Daňové výdaje

Co mají společného zaměstnanci, OSVČ, malé i obrovské firmy? Neradi platí daně z příjmů. Tyto tzv. přímé daně totiž bezostyšně odebírají reálné peníze z kapes lidí a firemních pokladen. Na rozdíl od nepřímých daní, které jsou nenápadně ukryty v cenách a jejich plátci (obvykle prodávající) je pouze přeposílají finančním úřadům. Daň z příjmů má holt tu smůlu, že je hodně vidět, na výplatní pásce, v daňovém přiznání nebo v účetní závěrce. Proto i když daleko více státu zaplatíme na DPH – téměř z každého nákupu – a řidiči, pijani či kuřáci na spotřebních daních, tak nečastěji nadáváme na „příjmovku“. Přitom prakticky jen u daní z příjmů má poplatník možnost aktivně ovlivnit její výši a případně se jí zcela vyhnout. A to v principu třemi způsoby její eliminace.

Zdánlivě nesmyslná se jeví první cesta – minimalizace zdanitelných příjmů. Nejde ovšem o to mít malé příjmy, ale ty zdanitelné. Tedy preferovat příjmy nepodléhající dani a od ní osvobozené. Takto zvýhodněných příjmů najdeme v ZDP desítky. Jenže… obvykle nejde o běžné typy příjmů, které by nám zajistily pravidelnou obživu a chod firem. Druhá strategií „bojuje“ s touto daní z druhé strany, odzadu formou všemožných snížení základu daně – nezdanitelné částky a odčitatelné položky – nebo slev z vypočtené daně. Zde je paleta možností daleko chudší, takže je pro poplatníky přehlednější a zpravidla je proto využívají v maximální možné míře.

Nejsložitějším způsobem (legálního!) snížení daní z příjmů je maximalizace výdajů (nákladů). Jde o to, že daň se nepočítá z úhrnu příjmů, ale ze základu daně, kterým je rozdíl mezi příjmy a výdaji, resp. výnosy a náklady; samozřejmě pro zjednodušení pomíjíme celou řadu výjimek. A snad již z první třídy základní školy víme, že malé číslo dostaneme nejen ze součtu malých čísel, ale rovněž když od jakkoli veliké cifry (menšence) odečteme obdobně značné číslo (menšitele). Ovšem s daňovými výdaji je potíž. Zcela na ně mohou zapomenout zaměstnanci, kteří jako hrdinové a zachránci veřejných rozpočtů platí své daně skutečně – z příjmů. V podobně útrpném pasivním postavení jsou poplatníci u příjmů podléhajících tzv. srážkové dani vybírané jejich plátci, kteří jsou v nelichotivé roli dřívějších drábů. Nicméně naprostá většina podnikatelů – OSVČ i obchodních korporací – pronajímatelů i jiných poplatníků má privilegium snížit si základ daně o uznatelné výdaje (náklady). Potenciálně jich sice může být nekonečně mnoho nejrůznějších druhů a typů, ale prakticky je provází celá řada komplikací…

V případě neúčtujících fyzických osob je nemilé, že daňové výdaje jsou obvykle podmíněny reálným úbytkem peněz (vydáním), což z principu vytahuje z kapes a pokladen více penízků – těžce vydobytých – nežli samotná daň z příjmů. Proto jsou tolik v oblibě – u účetních jednotek – uznatelné výdaje (náklady) nevyžadující peněžní vydání, kde už to však zdaleka není, co bývalo.

Závažnější potíží je, že se musí podle § 24 odst. 1 ZDP jednat o výdaj (náklad) vynaložený na dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů. Tyto podmínky si žel může každý vyložit jinak, a bude mít „svou pravdu“, kterou však správce daně může, ale také nemusí uznat.

Pokud poplatník vynaložil výdaj, který výslovně upravuje některé z písmen a) až zv) speciálního § 24 odst. 2 ZDP, pak již nemusí řešit, jestli dokáže prokázat, že se jedná o výdaj vynaložený na dosažení, zajištění nebo udržení jeho zdanitelných příjmů. Uvádí to bezpečně metodický Pokyn Generálního finančního ředitelství č. GFŘ D – 59, k jednotnému uplatňování některých ustanovení ZDP; Finanční zpravodaj č. 19/2022, trvale visí na webu Finanční správy ČR.

•    „Výdaje vymezené v § 24 odst. 2 zákona jsou daňovými výdaji podle § 24 odst. 1 zákona bez ohledu na skutečnost, zda slouží k dosažení, zajištění nebo udržení zdanitelných příjmů, za předpokladu, že v příslušném ustanovení není omezující podmínka jinými ustanoveními tohoto zákona nebo jiného zvláštního právního předpisu.“

Ing. Martin Děrgel

1.1 IT kancelář v části bytu programátora

Pan Hekr podniká jako OSVČ v zakázkové výrobě nejrůznějších programátorských „kouzel“. Jelikož ke své tvůrčí práci potřebuje prakticky jen kvalitní počítač, internet a zejména klidné místečko, zřídil si IT kancelář v jednom z pokojů svého najatého bytu. Protože jeho roční příjmy z tohoto podnikání byly dosud zhruba 2 miliony Kč, uplatňoval jednoduše paušální výdaje podle § 7 odst. 7 ZDP, které nemusel evidovat a prokazovat.

Od roku 2026 však začal vydělávat dvakrát tolik a shora limitované paušální výdaje se mu již nevyplatí. Bohužel značná část jeho výdajů je potenciálně sporná, neboť souvisí s jeho činností v bytě, kde spolu s rodinou tráví převáženě i svůj osobní život. Na straně jedné tedy provozní výlohy spojené s bytem prokazatelně souvisejí se zdanitelnými příjmy z podnikání pana Hekra a splňují tak obecnou podmínku daňové uznatelnosti, ovšem na straně druhé se věcně jedná také o výdaje na jeho osobní potřebu, které jsou speciálním ustanovením vyloučeny.

Jaké je řešení dané situace?

