Dlouhodobé ošetřovné
ve zdravotním pojištění v roce 2022
Ke kterým změnám došlo datu 1. ledna 2022 v podmínkách platných u dlouhodobého ošetřovného? Jak se u zaměstnavatele projevuje ve zdravotním pojištění období dlouhodobého ošetřování? Ovlivňuje období dlouhodobého ošetřování placení pojistného osobami samostatně výdělečně činnými?
Podmínky poskytování dlouhodobého ošetřovného jsou upraveny
v ustanovení § 41a až § 41f z. č. 187/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kdy tento nárok mají osoby pečující o osobu blízkou od června 2018. Dlouhodobé ošetřovné jako jedna z dávek systému nemocenského pojištění umožňuje občanům zůstat doma a pečovat o člena rodiny, u kterého ošetřující lékař zdravotnického zařízení poskytujícího lůžkovou péči rozhodl, že zdravotní stav osoby propuštěné z hospitalizace vyžaduje domácí celodenní péči.
Dlouhodobé ošetřovné tak dává rodině možnost, jak se o člena rodiny postarat v situaci, kdy tento posléze bude třeba vyžadovat péči. Jednou z možností je následně uplatňovat příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách.
ZMĚNY OD 1. LEDNA 2022
Doba pobytu v zařízení lůžkové péče jako podmínka pro nárok na tuto dávku se zkrátila ze sedmi dnů na čtyři dny (včetně dne přijetí a dne propuštění z hospitalizace), a to primárně s ohledem na nové léčebné metody, které umožňují zkracovat potřebnou dobu hospitalizace. Přechodné ustanovení uvádí, že podmínka hospitalizace pro nárok na dávku je splněna, pokud dne 1. 1. 2022 trvala hospitalizace alespoň čtyři dny.
Podmínka hospitalizace byla zrušena v případě péče o umírající osobu (tzv. inkurabilní stav). Takové případy vyžadují celodenní dlouhodobou péči v domácím prostředí i za tím účelem, aby tyto osoby mohly prožít závěrečné fáze života doma. Tímto bylo odstraněno dřívější znevýhodňování osob, které nebyly z důvodu vážného zdravotního stavu hospitalizovány.
Od 1. ledna 2022 také platí, že o vydání rozhodnutí o vzniku potřeby dlouhodobé péče lze požádat i po skončení hospitalizace, a to do osmi dnů ode dne následujícího po dni propuštění ošetřované osoby z hospitalizace. Tímto dochází k nápravě nepřiměřeně tvrdého dopadu na ošetřovanou osobu a její rodinu, kdy nárok na dlouhodobé ošetřovné nevznikl jen proto, že v den propuštění nebylo požádáno o vydání rozhodnutí.
Ve zdravotním pojištění
Zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů) definuje v ustanovení § 191 a následujících důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance. Dlouhodobé ošetřovné je pro podmínky pracovního práva zakotveno v § 191a zákoníku práce. Ve zdravotním pojištění pak tato překážka přímo ovlivňuje stanovení vyměřovacího základu zaměstnance v tom směru, že dle § 3 odst. 9 písm. b) z. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, snižuje minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. To znamená, že poměrné minimum musí být při odvodu pojistného dodrženo za ty kalendářní dny, ve kterých dlouhodobé ošetřování netrvalo (viz dále).
DLOUHODOBÉ OŠETŘOVÁNÍ PO CELÝ KALENDÁŘNÍ MĚSÍC - Pokud zaměstnanec nepracuje z důvodu dlouhodobého ošetřování (péče) trvajícího nejméně jeden celý kalendářní měsíc, platí v této souvislosti pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění v případě zaměstnání na základě pracovní smlouvy následující:
• vyměřovacím základem pro placení pojistného je v tomto měsíci 0 Kč, pojistné se neodvádí (není-li do takového měsíce například zúčtována odměna),
• období dlouhodobého ošetřování zaměstnavatel zdravotní pojišťovně neoznamuje, pro účely kontroly však musí být toto období prokazatelně dokladováno rozhodnutím příslušné správy sociálního zabezpečení,
• bez ohledu na skutečnost, že pojištěnec nepracuje, má řešen pojistný vztah proto, že zaměstnání trvá (není ukončeno).
