Lhůta je v souladu s touto úpravou stanovena tak, že daňové přiznání se podává nejpozději do tří nebo do šesti měsíců po uplynutí zdaňovacího období, ale v návaznosti na § 33 daňového řádu se konec lhůty posouvá o jeden den, tedy na 1. 4. nebo 1. 7. 2016. Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.Tato situace v roce 2015 ovšem nenastává, takže poslední den lhůty připadá na 1.4., případně 1.7. 2015.

Poplatník je povinen v daňovém přiznání

sám vyčíslit daň a uvést předepsané údaje, jakož i další okolnosti rozhodné pro vyměření daně. Daň je splatná v poslední den lhůty stanovené pro podání daňového přiznání.

Skutečnosti rozhodné pro vyměření daně se posuzují pro každé zdaňovací období zvlášť.

Veřejně prospěšný poplatník nemá povinnost podat daňové přiznání

 pokud nemá příjmy, které jsou předmětem daně, nebo má pouze příjmy od daně osvobozené a příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, a nemá povinnost uplatnit postup podle § 23 odst. 3 písm. a) bodu 9 ZDP. Jedná se o postup, který je výslovně upraven v § 38mb ZDP a postup, který má přednost před obecnou úpravou daňového řádu. Je to postup, který se vztahuje na všechny veřejně prospěšné poplatníky, tj. jak na ty s tzv. úzkým základem daně, tak i na ty s širokým základem daně. Ovšem vzhledem k vymezení předmětu daně u poplatníků s širokým základem daně (viz § 18a odst. 5 ZDP) lze předpokládat, že u těchto poplatníků může nastat takováto situace pouze výjimečně.

Příklad

Spolek má v roce 2015 příjmy pouze z nepodnikatelské činnosti s tím, že výdaje vynaložené v souvislosti s prováděním této činnosti jsou vyšší než tyto příjmy, a dále příjmy z členských příspěvků v souladu se stanovami.

Příjmy z nepodnikatelské (hlavní) činnosti nejsou předmětem daně za podmínky § 18a odst. 1 písm. a) ZDP, příjmy z členských příspěvků jsou osvobozeny od daně podle § 19 odst. 1 písm. a) ZDP. Znamená to tedy, že spolek jako veřejně prospěšný poplatník má v tomto případě pouze příjmy, které nejsou předmětem daně a příjmy od daně osvobozené, spolek tak v tomto případě nemá povinnost podávat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2015.

Příklad

Příspěvková organizace má za zdaňovací období roku 2015 příjmy z dotací a příspěvků z veřejných rozpočtů, dále z úroků z vkladů na běžném účtu, z úroků z přeplatku zaviněným orgánem sociálního zabezpečení, a příjem z reklamy ve výši 500,– Kč.

Dotace a příspěvky nejsou předmětem daně podle § 18a odst. 1 písm. b) ZDP, úroky z vkladů na běžném účtu jsou sice předmětem daně a zdanitelným příjmem, ovšem v souladu s § 36 odst. 9 ZDP se u těchto příjmů uplatní zvláštní sazba daně ve výši 19 %. Úroky z přeplatku jsou příjmem osvobozeným od daně podle § 19 odst. 1 písm. n) ZDP, ale příjem z reklamy je vždy zdanitelným příjmem příspěvkové organizace v souladu s § 18a odst. 2 písm. a) ZDP. Z toho tedy vyplývá, že podmínky pro vynětí z povinnosti podat daňové přiznání nejsou v tomto případě splněny a příspěvková organizace musí daňové přiznání podat.

