Dohody o pracovní činnosti

a zdravotní pojištění v roce 2021

Která částka je ve zdravotním pojištění od 1. 1. 2021 důležitá u dohod o pracovní činnosti? Kdy nemusí být u dohody o pracovní činnosti dodržen minimální vyměřovací základ? V čem se zásadním způsobem odlišují dohody o pracovní činnosti od pracovní smlouvy?

V rámci rozhodného období kalendářního měsíce rozhoduje z hlediska účasti zaměstnance na zdravotním pojištění výhradně výše zúčtovaného hrubého příjmu bez ohledu na délku trvání dohody o pracovní činnosti, problematika tzv. zaměstnání malého rozsahu se ve zdravotním pojištění neřeší.

Pokud je však dohoda o pracovní činnosti jediným zdrojem příjmů zaměstnance, přičemž se na něj (a tedy i na zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, musí zaměstnavatel zabezpečit odvod pojistného buď:

-    alespoň z minimálního vyměřovacího základu 15 200 Kč v případě trvání dohody o pracovní činnosti po celý kalendářní měsíc nebo

-    nejméně z poměrné části tohoto zákonného minima v návaznosti na počet kalendářních dnů trvání této dohody ve smyslu ustanovení § 3 odst. 9 písm. a) zák. č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

v obou případech za podmínky, že příjem v daném měsíci činí alespoň 3 500 Kč. V důsledku zvýšení průměrné mzdy se s účinností od 1. ledna 2021 zvýšila rozhodná částka pro vznik účasti na zdravotním pojištění ze 3 000 Kč (což platilo v roce 2020) na 3 500 Kč.

Naopak, ze skutečné výše zúčtovaného hrubého příjmu (tedy alespoň 3 500 Kč a současně nižšího než 15 200 Kč) odvede zaměstnavatel pojistné v těchto situacích:

-    má k dispozici potvrzení od jiného zaměstnavatele, že tento za zaměstnance odvádí pojistné alespoň z minima 15 200 Kč (případně je v úhrnu příjmů od všech zaměstnavatelů částky 15 200 Kč dosaženo – nutno mezi zaměstnavateli navzájem dokladovat) nebo

-    je zaměstnanec současně OSVČ s placením alespoň minimálních záloh 2 393 Kč, což zaměstnavateli dokládá čestným prohlášením anebo

-    zaměstnanec patří mezi osoby, pro které neplatí minimální vyměřovací základ podle § 3 odst. 8 zák. č. 592/1992 Sb., například se jedná o osoby, za které platí pojistné stát.

Z uvedeného vyplývá, že pro vznik zaměstnání ve zdravotním pojištění rozhoduje u dohody o pracovní činnosti výhradně výše zúčtovaného příjmu za rozhodné období kalendářního měsíce. Činí-li v roce 2021 tento příjem alespoň 3 500 Kč (bez ohledu na délku trvání zaměstnání v daném kalendářním měsíci), stává se osoba ve zdravotním pojištění zaměstnancem s povinností zaměstnavatele přihlásit ji jako zaměstnance a platit pojistné podle zákona. Dohodu o pracovní činnosti lze sjednat i v rámci tzv. nekolidujícího zaměstnání, tedy s příjmem do poloviny minimální mzdy.

PŘIHLAŠOVÁNÍ A ODHLAŠOVÁNÍ OSOB JAKO ZAMĚSTNANCŮ - Do konce roku 2007 byla účast zaměstnance na zdravotním pojištění navázána u dohod o pracovní činnosti na jeho účast na nemocenském pojištění, plnění povinností u dohod o provedení práce se datuje až od 1. 1. 2012. S účinností od 1. 1. 2008 má zdravotní pojištění specifickou právní úpravu, týkající se přihlašování a odhlašování zaměstnanců, zakotvenou v ustanovení § 8 odst. 2 zák. č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u dohod pak v písmenu d) tohoto ustanovení.

