Daňové přiznání spolku – změny

Spolky patří mezi veřejně prospěšné poplatníky v souladu s úpravou § 17a zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů (dále jen „ZDP“), tedy takové poplatníky, kteří jako svou hlavní činnost vykonávají činnost, která není podnikáním. Za kterých okolností vzniká spolku povinnost podat daňové přiznání? Jaké změny nastaly ohledně podávání daňového přiznání?

Na veřejně prospěšné poplatníky se vztahují i specifická pravidla

v oblasti podávání daňového přiznání. Nejdříve je nutné vyjít z úpravy § 38m odst. 1 ZDP, ze které vyplývá, že poplatník daně z příjmů právnických osob je povinen podat daňové přiznání k této dani. Následně je ale nutné zohlednit úpravu § 38mb ZDP, která obsahuje výjimky z povinnosti podat daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob, a kdy se tyto výjimky vztahují i na veřejně prospěšné poplatníky.

Z této úpravy vyplývá, že daňové přiznání není povinen podat spolek, pokud jsou současně splněny dvě podmínky:

•    spolek má pouze příjmy, které nejsou předmětem daně, příjmy od daně osvobozené nebo příjmy, z nichž je daň vybírána srážkou podle zvláštní sazby daně, a

•    spolek nemá povinnost uplatnit postup podle bodu 8 § 23 odst. 3 písm. a) ZDP, tj. zvýšit základ daně o částku uplatněného snížení základu daně podle § 20 odst. 7 ZDP, a to ve výši, která odpovídá poměru nevyčerpané úspory na dani.

Pokud tedy spolek nemá žádné zdanitelné příjmy, povinnost podat daňové přiznání nemá.

V té souvislosti doplňme, že za zdanitelný příjem se u spolku považuje vždy:

•    příjem z reklamy,

•    příjem z členského příspěvku,

•    příjem v podobě úroku,

•    příjem z nájemného,

•    příjem z vedlejší činnosti.

Tyto skutečnosti vyplývají z úpravy § 18a ZDP.

Současně je ale potřeba uvést, že příjmy z členských příspěvku jsou za podmínek § 19 odst. 1 písm. a) ZDP osvobozené od daně, základní podmínkou je, že se jedná o členské příspěvky, které jsou vymezené stanovami spolku.

Dále platí, že příjem v podobě úroků je zdaňován srážkovou daní podle § 36 odst. 5 ZDP, jedná se tedy opět o příjem, který nevede k povinnosti podávat daňové přiznání.

Lze tedy konstatovat, že k povinnosti podat daňové přiznání povedou vždy příjmy z reklamy, příjmy z nájemného a příjmy z vedlejší činnosti. Pokud spolek má některý z těchto příjmů, daňové přiznání podat musí.

ÚPRAVA ZDAŇOVÁNÍ NEPODNIKATELSKÉ ČINNOSTI SPOLKU je velmi komplikovaná. Postup je upraven v § 18a ZDP. Obecně lze konstatovat, že pokud jsou výdaje související s těmito příjmy vyšší, příjmy z této činnosti nejsou předmětem daně a jejich existence tak opět nevede k povinnosti daňové přiznání podat. A naopak, pokud jsou příjmy vyšší, jedná se o příjmy zdanitelné, které je nutné do daňového přiznání uvést. Toto posouzení nepostačí provést pouze za nepodnikatelskou činnost jako celek, ale i podle jednotlivých druhů této činnosti, jak vyplývají ze stanov spolku.

Častým příjmem jsou různé dotace, podpory a příspěvky z veřejných rozpočtů, v případě spolků se jedná o příjmy, které nejsou předmětem daně.

Bezúplatné příjmy, zejména dary

V případě spolků se jedná o příjmy osvobozené od daně za podmínek § 19b odst. 2 ZDP, podmínkou osvobození je skutečnost, že dar byl nebo bude použit na veřejně prospěšné účely vymezené v § 20 odst. 8 ZDP (mimo jiné na podporu a ochranu mládeže, na ochranu zvířat a jejich zdraví, na účely sociální, zdravotnické, ekologické, humanitární, charitativní, tělovýchovné sportovní atd.). Při splnění této podmínky se opět jedná o příjmy, které nevedou k povinnosti podat daňové přiznání.

Příklad 1

Spolek za rok 2021 dosáhl příjmy z členských příspěvků ve výši 60 000 Kč, dále z dotací a příspěvků ve výši 400 000 Kč, které byly vyčerpány v plné výši, a ze ztrátové hlavní činnosti, která byla dofinancována z členských příspěvků.

V daném případě spolek dosáhl pouze příjmy, které nejsou předmětem daně (příjmy z dotací, příspěvků a ztrátové hlavní činnosti) a příjmy osvobozené od daně, spolek tak nemá povinnost podat za zdaňovací období roku 2021 daňové přiznání.

Příklad 2

Spolek za rok 2021 dosáhl příjmy z dotace od města ve výši 100 000 Kč, která byla vyčerpána v plné výši, dále z darů na hlavní veřejně prospěšnou činnost dle stanov spolku ve výši 70 000 Kč a příjmy z úroků na běžném účtu ve výši 260 Kč.