Z hlediska průkaznosti by ideálním řešením této patové situace bylo jednoznačné přiřazení dílčích výloh spojených s bytem pro podnikatelské versus ostatní (osobní, rodinné) potřeby. Což si lze reálně představit snad jen u elektřiny, pokud by její odběr IT kanceláří pana Hekra měřil podružný elektroměr. Ani nadmíru pedantního úředníka by nenapadlo nutit nebohého živnostníka k pečlivému odměřování a zaznamenávání vody spotřebované během programátorské činnosti, k propočítávání tepelné energie dodané do zmíněného pokoje, k vážení odpadků vzniklých v souvislosti s podnikáním atp. Stejně tak není možné – patrně ani právně – aby se dohodl s vlastníkem bytu na dvojí fakturaci nájemného, zvlášť za onen IT pokoj, a odděleně za zbývající část bytu užívanou privátně. V praxi respektovaným kompromisním řešením se osvědčilo rozklíčování celkových výdajů placených v souvislosti s užíváním bytu na část soukromou versus podnikatelskou v poměru podlahových ploch.

Pokud tedy činí celková vnitřní nášlapná plocha daného bytu 100 m², z čehož výhradně k podnikání slouží pokoj o ploše 20 m², pak „průkazný“ klíčovací poměr bude 20 % (= 20 m² / 100 m²). Tuto část výdajů na bydlení pak bude moci pak Hekr poměrně bezpečně zahrnovat mezi své daňově účinné výdaje (náklady) vynaložené na dosažení, zajištění a udržení svých zdanitelných příjmů ze samostatné (podnikatelské) činnosti provozované „doma“.

1.2 Daňové výdaje nesouvisející se zdanitelnými příjmy

Pan Dobrák je živnostník provozující tradiční českou hospůdku ve stylu První republiky, a je plně hoden svého jména. Proto svým zaměstnancům vyplácí mzdu 80 000 Kč a navrch jim ještě přispívá měsíčně 2 000 Kč na doplňkové penzijní spoření a za 1 000 Kč pro ně nakupuje vstupenky do kina, divadla nebo na fotbal.

Jsou to ale všechno jeho daňové výdaje?

I když pročítal § 24 odst. 2 ZDP pečlivě, nenašel tam položku „mzdy“. Nejblíže věci se mu zdálo písmeno p) ZDP, podle kterého jsou daňově účinné výdaje, k jejichž úhradě je poplatník povinen podle zvláštních zákonů – protože zákoník práce ukládá povinnost dát zaměstnancům mzdu. Jenže to by se dalo využít asi jen pro zákonem stanovenou minimální mzdu, nikoli pro jeho štědré super mzdy.

Živnostník se však obává zbytečně, ať už je mzda jeho zaměstnanců jakkoli super vysoká, může ji klidně uplatnit jako daňový výdaj. A to nikoli podle speciálního § 24 odst. 2 ZDP, nýbrž s oporou v základní ustanovení § 24 odst. 1 ZDP, protože jde o výdaj vynaložený na dosažení jeho zdanitelných příjmů – z provozu restaurace.

Složitější je to s příspěvkem na doplňkové penzijní spoření zaměstnanců, kde je opravdu třeba hledat oporu pro daňové uznání v § 24 odst. 2 ZDP – průkaznost se zdanitelnými příjmy zde totiž patrně neobhájíme. Naštěstí je možno tento výdaj začlenit pod speciální § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP – práva zaměstnanců zaručená vnitřním předpisem, pracovní či jinou smlouvou – což z něj činí opět bezpečný daňově uznatelný výdaj.

A nepeněžní volnočasové radovánky? Zmíněný příznivý § 24 odst. 2 písm. j) bod 4 ZDP je možno od roku 2024 využít, jen když zaměstnanec příjem zdaní. Zpravidla ale nepeněžní benefity u nich splňují podmínky osvobození od daně, takže se uplatní silnější speciální § 25 odst. 1 písm. h) ZDP označující výdaj za nedaňový.

1.3 V roce 2025 dvojí test osvobození velkých prodejů akcií

Studenti matfyzu – Karel a Filip – v roce 2021 založili softwarovou firmu AI, a.s., kde měl každý podíl 50 %. Zabývala se umělou inteligencí a díky dobrým nápadům i aplikacím IT její hodnota koncem roku 2025 vystřelila na 100 milionů Kč. Čehož využil Karel a podíl prodal za 50 milionů Kč v prosinci 2025, kdy kupující také ihned uhradil plnou cenu. Druhý akcionář trochu váhal, ale v lednu 2026 nakonec učinil stejné rozhodnutí.

Jak postupovat v dané situaci?

V obou případech poplatníci měli příjem z prodeje cenného papíru – akcií – po uplynutí časového testu 3 let od nabytí. Proto jde o příjem osvobozený od daně dle § 4 odst. 1 písm. u) ZDP. Čímž to ovšem končí jen pro váhajícího Filipa, kterému příjem plynul až v roce 2026, tj. po zrušení dodatečné regulace. Na Karla ale žel ještě dopadla dočasná zpřísněná regulace, kvůli které bude mít od daně z příjmů osvobozeno „pouze“ 40 milionů Kč.

1.4 Zdanitelný prodej akcií u fyzické osoby

Pan Evžen v lednu 2026 nakoupil balíky akcií dvou akciových společností – ABC a XYZ – každý za 100 000 Kč, což jsou i nabývací ceny těchto cenných papírů, jelikož pro jednoduchost neuvažujeme vedlejší výlohy spojené s pořízením akcií. Poplatník nepodniká jako OSVČ, případně akcie nezahrnul do obchodního majetku.

Jak ý je zdanitelný prodej akcií u fyzické osoby?

Všechny akcie pan Evžen prodá ještě v roce 2026, a to u firmy ABC se ziskem za 150 000 Kč, zatímco podíly v XYZ se ztrátou jen za 80 000 Kč. Opět pro přehlednost neuvažujeme žádné poplatky, provize ani žádné další výdaje související s prodejem akcií. Celkově tedy dosáhl ze svého soukromého obchodování s akciemi – CP – zisku 30 000 Kč, jelikož z původní investice (výdaje) 200 000 Kč vytěžil konečný hrubý příjem 230 000 Kč.

