Daňové a nedaňové
výdaje
Zákon o daních z příjmů nemá tak docela pravdu v tom, že jde o daň z – příjmů. Ve skutečnosti se totiž až na výše zmíněné výjimky (zaměstnanci a příjmy podléhající srážkové dani) jedná o daň ze základu daně, a ještě přesněji řečeno ze základu daně sníženého o odpočty a patřičně zaokrouhleného. O čemž nás přesvědčí § 16 odst. 2, resp. § 21 odst. 1 ZDP, kde je stanoven výpočet daně z příjmů osob fyzických, respektive právnických.:
• „Daň se vypočte ze základu daně sníženého o nezdanitelné části základu daně a o odčitatelné položky od základu daně a zaokrouhleného na celá sta Kč dolů, …“
• „… Daň se vypočte jako součin základu daně sníženého o položky snižující základ daně a o odčitatelné položky od základu daně zaokrouhleného na celé tisíce Kč dolů a sazby daně.“
Předmětem zdanění je skutečně „příjem“ – jak se dočteme v § 3 odst. 1, resp. § 18 odst. 1 ZDP – a od něj odvozený základ daně slouží pouze pro potřeby zvoleného technického způsobu výpočtu daně. Paradoxně však ZDP svůj ústřední pojem – příjem – nijak blíže nedefinuje, neboť „je přece jasné, o co se jedná“. Pouze se dozvíme, že se zdaňují příjmy peněžní i nepeněžní, dosažené i směnou, a v jednotlivých ustanoveních zákona jsou uvedeny početné příklady konkrétních druhů příjmů, které jednoznačně jsou nebo naopak nejsou zdanitelné. Bohužel jde jenom o příklady a nikoli o úplný výčet předmětu daně, jak vyplývá z velmi obecného vymezení rozsahu „příjmů“ například stylem „z veškeré činnosti a z nakládání s veškerým majetkem“ a podobně.
Nás ale bude zajímat příznivější složka výpočtu základu daně, která zdanitelné příjmy snižuje a tím i samotnou daň z příjmů. Tímto menšitelem, který aktivně zmenšuje, resp. se odečítá od příjmů, jsou – výdaje. Tato poplatníkům milá položka až na malé výjimky (zejména u zaměstnanců a tzv. srážkové daně) dokáže snížit obecně každý zdanitelný (dílčí) základ daně z příjmů. Jak potvrdí např. § 5 odst. 1, respektive § 23 odst. 1 ZDP:
• „Základem daně je částka, o kterou příjmy plynoucí poplatníkovi ve zdaňovacím období přesahují výdaje prokazatelně vynaložené na jejich dosažení, zajištění a udržení, pokud dále u jednotlivých příjmů podle § 6 až 10 není stanoveno jinak.“
• „Základem daně je rozdíl, o který příjmy, s výjimkou příjmů, které nejsou předmětem daně, a příjmů osvobozených od daně, převyšují výdaje (náklady), a to při respektování jejich věcné a časové souvislosti v daném zdaňovacím období; rozdíl se upraví podle tohoto zákona.“
Stručně vyjádřeno, daň se počítá ze základu daně, kterým jsou příjmy převyšující výdaje, neboli příjmy snížené o výdaje. Takže kdo chce platit co nejmenší daň z příjmů, má na výběr dvě strategie, případně jejich kombinaci.:
1. Minimalizovat zdanitelné (!) příjmy, nebo
2. Maximalizovat daňově uznatelné (!) výdaje.
Vydáme se druhou cestou. A opět si hned na počátku musíme postesknout, že vlastně vůbec nevíme, co jsou ty „výdaje“ zač, ZDP jejich definici neuvádí. Trochu lépe jsou na tom poplatníci s podvojným účetnictvím, kteří díky § 21h ZDP alespoň vědí, že se jedná o „náklady“ ve smyslu účetních předpisů. Sice české účetní předpisy rovněž neuvádějí definici „nákladů“, nicméně podpůrně je využitelné jejich vymezení v mezinárodních účetních standardech. Ovšem i v případě účetních jednotek existují výdaje ve smyslu ZDP, které nejsou účetními náklady, a přesto ovlivní základ daně z příjmů. Třeba daňové odpisy, o těch se rozhodně neúčtuje, stejně tak je tomu s populárními paušálními výdaji na dopravu, mimo účetní svět je dále rovněž zákonná rezerva na nakládání s elektro-odpadem nebo od roku 2020 nově pojaté rezervy v pojišťovnictví, nabývací ceny akcií neoceňovaných reálnou hodnotou také nejsou účetními náklady, přičemž při prodeji mohou být daňovými výdaji, a tak podobně.
Z praktického hlediska je daleko významnější, za jakých podmínek může výdaj snížit zdanitelné příjmy a tedy základ daně a tím pádem i daň z příjmů. Pouze o tyto – tzv. daňové výdaje – ve skutečnosti totiž poplatníkům jde. Jejich základní vymezení v první větě § 24 odst. 1 ZDP je asi nejznámější větou z celého daňového zákona:
• „Výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů se pro zjištění základu daně odečtou ve výši prokázané poplatníkem a ve výši stanovené tímto zákonem a zvláštními předpisy.“
Co může být na daňových výdajích tak složitého? Takto se mohou podivovat hlavně čtyři typy čtenářů. Zaměstnanci, jejichž daní z příjmů se žádné uznatelné výdaje netýkají, „paušálisté“ uplatňující u příjmů ze samostatné činnosti nebo z nájmu výdaje ve výši zákonem daného procenta z příjmů, šťastlivci z řad OSVČ využívající pohodovou „paušální daň“ prostou vší byrokracie, a také příliš opatrní poplatníci nárokující jen zcela bezproblémové výdaje. Ano, daňová korektnost a autocenzura podnikateli nepochybně zajistí klidné spaní a pouze výjimečný střet se správcem daně, platí se za ni vyšší daní.
Někdy však narazí i velmi obezřetný poplatník, který snižuje základ daně pouze o „bezpečně uznatelné“ výdaje prokázané řadou hodnověrných a přesvědčivých listinných i jiných důkazů. Obvykle cizí vinou… kvůli nepoctivému dodavateli, který ve skutečnosti nebyl tím, za koho se vydával. Například tesař koupí na pile pár trámů, za které hotově zaplatí a se standardním dokladem o prodeji odjíždí. Při daňové kontrole se proto notně podiví, proč má berňák problém s tímto výdajem. A důvod? Třeba údaj o dodavateli neodpovídá skutečnosti, žádná takováto firma v úřední databázi není, nebo předmětný doklad nemá ve své evidenci příjmů. Není totiž výjimkou, že někteří zaměstnanci si tu a tam přilepší na úkor zaměstnavatele a především hotovostní příjmy „zapomenou“ standardně vložit do interního účetního systému – a tedy oficiálně dodavatel nic nedodal a žádnou platbu od našeho nebohého tesaře nepřijal.
O výdaji hovoříme jako o daňovém výdaji tehdy, pokud má daňovou účinnost (uznatelnost), a proto může snížit základ daně z příjmů. Naproti tomu nedaňový alias daňově neúčinný/neuznatelný výdaj základ daně nesníží. Prakticky vyjádřeno: na daňové výdaje poplatníkovi „přispívá stát“ – vzdá se poměrné části daně z takto sníženého základu daně – zatímco nedaňově výdaje si poplatník hradí plně sám ze svých zdaněných příjmů. Ekonomicky tak přinášejí podnikateli daňové výdaje snížení pořizovacích cen nakupovaného zboží a služeb.
Ing. Martin Děrgel
1.1 Odpočet daně z nákupu PHM záleží na účelu pracovní cesty
Stavební firma načepovala u prodejce PHM benzín do svého (nebo najatého) vozidla za 1 000 Kč bez daně. Obě firmy jsou plátci DPH, takže prodejce paliva musel při jeho dodání – natankování – přiznat DPH na výstupu se sazbou daně 21 %, tedy ke své prodejní ceně 1 000 Kč připočíst povinnou daňovou přirážku 210 Kč.
Může si stavební firma uplatnit odpočet DPH na vstupu z koupené PHM?
Stavební firma je sice plátcem – jinak by na odpočet nemohla ani pomyslet – jenže zadarmo a bez práce to mít nebude. Hlavní podmínkou je, že toto přijaté zdanitelné plnění – koupený benzín – použije v rámci své ekonomické (podnikatelské) činnosti pro uskutečňování „nárokových“ plnění. Tedy zejména pro vlastní zdanitelná plnění, například při svých stavebních zakázkách. Což zřejmě bude nejčastější reálný případ. Toto své tvrzení, ale musí plátce umět prokázat – např. knihou jízd.
Je ale také možné, že jde o stavební firmu OSVČ – pana Pepy – který nakoupil benzín před rodinnou rekreací v Beskydech. Pak tedy – i když jde o plátce DPH – nesplní podmínkou, že přijaté zdanitelné plnění (benzín koupený od pláce) použije v rámci své ekonomické (podnikatelské) činnosti. A proto nebude mít nárok na odpočet DPH na vstupu z nakoupené PHM – ani zčásti – tuto soukromou jízdu neuvádí do „firemní“ knihy jízd.
1.2 Prokázané versus paušální výdaje na dopravu
Poplatník používá pro své podnikání dodávkový automobil s průměrnou spotřebou 10 litrů nafty na 100 km. Přičemž s ním v průměru měsíčně takto ujede zhruba 1 000 km, takže spotřebuje cca 100 litrů nafty.
Jak postupovat v dané situaci?
