Dávky nemocenského pojištění v r. 2023

Zákon o nemocenském pojištění upravuje tyto dávky nemocenského pojištění: nemocenské, peněžitou pomoc v mateřství, ošetřovné, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, otcovskou a dlouhodobé ošetřovné. Na základě Sdělení MPSV č. 319/2022 Sb., kterým se vyhlašuje pro účely nemocenského pojištění výše redukčních hranic pro úpravu denního vyměřovacího základu platných v roce 2023, došlo od 1. ledna 2023 ke změnám ve výpočtu uvedených dávek. V té souvislosti bylo zveřejněno i Sdělení MPSV č. 320/2022 Sb., kterým se vyhlašuje zvýšení částky rozhodné pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění. O jaké konkrétní změny se jednalo?

Obecné podmínky vzniku nároku na dávky

a jejich výplatu jsou upraveny v § 14 až § 17 zákona o NP. Obecnou podmínkou nároku na dávku nemocenského pojištění, platnou pro všech šest dávek (nemocenská, peněžitá pomoc v mateřství, dávka otcovské poporodní péče, ošetřovné, dlouhodobé ošetřovné a vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství) je účast na nemocenském pojištění nebo trvání ochranné lhůty v tom dnu, v němž vznikla sociální událost. Sociální události podle definice tohoto pojmu se rozumí události, s níž tento zákon spojuje vznik nároku na dávku např. vznik dočasné pracovní neschopnosti, nařízení karantény, vznik potřeby ošetřování nebo péče o člena domácnosti, nástup na peněžitou pomoc v mateřství apod. Pro jednotlivé dávky jsou stanoveny další podmínky nároku na dávku.

ÚČAST NA NEMOCENSKÉM POJIŠTĚNÍ - Pro vznik nároku na dávku je rozhodující účast zaměstnance na nemocenském pojištění. Obecně platí, že zaměstnanci jsou účastni pojištění, jestliže vykonávají zaměstnání na území České republiky (za výkon zaměstnání na území České republiky se považuje i přechodný výkon práce mimo území České republiky, je-li místo výkonu práce trvale v České republice), nebo v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině a nejsou povinně účastni důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonávají zaměstnání, a mají trvalý pobyt na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie. Druhou podmínkou účasti na nemocenském pojištění je, že sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodnou pro účast na pojištění (tzv. „rozhodný příjem“).

Tento rozhodný příjem činil v letošním roce (a v roce 2021) na základě sdělení MPSV č. 436/2020 Sb. 3 500 Kč. Podle § 6 odst. 2 zákona o NP platí, že částka rozhodného příjmu se zvýší od 1. ledna kalendářního roku, pokud jedna desetina součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění, který o dva roky předchází tomuto kalendářnímu roku, a přepočítacího koeficientu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu bude po zaokrouhlení na celou pětisetkorunu směrem dolů vyšší než dosud platná částka rozhodného příjmu; rozhodný příjem se stanoví ve výši této desetiny po tomto zaokrouhlení. Výši takto stanoveného rozhodného příjmu vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením. Tato situace letos nastala a MPSV vyhlásilo ve Sbírce zákonů zvýšení rozhodné částky pro účast zaměstnanců na nemocenském pojištění pro rok 2023 ve výši 4 000 Kč. Tato částka bude proto rozhodující pro posouzení tzv. zaměstnání malého rozsahu ve smyslu § 7 zákona o NP. Zaměstnáním malého rozsahu se rozumí zaměstnání, v němž není splněna podmínka rozhodné částky 4 000 Kč, neboť sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání je nižší než rozhodný příjem nebo započitatelný příjem nebyl sjednán vůbec.

