Deriváty – účtování

Právní normou, zabývající se investičními nástroji, je zákon č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu. Tato právní norma zmiňuje vybrané deriváty konkrétně v ustanovení § 3, a to v rámci definice tzv. „investičních nástrojů“.

Jak vyplývá z ustanovení § 3 uvedeného zákona, deriváty jsou zahrnuty mezi investiční nástroje. Podrobnou definici, co se rozumí podle zákona o podnikání na kapitálovém trhu investičními nástroji, však není nutné nyní zde uvádět, neboť jde o poměrně obsáhlou definici. Alespoň pro ilustraci lze uvést, že mezi investiční nástroje z právního hlediska patří mimo jiné: opce, futures, swapy a forwardy a jiné nástroje,

•    jejichž hodnota se vztahuje:

-   ke kurzu nebo hodnotě cenných papírů,

-   měnovým kurzům,

-   úrokové míře nebo úrokovému výnosu,

-   nebo k jiným derivátům, finančním indexům či finančním kvantitativně vyjádřeným ukazatelům,

•    a ze kterých vyplývá právo na vypořádání v penězích nebo právo na dodání majetkové hodnoty, k níž se jejich hodnota vztahuje.

Vymezení derivátů z účetního hlediska

V účetních předpisech pro podnikatele jsou základní informace obsaženy v Českém účetním standardu pro podnikatele č. 001 – Účty a zásady účtování na účtech a dále v Českém účetním standardu č. 009 – Deriváty. Bohužel pro bližší obsahové vymezení pojmu „deriváty“ a podrobnostech jejich účtování je však nutné hledat v jiných účetních předpisech. Je to způsobeno tím, že příslušný ČÚS č. 009 – Deriváty se o derivátech vlastně nijak blíže nerozepisuje a pouze odkazuje na jiný účetní předpis, kterým je konkrétně ČÚS pro finanční instituce č. 110 – Deriváty.

Nutno podotknout, že existuje ještě další účetní předpis, ze kterého lze zjistit některé informace, týkající se obsahového vymezení pojmu deriváty a účtování derivátů. Tímto účetním předpisem je poněkud překvapivě ČÚS pro účetní jednotky, u kterých hlavním předmětem činnosti není podnikání č. 405 – Deriváty. Tento český účetní standard se pak odkazuje na § § 35, 36 příslušné účetní prováděcí vyhlášky č. 504/2002 Sb. I když uvedený ČÚS č. 405 se věnuje problematice účtování a obsahovému vymezení derivátů o něco více, než obdobný ČÚS č. 009, určený pro podnikatele, je nezbytné vycházet pro účely účetnictví z ČÚS pro finanční instituce č. 110 – Deriváty, neboť obsahuje nejvíce informací k problematice účtování o derivátech.

Pro čtenáře, kteří se chtějí též obeznámit s problematikou účtování pomocí IAS, je možné odkázat například na mezinárodní účetní standard 39 (IAS 39 – Finanční nástroje: účtování a oceňování). Bližší informace k definici, co se rozumí derivátem, viz například odstavce 9, AG9 dotyčného předpisu IAS 39.

Základní charakteristikou finančních derivátů

je to, že se jedná o instrumenty (nástroje), jejichž hodnota je odvozena od hodnoty tzv. „podkladového aktiva“. Název „derivát“ tedy odpovídá uvedené základní charakteristice, neboť význam slova „derivovat“ znamená „odvozovat, pocházet, pramenit z čeho, mít původ v čem“ (viz například překladový slovník k anglickému slovu „derive“.

Finanční deriváty jsou ve své ekonomické podstatě vybrané finanční nástroje, které mají určité společné charakteristické rysy. Charakteristické rysy derivátů jsou pro účely účetnictví popisovány následujícím způsobem.

Derivátem se pro účely účetnictví rozumí finanční nástroj (tj. jakákoliv právní skutečnost, na jejímž základě vzniká finanční aktivum jedné účetní jednotky (subjektu) a finanční závazek nebo kapitálový nástroj jiné účetní jednotky (subjektu) pokud jsou současně splněny následující podmínky:

a)  jeho reálná hodnota se mění v závislosti (uvedeny jsou dále tzv. podkladová aktiva):

•    na změně úrokové sazby, ceny cenného papíru, ceny komodity, měnového kursu, cenového indexu (tzv. deriváty na tržní riziko),

•    na úvěrovém hodnocení (ratingu) nebo indexu (tzv. deriváty na úvěrové riziko),

•    resp. v závislosti na jiné proměnné (deriváty na jiná rizika),

b)  který ve srovnání s ostatními typy kontraktů, v nichž je zakotvena obdobná reakce na změny tržních podmínek, vyžaduje malou nebo nevyžaduje žádnou počáteční investici (náklad nebo výdaj),

c)  který bude vypořádán v budoucnosti, přičemž doba sjednání obchodu do jeho vypořádání je u něho delší než u obvyklé (tzv. spotové) operace (tj. účetní případy nákupu a prodeje finančních aktiv s obvyklým termínem dodání).