Zaměstnanec pracující na některou z dohod se přihlašuje u zdravotní pojišťovny ke dni, ve kterém poprvé po uzavření dohody začal vykonávat sjednanou práci, a odhlašuje dnem, jímž uplynula doba, na kterou byla dohoda sjednána. Pokud u jednoho zaměstnavatele na sebe dohody plynule navazují, pak zaměstnavatel zdravotní pojišťovně nic neoznamuje, neboť pracovněprávní vztah nadále běží, resp. není přerušen – třeba v situaci, kdy jedna dohoda o pracovní činnosti skončí dnem 31. 1. a další dohoda je uzavřena od 1. 2. za podmínek, že:

-    zaměstnanec dne 1. 2. skutečně začne pracovat a

-    příjem v každém z měsíců ledna i února činí alespoň 3 500 Kč.

Kdyby však zaměstnanec začal pracovat třeba až 4. 2. (i kdyby byla nová dohoda sjednána od 1. 2.), musel by zaměstnavatel použít kód „O“ k datu 31. 1. a poté kód „P“ k datu 4. 2. s tím, že by se mj. v únoru snížil minimální vyměřovací základ zaměstnance na poměrnou část 13 571,42 Kč [(25:28) × 15 200], která musí být v únoru při odvodu pojistného dodržena.

Jsou-li v jednom měsíci sjednány dvě dohody o pracovní činnosti, takzvaně „za sebou“, které z časového hlediska netrvají celý kalendářní měsíc, pak musí zaměstnavatel (při úhrnu příjmů alespoň 3 500 Kč) zaměstnance dvakrát přihlásit a odhlásit, do počtu zaměstnanců na Přehledu o platbě pojistného zaměstnavatele však započte tohoto zaměstnance jedenkrát.

Odhlášení/neodhlášení zaměstnance

V případě trvající dohody o pracovní činnosti a poklesu příjmu pod rozhodnou částku 3 500 Kč je zapotřebí osobu jako zaměstnance na příslušný kalendářní měsíc, případně měsíce, odhlásit. Pokud zaměstnavatel takto neučiní, pak porušuje zákon (s možností zdravotní pojišťovny uložit pokutu až 200 000 Kč) a současně může způsobit problém i zaměstnanci, kdy dodatečným odhlášením nemusí mít tato osoba po období nejméně jednoho celého kalendářního měsíce řešen svůj pojistný vztah a tudíž by byla zpětně povinna doplatit pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů, včetně penále. Pokud tedy zaměstnavatel osobu jako zaměstnance na příslušný kalendářní měsíc odhlašuje, měl by v tomto směru informovat i samotného zaměstnance, že po určité období (minimálně jeden celý kalendářní měsíc) nemá řešené své zdravotní pojištění tímto zaměstnáním. Povinnost odhlásit zaměstnance platí i v případě osob, za které hradí pojistné stát, těmto však výše popisovaný problém nevznikne.

Zaměstnanec se však neodhlašuje například tehdy, pokud jsou u jednoho zaměstnavatele současně sjednány dva pracovněprávní vztahy, kdy příjem na základě pracovní smlouvy trvale převyšuje minimální vyměřovací základ (anebo i když tohoto minima nedosahuje) a u souběžné dohody o pracovní činnosti je v některých měsících dosaženo příjmu nižšího než 3 500 Kč.

Příjmy zúčtované po skončení dohody

Zaměstnavatel musí věnovat pozornost i příjmům případně zúčtovaným na základě dohod po jejich skončení, přičemž se odlišně postupuje v situacích, kdy dohoda (více dohod) výší příjmu účast na zdravotním pojištění založila nebo nezaložila. Pokud příjem nezaložil účast na zdravotním pojištění, považuje se příjem zúčtovaný po skončení takové dohody (dohod) za příjem zúčtovaný do kalendářního měsíce, v němž dohoda skončila.

SOUBĚH S VÝKONEM SAMOSTATNÉ VÝDĚLEČNÉ ČINNOSTI - Při souběhu zaměstnání na základě dohody s podnikáním je důležité, kterou činnost pojištěnec považuje za hlavní zdroj svých příjmů. Pro určení, zda je příjem ze samostatné výdělečné činnosti hlavním nebo vedlejším zdrojem příjmů, je rozhodující písemné prohlášení. Toto prohlášení učiní pojištěnec jako OSVČ při zahájení podnikatelské činnosti a pak vždy v podávaném Přehledu o příjmech a výdajích za uplynulý kalendářní rok zatržením těch měsíců, ve kterých pro OSVČ neplatil minimální vyměřovací základ.