V daném případě spolek dosáhl příjmy, které nejsou předmětem daně (příjmy z dotace), příjmy osvobozené od daně (bezúplatné příjmy), ale současně i příjmy, které předmětem daně jsou (úroky na účtu). Úroky na účtu jsou ale v případě spolků jako veřejně prospěšných poplatníků zdaňovány srážkovou daní, spolek tak nemá žádný příjem, který by vedl k povinnosti podat za zdaňovací období roku 2021 daňové přiznání.

Příklad 3

Spolek dosáhl za rok 2021 příjmy z členských příspěvků ve výši 60 000 Kč, ze ztrátové hlavní činnosti ve výši 400 000 Kč a z vedlejší činnosti ve výši 80 000 Kč. Náklady na vedlejší činnost ale převýšily tyto příjmy a i vedlejší činnost tak byla ztrátová.

V daném případě spolek dosáhl příjmy, které nejsou předmětem daně (příjmy ze ztrátové hlavní činnosti), příjmy osvobozené od daně (členské příspěvky), ale také příjmy, které předmětem daně jsou a považují se za příjmy zdanitelné (příjmy z vedlejší činnosti). Proto v tomto případě spolek má povinnost daňové přiznání za rok 2021 podat, skutečnost, že vedlejší činnost je ztrátová, nemá na tento závěr žádný vliv. Rozhodující je, že byly dosaženy nějaké zdanitelné příjmy, nikoliv výše základu daně.

Daňová povinnost nevznikne

Dále je k problematice daňového přiznání ještě vhodné upozornit, že v souladu s § 38mc ZDP se na veřejně prospěšné poplatníky, kterým nevznikla ve zdaňovacím období daňová povinnost, a splňují tedy podmínky, za kterých nemusí podávat daňové přiznání, nevztahuje povinnost sdělit tuto skutečnost správci daně podle daňového řádu (§ 136 odst. 5 DŘ). Jedná se tedy o administrativní zvýhodnění pro tyto daňové subjekty. Pokud tedy spolku daňová povinnost nevznikne, nemá povinnost podávat daňové přiznání a nemá ani žádné další povinnosti ve vztahu ke správci daně.

K POVINNOSTI PODAT DAŇOVÉ PŘIZNÁNÍ povede zejména existence příjmů z reklamy, příjmů z nájemného, příjmů z vedlejší činnosti a příjmů ze ziskové nepodnikatelské činnosti. Pokud spolek dosáhl za rok 2021 některého z těchto příjmů, daňové přiznání podat musí. Daňové přiznání u daní vyměřovaných za zdaňovací období, které činí nejméně 12 měsíců, se podává nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období, pokud budeme předpokládat zdaňovací období kalendářní rok, daňové přiznání má být podáno do 1. 4. 2022.

Tato lhůta se ovšem prodlužuje na 4 měsíce, po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně bylo daňové přiznání podáno elektronicky, nebo 6 měsíců po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňový subjekt má zákonem uloženou povinnost mít účetní závěrku ověřenou auditorem, nebo daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně daňové přiznání podal poradce.

Nová 4-měsíční lhůta byla do daňového řádu doplněna od roku 2021 za účelem podpory elektronické formy podání daňových přiznání, jakož i za účelem určitého zvýhodnění těch, kteří tuto formu komunikace již v současné době využívají. Nicméně zůstává zachována možnost podat daňové přiznání v základní, tedy 3-měsíční lhůtě, což je pro poplatníka výhodné zejména v případě existence vratitelného přeplatku.

Změna nastala také v případě podání daňového přiznání poradcem

(tedy daňovým poradcem nebo advokátem).

Podle nové úpravy již nebude nutné zplnomocňovat konkrétního daňového poradce či advokáta, ale podmínka pro posunutí termínu bude splněna, pokud daňové přiznání podá jakýkoliv poradce, nebude tedy podání již vázáno na konkrétní osobu poradce, jako tomu bylo dosud. To bez problémů umožňuje, aby došlo ke změně v osobě zástupce daňového subjektu. Rovněž není nadále posuzováno, zda poradce dané přiznání „zpracoval“ (neboť tato skutečnost je sama o sobě jen obtížně prokazatelná), ale pouze to, zda jej podal. Plnou moc stačí podat společně v prodloužené 6-ti měsíční lhůtě společně s daňovým přiznáním.

Prakticky to ale znamená, že k prodloužení lhůty dojde v obou případech dodatečně, ovšem se zpětnými účinky. To znamená, že až po uplynutí 6-měsíční lhůty bude zřejmé, že poplatník nepodal v řádném termínu daňové přiznání a správce daně jej bude moci vyzvat ke splnění této povinnosti. Teprve tehdy lze s jistotou říci, že daňový subjekt je v prodlení, přičemž samotná délka prodlení bude odvislá od toho, jakým způsobem, resp. kým bude daňové přiznání podáno. To současně dává daňovým subjektům možnost zmírnit, či zcela eliminovat případné sankce.

Samozřejmě je nutné počítat s tím, že pokud povinnost podat daňové přiznání vznikla, ale přiznání podáno nebylo, vyplývají z toho odpovídající sankce v souladu s úpravou daňového řádu.

Ing. Zdeněk Morávek