Příklad

Nadační fond má za zdaňovací období roku 2015 příjem pouze v podobě příjmů z nepodnikatelské činnosti s tím, že výdaje vynaložené v souvislosti s prováděním této činnosti jsou vyšší než tyto příjmy, dále bezúplatné příjmy (dary), u kterých bylo uplatněno osvobození v souvislosti s § 19b odst. 2 písm. b) ZDP a příjmy z úroků z vkladů na běžném účtu. Za zdaňovací období roku 2012 uplatnil nadační fond snížení základu daně podle § 20 odst. 7 ZDP o částku 100 000,– Kč, čímž bylo dosaženo úspory daňové povinnosti ve výši 19 900,– Kč. Za zdaňovací období 2013-2015 se podařilo použít odpovídajícím způsobem pouze část těchto prostředků ve výši 7 980,– Kč.

Nadačnímu fondu tak vzniká v souladu s § 23 odst. 3 písm. a) bod 9. ZDP povinnost zvýšit ve zdaňovacím období roku 2015 základ daně o částku odpovídající poměru nevyčerpané daňové úspory, tj. o částku 11 020/0,19 = 58 000,– Kč.

Znamená to tedy, že i když nadační fond nemá ve zdaňovacím období roku 2015 žádné zdanitelné příjmy, pouze příjmy, které nejsou předmětem daně, příjmy osvobozené od daně a příjmy zdaněné srážkovou daní, přesto mu vzniká povinnost podat daňové přiznání, a to z titulu dodanění nevyčerpané části daňové úspory z roku 2012.

Příklad

Obecně prospěšná společnost má příjmy pouze z nepodnikatelské činnosti s tím, že výdaje vynaložené v souvislosti s prováděním této činnosti jsou vyšší než tyto příjmy, a dále příjmy z dotace z rozpočtu města, která je určená na krytí provozních výdajů.

Obecně prospěšná společnost je veřejně prospěšným poplatníkem s širokým základem daně, předmětem jsou všechny příjmy s výjimkou příjmů z investičních dotací. I v tomto případě tak obecně prospěšné společnosti vzniká povinnost podat daňové přiznání.

Obdobná úprava se vztahuje

také na společenství vlastníků jednotek, která již do kategorie veřejně prospěšných poplatníků nepatří, ale svých charakterem mezi neziskové poplatníky v podstatě patří. Pokud SVJ má pouze příjmy, které nejsou předmětem daně, příjmy od daně osvobozené nebo příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, povinnost podat daňové přiznání také nemá. V tomto případě je vhodné odkázat zejména na ustanovení § 18 odst. 2 písm. f) ZDP vymezující příjmy, které v případě SVJ nejsou předmětem daně.

Příklad

SVJ má příjmy z příspěvků vlastníků jednotek na správu domu a z úhrad za plnění spojená s užíváním bytu. Dále má příjem za umístění reklamního panelu za fasádě domu. Jiné příjmy v příslušném zdaňovacím období nemá.

Příjmy z příspěvků vlastníků jednotek a příjmy z úhrad za plnění spojená s užíváním bytu nejsou předmětem daně. Příjem za umístění reklamního panelu je příjem, který náleží jednotlivým vlastníkům, nikoliv SVJ. Z toho vyplývá, že toto SVJ nemá povinnost podávat daňové přiznání za příslušné zdaňovací období.

Příklad

SVJ má příjmy z příspěvků vlastníků jednotek na správu domu a z úhrad za plnění spojená s užíváním bytu. Dále má příjem z úroků z prodlení přijatých od vlastníků jednotek z důvodu prodlení s platbami příspěvků na správu domu. Jiné příjmy v příslušném zdaňovacím období nemá.

Příjmy z příspěvků vlastníků jednotek a příjmy z úhrad za plnění spojená s užíváním bytu nejsou předmětem daně. Příjem úroků z prodlení je příjmem SVJ a jedná se o příjem zdanitelný. Z toho vyplývá, že toto SVJ má jiný příjem než příjem, který není předmětem daně, příjem osvobozený od daně nebo příjem zdaněný zvláštní sazbou daně, takže toto SVJ má povinnost podávat daňové přiznání za příslušné zdaňovací období.

