Dopočty do minimálního vyměřovacího základu
a do jeho poměrné části po 1. srpnu 2013

Jednou z nejdůležitějších povinností zaměstnavatele je správně stanovit vyměřovací základ zaměstnance a odvést pojistné, přičemž specifickou roli zaujímá ve zdravotním pojištění minimální vyměřovací základ, případně jeho poměrná část.

V této souvislosti je proto ze strany zaměstnavatele důležité správně vypočítat pojistné hrazené zaměstnancem a zaměstnavatelem tak, aby byl částkou odvedeného pojistného zajištěn postup podle zákona. Formou příkladů si předvedeme postup zaměstnavatele v přímé návaznosti na zvýšení minimální mzdy od 1. srpna 2013 na částku 8 500 Kč.

Příklad

Zaměstnavatel odvede celkové pojistné ve výši 0,135 × 8 500 = 1 148 Kč
Zaměstnanci strhne z platu 1/3 pojistného ze skutečně dosaženého příjmu:

a dále výše uvedený doplatek pojistného, tedy celkem: 333 + 149 = 482 Kč
Ze svých prostředků pak zaplatí zaměstnavatel 1 148 – 482 = 666 Kč
Doplatek 149 Kč hradí prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnanec. Pokud by byl vyměřovací základ nižší než minimální mzda zapříčiněn z důvodu překážek na straně organizace (§ 207 až 209 zákoníku práce), přechází povinnost úhrady předmětného doplatku na zaměstnavatele.

Ustanovení § 3 odst. 9 zákona č. 592/1992 Sb. taxativně vyjmenovává situace, kdy se minimální vyměřovací základ zaměstnance snižuje na poměrnou část podle počtu kalendářních dnů trvání dané skutečnosti. Konkrétně se jedná o tyto případy:

- zaměstnání netrvalo po celé rozhodné období kalendářního měsíce (zaměstnanec do zaměstnání nastoupil nebo toto ukončil v průběhu měsíce)
- zaměstnanci bylo poskytnuto pracovní volno pro důležité osobní překážky v práci (např. nemoc),
- zaměstnanec se stal nebo přestal být v průběhu měsíce

a) osobou, za kterou platí pojistné stát,
b) osobou s těžkým tělesným, smyslovým nebo mentálním postižením, která je držitelem průkazu ZTP nebo ZTP/P,
c) osobou, která dosáhla věku potřebného pro nárok na starobní důchod, avšak nesplňuje další podmínky pro jeho přiznání,
d) osobou, která celodenně osobně a řádně pečuje alespoň o jedno dítě do 7 let věku nebo nejméně o dvě děti do 15 let věku

Příklad

Zaměstnanec byl nemocen v období 7. 10. – 22. 10. a za tento měsíc mu zaměstnavatel zúčtoval hrubý příjem 5 380 Kč.
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu a příslušné minimální pojistné se vypočítají následovně:

PČminVZ = poměrná část minimálního vyměřovacího základu
15 = počet kalendářních dnů výkonu práce v rozhodném období kalendářního měsíce října (tedy období mimo nemoci)
31 = počet kalendářních dnů v příslušném měsíci

Pmin = 4 112,90 × 0,135 = 556 Kč
Pmin = minimální pojistné

Příklad

Zaměstnanec začal pracovat dne 12. 9. 2013 a za měsíc září mu byl zúčtován hrubý příjem ve výši 4 600 Kč.
Poměrná část minimálního vyměřovacího základu v návaznosti na počet 19 kalendářních dnů trvání zaměstnání v měsíci září činí 5 383,33 Kč [(19 : 30) × 8 500].
To znamená, že při sazbě 13,5 % z částky 5 383,33 Kč musí zaměstnavatel zaplatit za zaměstnance pojistné zdravotní pojišťovně, u které je zaměstnanec pojištěn, v částce 727 Kč (5 383,33 × 0,135). S ohledem na příjem 4 600 Kč činí výše odvodu pojistného z této hrubé mzdy částku 621 Kč. Jedna třetina (207 Kč) bude sražena zaměstnanci z příjmu, zbývající dvě třetiny (414 Kč) pak zaplatí zaměstnavatel ze svých prostředků. Za této situace však ještě není zabezpečen odvod pojistného ze zákonného minima, tedy přesněji z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Aby zaměstnavatel dodržel zákon, musí provést doplatek pojistného ve výši 13,5 % z rozdílové částky 783,33 Kč, tj. 106 Kč. Při úhradě tohoto doplatku platí podmínky již výše uvedené.
Z celkové částky pojistného 727 Kč zaplatí standardně zaměstnanec 313 Kč (207 + 106) a zaměstnavatel 414 Kč.

Poznámka:

Příklad

Jak má zaměstnavatel postupovat v případě, kdy zaměstnanec není nemocný po celý kalendářní měsíc, přičemž mu za tento měsíc není zúčtován žádný příjem?
Určitou zvláštností při placení pojistného na zdravotní pojištění v případě nemoci zaměstnance je situace, kdy je zaměstnanec nepřetržitě nemocen například od 2. dne kalendářního měsíce (pondělí) až do jeho konce, neboli 1. den kalendářního měsíce (neděle) nemocen není, přičemž v zaměstnání nemá vykázaný žádný příjem. Tento případ může v roce 2013 nastat v měsíci září.
Pokud tedy zaměstnanec onemocní dne 2. 9, je nemocný po celý zbytek září a za den 1. 9. nemá žádný příjem, je povinen doplatit prostřednictvím zaměstnavatele v plné výši pojistné za kalendářní den 1. 9, kdy ještě nebyl práce neschopným, a to z poměrné části minimálního vyměřovacího základu. Tento postup vychází z ustanovení § 3 odst. 9 písm. b) zákona č. 592/1992 Sb.
To znamená, že pojistné bude podle počtu kalendářních dnů v příslušném měsíci (30) činit:

Nepřítomnost zaměstnance v zaměstnání

Minimální vyměřovací základ resp. jeho poměrná část hrají roli v případě vykázaného neplaceného volna nebo u neomluvené absence zaměstnance či stávky.
Při placení pojistného na zdravotní pojištění z pracovního volna bez náhrady příjmu (neplaceného volna) platí v roce 2013 tyto základní principy:

- v zaměstnání, ve kterém bylo zaměstnanci poskytnuto po celý kalendářní měsíc pracovní volno bez náhrady příjmu, je vyměřovacím základem pro odvod pojistného minimální mzda. Pokud trvalo neplacené volno kratší dobu, připočítává se k zúčtovanému příjmu poměrná část minimální mzdy podle počtu celých kalendářních dnů trvání neplaceného volna dle § 3 odst. 5 zákona č. 592/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů,
- v případě neplaceného volna platí jednu třetinu z takto vypočtené výše pojistného zaměstnanec, úhrada zbylých dvou třetin (zcela nebo zčásti) může být předmětem písemné smlouvy uzavřené mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem ve smyslu ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Pokud taková smlouva uzavřena není, hradí tyto dvě třetiny pojistného zaměstnavatel,
- za neplacené volno, trvající kratší dobu než jeden celý kalendářní den, se pojistné neodvádí, tyto části dnů se nesčítají,
- výše minimální mzdy, která je základem pro výpočet pojistného z titulu neplaceného volna, činí do 31. 7. 2013 částku 8 000 Kč, od 1. 8. 2013 pak 8 500 Kč,

- veškeré pojistné odvádí zdravotní pojišťovně zásadně zaměstnavatel, zaměstnanec si sám žádné pojistné neplatí,
- v případě poskytnutí neplaceného volna se pojistné na zdravotní pojištění neplatí u výjimek – tedy osob nebo situací – taxativně vyjmenovaných v ustanovení § 3 odst. 5 písm. a) až c) zákona č. 592/1992 Sb., kdy se například jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát, a to i po část příslušného kalendářního měsíce.

v práci je v zásadě totožný s výpočtem pojistného v případě poskytnutí neplaceného volna zaměstnanci s tím rozdílem, že:

- veškeré pojistné z důvodu neomluvené nepřítomnosti v práci platí zaměstnanec, v těchto situacích se na úhradě pojistného zaměstnavatel nepodílí,
- ve zdravotním pojištění neexistuje zaměstnanec, u něhož by se neplatilo pojistné v důsledku neomluvené nepřítomnosti v práci. Pojistné se odvádí i tehdy, je-li absentérem například osoba, za kterou současně platí pojistné i stát.

Obecně platí, že pojistné na zdravotní pojištění musí být zaměstnavatelem odvedeno alespoň z minimálního vyměřovacího základu, kdy z této povinnosti jsou taxativním výčtem vyňati zaměstnanci, vyjmenovaní v ustanovení § 3 odst. 8 zákona č. 592/1992 Sb., kdy se především jedná o osoby, za které je plátcem pojistného stát.

Ing. Antonín Daněk

Základ pojistného
§ 3 zákona č. 592/1992 Sb.

(1) Základem pojistného zaměstnance je dílčí základ daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků, s výjimkou náhrad výdajů poskytovaných procentem z platové základny představitelům státní moci a některých státních orgánů a soudcům podle zákona upravujícího daně z příjmů.
(2) Základ pojistného zaměstnance podle odstavce 1 se snižuje o

(3) Pro stanovení základu zaměstnance, kterému byly zúčtovány příjmy po skončení zaměstnání, se použijí odstavce 1 až 2 obdobně.
(4) Pojistné za zaměstnance se stanoví ze základu pojistného podle odstavců 1 až 3, nejméně však z minimálního základu pojistného, není-li dále stanoveno jinak.
(5) Minimální základ pojistného je tvořen součtem minimálních měsíčních základů pojistného. Minimálním měsíčním základem pojistného je základní sazba minimální mzdy na měsíc, která platí k prvnímu dni kalendářního měsíce, ve kterém se záloha na pojistné platí (dále jen „minimální mzda“).
(6) Minimální měsíční základ pojistného neplatí pro osobu:

pokud tyto skutečnosti trvají po celé pojistné období.
(7) Minimální měsíční základ pojistného zaměstnance se snižuje na poměrnou část odpovídající počtu kalendářních dnů, pokud

(8) Pokud je v kalendářním měsíci měsíční základ pojistného zaměstnance nižší než minimální měsíční základ pojistného, je zaměstnanec povinen doplatit správci pojistného zálohu na pojistné ve výši 13,5 % z rozdílu těchto základů, a to ve lhůtě stanovené pro odvod pojistného za takový kalendářní měsíc. Má-li zaměstnanec více zaměstnavatelů, je povinen doplatit zálohu na pojistné ve výši podle věty první, a to ve lhůtě stanovené pro odvod pojistného v následujícím kalendářním měsíci, a to vždy ve lhůtě stanovené pro odvod pojistného za zaměstnance. Pokud je měsíční základ pojistného nižší z důvodů překážek na straně zaměstnavatele, je tento rozdíl povinen doplatit zaměstnavatel.
(9) Pro účely pojistného se mzdové nároky zaměstnanců vyplacené úřadem práce podle zákona o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele a o změně některých zákonů považují za příjmy zúčtované zaměstnavatelem zaměstnanci, a to v rozsahu, ve kterém je zaměstnavatel zaměstnancům nezúčtoval. Tyto příjmy jsou měsíčním základem…