Dodržovájí léčebného
režimu – kontrola

Zaměstnavatel má právo kontrolovat, zda zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, dodržuje v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, tj. především povinnost zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek.

Pro ty účely ZP definuje v § 301a ZP tzv. jinou povinnost zaměstnance – zaměstnanci jsou v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti povinni dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek podle zákona o NP.

Zaměstnavatel je povinen v případě zjištění porušení povinnosti

vyhotovit o kontrole písemný záznam s uvedením skutečností, které znamenají porušení tohoto režimu a stejnopis tohoto záznamu doručit zaměstnanci, který tento režim porušil, ÚSSZ příslušné podle místa pobytu zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti a ošetřujícímu lékaři dočasně práce neschopného zaměstnance. Ustanovení ZP o kontrole zaměstnavatele nad dodržováním léčebného režimu je třeba vykládat v návaznosti na zákon o NP, protože právě tam je základ povinností ošetřujícího lékaře a povinností pojištěnce.

Pro ošetřujícího lékaře předně platí, že mimo je povinen jiné rozhodnout na žádost pojištěnce o povolení vycházek a změně jejich rozsahu nebo doby nebo o povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti a o tomto rozhodnutí informovat nejpozději v následující pracovní den příslušnou ÚSSZ na předepsaném tiskopise. Vůči zaměstnavateli má lékař povinnost součinnosti a zákon výslovně uvádí, že je povinen sdělit zaměstnavateli dočasně práce neschopného pojištěnce na jeho žádost potřebné informace. Z toho je třeba také při kontrole vycházet.

Zaměstnavatel je oprávněn podle zákona o nemocenském pojištění:

-    dát ÚSSZ podnět ke kontrole důvodnosti trvání dočasné pracovní neschopnosti a ke kontrole dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, jde-li o jeho zaměstnance,

-    požadovat od ošetřujícího lékaře informaci o místě pobytu zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti a o rozsahu a době povolených vycházek,

-    provést kontrolu, zda zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti, popřípadě náleží-li pojištěnci po uplynutí tohoto období v době dočasné pracovní neschopnosti nadále započitatelný příjem, též v období, po které mu v době dočasné pracovní neschopnosti náleží tento příjem, dodržuje povinnosti stanovené zákonem.

V případě, kdy zaměstnavatel zaměstnance nezastihne v místě bydliště, měl by mu to urychleně oznámit. Protože podle výslovného ustanovení zákona o nemocenském pojištění má zaměstnanec povinnost oznámit zaměstnavateli důvody své nepřítomnosti v místě pobytu v době kontroly dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, a to nejpozději v pracovní den následující po dni této kontroly, popřípadě po dni, kdy se o ní dozvěděl. Teprve poté může zaměstnavatel vyvozovat nějaké další závěry.

Zaměstnavatel může v praxi sjednat provádění kontroly dodržování léčebného režimu jinou právnickou nebo fyzickou osobou, podle zásady, že se může dát v pracovněprávních vztazích zastupovat kýmkoliv. V tomto případě však musí zaměstnance předem seznámit s tím, že kontrolu léčebného režimu za zaměstnavatele bude provádět např. konkrétní agentura, aby nedošlo k nejasnostem a zbytečným sporům. Listina základních práv a svobod totiž zaručuje, že obydlí je nedotknutelné a není dovoleno do něj vstoupit bez souhlasu toho, kdo v něm bydlí, zaměstnanec tedy nemá povinnost umožnit vstup do bytu komukoliv. Je třeba připomenout, že veškerý styk s ošetřujícím lékařem a veškerá jednání se zaměstnancem musí vést výhradně zaměstnavatel sám, zákon o nemocenském pojištění neumožňuje zastupování.

V praxi je třeba v této souvislosti také věnovat náležitou pozornost stanovení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, což stanoví ošetřující lékař při rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Platí zásada, že režim dočasně práce neschopného pojištěnce může být ošetřujícím lékařem změněn v souladu se změnou zdravotního stavu.