Nástroje (smlouvy), které nejsou považovány za deriváty

Za deriváty se nepovažují například:

•    repo obchody (tj. úvěry, půjčky se zajišťovacím převodem zejména cenných papírů, půjčky cenných papírů zajištěné převodem hotovosti, prodeje cenných papírů se současně sjednaným zpětným nákupem, nákupy cenných papírů se současně sjednaným zpětným prodejem),

•    smlouvy o nákupu, nájmu (pronájmu) nebo prodeji dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku, zásob, platí však výjimka:

-   Výjimkou jsou komodity, se kterými se obchoduje nebo může obchodovat na sekundárním trhu (například zemědělské produkty, nerostné produkty (včetně ropy), drahé kovy, energie), kdy jedna ze smluvních stran je oprávněna finančně se vypořádat.

»   Uvedená výjimka se však nevztahuje na smlouvy o komoditách uzavřené za účelem koupě, prodeje nebo užívání komodity, u nichž se očekává, že budou vypořádány dodáním komodity.

•    smlouvy o nákupu nebo prodeji vlastních akcií, které budou vypořádány dodáním vlastních akcií,

•    smlouvy, které vyžadují úhradu v souvislosti s klimatickými, geologickými nebo jinými fyzikálními faktory, pokud jsou považovány za pojistky. Splatná částka v případech pojistek vychází z výše ztráty vzniklé v účetní jednotce,

•    finanční záruky včetně akreditivů, které zajistí zaplacení dluhu v případě, že dlužník jej k datu splatnosti neuhradí.

Na místo pojmu „podkladové aktivum“ se lze též setkat s označením jako „bazický instrument“. Někdy se též používá označení „podkladový nástroj“. Změny v hodnotě bazického instrumentu (podkladového aktiva) pak ovlivňují hodnotu finančního derivátu.

Za zmínku stojí uvést, že doplňující negativní vymezení pojmu deriváty stále nalezneme v ustanovení § 35 odst. 6 vyhlášky č. 504/2002 Sb., ve kterém je uvedeno, že za deriváty se nepovažuje smluvní vztah, jehož předmětem je koupě, prodej nebo užívání komodity, a očekává se jeho splnění dodáním komodity.

Oceňování derivátů

Popsat účtování o derivátech není vůbec jednoduché. V zásadě platí, že pro účtování o derivátech se používají podrozvahové, rozvahové a výsledkové účty, a to v závislosti na příslušných účetních pravidlech a metodice účtování. Pro oceňování derivátů reálnou hodnotou pak jsou vypracovány určité matematické modely, které však není nutné nyní blíže popisovat. Jedná se o velmi sofistikované a komplikované matematické propočty.

Deriváty se oceňují podle účetních metod uvedených v § 25 a § 27 zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Důležité je rozlišit, zda se jedná o ocenění k okamžiku jejich pořízení anebo k rozvahovému dni při účetní závěrce.

Ocenění derivátu při pořízení

Deriváty se při pořízení oceňují pořizovací cenou [§ 25 odst. 1 písm. f) zákona o účetnictví]. V ocenění pořizovací cenou se derivát účtuje na příslušných rozvahových účtech. Přitom se je nutné v účtové osnově použít příslušnou účtovou skupinu a vyčlenit vhodný syntetický účet (viz dále). Dále se též setkáme s pojmem „ocenění reálnou hodnotou“. Při ocenění derivátu v okamžiku jeho pořízení je vhodné si uvědomit, že v případě pevných termínových obchodů je reálná hodnota takového derivátu nulová. V případě opčních kontraktů dochází ke vzniku pořizovacích nákladů ve výši opční prémie.

Ocenění derivátu k rozvahovému dni

V případě, pokud je obchod s deriváty sjednán tak, že v průběhu doby do splatnosti obchodu je účetní jednotka povinná provést účetní závěrku, je nutné provést ocenění derivátů k rozvahovému dni reálnou hodnotou [§ 27 odst. 1 písm. b) zákona o účetnictví].

O reálných hodnotách derivátů se účtuje na rozvahových účtech (bod 9 ČÚS č. 110). Reálnou hodnotou se oceňuje k rozvahovému dni též ta část majetku a závazků, která je zajištěná deriváty a v rámci systému zajištění v reálných hodnotách se považují za zajištěnou položku [§ 27 odst. 1 písm. e) zákona o účetnictví]. Reálná hodnota derivátu je dána jako součet reálných hodnot podkladových nástrojů, nebo jinak řečeno, jako rozdíl reálných hodnot podkladových pohledávek a reálných hodnot podkladových závazků.

Ocenění na podrozvahových účtech

Na podrozvahových účtech se účtují od okamžiku sjednání derivátu pohledávky a závazky z úrokových, měnových, akciových, komoditních a úvěrových derivátů v hodnotě podkladového nástroje (odstavec 8 ČÚS č. 110). Tyto pohledávky a závazky může účetní jednotka dále oceňovat z důvodů změn úrokových měr, spotových měnových kurzů, změn cen akcií a změn cen komodit, v tom případě účetní jednotka na rozvahových účtech vykazuje reálné hodnoty derivátů pouze v Kč (odstavec 10 ČÚS č. 110).

Změny reálné hodnoty se zachycují též na podrozvahových účtech, jak bude zmíněno dále. ČÚS pro podnikatele č. 001 – Účty a zásady účtování na účtech pak pouze stručně konstatuje, že na podrozvahových účtech se sledují:

•    pohledávky z pevných termínových operací,

•    závazky z pevných termínových operací,

•    pohledávky z opcí,

•    závazky z opcí.

Ing. Luděk Pelcl