DENNÍ VYMĚŘOVACÍ ZÁKLAD - Pro výpočet všech dávek je rozhodnou veličinou denní vyměřovací základ pojištěnce. Denní vyměřovací základ se stanoví tak, že se vyměřovací základ zjištěný z rozhodného období vydělí počtem kalendářních dnů připadajících na rozhodné období, pokud se dále nestanoví jinak; jsou-li v rozhodném období vyloučené dny, snižuje se o ně počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období. Denní vyměřovací základ se stanoví s přesností na 2 platná desetinná místa. Vyměřovacím základem zaměstnance je úhrn vyměřovacích základů pro pojistné na důchodové pojištění za jednotlivé kalendářní měsíce v rozhodném období. Vyměřovacím základem osoby samostatně výdělečně činné je úhrn měsíčních základů v rozhodném období, z nichž tato osoba zaplatila pojistné na pojištění. Do úhrnu vyměřovacích základů pro pojistné na důchodové pojištění zaměstnance se zahrnují i ty vyměřovací základy, z nichž nebylo odvedeno pojistné z důvodu překročení maximálního vyměřovacího základu; do úhrnu měsíčních vyměřovacích základů osoby samostatně výdělečně činné se zahrnují jen ty měsíční vyměřovací základy, z nichž bylo odvedeno pojistné.

Rozhodným obdobím je období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla sociální událost, pokud se dále nestanoví jinak. Jestliže sociální událost u zaměstnance vznikla v období, kdy od vzniku pojištění zaměstnance do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž sociální událost vznikla, neuplynulo 12 kalendářních měsíců, je rozhodným obdobím období od vzniku pojištění zaměstnance do konce kalendářního měsíce, který předchází kalendářnímu měsíci, v němž sociální událost vznikla. Jestliže sociální událost u zaměstnance vznikla v kalendářním měsíci, v němž vzniklo pojištění zaměstnance, považuje se za denní vyměřovací základ jedna třicetina započitatelného příjmu, kterého by zaměstnanec pravděpodobně dosáhl v tomto kalendářním měsíci. Jde-li o zaměstnání malého rozsahu nebo o zaměstnání na základě dohody o provedení práce, považuje se v tomto případě za denní vyměřovací základ jedna třicetina vyměřovacího základu zaměstnance dosaženého v tomto kalendářním měsíci. Nemá-li zaměstnanec v rozhodném období 12 kalendářních měsíců před kalendářním měsícem, ve kterém vznikla sociální událost vyměřovací základ nebo jsou-li v tomto rozhodném období jen vyloučené dny, je rozhodným obdobím první předchozí kalendářní rok, v němž byl dosažen započitatelný příjem a je v něm alespoň 30 kalendářních dnů, jimiž se dělí vyměřovací základ. Rozhodné období začíná nejdříve dnem vzniku pojištění zaměstnance. První předchozí kalendářní rok se zjišťuje postupně od roku, v němž vznikla sociální událost.

Vyloučenými dny jsou:

•    kalendářní dny omluvené nepřítomnosti zaměstnance v práci nebo ve službě, za které zaměstnanci nenáleží náhrada příjmu nebo za které mu nebyl poskytnut služební příjem nebo služební plat, s výjimkou kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, za které zaměstnanci nevznikl nárok na nemocenské z důvodu uvedeného v § 25 písm. a) a c), a kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti po ukončení podpůrčí doby podle § 28 odst. 4,

•    kalendářní dny dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény, v nichž náleží zaměstnanci náhrada mzdy, platu nebo odměny v období prvních 14 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti (karantény) nebo snížený plat (snížená měsíční odměna) v období prvních 14 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti (karantény); v období od 1. ledna 2012 do 31. prosince 2013 se těmito vyloučenými dny rozumí období prvních 21 kalendářních dní dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény,

•    kalendářní dny, za které bylo zaměstnanci vypláceno nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství nebo ošetřovné,

•    kalendářní dny připadající na kalendářní měsíce, za které osoba samostatně výdělečně činná podle zvláštního právního předpisu neplatí pojistné na pojištění,

•    kalendářní dny připadající na kalendářní měsíce, v nichž osoba samostatně výdělečně činná nebyla účastna pojištění.

Denní vyměřovací základ vypočítává OSSZ z podkladů, které obdrží od zaměstnavatele spolu se žádostí o dávku na tiskopise „Příloha k žádosti o ….“. Zaměstnavatel musí nejdříve stanovit rozhodné období, z něhož se budou zjišťovat údaje pro výpočet dávky tj. započitatelný příjem a vyloučené dny.

