Doplatek do minima zaměstnavatelem

zdravotní pojištění

Jakým opatřením zaměstnavatele může poklesnout příjem zaměstnance pod aktuální výši minimální mzdy? Kdy přechází při příjmu nižším než minimální mzda povinnost úhrady doplatku do minima na zaměstnavatele? Musí být proveden dopočet a doplatek i v situaci, když zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek?

Je pravdou, že pokud příjem zaměstnance dosahuje, v praxi však spíše (výrazně) převyšuje minimální vyměřovací základ, odvádí zaměstnavatel pojistné z dosaženého příjmu, přičemž ve zdravotním pojištění není určen maximální vyměřovací základ. Ovšem zcela jinak musí postupovat tehdy, pokud příjem zaměstnance nedosáhne za příslušný kalendářní měsíc hodnoty minimální mzdy.

Výše minimální mzdy (od 1. ledna 2025 v hodnotě 20 800 Kč) bezprostředně ovlivňuje placení pojistného na zdravotní pojištění i při překážkách v práci na straně zaměstnavatele, jak bude dále rozvedeno.

Vliv překážky v práci na stanovení vyměřovacího základu zaměstnance

Překážky v práci, ať už na straně zaměstnance nebo zaměstnavatele, mají přímý vliv na placení pojistného na zdravotní pojištění v případě potřeby provedení dopočtu a doplatku pojistného do minimálního vyměřovacího základu, resp. do jeho poměrné části, pokud tato povinnost pro zaměstnavatele platí. Výčet důležitých osobních překážek v práci na straně zaměstnance je uveden v ustanoveních § 191 až 199 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění p.p. V této souvislosti jsou obzvláště významnými důležité osobní překážky v práci na straně zaměstnance vyjmenované v § 191 zákoníku práce, mezi které patří například dočasná pracovní neschopnost zaměstnance (nemoc), ošetřování dítěte mladšího 10 let nebo jiné fyzické osoby, mateřská a rodičovská dovolená, anebo také období čerpání otcovské. Pokud se jedná o tyto překážky v práci na straně zaměstnance, pak v případě příjmu nižšího než minimální vyměřovací základ, případně nižšího než jeho poměrná část, hradí doplatek pojistného do zákonného minima prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec.

V dalším textu se soustředíme na postup zaměstnavatele při překážkách v práci na jeho straně s ohledem na aktuálně platnou výši minimální mzdy. V ustanovení § 3 odst. 10 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění p.p., jsou pro případ dopočtu do minima zaměstnavatelem při překážkách na straně organizace zmíněna v odkazu č. 16 zákonná ustanovení § 129 a 130 ještě „starého“ zákoníku práce. Nicméně s účinností od 1. 1. 2007 již v této situaci vycházíme z ustanovení § 207 až 209 zákoníku práce, ve kterých jsou překážky v práci na straně zaměstnavatele konkretizovány.

Potíže na straně zaměstnavatele

V praxi jsou nejčastěji se vyskytující překážkou v práci na straně organizace situace popisované v ustanovení § 209 zákoníku práce, kdy se o překážku v práci na straně zaměstnavatele jedná tehdy, pokud zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách. V těchto případech se může zaměstnavatel dohodnout s odborovou organizací o poskytování náhrady mzdy ve výši nejméně 60 % průměrného výdělku. Pokud u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace, může být tato dohoda nahrazena vnitřním předpisem.

Jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele jsou specifikovány v § 207 zákoníku práce jako prostoje a přerušení práce způsobené nepříznivými povětrnostními vlivy.

Návaznost na minimální
vyměřovací základ zaměstnance

Zaměstnavatelé mohou kdykoli řešit ve zdravotním pojištění otázku zabezpečení odvodu pojistného ve vazbě na minimální vyměřovací základ zaměstnance. To znamená, že zaměstnavatel musí při placení pojistného za zaměstnance dodržet zákonné minimum za předpokladu, že se na zaměstnance (a tedy i na zaměstnavatele – plátce pojistného) vztahuje povinnost odvodu pojistného nejméně z minima 20 800 Kč při zaměstnání trvajícím celý kalendářní měsíc.