I když je zisk pod 100 000 Kč, nelze uplatnit osvobození podle § 4 odst. 1 písm. t) ZDP, jelikož testuje na limit 100 000 Kč – příjmy – z prodejů cenných papírů a ne zisk (příjmy snížené o výdaje). A kvůli prodeji akcií dříve než po třech letech nelze využít ani osvobození dle § 4 odst. 1 písm. u) ZDP. Jde tedy o příjem zdanitelný, a protože nespadá mezi příjem ze samostatné (podnikatelské) činnosti – akcie nebyly v obchodním majetku Evžena – jedná se zbytkově o tzv. ostatní příjem z úplatného převodu CP podle § 10 odst. 1 písm. b) bodu 2 ZDP.

V rámci tohoto jednotlivého druhu příjmu – z převodu CP – je dílčím základem daně z ostatních příjmů celkový úhrn příjmů (230 000 Kč) snížený – minimálně na nulu – o výdaje vynaložené na jejich dosažení, což je zde úhrn nabývacích cen prodaných akcií 200 000 Kč. Tento dílčí základ daně pana Evžena tak činí 30 000 Kč.

1.5 Osvobození příjmů z prodeje podílů od DPFO

Paní Lenka v roce 2026 kupovala nejrůznější akcie českých firem, a všechny je prodala ještě v témže roce za celkovou částku 80 000 Kč.

Jak je to z pohledu daně z příjmů?

Celý příjem 80 000 Kč je osvobozen od daně. Není podstatné, že akcie – nebo jiné CP – prodala již do roka, ale že úhrn příjmů z prodeje cenných papírů za celý rok nepřesáhl 100 000 Kč.

Pan Vojta koupil balík akcií jedné české korporace již v roce 2024 za 60 000 Kč. A protože jejich cena v roce 2026 nečekaně vyrostla, všechny je prodal se slušným ziskem za 101 000 Kč.

Jelikož úhrn příjmů z prodeje CP za celý rok přesáhl limit 100 000 Kč, nemá jej osvobozený od daně podle § 4 odst. 1 písm. t) ZDP. A to ani zčásti! S ohledem na dobu držby kratší než 3 roky nelze využít ani osvobození dle ustanovení § 4 odst. 1 písm. u) ZDP. Proto zdanitelným příjmem poplatníka je celý příjem 101 000 Kč, a nikoli jen nadlimitní částka 1 000 Kč.

1.6 Zdanění prodeje akcií oceňovaných reálnou hodnotou

Firma A, s.r.o. v lednu 2026 koupila za účelem prodeje 500 kusů akcií B, a.s. za sjednaný kurs 1 000 Kč/akcie, tedy celkem za kupní cenu 500 000 Kč. Tento balík akcií představuje podíl pouze 5 % na základním kapitálu B, a.s. a proto se v terminologii daní z příjmů nebude jednat o vztah mateřská versus dceřiná společnost – tím pádem padá možnost osvobození příjmů z prodeje akcií od daně. Poplatek makléři za zprostředkování nákupu těchto akcií činil 5 000 Kč. Firma zařadila akcie na účet 251 – Majetkové cenné papíry k obchodování v účetním ocenění celkovou pořizovací cenou 505 000 Kč. V dubnu 2026 prodala 400 kusů (tj. 4/5) těchto akcií B, a.s. za jednotkový kurs 1 100 Kč, což znamená výnos 440 000 Kč, poplatek makléři za prodej činil 4 000 Kč.

Jak postupovat v případě zdanění prodeje akcií oceňovaných reálnou hodnotou?

Jde o akcie, které dle účetních předpisů podléhají ocenění reálnou hodnotou – přičemž není podstatné, že k tomuto přecenění u nich v účetní jednotce A, s.r.o. případně ještě nedošlo – proto bude jejich daňové posouzení odpovídat účtování.

Danově účinné tedy budou 4/5 pořizovací ceny prodaných akcií = 4/5 x 505 000 Kč = 404 000 Kč, a to bez ohledu na jejich prodejní cenu, a dále ještě také poplatek za tento prodej (4 000 Kč).

1.7 V roce 2025 platil dvojí test osvobození velkých prodejů akcií

Modelka Monika využila nabídky francouzské firmy a založila s ní v roce 2021 Krása, a.s. věnující se módním přehlídkám, soutěžím „Miss“, plastické chirurgii, kosmetice, oblečení a módním doplňkům. Její peněžitý vklad byl 1 milion Kč. V roce 2025 měl podíl Moniky (její akcie) již hodnotu 100 milionů Kč, čehož využila a prodala je druhému akcionáři z Francie na splátky: 50 % do konce roku 2025 a druhá polovina až v roce 2026.

Jak je to z pohledu osvobození velkých prodejů akcií?

Monika má tedy příjem z prodeje cenných papírů – akcií – po uplynutí časového testu 3 let od nabytí. Takže splnila podmínku pro osvobození tohoto příjmu od daně stanovenou v § 4 odst. 1 písm. u) ZDP. V souladu s tím celá druhá splátka (50 milionů Kč) obdržená v roce 2026 definitivně unikla zdanění; pouze se musí „udat“ správci daně a dle § 38v ZDP oznámit finančnímu úřadu do 1. 4. 2027, jinak by ji hrozila docela drahá pokuta.

Horší to je s první splátkou ceny akcí plynoucí v roce 2025, kdy platila zpřísněná regulace omezující tento typ osvobození (spolu s prodeji podílů a z kryptoaktiv) „pouze“ na příjmy do úhrnu 40 milionů Kč za rok dle § 4 odst. 3 ZDP. Nadlimitních 10 milionů Kč tak bude zdanitelným ostatním příjmem ad § 10 ZDP. Daňovým výdajem může být buď poměrná část nabývací ceny (tj. peněžitého vkladu 1 milion Kč) dle § 10 odst. 4 a 6 ZDP, nebo díky speciálnímu ustanovení § 10 odst. 9 ZDP)ve znění do 31. 12. 2025) tržní hodnota akcií k 31. 12. 2024.