Dále je k problematice daňového přiznání ještě vhodné upozornit, že v souladu s § 38mc ZDP se na veřejně prospěšné poplatníky a společenství vlastníků jednotek, kterým nevznikla ve zdaňovacím období daňová povinnost, a splňují tedy podmínky, za kterých nemusí podávat daňové přiznání, nevztahuje povinnost sdělit tuto skutečnost správci daně podle daňového řádu (viz § 136 odst. 5 daňového řádu). Jedná se tedy o administrativní zvýhodnění pro tyto daňové subjekty.

Pokud tedy těmto poplatníkům daňová povinnost nevznikne, nemají povinnost podávat daňové přiznání a nemají ani žádné další povinnosti ve vztahu ke správci daně.

Pro zdaňovací období roku 2015

je platný tiskopis 25 5404 MFin 5404 – vzor č. 26 a pokyny k daňovému přiznání 25 5404/1 MFin 5404/1 – vzor č. 26. Jedná se v obou případech o vzory platné pro zdaňovací období započatá v roce 2015 a pro části zdaňovacích období započatých v roce 2016, za které lhůta pro podání daňového přiznání uplyne do 31.prosince 2016.

Přílohou daňového přiznání je účetní závěrka. Poplatníci, účetní jednotky vymezené v § 38a zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, v platném znění, jejichž celkové příjmy za bezprostředně přecházející uzavřené účetní období nepřesáhly 3 000 000 Kč a využili možnost vést účetnictví v soustavě jednoduchého účetnictví, přikládají přehled o příjmech a výdajích a přehled o majetku a závazcích podle § 15 odst. 5 zákona o účetnictví, ve znění účinném k 31. prosinci 2003. Rozsah informací uváděných v přehledu o majetku a závazcích a údajů v přehledu o příjmech a výdajích je vymezen v § 3 odst. 5, § 4 odst. 3 a § 5 odst. 2 vyhlášky č. 507/2002 Sb., ve znění účinném do 31.12. 2003, přičemž přehled o příjmech a výdajích musí obsahovat zejména údaje o veškerých příjmech a o veškerých výdajích, a to v členění umožňujícím zjištění základu daně z příjmů.

Doplňme, že tato možnost se týká spolků, církví a náboženských společností nebo církevních institucí, které jsou církevní právnickou osobou, a honebních společenstev.

Správné stanovení daňové povinnosti

úzce souvisí se správně vedeným účetnictvím a správně vykázaným výsledkem hospodaření, ten je totiž prvním řádkem daňového přiznání (řádek č. 10 DP).

Výsledkem hospodaření před zdaněním, z něhož se vychází pro zjištění základu daně, se rozumí:

-    u poplatníků, účetních jednotek vymezených v § 2 vyhlášky č. 504/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání, pokud účtují v soustavě podvojného účetnictví, v platném znění, součet částek za hlavní a hospodářskou činnost, vykázaných ve Výkazu zisku a ztráty v položce C Výsledek hospodaření před zdaněním, podle přílohy č. 2 této vyhlášky, kterou se stanoví uspořádání a označování položek výkazu zisku a ztráty, před jejich zaokrouhlením na celé tisíce Kč,

-    u poplatníků, účetních jednotek vymezených v § 2 vyhlášky č. 410/2009 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro některé vybrané účetní jednotky, v platném znění (t.j. územní samosprávné celky, dobrovolné svazky obcí, regionální rady regionů soudržnosti, příspěvkové organizace, státní fondy, Pozemkový fond České republiky a organizační složky státu), částka vykázaná ve 

Výkazu zisku a ztráty v položce C.1. Výsledek hospodaření před zdaněním, podle přílohy č. 2 k této vyhlášce, kterou se stanoví uspořádání a označování položek výkazu zisku a ztráty, před jejím zaokrouhlením na celé tisíce Kč.

Rozdílem mezi příjmy a výdaji

se u poplatníků, pokud po 1. lednu 2015 účtovali v soustavě jednoduchého účetnictví, rozumí výsledek hospodaření, zjištěný ke dni uzavření účetních knih podle dosavadních právních předpisů upravujících účtování v soustavě jednoduchého účetnictví, jako rozdíl součtu všech příjmů a součtu všech výdajů (včetně kurzových rozdílů zjištěných v peněžním deníku k poslednímu dni účetního období), z něhož se vychází pro zjištění základu daně.