Pojištěnec není jako OSVČ povinen platit zálohy v situaci, když je zároveň zaměstnancem (pracujícím na dohodu či dohody) a prohlásí, že samostatná výdělečná činnost není hlavním zdrojem jeho příjmů. Pojistné jako OSVČ pak zaplatí jednorázově do 8 dnů po dni, ve kterém podal, případně byl povinen podat, Přehled za předcházející kalendářní rok.

Bude-li samostatná výdělečná činnost při souběhu se zaměstnáním hlavním zdrojem příjmů, musí OSVČ platit alespoň minimální zálohy, což je v roce 2021 částka 2 393 Kč, a u příslušné dohody pak nemusí v daném souběhu dodržet minimální vyměřovací základ.

Podívejme se nyní blíže na řešení situací vzniklých při zaměstnávání na dohodu o pracovní činnosti v právních podmínkách roku 2021.

Příklad č. 1

Zaměstnanec pracuje na dohodu o pracovní činnosti od 4. ledna do 15. dubna s příjmem převyšujícím v každém z těchto měsíců aktuální výši minimálního vyměřovacího základu. Výjimkou je pouze měsíc březen, ve kterém zaměstnanec onemocní, a dosažený příjem činí 3 380 Kč.

Zaměstnavatel přihlásí zaměstnance u zdravotní pojišťovny k datu 4. 1. a odvádí pojistné z dosaženého příjmu. Protože v měsíci březnu nevznikne z titulu výše zúčtovaného příjmu zaměstnání, odhlásí zaměstnavatel zaměstnance u zdravotní pojišťovny ke dni 28. 2. a opětovně jej přihlásí k datu 1. 4. V souvislosti s ukončením dohody použije kód „O“ s datem 15. 4.

Na základě této situace nemá osoba v měsíci březnu řešen ve zdravotním pojištění svůj pojistný vztah, proto musí být v tomto měsíci registrována u zdravotní pojišťovny buď jako:

a)  zaměstnanec v jiném zaměstnání, zakládajícím účast na zdravotním pojištění nebo

b)  osoba samostatně výdělečně činná s placením alespoň minimálních záloh 2 393 Kč nebo

c)  osoba, za kterou platí pojistné stát (například poživatel některého z důchodů)

Není-li splněna ani jedna z těchto tří možností, stává se pojištěnec na měsíc březen osobou bez zdanitelných příjmů s povinností přihlásit se u zdravotní pojišťovny a zaplatit pojistné v částce 2 052 Kč. Kdyby však zaměstnanec začal v měsíci březnu pobírat nemocenské dávky (od 15. kalendářního dne trvání nemoci), vydokladoval by tuto skutečnost zdravotní pojišťovně, která by jej od uvedeného data zaevidovala jako příjemce dávek nemocenského pojištění, což je ve zdravotním pojištění kategorie osob, za které platí pojistné stát. Za této situace by pojištěnec nemusel platit pojistné jako osoba bez zdanitelných příjmů, resp. nemohl by být v měsíci březnu evidován u zdravotní pojišťovny v této kategorii proto, že po část měsíce trvala „státní kategorie.“

Příklad č. 2

Zaměstnanec pracuje v roce 2021 u dvou zaměstnavatelů, u každého z nich na dohodu o pracovní činnosti, U jednoho zaměstnavatele činí příjem 8 000 Kč, u druhého 9 000 Kč. U zaměstnavatele s nižším příjmem je dohoda ukončena k datu 31. 3. Na zaměstnance se vztahuje povinnost dodržet při placení pojistného zákonné minimum.