Pro rok 2025 činí „úřední“ průměrná cena motorové nafty podle zmíněné vyhlášky č. 475/2024 Sb. – 34,70 Kč/litr. Odpovídá totiž průměrné ceně na českých pumpách v minulém roce 2024, zatímco realita 2025 (viděno zkraje ledna) vychází pro motoristy trochu lépe – levněji zhruba o korunu na litru. Za projetých 100 litrů nafty si tak firma daňově uplatní v souladu s knihou jízd:
a) při uplatnění vyšší ceny dle vyhlášky měsíčně 100 litrů x 34,70 Kč/litr = 3 470 Kč,
b) při ceně prokázané doklady o nákupu nafty by to bylo o něco méně. Je tak pro ni daňově výhodnější využít (plný) paušální výdaj na dopravu 5 000 Kč měsíčně, přičemž si tímto navíc usnadní také administrativu odbouráním nutnosti vést knihu jízd a nemusí řešit průkaznost paragonů o nákupu PHM.
Při uplatnění výdajů za PHM v prokázané výši si poplatník však nemůže vybrat variantu – cena podle vyhlášky versus podle dokladu o nákupu – protože tato je dána příslušným vztahem k danému vozidlu dle § 24 odst. 2 písm. k) ZDP, jak bylo probráno v minulé kapitole. Například když by se jednalo o auto v nájmu či v obchodním majetku, vycházelo by se povinně ze skutečné kupní ceny paliva, zatímco u vozu nezahrnutého do obchodního majetku poplatníka by se pro tyto účely použily úředně stanovené průměrné ceny PHM.
1.3 Společnost s r.o. a jeho společník jsou dvě rozdílné osoby
Pan Jiří léta podnikal jako fyzická osoba – OSVČ. Po čase se ale rozhodl přejít na právní formu s.r.o., kde je jediným společníkem a jednatelem zároveň. Přičemž kromě činnosti v s.r.o. stále ještě podniká jako OSVČ. Společnost s r.o. si pro své potřeby koupila nákladní automobil, který ale využívá i pan Jiří pro své vlastní podnikání OSVČ.
Jaké je řešení daného případu?
Pan Jiří je totiž za ty roky podnikání coby fyzická osoba zvyklý, že vše, co pořídil pro podnikání, je jeho a může to tedy volně využívat. Jenže chyba lávky, co patří s.r.o., to už nyní není ve vlastnictví pana Jiřího a proto není oprávněn tyto „cizí“ věci pro sebe používat – ať už soukromě nebo pro své vlastní podnikání formou fyzické osoby (OSVČ).
Samozřejmě coby společník a nejvyšší pán s.r.o. jistě může dát a také bez problémů dá souhlas s bezúplatným využíváním majetku s.r.o. pro potřeby „pana Jiřího“, jenže to nebude bez daňových následků.
1.4 Výdaje
u firemního vozidla sloužícího i pro soukromé
potřeby zaměstnance
Firma Stavaři, s.r.o. se zabývá převážně výstavbou rodinných domů a chat. V obchodním majetku má osobní automobil značky Škoda, který využívá pro své běžné pracovní cesty, ale současně je jednatel – pan Petr – oprávněn používat toto vozidlo také pro své soukromé potřeby. Dále si firma dlouhodobě pronajala terénní auto značky Ford, které ji slouží pro pracovní cesty do náročnějšího terénu v souvislosti s výstavbou rekreačních chat v odlehlejších částech podhůří. Rovněž u tohoto vozidla je jedna ze zaměstnankyň – paní Petra – oprávněna využívat jej pro své osobní potřeby, jelikož sama bydlí na samotě v těžce sjízdné části podhorské vesnice.
Jak je to z pohledu daňových výdajů?
Z důvodu částečně soukromého využívání auta značky Škoda firma nijak nemusí poměrově krátit daňovou uznatelnost vypočtených daňových odpisů ani výdaje za jeho opravy a údržbu či pojištění apod. Rovněž u najatého Fordu zůstává plně daňovým výdajem celé sjednané nájemné, samozřejmě v časovém rozlišení.
Naproti tomu u výdajů za pohonné hmoty – u obou vozidel – může s.r.o. daňově uplatnit pouze část odpovídající jejich využití pro firemní účely. Což si vyžádá průkaznou podrobnou evidenci ujetých kilometrů pro firemní versus osobní potřeby.
Pokud bylo v září natankováno do Fordu nafty za 3 000 Kč, a z ujetých 600 km připadá na pracovní cesty 400 km (2/3), pak lze daňově uplatnit za naftu jen 2 000 Kč (2/3 ze 3 000 Kč). Snazší by to bylo při uplatnění tzv. krácených paušálních výdajů na dopravu 4 000 Kč měsíčně, kdy není třeba vést knihu jízd ani prokazovat výdaje za palivo. Jenže tato možnost padá, protože vůz byl přenechán jiné osobě.
1.5 Odpočet daně na vstupu v poměrné výši
Účtaři, s.r.o. je plátce DPH a zabývá se externím vedením účetnictví. Pro jízdy za klienty a po úřadech firma v lednu 2025 koupila automobil kombi za 600 000 Kč + 21 % DPH 126 000 Kč. Přičemž předpokládáme, že uskutečňuje pouze zdanitelná plnění, a proto má obecně nárok na plný odpočet daně. Současně bylo vozidlo jedné zaměstnankyni bezúplatně poskytnuto k používání pro služební i pro její soukromé účely. Přičemž bylo odhadnuto, že pro ekonomickou činnost plátce bude sloužit cca z 80 %. Proto plátce v přiznání k DPH za leden 2025 nárokoval jen tomu odpovídající poměrnou část odpočtu DPH na vstupu 80 % z 126 000 Kč = 100 800 Kč.
Jak je to z pohledu nároku na odpočet daně?
Člověka, který už se profesně střetl s českými daněmi, se možná zarazil nad zmínkou o odhadnutém poměrném koeficientu. Ví totiž, že v daních obecně je přece potřeba umět vše hodnověrně prokázat a pouhý odhad (tvrzení) berňák neuzná… Ano, obvykle tomu tak je, ale v tomto případě jde o výjimku vynucenou realitou a časovou kauzalitou – předem totiž nelze jednoznačně stanovit, v jakém poměru bude auto skutečně využíváno pro podnikání firmy versus soukromě. Proto holt nezbývá, než aby se poměrný koeficient spokojil s pouhým odhadem – který by ovšem měl být hodnověrně podložen tzv. kvalifikovaným odhadem, případně expertním výpočtem. S jeho odhadem navíc výslovně počítá i § 75 odst. 4 ZDPH:
–„Nelze-li v okamžiku uplatnění odpočtu daně stanovit výši poměrného koeficientu podle skutečného podílu použití, stanoví ji plátce kvalifikovaným odhadem; (…)“
Na základě podrobné evidence v knize jízd bude nakonec firemní využití vozidla za celý rok 2025 jen 60 %. Je nasnadě, že s tím se zákon o DPH nemůže spokojit, protože by reálně hrozilo, že řada méně svědomitých plátců bude záměrně při původním odhadu poměrného koeficientu více či méně podceňovat rozsah soukromého využívání vozidla, čímž by byl obcházen spravedlivý princip částečného odpočtu daně na vstupu v poměrné výši.
Ustanovení § 75 odst. 8 ZDPH stanoví, že pokud se skutečný poměrný koeficient (ve smyslu odst. 7 dtto) liší od původně odhadnutého – u dlouhodobého majetku již od roku 2025 neplatí práh nejméně 10 procentních bodů – musí plátce provést opravu uplatněného odpočtu daně v posledním přiznání k DPH za daný kalendářní rok. Při nastolení uvedené situace by Účtaři, s.r.o. – v roli plátce – museli v posledním přiznání k DPH za kalendářní rok 2025, tj. za prosinec opravit odhadem uplatněný poměrný odpočet (snížit) z původních 80 % z DPH na vstupu 126 000 Kč (100 800 Kč) na 60 % z 126 000 Kč (76 600 Kč), což znamená snížení odpočtu daně o 25 200 Kč.
1.6 Daňové výdaje nesouvisející se zdanitelnými příjmy
Živnostník – Dobrák, provozující tradiční českou hospůdku ve stylu První republiky je plně hoden svého jména. Proto svým zaměstnancům vyplácí mzdu 80 000 Kč a navrch jim ještě přispívá měsíčně 2 000 Kč na doplňkové penzijní spoření a za 1 000 Kč pro ně nakupuje vstupenky do kina, divadla nebo na fotbal.
Jsou to ale všechno jeho daňové výdaje?
I když pročítal § 24 odst. 2 ZDP pečlivě, nenašel tam položku „mzdy“. Nejblíže věci se mu zdálo písmeno p) ZDP, podle kterého jsou daňově účinné výdaje, k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů – protože zákoník práce ukládá povinnost dát zaměstnancům mzdu. Jenže to by se dalo využít asi jen pro zákonem stanovenou minimální mzdu, nikoli pro jeho štědré super mzdy.
Živnostník se však obává zbytečně, ať už je mzda jeho zaměstnanců jakkoli super vysoká, může ji klidně uplatnit jako daňový výdaj. A to nikoli podle speciálního § 24 odst. 2 ZDP, nýbrž s oporou v základní ustanovení § 24 odst. 1 ZDP, protože jde o výdaj vynaložený na dosažení jeho zdanitelných příjmů – z provozu restaurace.
Složitější je to s příspěvkem na doplňkové penzijní spoření zaměstnanců, kde je opravdu třeba hledat oporu pro daňové uznání v § 24 odst. 2 ZDP – průkaznost se zdanitelnými příjmy zde totiž patrně neobhájíme. Naštěstí je možno tento výdaj začlenit pod speciální § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP – práva zaměstnanců zaručená vnitřním předpisem, pracovní či jinou smlouvou – což z něj činí opět bezpečný daňově uznatelný výdaj.
A nepeněžní volnočasové radovánky? Zmíněný příznivý § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP je možno od roku 2024 využít, jen když zaměstnanec příjem zdaní. Zpravidla ale nepeněžní benefity u nich splňují podmínky osvobození od daně, takže se uplatní silnější speciální § 25 odst. 1 písm. h) ZDP označující výdaj za nedaňový.