Zaměstnanec na dlouhodobém ošetřování je stále započítáván do počtu zaměstnanců, měsíčně oznamovaného zdravotní pojišťovně na formuláři Přehled o platbě pojistného zaměstnavatele.
DLOUHODOBÉ OŠETŘOVÁNÍ PO ČÁST KALENDÁŘNÍHO MĚSÍCE - V takovém případě se postupuje podle ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) z. č. 592/1992 Sb., kdy musí být při odvodu pojistného přihlédnuto k poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Ta se stanoví za ty kalendářní dny, ve kterých zaměstnanec nevykonával dlouhodobé ošetřování, a musí být při odvodu pojistného dodržena. V těchto souvislostech zaměstnavatelé řeší:
a) výpočet poměrné části minimálního vyměřovacího základu
Dlouhodobé ošetřování započalo dne 13. dubna 2022 a trvalo i po celý kalendářní měsíc květen.
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu a příslušné minimální pojistné se vypočítají následovně:
PČminVZ = (12 : 30 × 16 200 = 6 480 Kč
kde
PČminVZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu
12 = počet kalendářních dnů výkonu práce v rozhodném období kalendářního měsíce dubna (tedy mimo období dlouhodobého ošetřování)
30 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci
16 200 = výše minimální mzdy (minimálního vyměřovacího základu zaměstnance) v roce 2022
Pmin = 6 480 × 0,135 = 875 Kč
Pmin = minimální pojistné
Za měsíc duben musí činit vyměřovací základ zaměstnance alespoň 6 480 Kč. Za měsíc květen bude vyměřovací základ nulový.
b) dopočet a doplatek pojistného do poměrné části minimálního vyměřovacího základu
Tento dopočet a doplatek se nejčastěji provádí při zkráceném pracovním úvazku na základě pracovní smlouvy nebo u dohody o pracovní činnosti či u dohody o provedení práce v situaci, kdy se jedná o jediné zaměstnání a pro zaměstnance (a zaměstnavatele – plátce pojistného) platí ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ. Aby však zaměstnavatel odváděl u dohod pojistné, musí příjem za rozhodné období kalendářního měsíce činit u dohody o pracovní činnosti alespoň 3 500 Kč nebo u dohody o provedení práce více než 10 000 Kč.
V případě dlouhodobého ošetřování od 13. 4. 2022 činil příjem zaměstnance za měsíc duben při zkráceném pracovním úvazku na základě pracovní smlouvy 6 000 Kč. Poměrná část minima, která musí být při odvodu pojistného dodržena, činí výše uvedenou částku 6 480 Kč.
Při sazbě 13,5 % z částky 6 000 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy 810 Kč. Jedna třetina (270 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (540 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky dosaženého příjmu a poměrného minima ve výši 65 Kč (0,135 × 480). Tento doplatek hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Z celkové částky pojistného 875 Kč je zaměstnanci sraženo 335 Kč (270 + 65), zaměstnavatel hradí 540 Kč.
Pokud by byl vyměřovací základ nižší než poměrná část minima zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně organizace (§ 207 až 209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.
c) odvod pojistného ze skutečně dosaženého příjmu
Jedná se o situaci, kdy vyměřovací základ zaměstnance převyšuje vypočtenou poměrnou část minima a může být nižší než aktuální hodnota minimální mzdy 16 200 Kč.
V případě dlouhodobého ošetřování od 13. 4. 2022 činil příjem zaměstnance za měsíc duben 9 000 Kč.
Dosažený příjem (9 000 Kč) převyšuje výše vypočtenou poměrnou část minima. Zaměstnavatel odvede za duben celkové pojistné 1 215 Kč, čímž je zajištěn postup podle zákona.
Důležité upozornění: Příslušný dopočet se neprovádí u osob nebo situací vyjmenovaných v § 3 odst. 8 z. č. 592/1992 Sb. – zde je vyměřovacím základem skutečně dosažený příjem, fakticky bez ohledu na dobu trvání dlouhodobého ošetřování, například u osob – zaměstnanců, za které platí pojistné stát.
