6. 2024.

Jaký je den uskutečnění zdanitelného plnění při dodání zboží s montáží v tuzemsku na základě smlouvy o dílo?

Pokud však k převzetí díla dojde fakticky až 10. 7. 2024, zdanitelné plnění se bude pro dodavatele zboží s montáží považovat za uskutečněné až k tomuto dni. Při stanovení základu daně ke dni uskutečnění zdanitelného plnění bude dodavatel postupovat podle § 37a zákona o DPH.

4.69 Dodání zboží s montáží v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku

Obchodní společnosti se sídlem v tuzemsku, která je plátcem, dodala technologické zařízení s montáží provedenou v tuzemsku firma se sídlem v Rakousku, kde je registrována k dani a nemá v tuzemsku provozovnu. Místo plnění je podle § 7 odst. 6 zákona o DPH v tuzemsku a česká firma musí jako plátce daně, přiznat daň v tuzemsku podle § 108 odst. 3 písm. a) zákona o DPH. Montáž technologického zařízení bude německou firmou provedena v období od 25. 4. 2024 do 31. 5. 2024, kdy dojde k předání technologického zařízení odběrateli.

Jak prostupovat při dodání zboží s montáží v tuzemsku osobou neusazenou v tuzemsku?

K uskutečnění zdanitelného plnění tedy dojde dne 31. 5. 2024, kdy bude zařízení předáno české obchodní společnosti. K tomuto dni vzniká podle § 24 zákona o DPH plátci jako příjemci plnění povinnost přiznat daň. Základem daně bude částka 50 000 EUR jako sjednaná cena uvedená na daňovém dokladu, která bude přepočtená na českou měnu kurzem platným k datu 31. 5. 2024, kdy se uskutečnilo zdanitelné plnění a kdy vzniká příjemci plnění povinnost přiznat daň. V daňovém přiznání za měsíc květen 2024 tedy vznikne plátci, kterému bylo technologické zařízení s montáží dodáno, povinnost přiznat daň v ř. 12 přiznání k DPH.

Předepsané údaje o přijetí tohoto plnění a přiznané dani je plátce povinen vykázat v části A.2 kontrolního hlášení. Plátce si zároveň uplatní nárok na odpočet daně v ř. 43 přiznání k DPH, pokud pro uplatnění nároku na odpočet daně splní zákonem stanovené podmínky. Uplatnění odpočtu daně z dodání zboží s montáží od osoby neusazené v tuzemsku se v kontrolním hlášení nevykazuje.

4.70 Dodání zboží s montáží plátcem s místem plnění mimo tuzemsko

Obchodní společnost se sídlem v ČR, která je plátcem, uzavřela s firmou se sídlem na Slovensku, která je osobou registrována k dani, smlouvu na dodání technologického zařízení na Slovensku.

Jedná se tedy o dodání zboží s montáží s místem plnění mimo tuzemsko, a proto česká firma nebude jako plátce daně, přiznávat daň v ČR a daň bude na Slovensku přiznávat slovenský odběratel. Montáž byla českou firmou provedena v období od 1. 4. 2024 do 15. 5. 2024.

Jak postupovat v případě dodání zboží s montáží plátcem s místem plnění mimo tuzemsko?

K uskutečnění plnění došlo předáním zařízení dne 15. 5. 2024 a k tomuto dni vzniká české firmě podle § 24a zákona o DPH povinnost přiznat toto plnění v daňovém přiznání. Česká firma vystavila slovenské firmě dne 20. 5. 2024 daňový doklad, na němž uvedla sjednanou cenu ve výši 80 000 EUR, odkaz na § 7 odst. 6 zákona o DPH a sdělení, že povinnost přiznat daň na Slovensku má odběratel.

V daňovém přiznání za měsíc květen 2024 přizná česká firma v řádku 26 sjednanou cenu za dodané zboží přepočtenou na českou měnu kurzem platným k 20. 5. 20248. Ve vztahu k tomuto dodání zboží může česká firma uplatnit nárok na odpočet daně v plné výši, jak vyplývá z § 72 odst. 1 písm. c) zákona o DPH.

Řešení č. 4.64 až 4.70 zpracoval Ing. Václav Benda (IV/2024)