Dobíjecí stanice z pohledu DP a DPH

Dobíjecí stanice (termín podle zákona č. 311/2006 Sb., o pohonných hmotách a čerpacích stanicích pohonných hmot a o změně některých souvisejících zákonů) je součást infrastruktury, která slouží pro dobíjení akumulátorů (baterií) vozidel na elektrický pohon. Je to důležitý prvek elektromobility. Dobíjecí stanice pro elektromobily jsou stále populárnější nejen v zahraničí, ale i u nás v tuzemsku. Lze se s nimi setkat v různých provedeních a na různých místech. Slouží pro veřejné i soukromé použití. Často jsou k dispozici ve firmách, kde jsou používány k nabíjení služebních aut a mohou je také používat zaměstnanci, popř. návštěvy apod. Jak se k této situaci postavit z pohledu DPH a DPPO?

S provozem vozidel na elektrický pohon souvisí i povolování a budování sítě dobíjecích stanic. Jednotlivé povinnosti distributorů pohonných hmot a provozovatelů čerpacích a dobíjecích stanic jsou obsaženy v zákoně o pohonných hmotách. Tento zákon rovněž upravuje podmínky a rozsah evidence čerpacích stanic pohonných hmot a dobíjecích stanic elektrických vozidel, kterou vede Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.

Pohled z hlediska DPPO

Co se týče dobíjecí stanice, tak ta bude představovat pro firmu pořízení dlouhodobého majetku. Pro samotné zařazení zmíněného majetku do příslušných odpisových skupin je třeba znát stavebně technické provedení dobíjecí stanice. Ministerstvo pro místní rozvoj vydalo v polovině roku 2019 pomůcky – dokument ve formě metodického pokynu k dobíjecím stanicím pro elektrická vozidla.

Dobíjecí stanice se z hlediska velikosti dělí na:

a)  sestavu více stojanů,

b)  sestavu s jedním stojanem nebo

c)  pouze zařízení připevněné na zdi vně nebo uvnitř budovy (tzv. wallbox)

Ad a) a Ad b)

V případě zastřešené dobíjecí stanice s více stojany se jedná o stavbu, která bude podle svých parametrů vždy vyžadovat umístění a podle parametrů i povolení, které lze případně nahradit veřejnosprávní smlouvou, popř. oznámením stavby s certifikátem autorizovaného inspektora. V případě dobíjecí stanice tvořené samostatným stojanem se jedná o výrobek plnící funkci stavby, který bude pro svou realizaci vyžadovat územní rozhodnutí, popřípadě územní souhlas ve smyslu § 96 odst. 2 písm. a) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu [dále jen „stavební zákon“), ve znění p.p. (typicky samostatný stojan na pozemku (parkovišti)].V případě zastřešené dobíjecí stanice s více stojany bude už potřeba ohlášení stavebnímu úřadu podle § 104 odst. 1 písm. d) stavebního zákona. Z pohledu stavebního zákona se může tedy jednat o stavbu nebo o výrobek, který plní funkci stavby. Výrobek plnící funkci stavby ale osazením na pozemku (připojením na el. přípojku či zabudováním do základů) ztratí svou mobilitu a začne jako svůj základní účel plnit funkci stavby. V případě umisťování dobíjecích stanic pro elektrická vozidla je tedy zásadní určit, zda se jedná o stavbu, zařízení ve smyslu stavebního zákona, nebo o výrobek podle zákona č. 22/1997 Sb. (podrobnosti lze zjistit z projektu popř. smlouvy o dílo apod.).

Obecně lze říci, že stavební část bude zařazena v 5. odpisové skupině (konstrukce zastřešení, odstavná, montážní nebo parkovací plocha). V případě existence elektrické přípojky, samostatné stavba se bude jednat o jednotlivý hmotný majetek odpisovaný ve 4. odpisové skupině.

Ad c)

V případě dobíjecí stanice tvořené boxem umístěným na stěně budovy se jedná o výrobek podle zákona č. 22/1997 Sb., který nespadá do režimu stavebního zákona a jeho instalace není předmětem územního ani stavebního řízení (nevyžaduje územní souhlas ani ohlášení stavebnímu úřadu). AC nabíjecí stanice Wallbox jsou řešením pro bezpečné a snadné nabíjení elektroauta v pohodlí domácí nebo firemní garáže. Jedná se většinou o zařízení do 22 kW/32 A na střídavý proud. Tyto dobíjecí stanice pro elektromobily se dají pořídit s integrovaným nabíjecím kabelem, popřípadě zásuvkou, do které je možno připojit požadovaný nabíjecí kabel.