1.7 IT kancelář v části bytu programátora
Pan Hekr podniká jako OSVČ v zakázkové výrobě nejrůznějších programátorských „kouzel“. Jelikož ke své tvůrčí práci potřebuje prakticky jen kvalitní počítač, internet a zejména klidné místečko, zřídil si IT kancelář v jednom z pokojů najatého bytu. Výdaje prokazuje daňovou evidencí podle § 7b ZDP, což ale komplikuje fakt, že jsou často sporné, neboť prostor i předměty využívané pro podnikání slouží zčásti i pro jeho osobní potřeby.
Jak je to z pohledu daňových výdajů?
Na straně jedné tedy provozní výlohy spojené s bytem prokazatelně souvisejí se zdanitelnými příjmy z podnikání pana Hekra a splňují tak obecnou podmínku daňové uznatelnosti. Ovšem na straně druhé, se věcně jedná rovněž o výdaje na jeho osobní potřebu, které jsou speciálním ustanovením a priori vyloučeny z daňově účinných.
Z hlediska průkaznosti by ideálním řešením této patové situace bylo jednoznačné přiřazení dílčích výloh spojených s bytem pro podnikatelské versus ostatní (osobní, rodinné) potřeby. Což si lze reálně představit snad jen u elektřiny, pokud by její odběr IT kanceláří pana Hekra měřil podružný elektroměr. Ani nadmíru pedantního úředníka by nenapadlo nutit nebohého živnostníka k pečlivému odměřování a zaznamenávání vody spotřebované během programátorské činnosti, k propočítávání tepelné energie dodané do zmíněného pokoje, k vážení odpadků vzniklých v souvislosti s podnikáním atp. Stejně tak není možné – patrně ani právně – aby se dohodl s vlastníkem bytu na dvojí fakturaci nájemného, zvlášť za onen IT pokoj, a odděleně za zbývající část bytu užívanou privátně.
V praxi respektovaným kompromisním řešením se osvědčilo rozklíčování celkových výdajů placených v souvislosti s užíváním bytu na část soukromou versus podnikatelskou v poměru podlahových ploch. Pokud tedy činí celková vnitřní nášlapná plocha bytu např. 100 m2, z čehož výhradně k podnikání slouží pokoj o ploše 20 m2, pak „průkazný“ klíčovací poměr bude 20 % (= 20 m2 / 100 m2). Tuto část výdajů na bydlení pak bude moci pan Hekr zahrnovat mezi své daňové výdaje vynaložené na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů OSVČ.
1.8 Zdanitelný prodej akcií u fyzické osoby
Pan Evžen v lednu 2025 nakoupil balíky akcií dvou akciových společností – ABC a XYZ – každý za 100 000 Kč, což jsou i nabývací ceny těchto cenných papírů, jelikož pro jednoduchost neuvažujeme vedlejší výlohy spojené s pořízením akcií. Poplatník nepodniká jako OSVČ, případně akcie nezahrnul do obchodního majetku.
Všechny akcie pan Evžen prodá ještě v roce 2025, a to u firmy ABC se ziskem za 150 000 Kč, zatímco podíly v XYZ se ztrátou jen za 80 000 Kč. Opět pro přehlednost neuvažujeme žádné poplatky, provize ani žádné další výdaje související s prodejem akcií. Celkově tedy dosáhl ze svého soukromého obchodování s akciemi – CP – zisku 30 000 Kč, jelikož z původní investice (výdaje) 200 000 Kč vytěžil konečný hrubý příjem 230 000 Kč.
Jak je to v případě prodeje akcií u fyzické osoby?
I když je zisk pod 100 000 Kč, nelze uplatnit osvobození podle § 4 odst. 1 písm. t) ZDP, jelikož testuje na limit 100 000 Kč – příjmy – z prodejů cenných papírů a ne zisk (příjmy snížené o výdaje). A kvůli prodeji akcií dříve než po třech letech nelze využít ani osvobození dle § 4 odst. 1 písm. u) ZDP. Jde tedy o příjem zdanitelný, a protože nespadá mezi příjem ze samostatné (podnikatelské) činnosti – akcie nebyly v obchodním majetku Evžena – jedná se zbytkově o tzv. ostatní příjem z úplatného převodu CP podle § 10 odst. 1 písm. b) bodu 2 ZDP.
V rámci tohoto jednotlivého druhu příjmu – z převodu CP – je dílčím základem daně z ostatních příjmů celkový úhrn příjmů (230 000 Kč) snížený – minimálně na nulu – o výdaje vynaložené na jejich dosažení, což je zde úhrn nabývacích cen prodaných akcií 200 000 Kč. Tento dílčí základ daně pana Evžena tak činí 30 000 Kč.
1.9 Dvojí test osvobození velkých prodejů akcií
Modelka Monika využila nabídky francouzské firmy a založila s ní v roce 2020 Krása, a.s. věnující se módním přehlídkám, soutěžím „Miss“, plastické chirurgii, kosmetice, oblečení a módním doplňkům. Její peněžitý vklad byl 1 milion Kč. V roce 2024 měl podíl Moniky (její akcie) již hodnotu 100 milionů Kč, čehož využila a prodala je druhému akcionáři z Francie na splátky: 50 % do konce roku 2024 a druhá polovina v létě roku 2025.
Jak postupovat v dané situaci?
Monika má tedy příjem z prodeje cenných papírů – akcií – po uplynutí časového testu 3 let od nabytí. Takže splnila podmínku pro osvobození tohoto příjmu od daně stanovenou v § 4 odst. 1 písm. u) ZDP. V souladu s tím celá první částka (50 milionů Kč) obdržená v roce 2024 definitivně unikla zdanění; pouze se musí „udat“ správci daně a dle § 38v ZDP oznámit finančnímu úřadu do 1. 4. 2025, jinak by ji hrozila docela drahá pokuta.
Horší to bude
s druhou půlí ceny akcí plynoucí v roce 2025, kdy již platí zpřísněná
regulace omezující tento typ osvobození (spolu s prodeji podílů
v s.r.o., družstvu) „pouze“ na příjmy do úhrnu 40 milionů Kč za rok
dle § 4 odst. 3 ZDP. Nadlimitních 10 milionů Kč tak bude
zdanitelným ostatním příjmem ad § 10 ZDP. Daňovým výdajem může být buď poměrná
část nabývací ceny (tj. peněžitého vkladu 1 milion Kč) dle § 10
odst. 4 a 6 ZDP, nebo díky § 10 odst. 9 ZDP tržní hodnota
k 31. 12. 2024, resp. v daném případě ke dni dřívějšího prodeje
akcií.
1.10 Náhrada při přijetí
Výrobní podnik ve Zlíně dlouhodobě marně sháněl svářeče. Konečně se mu podařilo najít vhodného zaměstnance, ovšem až z Karviné, kde bydlel v bytě s manželkou a dvěma dětmi. V rámci náborové politiky u této profese s nedostatkem volných pracovníků firma inzerovala zajištění ubytování a vyplácení tzv. odlučného (resp. ostatních druhů zákonných cestovních náhrad), což bylo zakotveno také do uzavřené pracovní smlouvy.
Jaké je správné řešení?
Přijatému svářeči proto bude zlínská firma poskytovat náhrady při přijetí v souladu s § 177 a 178 ZP:
• náhrada jízdních výdajů za určený dopravní prostředek – vlak nebo autobus – v prokázané výši,
• stravné v paušální výši 300 Kč za každý pracovní den,
• stěhovací výdaje při případném přestěhování svářeče a jeho rodiny do najatého bytu ve Zlíně.
Všechny náhrady budou pro firmu daňovým nákladem podle § 24 odst. 2 písm. zh) ZDP, u zaměstnance nepůjde o zdanitelný příjem, s výjimkou stravného přesahujícího limit stanovený vyhláškou pro „veřejný sektor“.
1.11 Dodatečné splnění podmínky délky držby akcií
A,
s.r.o. založila v lednu 2025 firmu B, a.s., kde byla jediným společníkem
(akcionářem). V září 2025 firma A – v té době ještě nenaplnila časový
test minimálně
12 měsíční nepřetržité držby podílu na B – využije nabídky strategického
investora C, GmbH, kterému prodá 90 % akcií B, a.s.
Jak postupovat v daném případě?
Jestli při tomto prodeji bude moci využít daňových výhod mateřské společnosti – a osvobodit příjem od DPPO – záleží na následující okolnosti:
• když podmínku minimální souvislé (nepřetržité) držby nejméně 10 % akcií B naplní firma A dodatečně, – tedy ponechá-li si alespoň 10 % podíl nejméně do února 2026 – pohlíží se na ní jako na mateřskou společnost již zpětně od počátku, proto bude od daně osvobozen příjem z prodeje veškerých akcií – tedy nejen ohledně prodeje zbývajících 10 % po 12 měsících držby, ale také dřívější prodej 90 % akcií;
• jestliže uvedenou časovou podmínku nesplní ani dodatečně – například zbylých 10 % akcií prodá ještě do konce roku 2025 – není v postavení mateřské společnosti, a příjem z prodeje akcií nebude osvobozen od daně – a to ani v případě prodeje prvního balíku 90 % akcií, ani ohledně prodeje zbývajících 10 %.
1.12 Náhrada za použití soukromého vozidla
Stavební firmě se porouchal automobil, a tak požádala zaměstnance, aby k pracovní cestě na staveniště v dubnu 2025 využil svůj osobní automobil, s čímž dotyčný souhlasil. Podle záznamu o jízdě měly pracovní cesty 1 000 km, takže minimální základní náhrada za použití auta zaměstnance je 5,80 Kč/km x 1 000 km = 5 800 Kč.
Jaké je správné řešení?
Auto zaměstnance používá motorovou naftu, jejíž cena meziročně klesla. Proto je pro něj výhodnější neprokazovat její aktuální nižší skutečnou pořizovací cenu – aktuálně například 33 Kč za litr – ale raději uplatnit neprokazovanou a vyšší „úřední“ průměrnou cenou podle zmíněné vyhlášky platné pro rok 2025 (která totiž vychází z vyšších cen pohonných hmot v minulém roce 2024) uvádějící cenu nafty 34,70 Kč za litr.