Rozhodné období musí jednoznačně stanovit od – do. Zaměstnavatel tedy musí určit, který ze 4 způsobů stanovení rozhodného období platí u zaměstnance, který uplatnil nárok na dávku:

•    rozhodné období je 12 kalendářních měsíců před vznikem sociální události,

•    rozhodné období je období od vstupu do zaměstnání do konce kalendářního měsíce před vznikem sociální události,

•    rozhodné období je období od vstupu do zaměstnání do konce kalendářního měsíce, v němž došlo k nástupu do zaměstnání, pokud sociální událost vznikla v měsíci, v němž zaměstnanec vstoupil do zaměstnání,

•    rozhodné období je první předcházející kalendářní rok s aspoň 30 započitatelnými dny, není-li v rozhodném období 12 kalendářních měsíců alespoň 7 započitatelných dnů, nebo v něm není žádný započitatelný příjem.

Denní vyměřovací základ se vypočte tak, že úhrn příjmů v rozhodném období se dělí počtem započitatelných dnů. Za příjem se považují vyměřovací základy, které spadají do rozhodného období a z nichž bylo nebo mělo být odvedeno pojistné na sociální zabezpečení. Započitatelnými dny jsou kalendářní dny spadající do rozhodného období, od nichž byly odečteny tzv. vyloučené dny.

Platí zásada, že od kalendářních dnů rozhodného období se odečítají dny omluvené nepřítomnosti v práci s výjimkou následujících dnů, které jsou tzv. vyloučenými dny – jsou to dny, které se od dnů rozhodného období neodpočítávají, i když nepřítomnost zaměstnance v práci byla zaměstnavatelem omluvena:

•    dny, za které náleží náhrady mzdy (platu nebo odměny), tj. například dny dovolené nebo dny důležitých osobních překážek v práci (např. návštěva lékaře, úmrtí v rodině) a překážek – jiných úkonů v obecném zájmu (např. dárcovství krve),

•    dny pracovní neschopnosti, kterou si zaměstnanec způsobil úmyslně.

Dny pracovní neschopnosti jsou vyloučenými dny, i když:

•    za ně nenáleží náhrada mzdy nebo nemocenské,

•    v nich zaměstnanec po část dne pracoval a měl nárok za odpracovanou dobu na náhradu mzdy nebo plat,

•    byl zaměstnanec uznán práce neschopným v době neplaceného volna, a proto náhrada mzdy a nemocenské za dny pracovní neschopnosti nebyly vypláceny.

Za vznik pojištění pro stanovení rozhodného období se od 1. 1. 2012 nepovažuje den, v němž byl zaměstnanec uznán invalidním. U dohod o provedení práce začíná rozhodné období dnem nástupu do zaměstnání, i když v kalendářním měsíci, v němž zaměstnanec začal pracovat, nebyl účasten nemocenského pojištění. U dohod o provedení práce se proto postupuje stejně jako u zaměstnání malého rozsahu. U zaměstnání malého rozsahu se do rozhodného období zahrnují od vstupu do zaměstnání všechny kalendářní měsíce a všechny příjmy do nich zúčtované, i když z nich nebylo odvedeno pojistné jen proto, že zaměstnanec nebyl v kalendářním měsíci účasten nemocenského pojištění.

PRAVDĚPODOBNÝ PŘÍJEM - Od 1. 1. 2012 došlo ke změně výpočtu pravděpodobného příjmu. Denní vyměřovací základ se nevypočítává z příjmů zúčtovaných do rozhodného období a započitatelných dnů připadajících na rozhodné období, ale vypočítává se z pravděpodobné výše příjmu v těchto případech:

•    není-li v rozhodném období započitatelný příjem nebo

•    není-li v rozhodném období alespoň 7 započitatelných dnů,

•    není-li v rozhodném období, kterým je první kalendářní rok před vznikem sociální události s alespoň 30 započitatelnými dny, žádný kalendářní rok s 30 započitatelnými dny.