Zákon č. 142/2022 Sb. (dále jen „novela ZDP“), nabyl účinnosti dne 1. 7. 2022 a přinesl do zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p.p. (dále jen „ZDP“) pár změn, které se týkají podpory provozu ekologických vozidel. Mimo jiné došlo k doplnění přílohy č. 1 ZDP o dvě nové položky, které jsou nezbytné pro rozvoj elektromobily. Tzn. došlo k přeřazení ze 3. do 2. odpisové skupiny u dobíjecích stanic (např. zmíněných wallboxů). Technicky to bylo v ZDP provedeno tím, že se v příloze č. 1 ZDP za položku (2-28) vložily nové dvě položky (2-29) a (2-30), které znějí:

Došlo k přeřazení zařízení sloužících k dobíjení elektromobilů z odpisové skupiny č. 3 do odpisové skupiny č. 2, čímž se zkrátila minimální doba odpisování uvedených zařízení, jsou-li považována za samostatné movité věci, což umožnilo rychlejší uplatnění nákladů na pořízení těchto zařízení jako daňových výdajů.

Úprava odpisů se týká tzv. wallboxů a samostatně stojících dobíjecích stanic v případě, že se jedná o samostatný movitý majetek, tj. nejedná-li se o příslušenství pořízeného vozidla, ani nejsou-li nedílnou součástí stavby (v takovém případě se režim uplatnění pořizovacích nákladů řídí režimem vozidla, jehož jsou příslušenstvím, nebo stavbou, jejíž jsou nedílnou součástí).

V řadě případů wallboxy, které budou samostatnými hmotnými movitými věcmi, nebudou kvůli nižší vstupní ceně (nižší než 80 000 Kč) hmotným majetkem ve smyslu § 26 odst. 2 písm. a) ZDP. Účetní jednotka je bude evidovat jako drobný hmotný majetek.

Pohled z hlediska DPH

Při pořízení dlouhodobého majetku-dobíjecí stanice (platí např. i v případě pořízení služebního osobního automobilu i pro soukromé účely), která je určena jak pro ekonomickou, tak pro neekonomickou činnost (užívání pro osobní potřebu zaměstnance či návštěv) je plátce povinen poměrně krátit odpočet DPH už v okamžiku pořízení majetku. Podle § 75 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění p.p. (dále jen „ZDPH“), totiž platí, že použije-li plátce přijaté zdanitelné plnění jak pro účely svých uskutečněných plnění, tak pro jiné účely, má nárok na odpočet daně pouze v poměrné výši odpovídající rozsahu použití pro účely svých uskutečněných plnění. Podle § 75 odst. 3 ZDPH se příslušná výše odpočtu daně v poměrné výši vypočte jako součin daně na vstupu u přijatého zdanitelného plnění, u kterého má plátce nárok na odpočet daně v poměrné výši, a podílu použití tohoto plnění pro účely svých uskutečněných plnění. Pro výpočet odpočitatelné části DPH se tedy použije tzv. poměrný koeficient. Stanovení poměrného koeficientu při pořízení dlouhodobého majetku nemusí být v praxi vždy snadné. Pokud nelze v okamžiku uplatnění odpočtu DPH stanovit výši poměrného koeficientu podle skutečného podílu použití, stanoví ji plátce kvalifikovaným odhadem. ZDPH v § 75 odst. 4 ukládá plátci v takovém případě povinnost porovnat po skončení kalendářního roku takto odhadnutý koeficient se skutečností. Pokud se oba koeficienty (tzn. odhadnutý a skutečný) liší o více než 10 procent, je pak plátce povinen (v případě, že důsledkem opravy odpočtu bude snížení původně uplatněného odpočtu) odpočet opravit na řádku č. 45 v přiznání k DPH za 12. měsíc či poslední čtvrtletí roku (dle režimu plátce) podle skutečnosti. Pokud se poměrný koeficient vypočtený podle skutečného použití odchyluje od poměrného koeficientu stanoveného odhadem o méně než 10 procentních bodů (nebo je odchylka rovno 10 procentním bodům), výše uplatněného odpočtu daně se neopravuje. V případě, že důsledkem opravy odpočtu bude snížení původně uplatněného odpočtu, je plátce k opravě oprávněn, nikoli povinen.

Co se týče případných nákladů spojených s provozem dobíjecí stanice, u kterých by firma uplatnila nárok na DPH na vstupu, a dodala zaměstnancům či návštěvníkům bez úplaty, tak firma musí při takovém bezúplatném poskytnutí odvést DPH na výstupu, protože by se podle § 13 odst. 4 písm. a) ZDPH popř. § 14 odst. 3 písm. a) jednalo o „fiktivně“ úplatné plnění. Pokud by firma při pořízení neuplatnila nárok na DPH, tak bezúplatná plnění nejsou obecně předmětem DPH.

Ing. Pavel Novák