Ve velkém technickém průkazu použitého vozidla jsou uvedeny tři údaje o spotřebě paliva na 100 km: ve městě 6 l, 4 l při rychlosti 90 km/h a 5 l při rychlosti 120 km/h (údaj o kombinované spotřebě podle norem EU není). Z čehož aritmetickým průměrem vypočtená průměrná spotřeba činí (6 + 4 + 5) / 3 = 5 litrů/100 km. Náhrada výdajů za spotřebovanou naftu se tak vypočte = 5 litrů/100 km x 1 000 km x 34,70 Kč/litr = 1 735 Kč.
1.13 Nákladní auta v autobazaru a silniční dani
Autobazar prodával nákladní auta – neprovozoval je (ani k tomuto podnikání neměl licenci), ale pouze je kupoval za účelem jejich prodeje. Proto než našla kupce, nákladní auta jen smutně stála na parkoviště, nebyla používána. Přesto firmě finanční úřad vyměřit tučnou silniční daň s tím, že u náklaďáků na používání nezáleží. Spor se dostal ke Krajskému soudu v Hradci Králové, který rozhodl, věc č. j. 31 Af 16/2018-57 dne 12. 3. 2020.
Jaké je řešení dané situace?
Takzvané těžké nákladní automobily a jejich přípojná vozidla jsou pro zdanění specifickou skupinou a pro posuzování předmětu daně je nutno je striktně oddělit od vozidel ostatních kategorií. Skutečnost, že firma nedisponovala koncesí na autodopravu, respektive s dotčenými vozidly neprovozoval nákladní přepravu, ale pouze s nimi pasivně obchodovala, je tedy pro klasifikaci předmětu daně silniční zcela nerozhodná.
Krajský soud konstatoval, že daň silniční je založena na formálním stavu zápisu v registru silničních vozidel. Jak judikoval Nejvyšší správní soud v rozsudku č.j. 1 Afs 69/2013-31: „Silniční daň je daní majetkovou a jako taková je postavena na úředním zápisu. Jejím základem je formální stav zápisů v registru silničních vozidel, ne faktický stav vlastnictví nebo užívání.“ A připomněl usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4022/14: „Daň silniční je daň majetková zatěžující poplatníky daně bez ohledu na intenzitu užívání pozemních komunikací.“ Načež krajský soud uvedl, že účel užití nákladních vozidel nemá pro posouzení žádný význam. Předmětem daně silniční jsou takto vymezená vozidla vždy, i když nejsou fakticky užívána k danému účelu.
1.14 Osvobození příjmů z prodeje podílů od DPFO
V roce 2025 paní Lenka kupovala nejrůznější akcie českých firem, a všechny je prodala ještě v témže roce za celkovou částku 80 000 Kč.
Jaký je správný postup?
Celý příjem 80 000 Kč je osvobozen od daně. Není podstatné, že akcie – nebo jiné CP – prodala již do roka, ale že úhrn příjmů z prodeje cenných papírů za celý rok nepřesáhl 100 000 Kč.
Pan Vojta koupil balík akcií jedné české korporace již v roce 2023 za 60 000 Kč. A protože jejich cena v roce 2025 nečekaně vyrostla, všechny je prodal se slušným ziskem za 101 000 Kč.
Jelikož úhrn příjmů z prodeje CP za celý rok přesáhl limit 100 000 Kč, nemá jej osvobozený od daně podle § 4 odst. 1 písm. t) ZDP. A to ani zčásti! S ohledem na dobu držby kratší než 3 roky nelze využít ani osvobození dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. u) ZDP. Proto zdanitelným příjmem poplatníka je celý příjem 101 000 Kč, a nikoli jen nadlimitní částka 1 000 Kč.
1.15 Zdanění prodeje akcií oceňovaných reálnou hodnotou
Firma A, s.r.o. v lednu 2025 koupila za účelem prodeje 500 kusů akcií B, a.s. za sjednaný kurs 1 000 Kč/akcie, tedy celkem za kupní cenu 500 000 Kč. Tento balík akcií představuje podíl pouze 5 % na základním kapitálu B, a.s. a proto se v terminologii daní z příjmů nebude jednat o vztah mateřská versus dceřiná společnost – tím pádem padá možnost osvobození příjmů z prodeje akcií od daně.
Jak postupovat v dané situaci?
Poplatek makléři za zprostředkování nákupu těchto akcií činil 5 000 Kč. Firma zařadila akcie na účet 251 – Majetkové cenné papíry k obchodování v účetním ocenění celkovou pořizovací cenou 505 000 Kč. V dubnu 2025 prodala 400 kusů (tj. 4/5) těchto akcií B, a.s. za jednotkový kurs 1 100 Kč, což znamená výnos 440 000 Kč, poplatek makléři za prodej činil 4 000 Kč.
Jde o akcie, které dle účetních předpisů podléhají ocenění reálnou hodnotou – přičemž není podstatné, že k tomuto přecenění u nich v účetní jednotce A, s.r.o. případně ještě nedošlo – proto bude jejich daňové posouzení odpovídat účtování. Danově účinné tedy budou 4/5 pořizovací ceny prodaných akcií = 4/5 x 505 000 Kč = 404 000 Kč, a to bez ohledu na jejich prodejní cenu, a dále ještě také poplatek za tento prodej (4 000 Kč).
1.16 Reklamní a propagační předměty
Firma ABC, s.r.o. je plátce DPH a zabývá se výrobou dřevěných hraček. Kvůli reklamě a propagací své činnosti si objednala u reklamní agentury následující dárkové předměty pro nejvýznamnější zákazníky:
• 500 kusů bavlněných triček s nápisem „Hraji si s ABC, s.r.o.“ v jednotkové ceně 300 Kč bez DPH.
• 100 kusů velké stolní dřevěné hry „Šachy“ v jednotkové ceně 600 Kč včetně 21 % DPH.
• 10 kusů lahví šumivého vína s nápisem „I dospělí si hrají s ABC, s.r.o.“ v ceně á 400 Kč bez DPH.
Jak je to z pohledu daní z příjmů a DPH?
Z pohledu daní z příjmů se bude jednat o daňově uznatelné reklamní a propagační předměty v případě triček i šachů, protože je určující jejich jednotková cena bez daně 496 Kč (21 % DPH = 104 Kč). Tzv. šumivé víno je však předmětem spotřební daně a proto bez ohledu na kusovou cenu nejde o daňově zvýhodněné reklamní a propagační předměty, ale o nedaňové dary (do konce roku 2023 bylo uznatelnou výjimkou jen tzv. tiché víno).
Z pohledu DPH si obchodní společnost (plátce) může uplatnit plný nárok na odpočet daně na vstupu ve všech třech případech předmětů a jejich následné bezúplatné poskytnutí nebude podléhat DPH na výstupu.
1.17 O ztrátu za rok 2024 lze snížit základ daně až 7 let
Hospoda, s.r.o. provozuje obecní restauraci a dlouhodobě vykazovala za zdaňovací období – kalendářní rok – základ daně z příjmů 100 000 Kč. Tak tomu bylo v letech 2022 a 2023, a je předpoklad, že tak to bude dále pokračovat od roku 2025. Ovšem náhlá potřeba opravy v roce 2024 restauraci uvrhla do daňové ztráty 1 milion.
Jak postupovat v daném případě?
Kdyby v roce 2020 nedošlo k rozšíření možností uplatňování daňových ztrát, pak by firma mohla daňovou ztrátu za rok 2024 využít jako odpočet od základů daně v řádných přiznáních k DPPO v dalších 5 letech 2025 až 2029; pokud by i nadále tyto činily jen 100 000 Kč ročně, přišla by o možnost uplatnit polovinu daňové ztráty r. 2024.
Díky oné novelizaci z léta 2020 ovšem Hospoda, s.r.o. bude moci daňově využít ještě dalších 200 000 Kč z velké daňové ztráty roku 2024, a to při snížení stejně velkých základů daně za předešlé roky 2022 a 2023. Za tímto účelem bude muset poplatník – samozřejmě kromě řádného daňového přiznání k DPPO za rok 2024 – podat ještě dvě dodatečná daňová přiznání na nižší, resp. nulovou daň za ony minulé roky 2022 a 2023. Načež může očekávat vyplacení přeplatků na dani za tyto roky od správce daně.
Jestliže se od roku 2025 podnikání firmy vrátí do starých kolejí a obnoví tradici základů daně z příjmů á 100 000 Kč ročně, využije ze ztráty za rok 2024 plných 700 000 Kč, a tedy nenávratně přijde o možnost uplatnit zbývající část ztráty „pouze“ 300 000 Kč.
1.18 Poplatník DPPO s více daňovými ztrátami
Společnost ABC, s.r.o. má účetní období kalendářní rok, který je také jejím zdaňovacím obdobím pro účely DPPO. Firma vznikla v roce 2021, kdy měla víc nákladů než výnosů, a tak vykázala daňovou ztrátu 1 milion Kč. V letech 2022 a 2023 měla shodné základy daně á 200 000 Kč, které zcela anulovala příslušnou částí ztráty z roku 2021. V roce 2024 ji citelně postihlo enormní zvýšení regulované složky ceny elektřiny, opět skončila daňovou ztrátou: 1 milion Kč. Předpokládejme, že za rok 2025 bude firma vykazovat (kladný) základ daně z příjmů 500 000 Kč.
Jaké je řešení dané situace?
Při sestavování přiznání k DPPO za rok 2025 bude mít firma k dispozici dvě nevyužité daňové ztráty (nikoli jednu úhrnnou): z roku 2021 její neuplatněný zbytek 600 000 Kč a za rok 2024 celý 1 milion Kč. Je na ni, jak je využije coby odčitatelné položky za rok 2025 a dále.
