Daňové přiznání PO

Podle § 135 odst. 1 zákona č. 280/2008 Sb., daňový řád, ve znění p. p. (dále jen „DŘ“) je řádné daňové přiznání – respektive řádné daňové tvrzení, což je v souladu s § 1 odst. 3 DŘ obecnější, širší pojem zahrnující kromě daňového přiznání dále také hlášení a vyúčtování daně – obecně povinen podat každý daňový subjekt, kterému to zákon ukládá nebo který je k tomu správcem daně vyzván. Kdo podává daňové přiznání?

Povinnost podat daňové přiznání

tedy může stanovit jakýkoli zákon, nejen procesní DŘ, ale i hmotně-právní, jako je zákon o DPH nebo zákon o dani z nemovitých věcí apod. Co se týče konkrétně předmětu našeho zájmu – daně z příjmů právnických osob – tak v souladu s očekáváním najdeme pokyny pro její přiznávání v zákoně o daních z příjmů. Ovšem celou řadu dalších důvodů podávání daňového přiznání k DPPO stanoví pro speciální případy rovněž § 238 až § 245 DŘ. Z nichž se právnických osob týká především vstup do likvidace, přeměny obchodních korporací, zahájení a ukončení insolvenčního řízení poplatníka. Tyto speciality nás zajímat ale nebudou, neboť jak bylo předesláno, našim zájmem bude v praxi zdaleka nejčastější typ přiznání k DPPO za právě uplynulé zdaňovací období, kterým je v naprosté většině případů aktuálně minulý kalendářní rok 2025.

Daňově-procesní povinnost poplatníkům DPPO stanovuje zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZDP“) v části čtvrté nazvané „Zvláštní ustanovení pro vybírání daně z příjmů“, a to konkrétně v následujících ustanoveních:

•    § 38m, který využil možnosti založené DŘ zákonem uložit povinnost podat řádné daňové tvrzení, a oproti fyzickým osobám jsou tímto úkolem „poctěni“ všichni poplatníci DPPO, musejí tak podat daňové přiznání za zdaňovací období i při nulovém základu daně nebo ztrátě, s výjimkami dle § 38mb ZDP:

•    „Poplatník je povinen podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob.“

•    § 38ma stanovujícím povinnost podat daňové přiznání k DPPO za období, které sice není (celým) zdaňovacím obdobím, ale přesto je nutno ve vyjmenovaných případech za takovéto období přiznání podat.

•    V praxi jde o méně obvyklé situace týkající se zejména přeměn obchodních korporací nebo změn vymezení účetního období, např. při přechodu na účtování v hospodářském roce. Důvodem povinnosti podat daňové přiznání za tyto speciálně určené části zdaňovacího období je, že jinak by zůstaly příjmy (výnosy) plynoucí poplatníkovi v takovémto období mimo povinnost přiznání daně a tedy nezdaněny.

Ustanovení § 38mb ZDP vyjímá z povinnosti podat daňové přiznání k DPPO tyto poplatníky:

•    veřejnou obchodní společnost:

•    daňovou povinnost za v. o. s. vypořádávají až její společníci, a to tak, že si podle podílů na zisku rozdělí její základ daně (příp. daňovou ztrátu) a zdaní tuto část zisku/ztráty v. o. s. v rámci svých základů daně,

•    v některých případech také tzv. veřejně prospěšného poplatníka alias neziskovou organizaci, pokud:

•    má jen příjmy, které nejsou předmětem daně, zejména proto, že vykonává jen „hlavní činnost“ a příjmy byly nižší než výdaje nebo příjmy od daně osvobozené anebo podléhající srážkové dani dle § 36 ZDP, a

•    nemá povinnost „dodanit“ v minulém období využitý speciální odpočet veřejně prospěšných poplatníků od základu daně podle § 20 odst. 7 ZDP kvůli porušení podmínek [viz § 23 odst. 3 písm. a) bod 8 ZDP].

•    společenství vlastníků jednotek, které sice od roku 2014 již nespadá pro účely daně z příjmů mezi veřejně prospěšné poplatníky, zůstala mu ale zjednodušující výhoda, že nemusí podávat daňové přiznání, pokud:

•    má pouze příjmy, které nejsou předmětem daně (zejména příspěvky vlastníků jednotek na správu domu a úhrady za plnění spojená s užíváním bytu) nebo od daně osvobozené anebo podléhající srážkové dani,

•    zanikající nebo rozdělovaná obchodní korporace ohledně daňového přiznání za období:

•    od rozhodného dne přeměny do dne zápisu přeměny do obchodního rejstříku, není-li stanoveno jinak; důvodem je skutečnost, že jak účetnictví, tak i daň za ní od rozhodného dne obstarává právní nástupce.