1.8 Daň z nemovitostí jako daňový náklad

Daň z nemovitých věcí firmy ABC, s.r.o. na rok 2025 za její administrativní budovu činila 20.000 Kč a poplatník využil možnosti uhradit jí ve dvou stejných splátkách. První splátka á 10 000 Kč měla proběhnout do 31. 5. 2025, a tak se i stalo. Naproti tomu na druhou splátku splatnou 30. 11. 2025 ovšem poplatník zapomněl. Společnosti ABC, s.r.o. jí připomenul až finanční úřad svou výzvou v únoru 2026, načež byla druhá splátka okamžitě uhrazena. Dále byl zaplacen i příslušný sankční úrok z prodlení úhrady předepsaný správcem daně.

Jedná se o daňový náklad?

Jako daňový náklad mohla firma za zdaňovací období roku 2025 uplatnit pouze první včas zaplacenou splátku 10.000 Kč účetních nákladů. O účetní předpis nákladu z titulu opožděné 2. splátky musela zvýšit základ daně za rok 2025. Ve zdaňovacím období roku 2026 může nad výsledek hospodaření uplatnit jako daňový výdaj dodatečně zaplacenou 2. splátku daně z nemovitých věcí 10.000 Kč. Úrok z prodlení není daňově účinný nikdy.

1.9 Daňový zisk i ztráta v jednom roce

Pan Jan je zaměstnancem s měsíční hrubou mzdou 50 000 Kč. Loni začal také podnikat jako živnostník, kdy měl daňové výdaje o 200 000 Kč vyšší než příjmy, naproti tomu letos bude mít příjmy o 150 000 Kč vyšší.

Jaké je správné řešení?

Rok zahájení podnikání 2025 se promítl do daňového přiznání k DPFO pana Jana následovně:

–   Dílčí základ daně („DZD“) z příjmů ze závislé činnosti podle § 6 ZDP: 12 x 50 000 Kč = 600 000 Kč.

–   Dílčí daňová ztráta z příjmů ze samostatné činnosti podle § 7 ZDP: Příjmy – Výdaje = – 200 000 Kč.

–   Proti DZD ze zaměstnání nelze uplatnit dílčí daňovou ztrátu z podnikání. Takže pan Jan v tomto přiznání dále dopočítal standardně daň z příjmů ze základu daně odpovídajícímu DZD podle § 6 ZDP. Tedy sníží jej o nezdanitelné částky, vypočte daň a uplatní slevy) a současně vykáže ztrátu z podnikání.

Druhý rok podnikání 2026 se promítne do daňového přiznání k DPFO pana Jana takto:

–   Dílčí základ daně z příjmů ze závislé činnosti podle § 6 ZDP: 12 x 50 000 Kč = 600 000 Kč,

–   Dílčí základ daně z příjmů z podnikání podle § 7 ZDP: Příjmy – Výdaje = + 150 000 Kč.

–   O loňskou daňovou ztrátu 200 000 Kč může snížit letošní dílčí základ daně ze samostatné činnosti 150 000 Kč, a to nejvýše na nulu, takže do dalších let zůstává zbytek ztráty z roku 2025 ve výši 50 000 Kč.

A opět běžným způsobem vypočítá daň z příjmů ze základu daně odpovídajícímu DZD podle § 6 ZDP.

1.10 Paušální náhrada za hmotný majetek

Paní Olga pracuje jako švadlena ve firmě Šaty, s.r.o. Protože jí tato práce baví a je i jejím koníčkem, koupila si pro své domácí počiny tzv. paličkovací stroj na výrobu krajek za 100 000 Kč. Zaměstnavatel toto výrobní zařízení nemá, protože jej potřebuje jen výjimečně u některých modelů šatů. Po ověření kvality krajek paní Olgy se s ní zaměstnavatel dohodnul, že pro něj bude provádět tyto dílčí šicí práce doma na jejím zařízení.

Jak je to z pohledu paušální náhrady za hmotný majetek?

Tento paličkovací stroj spadá do odpisové skupiny 2, takže paušální náhrada vychází z rovnoměrného daňového odpisu 22,25 % vstupní (pořizovací) ceny = 100 000 Kč x 0,2225 = 22 250 Kč ročně.

Tato částka byla kvůli částečně soukromému využití snížena na polovinu. Těchto 11 125 Kč ročně je pro zaměstnavatele daňovým výdajem (nákladem), přičemž pro paní Olgu se jedná o nezdanitelný příjem bez povinných pojistných odvodů.

1.11 O ztrátu za rok 2025 lze snížit základ daně až 7 let

Hospoda, s.r.o. provozuje obecní restauraci a dlouhodobě vykazovala za zdaňovací období – kalendářní rok – základ daně z příjmů 100 000 Kč. Tak tomu bylo v letech 2023 a 2024, a je předpoklad, že tak to bude dále pokračovat od roku 2026. Ovšem náhlá potřeba opravy v roce 2025 restauraci uvrhla do daňové ztráty 1 milion.

Jak uplatnit daňovou ztrátu za rok 2025?

Kdyby v roce 2020 nedošlo k rozšíření možností uplatňování daňových ztrát, pak by firma mohla daňovou ztrátu za rok 2025 využít jako odpočet od základů daně v řádných přiznáních k DPPO v dalších 5 letech 2026 až 2030; pokud by i nadále tyto činily jen 100 000 Kč ročně, přišla by o možnost uplatnit polovinu daňové ztráty r. 2025.

Díky oné novelizaci z léta 2020 ovšem Hospoda, s.r.o. bude moci daňově využít ještě dalších 200 000 Kč z velké daňové ztráty roku 2025, a to při snížení základů daně á 100 000 Kč za předešlé roky 2023 a 2024.

Za tímto účelem bude muset poplatník – samozřejmě kromě řádného daňového přiznání k DPPO za rok 2025 – podat ještě dvě dodatečná daňová přiznání na nižší, resp. nulovou daň za ony minulé roky 2023 a 2024. Načež může očekávat vyplacení přeplatků na dani za tyto roky od správce daně. A jestliže se od roku 2026 podnikání firmy vrátí do starých kolejí a obnoví tradici základů daně z příjmů á 100 000 Kč ročně, využije ze ztráty za rok 2025 plných 700 000 Kč, a tedy nenávratně přijde o možnost uplatnit zbývající část ztráty „pouze“ 300 000 Kč.