Pravděpodobný příjem činí 1/30 z pravděpodobné výše příjmu, kterou by zaměstnanec dosáhl v kalendářním měsíci, v němž vznikla sociální událost, kdyby v tomto měsíci pracoval po celý měsíc v rozsahu pracovní doby, kterou má sjednanou. Pro stanovení pravděpodobného příjmu není stanoven zákonem přesný postup, protože také nejsou všechny případy stejné. Proto musí zaměstnavatel zvolit takový postup, který bude co nejvíc odpovídat skutečnosti. Pravděpodobný příjem musí být vypočten z příjmu za celý měsíc a zaměstnavatel musí být schopen doložit, proč stanovil pravděpodobný příjem v dané výši a z jakých podkladů přitom vycházel.

U zaměstnání malého rozsahu a u dohod o provedení práce je poněkud odlišný výpočet pravděpodobného příjmu. U zaměstnání malého rozsahu platí pro r. 2023, že když měsíční příjem není stanoven nebo je stanoven pod hranicí 4 000 Kč, tedy pod hranicí zaměstnání malého rozsahu, že se pravděpodobný příjem stanoví jako 1/30 skutečně dosaženého příjmu. To se týká zejména zaměstnanců, kteří pracují podle potřeby zaměstnavatele nebo si určují rozsah práce v jednotlivých měsících sami. Tam je pak téměř vyloučeno, aby jim zaměstnavatel stanovil objektivně pravděpodobný příjem. U zaměstnání malého rozsahu a u dohod o provedení práce je na druhé straně tiskopisu „Příloha k žádosti o ….“ uvedena výše skutečně dosaženého příjmu. Aby mohl nárok na dávku vzniknout, musí započitatelný příjem u zaměstnání malého rozsahu v r. 2023 činit 4 000 Kč a u dohod o provedení práce musí být vyšší než 10 000 Kč.

U dohod o provedení práce, které jsou sjednány na určenou pracovní dobu a u nichž odměna přesahuje limit 10 000 Kč, se postupuje při stanovení pravděpodobného příjmu jako u běžných zaměstnanců, tj. určí se pravděpodobný příjem, kterého by dotyčný dosáhl, kdyby pracoval. I zde musí zaměstnavatel sdělit výši pravděpodobného příjmu na tiskopise.

Nemůže-li OSSZ zjistit vyměřovací základy zaměstnance za jednotlivé kalendářní měsíce rozhodného období, považuje se za vyměřovací základ zaměstnance za jednotlivý kalendářní měsíc minimální mzda platná v kalendářním měsíci. Tento vyměřovací základ se nazývá fiktivní vyměřovací základ.

DENNÍ VYMĚŘOVACÍ ZÁKLAD stanovený postupem uvedeným výše se upraví pro výpočet

•    nemocenského, ošetřovného a dlouhodobého ošetřovného tak, že do částky první redukční hranice se počítá 90 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 %, z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží,

•    peněžité pomoci v mateřství, otcovské a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství tak, že do částky první redukční hranice se počítá 100 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 %, z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží.

Výše uvedené částky denního vyměřovacího základu v pásmech do první redukční hranice, nad první redukční hranici do druhé redukční hranice a nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se zaokrouhlují s přesností na 2 platná desetinná místa. Denní vyměřovací základ stanovený se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

REDUKČNÍ HRANICE nejsou stanoveny v zákoně o NP pevnými částkami, nýbrž zákon stanoví princip jejich výpočtu prostřednictvím parametrů používaných v důchodovém pojištění a ministerstvo práce a sociálních věcí je pak vyhlašuje Sdělením ve Sbírce zákonů. V kalendářním roce činí první redukční hranice jednu třicetinu součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění za kalendářní rok, který o dva roky předchází kalendářnímu roku, pro který se výše redukční hranice stanoví a přepočítacího koeficientu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto vyměřovacího základu. Proto pro redukční hranice platné v roce 2023 je rozhodný všeobecný vyměřovací základ pro rok 2021.

Podle nařízení vlády č. 290/2022 Sb. o výši všeobecného vyměřovacího základu za rok 2021, přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2021, redukčních hranic pro stanovení výpočtového základu pro rok 2023 a základní výměry důchodu stanovené pro rok 2023 a o zvýšení důchodů v roce 2023 platí následující:

•    Výše všeobecného vyměřovacího základu za rok 2021 činí 38 294 Kč.

•    Výše přepočítacího koeficientu pro úpravu všeobecného vyměřovacího základu za rok 2021 činí 1,0530.

