Daňový subjekt, u něhož je prováděna daňová kontrola, má podle § 86 odst. 2 DŘ následující práva:

• u poplatníků, kteří vedou daňovou evidenci

Podnikatel, který vede účetnictví a který uplatní při výpočtu základu daně z příjmů paušální výdaje stanovené procentem z dosažených příjmů, účtuje i nadále o obchodním majetku. I když podnikatel uplatní paušální výdaje, stále vede účetnictví a pouze pro účely stanovení základu daně transformuje výnosy na příjmy, ze kterých příslušným procentem stanoví paušální výdaje. V tomto případě je po skončení leasingové smlouvy a odkupu předmětu pronájmu splněna podmínka § 24 odst. 4 písm. c) ZDP, protože fyzická osoba zaúčtuje odkoupený předmět pronájmu ve svém účetnictví. Proto rovnoměrná výše nájemného zahrnutá u poplatníka do konce r. 2008 v daňových výdajích ve výši 210 000 Kč zůstává i po přechodu na paušální výdaje v r. 2009 v daňových výdajích poplatníka. Za zdaňovací období r. 2009 a 2010 však již nemůže rovnoměrnou výši nájemného připadající na toto zdaňovací období uplatnit do daňových výdajů.

– po sobě jdoucích v každé odpisové skupině, přičemž k období, za které se podává daňové přiznání, ale zdaňovacím obdobím nebylo, se nepřihlíží;

– do počtu zdaňovacích období rozhodných pro účely výpočtu výše rezervy se zahrnuje zdaňovací období, kdy dojde k zahájení tvorby rezervy, ale nezahrnuje se předpokládané zdaňovací období, kdy dojde k zahájení opravy;

– u movitých věcí zákon připouští tvorbu rezervy hmotného majetku ve vztahu k objemu jeho výkonu v technických jednotkách. V takovém případě je výše rezervy ve zdaňova­cím období rovna součinu podílu rozpočtu nákladů na opravu na jednotku předpokládaného objemu výkonu a součtu objemů skuteč­ných výkonů za zdaňovací období a za předcházející období, pokud nebylo zdaňovacím obdobím;

– zjistí-li daňový subjekt skutečnosti odůvodňující změnu výše již tvořené rezervy, musí provést úpravu její výše počínaje zdaňovacím obdobím, v němž tuto skutečnost zjistil (může jít o změnu ceny opravy v průběhu tvorby rezervy nebo dojde v průběhu tvorby rezervy ke změně termínu provedení opravy);

– nebude-li oprava zahájena nejpozději ve zdaňovacím období následujícím po zdaňovacím období, ve kterém se při výpoč­tu rezervy předpokládalo zahájení opravy, je nutno rezervu zrušit v tomto následujícím zdaňovacím období;

– rezerva nebo její nevyčerpaný zůstatek se zruší i tehdy, jestliže nebyla vyčerpána nejpozději ve zdaňovacím období, které následuje po zdaňovacím obdo­bí, ve kterém byla oprava zahájena. Za zahájení opravy se považuje termín, ve kterém se fyzicky začne provádět oprava přímo na věci, která je předmětem opravy, a dále převzetí věci do opravy jinou osobou, provádí-li se oprava mimo provozovnu poplatníka touto jinou osobou. Pokud poplatník doloží, že k překročení těchto lhůt došlo zásahem orgánu státní správy nebo orgánů samosprávy, nevztahuje se na něj toto ustanovení;

– podkladem pro tvorbu rezervy je interní směrnice pro tvorbu a čerpání rezerv, jejíž součástí je jednak plán opravy hmotného majetku a rozpočet nákladů na opravy, dále je povinností daňového subjektu vést inventární kartu rezervy obsahující tvorbu rezervy v jednotlivých zdaňovacích obdobích a přehled o čerpání rezervy. Povinností daňového subjektu je provádět inventarizaci rezervy v závěru zdaňovacího období;

– pokud půjde o podnikatele, který je účetní jednotkou a vede účetnictví, zaúčtuje tvorbu rezervy na účty MD 552/D 451, deponovaný vklad peněžních prostředků ve výši vytvářené rezervy na samostatný účet v bance se zaúčtuje na účty MD 221X/ D 221Y, čerpání rezervy vč. jejího zrušení na účty MD 451/ D 552.