1.12 Reklamní a propagační předměty

Firma ABC, s.r.o. je plátce DPH a zabývá se výrobou dřevěných hraček. Kvůli reklamě a propagací své činnosti si objednala u reklamní agentury následující dárkové předměty pro nejvýznamnější zákazníky:

•    500 kusů bavlněných triček s nápisem „Hraji si s ABC, s.r.o.“ v jednotkové ceně 300 Kč bez DPH.

•    100 kusů velké stolní dřevěné hry „Šachy“ v jednotkové ceně 600 Kč včetně 21 % DPH.

•    10 kusů lahví šumivého vína s nápisem „I dospělí si hrají s ABC, s.r.o.“ v ceně á 400 Kč bez DPH.

Jedná se o daňově uznatelné reklamní a propagační předměty?

Z pohledu daní z příjmů se bude jednat o daňově uznatelné reklamní a propagační předměty v případě triček i šachů, protože je určující jejich jednotková cena bez daně 496 Kč (21 % DPH = 104 Kč). Tzv. šumivé víno je však předmětem spotřební daně a proto bez ohledu na kusovou cenu nejde o daňově zvýhodněné reklamní a propagační předměty, ale o nedaňové dary (do konce roku 2023 bylo uznatelnou výjimkou jen tzv. tiché víno).

Z pohledu DPH si obchodní společnost (plátce) může uplatnit plný nárok na odpočet daně na vstupu ve všech třech případech předmětů a jejich následné bezúplatné poskytnutí nebude podléhat DPH na výstupu.

1.13 Poplatník DPPO s více daňovými ztrátami

ABC, s.r.o. má účetní období kalendářní rok, který je také jejím zdaňovacím obdobím pro účely DPPO. Firma vznikla v roce 2022, kdy měla víc nákladů než výnosů, a tak vykázala daňovou ztrátu 1 milion Kč. V letech 2023 a 2024 měla shodné základy daně á 200 000 Kč, které zcela anulovala příslušnou částí ztráty z roku 2022. V roce 2025 firmě nevyšla obchodní strategie s převzetím menšího konkurenta a opět skončila daňovou ztrátou: 1 milion Kč. Předpokládejme, že za rok 2026 ABC, s.r.o. vykáže (kladný) základ daně z příjmů 500 000 Kč.

Jak postupovat v dané situaci?

Při sestavování přiznání k DPPO za rok 2026 má poplatník k dispozici dvě nevyužité daňové ztráty (nikoli jednu úhrnnou): neuplatněný zbytek 600 000 Kč z roku 2022 a za rok 2024 celý 1 milion Kč. Je na firmě, jak je využije coby odčitatelné položky za rok 2026 a dále.

Nejrozumnější bude přednostní uplatnění zbytku starší ztráty z roku 2022, kterou lze totiž umořit nejpozději již v hned dalším roce 2027, přičemž není jisté, zda bude mít dostatečný základ daně. Čímž poplatník sníží základ daně za rok 2026 na nulu a v nejhorším případě bez užitku propadne zbytek ztráty z roku 2022 (100 000 Kč), na odpočet mladší ztráty má ABC, s.r.o. čas až do roku 2030.

1.14 Obchodní vzorky

Firma Bio-plast, a.s. (plátce) vyrábí biologicky rozložitelné obaly nahrazující polyetylén. Potenciálním odběratelům z řad výrobců potravin nabízí zdarma sadu vzorků obalů k otestování spolu s katalogem, kde jsou podrobné technické specifikace, ceník a další obchodní podmínky. Jedna sada vzorků má hodnotu (ve vlastních nákladech na výrobu) 1.000 Kč a obsáhlý katalog vypracovaný externí firmou dalších 200 Kč včetně DPH.

Jak postupovat v daném případě?

Poskytnutí těchto obchodních vzorků (sady obalů k otestování) nemá věcně povahu daru, stejně jako reklamní katalog výrobce, a tudíž jejich daňová uznatelnost závisí na tom, jestli se jedná o výdaje na dosažení, zajištění a udržení zdanitelných příjmů firmy. Není pochyb, že vzorky výrobků k otestování jejich potenciálními odběrateli tuto podmínku efektivně splňují a pro Bio-plast, a.s. tudíž jsou daňově účinné – bez ohledu na cenu.

Z pohledu DPH si obchodní společnost (plátce) může uplatnit plný nárok na odpočet daně na vstupu jednak u výrobních vstupů souvisejících s produkcí zmíněných testovacích sad obalů a také u katalogu. Přitom jejich následné bezúplatné poskytnutí nebude podléhat DPH na výstupu, nepředstavuje totiž zdanitelné plnění.

Do křížku se správcem daně by se ale zřejmě firma dostala, pokud by v tomto daňově výhodném režimu poskytla například vždy 10 testovacích sad vzorků obalů každému ze svých společníků a také jejich příbuzným a známým k jejich využití v domácnosti. Sotva by totiž obstála argumentace, že i tyto osoby představují potenciální zákazníky, kteří si přeci nabízené výrobky musí vyzkoušet, když obsah těchto sad vystačí pohodlně na celý rok.

1.15 Dar neprodejných zásob OSVČ

Pan Dobrák provozuje knihkupectví, o němž vede daňovou evidenci. Před Vánocemi roku 2025 udělal výprodej starších titulů, aby měl místo pro nové tituly. Neprodané starší dětské knížky v celkové pořizovací ceně 5 000 Kč před Silvestrem 2025 daroval místní školce.

Jak postupovat v případě neprodejných zásob OSVČ?

Protože darované knihy byly při jejich pořízení v minulých letech pro podnikatele okamžitým daňovým výdajem, zatímco dary nejsou daňově účinným výdajem, musí pan Dobrák při darování knih v přiznání k DPFO za rok 2025 naopak snížit své daňové výdaje dle § 5 odst. 6 ZDP.

Teprve následně může poplatník v tomto daňovém přiznání za rok 2025 – a to jedině v tomto roce, kdy dar prokazatelně poskytl – uplatnit původní pořizovací cenu darovaných knížek 5 000 Kč jako nezdanitelnou část základu daně alias odpočet od základu daně z příjmů za tento rok. Základ daně si tak může snížit (nepřekročí-li maximální limit pro odpočet darů ad výše) o celých 5 000 Kč přesto, že aktuální cena obvyklá je daleko nižší.