Ve zbývající části textu se vzhledem k předpokládanému rozsahu příspěvku zaměříme na další klíčový řádek daňového přiznání, který je typický pro veřejně prospěšné poplatníky, a to řádek č. 251, na který se uvádí snížení základu daně u veřejně prospěšných poplatníků podle § 20 odst. 7 ZDP. V praxi jeho aplikace přináší řadu problémů a chyb, proto se na něj zaměřme podrobně. Možnost uplatnění tohoto snížení základu daně se týká všech veřejně prospěšných poplatníků s výjimkou obce, kraje, poskytovatele zdravotních služeb, který má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona upravujícího zdravotní služby a profesní komory a poplatníka založeného za účelem ochrany a hájení podnikatelských zájmů svých členů, kteří nejsou organizací zaměstnavatelů. Základ daně lze u veřejně prospěšných poplatníků v souladu s § 20 odst. 7 ZDP dále snížit až o 30 %, maximálně však o 1 000 000 Kč. V případě, že 30 % snížení činí méně než 300 000 Kč, lze odečíst částku 300 000 Kč, maximálně však do výše základu daně. K tomuto snížení základu daně je nutné dále uvést tyto skutečnosti:

–   Snižuje se základ daně snížený podle § 34 ZDP, nejdříve se tedy provádí snížení základu daně o případnou daňovou ztrátu, o odpočet na podporu výzkumu a vývoje a o odpočet na podporu odborného vzdělávání, a až z takto upraveného základu daně se provádí snížení o 30 % podle § 20 odst. 7 ZDP.

–   Základ daně lze snížit až o 30 %, maximálně však o 1 000 000 Kč. V případě, že 30 % snížení činí méně než 300 000 Kč, lze odečíst částku ve výši 300 000 Kč, maximálně však do výše základu daně. Tím jsou dány limity možného snížení základu daně, minimálně 300 000 Kč nebo do výše základu daně, pokud je nižší, maximálně 1 000 000 Kč.

–   Odpočet lze uplatnit maximálně do výše základu daně, není tedy možné se v důsledku tohoto odpočtu dostat do daňové ztráty.

–   Toto snížení základu daně ale není automatické, je vázáno na splnění podmínky spočívající v tom, že prostředky získané touto úsporou na dani budou použity ke krytí nákladů (výdajů) souvisejících s činnostmi, z nichž získané příjmy nejsou předmětem daně.

–   V případě veřejně prospěšných poplatníků s úzkým základem daně tak lze předpokládat, že tyto prostředky by měly být použity zejména ke krytí nákladů „ztrátové“ hlavní činnosti, z níž plynoucí příjmy nejsou předmětem daně v souladu s § 18a odst. 1 písm. a) ZDP.

–   Je důležité zdůraznit, že splnění této podmínky se posuzuje u prostředků získaných úsporou na dani, nikoliv u částky, o kterou byl snížen základ daně, což je varianta pro poplatníky výhodnější. Pokud tedy poplatník sníží základ daně o 300 000 Kč, splnění podmínky se bude posuzovat při sazbě daně z příjmů 19 % u částky představující úsporu na dani, tj. 19 % z 300 000 Kč, tedy 57 000 Kč.

–   Tato podmínka nemusí být logicky splněna hned, ale až následně, konkrétně nejpozději ve 3 bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích. To tedy znamená, že podmínky vztahující se ke snížení základu daně za rok 2015 musí být splněny nejpozději za zdaňovací období roku 2018 atd.