Pro rok 2023 činí výše:

•    První redukční hranice pro stanovení výpočtového základu činí 17 743 Kč,

•    druhé redukční hranice pro stanovení výpočtového základu činí 161 296 Kč,

Z těchto hodnot se odvozují redukční hranice nemocenského pojištění neboli denní hranice. První redukční hranice činí jednu třicetinu výše uvedených hodnot. Druhá redukční hranice činí 1,5 násobek částky první redukční hrance a třetí redukční hranice 3násobek částky první redukční hranice. Částky redukčních hranic se zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru, a to až po výpočtu jednotlivých redukčních hranic.

Srovnání redukčních hranic nemocenského pojištění platných

pro r. 2020 až 2023

Pro výpočet nemocenského, a ošetřovného a dlouhodobého ošetřovného se denní vyměřovací základ upraví tak, že do částky první redukční hranice se počítá 90 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 %, z částky nad druhou redukční hranicí do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží.

Pro výpočet peněžité pomoci v mateřství, otcovské a vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství se denní vyměřovací základ upraví tak, že do částky první redukční hranice se počítá 100 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 %, z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží.

Částky denního vyměřovacího základu vypočtené podle uvedených pravidel se v pásmech do první redukční hranice, nad první redukční hranici do druhé redukční hranice nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice zaokrouhlují s přesností na dvě desetinná místa. Výsledná částka denního vyměřovacího základu se zaokrouhluje na celé koruny nahoru.

Zatímco do roku 2017 se výše nemocenské určila jako 60 % z redukovaného denního vyměřovacího základu, od roku 2018 došlo ke změně. Nově si polepšili ti, co nemocenskou pobírají déle, čím delší nemoc tím vyšší nemocenská. Nemocenská je pobírána od 15. dne nemoci a od roku 2018 je její denní výše:

•    od 15. do 30. dne pracovní neschopnosti dána 60 % z redukovaného vyměřovacího základu,

•    od 31. do 60. dne pracovní neschopnosti dána 66 % z redukovaného vyměřovacího základu a

•    od 61. dne pracovní neschopnosti dána 72 % z redukovaného vyměřovacího základu.

Tedy pokud bude někdo nemocný 70 dní, bude se mu v průběhu nemoci nemocenská zvyšovat ze 60 % až na 72 % z redukovaného vyměřovacího základu.

Redukovaný průměrný výdělek podle zákoníku práce v návaznosti na redukční hranice

Průměrný výdělek, který se používá pro účely náhrady mzdy/platu či odměny z dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr při dočasné pracovní neschopnosti nebo karanténě, není totožný s průměrným výdělkem, používaným pro jiné pracovněprávní účely jako např. náhradu mzdy při jiných překážkách v práci či při dovolené, i když z takto zjištěného průměrného výdělku vychází. Zákoník práce v § 192 odst. 2 stanoví, že zjištěný průměrný výdělek se upraví obdobným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského pojištění, přičemž dále uvádí některá pravidla pro tuto úpravu průměrného výdělku.

Jak je známo, právní úprava výpočtu průměrného výdělku je uvedena v § 351 a násl. ZP a je kogentní, takže se od ní nelze odchýlit. Redukovat je nutné průměrný hodinový výdělek a to způsobem vycházejícím z právní úpravy denního vyměřovacího základu pro nemocenské pojištění. Podle § 192 odst. 2 ZP platí, že se pro účely této úpravy příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění, vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Koeficient 0,175 vyjadřuje poměr kalendářních dnů a obvyklých pracovních dnů v týdnu, tedy 7 : 5 dále dělený standardním počtem pracovních hodin ve směně, tedy osmi (tj. 7 : 5 : 8).

Redukční hranice nemocenského pojištění se vztahují k dennímu vyměřovacímu základu. Redukční hranice pro úpravu průměrného výdělku z nich musí být odvozeny převodem na hodinu.