Kdy podat daňové přiznání

Přiznání k DPPO za uplynulé zdaňovací období je nutno podat věcně i místně příslušnému správci daně, což je zpravidla finanční úřad, v jehož územní působnosti je sídlo dotyčné právnické osoby, jak stanoví § 13 odst. 1 písm. b) DŘ. Pro účely správy daní se sídlem právnické osoby rozumí adresa, pod kterou je zapsaná v obchodním rejstříku nebo obdobném veřejném rejstříku, anebo adresa, kde právnická osoba sídlí skutečně, pokud se tato osoba do těchto rejstříků nezapisuje. Přičemž pro účely DPPO zavádí § 17 odst. 3 ZDP legislativní zkratku „sídlo“, kterým se míní sídlo v právním pojetí nebo místo (adresa) vedení, ze kterého je poplatník řízen.

Po reformě Finanční správy ale již nestačí určit jen místně příslušný finanční úřad – je jich 14 dle krajů – ale podrobněji jeho územní pracoviště, kde je umístěn spis daňového subjektu k dani z příjmů. Pravidla určení územního pracoviště od 13. 6. 2025 staronově stanoví Pokyn Generálního finančního ředitelství GFŘ D–68 spolu s přílohou. Nejrychlejší cestou k němu je obvykle vyhledávač na webu www.FinancniSprava.cz

Výjimkou jsou vybrané subjekty – obchodní korporace s obratem přes 2 miliardy, banky, kampeličky, pojišťovny, investiční fondy, penzijní společnosti apod. – u nichž je příslušný patnáctý Specializovaný finanční úřad. Další výjimka se týká daňových nerezidentů ČR, pro které je místně příslušný Finanční úřad pro hlavní město Prahu. Stanoví tak § 11 a § 12 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě ČR, ve znění p. p.

Pro úplnost dodejme, že na žádost daňového subjektu nebo z podnětu správce daně může dojít k delegaci místní příslušnosti na jiného věcně příslušného správce daně, jestliže je to účelné, jak stanoví § 18 DŘ.

Přiznání k DPPO za zdaňovací období trvající nejméně 12 měsíců – v našem případě tedy především za (celý) kalendářní rok 2025, jemuž je věrná naprostá většina poplatníků – je nutno podat v následujících lhůtách:

•    Zákonná základní lhůta (§ 136 odst. 1 DŘ):

•    Do tří měsíců po uplynutí zdaňovacího období.

•    Zákonná prodloužená lhůta ve speciálních případech (§ 136 odst. 2 DŘ):

•    Do čtyř měsíců po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně bylo daňové přiznání podáno elektronicky.

•    Do šesti měsíců po uplynutí zdaňovacího období, jedná-li se o poplatníka, který má povinnost na základě zákona (hlavně dle § 20 ZÚ) mít účetní závěrku ověřenou auditorem; nestačí dobrovolný audit.

•    Do šesti měsíců po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně daňové přiznání podal poradce (legislativní zkratka zahrnující zmocněnce nejen z řad daňových poradců, anebo advokátů, viz § 29 odst. 2 DŘ).

•    Správcovská prodloužená lhůta (§ 36 odst. 4 DŘ), žádost je zpoplatněna správním poplatkem 300 Kč:

•    Správce daně může na žádost daňového subjektu – ať už jde o poplatníka nebo jeho zmocněnce – anebo i z vlastního podnětu prodloužit lhůtu pro podání řádného daňového přiznání (tvrzení) až o tři měsíce.

•    Pokud předmět daně tvoří také příjmy, které jsou předmětem daně v zahraničí, může správce daně na žádost daňového subjektu v odůvodněných případech – nejedná se tedy o automatický nárok – prodloužit lhůtu pro podání daňového přiznání až na deset měsíců po uplynutí zdaňovacího období.

Je vhodné upřesnit, jak se v daních správně počítají časové lhůty, na což nám odpoví – naštěstí bez nemilých překvapení – ustanovení § 33 DŘ:

•    Lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let počíná běžet dnem, který následuje po dni, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek běhu lhůty, a končí uplynutím toho dne, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje se dnem, kdy započal běh lhůty.

•    Není-li takový den v měsíci, připadne poslední den lhůty na jeho poslední den.

•    Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek – pozn.: ve smyslu zvláštního zákona č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění p. p. – je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den.

Výkladově se správní praxe ujednotila na tom, že za „svátek“ se pro účely daňových lhůt kromě státních svátků (1. 1., 8. 5., 5. a 6. 7., 28. 9., 28. 10. a 17. 11.) považují i ostatní svátky (1. 1., Velký pátek, Velikonoční pondělí, 1. 5., 24. až 26. 12.). Naproti tomu Silvestr či Den žen nejsou svátky, takže daňovou lhůtu neodkládají.

Lhůta je zachována, je-li nejpozději v poslední den lhůty:

•    učiněn úkon u věcně a místně příslušného správce daně (viz výše),

•    podána u provozovatele poštovních služeb poštovní zásilka obsahující podání adresovaná věcně a místně příslušnému správci daně (stěžejní je datum vyznačené držitelem poštovní licence na poštovní zásilce),

•    podána datová zpráva adresovaná věcně a místně příslušnému správci daně na jeho „technické zařízení“,

•    podána datová zpráva do datové schránky věcně a místně příslušného správce daně.