–   Prokázání splnění této podmínky není vůbec jednoduchou záležitostí a veřejně prospěšný poplatník musí s touto skutečností počítat a včas se na ni připravit. Je nutné zohlednit, že se jedná o finanční záležitost, nikoliv účetní nebo daňový případ, i když vhodně zvolený účetní systém např. v oblasti analytických účtů může v procesu prokazování sehrát významnou roli. Ale znovu zdůrazňuji, že v prvé řadě se jedná o finanční podmínku.

ZDP nestanoví jednoznačný způsob prokázání použití těchto prostředků

Je tedy na poplatníkovi, jaké důkazní prostředky si k prokázání tohoto tvrzení opatří, aby je správce daně považoval za relevantní a dostatečně průkazné, protože většina činností, které se posuzují z daňového hlediska rozdílně, se ve skutečnosti prolíná. Vhodné jsou proto odpovídající písemné dokumenty a doklady a nanejvýš vhodné je celou záležitost ošetřit v účetnictví příslušnými analytickými účty, jak je uvedeno výše.

–   Pokud podmínky nebudou ve stanovené lhůtě splněny, nezůstane to samozřejmě bez následků, protože snížení základu daně je pouze podmíněné. Následky jsou uvedeny v § 23 odst. 3 písm. a) bod 9 ZDP a spočívají v povinnosti zvýšit základ daně o částku, o kterou byl snížen základ daně podle § 20 odst. 7 ZDP, a to ve výši, která odpovídá poměru nevyčerpané úspory na dani. Toto zvýšení základu daně je poplatník povinen uskutečnit v tom zdaňovacím období, nebo období, za které se podává daňové přiznání, ve kterém došlo k porušení podmínek pro použití úspory na dani nebo k ukončení činnosti. K této úpravě jsme se vyjadřovali již výše v textu,

–   Pokyn GFŘ D-22 k tomu doplňuje, že pokud veřejně prospěšný poplatník uplatní v daňovém přiznání snižující položku podle § 20 odst. 7 ZDP a následně dosaženou úsporu využije v souladu s touto úpravou pouze zčásti, je povinen zvýšit základ daně podle ustanovení § 23 odst. 3 písm. a) bod 9. ZDP o poměrnou část snižující položky, ze které byla vygenerována nevyčerpaná úspora. Pokyn obsahuje také následující příklad výpočtu pro zvyšující položku podle § 23 odst. 3 písm. a) bod 9. ZDP:

Uplatněná snižující položka 300 000 Kč, úspora při sazbě 19 % činí 57 000 Kč. Poplatník ze vzniklé úspory vyčerpal v souladu se zákonem pouze částku 30 000 Kč – 300 000 x (27 000 : 57 000) = 142 105 Kč. Částka snižující položky, která zvýší základ daně a která odpovídá nevyčerpané slevě, činí 142 105 Kč.

–   Snížení základu daně podle § 20 odst. 7 ZDP se v daňovém přiznání uvede na řádku č. 251, případné zvýšení základu daně podle § 23 odst. 3 písm. a) bod 9 ZDP potom na řádku č. 30. Uplatnění odpočtu od základu daně ani případné zvýšení při nedodržení podmínek není účetním případem a o samotném uplatnění odpočtu se tak neúčtuje.

–   Je potřeba zdůraznit, že uplatnění odpočtu podle § 20 odst. 7 ZDP je pro poplatníka možnost, nikoli povinnost. Ovšem je nutné doplnit, že od roku 2015 bylo vypuštěno omezující pravidlo obsažené v § 38p ZDP, které zamezovalo možnosti uplatnění vyšších odčitatelných položek a částek snižující základ daně. Jedná se o reakci na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 9 Afs 41/2013-33 ze dne 27.2. 2014, podle kterého je daňovému subjektu umožněno uplatit daňovou ztrátu i v doměřovacím řízení (jak v rámci postupu k odstranění pochybností, tak v rámci daňové kontroly).

Do budoucna by tak při uplatnění výše zmíněných fakultativních položek neměla existovat formalistická bariéra nutící poplatníka využít pro uplatnění dodatečné daňové přiznání při současném splnění dalších podmínek.