REŽIM DOČASNĚ PRÁCE NESCHOPNÉHO POJIŠTĚNCE ZAHRNUJE zejména stanovení léčebného režimu, povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat rozsah a dobu povolených vycházek; místem pobytu dočasně práce neschopného pojištěnce je místo, které pojištěnec sdělil ošetřujícímu lékaři při vzniku dočasné pracovní neschopnosti, nebo místo, na které změnil pobyt, povolení vycházek, včetně jejich rozsahu a doby, pokud zdravotní stav pojištěnce a stanovený léčebný režim tyto vycházky nevylučuje a povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti, pokud zdravotní stav pojištěnce a stanovený léčebný režim tuto změnu nevylučuje. Zejména osamělí zaměstnanci by si měli ošetřujícího lékaře ihned při vzniku dočasné pracovní neschopnosti požádat o povolení vycházek za účelem obstarání nákupu nebo léků, aby nedocházelo ke sporům se zaměstnavatelem.

Již před lety upřesnila novela zákona o NP, že ošetřující lékař může vycházky povolit pouze v celkovém rozsahu 6 hodin denně, a to v době od 7 do 19 hodin. Výjimky jsou povoleny pouze u mimořádně náročných léčení, a to po dohodě lékařem z ÚSSZ.

K tomu je třeba ještě připomenout, že podle § 52 písm. h) ZP může zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď, poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a. Zákoník práce nedefinuje, co se rozumí zvlášť hrubým porušením povinnosti zaměstnance dodržovat stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce podle § 301a ZP. Jde tedy o právní normu s relativně neurčitou hypotézou, která přenechává soudu na uvážení, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám, zda konkrétní porušení dosáhlo intenzity zvlášť hrubého porušení povinnosti podle § 301a ZP či nikoliv. Soud může při přezkoumání intenzity porušení povinnosti zaměstnance stanovené v § 301a ZP přihlédnout k osobě zaměstnance, k pracovnímu místu, které zastává, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních úkolů, k době a situaci, v níž došlo k porušení těchto povinností, k míře zavinění zaměstnance.

Ke způsobu a intenzitě porušení konkrétních povinností zaměstnance, k důsledkům porušení pro zaměstnavatele, k tomu, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu a jakou. Zákon tedy ponechává soudu širokou možnost uvážení, aby rozhodnutí o platnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí odpovídalo tomu, zda po zaměstnavateli lze spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance, u něj nadále pokračoval.

Při výpovědi podle § 52 písm. h) ZP se uplatňuje zákaz výpovědi jen vůči těhotné zaměstnankyni, zaměstnankyni čerpající mateřskou dovolenou a zaměstnanci nebo zaměstnankyni, kteří čerpají rodičovskou dovolenou. Pro porušení povinnosti podle § 301a ZP může dát zaměstnavatel výpověď pouze do 1 měsíce ode dne, kdy se o tomto důvodu k výpovědi dověděl, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy takový důvod k výpovědi vznikl.

Z těch všech důvodů zaměstnavatelé v praxi při porušení léčebného režimu dočasně práce neschopného zaměstnance raději využívají možnost krácení náhrady mzdy, platu či odměny z dohod o práci konané mimo pracovní poměr.

Krácení náhrady mzdy (platu, odměny z dohod o práci konané mimo pracovní poměr)

Podle ZP platí, že porušil-li zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti povinnosti týkající se dodržování léčebného režimu, které jsou součástí režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, může zaměstnavatel se zřetelem na závažnost porušení těchto povinností náhradu mzdy, platu nebo odměnu z dohody snížit nebo neposkytnout.