Nejrozumnější bude přednostní uplatnění zbytku starší ztráty z roku 2021, kterou lze totiž umořit nejpozději již v hned dalším roce 2026, přičemž není jisté, zda bude mít dostatečný základ daně. Čímž poplatník sníží základ daně za rok 2025 na nulu a v nejhorším případě bez užitku propadne jen zbytek ztráty z roku 2021 (100 000 Kč), na odpočet mladší ztráty má firma čas až do roku 2029.
1.19 Prokázané daňové výdaje za použití vozidla pro podnikání
Řemeslník Novák (OSVČ) vede daňovou evidenci a pro své podnikání v dubnu 2025 využil malý nákladní automobil. Podle palubního ukazatele najezdil na pracovních cestách 1 000 km, k čemuž má dva doklady o nákupu nafty: první na 35 litrů za 1 200 Kč, druhý také na 35 litrů za 1 100 Kč. Ve velkém technickém průkazu vozidla není údaj o kombinované spotřebě paliva podle norem EU, ale jsou tam tři údaje o spotřebě: ve městě 7 l, 5 l při rychlosti 90 km/h a 6 l při rychlosti 120 km/h.
Jakou částku za pracovní cestu může podnikatel uplatnit do daňových výdajů?
Aby bylo možno jednoznačně odpovědět, je nutno zadání upřesnit ohledně vztahu vozidla a poplatníka.
• Vozidlo zaměstnance:
Náhrada jízdních výdajů podle zákoníku práce (předpokládáme obvyklou situaci, že zaměstnavatel přiznává jen minimální výši zákonných nároků): základní náhrada = 1 000 km x 11,60 Kč/km = 11 600 Kč, náhrada za spotřebované palivo = 34,70 Kč/l (volba ceny podle vyhlášky pro rok 2024 vycházející z loňských cen, neboť cena prokázaná doklady 32,86 Kč/l je nižší) x 6 litrů/100 km (aritmetický průměr údajů z technického průkazu, 7 + 5 + 6 děleno 3) x 1 000 km = 2 082 Kč. Výdaje celkem 13 682 Kč.
• Vlastní vozidlo:
– zahrnuté do obchodního majetku („OM“) poplatníka: v prokázané výši o nákupu PHM, tj. 2 300 Kč,
– nezahrnuté do OM: základní náhrada = 1 000 km x 5,80 Kč/km (jen jako u osobních aut!) = 5 800 Kč, náhrada výdajů za spotřebované PHM (jako u zaměstnance výše) = 2 082 Kč. Výdaje celkem 7 882 Kč,
– nezahrnuté do OM, které ale v OM poplatníka bylo, nebo jej pořizoval na finanční leasing a úplatu si daňově uplatnil: jen náhrada výdajů za spotřebované PHM (jako u zaměstnance výše) = 2 082 Kč.
• Vozidlo v nájmu nebo pořizované na finanční leasing:
– Daňově lze uplatnit výdaje za PHM v prokázané výši = 2 300 Kč (podle dokladu o jejich nákupu).
• Vozidlo vypůjčené nebo vyprošené (tj. využívané bezúplatně, v praxi obvykle od příbuzného či známého):
– náhrada výdajů za spotřebované PHM (cena dle vyhlášky) = jako u zaměstnance ad výše = 2 082 Kč;
– výjimkou by byla výpůjčka uzavřená poplatníkem s dočasně jiným právním vlastníkem vozidla (obvykle banka nebo jeho prodejce) po dobu zajištění dluhu poplatníka za úvěr využity k úhradě kupní ceny auta, převodem vlastnického práva k tomuto vozidlu. Věřiteli tak vůz slouží jen jako záruka za splacení dluhu poplatníka, který jej naopak hodlá využívat (provozovat), a právě pro legalizaci právní možnosti využívání auta dočasně patřícího jiné osobě je sjednána bezúplatná smlouva o výpůjčce. Sice právnicky krkolomná záležitost, ale v praxi je poměrně běžná. Daňově lze uplatnit výdaje za PHM jako u nájmu.
Kdyby kupní cena paliva dle dokladu o nákupu byla vyšší, než loňská průměrná cena, z níž vychází údaje vyhlášky pro rok 2025, bylo by výhodnější při výpočtu náhrady výdajů za spotřebu PHM využít aktuálně vyšší prokázanou cenu nafty. Pracovněprávní zákonný nárok zaměstnance na náhradu jeho cestovních výdajů podle ZP je však širší než pouze náhrada jízdních výdajů, zejména o tzv. stravné – viz příslušné heslo.
1.20 Daň z nemovitostí jako daňový náklad
Daň z nemovitých věcí firmy ABC, s.r.o. na rok 2024 za její administrativní budovu činila 20 000 Kč a poplatník využil možnosti uhradit jí ve dvou stejných splátkách. První splátka á 10 000 Kč měla proběhnout do 31. 5. 2024, a tak se i stalo. Naproti tomu na druhou splátku splatnou 30. 11. 2024 ovšem poplatník zapomněl. Společnosti ABC, s.r.o. jí připomenul až finanční úřad svou výzvou v únoru 2025, načež byla poslední splátka okamžitě uhrazena. Dále byl zaplacen i příslušný sankční úrok z prodlení úhrady předepsaný správcem daně.
Jak postupovat v dané situaci?
Jako daňový náklad mohla firma za zdaňovací období roku 2024 uplatnit pouze první včas zaplacenou splátku 10 000 Kč účetních nákladů. O účetní předpis nákladu z titulu opožděné 2. splátky musela zvýšit základ daně za rok 2024.
Ve zdaňovacím období roku 2025 může nad výsledek hospodaření uplatnit jako daňový výdaj dodatečně zaplacenou 2. splátku daně z nemovitých věcí 10 000 Kč. Úrok z prodlení není daňově účinný nikdy.
1.21 Dar neprodejných zásob OSVČ
Pan Dobrák provozuje knihkupectví, o němž vede daňovou evidenci. Před Vánocemi roku 2024 udělal výprodej starších titulů, aby měl místo pro nové tituly. Neprodané starší dětské knížky v celkové pořizovací ceně 5 000 Kč před Silvestrem 2024 daroval místní školce.
Jak postupovat v dané situaci?
Protože darované knihy byly při jejich pořízení v minulých letech pro podnikatele okamžitým daňovým výdajem, zatímco dary nejsou daňově účinným výdajem, musí pan Dobrák při darování knih v přiznání k DPFO za rok 2024 naopak snížit své daňové výdaje dle § 5 odst. 6 ZDP.
Teprve následně může poplatník v tomto daňovém přiznání za rok 2024 – a to jedině v tomto roce, kdy dar prokazatelně poskytl – uplatnit původní pořizovací cenu darovaných knížek 5 000 Kč jako nezdanitelnou část základu daně alias odpočet od základu daně z příjmů za tento rok. Základ daně si tak může snížit (nepřekročí-li maximální limit pro odpočet darů ad výše) o celých 5 000 Kč přesto, že aktuální cena obvyklá je daleko nižší.
1.22 Dobrotivý plátce se zapotí s DPH
Firma Dobráci, s.r.o. obchoduje s hračkami a je plátcem DPH. Vždycky před Mikulášem a na Den dětí má společník a současně jednatel ze zvyku obdarovat děti v místní mateřské školce. Nejde o účelové dary koupené právě pro tyto účely, ale jednoduše – méně altruisticky, a více pragmaticky – tímto ušlechtilým počinem poněkud uleví svému skladu od plyšových a jiných „ležáků“. No i tak zajisté hračky děti potěší (až na výjimky).
Jaké je správné řešení?
Jedná se tedy o darování zásob zboží, u kterého Dobráci, s.r.o. standardně v minulosti (při jejich pořízení od plátců) nárokovali odpočet DPH na vstupu. Slovy zákona o DPH se tedy jedná o „použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce“, u kterého se uplatní fikce úplatnosti a jde tudíž o zdanitelné plnění – dodán zboží „za úplatu“. Protože jde o zboží, které plátce koupil, zná tak jeho cenu bez DPH, což bude základem pro výpočet příslušné DPH na výstupu za takto využité zásoby zboží.
Letos začal do školky chodit potomek majitele firmy, a tak byl ještě šlechetnější… Zadarmo – míněno z hlediska školky – na školní zahradě jeho zaměstnanci vybudovali „dětský ráj“ plný prolézaček, houpaček a skluzavek. Přičemž Dobráci, s.r.o. u souvisejících vstupů (nákupů) od plátců nárokovala odpočet DPH.
I toto bezúplatné plnění je pro účely DPH v „poskytnutím služby za úplatu“ a podléhá tak DPH na výstupu – ke dni „darování“, resp. předání a převzetí hotového hřiště. Základem pro výpočet daně bude výše celkových nákladů – za materiál, práci, energii, externí služby dodavatelů atd. – skutečně vynaložených na realizaci dětského ráje.
1.23 Od roku 2025 dvojí test osvobození velkých prodejů akcií
Studenti matfyzu – Karel a Filip – v roce 2020 založili softwarovou firmu AI, a.s., kde měl každý podíl 50 %. Zabývala se umělou inteligencí a díky dobrým nápadům i aplikacím IT její hodnota koncem roku 2024 vystřelila na 100 milionů Kč. Čehož využil Karel a podíl prodal za 50 milionů Kč v prosinci 2024, kdy kupující také ihned uhradil plnou cenu. Druhý akcionář trochu váhal, ale v lednu 2025 nakonec učinil stejné rozhodnutí.
Jak postupovat v dané situaci?
V obou případech poplatníci měli příjem z prodeje cenného papíru – akcií – po uplynutí časového testu 3 let od nabytí. Proto se jedná o příjem osvobozený od daně podle § 4 odst. 1 písm. u) ZDP.
To ovšem končí jen pro pana Karla, kterému příjem plynul ještě do konce roku 2024. Naproti tomu u Filipa se již uplatní nově zpřísněná regulace, kvůli níž bude mít od daně z příjmů osvobozeno „jen“ 40 milionů Kč a musí podat přiznání.