Uplatní se tak obecný režim daňového řádu, který poplatníkovi umožňuje změny týkající se výše daně (daňové ztráty atd.) uplatňovat v rámci dodatečného daňového přiznání, ale současně předpokládá kvalifikovaný dialog o jejich výši v rámci daňové kontroly, postupu k odstranění pochybností či v rámci jednotlivých fází doměřovacího řízení.

Příklad

Veřejně prospěšný poplatník vykáže za zdaňovací období roku 2015 základ daně ve výši 450 000 Kč. Tento základ daně je možné snížit o 30 %, tj. o 135 000 Kč, protože toto 30 % snížení činí méně než 300 000 Kč, je možné základ daně snížit o tuto částku. Konečný základ daně tak činí 150 000 Kč. Dosažená daňová úspora činí 19 % z 300 000 Kč, tedy 57 000 Kč. U této částky bude posuzováno splnění podmínek.

Příklad

Veřejně prospěšný poplatník vykáže za zdaňovací období roku 2015 základ daně ve výši 230 000 Kč. Tento základ daně lze snížit o 30 %, tj. o 69 000 Kč, protože je toto 30 % snížení nižší než 300 000 Kč, lze uplatnit tuto částku, ovšem maximálně do výše základu daně. Základ daně tak bude snížen o 230 000 Kč a bude tedy ve výši nula. Dosažená daňová úspora činí 19 % z 230 000 Kč, tedy 43 700 Kč. U této částky bude posuzováno splnění podmínek.

Příklad

Veřejně prospěšný poplatník vykáže za zdaňovací období roku 2015 základ daně ve výši 3 900 000 Kč. Tento základ daně lze snížit o 30 %, tj. o 1 170 000 Kč, protože je toto 30 % snížení vyšší než 1 000 000 Kč, lze uplatnit tuto maximální částku. Základ daně tak bude snížen o 1 000 000 Kč a pak bude činit 2 900 000 Kč. Dosažená daňová úspora činí 19 % z 1 000 000 Kč, tedy 190 000 Kč. U této částky bude posuzováno splnění podmínek.

Příklad

Za zdaňovací období roku 2015 vykázala příspěvková organizace zdanitelné příjmy 450 000 Kč a daňové náklady 280 000 Kč, základ daně tedy činí 170 000 Kč. Tento základ daně lze snížit o 30 %, tj. o 51 000 Kč. V případě, že 30 % snížení činí méně než 300 000 Kč, lze odečíst částku 300 000 Kč, maximálně však do výše základu daně. Uplatněno tedy bude 170 000 Kč a konečný základ daně bude nulový.

V roce 2016 vykoná správce daně u poplatníka daňovou kontrolu, na základě které zvýší zdanitelné příjmy o 40 000 Kč, o tuto částku bude zvýšen i dodatečný základ daně. Dle současné právní úpravy nic nebrání tomu, aby část dosud neuplatněného snížení základu daně za zdaňovací období roku 2015 byla uplatněna v rámci daňové kontroly proti zvýšení základu daně zjištěného při daňové kontrole.

Stejným způsobem by bylo postupováno i v případě, že poplatník by sám přišel na chybu a zmíněných 40 000 Kč přiznal v dodatečném daňovém přiznání, i v takovém případě bude část neuplatněného snížení podle § 20 odst. 7 uplatněna do výše zvýšeného základu daně.

Speciální pravidla ZDP vymezuje

pro obecně prospěšné společnosti a ústavy, protože obecně prospěšná společnost a ústav musí prostředky získané touto úsporou použít v následujícím zdaňovacím období ke krytí nákladů (výdajů) prováděných nepodnikatelských činností. V případě ústavů a o.p.s. je tedy lhůta pro použití takto získaných prostředků výrazně kratší, a navíc je jinak vymezen účel použití těchto prostředků, protože vazba na příjmy, které nejsou předmětem daně, nemůže být v případě o.p.s. a ústavů použita, jedná se o veřejně prospěšné poplatníky s širokým základem daně. Prostředky tak musí být použity na krytí nákladů prováděných nepodnikatelských činností, tedy činností ve vazbě na poskytované obecně prospěšné služby v případě o.p.s. a na § 402 NOZ v případě ústavů.