V PŘÍPADĚ OSVČ nelze aplikovat ustanovení zákoníku práce a ani právní úprava zdravotního pojištění nijak nezohledňuje období výkonu dlouhodobého ošetřování. V praxi tato skutečnost znamená, že období dlouhodobého ošetřování nezbavuje OSVČ povinnosti placení záloh a taktéž poměrně nesnižuje roční minimální vyměřovací základ.
Osoba pečující o závislou osobu jako „státní kategorie“
Na období dlouhodobého ošetřování může navázat „státní kategorie“ osoby pečující o závislou osobu podle zákona o sociálních službách.
Je pravdou, že pro některé skutečnosti neexistuje na formuláři Hromadné oznámení zaměstnavatele příslušný kód, kdy se například jedná o:
• osoby závislé na péči jiné osoby ve stupni závislosti II, III a IV,
• osoby pečující o tyto osoby,
ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. g) zákona č. 48/1997 Sb.
Pro oznámení této kategorie zdravotní pojišťovně by měl zaměstnavatel vhodným a srozumitelným způsobem popsat nárok zaměstnance zařazení do této „státní kategorie“, nejlépe s přiložením kopie příslušného dokladu z Úřadu práce, případně v dané věci kontaktovat zdravotní pojišťovnu.
Takže kdyby bylo poskytnuto zaměstnanci ve smyslu výše uvedeném neplacené volno z důvodu péče o závislou osobu a toto neplacené volno by trvalo po celý kalendářní měsíc, neplatil by zaměstnavatel žádné pojistné z toho důvodu, že zaměstnanec je evidován u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát. Tyto osoby jako zaměstnanci (a zaměstnavatelé – plátci pojistného) nemusejí u těchto zaměstnanců dodržet minimální vyměřovací základ.
RADA!
Pokud zaměstnavatel odvádí pojistné za svého zaměstnance z příjmu nižšího než minimální vyměřovací základ, resp. nižšího než poměrná část zákonného minima, pak vždy musí mít k dispozici doklad, který jej k takovému postupu opravňuje, a tento doklad na vyzvání předkládá i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny. Tímto dokladem může být například evidence zaměstnance u zdravotní pojišťovny v kategorii osob, za které je plátcem pojistného stát.
Ing. Antonín Daněk
§ 7 zákona č. 48/1997 Sb.
(1) Stát je plátcem pojistného prostřednictvím státního rozpočtu za tyto pojištěnce:
a) nezaopatřené děti, s výjimkou osob uvedených v § 2 odst. 1 písm. b) bodě 9; nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle zákona o státní sociální podpoře;
b) poživatele důchodů z důchodového pojištění, kterým byl přiznán důchod před 1. lednem 1993 podle předpisů České a Slovenské Federativní Republiky a po 31. prosinci 1992 podle předpisů České republiky. Za poživatele důchodu se pro účely tohoto zákona považuje osoba podle předchozí věty i v měsících, kdy jí podle předpisů o důchodovém pojištění výplata důchodu nenáleží;
c) příjemce rodičovského příspěvku;
d) ženy na mateřské a osoby na rodičovské dovolené a osoby pobírající peněžitou pomoc v mateřství podle předpisů o nemocenském pojištění;
e) uchazeče o zaměstnání včetně uchazečů o zaměstnání, kteří přijali krátkodobé zaměstnání;9)
f) osoby pobírající dávku pomoci v hmotné nouzi a osoby s nimi společně posuzované10), a to za podmínky, že nejsou podle potvrzení plátce dávky pomoci v hmotné nouzi v pracovním ani obdobném vztahu ani nevykonávají samostatnou výdělečnou činnost, nejsou v evidenci uchazečů o zaměstnání a nejde o poživatele starobního důchodu, invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně, vdovského nebo vdoveckého důchodu, ani o poživatele rodičovského příspěvku nebo o nezaopatřené dítě,
g) osoby, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni II (středně těžká závislost) nebo stupni III (těžká závislost) anebo stupni IV (úplná závislost), a osoby pečující o tyto osoby , a osoby pečující o osoby mladší 10 let, které jsou závislé na péči jiné osoby ve stupni I (lehká závislost),
h) osoby ve výkonu zabezpečovací detence nebo vazby, osoby ve výkonu trestu odnětí svobody nebo osoby ve výkonu ústavního ochranného léčení;