Řešení č. 1.1 až 1.23 zpracoval Ing. Martin Děrgel (II/2025)
1.24 Poskytnutí masáže
Na straně zaměstnanců jsou osvobozena od daně nepeněžní plnění ve formě pořízení služeb zdravotního, léčebného, hygienického a obdobného charakteru od zdravotnických zařízení.
Jak se bude postupovat v případě poskytování masáží?
V případě osvobození příjmu zaměstnance z titulu poskytnutí masáže je třeba rozlišit, o jakou masáž se jedná. Bude-li se jednat o masáže zdravotního nebo léčebného charakteru, musí být pro splnění podmínek pro osvobození daného příjmu od daně tyto masáže zaměstnavatelem zajištěny ve zdravotnickém zařízení. Zákon o daních z příjmů pojem zdravotnické zařízení nedefinuje, je třeba vycházet ze zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, ve znění pozdějších předpisů. Ten v § 2 stanoví, že poskytovatelem zdravotních služeb se rozumí fyzická nebo právnická osoba, která má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle tohoto zákona a v § 4, že zdravotnickým zařízením se rozumí prostory určené pro poskytování zdravotních služeb. Podle § 11 zákona o zdravotních službách poskytovatel může poskytovat pouze zdravotní služby uvedené v oprávnění k poskytování zdravotních služeb. Podle § 19 zákona o zdravotních službách příslušný správní orgán zaznamená udělení oprávnění k poskytování zdravotních služeb do 15 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí do Národního registru poskytovatelů zdravotních služeb. V souladu s § 6 odst. 9 písm. d) bod 1 zákona budou tedy poskytnuté příspěvky na masáže zdravotního nebo léčebného charakteru zajištěné zaměstnavatelem pro zaměstnance u osoby, která je poskytovatelem zdravotních služeb (tj. ve smyslu zákona tzv. zdravotnickým zařízením) od daně osvobozeny. Bude-li se jednat o masáže poskytované v rámci plnění spočívajících v použití tělovýchovného nebo sportovního zařízení, bude dané nepeněžní plnění na straně zaměstnanců od daně osvobozeno podle § 6 odst. 9 písm. d) bod 2 zákona. V daném případě bude postačovat, že daná služba (i masáž) bude zajištěna v zařízení, jehož předmětem činnosti je tělovýchovná nebo sportovní činnost. Například vstupenky do bazénového centra, nebo posilovny, kdy součástí poskytovaných služeb je též masáž klasická, baňková, reflexní, čínská, masáž lávovými kameny, anebo tzv. sportovní masáž apod. Tzn., že v případě, kdy bude nepeněžní příspěvek zaměstnanci poskytnut za účelem použití sportovního zařízení, jehož součástí bude např. i sportovní, relaxační, případně i jiná masáž, bude tento příspěvek od daně osvobozen, a to bez ohledu na odbornou způsobilost poskytovatele těchto masérských služeb. Dále podle § 6 odst. 9 písm. d) bod 2 zákona budou od daně osvobozeny též např. masáže v rámci úhrady nákladů na sportovní akci pořádanou zaměstnavatelem, např. v rámci sportovních víkendových pobytů apod.
Bude-li se jednat o masáž zajištěnou zaměstnancům v rámci příspěvku na rekreační pobyt nebo zájezd, bude zmíněné nepeněžní plnění spočívající v použití rekreace nebo zájezdu, včetně masáže, osvobozeno od daně u zaměstnanců podle § 6 odst. 9 písm. d) bod 2 zákona. Od daně není osvobozen nepeněžní příspěvek poskytnutý zaměstnanci z titulu masáže jen v případě, budou-li masáže smluvně zajištěny zaměstnavatelem pro zaměstnance fyzickou osobou, která má k této činnosti sice živnostenské oprávnění, ale není registrována jako poskytovatel zdravotních služeb.
Ing. Eva Sedláková (II/2025)
1.25 DPH v daních z příjmů
Podnikatel koupil od obchodníka – plátce DPH – výkonný notebook (přenosný počítač) za celkovou cenu 84 700 Kč, který bude používat jen pro svou podnikatelskou činnost. Když se podrobněji podíval na přijatý daňový doklad vystavený prodejcem techniky, zjistil, že celková částka (úplata) sestává ze dvou složek:
• Jednotková cena bez DPH (základ daně) = 70 000 Kč
• Výše DPH (sazba daně 21 %) = 14 700 Kč
Jak postupovat v daném případě?
Dotyčný podnikatel ví, že samostatné hmotné movité věci s provozně-technickou funkcí delší než jeden rok se vstupní cenou vyšší než 80 000 Kč jsou tzv. hmotným majetkem [§ 26 odst. 2 písm. a) ZDP], který nelze do daňových výdajů uplatnit jednorázově [§ 25 odst. 1 písm. a) ZDP], ale pouze nepřímo prostřednictvím daňových odpisů, případně v zůstatkové ceně. Co se pro tyto účely rozumí „vstupní cenou“ poplatník vyčetl z § 29 odst. 1 písm. a) ZDP – protože byl majetek (notebook) pořízen úplatně (koupen), jedná se o pořizovací cenu určenou dle účetních předpisů. Jelikož je opravdu pečlivý, nalistoval si § 25 odst. 4 písm. a) ZÚ, kde se dočetl, že pořizovací cenou se rozumí – účetně i daňově – cena, za kterou byl majetek pořízen a náklady s jeho pořízením související.
Ohledně jednotkové kupní ceny bez DPH si je plátce jistý, že patří do pořizovací ceny počítače, ovšem co s tou DPH na vstupu? Jde o náklad související s pořízením počítače nebo nejde? Bezpečnou odpověď se dozví po chvíli pátrání v již zmíněném metodickém Pokynu č. GFŘ D – 59, tentokrát v části k § 29 ZDP pod bodem 5:
„Součástí vstupní ceny je i daň z přidané hodnoty, a to
a) u neplátce daně z přidané hodnoty,
b) u plátce daně z přidané hodnoty, který neuplatnil nárok na odpočet daně nebo nemá narok na odpočet podle zákona o DPH.“
Pokud tedy dotyčný podnikatel – šťastný majitel nového přenosného počítače – není plátcem DPH, je tedy „neplátcem“ této daně, pak v souladu s očekáváním zahrne DPH uplatněnou prodejcem do vstupní ceny. Která bude činit 84 700 Kč, a protože přesáhla daňový limit 80 000 Kč, jedná se o hmotný majetek, takže výdaj za jeho pořízení není přímo daňově účinný, ale uplatní se formou daňových odpisů dle § 26 až § 33 ZDP.
Jestliže podnikatel je plátce DPH, pak ještě dále záleží na tom, jestli se rozhodne uplatnit odpočet DPH na vstupu z koupeného notebooku; a priori totiž nejde o povinnost, ale právo plátce. Obvykle tomu tak je a plátce si milerád odpočet DPH nárokuje. Ovšem s odpočtem daně je to složitější, není úplně „zadarmo“ za plátcovství, ale je nutno splnit podmínky § 72 až § 76 ZDP, hlavně ohledně využití přijatého plnění, více v další kapitole.
Zpravidla plátce podmínky splní a má plný nárok na odpočet DPH na vstupu, v tom případě by daň od prodejce uplatněná našim kupujícím k odpočtu nepatřila do vstupní ceny notebooku. Vstupní cenou by potom zůstala již pouze jednotková cena bez daně (základ daně) 70 000 Kč, která je pod daňovým limitem 80 000 Kč a tedy by se nejednalo o hmotný majetek. Není jej pak třeba složitě odpisovat, ale coby tzv. drobný hmotný majetek spadající do kategorie zásob je možno výdaje (náklady) na jeho pořízení v plné výši ihned uplatnit do daňových výdajů.
Složitější by to bylo v případě, že by podnikatel byl účetní jednotkou, pak by totiž ještě záleželo na tom, jak má interně nastaven účetní limit tzv. dlouhodobého hmotného majetku („DHM“), který se odpisuje účetně. Kdyby ve výše uvedeném případě plátce měl takovýto účetní limit pro DHM třeba jen 60 000 Kč, pak by ani výdaje za pořízení počítače bez DPH (70 000 Kč) nebyly jednorázově daňově uznatelné, ale v souladu s § 24 odst. 2 písm. v) bodem 1 ZDP by byly daňově účinné postupně formou účetních odpisů.
Ing. Martin Děrgel (II/2025)
1.26 Odborné školení z titulu prohlubování kvalifikace
Zaměstnavatel uhradil pro zaměstnance odborné školení z titulu prohlubování kvalifikace související s jeho pracovní náplní ve výši 1 680 Kč, včetně oběda.
Co bude daňovým výdajem zaměstnavatele? Jak se bude postupovat na straně zaměstnance?
Na straně zaměstnance budou částky vynaložené zaměstnavatelem na školení, které je prohlubováním kvalifikace zaměstnance, od daňové povinnosti osvobozeny podle § 6 odst. 9 písm. a) ZDP.
Náhrady cestovních výdajů vyplacené zaměstnavatelem zaměstnanci v souvislosti se školením, které je z hlediska zákoníku práce výkonem závislé činnosti, nebudou na straně zaměstnance předmětem daně podle § 6 odst. 7 písm. a) zákona, a to do výše stanovené zákoníkem práce pro zaměstnance zaměstnavatele, který je neziskovou organizací, tj. do výše zákonných maximálních limitů. Obdobně předmětem daně nebude na straně zaměstnance ani hodnota bezplatného stravování na školení, tj. hodnota oběda.
Částky, které jsou na straně zaměstnance od daně osvobozeny nebo nejsou předmětem daně, se nezahrnují do vyměřovacího základu pro odvod sociálního a zdravotního pojištění a tedy pojistné se z těchto příjmů neodvádí.