Zaměstnanec se může se svým zaměstnavatelem dohodnout na přerušení tuzemské i zahraniční pracovní cesty.
Zaměstnanci přísluší jízdní výdaje za použití dopravního prostředku po ukončení předem dohodnutého přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance, po kterém již nenásleduje výkon práce. Zaměstnavatel je povinen uhradit zaměstnanci náhradu jízdních výdajů pouze do výše, která by náležela zaměstnanci v případě, že by k přerušení pracovní cesty nedošlo. Obdobně se postupuje při předem dohodnutém přerušení pracovní cesty z důvodu na straně zaměstnance před výkonem práce. Po dobu přerušení cesty z důvodů na straně zaměstnance však zaměstnanec neobdrží náhradu výdajů za ubytování, pokud si nemusel vzhledem k podmínkám ubytování toto zachovat. Po dobu přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance nepřísluší zaměstnanci rovněž stravné. Doba rozhodná pro poskytnutí stravného končí ukončením výkonu práce, nebo jiným předem dohodnutým způsobem a po přerušení pracovní cesty začíná současně se začátkem výkonu práce.


V případě, že je osobní automobil vložený do obchodního majetku podnikatele používán i pro soukromé účely, o těchto soukromých cestách se neúčtuje. Rovněž tak nákup pohonných hmot na jízdy pro soukromé účely nelze hradit z pokladny podnikate­le. Provozní výdaje (kromě silniční daně) je nutno krátit v poměru ujetých kilometrů pro podnikatelskou činnost jednoho nebo obou manželů a počtu ujetých kilometrů pro podnikatelskou činnost a pro soukromé účely.


Podle ustanovení § 24 odst. 2 písm. k) bod 3 ZDP lze pro stanovení náhrady výdajů za spotřebované pohonné hmoty použít ceny stanovené zvláštním právním předpisem vydaným pro účely poskytování cestovních náhrad zaměstnancům v pracovním poměru, který je účinný v době konání cesty.
V průběhu roku 2011 může podnikatel při vykonání pracovní cesty použít ceny pohonných hmot stanovené ve vyhlášce MPSV č. 377/2010 Sb. vydané pro účely poskytování cestovních náhrad zaměstnancům v pracovním poměru. Poplatník při tomto způsobu ocenění spotřebovaných pohonných hmot při pracovní cestě nemusí prokazovat nákup pohonných hmot a ani cenu, kterou za ně zaplatil.


Podle bodu 29 Pokynu č. D-300 k § 24 odst. 2 ZDP škody vzniklé v důsledku živelních pohrom, škody způsobené podle potvrzení policie neznámým pachatelem a zvýšené výdaje v důsledku opatření stanovených obecně závaznými předpisy jsou podle § 24 odst. 2 písm. l) ZDP daňovými výdaji u poplatníků vedoucích daňovou evidenci pouze za předpokladu, že nebyly již jako daňové výdaje uplatněny, a to ani v předchozích zdaňovacích obdobích.
Pokud si poplatník vedoucí daňovou evidenci zahrnul do daňových výdajů nákup zásob zboží nebo materiálu již při úhradě těchto zásob při jejich pořízení, nemůže si tento poplatník zahrnout výši škody na zásobách ještě jednou. V případě škody na zásobách způsobené živelní pohromou resp. škody způsobené podle potvrzení policie neznámým pachatelem si ponechá poplatník, který vede daňovou evidenci, v daňových výdajích výdaje spojené s pořízením zničených nebo odcizených zásob, které byly zahrnuty do daňových výdajů při jejich pořízení a zaplacení.


Vyměřovacím základem zaměstnance pro pojistné na všeobecné zdravotní pojištění je podle znění § 3 odst. 1 zákona č. 592/1992 Sb. úhrn příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, které jsou předmětem daně z příjmů fyzických osob podle ZDP a nejsou od této daně osvobozeny a které mu zaměstnavatel zúčtoval v souvislosti se zaměstnáním. Podle znění § 5 odst. 1 téhož zákona zaměstnavatel odvádí část pojistného, které je povinen hradit za své zaměstnance. Současně odvádí i část pojistného, které je povinen hradit zaměstnanec, srážkou z jeho mzdy nebo platu, a to i bez souhlasu zaměstnance.