1.16 Nesplnění podmínek finančního leasingu

ABC, s.r.o. coby uživatel sjednal finanční leasing stroje z odpisové skupiny 2 na
36 měsíců – přičemž nejde o „mimořádný“ finanční leasing ad výše. Pro tento hmotný majetek platí minimální doba odpisování 5 let, takže není splněna podmínka finančního leasingu ohledně minimální doby trvání – měla činit nejméně 4,5 roku.

Jaké jsou podmínky finančního leasingu?

Aby pro uživatele byla úplata daňovým výdajem (nákladem) – v odpovídajícím časovém rozlišení – musí splnit podmínku „minimální kupní ceny“ dle § 24 odst. 5 ZDP. Tedy že kupní cena po skončení leasingu nebude nižší než daňová zůstatková cena po rovnoměrném odpisování, která např. činí 100 000 Kč. Bude-li kupní cena:

•    vyšší – třeba 110.000 Kč – pak úplata zůstává daňově uznatelnou v rovnoměrném časovém rozlišení po dobu užívání, a vstupní cena odkoupeného stroje zůstává 110.000 Kč, z níž bude počítat daňové odpisy
5 let,

•    nižší – např. 50.000 Kč – tak je leasingová úplata zpětně daňově neúčinná, a uživatel o ni zvýší základ daně v roce odkoupení stroje a také jeho vstupní cenu, z níž bude počítat daňové odpisy 5 let od pořízení stroje.

1.17 Objasnění goodwillu a badwillu při koupi části obchodního závodu

Firma Hogo a Fogo, s.r.o. se zabývá výrobou dvou produktů: Hogo – kterému se na trhu náramně daří, a Fogo – s kterým jsou značné odbytové potíže a má hodně reklamací. Každý z výrobků se tvoří v samostatné továrně, která má charakter části obchodního závodu. Společníci, resp. valná hromada rozhodla o zrušení firmy likvidací s tím, že z vyplacených očekávaných štědrých podílů na likvidačním zůstatku z nich budou rentiéři. Pro urychlení oslovil likvidátor dvě konkurenční firmy, s nimiž se domluvil na odprodeji obou částí závodu. Jejich bilance jsou zcela shodné – jak část Hogo, tak i Fogo mají účetní hodnotu aktiv 20 milionů Kč a pasiv 10 milionů Kč. Pro jednoduchost srovnání předpokládejme, že účetní hodnoty cca odpovídají aktuálním tržním hodnotám.

Jaké je správné řešení?

Takže čistá hodnota každé části závodu činí 10 milionů Kč. Ovšem s ohledem na úspěchy, resp. nezdary jejich produktů… Byla se zájemcem o perspektivní část závodu „Hogo“ dohodnuta vyšší cena 15 milionů Kč. Za nehmotnou – ale ekonomicky reálně zhodnotitelnou – dobrou pověst značky „Hogo“ tedy kupec připlatit 50 % oproti „rozumným“ ale strohým číslům.

Za oněch 5 milionů Kč navíc koupil goodwill dané části závodu. Naproti tomu část závodu lopotící se s propadákem „Fogo“ byla s vypětím sil likvidátora prodána jen za 6 milionů Kč. Holt špatná pověst této značky se prodejci vymstila, a kupující ušetřil 4 miliony Kč, které zaúčtuje jako badwill.

1.18 Výpočet paušální náhrady za opotřebení

Pan Petr je zaměstnán v reklamním oddělení firmy, přičemž má dohodnuto, že pracuje doma, kde pro práci využívá zejména vlastní přenosný počítač, který si před rokem koupil za 30 000 Kč. Se zaměstnavatelem byl sjednán a přímo do pracovní smlouvy zakotven výpočet paušální náhrady za opotřebení tohoto počítače.

Jaký je výpočet paušální náhrady za opotřebení?

Východiskem byl odhad jeho využitelnosti pro reklamní činnost na 5 let. Při rozpočítání prokázané pořizovací ceny (30 000 Kč) rovnoměrně do celkových
60 měsíců (5 let x 12) vychází 500 Kč/měsíc. S ohledem na využití počítače také pro soukromé potřeby pana Petra byl dohodnut měsíční paušál za jeho opotřebení ve výši 300 Kč.

1.19 Odpočet darů u obchodní korporace

Firma Dobráci, s.r.o. se zabývá výrobou hraček, je plátcem DPH a v roce 2025 poskytla tyto dary:

•    Hračky školce ve výši 8 000 Kč vlastních nákladů (v obvyklé prodejní ceně 10 000 Kč + DPH 2 100 Kč):

–   od základu daně odpočitatelnou hodnotou daru je 8 000 Kč + 2 100 Kč DPH na výstupu z daru.

•    Hračky klubu modelářů ve výši 1 500 Kč vlastních nákladů (v prodejní ceně 2 000 Kč + 420 Kč DPH):

–   o tento dar nelze snížit základ daně, protože jeho „hodnota“ je pod 2 000 Kč = 1 500 Kč + 420 Kč.

•    Ojeté osobní auto koupené od neplátce DPH v aktuální účetní zůstatkové ceně 100 000 Kč s daňovou zůstatkovou cenou 50 000 Kč (po uplatnění poloviny ročního odpisu za rok 2025 podle § 26 odst. 7 písm. a) ZDP), jehož aktuální tržní cena obvyklá je cca 80 000 Kč, darované začínajícímu praktickému lékaři:

–   odčitatelnou hodnotou daru je 50 000 Kč, přičemž darování tohoto auta nepodléhá DPH na výstupu.

•    Peněžité dary: zoologické zahradě 5 000 Kč, hasičům 1 500 Kč a psímu útulku rovněž 1 500 Kč:

–   daňově lze uplatnit pouze dar pro ZOO, zbývající dva dary jednotlivě (!) nedosahují limitu 2 000 Kč.

Jaký je postup v případě odpočtu darů u obchodní korporace?

Celkově si tak Dobráci, s.r.o. mohou z titulu poskytnutých darů snížit základ daně z příjmů za rok 2025 nejvýše o částku = 8 000 Kč + 2 100 Kč + 80 000 Kč + 5 000 Kč = 95 100 Kč. To ovšem za předpokladu, že jejich základ daně snížený o uplatňované daňové ztráty minulých let (a případně o další odčitatelné položky podle § 34 ZDP) bude nejméně 317 000 Kč. Z čehož horní hodnotový limit „darů“ 30 % činí právě 95 100 Kč.