Na straně zaměstnavatele bude daňovým výdajem zaplacené školení v souladu s § 24 odst. 2 písm. j) bod 3 ZDP, a to včetně výdajů spojených s obědem zaměstnance. Daňovým výdajem zaměstnavatele bude i mzda zaměstnance, na kterou má zaměstnanec po dobu prohlubování kvalifikace nárok v souladu se zákoníkem práce. Dále pak budou daňovým výdajem zaměstnavatele výdaje spojené s pracovní cestou zaměstnance, tj. např. vyplacené stravné (zaměstnavatel je oprávněn stravné krátit, protože zaměstnanci uhradil oběd), výdaje spojené s dopravou zaměstnance na místo školení, případně další doložené výdaje zaměstnance v souladu se zákoníkem práce. Výdaje spojené s pracovní cestou zaměstnance jsou na straně zaměstnavatele výdaji daňovými v souladu s § 24 odst. 2 písm. zh) zákona.
Ing. Eva Sedláková (II/2025)
1.27 Daňové posouzení nadlimitních cestovních náhrad
Firma požádala zaměstnance, aby k pracovní cestě 4. dubna 2025 využil vlastní vozidlo. Jde o osobní automobil s naftovým motorem. Pracovní cesta 200 km trvala 10 hodin, a zaměstnanci v souvislosti s ní vznikly zvýšené výdaje za palivo a jídlo (nemohl využít ten den firemní kantýnu), pročež má nárok na jízdné a stravné.
Jak postupovat v daném případě?
Podle vnitřního předpisu firma přiznává sazbu základní náhrady u osobních automobilů 10 Kč/km, tj. více než vyplývá z prováděcí vyhlášky citované výše (5,80 Kč/km). Zaměstnanci proto náleží základní náhrada za použití vozu 10 Kč/km x 200 km = 2 000 Kč, zatímco dle vyhlášky by šlo jen o 5,80 Kč/km x 200 km = 1 160 Kč. Pro soukromého zaměstnavatele je plně daňově účinná celá přiznaná výše náhrady 2 000 Kč. Pro zaměstnance ale nebude zdanitelná jen částka do limitu 1 160 Kč, zbývajících 840 Kč bude zahrnuto do jeho zdanitelné mzdy.
V případě náhrady za spotřebované pohonné hmoty – nafta – vnitřní firemní předpis zachovává výpočet v souladu se ZP při použití cen podle zmíněné prováděcí vyhlášky (34,70 Kč/l), ledaže zaměstnanec dokladem o nákupu prokazuje jinou cenu. Zaměstnanec skutečnou cenu nafty neprokázal a průměrná spotřeba vozidla je 5 litrů na 100 km. Proto má nárok na náhradu za spotřebu nafty = 5 litrů/100 km x 200 km x 34,70 Kč/litr = 347 Kč. Pro zaměstnavatele jde o daňový výdaj, který u zaměstnance není ani zčásti předmětem daně (je do limitu).
U tuzemských pracovních cest roku 2025 trvajících v daném dni 5 až 12 hodin stanovuje vyhláška ad výše stravné v rozpětí 148 Kč až 177 Kč. Protože jde o zaměstnavatele ze „soukromého sektoru“, je vázán jen spodním limitem 148 Kč. Dotyčná štědrá firma i zde přiznává nadlimitní paušální stravné 200 Kč. Protože jde o zaměstnavatele „soukromého sektoru“ bude celé stravné 200 Kč daňově účinné, ale dotyčný zaměstnanec z této částky nezdaní jen stravné do horního limitu 177 Kč, zbývajících 23 Kč tak bude součástí jeho zdanitelné mzdy.
1.28 Odpočet darů u obchodní korporace
Firma Dobráci, s.r.o. se zabývá výrobou hraček, je plátcem DPH a v roce 2024 poskytla tyto dary:
• Hračky školce ve výši 8 000 Kč vlastních nákladů (v obvyklé prodejní ceně 10 000 Kč + DPH 2 100 Kč):
– od základu daně odpočitatelnou hodnotou daru je 8 000 Kč + 2 100 Kč DPH na výstupu z daru.
• Hračky klubu modelářů ve výši 1 500 Kč vlastních nákladů (v prodejní ceně 2 000 Kč + 420 Kč DPH):
– o tento dar nelze snížit základ daně, protože jeho „hodnota“ je pod 2 000 Kč = 1 500 Kč + 420 Kč.
• Ojeté osobní auto koupené od neplátce DPH v aktuální účetní zůstatkové ceně 100 000 Kč s daňovou zůstatkovou cenou 50 000 Kč (po uplatnění poloviny ročního odpisu za rok 2024 podle § 26 odst. 7 písm. a) ZDP), jehož aktuální tržní cena obvyklá je cca 80 000 Kč, darované začínajícímu praktickému lékaři:
– odčitatelnou hodnotou daru je 50 000 Kč, přičemž darování tohoto auta nepodléhá DPH na výstupu.
• Peněžité dary: zoologické zahradě 5 000 Kč, hasičům 1 500 Kč a psímu útulku rovněž 1 500 Kč:
– daňově lze uplatnit pouze dar pro ZOO, zbývající dva dary jednotlivě (!) nedosahují limitu 2 000 Kč.
Jak je to z pohledu daňových výdajů?
Celkově si tak Dobráci, s.r.o. mohou z titulu poskytnutých darů snížit základ daně z příjmů za rok 2023 nejvýše o částku = 8 000 Kč + 2 100 Kč + 80 000 Kč + 5 000 Kč = 95 100 Kč. To ovšem za předpokladu, že jejich základ daně snížený o uplatňované daňové ztráty minulých let (a případně o další odčitatelné položky podle § 34 ZDP) bude nejméně 317 000 Kč. Z čehož horní hodnotový limit „darů“ 30 % činí právě 95 100 Kč.
1.29 Stravné u pracovních cest živnostníka
Pan Novák vede daňovou evidenci a má živnostenské oprávnění na pokrývačskou činnost, přičemž jako místo podnikání má v živnostenském oprávnění uvedeno místo bydliště – např. Slunná 10, Brno. Během jednoho dubnového týdne roku 2025 vykonal tři pracovní cesty po svých zákaznících: dvakrát v ČR, a jednou v Rakousku.
1. V pondělí v 8 hodin ráno vyjel z domu k zákazníkovi, kde byl až do 18. hodin. Protože tuzemská pracovní cesta netrvala přes 12 hodin – ale jen 10 hodin – nemůže si pan Novák uplatnit jako daňový výdaj stravné.
2. V úterý vyjel z domu v 6 hodin ráno a od zákazníka se vrátil v 19 hodin večer. Nyní byla tuzemská pracovní cesta delší než 12 hodin (13), proto si může pan Novák uplatnit jako daňový výdaj stravné, nejvýše 271 Kč.
3. Ve středu odjel na krátkou zahraniční pracovní cestu do Rakouska, kam to má cca dvě hodiny jízdy. Státní hranici překročil směrem ven v 10 hodin ráno a při návratu ve 20 hodin večer. Podle prováděcí vyhlášky činí základní sazba zahraničního stravného v roce 2025 pro Rakousko 45 EUR.
Jak je to z pohledu daňových výdajů?
Maximální daňové výdaje:
• zahraniční stravné: zahraniční část cesty trvala 10 hodin, proto lze podle § 170 odst. 3 ZP uplatnit (jak u zaměstnanců, tak i OSVČ) nejvýše třetinu základní sazby zahraničního stravného = 15 EUR;
• kapesné u zahraniční cesty: dle § 180 ZP až 40 % zahraničního stravného = 0,4 x 15 EUR = 6 EUR.
• Protože k cestě použil své vlastní vozidlo zahrnuté do obchodního majetku, uplatní jako daňový výdaj spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši prokázané doklady o nákupu, ať už v ČR nebo v Rakousku.
Nárok na daňové stravné za tuzemskou část pracovní cesty podnikateli podle § 170 odst. 3 ZP nevznikl, tato část cesty totiž netrvala ani 5 hodin. Žádné související vedlejší výlohy pan Novák s cestou neměl.
1.30 Význam hlavní funkce na zařazení do užívání
Spediční společnost A pořídí nový nákladní automobil v prosinci 2024. Dne 23. 12. 2024 obdržela od prodejce tabulku zvláštní registrační značky pro jednorázové použití za účelem vykonání potřebné jízdy do místa registrace vozidla. Osvědčení o registraci v centrálním registru silničních vozidel bylo uděleno 3. ledna 2025.
Jak postupovat v dané situaci?
Firma A si pořídila automobil s cílem využít ho při přepravě zásilek klientů, proto je jeho hlavní funkční charakteristikou běžné provozování na pozemních komunikacích. Což ale není možné dříve než 3. ledna 2025, až od tohoto okamžiku může být používán k dosahování výnosů, jde proto o okamžik jeho zařazení do používání.
Zemědělská firma B pořídila již v září 2024 nový vyorávač brambor od zahraničního dodavatele, který je dle zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích tzv. zvláštním vozidlem. Dokumentace potřebná pro registraci vozidla byla předána příslušnému dopravnímu inspektorátu v říjnu 2024, přičemž ale kvůli vyžádání si úřadem dalších podrobnějších technických podkladů bylo povolení k provozu na pozemních komunikacích uděleno až v lednu 2025. Vyorávač brambor ovšem firma využila aktivně na polích již na podzim 2024, kam jej převezla na korbě své traktorové vlečky, kterou má registrovánu k provozu.
Firma B nepořídila vyorávač brambor pro dosahování výnosů z jeho provozu na pozemních komunikacích, ale s cílem jeho používání při zemědělských pracích na poli – tedy mimo pozemní komunikace. A díky převozu na traktorové vlečce jej takto reálně a legálně začala provozovat a využívat ke generování výnosů už od září 2024. Povolení k provozu na pozemních komunikacích se vztahuje pouze k vedlejším funkčním charakteristikám DHM a nemá odkladný účinek na zařazení do používání již v září 2024, kdy byly splněny technicko-ekonomické podmínky.