Odlišný postup

se uplatní také v případě veřejné vysoké školy, obecně prospěšné společnosti nebo ústavu, které jsou soukromou vysokou školou podle zákona upravujícího vysoké školy, a veřejné výzkumné instituce. V případě těchto veřejně prospěšných poplatníků platí, že mohou základ daně snížený podle § 34 ZDP dále snížit až o 30 %, maximálně však o 3 000 000 Kč, použijí-li prostředky získané touto úsporou na dani v následujícím zdaňovacím období ke krytí nákladů (výdajů) na vzdělávání, vědecké, výzkumné, vývojové nebo umělecké činnosti a v případě, že 30 % snížení činí méně než 1 000 000 Kč, mohou odečíst částku ve výši 1 000 000 Kč, maximálně však do výše základu daně. V případě těchto poplatníků tedy platí také zkrácená lhůta použití získaných prostředků pouze v následujícím zdaňovacím období, ale u dochází u nich ke zvýšení limitů možného snížení základu daně, maximální částka není 1 mil. Kč, ale 3 mil. Kč, a minimální částka není 300 tis. Kč, ale 1 mil. Kč. Odlišně je vymezen i účel použití těchto prostředků, a to ve vazbě na skutečnost, že se jedná o vzdělávací a vědecké instituce.

Ing. Zdeněk Morávek

§ 20 zákona č. 586/1992 Sb.

Základ daně a položky snižující základ daně

(1) Pro stanovení základu daně platí ustanovení § 23 až 33 a ustanovení odstavců 2 až 6.

(2) U poplatníka, u něhož dochází ke zrušení s likvidací, je základem daně v průběhu likvidace i po jejím ukončení výsledek hospodaření upravený podle § 23 až 33.

(3) Má-li dojít u investičního fondu ke změně jeho administrátora, je předchozí administrátor povinen tuto změnu oznámit správci daně nejpozději v den, kdy nastane.

(4) U komanditní společnosti se základ daně stanovený podle § 23 až 33 snižuje o částku připadající komplementářům.

(5) U poplatníka, který je společníkem veřejné obchodní společnosti, je součástí základu daně poměrná část základu daně nebo daňové ztráty veřejné obchodní společnosti. Tento poměr odpovídá poměru, kterým se společník podílí na zisku veřejné obchodní společnosti.

(6) U poplatníka, který je komplementářem komanditní společnosti, je součástí základu daně poměrná část základu daně nebo daňové ztráty komanditní společnosti. Tento poměr odpovídá poměru, kterým se komplementář podílí na zisku komanditní společnosti.

(7) Veřejně prospěšný poplatník s výjimkou obce, kraje, poskytovatele zdravotních služeb, který má oprávnění k poskytování zdravotních služeb podle zákona upravujícího zdravotní služby a profesní komory a poplatníka založeného za účelem ochrany a hájení podnikatelských zájmů svých členů, kteří nejsou organizací zaměstnavatelů, může základ daně zjištěný podle odstavce 1 snížený podle § 34 dále snížit až o 30 %, maximálně však o 1 000 000 Kč, použije-li prostředky získané touto úsporou na dani ke krytí nákladů (výdajů) souvisejících s činnostmi, z nichž získané příjmy nejsou předmětem daně, a to nejpozději ve 3 bezprostředně následujících zdaňovacích obdobích. Obecně prospěšná společnost a ústav musí prostředky získané touto úsporou použít v následujícím zdaňovacím období ke krytí nákladů (výdajů) prováděných nepodnikatelských činností. V případě, že 30 % snížení činí méně než 300 000 Kč, lze odečíst částku ve výši 300 000 Kč, maximálně však do výše základu daně. Veřejná vysoká škola, obecně prospěšná společnost....