Výše náhrady mzdy závisí na dosaženém průměrném výdělku zaměstnance v předchozím čtvrtletí přepočteného na jednu odpracovanou hodinu. S ohledem na výše uvedené změny redukčních hranic pro nemocenské pojištění se redukční hranice rozhodné pro výpočet náhrady mzdy nebo platu při dočasné pracovní neschopnosti podle § 192 ZP 227,15 Kč, 340,55 Kč a 681,10 Kč platné pro rok 2022 se pro rok 2023 zvyšují pro rok 2023 na 235,38 Kč, 352,98 Kč a 705,78 Kč.

JUDr. Eva Dandová

§ 6 zákona č. 187/2006 Sb.
citace na straně 50

Podmínky účasti zaměstnanců na pojištění

(1) Zaměstnanci jsou účastni pojištění, jestliže

a) vykonávají zaměstnání

1. na území České republiky; za výkon zaměstnání na území České republiky se považuje i přechodný výkon práce mimo území České republiky, je-li místo výkonu práce trvale v České republice, nebo

2. v cizině pro zaměstnavatele se sídlem na území České republiky, pokud místo výkonu práce je trvale v cizině a nejsou povinně účastni důchodového pojištění podle předpisů státu, ve kterém trvale vykonávají zaměstnání, a mají trvalý pobyt na území České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie, a

b) sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání za kalendářní měsíc činí aspoň částku rozhodnou pro účast na pojištění (dále jen "rozhodný příjem").

(2) Rozhodný příjem činí 2 000 Kč. Částka rozhodného příjmu se zvýší od 1. ledna kalendářního roku, pokud jedna desetina součinu všeobecného vyměřovacího základu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění, který o dva roky předchází tomuto kalendářnímu roku, a přepočítacího koeficientu stanoveného podle zákona o důchodovém pojištění pro úpravu tohoto všeobecného vyměřovacího základu bude po zaokrouhlení na celou pětisetkorunu směrem dolů vyšší než dosud platná částka rozhodného příjmu; rozhodný příjem se stanoví ve výši této desetiny po tomto zaokrouhlení. Výši rozhodného příjmu stanoveného podle věty druhé vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv sdělením.

(3) Zahraniční zaměstnanec je účasten pojištění, pokud se je podle zákona o důchodovém pojištění dobrovolně účasten důchodového pojištění jako zaměstnanec zahraničního zaměstnavatele a na předepsaném tiskopisu se přihlásil k pojištění.

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 se nevztahují na zaměstnance činné na základě dohody o provedení práce.

§ 7 zákona č. 187/2006 Sb.
citace na straně 50

Pojištění při zaměstnání malého rozsahu

(1) Zaměstnáním malého rozsahu se rozumí zaměstnání, v němž není splněna podmínka uvedená v § 6 odst. 1 písm. b), neboť sjednaná částka započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání je nižší než rozhodný příjem nebo započitatelný příjem nebyl sjednán vůbec.

(2) Při výkonu zaměstnání malého rozsahu je zaměstnanec pojištěn jen v těch kalendářních měsících po dobu trvání takového zaměstnání, v nichž dosáhl částky započitatelného příjmu z tohoto zaměstnání aspoň ve výši rozhodného příjmu.

(3) Započitatelný příjem zúčtovaný zaměstnavatelem až po skončení doby zaměstnání malého rozsahu se považuje pro účely pojištění za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž tato doba zaměstnání skončila.

(4) Zaměstnanci jsou účastni pojištění též, pokud zaměstnanec vykonával v kalendářním měsíci u téhož zaměstnavatele více zaměstnání malého rozsahu a úhrn započitatelných příjmů z těchto zaměstnání dosáhl v kalendářním měsíci aspoň částku rozhodného příjmu; zaměstnanci jsou účastni pojištění nejvýše po dobu trvání takových zaměstnání v tomto kalendářním měsíci. Za téhož zaměstnavatele se přitom považuje též právní nástupce zaměstnavatele.

§ 14 zákona č. 187/2006 Sb.
citace na straně 50

(1) Nárok na dávku vzniká, jestliže podmínky pro vznik nároku na dávku byly splněny v době pojištění.

(2) V případě souběhu pojištění se podmínky pro vznik nároku na dávku posuzují v každém pojištění samostatně. Je-li nárok na tutéž dávku, s výjimkou vyrovnávacího příspěvku v těhotenství a mateřství, současně z více pojištění, náleží dávka ze všech pojištění jen jednou.