1.20 Daňové uplatnění odpisů a oprav je možné jen u obchodního majetku

Pan Petr si po studiích práv s přítelkyní koupil starší zanedbanou bytovou jednotku na hypotéční úvěr. Byt si svépomocí opravili a v jednom z pokojů (20 % podlahové plochy bytu) si Petr zřídil advokátní kancelář. Toto bydlení ale berou jen jako dočasné provizorium, jelikož s ohledem na plánované potomstvo by se rádi tak do pěti let přestěhovali do rodinného domku na Vysočině, načež stávající byt prodají zřejmě s tučným ziskem.

Jak postupovat v předmětném případě?

Aby pan Petr mohl daňově uplatnit poměrnou část (cca 20 %) ročních odpisů předmětného bytu, stejně jako oprav a údržby, musel by vložit svůj spoluvlastnický podíl na předmětné bytové jednotce (hmotném majetku) do svého obchodního majetku v rámci daňové evidence, kterou vede o své samostatné (podnikatelské) činnosti. Je třeba si ale uvědomit realitu, že roční odpis bytové jednotky v případě rovnoměrné metody odpisování činí pouze v prvním roce 1,4 % vstupní ceny (v daném případě kupní, resp. pořizovací ceny) a v dalších letech 3,4 %. Navíc v daném případě by šlo jen o polovinu hodnoty bytu odpovídající spoluvlastnickému podílu pana Petra.

Panu Petrovi se ale asi nevyplatí zahrnout byt do obchodního majetku ze dvou důvodů. Pokud si opravu a údržbu provádí sám, mohl by do daňových výdajů stejně uplatnit – v poměrné výši 20 % – jen prokázané výdaje za nákup materiálu (barva, štětce, špachtle atd.), nikoli hodnotu vlastní práce. Ale hlavně by přišel o osvobození příjmů z prodeje opraveného bytu po dvou letech jeho obývání, ovšem jen pokud není v obchodním majetku.

1.21 Co je a co není DNM

Kvůli slovíčku „zejména“ mohou mezi tzv. ocenitelná práva – a tedy i do DNM – patřit případné další technické nebo jiné hospodářsky využitelné znalosti. Obecně půjde zpravidla o souhrn konkrétních teoretických vědomostí a praktických zkušeností. Do této skupiny se řadí např. tzv. know-how („vědět, jak na to“) a projekty.

Jaké je správné řešení?

Pojem „projekt“ není nikde přesně vymezen, v praxi se jím míní většinou návrh, postup nebo plán na budoucí realizaci, který je zaznamenán na materiálním nosiči, který je smysluplný a hospodářsky potenciálně využitelný. Proto pouhou představu, kterou nosíme v hlavě, nebo návrh na perpetuum mobile, nelze považovat za DNM. Často ale projekty z DNM vyřadí časová podmínka – doba použitelnosti přes rok – což např. z principu nesplňuje marketingový projekt na výprodej sezónního zboží nebo na uvedení na trh nové řady výrobků apod. Naopak příklady projektů, které mohou být DNM jsou výrobní postupy, typové stavební projekty, technická dokumentace (není-li součástí ocenění nějakého konkrétního hmotného majetku), projekt výzkumu a vývoje, „nadčasové“ marketingové projekty, logistické plány optimálních materiálových toků, projekty přeměn (fúzí, rozdělení) společností, odborné studie využití finančních prostředků nebo odměňování zaměstnanců apod.

Kritéria DNM naproti tomu nenaplní různé posudky znalců a jiných odborníků, vyjádření auditora, doporučení daňového poradce, obvyklé ani marketingové studie reagující na konkrétní a zpravidla jedinečnou situaci na trhu a u dané firmy, návrhy propagačních akcí, všemožné průzkumy trhu a podobně.

1.22 Péče o přepravu zaměstnanců do práce

Švadleny, s.r.o. sídlí v odlehlé části průmyslové zóny za městem, přičemž zaměstnává zhruba dvacet lidí z okolí cca do 30 km. Jde vesměs o ženy pokročilejšího věku, které nemají automobil nebo si na něj už netroufají, případně jej využívají manželé či potomci. Městská hromadná doprava končí dva kilometry před branami firmy, a proto její vedení rozhodlo, že si pořídí minibus, kterým bude svážet zaměstnankyně do práce a poté zpět domů.

Jak postupovat v případě přepravy zaměstnanců do práce?

Protože je tento nárok zaměstnanců – kteří o to mají zájem – zakotven ve vnitřním předpisu firmy, jde pro Švadleny, s.r.o. o daňově uznatelný výdaj (náklad). Pořizovací cena autobusu – přes 80 000 Kč – se promítne do daňových výdajů pochopitelně až postupně prostřednictvím daňových odpisů. Ovšem provozní výlohy jsou daňově uznatelné bez omezení ihned – pohonné hmoty, mzda řidiče, pojištění provozu minibusu, opravy apod.

Složitější je to z hlediska takto zvýhodněných zaměstnankyň, které za přepravu nic neplatí. Nicméně řidič, resp. zaměstnavatel by měl vést evidenci o tom, kdo a kolikrát tuto jeho službu zdarma využil – např. řidič si jednoduše dělá čárky do předtištěné tabulky (od mzdové účetní) se jmény zaměstnanců anebo moderněji se zavedou identifikační čipové karty, které cestující při nástupu do autobusu přiloží k bezkontaktní čtečce apod. Zaměstnavatel, resp. mzdová účetní musí zjistit hodnotu nepeněžitého majetkového prospěchu plynoucího každému zaměstnanci využívajícímu možnost bezúplatné firemní dopravy. Za tímto účelem se například využije ceník jízdného místního autobusového veřejného dopravce uvádějící průměrnou cenu 2 Kč za kilometr.