Do března nemusel žádný ze zaměstnavatelů provádět dopočet, neboť v úhrnu dosažených příjmů bylo částka minima 15 200 Kč překročena. Aby mohl každý ze zaměstnavatelů odvádět pojistné ze skutečné výše příjmu, museli si tito zaměstnavatelé tuto výši navzájem průběžně dokladovat a takový doklad se předkládá i případné kontrole ze zdravotní pojišťovny.

Ukončení jedné z dohod staví druhého zaměstnavatele před povinnost zabezpečit od dubna odvod pojistného z minimálního vyměřovacího základu 15 200 Kč, což představuje provedení dopočtu a doplatku pojistného podle § 3 odst. 10 z. č. 592/1992 Sb.

Příklad č. 3

Dne 18. 1. 2021 nastoupila zaměstnankyně, která pobírá rodičovský příspěvek, na dohodu o pracovní činnosti na dobu určitou do 31. 3. 2021 s příjmy převyšujícími v měsících leden – březen 3 500 Kč. Zaměstnavatel ji přihlásil u zdravotní pojišťovny k datu 18. 1. prostřednictvím kódů „P“ a „M“. Při odhlášení k 31. 3. byl použit pouze kód „O“. Znovu nastoupí do pracovního poměru 1. 6. 2021. Má zaměstnavatel použít při přihlášení opět kódy „P“ a „M“ nebo postačí už pouze kód „P“?

Při řešení prvního zaměstnání na dohodu o pracovní činnosti je postup správný, v souvislosti se skončením zaměstnání byl použit pouze kód „O“, neboť státní kategorie pobírání rodičovského příspěvku nadále trvala. Zda k datu 1. 6. 2021 použít kromě kódu „P“ i kód „M“ bude záležet na tom, jestli žena rodičovský příspěvek nadále pobírá. Pokud ano, pak zaměstnavatel musí podle zákona kód „M“ použít [§ 10 odst. 1 písm. c) zákona č. 48/1997 Sb.], i když se to může na první pohled jevit jako nadbytečné. Tuto skutečnost, tedy trvající pobírání rodičovského příspěvku, musí zaměstnankyně zaměstnavateli dokladovat. Mezitím mohlo dojít k situaci, kdy by bylo pobírání rodičovského příspěvku ukončeno – v tomto případě by však bylo povinností ženy oznámit tuto skutečnost zdravotní pojišťovně osobně (v období 1. 4. – 31. 5. nebyla zaměstnána).

Příklad č. 4

Někteří zaměstnanci, pracující na dohodu o pracovní činnosti, současně studují při zaměstnání dálkově vysokou školu. Jsou tito zaměstnanci považováni za osoby, za které je plátcem pojistného stát, včetně možnosti uplatnění odpočtu od dosaženého příjmu?

Předně je zapotřebí zdůraznit, že z hlediska zařazení do kategorie osob, za které platí pojistné stát, není při současném výkonu výdělečné činnosti u studia na vysoké škole rozhodující, zda se jedná o prezenční (denní) či distanční (dálkovou) formu studia, nebo o jeho kombinaci. Podmínkou pro zařazení do této kategorie je studium na vysoké škole, která patří mezi školy poskytující soustavnou přípravu na budoucí povolání, a to obecně do 26 let věku. Na placení pojistného státem za tohoto studenta nemá vliv ani skutečnost, že student souběžně se studiem vykonává výdělečnou činnost.

Při odvodu pojistného za tohoto zaměstnaného studenta může zaměstnavatel uplatnit v roce 2021 odpočet od dosaženého příjmu ve výši 13 088 Kč pouze v případě, kdy jsou splněny zákonné podmínky, uvedené v § 3 odst. 7 zák. č. 592/1992 Sb. – musí se jednat o zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového průměrného přepočteného počtu jeho zaměstnanců, přičemž odpočet lze použít pouze u poživatelů invalidního důchodu. To znamená, že takový nárok bude moci uplatnit pouze velmi malé procento zaměstnanců resp. zaměstnavatelů. Jinak obecně platí, že vyměřovacím základem pro placení pojistného u osob, za které platí pojistné stát, je dosažený příjem bez povinnosti dopočtu do minimálního vyměřovacího základu.