1.31 Obchodní vzorky
Firma Bio-plast, a.s. (plátce) vyrábí biologicky rozložitelné obaly nahrazující polyetylén. Potenciálním odběratelům z řad výrobců potravin nabízí zdarma sadu vzorků obalů k otestování spolu s katalogem, kde jsou podrobné technické specifikace, ceník a další obchodní podmínky. Jedna sada vzorků má hodnotu (ve vlastních nákladech na výrobu) 1 000 Kč a obsáhlý katalog vypracovaný externí firmou dalších 200 Kč včetně DPH.
Jaké je správné řešení?
Poskytnutí těchto obchodních vzorků (sady obalů k otestování) nemá věcně povahu daru, stejně jako reklamní katalog výrobce, a tudíž jejich daňová uznatelnost závisí na tom, jestli se jedná o výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů firmy. Není pochyb, že vzorky výrobků k otestování jejich potenciálními odběrateli tuto podmínku efektivně splňují a pro Bio-plast, a.s. tudíž jsou daňově účinné – bez ohledu na cenu.
Z pohledu DPH si obchodní společnost (plátce) může uplatnit plný nárok na odpočet daně na vstupu jednak u výrobních vstupů souvisejících s produkcí zmíněných testovacích sad obalů a také u katalogu. Přitom jejich následné bezúplatné poskytnutí nebude podléhat DPH na výstupu, nepředstavuje totiž zdanitelné plnění.
Do křížku se správcem daně by se ale zřejmě firma dostala, pokud by v tomto daňově výhodném režimu poskytla například vždy 10 testovacích sad vzorků obalů každému ze svých společníků a také jejich příbuzným a známým k jejich využití v domácnosti. Sotva by totiž obstála argumentace, že i tyto osoby představují potenciální zákazníky, kteří si přeci nabízené výrobky musí vyzkoušet, když obsah těchto sad vystačí pohodlně na celý rok.
1.32 Daňové uplatnění odpisů a oprav je možné jen u obchodního majetku
Pan Petr si po studiích práv s přítelkyní koupil starší zanedbanou bytovou jednotku na hypotéční úvěr. Byt si svépomocí opravili a v jednom z pokojů (20 % podlahové plochy bytu) si Petr zřídil advokátní kancelář. Toto bydlení ale berou jen jako dočasné provizorium, jelikož s ohledem na plánované potomstvo by se rádi tak do pěti let přestěhovali do rodinného domku na Vysočině, načež stávající byt prodají zřejmě s tučným ziskem.
Jak je to s daňovým uplatněním odpisů?
Aby pan Petr mohl daňově uplatnit poměrnou část (cca 20 %) ročních odpisů předmětného bytu, stejně jako oprav a údržby, musel by vložit svůj spoluvlastnický podíl na předmětné bytové jednotce (hmotném majetku) do svého obchodního majetku v rámci daňové evidence, kterou vede o své samostatné (podnikatelské) činnosti. Je třeba si ale uvědomit realitu, že roční odpis bytové jednotky v případě rovnoměrné metody odpisování činí pouze v prvním roce 1,4 % vstupní ceny (v daném případě kupní, resp. pořizovací ceny) a v dalších letech 3,4 %. Navíc v daném případě by šlo jen o polovinu hodnoty bytu odpovídající spoluvlastnickému podílu pana Petra.
Panu Petrovi se ale asi nevyplatí zahrnout byt do obchodního majetku ze dvou důvodů. Pokud si opravu a údržbu provádí sám, mohl by do daňových výdajů stejně uplatnit – v poměrné výši 20 % – jen prokázané výdaje za nákup materiálu (barva, štětce, špachtle atd.), nikoli hodnotu vlastní práce. Ale hlavně by přišel o osvobození příjmů z prodeje opraveného bytu po dvou letech jeho obývání, ovšem jen pokud není v obchodním majetku.
1.33 Uplatnění korekčních mechanismů odpočtu daně u zásob
Pan Novák je měsíční plátce DPH a provozuje řemeslnou živnost ve vlastní dílničce, a dále pronajímá byt studentovi (neplátci). V rámci své živnosti plátce uskutečňuje pouze zdanitelná plnění – proto u souvisejících přijatých zdanitelných plnění má plný nárok na odpočet DPH na vstupu. Naproti tomu pronájem bytu je povinně osvobozen od DPH bez nároku na odpočet daně – u souvisejících přijatých zdanitelných plnění proto nemá ani zčásti nárok na odpočet DPH. Dále ještě pan Novák vlastní rodinný dům, kde bydlí a tedy jej využívá jen pro své soukromé (osobní) potřeby – u souvisejících přijatých zdanitelných plnění tedy nemá nárok na odpočet DPH.
Jak je to s uplatněním odpočtu daně?
V lednu 2025 koupil od plátce stavební materiál za 100 000 Kč + DPH 21 000 Kč, který chtěl využít při opravě své řemeslné dílny. Protože tedy přijal zdanitelné plnění (stavební materiál) za účelem použití jen pro uskutečňování svých „nárokových plnění“, uplatnil si v přiznání k DPH za leden plný odpočet daně 21 000 Kč.
V březnu při lijáku zateklo do pronajímaného bytu, proto pan Novák operativně původní záměr změnil a polovinu stavebního materiálu spotřeboval pro naléhavou opravu bytu, tedy pro „nenárokové plnění“ – ovšem stále ještě v rámci své „ekonomické“ činnosti. Tuto změnu v nároku na odpočet nebude plátce řešit dodatečným přiznáním k DPH za leden 2025 – tehdy totiž postupoval v souladu se zákonem, když vycházel ze svého úmyslu využít materiál pouze pro svá „nároková plnění“. Pro zohlednění této změny použití přijatého zdanitelného plnění (zásob) slouží tzv. vyrovnání odpočtu daně. V souladu s očekáváním v březnovém přiznání k DPH „vrátí“ polovinu uplatněného odpočtu daně ve výši 10 500 Kč (s mínusem), k čemuž technicky slouží korekční řádek 45.
Na naléhání manželky pan Novák v dubnu 2025 vzdal zamýšlenou opravu řemeslné dílny a druhou půlku materiálu spotřeboval při výstavbě zahradního krbu u rodinného domu. Je jasné, že tímto padl důvod pro uznání i druhé poloviny odpočtu DPH na vstupu. Tentokrát se ale již nejedná o využití zásob v rámci ekonomické činnosti plátce (kam vedle podnikání spadá i dlouhodobý pronájem), proto se neuplatní vyrovnání odpočtu daně.
Tato změna použití obchodního majetku, u něhož plátce nárokoval odpočet daně, se bude řešit tak, že tato osobní spotřeba se pro účely DPH posoudí jako fiktivně úplatné dodání zboží, u něhož má plátce povinnost přiznat daň na výstupu. V přiznání k DPH za duben 2025 proto plátce vykáže mezi běžnými uskutečněnými zdanitelnými plněními i to fiktivně úplatné dodání druhé půlky stavebního materiálu, u něhož de facto státu vrátí uplatněných 10 500 Kč DPH formou daně na výstupu z uskutečněných zdanitelných plnění v Česku na řádku 1.
1.34 Vstupní cena domu využívaného i pro podnikání
Paní Jana před pár lety koupila rodinný dům za 4 miliony Kč, jehož čtvrtinu podlahové plochy využívá pro své podnikání OSVČ. Protože ale až do konce roku 2024 uplatňovala tzv. paušální výdaje procentem příjmů a tedy nevedla daňovou evidenci (ani účetnictví), neměla „obchodní majetek“, do něhož by dům mohla vložit. Od roku 2025 poplatnice přešla na daňovou evidenci, přičemž ihned k 1. 1. 2025 dům zahrnula do obchodního majetku. Čímž získala možnost daňově uplatňovat jeho odpisy, jakož i výdaje za opravy a údržbu – a to z 25 %.
Jak postupovat v dané situaci?
Nejprve však musí daňově ocenit – vstupní cenou – tento nemovitý hmotný majetek. Pro zodpovězení otázky, jaká konkrétně bude vstupní cenu, je ovšem nutno dopovědět zejména, kdy přesně rodinný dům pořídila:
• Když to bylo v letech 2020 až 2024 – v době kratší než 5 let před vložením do obchodního majetku – bude vstupní cenou pořizovací cena (tj. kupní cena + související výlohy). Případně navýšená o veškeré v tomto mezidobí prokazatelně vynaložené náklady na opravu domku a také na případné tzv. technické zhodnocení.
• Jestliže to bylo v roce 2019 nebo kdykoli dříve – v době delší než 5 let před vložením do obchodního majetku – bude vstupní cenou pro účely daně z příjmů reprodukční pořizovací cena. Zjednodušeně řečeno aktuální cena obvyklá, odpovídající danému stavu nemovité věci, s níž si poradí jedině znalec v oceňování staveb.
1.35 DPH mezi plátci ČR
Podnikatel A (plátce) dodal v ČR jiné firmě B (také plátce) zboží za sjednanou cenu bez DPH 100 000 Kč, k níž musel připočíst DPH tzv. na výstupu vypočtenou příslušnou sazbou daně, např. při základní sazbě daně 21 % by DPH na výstupu činilo 21 000 Kč.
Jak postupovat v dané situaci?
Pro dodavatele A zůstává zdanitelným příjmem (výnosem) za prodej zboží jen 100 000 Kč, třebaže inkasoval 121 000 Kč. Daň na výstupu 21 000 Kč musel přiznat a zaplatit svému finančnímu úřadu prostřednictvím daňového přiznání. Pro kupujícího – plátce – je výdajem (nákladem) za nákup zboží rovněž pouze sjednaná cena bez DPH 100 000 Kč, třebaže platil 121 000 Kč. V jeho případě jde o DPH 21.000 Kč tzv. na vstupu, kterou dostane od státu, resp. finančního úřadu zpět na podkladě daňového přiznání.
Pokud by kupující B nebyl registrovaným plátcem DPH – např. soukromý občan – nebo by neměl nárok na odpočet daně na vstupu, zůstala by tato DPH odvedená dodavatelem A již definitivně ve státním rozpočtu.
Řešení č. 1.27 až 1.35 zpracoval Ing. Martin Děrgel (II/2025)