Zaměstnankyně třeba paní Marie bydlí od firmy 15 km po silnici – lehce určí např. internetová aplikace Mapy.cz, Google.cz/maps či jiná – a dle evidence řidiče využila v daném měsíci firemní přepravu 20x tam i zpět. Takže „obvyklá tržní“ cena přepravní služby paní Marie za daný kalendářní měsíc činila = 20 x 2 jízdy (2 Kč x 15 km) = 40 jízd x 30 Kč = 1 200 Kč. Což představuje její zdanitelný i zpojistitelný nepeněžní příjem paní Marie, který jí mzdová účetní firmy v souladu s § 38h odst. 1 ZDP standardně zúčtuje do zdanitelné mzdy za daný měsíc.

1.23 Daňový princip finančního leasingu u uživatele

Uživatel A sjednal s poskytovatelem B v roce 2026 smlouvu o finančním leasingu hmotného majetku z odpisové skupiny 1 na dobu 36 měsíců. Mohlo jít třeba o výkonný počítač, počítačovou síť, sněhovou rolbu na úpravu sjezdovky apod. Celková sjednaná úplata činí 360 000 Kč. Za každý měsíc trvání leasingu proto může uživatel A daňově uplatnit poměrnou část z celkové úplaty, a to 1/36 = 360 000 Kč / 36 měsíců = 10 000 Kč.

Jak je to u daňového principu finančního leasingu u uživatele?

Platí to bez ohledu na to, zda uživatel A vede účetnictví nebo daňovou evidenci. Vůbec přitom nezáleží ani na sjednaném režimu leasingových splátek úplaty (nepravidelné, pravidelné), ani na předem složené záloze na budoucí splátky, a ani na tom, jestli uživatel v souladu se smlouvou včas a řádně dílčí splátky uhrazuje. Pět možných variant sjednání a trvání takovéhoto finančního leasingu z hlediska uživatele A naznačuje tabulka.

1.24 Vstupní cena domu využívaného i pro podnikání

Poplatnice před pár lety koupila rodinný dům za 4 miliony Kč, jehož čtvrtinu podlahové plochy využívá pro své podnikání OSVČ. Protože ale až do konce roku 2025 uplatňovala tzv. paušální výdaje procentem příjmů a tedy nevedla daňovou evidenci (ani účetnictví), neměla „obchodní majetek“, do něhož by dům mohla vložit. Od roku 2026 poplatnice přešla na daňovou evidenci, přičemž ihned k 1. 1. 2026 dům zahrnula do obchodního majetku. Čímž získala možnost daňově uplatňovat jeho odpisy, jakož i výdaje za opravy a údržbu – a to z 25 %.

Jaký je správný postup?

Nejprve však musí daňově ocenit – vstupní cenou – tento nemovitý hmotný majetek. Pro zodpovězení otázky, jaká konkrétně bude vstupní cenu, je ovšem nutno dopovědět zejména, kdy přesně rodinný dům pořídila:

Když to bylo v letech 2021 až 2025 – v době kratší než 5 let před vložením do obchodního majetku – bude vstupní cenou pořizovací cena (tj. kupní cena + související výlohy). Případně navýšená o veškeré v tomto mezidobí prokazatelně vynaložené náklady na opravu domku a také na případné tzv. technické zhodnocení.

Jestliže to bylo v roce 2020 nebo kdykoli dříve – v době delší než 5 let před vložením do obchodního majetku – bude vstupní cenou pro účely daně z příjmů reprodukční pořizovací cena.

Zjednodušeně řečeno aktuální cena obvyklá, odpovídající danému stavu nemovité věci, s níž si poradí jedině znalec v oceňování staveb.

1.25 Definiční znaky finančního leasingu podle soudu

Finanční leasing spočívá v dlouhodobém pronájmu věci nájemci, přičemž jeho cílem je – po skončení doby nájmu – převod vlastnictví k najaté věci na nájemce. Praktickým smyslem uzavření této smlouvy je skutečnost, že nájemce získá předmět do svého užívání (později do svého vlastnictví), aniž by za něj musel zaplatit celou vstupní cenu najednou. Nájemce platí pronajímateli náhradou za užívání věci předem stanovené nájemné, respektive splátky. Toto nájemné v sobě zahrnuje hodnotu pronajímané věci (odpisů), úrokové zatížení, riziko, zisk a případné další náklady pronajímatele. Na rozdíl od nájemní smlouvy, kde představuje nájemné cenu za užívání cizí věci, leasingová úplata je cenou finanční služby. Převod vlastnictví je u finančního leasingu většinou zajištěn opčním právem, tedy na základě výzvy nájemce, anebo k němu může docházet též automaticky.

Jak postupovat v dané situaci?

Finanční leasing dlouhodobě a za úplatu převádí na nájemce nejen veškerá užívací práva k předmětu leasingu, ale i povinnosti spojené s péčí o předmět leasingu a rizika s užíváním věci v rozsahu stanoveném smlouvou. Podstatným znakem finančního leasingu je otázka nesení rizik. Při finančním leasingu nepřechází nebezpečí škody na věci od pronajímatele na druhou smluvní stranu až s přechodem vlastnictví, ale předáním předmětu leasingu. Nájemce přejímá smlouvou o finančním leasingu nebezpečí škody na předmětu i nebezpečí spojená s jeho provozem a nese zpravidla náklady spojené s jeho provozem, údržbou a opravami. Ukončením doby nájmu vzniká právo převést předmět nájmu do vlastnictví nájemce, anebo toto vlastnictví samo přechází.

V případě finančního leasingu vystupuje poskytovatel leasingu, resp. pronajímatel, fakticky v pozici poskytovatele úvěru. Úhrn leasingových splátek reprezentuje součet kupní ceny předmětu a nákladů na financování koupě i kalkulovaného zisku poskytovatele. V rámci finančního leasingu se obvykle uživateli poskytuje oprávnění koupit si po vypršení doby leasingu jeho předmět za zůstatkovou cenu.

Vždy je nutné při posuzování, zda se v daném případě jedná o operativní či finanční leasing, vycházet z ekonomického obsahu transakce, nikoli pouze z názvu či formy. Při tomto posouzení, je třeba s ohledem na výše uvedené podstatné znaky finančního leasingu a operativního leasingu, posoudit obsah konkrétní smlouvy.

Řešení č. 1.1 až 1.25 zpracoval Ing. Martin Děrgel (II/2026)