Příklad č. 5

Zaměstnanec pracoval v roce 2020 formou dohody o pracovní činnosti s pravidelným měsíčním hrubým příjmem 12 000 Kč. Vzhledem k tomu, že se na něj vztahovala povinnost dodržet při odvodu pojistného minimální vyměřovací základ, prováděl zaměstnavatel dopočet do minima 14 600 Kč. Dohoda skončila k 31. 12. 2020 a byla za stejných podmínek obnovena v měsíci lednu, ve kterém však zaměstnanec z důvodu nemoci nedosáhl vyměřovacího základu 3 500 Kč. V únoru již příjem činil 8 600 Kč a zaměstnanci byl od 11. 2. 2021 přiznán invalidní důchod pro invaliditu prvního stupně.

V průběhu roku 2020 prováděl zaměstnavatel dopočet a doplatek pojistného do minimálního vyměřovacího základu podle ustanovení § 3 odst. 10 z. č. 592/1992 Sb. s tím, že doplatek pojistného ve výši 351 Kč (13,5 % z rozdílové částky 2 600 Kč) platil prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Tento doplatek by hradil zaměstnavatel pouze v případech, kdyby byl vyměřovací základ nižší než zákonné minimum zapříčiněn z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele podle § 207 až 209 zákoníku práce. Odhlášení zaměstnance proběhlo k datu 31. 12. 2020.

Protože vyměřovací základ za měsíc leden nedosáhl částky 3 500 Kč, byť byla dohoda o pracovní činnosti v průběhu měsíce ledna 2021 obnovena, provede zaměstnavatel přihlášení zaměstnance kódem „P“ k datu 1. 2. 2021, tedy k 1. dni kalendářního měsíce, ve kterém bylo příjmu alespoň 3 500 Kč dosaženo, čímž vzniklo z pohledu zdravotního pojištění zaměstnání. V měsíci lednu si musí pojištěnec vyřešit svůj pojistný vztah nejspíše tím způsobem, že se přihlásí u zdravotní pojišťovny jako osoba bez zdanitelných příjmů a zaplatí pojistné 2 052 Kč. Na tento postup může zaměstnavatel zaměstnance případně upozornit. V souvislosti s přiznáním důchodu k 11. 2. 2021 použije zaměstnavatel kód „D“, kterým oznámí zdravotní pojišťovně, že od tohoto data je za zaměstnanou osobu plátcem pojistného stát. S ohledem na tuto novou okolnost nebude zaměstnavatel provádět v měsíci únoru dopočet do minima 15 200 Kč. Dosaženou výší příjmu 8 600 Kč je zajištěn odvod pojistného alespoň z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za dobu celkem 10 kalendářních dnů, kdy tento zaměstnanec nebyl u zdravotní pojišťovny ve „státní kategorii“. Tato poměrná část minima činí 5 248,57 Kč a vypočte se jako [(10 : 28) × 15 200]. V dalších měsících, resp. po dobu pobírání důchodu, bude vyměřovacím základem zaměstnance dosažená částka příjmu, tedy i nižší než 15 200 Kč.

Příklad č. 6

Zaměstnankyně-lékařka ukončila pracovní poměr k 31. 1. 2021. Odešla pracovat do Německa a odhlásila se od české zdravotní pojišťovny. Od 1. 2. uzavřela s nemocnicí dohodu o pracovní činnosti na výkon ústavních pohotovostních služeb. Jedná se o zaměstnání malého rozsahu, ale dosažený příjem v měsíci únoru přesáhl částku 3 500 Kč. Zaměstnavatel chtěl ženu přihlásit ke zdravotnímu pojištění, avšak pracovnice zdravotní pojišťovny sdělila, že přihlásit tuto osobu jako zaměstnankyni nelze a pojistné se české zdravotní pojišťovně odvádět nebude. Je tento postup správný?