V praxi není možné tzv. automaticky zkrátit zaměstnanci náhradu mzdy (platu, odměny) aniž by zaměstnavatel řádně celou věc nevyšetřil. Může totiž existovat řada případů, kdy zaměstnanec bude např. práce neschopen pro angínu a rozbolí ho zub a musí i dočasně práce neschopen navštívit ještě dalšího lékaře, proto nelze ze samotné skutečnosti, že zaměstnanec nebyl v místě bydliště zastižen činit obecné závěry o porušení léčebného režimu. I v případě, kdy není zaměstnanec v místě pobytu zastižen a je prokazatelné, že neměl povoleny vycházky, musí zaměstnavatel celý případ řádně vyšetřit a zejména nechat si jej objasnit zaměstnancem, to je stejná situace jako když se zaměstnavatel rozhoduje, že nepřítomnost v práci zaměstnanci omluví nebo že mu dá neomluvenou absenci. Je třeba mít i na paměti, že ZP je veden zásadou dobrých mravů, a proto by zaměstnavatel měl v této situaci tuto zásadu ctít. Také by provádění kontroly nemělo být ani nástrojem šikany ze strany zaměstnavatele.

Provede-li tedy zaměstnavatel kontrolu a zjistí přitom porušení léčebného režimu, je povinen o tomto porušení vyhotovit písemný záznam a uvést v něm, kdy a kým nebyl zaměstnanec zastižen v místě pobytu, nebo kdy a kým byl zaměstnanec zastižen mimo místo pobytu. Stejnopis záznamu je zaměstnavatel povinen doručit zaměstnanci, příslušné ÚSSZ podle místa pobytu zaměstnance a ošetřujícímu lékaři. Protože podle § 334 odst. 1 ZP se jedná o písemnost doručovanou zaměstnavatelem zaměstnanci, musí být doručena do vlastních rukou zaměstnance.

Nakonec je třeba zdůraznit, že intenzita postihu snížením či neposkytnutím náhrady mzdy však musí být úměrná závažnosti porušení režimu dočasně neschopného zaměstnance. Kritéria k tomu ZP nestanoví, to je stejné posuzování jako např. v případě porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci, když se zaměstnavatel rozhoduje, zdali dá zaměstnanci upozornění na možnost výpovědi, výpověď nebo okamžité zrušení.

NEMOCENSKÉ PODLE ZÁKONA O NEMOCENSKÉM POJIŠTĚNÍ - Pokud se týká zákona o nemocenském pojištění, tak je třeba uvést, že nemocenské pojištění vzniká zpravidla vstupem do zaměstnání a zaniká skončením zaměstnání. Případy, kdy pojištěnec nemá nárok na nemocenské, jsou shodné s případy, kdy zaměstnanec nemá nárok na náhradu mzdy, platu či odměny z dohody o práci konané mimo pracovní poměr podle § 192 ZP. V praxi je nejčastější případ, kdy si pojištěnec úmyslně přivodil dočasnou pracovní neschopnost.

RADA!

Od r. 2009 má přednost poskytování starobního důchodu před poskytováním nemocenského v případě, když zaměstnání skončilo. V tomto případě musí také poskytování nemocenského skončit dnem, který předchází dni, od něhož je starobní důchod přiznán. Pokud by nemocenské bylo poskytnuto i za dobu po přiznání důchodu, vznikne přeplatek na nemocenském a příjemce nemocenského je povinen ho vrátit. ÚSSZ je povinna informovat ošetřujícího lékaře, kterým dnem zaniká zaměstnanci nárok na nemocenské a ošetřující lékař je povinen ukončit pracovní neschopnost.

JUDr. Eva Dandová

§ 192 zákona č. 262/2006 Sb.

(1) Zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. V mezích období uvedeného ve větě první přísluší tato náhrada mzdy nebo platu za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění, a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského. Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. Jestliže v období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náleží nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, dávka otcovské poporodní péče nebo dlouhodobé ošetřovné, náhrada mzdy nebo platu nepřísluší. Vznikne-li zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény právo na náhradu mzdy nebo platu podle věty první až třetí, nepřísluší mu současně náhrada mzdy nebo platu z důvodu jiné překážky v práci.

(2) Náhrada mzdy nebo platu podle odstavce 1 přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku. Pro účely stanovení náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví obdobným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění, s tím, že pro účely této úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na...