U vybraných skupin zaměstnanců, konkrétně vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. (viz dále) nemusí být minimální vyměřovací základ dodržen a pojistné se v takových případech vždy odvádí ze skutečné výše zúčtovaného hrubého příjmu bez ohledu na minimální vyměřovací základ. Podmínkou pro uplatnění tohoto postupu je evidence takové osoby v příslušné kategorii po dobu celého kalendářního měsíce.

Pokud období registrace netrvá celý kalendářní měsíc, musí být zajištěn odvod pojistného nejméně z poměrné části minimálního vyměřovacího základu za ty kalendářní dny, ve kterých není evidována okolnost, která toto minimum snižuje.

Základní zásady

Jestliže se na zaměstnance (a zaměstnavatele) vztahuje povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu 20 800 Kč, platí souvislosti s překážkami v práci na straně zaměstnavatele následující zásady:

•    pokud se na zaměstnance ze zákona (§ 3 odst. 4 a odst. 6 zákona č. 592/1992 Sb.) vztahuje povinnost placení pojistného na zdravotní pojištění nejméně z minimálního vyměřovacího základu, musí být zajištěn odvod pojistného alespoň v minimální povinné výši zaměstnavatelem, který je plátcem pojistného za zaměstnance,

•    nedosahuje-li hrubý příjem zaměstnance v příslušném kalendářním měsíci aktuální výše minimální mzdy, provádí zaměstnavatel dopočet (a následný doplatek) pojistného do minimálního vyměřovacího základu,

•    pokud je vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn v důsledku překážek v práci na straně organizace z důvodů uvedených v § 207 až 209 zákoníku práce, hradí doplatek do minima zaměstnavatel – viz dále uvedený příklad,

•    odvod pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu musí být zabezpečen i v případech, kdy zaměstnanec pracuje na zkrácený pracovní úvazek.

Příklad 1

Hrubý příjem zaměstnance pracujícího na základě pracovní smlouvy činí 24 000 Kč. Z důvodu výrazného poklesu odbytu se zaměstnavatel dohodl s odborovou organizací o poskytování náhrady mzdy od března 2025 ve výši 80 % průměrného výdělku. Z tohoto důvodu činí hrubá mzda zaměstnance 19 200 Kč.

Vztahuje-li se na zaměstnance povinnost odvodu pojistného alespoň z minimálního vyměřovacího základu, je postup zaměstnavatele následující:

•    Prostřednictvím zaměstnavatele se odvede doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 1 600 Kč (20 800 – 19 200) x 0,135 = 216 Kč (hradí dle výše uvedeného zaměstnavatel).

•    Zaměstnavatel odvede pojistné v celkové výši: 0,135 x 20 800 = 2 808 Kč

•    Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu (19 200 x 0,135) : 3 = 864 Kč, což představuje celkovou platbu zaměstnance

Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel:

•    2/3 pojistného z hrubé mzdy 19 200 Kč, tj. 1 728 Kč

•    a dále doplatek pojistného 216 Kč, tj. celkem 1 944 Kč

Stejně by zaměstnavatel postupoval i tehdy, pokud by zaměstnanec pracoval na zkrácený pracovní úvazek, nebo kdyby měl v daném kalendářním měsíci neplacené volno nebo vykázanou neomluvenou absenci, a to bez ohledu na rozsah těchto nepřítomností zaměstnance v práci.

Zaměstnanci bez minima

Podle § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb. neplatí minimální vyměřovací základ pro osobu:

a)  s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P podle zvláštního právního předpisu;

b)  která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání;

c)  která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do sedmi let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku;

d)  která současně vedle zaměstnání vykonává samostatnou výdělečnou činnost a odvádí zálohy na pojistné vypočtené alespoň z minimálního vyměřovacího základu stanoveného pro osoby samostatně výdělečně činné,

e)  za kterou je plátcem pojistného stát,

f)  která je pouze příjemcem odměny pěstouna.

pokud tyto skutečnosti trvají po celé rozhodné období (kalendářní měsíc). U těchto vybraných skupin zaměstnanců nemusí být minimální vyměřovací základ dodržen a pojistné se v takových případech odvádí ze skutečné výše zúčtovaného hrubého příjmu bez ohledu na platný minimální vyměřovací základ.