Z pohledu zdravotního pojištění je pravdou, že pokud zaměstnankyně ukončila pojištění u české zdravotní pojišťovny z důvodu výkonu výdělečné činnosti v rámci Evropské unie, případně v Norsku, na Islandu, v Lichtenštejnsku, ve Švýcarsku nebo ve Spojeném království podle příslušných koordinačních nařízení EU (č. 883/2004 a č. 987/2009), pak od 1. 2. nepodléhá českému systému veřejného zdravotního pojištění, a tudíž ani není povinna platit v ČR zdravotní pojištění. Naopak, na základě tzv. principu jednoho pojištění podléhá od tohoto data všem systémům sociálního zabezpečení Německa.

Sjednání zaměstnání u českého zaměstnavatele však tuto situaci určitým způsobem ovlivňuje. Protože je osoba po datu 1. 2. současně výdělečně činná i v České republice, je zapotřebí, aby ČSSZ (resp. její místně příslušná správa sociálního zabezpečení jako kompetentní instituce) rozhodla, která země, tedy buď Česká republika nebo Německo, bude zemí pojištění. Protože bylo zemí pojištění určeno Německo, bude osoba podléhat německým právním předpisům v oblasti sociálního zabezpečení, tedy i ve zdravotním pojištění. Za této situace musí český zaměstnavatel prozkoumat, zda se z příjmu na základě dohody o pracovní činnosti platí pojistné na zdravotní pojištění podle německých právních předpisů, účinných ve zdravotním pojištění. Pokud by pro zaměstnavatele tato povinnost vyplynula, pak by se nemocnice musela přihlásit u německé zdravotní pojišťovny (instituce provádějící zdravotní pojištění) jako zaměstnavatel a odváděla by pojistné za tuto osobu podle německých právních předpisů platných ve zdravotním pojištění.

Poznámka:

V přímé souvislosti s Brexitem platí po 1. 1. 2021, že vůči občanům a institucím této země se postupuje tak, jako by Spojené království Velké Británie a Severního Irska z EU nevystoupilo.

Podstatnou odlišností pracovní smlouvy a dohod

je pro zaměstnavatele ve zdravotním pojištění skutečnost, že s ohledem na výši zúčtovaného hrubého příjmu zaměstnavatel nepřihlíží u pracovní smlouvy například k rozhodné částce 3 500 Kč, ale pojistné odvádí i tehdy, kdy výše příjmu – vyměřovacího základu – nedosahuje 3 500 Kč. Příjem na základě pracovní smlouvy, byť i nižší než 3 500 Kč, se vždy považuje z pohledu zdravotního pojištění za zaměstnání, neboť zaměstnanci plynou příjmy ze závislé činnosti zdaňované podle § 6 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, případně i s potřebou provedení dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu, eventuálně do jeho poměrné části.

Ing. Antonín Daněk

§ 3 zákona č. 592/1992 Sb.

... do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku. Podmínka celodenní péče se považuje za splněnou, je-li dítě předškolního věku umístěno v jeslích (mateřské škole), popřípadě v obdobném zařízení na dobu, která nepřevyšuje čtyři hodiny denně, a jde-li o dítě plnící povinnou školní docházku, po dobu návštěvy školy, s výjimkou umístění v zařízení s týdenním či celoročním pobytem. Za takovou osobu se považuje vždy pouze jedna osoba, a to buď otec nebo matka dítěte, nebo osoba, která převzala dítě do trvalé péče nahrazující péči rodičů;

d) která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e) za kterou je plátcem pojistného stát (§ 3c),

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období. Vyměřovacím základem u těchto zaměstnanců je jejich skutečný příjem.

(9) Minimální vyměřovací základ zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud

a) zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období,

b) zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci,

c) zaměstnanec se stal v průběhu rozhodného období osobou, za kterou platí pojistné i stát, nebo osobou uvedenou v odstavci 8 písm. a) až c).

(10) Pokud je vyměřovací základ zaměstnance nižší než minimální vyměřovací základ, je zaměstnanec povinen doplatit zdravotní pojišťovně prostřednictvím svého zaměstnavatele pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit pojistné podle předchozí věty prostřednictvím toho zaměstnavatele, kterého si zvolí, a to vždy současně s odvodem pojistného v následujícím kalendářním měsíci. Pokud je vyměřovací základ nižší z důvodů překážek na straně organizace, je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.